{"uuid":"8ead2bd9-631b-454c-9272-788654a0a7f7","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Krahuly a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Tomáše Hodného ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"-","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"., ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":": ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 21 672,89 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2024, č. j. 74 C 66/2024-65","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 21 672,89 Kč s přesně stanoveným příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Tvrdila přitom, že její právní předchůdce uzavřel s žalovaným dne 10. 9. 2019 produkt, při němž byla totožnost žalovaného ověřena oproti předloženému občanskému průkazu a byla mu zřízena tzv. Smart Bank a internetové bankovnictví. Žalovaný si následně aktivoval Smart Banku, prostřednictvím které požádal o poskytnutí úvěru. Smlouvu o úvěru žalovaný podepsal ve Smart bance tak, že na místo podpisu zadal do Smart banky svůj PIN, na základě kterého byl vygenerován jednoznačný identifikátor podpisu (ID podpisu). Tento identifikátor je uveden v systémech právního a vydání a užívání kreditní karty č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" se právní předchůdce zavázal poskytnut žalovanému úvěr ke kreditní kartě ve výši 20 000 Kč. Právní předchůdce závazek splnil, otevřel úvěrový účet a vydal žalovanému kreditní kartu. Protože žalovaný splátky úvěru nehradil, byl ke dni 28. 2. 2023 prohlášen úvěr za splatný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. O této žalobě rozhodl okresní soud tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi účastníky došlo dne 23. 7. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, že neprokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o účtu či poskytování jiných bankovních služeb s tím, že smlouva o účtu či jiná smlouva o poskytování bankovních služeb nebyla soudu předložena. Navíc žalovanému v době, kdy mělo dojít ke sjednání poskytování internetového bankovnictví, bylo 15 let. Jedinou listinou, která byla v tomto směru předložena, byl výběr způsobu podepisování a souhlas s využitím biometrických charakteristik podpisu, který však nebyl podepsán žalovaným, ale ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" označenou jako zákonný zástupce žalovaného. Podle okresního soudu nebylo prokázáno, že to byl žalovaný, kdo měl přístupové údaje do elektronického systému právního předchůdce žalobkyně, nelze tak z „činnosti/aktivity“ v rámci tohoto elektronického systému jednoznačně dovodit, že se do něj přihlásil žalovaný a že jednotlivé úkony činil žalovaný. Kódy na listinách jsou pouze graficky zobrazeny a nejsou elektronickým podpisem. Okresní soud uvedl, že podpis na listině sice může být nahrazen mechanickými prostředky, ale jen tam, kde je to obvyklé, což však nejde ve vztahu k žalovanému jako spotřebiteli. Přitom okresní soud poukázal na čl. 25 bodu 2 Nařízení EU č. 910/2014, podle něhož má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu pouze kvalifikovaný elektronický podpis. Pokud měl být v daném případě úvěr čerpán prostřednictvím kreditní karty, pak žalobkyně rovněž neprokázala, že kreditní karta byla vydána žalovanému, tedy že to byl žalovaný, komu byly poskytnuty peněžní prostředky. Okresní soud uzavřel, že pokud žalobkyně neprokázala, že byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., nevznikl žalobkyni nárok na vrácení úvěru, a protože rovněž neprokázala, že by její právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 19 027,89 Kč, proto se žalovaný ani nemohl o tuto částku na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit dle § 2991 odst. 2 o. z. Z těchto důvodů okresní soud žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, v němž odmítla závěr okresního soudu, že jí nepřísluší ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 o. z. s tím, že finanční prostředky žalovanému byly jednoznačně poskytnuty. Přitom uvedla, že žalovanému poskytla dle předložených výpisů z účtu ke kreditní kartě a platební historie finanční prostředky v celkové výši 60 355,81 Kč, že za celou dobu trvání právního vztahu žalovaný uhradil pouze částku ve výši 42 707,80 Kč, a proto je přesvědčena, že jí náleží nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 17 648,01 Kč. Dále namítala, že smlouva byla podepsána v souladu s § 561 odst.1 o. z. a že speciálním zákonem upravujícím elektronický podpis je zák. č. 227/2000 Sb., který rozlišuje dvě základní varianty elektronického podpisu – zaručený elektronický podpis a prostý elektronický podpis s tím, že zaručený elektronický podpis má účinky ověřeného vlastnoručního podpisu, prostý elektronický podpis má pouze účinky obyčejného podpisu, kterým může být i oskenovaný vlastnoruční podpis, specifický PIN kód či dokonce jen jméno a příjmení napsané pod textem emailu, obecně vzato tedy jakákoliv data označující původce elektronického dokumentu. Přitom poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 24 Co 696/2015, v němž soud připustil, že pokud strana smlouvy opatřila smlouvu prostým elektronickým podpisem tím, že po zadání unikátních identifikačních údajů vztahujících se výhradně k její osobě mechanickým prostředkem „kliknutí“ vyslovila souhlas s jejich zněním, pak požadavek písemnosti byl dle § 561 odst. 1 o. z. splněn. Zdůraznila, že dle smluvních podmínek bylo povinností žalovaného neumožnit přístup jiné osobě k internetovém bankovnictví. Navrhla 5. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jeho vydání přecházející a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil okresní soud řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, a protože ani v odvolacím řízení nedoznal skutkový stav žádných změn, krajský soud nemá důvodu se od něho jakkoli odchýlit a vychází z něj. Okresní soud hodnotil důkazy objektivně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s námitkami žalobkyně se vypořádal a nic podstatného nepominul. Ze skutkového zjištění pak soud prvního stupně vyvodil dle názoru odvolacího soudu i správný závěr právní. Protože odvolací soud hodnocení důkazů soudem prvního stupně sdílí, včetně logicky z nich vyplývajících závěrů, proto v rámci stručnosti lze na tomto místě zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací soud zcela sdílí jak argumentaci, tak závěry soudu prvního stupně, a proto lze na tomto místě odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, a to tím spíše, že v odvolání žalobkyně neuvádí vesměs žádné další skutečnosti, které by neuvedla v průběhu řízení a s čím by se soud prvního stupně řádně nevypořádal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podstatné pro věc je, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení, že byla platně uzavřena nejen samotná úvěrová smlouva, ale ani smlouva o vedení účtu a poskytování služeb produktů tzv. Smart banka. Platí-li pro úvěrovou smlouvu, že musí být uzavřena písemně, pak jedním z předpokladů písemné formy je i podpis jednající osoby dle § 561 odst. 1 o. z. Platil-li pak v době uzavření nejen úvěrové smlouvy, ale i smlouvy o vedení účtu zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, který vyžadoval jednoznačnou identifikaci jednající osoby jako jednu z podmínek, aby se vůbec jednalo o elektronický podpis, pak je dle názoru odvolacího soudu na místě, aby všechny listiny při právním jednání činěném elektronicky byly podepsány zaručeným elektronickým podpisem a tak tomu v právě projednávané věci (jak sama připouští žalobkyně) nebylo. Nebylo-li prokázáno, že ani smlouvu o vedení účtu opatřena (vlastnoručním či zaručeným elektronickým) podpisem žalovaného nebyla a ani to, zda žalovavému byla vskutku vydána platební karta, pak nelze uzavřít, že to byl právě žalovaný, kterému se dostalo finančních prostředků z úvěrové smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně správného a řádně odůvodněného výroku II. o nákladech řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Na rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení soud aplikoval ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný a měl by nárok na náhradu nákladů řízení, avšak dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Okresní soud rozhodoval o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 21 672,89 Kč s přesně stanoveným příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Tvrdila přitom, že její právní předchůdce uzavřel s žalovaným dne 10. 9. 2019 produkt, při němž byla totožnost žalovaného ověřena oproti předloženému občanskému průkazu a byla mu zřízena tzv. Smart Bank a internetové bankovnictví. Žalovaný si následně aktivoval Smart Banku, prostřednictvím které požádal o poskytnutí úvěru. Smlouvu o úvěru žalovaný podepsal ve Smart bance tak, že na místo podpisu zadal do Smart banky svůj PIN, na základě kterého byl vygenerován jednoznačný identifikátor podpisu (ID podpisu). Tento identifikátor je uveden v systémech právního a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota,  se právní předchůdce zavázal poskytnut žalovanému úvěr ke kreditní kartě ve výši 20 000 Kč. Právní předchůdce závazek splnil, otevřel úvěrový účet a vydal žalovanému kreditní kartu. Protože žalovaný splátky úvěru nehradil, byl ke dni 28. 2. 2023 prohlášen úvěr za splatný.2. O této žalobě rozhodl okresní soud tak, že žalobu zamítl (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).3. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že mezi účastníky došlo dne 23. 7. 2022 k uzavření smlouvy o úvěru, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, že neprokázala, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o účtu či poskytování jiných bankovních služeb s tím, že smlouva o účtu či jiná smlouva o poskytování bankovních služeb nebyla soudu předložena. Navíc žalovanému v době, kdy mělo dojít ke sjednání poskytování internetového bankovnictví, bylo 15 let. Jedinou listinou, která byla v tomto směru předložena, byl výběr způsobu podepisování a souhlas s využitím biometrických charakteristik podpisu, který však nebyl podepsán žalovaným, ale , jméno FO,  označenou jako zákonný zástupce žalovaného. Podle okresního soudu nebylo prokázáno, že to byl žalovaný, kdo měl přístupové údaje do elektronického systému právního předchůdce žalobkyně, nelze tak z „činnosti/aktivity“ v rámci tohoto elektronického systému jednoznačně dovodit, že se do něj přihlásil žalovaný a že jednotlivé úkony činil žalovaný. Kódy na listinách jsou pouze graficky zobrazeny a nejsou elektronickým podpisem. Okresní soud uvedl, že podpis na listině sice může být nahrazen mechanickými prostředky, ale jen tam, kde je to obvyklé, což však nejde ve vztahu k žalovanému jako spotřebiteli. Přitom okresní soud poukázal na čl. 25 bodu 2 Nařízení EU č. 910/2014, podle něhož má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu pouze kvalifikovaný elektronický podpis. Pokud měl být v daném případě úvěr čerpán prostřednictvím kreditní karty, pak žalobkyně rovněž neprokázala, že kreditní karta byla vydána žalovanému, tedy že to byl žalovaný, komu byly poskytnuty peněžní prostředky. Okresní soud uzavřel, že pokud žalobkyně neprokázala, že byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., nevznikl žalobkyni nárok na vrácení úvěru, a protože rovněž neprokázala, že by její právní předchůdce poskytl žalovanému částku ve výši 19 027,89 Kč, proto se žalovaný ani nemohl o tuto částku na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit dle § 2991 odst. 2 o. z. Z těchto důvodů okresní soud žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.4. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně, v němž odmítla závěr okresního soudu, že jí nepřísluší ani nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 o. z. s tím, že finanční prostředky žalovanému byly jednoznačně poskytnuty. Přitom uvedla, že žalovanému poskytla dle předložených výpisů z účtu ke kreditní kartě a platební historie finanční prostředky v celkové výši 60 355,81 Kč, že za celou dobu trvání právního vztahu žalovaný uhradil pouze částku ve výši 42 707,80 Kč, a proto je přesvědčena, že jí náleží nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 17 648,01 Kč. Dále namítala, že smlouva byla podepsána v souladu s § 561 odst.1 o. z. a že speciálním zákonem upravujícím elektronický podpis je zák. č. 227/2000 Sb., který rozlišuje dvě základní varianty elektronického podpisu – zaručený elektronický podpis a prostý elektronický podpis s tím, že zaručený elektronický podpis má účinky ověřeného vlastnoručního podpisu, prostý elektronický podpis má pouze účinky obyčejného podpisu, kterým může být i oskenovaný vlastnoruční podpis, specifický PIN kód či dokonce jen jméno a příjmení napsané pod textem emailu, obecně vzato tedy jakákoliv data označující původce elektronického dokumentu. Přitom poukázala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 24 Co 696/2015, v němž soud připustil, že pokud strana smlouvy opatřila smlouvu prostým elektronickým podpisem tím, že po zadání unikátních identifikačních údajů vztahujících se výhradně k její osobě mechanickým prostředkem „kliknutí“ vyslovila souhlas s jejich zněním, pak požadavek písemnosti byl dle § 561 odst. 1 o. z. splněn. Zdůraznila, že dle smluvních podmínek bylo povinností žalovaného neumožnit přístup jiné osobě k internetovém bankovnictví. Navrhla 5. Krajský soud jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jeho vydání přecházející a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.6. Okresní soud vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak je popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí. Skutkový stav zjistil okresní soud řádně, v rozsahu pro rozhodnutí potřebném, a protože ani v odvolacím řízení nedoznal skutkový stav žádných změn, krajský soud nemá důvodu se od něho jakkoli odchýlit a vychází z něj. Okresní soud hodnotil důkazy objektivně jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a s námitkami žalobkyně se vypořádal a nic podstatného nepominul. Ze skutkového zjištění pak soud prvního stupně vyvodil dle názoru odvolacího soudu i správný závěr právní. Protože odvolací soud hodnocení důkazů soudem prvního stupně sdílí, včetně logicky z nich vyplývajících závěrů, proto v rámci stručnosti lze na tomto místě zcela odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku.7. Odvolací soud zcela sdílí jak argumentaci, tak závěry soudu prvního stupně, a proto lze na tomto místě odkázat na odůvodnění napadeného usnesení, a to tím spíše, že v odvolání žalobkyně neuvádí vesměs žádné další skutečnosti, které by neuvedla v průběhu řízení a s čím by se soud prvního stupně řádně nevypořádal.8. Podstatné pro věc je, že žalobkyně neprokázala svá tvrzení, že byla platně uzavřena nejen samotná úvěrová smlouva, ale ani smlouva o vedení účtu a poskytování služeb produktů tzv. Smart banka. Platí-li pro úvěrovou smlouvu, že musí být uzavřena písemně, pak jedním z předpokladů písemné formy je i podpis jednající osoby dle § 561 odst. 1 o. z. Platil-li pak v době uzavření nejen úvěrové smlouvy, ale i smlouvy o vedení účtu zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, který vyžadoval jednoznačnou identifikaci jednající osoby jako jednu z podmínek, aby se vůbec jednalo o elektronický podpis, pak je dle názoru odvolacího soudu na místě, aby všechny listiny při právním jednání činěném elektronicky byly podepsány zaručeným elektronickým podpisem a tak tomu v právě projednávané věci (jak sama připouští žalobkyně) nebylo. Nebylo-li prokázáno, že ani smlouvu o vedení účtu opatřena (vlastnoručním či zaručeným elektronickým) podpisem žalovaného nebyla a ani to, zda žalovavému byla vskutku vydána platební karta, pak nelze uzavřít, že to byl právě žalovaný, kterému se dostalo finančních prostředků z úvěrové smlouvy.9. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrzen, a to včetně správného a řádně odůvodněného výroku II. o nákladech řízení.10. Na rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení soud aplikoval ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný a měl by nárok na náhradu nákladů řízení, avšak dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly, proto mu soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nepřiznal.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. Přípustnost dovolání je oprávněn posuzovat jen dovolací soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSUL:2025:12.Co.437.2024.1","publishedAt":"2025-05-29","decisionAt":"2025-01-22","caseNumber":{"senate":12,"registry":"Co","index":437,"year":2024,"pageNumber":88},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jiří","lastName":"Krahula","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSUL","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o 21 672,89 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 4. 2024, č. j. 74 C 66/2024-65","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":74,"registry":"C","index":66,"year":2024,"pageNumber":65},"affectedDate":"2024-04-24","courtCode":"OSUL","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":[]},"styles":[{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}