{"uuid":"8f4386ed-76d7-4129-bd6f-bf2aa25d3931","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Michaelou Silnickou jako samosoudkyní ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 74 128 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 41 259 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 24. 9. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se co do částky ve výši 11 867 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 24. 9. 2021 do zaplacení z částky 11 867 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně od 24. 9. 2021 do zaplacení z částky 11 867 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 53 126 Kč od 1. 4. 2020 do 23. 9. 2021 zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žaloba se co do částky ve výši 21 002 Kč a co do úroku ve výši 62,47 % ročně z částky 43 885,51 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 173 160 Kč, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 41 259 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 24. 9. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.\nII. Žaloba se co do částky ve výši 11 867 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 24. 9. 2021 do zaplacení z částky 11 867 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně od 24. 9. 2021 do zaplacení z částky 11 867 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 53 126 Kč od 1. 4. 2020 do 23. 9. 2021 zamítá.\nIII. Žaloba se co do částky ve výši 21 002 Kč a co do úroku ve výši 62,47 % ročně z částky 43 885,51 Kč od 1. 4. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 173 160 Kč, zamítá.\nIV. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 53 126 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 21 000 Kč z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě úvěrové smlouvy ze dne 5. 11. 2019. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 5. 11. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 44 000 Kč, a to dne 6. 11. 2019. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 9. 9. 2020. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru (ve výši 62,47 % p. a.) splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 741 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2019. Součástí všech splátek byla částka 336 Kč, což byl a měsíční úhrada za pojištění. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a dostala se do prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru a do data zesplatnění uhradila žalobkyni pouze 2 741 Kč dne 30. 12. 2019. Součástí žalované částky je i vyčíslená smluvní pokuta ve výši 21 002 Kč v souladu s čl. 6 smlouvy. Dále požadovaná částka ve výši 53 126 Kč představuje částku ve výši 43 885,51 Kč (dlužná jistina úvěru), dále částku 6 834,52 Kč jako dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru, dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč dle čl. 6 smlouvy pojištění ve výši 1 008 Kč. Rovněž žalobkyně požaduje úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,47 % a zákonný úrok z prodlení. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek, a to výzvou ze dne 25.2.2020 a ze dne 27. 3. 2020. Rovněž žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru. Protože žalovaná řádně a včas nehradila sjednané splátky a úvěr nesplácela, tak se dostala do prodlení se splácením úvěru a došlo tak v souladu s čl. 6 k zesplatnění úvěru, a to k datu 30. 3. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr žalobkyni nevrátila, tak před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 8. 9. 2021.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Uvedené skutečnosti soud zjistil a vzal za prokázané z následujících listinných důkazů: předsmluvní formulář ze dne 5.11.2019, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 6.11.2019, oznámení o schválení úvěru ze dne 7.11.2019, doklad o vyplacení úvěru ze dne 6.11.2019, dodejka ze dne 12.11.2019 – prokazující, že žalobkyně doručovala žalované úvěrovou smlouvu, kterou žalobkyně podepsala, přihláška do pojištění, skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne 5.11.2019, příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, pojištění schopnosti splácet úvěry – informační dokument o pojistném produktu, informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ve znění účinném od 1.1.2019, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" výzva k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 25.2.2020, výzva k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 27.3.2020, oznámení ze dne 30.3.2020 (zesplatnění úvěru), úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně na čl. 45 – 46, předžalobní výzva ze dne 8.9.2021, podací arch odeslané pošty ze dne 8.9.2021 (poř. č. 206).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Úvěruschopnost žalobkyně ověřovala u žalované na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Žalobkyně ověřila, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 9 316 Kč, celkové měsíční náklady žalované činí 4 710 Kč, volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 3 606 Kč a dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích: NRKI, SOLUS. Žalobkyně rovněž ověřila, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žadatel neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně zjistila, že volné zdroje žalované ke splácení jsou 3 606 Kč, dále byly zjišťovány informace týkající se jejího stavu, zaměstnání, vzdělání. Ve formuláři hodnocení klienta byly výdaje žalované zkoumány. Žalovaná byla povinna uvést jednotlivé výdaje a k uvedeným výdajům žalobkyně přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum, které jí je objektivně známo (zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu). Z potvrzení o výši příjmu ze dne 6. 11. 2019 – z něj bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a čistý měsíční příjem žalované ve výši 9 316 Kč za období od 1. 10. 2019 do 31. 10. 2019, výplatní páska za srpen 2019 – dokládající čistý měsíční příjem žalované ve výši 6 397 Kč, dále výplatní páska za září 2019 – dokládající čistý měsíční příjem žalované ve výši 6 397 Kč, výplatní páska za říjen 2019 – dokládající čistý měsíční příjem žalované ve výši 15 155 Kč, informativní výpisy z bankovního účtu, které však nepotvrzují tvrzení žalobkyně, že na bankovní účet žalované pravidelně přichází mzda od jejího zaměstnavatele, jen z něj vyplynulo, že v období 1. 10. 2019 – 31. 10. 2019 byl počáteční zůstatek 580,97 Kč a konečný zůstatek 0 Kč a že jí celkem přišlo na tento účet 2 100 Kč a odešlo 2 680,97 Kč. Dále výpis z účtu žalobkyně, že žalovaná uhradila dne 30. 12. 2019 částku ve výši 2 741 Kč. Žalovaná v listině hodnocení klienta uvedla, že její náklady na bydlení činí 1 300 Kč (nájemné + inkaso), forma bydlení„ jiné“ z ostatních možností, kde bylo uvedeno forma bydlení: vlastní, družstevní, státní/obecní, pronájem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Uvedené skutečnosti soud zjistil a vzal za prokázané z následujících listinných důkazů: hodnocení klienta, výplatní lístky za srpen 2019, září 2019 a říjen 2019, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance ze dne 6. 11. 2019, listina prohlášení klientů ze dne 5.11.2019, výpis z nebankovního registru klientských informací, výpis záznamů z registru SOLUS, karta klienta ze dne 27.9.2021, výpis z účtu období 1.10.2019 až 31.10.2019","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami ze dne 25. 2. 2020 a ze dne 27. 3. 2020 a oznámením o zesplatnění dluhu ze dne 30. 3. 2020 a rovněž předžalobní výzvou ze dne 8. 9. 2021.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc by byla potřeba i úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jednalo hypoteticky o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice prokázala uzavření smlouvy, avšak nedostatečně vyhodnocovala úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně nepředložila jediný důvěryhodný doklad o výdajové stránce žalované v době sjednávání úvěrové smlouvy. Žalobkyně předložila doklady o velmi nízkých příjmech žalované, ale neověřila žádné osobní poměry žalované v době sjednávání úvěru, zejména neověřila a neprověřila, jaké má žalovaná výdaje spojené s bydlením, když pouze mlčky akceptovala výdaj za bydlení ve výši 1 300 Kč, což je výdaj, který není reálný, proto měl být řádně ověřen. Navíc je soudu známo z jeho úřední činnosti, že takový údaj žalobkyně jako poskytovatel úvěru uvádí ve více případech sjednaných úvěrových smluv (například ve věci sp. zn. 214 C 35/2021, která byla projednávána ve stejný den jako tato věc). Není to tedy ojedinělé pochybení poskytovatele úvěru, že je opakovaně uváděna tato konkrétní částka ve výši 1 300 Kč jako výdaj za bydlení, aniž by byla následně prokazatelně doložena a poskytovatelem úvěru řádně ověřena. To je ale zcela nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Ohledně povinnosti tvrzení a důkazní byla žalobkyně řádně soudem poučena ještě v rámci přípravy jednání usnesením ze dne 25. 11. 2021 č. j. 214 c 30/2021 – 58 a žalobkyně na to reagovala obsáhlým podáním ze dne 13. 12. 2021. V tomto podání žalobkyně setrvala na tom, že tyto náklady na bydlení uvedla žalovaná a že je třeba z takové částky vycházet (v podrobnostech viz cit. vyjádření žalobkyně). K tomu je ze strany soudu ovšem nutno dodat, že pokud více úvěrovaných klientů žalobkyni opakovaně sděluje tuto zřejmě zcela nevěrohodnou a podezřele nízkou částku jako výdaj spojený s bydlením, je nutné, aby si to poskytovatel úvěru (žalobkyně) řádně ověřil, když taková poskytnutá informace je evidentně nepravděpodobná, jinak se žalobkyně vystavuje riziku, že závazkový vztah vzniklý na základě úvěrové smlouvy, může být následně soudem posouzen jako absolutně neplatný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Soud dospěl k závěru, že věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Protože bylo žalované poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaná je proto povinna toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). V řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 44 000 Kč a žalovaná za celou dobu uhradila žalobkyni dne 30. 12. 2019 částku ve výši 2 741 Kč a tudíž zbývá uhradit částku ve výši 41 259 Kč, proto soud žalobě vyhověl ohledně částky ve výši 41 259 Kč (bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat), ohledně zbývající částky, kterou žalobkyně po žalované požadovala z titulu uzavřené úvěrové smlouvy, kterou soud právně kvalifikoval jako neplatnou, soud žalobu zamítl, neboť se nejedná o částky, které by soud mohl přiznat jako bezdůvodné obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku uvedena lhůta splnění, byla žalovaná povinna plnit na výzvu žalobkyně, proto soud vyšel z listiny přežalobní výzva, dle které měla žalovaná uhradit žalobkyni dlužnou částku do 23. 9. 2021, proto se dostala žalovaná od následujícího dne do prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Jelikož žalovaná nesplnila svůj peněžitý závazek, ocitla se ode dne následujícího, tedy od 24. 9. 2021 s plněním svého závazku v prodlení (§ 1968, 1970 o.z.). Žalobkyně je proto oprávněna požadovat zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky od 24. 9. 2021. Výše úroků z prodlení byla stanovena podle ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla úspěšná z 44 % (úspěch žalované z 72 % a neúspěch z 28 %), proto jí náleží 44 % účelně vynaložených nákladů řízení spočívajících, avšak žalované náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 53 126 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 21 000 Kč z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě úvěrové smlouvy ze dne 5. 11. 2019. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.\n2. Soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 5. 11. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 44 000 Kč, a to dne 6. 11. 2019. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 9. 9. 2020. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru (ve výši 62,47 % p. a.) splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 741 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2019. Součástí všech splátek byla částka 336 Kč, což byl a měsíční úhrada za pojištění. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a dostala se do prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru a do data zesplatnění uhradila žalobkyni pouze 2 741 Kč dne 30. 12. 2019. Součástí žalované částky je i vyčíslená smluvní pokuta ve výši 21 002 Kč v souladu s čl. 6 smlouvy. Dále požadovaná částka ve výši 53 126 Kč představuje částku ve výši 43 885,51 Kč (dlužná jistina úvěru), dále částku 6 834,52 Kč jako dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru, dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč dle čl. 6 smlouvy pojištění ve výši 1 008 Kč. Rovněž žalobkyně požaduje úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,47 % a zákonný úrok z prodlení. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek, a to výzvou ze dne 25.2.2020 a ze dne 27. 3. 2020. Rovněž žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru. Protože žalovaná řádně a včas nehradila sjednané splátky a úvěr nesplácela, tak se dostala do prodlení se splácením úvěru a došlo tak v souladu s čl. 6 k zesplatnění úvěru, a to k datu 30. 3. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr žalobkyni nevrátila, tak před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 8. 9. 2021.\n3. Uvedené skutečnosti soud zjistil a vzal za prokázané z následujících listinných důkazů: předsmluvní formulář ze dne 5.11.2019, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne 6.11.2019, oznámení o schválení úvěru ze dne 7.11.2019, doklad o vyplacení úvěru ze dne 6.11.2019, dodejka ze dne 12.11.2019 – prokazující, že žalobkyně doručovala žalované úvěrovou smlouvu, kterou žalobkyně podepsala, přihláška do pojištění, skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne 5.11.2019, příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, pojištění schopnosti splácet úvěry – informační dokument o pojistném produktu, informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ve znění účinném od 1.1.2019, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru [číslo] výzva k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 25.2.2020, výzva k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 27.3.2020, oznámení ze dne 30.3.2020 (zesplatnění úvěru), úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně na čl. 45 – 46, předžalobní výzva ze dne 8.9.2021, podací arch odeslané pošty ze dne 8.9.2021 (poř. č. 206).\n4. Úvěruschopnost žalobkyně ověřovala u žalované na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Žalobkyně ověřila, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 9 316 Kč, celkové měsíční náklady žalované činí 4 710 Kč, volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 3 606 Kč a dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích: NRKI, SOLUS. Žalobkyně rovněž ověřila, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žadatel neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně zjistila, že volné zdroje žalované ke splácení jsou 3 606 Kč, dále byly zjišťovány informace týkající se jejího stavu, zaměstnání, vzdělání. Ve formuláři hodnocení klienta byly výdaje žalované zkoumány. Žalovaná byla povinna uvést jednotlivé výdaje a k uvedeným výdajům žalobkyně přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum, které jí je objektivně známo (zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu). Z potvrzení o výši příjmu ze dne 6. 11. 2019 – z něj bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] a čistý měsíční příjem žalované ve výši 9 316 Kč za období od 1. 10. 2019 do 31. 10. 2019, výplatní páska za srpen 2019 – dokládající čistý měsíční příjem žalované ve výši 6 397 Kč, dále výplatní páska za září 2019 – dokládající čistý měsíční příjem žalované ve výši 6 397 Kč, výplatní páska za říjen 2019 – dokládající čistý měsíční příjem žalované ve výši 15 155 Kč, informativní výpisy z bankovního účtu, které však nepotvrzují tvrzení žalobkyně, že na bankovní účet žalované pravidelně přichází mzda od jejího zaměstnavatele, jen z něj vyplynulo, že v období 1. 10. 2019 – 31. 10. 2019 byl počáteční zůstatek 580,97 Kč a konečný zůstatek 0 Kč a že jí celkem přišlo na tento účet 2 100 Kč a odešlo 2 680,97 Kč. Dále výpis z účtu žalobkyně, že žalovaná uhradila dne 30. 12. 2019 částku ve výši 2 741 Kč. Žalovaná v listině hodnocení klienta uvedla, že její náklady na bydlení činí 1 300 Kč (nájemné + inkaso), forma bydlení„ jiné“ z ostatních možností, kde bylo uvedeno forma bydlení: vlastní, družstevní, státní/obecní, pronájem.\n5. Uvedené skutečnosti soud zjistil a vzal za prokázané z následujících listinných důkazů: hodnocení klienta, výplatní lístky za srpen 2019, září 2019 a říjen 2019, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance ze dne 6. 11. 2019, listina prohlášení klientů ze dne 5.11.2019, výpis z nebankovního registru klientských informací, výpis záznamů z registru SOLUS, karta klienta ze dne 27.9.2021, výpis z účtu období 1.10.2019 až 31.10.2019\n6. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami ze dne 25. 2. 2020 a ze dne 27. 3. 2020 a oznámením o zesplatnění dluhu ze dne 30. 3. 2020 a rovněž předžalobní výzvou ze dne 8. 9. 2021.\n7. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc by byla potřeba i úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jednalo hypoteticky o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).\n8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“\n9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.\n10. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie.\n11. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně sice prokázala uzavření smlouvy, avšak nedostatečně vyhodnocovala úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva byla neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobkyně nepředložila jediný důvěryhodný doklad o výdajové stránce žalované v době sjednávání úvěrové smlouvy. Žalobkyně předložila doklady o velmi nízkých příjmech žalované, ale neověřila žádné osobní poměry žalované v době sjednávání úvěru, zejména neověřila a neprověřila, jaké má žalovaná výdaje spojené s bydlením, když pouze mlčky akceptovala výdaj za bydlení ve výši 1 300 Kč, což je výdaj, který není reálný, proto měl být řádně ověřen. Navíc je soudu známo z jeho úřední činnosti, že takový údaj žalobkyně jako poskytovatel úvěru uvádí ve více případech sjednaných úvěrových smluv (například ve věci sp. zn. 214 C 35/2021, která byla projednávána ve stejný den jako tato věc). Není to tedy ojedinělé pochybení poskytovatele úvěru, že je opakovaně uváděna tato konkrétní částka ve výši 1 300 Kč jako výdaj za bydlení, aniž by byla následně prokazatelně doložena a poskytovatelem úvěru řádně ověřena. To je ale zcela nesprávný přístup (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Postup věřitele nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Ohledně povinnosti tvrzení a důkazní byla žalobkyně řádně soudem poučena ještě v rámci přípravy jednání usnesením ze dne 25. 11. 2021 č. j. 214 c 30/2021 – 58 a žalobkyně na to reagovala obsáhlým podáním ze dne 13. 12. 2021. V tomto podání žalobkyně setrvala na tom, že tyto náklady na bydlení uvedla žalovaná a že je třeba z takové částky vycházet (v podrobnostech viz cit. vyjádření žalobkyně). K tomu je ze strany soudu ovšem nutno dodat, že pokud více úvěrovaných klientů žalobkyni opakovaně sděluje tuto zřejmě zcela nevěrohodnou a podezřele nízkou částku jako výdaj spojený s bydlením, je nutné, aby si to poskytovatel úvěru (žalobkyně) řádně ověřil, když taková poskytnutá informace je evidentně nepravděpodobná, jinak se žalobkyně vystavuje riziku, že závazkový vztah vzniklý na základě úvěrové smlouvy, může být následně soudem posouzen jako absolutně neplatný.\n12. Soud dospěl k závěru, že věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy podle § 588 o. z.\n13. Protože bylo žalované poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy, vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaná je proto povinna toto plnění vydat tomu, na jehož úkor se obohatila (§ 2991 odst. 1 o.z.). V řízení bylo prokázáno, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 44 000 Kč a žalovaná za celou dobu uhradila žalobkyni dne 30. 12. 2019 částku ve výši 2 741 Kč a tudíž zbývá uhradit částku ve výši 41 259 Kč, proto soud žalobě vyhověl ohledně částky ve výši 41 259 Kč (bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna žalobkyni vydat), ohledně zbývající částky, kterou žalobkyně po žalované požadovala z titulu uzavřené úvěrové smlouvy, kterou soud právně kvalifikoval jako neplatnou, soud žalobu zamítl, neboť se nejedná o částky, které by soud mohl přiznat jako bezdůvodné obohacení.\n14. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku uvedena lhůta splnění, byla žalovaná povinna plnit na výzvu žalobkyně, proto soud vyšel z listiny přežalobní výzva, dle které měla žalovaná uhradit žalobkyni dlužnou částku do 23. 9. 2021, proto se dostala žalovaná od následujícího dne do prodlení.\n15. Jelikož žalovaná nesplnila svůj peněžitý závazek, ocitla se ode dne následujícího, tedy od 24. 9. 2021 s plněním svého závazku v prodlení (§ 1968, 1970 o.z.). Žalobkyně je proto oprávněna požadovat zaplacení úroků z prodlení z dlužné částky od 24. 9. 2021. Výše úroků z prodlení byla stanovena podle ustanovení § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.\n16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla úspěšná z 44 % (úspěch žalované z 72 % a neúspěch z 28 %), proto jí náleží 44 % účelně vynaložených nákladů řízení spočívajících, avšak žalované náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2022:214.C.30.2021.1","publishedAt":"2023-05-29","decisionAt":"2022-12-01","caseNumber":{"senate":214,"registry":"C","index":30,"year":2021,"pageNumber":100},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Michaela","lastName":"Silnická","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 74 128 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1968","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":110,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}