{"uuid":"91e124cc-a7de-48a5-a88c-2af73a57b131","header":[{"texts":[{"text":"Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Gabriely Kučerové a soudců Mgr. Jiřího Čurdy a Mgr. Michala Výtiska v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyň: a) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně A","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně B","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovaným: 1) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupené advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupena advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta C","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta C","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO advokáta D","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta D","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o vrácení nedovolené veřejné podpory a o ochranu proti nekalé soutěži, o odvolání žalobkyň a žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, č. j. 1 Cm 6/2015-1005,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. až IV. a VII. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V. mění tak, že žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované 1) na náhradu nákladů řízení 73 114 988,10 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 1).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VI. mění tak, že žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů řízení 25 211 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 2).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované 1) na náhradu nákladů odvolacího řízení 10 445 905,80 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 1).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"V. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů odvolacího řízení 12 826 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 2).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"VI. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované 3) na náhradu nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. až IV. a VII. potvrzuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V. mění tak, že žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované 1) na náhradu nákladů řízení 73 114 988,10 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 1).III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VI. mění tak, že žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů řízení 25 211 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 2).IV. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované 1) na náhradu nákladů odvolacího řízení 10 445 905,80 Kč do šesti měsíců od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 1).V. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů odvolacího řízení 12 826 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 2).VI. Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované 3) na náhradu nákladů odvolacího řízení 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- aby žalovaná č. 1) byla povinna odstranit závadný stav tak, že vrátí do 30 dnů od právní moci rozsudku žalované č. 2) veřejnou podporu ve výši 7 081 808 000 Kč, a aby žalovaná č. 2 byla povinna tuto částku přijmout (výrok I.),","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- aby žalovaná č. 1) byla povinna zaplatit žalované č. 2) do 30 dnů od právní moci rozsudku úrok vypočítaný dle nařízení Komise č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým se provádí Nařízení Rady č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým se stanoví prováděcí pravidla k čl. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" Smlouvy ES v platném znění, a to za dobu od 4. 7. 2008 do úplného vrácení nedovolené veřejné podpory ve výši 7 081 808 000 Kč, a aby žalovaná č. 2) byla povinna tento úrok přijmout (výrok II.),","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- aby žalovaná č. 3) byla povinna prostřednictvím řídícího výboru udělit žalované č. 1) souhlas k tomu, aby žalovaná č. 1) vrátila žalované č. 2) nezákonně vyplacenou veřejnou podporu ve výši 7 081 808 000 Kč a úrok vypočtený tak, jak je uvedeno v bodě II (výrok III.),","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- aby žalovaná č. 3) byla povinna zdržet se","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"a) takového jednání, kterým by poskytla žalované č. 1) částku 7 081 808 000 Kč či jakékoliv její části, a to jako úhradu kupní ceny za prodej části podniku na základě Smlouvy o prodeji části podniku uzavřené mezi žalovanou č. 1) a žalovanou č. 2) dne 26. 6. 2008,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) takového jednání, kterým by při výkonu akcionářských práv v žalované č. 1) prostřednictvím řídícího výboru schválila právní jednání žalované č. 1), v jehož důsledku by došlo k opětovnému poskytnutí částky 7 081 808 000 Kč či jakékoliv její části žalované č. 1) žalovanou č. 2) nebo žalovanou č. 3), a to jako úhrady kupní ceny za prodej části podniku na základě Smlouvy o prodeji části podniku uzavřené mezi žalovanou č. 1) a žalovanou č. 2) dne 26. 6. 2008, a","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"c) takového jednání, kterým by při výkonu práv zakladatele žalované č. 2) schválila právní jednání žalované č. 2), v jehož důsledku by došlo k opětovnému poskytnutí částky 7 081 808 000 Kč či jakékoliv její části žalované č. 1) žalovanou č. 2), a to jako úhrady kupní ceny za prodej části podniku na základě Smlouvy o prodeji části podniku uzavřené mezi žalovanou č. 1) a žalovanou č. 2) dne 26. 6. 2008 (výrok IV.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dále soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že uložil žalobkyním, aby uhradily společně a nerozdílně","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- žalované č. 1) 46 101 Kč (výrok V.),","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- žalované č. 2) 20 795 Kč (výrok VI.) a","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- žalované 3) 3 900 Kč (výrok VII.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobkyně se domáhaly nároků uvedených výše s tím, že v souvislosti s plánovaným vstupem České republiky do Evropské unie došlo v roce 2003 k transformaci státní organizace České dráhy na akciovou společnost. Ta měla přispět k oddělení železniční dopravy od železniční infrastruktury a k naplnění unijních požadavků na liberalizaci trhu se službami železniční dopravy. Podle žalobkyň se však transformace Českých drah částečně minula svým účelem. Zatímco majetek tvořící železniční dopravní cestu si stát ponechal ve svém vlastnictví a jeho správou pověřil žalovanou 2), majetek určený k provozování železniční dopravní cesty a zajištění její provozuschopnosti byl stejně jako majetek sloužící k provozování železniční dopravy vložen do nově založené akciové společnosti. Nestandardní rozdělení majetku žalobkyně přičítaly snaze státu sanovat ztrátu generovanou provozováním osobní železniční dopravy prostřednictvím plateb, které žalovaná 1) inkasovala za udržování a rozvíjení majetku patřícího státu. K nápravě tohoto stavu došlo až v roce 2008, kdy se stát rozhodl získat od žalované 1) chybějící část dopravní infrastruktury zpět. Převod byl na základě smlouvy ze dne 26. 6. 2008 uskutečněn za částku 11 852 101 000 Kč. Ačkoli kupní cena vycházela ze znaleckého posudku vypracovaného společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“), žalobkyně v něm identifikovaly celou řadu zásadních nedostatků, v jejichž důsledku měla podle nich kupní cena vysoce přesáhnout tržní hodnotu převáděné části podniku. Tím, že žalovaná 1) dostala za prodej části svého podniku vyšší částku, než by byl ochoten zaplatit soukromý investor, získala výhodu, ze které její podnikání ještě po mnoho let těžilo. Získané prostředky žalovaná 1) využila mimo jiné k pořízení nových kolejových vozidel, opravám stávajícího vlakové flotily a sanování ztrát vzniklých v důsledku uplatňování predátorských cen. Žalovaná 1) tak podstatným způsobem ztížila podmínky pro vstup konkurenčních dopravců, nevyjímaje ani různé zahraniční subjekty. Jedním ze subjektů, které tou dobou uvažovaly o vstupu na trh se železniční dopravou, byla žalobkyně b), vlastněná ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Její plány nakonec převzala žalobkyně a), patřící do stejného holdingu. Ta v roce 2010 začala zajišťovat vlakové spojení na železniční trati Praha - Olomouc - Ostrava. V zaplacení kupní ceny přesahující tržní hodnotu žalobkyně spatřují nedovolenou státní podporu, kterou stát v rozporu s pravidly poskytování státních podpor neoznámil Komisi, a žalovaná 1), která má z této podpory prospěch, je tak povinna žalované 2) rozdíl mezi tržní hodnotou a zaplacenou kupní cenou vrátit. Dále pak žalobkyně v jednáních žalovaných spatřovaly i nekalou soutěž, neb žalovaná 1) dostala státní podporu, čímž získala nedovolenou výhodu a mohla nabízet podnákladové ceny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Obranu žalovaných shrnul soud prvního stupně tak, že podle nich předmětný prodej části podniku nemá atributy nedovolené veřejné podpory a nemůže být považován ani za nekalé soutěžní jednání, takže žalovaný nárok nemůže obstát. Zpochybňují též aktivní legitimaci obou žalobkyň a připomínají, že přes poučení soudem dostatečně netvrdí skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Žalovaná 2) od počátku namítá, že není-li ani příjemcem, ani poskytovatelem veřejné podpory, nemůže být v tomto sporu pasivně legitimována. Žalované připomněly, že na základě stížnosti žalobkyně z roku 2010 se tímto prodejem zabývala Evropská komise (dále i jen „Komise“), která si od žalované 3) vyžádala stanovisko, jež jí bylo posláno. Na to Komise v roce 2012 poslala České republice dopis, kterým ji informovala o tom, že stěžovatel nepředložil ve stanovené lhůtě informace, které si od něj k doplnění žádosti vyžádala, takže Komise považuje jeho žádost za vzatou zpět. Sama Komise žádné šetření nezahájila, z čehož žalované dovozují, že stížnost vyhodnotila zjevně jako nedůvodnou. Podle žalované 1) není národní soud z uvedeného důvodu již oprávněn se touto věcí zabývat a řízení by mělo být zastaveno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Dále soud prvního stupně připomněl, že ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 6. 2. 2019, č. j. 1 Cm 6/2015-387, jímž žalobu v plném rozsahu zamítl. Dospěl totiž k závěru, že ke dni vydání rozhodnutí uplynula desetiletá promlčecí lhůta stanovená nařízením provádějícím Smlouvu o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), a že sporné opatření tak představuje tzv. existující podporu, jejíž navrácení již Komise ani vnitrostátní soud nemůže nařídit. K odvolání žalobkyň Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 23. 9. 2020, č. j. 3 Cmo 107/2019-463, napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Kromě toho, že odvolací soud aproboval závěr soudu prvního stupně, že případná akvizice části podniku za cenu přesahující tržní hodnotu představuje existující podporu, dodal, že žalovaná 2) podle něj postrádá pasivní věcnou legitimaci, a to proto, že při poskytování státní podpory vystupovala výlučně jako prostředník. Podle odvolacího soudu se žalobkyně nedostatek její pasivní legitimace snaží „formálně a účelově“ zhojit uplatněním požadavku, aby bylo žalované 2) přiznáno právo na přijetí vraceného peněžitého plnění, ačkoli takový nárok nemá oporu v žádném zákonném ustanovení. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, na jehož podkladě dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Se zřetelem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 7. 12. 2023 ve věci C-700/22, poskytujícího odpověď na položenou předběžnou otázku, Nejvyšší soud konstatoval, že ustanovení procesního nařízení upravujícího promlčecí lhůtu dopadá pouze na pravomoc Komise a že její uplynutí nemá vliv na povinnost příjemce navrátit podporu, která byla poskytnuta v rozporu s povinností předchozího oznámení, vyplývající z primárního práva Evropské unie. Soudy nižších stupňů proto podle něj pochybily, pokud žalobu zamítly, aniž posuzovaly, zda zaplacení kupní ceny naplnilo znaky státní podpory a zda jejím poskytnutím došlo k porušení oznamovací povinnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Dále soud prvního stupně v bodech 5 až 22 popsal, co zjistil z jednotlivých provedených důkazů, na jejichž základě pak dospěl k závěru o skutkovém stavu věci tak, že žalovaná 2) smlouvou ze dne 26. 6. 2008 koupila od žalované 1) část jejího podniku určenou k provozování železniční dráhy a zajišťování její provozuschopnosti za cenu ve výši 11 852 101 000 Kč, stanovenou znaleckým posudkem společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako znalcem jmenovaným pro tyto účely soudem, jako tržní hodnota podniku. Sdružení železničních dopravců, o. s., jehož členem byla kromě jiných žalobkyně b), podalo dne 28. 7. 2010 stížnost Komisi, ve které upozorňovalo na to, že akvizice části podniku představuje neslučitelnou státní podporu. Komise stížnost vyřídila neformálním sdělením, ve kterém stěžovatele vyrozuměla o tom, že stížnost, nedoplněná o informace potřebné k identifikaci napadeného opatření, se považuje za vzatou zpět. Ve druhé polovině roku 2011 začala žalobkyně a) provozovat železniční dopravu na trati Praha - Olomouc - Ostrava. V době prodeje podniku plánovala svůj vstup na trh železniční dopravy žalobkyně b), patřící do skupiny společností ovládaných ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. S odkazem na čl. 107 odst. 1 SFEU (bývalý čl. 87 Smlouvy o založení Evropského společenství), čl. 108 odst. 3 SFEU (bývalý čl. 88 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského společenství), dále §§ 41, 42 odst. 1 a 2, 44 odst. 1, 53, 387, 388, 393 a 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“, jenž se u nároku z nekalé soutěže použije proto, že ke sporné akvizici došlo dříve, než nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen „o. z.“/) a § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), pak soud prvního stupně popsal, jak posoudil věc po právní stránce. Nejdříve obecně shrnul, že čl. 107 odst. 1 SFEU zakazuje členským státům zvýhodňovat určitý podnik nebo skupinu podniků poskytnutím peněžních prostředků nebo jiné hospodářské výhody způsobilé narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy. Jestliže členský stát některému podniku (některým podnikům) takovou selektivní výhodu poskytne, jde o státní podporu. Nelze-li státní podporu podřadit pod některou z výjimek stanovených v čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU, považuje se taková podpora za neslučitelnou s vnitřním trhem (dále jen „neslučitelná státní podpora“). SFEU v čl. 108 zavádí pro státní podpory režim tzv. preventivní kontroly, což znamená, že veškeré státní podpory podléhají předchozímu schválení Komise. Členský stát, jenž zamýšlí přijetí opatření naplňujícího znaky státní podpory, je tedy povinen svůj záměr předem oznámit Komisi tak, aby tato mohla posoudit jeho slučitelnost s vnitřním trhem, a dokud Komise nerozhodne, nesmí členský stát svůj záměr uskutečnit (tzv. povinnost pozastavení). Poskytne-li členský stát státní podporu, aniž splní svou oznamovací povinnost nebo aniž vyčká, než Komise svým rozhodnutím deklaruje slučitelnost podpory s vnitřním trhem, jedná se o tzv. protiprávní státní podporu (dále jen „předčasná státní podpora“). Výkon pravomoci v oblasti kontroly státních podpor se dělí mezi Komisi a členské státy. Zatímco posuzování slučitelnosti státní podpory spadá do výhradní pravomoci Komise, jejíž rozhodnutí podléhá přezkumu SDEU, vnitrostátní soudy bdí nad dodržováním povinnosti pozastavení. Vnitrostátní soud je tak při kontrole opatření, iniciované žalobou dotčeného soutěžitele, omezen výlučně na posouzení, zda toto opatření vykazuje znaky státní podpory a zda členský stát dodržel svou oznamovací povinnost, respektive zda státní podporu neposkytl předčasně. Dospěje-li soud v rámci svého zkoumání k závěru, že opatření vykazuje znaky státní podpory a že tato podpora byla poskytnuta předčasně, je oprávněn nařídit, aby bylo poskytování státní podpory pozastaveno nebo aby bylo zajištěno (dočasné) navrácení již poskytnuté státní podpory tak, aby členský stát podporu řádně notifikoval a posléze ji opětovně poskytl (tentokrát již s potřebným souhlasem Komise). Mimoto je vnitrostátní soud oprávněn nařídit, aby příjemce podpory zaplatil úroky z předčasné státní podpory, stanovené nařízením Komise, nebo aby dotčeným soutěžitelům nahradil vzniklou škodu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1341/2012, nebo oznámení Komise o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy 2009/C 85/01).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Dále soud prvního stupně zdůraznil, že se v rámci své vázanosti žalobou v řízení zabýval jen akvizicí části podniku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", uskutečněnou v roce 2008 (dále i jen „sporná akvizice“). Nejdříve s odkazem na rozsudek SDEU ve věci C-174/02 Streekgewest uzavřel, že obě žalobkyně jsou k podání této žaloby aktivně legitimovány, ačkoliv v červnu 2008, kdy žalobkyním společný koncern deklaroval přípravy směřující ke vstupu na trh železniční osobní dopravy, existovala jen žalobkyně b), když žalobkyně a) byla založena v roce 2009 a vstoupila na trh železniční dopravy v roce 2011. Uzavřel totiž, že i žalobkyni a) mohla případná státní podpora žalované 1) potenciálně zasáhnout, když vnitrostátní pravidla nemohou omezovat aktivní legitimaci k podání žaloby jen na konkurenty příjemce podpory.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Následně soud prvního stupně uzavřel, že jsou splněny některé prvky státní podpory, tj. že poskytnutí finančních prostředků žalované 1) jako entitě vykonávající hospodářskou činnost je přičitatelné státu (poskytl je Státní fond dopravní infrastruktury přes žalovanou 2/ jako státní organizaci, hospodařící s majetkem státu) a že mohlo (hypoteticky) ovlivnit příznivě její postavení na újmu ostatních soutěžitelů. Na druhou stranu však soud prvního stupně uzavřel, že poslední popsaný prvek státní podpory (získání soutěžní výhody) schází, protože žalovaná 1) předmětným prodejem části svého podniku nezískala hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek (bez zásahu státu) získat nemohla. Vyšel přitom z tzv. testu soukromého prodávajícího (rozsudek SDEU ze dne 24. 7. 2003 ve spojených věcech T-268/08 a T-381/08, Land Burgenland), který je založen na ověření, zda cena zaplacená údajným příjemcem podpory odpovídá ceně, kterou by mohl stanovit soukromý subjekt, jednající za podmínek obvyklé hospodářské soutěže, přičemž platí, že nejvyšší cena, kterou by soukromý prodávající jednající v běžných podmínkách hospodářské soutěže byl připraven zaplatit, odpovídá tzv. tržní hodnotě podniku. Také podle pokynů Komise, formulovaných ve sdělení o prvcích státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci, nepředstavuje státní podporu, jestliže orgán veřejné moci nechal majetek před jeho prodejem ocenit alespoň jedním nezávislým majetkovým odhadcem a jestliže prodejní cena odpovídala tržní hodnotě, stanovené na základě obecně uznávaných tržních ukazatelů a oceňovacích norem. Komise také deklaruje, že prokáže-li členský stát dodržení těchto zásad, bude v rámci šetření stížnosti podané dotčeným podnikem předpokládat, že o státní podporu nejde. Na základě výše uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že žalované 1) a 2) požadavky na prodej podniku vylučující přítomnost státní podpory bezezbytku naplnily, neboť pro stanovení kupní ceny vycházely ze znaleckého posudku vypracovaného soudem jmenovanou společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", takže nemůže být pochyb o tom, že ocenění bylo provedeno nezávislým odborníkem nadaným dobrou pověstí, náležitým odborným vzděláním a náležitou odbornou způsobilostí. Účastnice sporné akvizice navíc s ohledem na úpravu § 196a odst. 3 obch. zák. musely do smlouvy pojmout cenu zjištěnou tímto znalcem, jinak by smlouva byla podle § 39 obč. zák. neplatná pro rozpor se zákonem. Soud prvního stupně se v bodech 48 až 52 zabýval velmi podrobným hodnocením posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a vypořádal se s námitkami, které k němu žalobkyně vznesly. Na základě toho pak po provedení výslechu znalců z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jejich konfrontaci se znalci, jejichž posudky předložily žalobkyně (posudek společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":".) uzavřel, že nemá pochybnosti o správnosti posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", a proto po zamítnutí návrhů (podaných po uplynutí koncentrační lhůty, která skončila v roce 2018) na provedení důkazů dalšími revizními posudky (buď již vypracovanými pro žalobkyně nebo soudem ustanoveným znalcem) uzavřel, že kupní cena 11 852 101 000 Kč, za kterou byla sporná akvizice provedena, odpovídá tržní hodnotě, a proto ani z části nepředstavuje státní podporu, a žaloba je proto nedůvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Nad rámec výše uvedeného důvodu pro zamítnutí žaloby soud prvního stupně konstatoval (stejně jako odvolací soud ve svém předchozím potvrzujícím rozsudku v této věci), že samostatným důvodem pro zamítnutí žaloby proti žalované 2) je to, že není ve sporu pasivně legitimována, když při distribuci tvrzené státní podpory vystupovala toliko jako prostředník, nikoliv jako poskytovatel, kterým byl stát. Ostatně žalobkyně po žalované 2) fakticky žádný nárok ani nevznesly, když jí má být podle soudu pouze formálně a účelově uložena jen povinnost vrácenou podporu přijmout.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podobně soud prvního stupně uzavřel ohledně nároků vznesených proti žalované 3), které vyhodnotil jako rozporné s právní úpravou. Souhlas k vrácení žalované částky (výrok III.) není nutný, když pokud by bylo žalobě proti žalované 1) pravomocně vyhověno, musela by žalovanou částku vrátit bez ohledu na udělení souhlasu žalované 3). K nárokům ve výroku IV. pak soud prvního stupně poznamenal, že vnitrostátní soud může nařídit navrácení (už poskytnuté) státní podpory, ale nemůže zakázat její (opětovné) poskytnutí v budoucnu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud prvního stupně následně konstatoval, že žalobou uplatněné nároky nelze přiznat ani z titulu ochrany proti nekalé soutěži, neboť jednání žalovaných nenaplnilo všechny znaky tzv. generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák. Žalobkyně a) a žalovaná 1) jsou sice přímými konkurenty v hospodářské soutěži (tj. jednání se uskutečnilo v hospodářském styku), nicméně jednání žalovaných nelze shledat rozporným s dobrými mravy soutěže, pokud sporný převod vlastnického práva k části podniku uskutečnily v souladu s českým i unijním právem za cenu odpovídající tržní hodnotě, která byla stanovena na základě znaleckého posudku, jenž vypracoval znalec, jehož soud jmenoval za účelem stanovení hodnoty podle § 196a odst. 3 obch. zák. K uvedenému soud prvního stupně dodal, že ke stejnému závěru by musel dospět i v případě, že by byl odstraňovací nárok hodnocen podle současné právní úpravy, tj. podle § 2976 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Závěrem soud prvního stupně pro případ, že by o státní podporu v projednávané věci šlo, vyhodnotil jako důvodnou i námitku promlčení, vznesenou žalovanými. Uzavřel jednak, že oznámení státní podpory Komisi představuje jednorázovou povinnost, kterou je poskytovatel státní podpory povinen splnit nejpozději do okamžiku jejího poskytnutí příjemci, takže porušení oznamovací povinnosti sice vede k vyvolání protiprávního stavu, avšak neznamená jeho aktivní udržování. Z toho plyne, že počátek čtyřleté promlčecí doby podle § 393 odst. 1 obch. zák. se vázal nejpozději na okamžik poskytnutí státní podpory (tj. uzavření smlouvy, potažmo zaplacení kupní ceny, k čemuž došlo v roce 2008). Jestliže žalobkyně podaly žalobu 14. 4. 2015, je podle soudu evidentní, že jejich nároky jsou promlčeny a po námitce žalovaných by je soud nemohl přiznat (§ 388 odst. 1 obch. zák.). Na tom nic nemůže změnit ani argumentace žalobkyň, že promlčení podléhají pouze majetková práva, když podle soudu (základní) odstraňovací nárok v této věci je povinností majetkové povahy (vrácení žalované částky 7 mld. Kč) a byl by promlčen i pokud by soud věc posuzoval podle § 101 obč. zák. v tříleté promlčecí lhůtě, neboť nejpozději v roce 2010 žalobkyně prokazatelně věděly o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty (tehdy podaly stížnost ke Komisi) a navíc obch. zák. neomezoval promlčení jen na majetková práva (§ 387 odst. 1 obch. zák.). Konečně nároky žalobkyň by byly promlčeny i při jejich posouzení z titulu ochrany proti nekalé soutěži, neboť pokud byla tvrzená podpora poskytnuta v roce 2008, v roce 2010 žalobkyně podaly stížnost ke Komisi a žalobu podaly až v roce 2015, je jejich nárok podle § 397 obch. zák. promlčen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl (výroky I. až IV.) a všem zcela úspěšným žalovaným (§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád/dále jen „o. s. ř.“), přiznal vůči žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši a struktuře popsané v bodech 69 až 73 odůvodnění. Vycházel přitom (podobně jako odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí nebo v něm citovaném usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 3 Cmo 329/2015) z toho, předmětem žalobou uplatněných nároků není peněžité plnění ani penězi ocenitelná věc, ale obnovení stavu před poskytnutím předčasné státní podpory, takže sazba odměny vychází z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 odst. 1 advokátního tarifu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Rozsudek napadly včasnými, obsahově zcela shodnými, jak potvrdily na jednání před odvolacím soudem, odvoláními žalobkyně. Opakují v nich zejména veškeré své již dříve vznesené námitky proti hodnocení posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" (k celkovému pojetí a zpracování posudku, k tomu, že již před vypracováním posudku byla usnesením vlády stanovena cena na 12 mld. Kč, do které se pak posudek „jako zázrakem“ s minimální odchylkou 100 mil. Kč trefil, že schází zdroje znaleckého zkoumání, prodávaný majetek nebyl dostatečně identifikován, posudek si na mnoha místech protiřečí, že celá prodávaná část podniku měla nadále sloužit k provozování dráhy, takže měla být oceňována jako funkční celek, že předmětem ocenění části podniku jsou pouze aktiva, což je v rozporu se zákonem atd.), na jehož závěrech soud prvního stupně založil svůj závěr o tom, že předmětná část podniku byla prodána za tržní cenu, jako správného, přesto, že ve spise se nachází dalších několik posudků, které podle žalobkyň všechny shodně uzavírají, že posudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" je vadný. Žalobkyně znovu uvádějí, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" použila různé oceňovací metody tak, aby stanovená cena byla co nejvyšší, tj. nejlepší pro prodávajícího, aniž by byl brán ohled na kupujícího. Nebylo tedy podle žalobkyň řešeno, zda by běžný soukromý investor (jehož zájmem je návratnost vložených prostředků) byl ochoten tuto kupní cenu zaplatit. Žalobkyně označují za nepřezkoumatelný závěr soudu prvního stupně o tom, že předmět ocenění je jednoznačně vymezen předmětem smlouvy. V další části odvolání žalobkyně namítají porušení zákona soudem prvního stupně při výslechu znalců a zjišťování skutkového stavu na jednání 17. 9. 2024. Na něm byli totiž vyslechnuti i znalci, kteří nebyli účastni tvorbě předložených posudků, měli pouze kusé a nedostatečné informace a na základě jejich výslechu nebylo možno předpokládat upřesnění či vyjasněné nejasností předmětných posudků. Přesto soud prvního stupně dospěl k závěru, že znalec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" svůj posudek obhájil, zatímco vyjádření dalších znalců či odborníků, které předložily v reakci na popsanou procesní situaci, soud odmítl s ohledem na koncentraci řízení a nadbytečnost provést. Tím žalobkyním znemožnil reagovat na to, co nově po tomto jednání vyplynulo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Žalobkyně rovněž setrvávají na svém názoru, že i žalovaná 2) je ve věci pasivně legitimována. Její pasivní legitimace je naprosto nutná, jinak by vůbec nedošlo k naplnění předmětných unijních norem k ochraně hospodářské soutěže a narovnání veřejnou podporou pokřiveného trhu. Žalovaná 2), která je samostatným subjektem práva, hospodařícím s majetkem státu, vystupovala jako přímá strana smlouvy o prodeji části podniku, takže pokud by bylo nařízeno vrácení veřejné podpory, mělo by se tak dít právě jejím prostřednictvím, tj. vracenou částku by měl obdržet přímo ona, přičemž z jejího jednání v řízení je zcela zřejmé, že plnění přijmout nechce, resp. se tomu přímo brání. Výše uvedené platí podle žalobkyň přes závěry odvolacího soudu obsažené v předchozím jeho rozhodnutí v této věci (posléze zrušený rozsudek Vrchního soudu v Praze na č. l. 463), k čemuž zdůrazňují, že žalované 2) nemá být uloženo přijmout zpět celé plnění, ale jen tu jeho část, která představuje protiprávně poskytnutou veřejnou podporu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. V další části odvolání žalobkyně znovu zdůrazňují svou argumentaci k podle nich nesprávnému hodnocení žalovaných nároků z titulu ochrany proti nekalé soutěži. Jsou přesvědčeny, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil (ne)naplnění znaku generální klauzule rozporu s dobrými mravy soutěže, přičemž v jeho hodnocení opět vycházel jen z nesprávného znaleckého posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" s jeho nesprávným závěrem, že prodejní cena byla cenou tržní. Navíc soud prvního stupně pochybil i v tom, že se vůbec nezabýval posledním znakem (poté co správně vyhodnotil že k jednání žalovaných došlo v hospodářském styku), tj. otázkou, zda toto jednání bylo způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům. K tomu žalobkyně opět konstatují, že poskytnutím podpory byla nastolena výhoda žalované 1), kterou tato dosud konzumuje a využívá, když bez jejího poskytnutí by možná dnes už ani neexistovala. Na výše uvedenou argumentaci navazují žalobkyně svou argumentaci k nesouhlasu se závěrem soudu prvního stupně o promlčení jejich nároků, když setrvávají na tom, že jde o trvající, nikoliv jednorázový zásah, který dosud neskončil, protože žalovaná 1) stále z nedovolené podpory čerpá. Dále nesouhlasí s tím, že běh promlčecí lhůty by se mohl počítat od data uzavření sporné smlouvy (soud prvního stupně uvedl jako den počátku jejího běhu dvě data - den uzavření smlouvy a den poskytnutí finančních prostředků), neboť o této smlouvě žalobkyně nevěděly a před poskytnutím peněz nemohly vědět, zda poskytnuty opravdu budou. Žalobkyně nesouhlasí také s tím, že předmětem žalovaných nároků je povinnost majetkové povahy, neboť takového práva se svou žalobou nedovolávají, naopak konstantně uvádějí, že jejich nároky směřují k odstranění závadného stavu ve smyslu § 611 o. z., z čehož dovozují, že toto jejich právo se vůbec nepromlčuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. S ohledem na vše výše uvedené žalobkyně navrhují, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo aby ho změnil na vyhovující s přiznáním náhrady nákladů řízení před soudy všech stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Žalované 1) a 2) napadly svým včasným odvoláním jen nákladové výroky jich se týkajících, tj. výroky V. a VI. Obě ve svých (v tomto případě odlišných, ale s podobnými závěry) odvoláních zejména zdůrazňují, že soud prvního stupně vycházel z nesprávné tarifní hodnoty sporu dle advokátního tarifu (dle § 9 odst. 1), když i s odkazem na předchozí (v této části nesprávné) rozhodnutí odvolacího soudu vyšel z předpokladu, že předmět tohoto řízení není penězi ocenitelný. Dále nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně označil některé (v odvolání konkrétně specifikované) úkony jako neúčelné, v některých (v odvolání konkrétně specifikovaných) případech přiznal odměnu zástupce pouze ve výši jedné poloviny namísto odměny plné a že některé (v odvolání konkrétně specifikované) úkony neocenil jako mimořádně obtížné a nepřiznal za ně zvýšení na navrhovaný trojnásobek. Bez ohledu na to, co je předmětem řízení, je totiž i podle četné judikatury Ústavního soudu (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 4061/16 ze dne 17. 1. 2017 nebo nálezy ze dne 8. 3. 2023, č. j. I. ÚS 3281/22-1, ze dne 22. 5. 2024, č. j. II. ÚS 3192/23-1 či ze dne 19. 11. 2024, č.j. III. ÚS 2358/24-1) pro stanovení tarifní hodnoty sporu důležité, zda je tento předmět ocenitelný penězi. To podle žalovaných platí i v projednávaném případě, v němž jde o vrácení konkrétní částky 7 081 808 000 Kč, která je podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu určující pro určení sazby odměny za jeden úkon právní služby, když § 9 odst. 1 advokátního tarifu je pro její určení nepoužitelný. Z uvedených důvodů žalovaná 1) žádá, aby byl výrok V rozsudku změněn tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 149 704 503,30 Kč a žalovaná 2) žádá, aby byl výrok VI. rozsudku změněn tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 31 337 353,90 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Žalovaná 1) ve vyjádření k odvolání žalobkyň, kterým žádá zamítnutí jejich odvolání, nejprve uvádí, že je zcela správný závěr soudu prvního stupně o promlčení žalovaného nároku (pokud by byl dán, což podle ní neplatí) podle vnitrostátního práva (k čemuž musí vnitrostátní soud přihlédnout, jak konstatoval SDEU v bodě 19 svého rozsudku vydaného v této věci, tj. rozsudku ze dne 7. 12. 2023 ve věci C-700/22), což platí bez ohledu na to, jak je žaloba právně kvalifikována a jaká právní úprava se na něj použije. K tomu uvádí, že žalobkyně podaly tuto žalobu cca 7 let poté, kdy měla být domnělá veřejná podpora údajně poskytnuta žalované 1). Podaná žaloba je žalobou na peněžní plnění (vrácení částky převyšující 7 mld korun), ačkoliv žalobkyně ji nesprávně označily jako žalobu na odstranění závadného stavu. Žalobu je tedy nutno posuzovat materiálně, tj. podle toho, čeho se žalobkyně skutečně domáhají. I kdyby však šlo o žalobu na odstranění závadného stavu, platí závěr o promlčitelnosti (a promlčení) tohoto nároku, protože jde každopádně o nárok majetkové povahy (může se projevit v majetkové sféře žalovaných). Jednání žalovaných je podle žalované 1) jednoznačně jednáním jednorázovým, které bylo dokonáno poskytnutím domnělé veřejné podpory (v roce 2008), od něhož se odvozuje běh příslušné promlčecí lhůty. Ať už tato lhůta byla tříletá (podle § 101 obč. zák.) nebo čtyřletá (podle § 397 obch. zák.), každopádně uplynula před podáním této žaloby (podané v roce 2015). Uvedené pak podle žalované 1) platí i v případě, že by pro běh promlčecí lhůty měla být relevantní vědomost žalobkyň o rozhodných skutečnostech, neboť v tomto případě o nich žalobkyně věděly již v květnu 2008, kdy se p. Radim Jančura jako statutární orgán obou žalobkyň, vyjadřoval k předmětné transakci, resp. v roce 2010, kdy byla žalobkyní a) podána stížnost ke Komisi, která k ní vydala své závazné posouzení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Žalovaná 1) rovněž setrvává na své předchozí argumentaci, že podle ní Komise po posouzení stížnosti žalobkyně a) potvrdila, že předmětná transakce nevedla ke vzniku nedovolené veřejné podpory. Soud prvního stupně podle žalované 1) tuto skutečnost dostatečně ve svém rozsudku nezohlednil. Pokud by postupoval správně a učinil tak, byl by to další důvod, proč je zamítavé rozhodnutí správné. Jak už bylo opakovaně řečeno, Komise si po podání stížnosti v roce 2010 vyžádala množství informací, mj. od Ministerstva dopravy ČR, které jí poskytlo i předmětný posudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a po seznámení s nimi (včetně posudku) stížnost vyhodnotila jako nedostatečnou a stěžovatele vyzvala k doplnění, což však žalobkyně a) neučinila. Komise tedy téměř po 21 měsících přezkumu opřeného i o posudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřela, že stížnost je nepodložená a nedůvodná (neodůvodňuje zahájení formálního řízení), což žalobkyni sdělila dopisem ze dne 13. 4. 2012 a stálému zastoupení České republiky při EU dopisem z 1. 6. 2012. Dle tehdy platné úpravy a judikatury bylo přitom dotyčné sdělení, které žalobkyně nijak (ani v příslušné lhůtě u SDEU) právně nenapadly, nutno považovat za meritorní rozhodnutí Komise v tom směru, že se o nedovolenou podporu nejedná. Uvedené rozhodnutí Komise je tudíž závazné pro vnitrostátní soud i v této věci (k tomu odkazy žalované 1/ na rozhodnutí SDEU v podobných věcech, např. Deutsche Bahn proti Komisi).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. V další části svého vyjádření žalovaná 1) opakuje argumenty pro své přesvědčení, že napadené rozhodnutí je věcně správné ohledně závěru, že prodej části podniku byl uskutečněn za tržních podmínek, když podle ní žalobkyně účelově dezinterpretují test soukromého investora, provedený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobkyně však, pokud v tomto ohledu odkazují jen na rozsudek SDEU ve věci C-234/84 přehlížejí, že ten se nezabýval okolnostmi podobnými předmětné transakci, tedy převodu majetku na stát, resp. navíc převodu majetku nezbytného pro provoz prvku kritické infrastruktury ČR, ale kapitálovými vklady („injekcemi“) státu do podniku ve finančních obtížích, kterého se týkaly poznámky k nutnosti přihlížet k „návratnosti“ investice. Žalované před uzavřením sporné smlouvy postupovaly tak, jak podle všech právních předpisů mohly (musely), aby byla tato platná. Neplatí přitom, že by tato pravidla vyžadovala provedení nějakého speciálního ocenění nějakými konkrétními oceňovacími metodami pro účely posouzení možné veřejné podpory. Posudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" (jako jediný mezi posudky, jež jsou ve spise obsaženy, z nichž některé byly předloženy po koncentraci řízení /ta nastala po jednání 26. 9. 2018/, takže být použity ani nemohly) ocenil část podniku formou a v rozsahu, který byl pro strany transakce dostatečný a který posléze považovala za dostatečný i Komise, takže soud prvního stupně rozhodl správně, pokud uzavřel, že k poskytnutí veřejné podpory nedošlo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Podle žalované 1) měla být žaloba zamítnuta i z dalších důvodů, pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyň, když žalobkyně a) nemohla být případným poskytnutím veřejné podpory nijak dotčena, když v době uskutečnění transakce ještě neexistovala a služby v železniční dopravě začala poskytovat až v září 2011. Žalobkyně b) služby železniční dopravy neprovozovala nikdy, v předmětném roce 2008 dle svých tvrzení připravovala její možné provozování, což ale nebylo z její strany nijak doloženo. Žalovaná 1) také souhlasí se závěrem, že se nedopustila nekalé soutěže. Prodej části podniku nebyl ani jednáním v hospodářském styku, protože nebyl soutěžně orientován, když se jednalo o pouhý prodej části jmění druhé žalované s ohledem na změněné regulatorní prostředí. Jednání žalované nemůže být ani v rozporu s dobrými mravy soutěže, protože povinnosti z právních předpisů upravujících veřejnou podporu stíhají poskytovatele, tj. stát, nikoliv příjemce veřejné podpory. I kdyby byly tyto předpisy porušeny, což se nestalo, porušení by se nedopustila žalovaná 1). Prodejem části podniku nemohla být způsobena újma jiným soutěžitelům nebo zákazníkům protože žalovaná 1) obdržela prostředky již v roce 2008, ty záhy utratila, přičemž ani jedna ze žalobkyň v tu dobu nebyla v postavení soutěžitele (buď neexistovala nebo železniční dopravu neprovozovala). Samostatným důvodem k zamítnutí žaloby je dále i to, že žádaná povinnost by nemohla odstranit závadný stav, když „pramen účinku nekalosoutěžního jednání již netrvá“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 1370/2005), neboť k jednorázovému poskytnutí údajné veřejné podpory mělo dojít v roce 2008. Žalobkyně totiž, jak uvedeno výše, podle žalované 1) nebyly předmětnou transakcí nijak dotčeny, když nelze přijmout výklad, že by porušení jejich práv mohlo spočívat v před více než 17 lety poskytnutých peněz.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Žalovaná 2) ve svém vyjádření k odvolání žalobkyň argumentuje v naprosté většině podobně jako žalovaná 1), podobnou argumentaci (např. k promlčení, ke správnosti určení ceny transakce jako tržní, k většině námitek ke znaleckému posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", k neexistenci nekalé soutěže, ke koncentraci řízení ke dni 26. 10. 2018, k němuž měly žalobkyně více než 10 let od poskytnutí finančních prostředků na obstarání potřebných důkazů, a jejím neprolomení následně vydaným zrušujícím rozsudkem Nejvyššího soudu atd.) proto odvolací soud již znovu nepopisuje. K námitkám ohledně nesprávného postupu soudu při provádění a hodnocení důkazů, zejména znaleckých posudků, žalovaná 2) navíc zdůrazňuje, že v řízení nebyl proveden jen posudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ale i další žalobkyní včas navržené posudky společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., jakož i výslechy osob oprávněných jednat za tyto společnosti, včetně jejich vzájemné konfrontace. Soud prvního stupně v souladu s judikaturou i § 132 o. s. ř. nehodnotil odborné závěry znalců, ale posuzoval, zda závěry posudků jsou náležitě odůvodněny, podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěr nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění posudku odpovídá pravidlům logického myšlení, a dospěl ke správnému závěru, že pouze posudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" dokázal spolehlivě vysvětlit úvahy, na jejichž základě ke svým závěrům dospěl a veškeré případné nejasnosti, na které žalobkyně upozorňovaly, byly rozptýleny výslechem zástupců ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". To se tvůrcům dalších dvou posudků nepodařilo, když první z nich ve svém posudku, jak sám uvedl, tržní hodnotu neurčoval a druhý nedokázal obhájit vhodnost použití výnosové metody i na části majetku, které tržní výnosy negenerují nebo že by ocenění pouze na základě použití výnosové metody mělo věrně odrazit tržní hodnotu podniku. Důvodem použití této metody navíc měla být pouze skutečnost, že znalec neměl žádné podrobnější informace o struktuře oceňovaného majetku. Podle žalované 2) tedy u druhého znalce nelze souhlasit se správností a vhodností výběru použité metody, která navíc nebyla ani provedena řádným způsobem. Naopak znalec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" dbal, aby ke každé části oceňovaného majetku (jehož rozsah a struktura byla zcela zřejmá z příloh 3 až 8 smlouvy) byla zvolena vhodná oceňovací metoda, a aby výběr takové metody byl důkladně odůvodněn. Žalovaná 2) tedy uzavírá, že soud prvního stupně postupoval správně při vyhodnocení správnosti posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", stejně jako při přijetí závěru, že by bylo nadbytečné provádět či nechat zpracovat další znalecké posudky, přičemž takové důkazní návrhy byly navíc uplatněny i v rozporu s koncentrací řízení. Žalovaná 2) trvá také na tom, že není ve sporu pasivně legitimována, když povinnost, kterou jí žádají žalobkyně uložit (přijmout předmětnou finanční částku zpět), nemá oporu v žádném konkrétním právním předpisu a neplyne ani z žalobkyněmi odkazovaného Oznámení Komise o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy (2209/C 85/01), a to ani v situaci, že se žádá přijetí jen části poskytnuté částky. Žalovaná 2) tedy žádá, aby byla odvolání žalobkyň zamítnuta a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Žalovaná 3) ve svém vyjádření hodnotí odvolání žalobkyň jako nedůvodných. Jejich argumenty jsou podle ní neopodstatněné neboť, jak plyne ze spisu, žádný z nich nenastal. V napadeném rozsudku je zevrubně a přesvědčivě vysvětleno a odůvodněno, proč soud prvního stupně dospěl k závěru o zamítnutí žaloby. V řízení byly důsledně a do podrobností soudem projednávány všechny žalobní nároky, stejně jako tvrzení žalovaných, včetně provedení všech navrhovaných podstatných důkazů potřebných k prokázání rozhodných skutečností. Žalobkyně v řízení neunesly břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, ačkoliv byly na tuto skutečnost v průběhu tohoto i předcházejících řízení soudem upozorňovány. Žalobkyně dosud nevysvětlily a právně nepodložily konkrétně svá tvrzení. Žalovaná 3) pak opakovaně namítá, že povinnosti, jež by jí měly být uloženy, jsou při zohlednění § 258 odst. 2 o. s. ř. zjevně nevykonatelné. Jejich uložením by také došlo k porušení unijního práva, zejména s ohledem na článek 4 odst. 1 směrnice 2012/34/EU o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru, podle něhož členské státy zajistí nezávislé postavení železničních podniků přímo či nepřímo vlastněných nebo ovládaných členskými státy, pokud jde o vedení, správu, vnitřní řízení a kontrolu správních, hospodářských a účetních záležitostí, v souladu s nímž mají tyto podniky zejména vlastní majetek, rozpočet a účetnictví oddělené od státu. Žalobkyněmi navržená intervence státu do obchodního vedení žalované 1) by tak porušila princip nezávislosti železničních podniků požadovaný unijním právem. Zmíněné žalobkyněmi požadované nároky také vůči žalované 3) postrádají právní základ a nelze je dovodit z právní úpravy české ani unijní. Přestože soud prvního stupně uvedené skutečnosti rozsudkem potvrdil s podrobným právním odůvodněním (bod 57 rozsudku), přesto žalobkyně v odvolacím návrhu na uložení povinnosti žalované 3) nadále trvají, aniž by však v odvolání na tento závěr jakkoliv reagovaly, zpochybnily jej nebo právně vyvrátily. Žalovaná 3) proto navrhuje, aby odvolací soud odvolání žalobkyň zamítl a napadený rozsudek potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň a žalované 2) nejsou důvodná, odvolání žalované 1) proti nákladovému výroku důvodné částečně je.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Úvodem odvolací soud rekapituluje, že předmětem sporu bylo tvrzení žalobkyň, že žalovaná 2), resp. žalovaná 3) prostřednictvím žalované 2) poskytla žalované 1) v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU (dříve čl. 88 odst. 3 Smlouvy ES) veřejnou podporu. Tím žalovanou 1) neoprávněně zvýhodnila v hospodářské soutěži na úkor ostatních soutěžitelů, včetně žalobkyň, a zároveň se poskytnutím a přijetím této podpory dopustily jednání, které je jednáním nedovoleným, v rozporu s generální klauzulí nekalé soutěže. Za veřejnou podporu žalobkyně považují část kupní ceny, kterou zaplatila žalovaná 2) žalované 1) podle uvedené smlouvy o prodeji podniku. Proto požadovaly, aby /zjednodušeně řečeno/ bylo nařízeno tuto nedovolenou podporu vrátit od příjemce poskytovateli.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Dále je třeba uvést, že podle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně pro své rozhodnutí k dispozici skutková zjištění ve zcela postačujícím rozsahu, takže odvolací soud z nich zcela vycházel a pro stručnost na ně, jak jsou uvedena v podrobném odůvodnění napadeného rozsudku, odkazuje. Výše uvedené platí zejména i pro oblast znaleckého zkoumání, když soud prvního stupně se v příslušných pasážích odůvodnění svého rozsudku (zejm. body 20 a 47až 53) zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi námitkami, žalobkyň, které vznesly proti znaleckému posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a které se v odvoláních již jen opakují, takže odvolací soud nemá ani na jejich základě potřebu k odůvodnění napadeného rozsudku cokoliv dodávat a v plném rozsahu na ně odkazuje. I odvolací soud je přesvědčen, i s ohledem na to, že tento znalecký posudek byl vypracován znalcem ustanoveným k tomu soudem, z čehož plyne jeho nezávislost, i na to, že se jedná o posudek, který měla k dispozici Komise při řešení stížnosti žalobkyň podané v roce 2010 a k němuž ani ona neměla žádné výhrady (přitom k jejím závěrům ze sdělení žalobkyni, resp. České republice soud prvního stupně správně přihlédnul jako k okolnosti, která má nepochybně význam pro projednávanou věc), a konečně s ohledem na to, že jeho závěry byly jeho znalci v řízení před soudem prvního stupně přesvědčivě obhájeny, že z jeho závěru o tom, že cena, za kterou byla předmětná transakce uskutečněna (11 852 101 000 Kč) představovala tržní hodnotu převáděné části podniku, tj. odpovídá ceně, kterou by mohl stanovit soukromý subjekt, jednající za podmínek obvyklé hospodářské soutěže (test soukromého prodávajícího), je třeba při hodnocení důvodnosti žaloby vycházet. K výše uvedenému je ještě třeba doplnit, že při oceňování převáděné části podniku (a následně při posuzování jeho správnosti v tomto řízení) přihlédl znalec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" i soud správně k tomu, že nešlo o prodej běžného kapitálového majetku, ale o převod majetku nezbytného pro provoz prvku kritické infrastruktury státu s jeho veškerými specifiky (mj. tím, že nelze sledovat jen nebo zejména hledisko návratnosti investice), které znalec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve svém posudku zohlednil. Výše uvedené je také důvodem, proč soud prvního stupně na rozdíl od k důkazu provedených včas předložených posudků společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., znalecká kancelář v oboru ekonomika a společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"., které měly sloužit ke zpochybnění závěrů posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", jež však z důvodů podrobně rozebraných soudem nebyly obhájeny, zamítl návrhy žalobkyň na provedení důkazu dalšími posudky pro nadbytečnost. Zároveň považuje odvolací soud za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že tyto nově navržené důkazy žalobkyň byly také procesně nepřípustné, protože byly navrženy po koncentraci řízení, která nastala 30 dnů od 26. 9. 2018 (tj. 26. 10. 2018), kdy byly žalobkyně soudem prvního stupně poučeny ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jaká konkrétní skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání mají doplnit (včetně výzvy k vysvětlení, z čeho žalobkyně dovozují, že by soukromý investor ve srovnatelných právních a skutkových podmínkách jako byly žalované choval jinak a proč; viz příslušná pasáž protokolu o jednání na č. l. 299 spisu) a poučeny, že uplynutím uvedené lhůty nastane koncentrace řízení, tj. že k později uvedeným tvrzením a důkazním návrhům nebude již možno přihlédnout. Z obsahu spisu plyne, že žalobkyně na výzvu soudu reagovaly podáním ze dne 26. 10. 2018 (č. l. 302). K výše uvedenému odvolací soud ve shodě se žalovanými konstatuje, že žalobkyně měly více než 10 let od vyplacení sporných finančních prostředků do skončení koncentrační lhůty, aby obstaraly důkaz k vyvrácení správnosti postupů a závěrů posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", tento čas také využily, když získaly dva výše uvedené posudky, které byly v řízení řádně provedeny včetně výslechu a konfrontace zúčastněných fyzických osob, takže nelze považovat za zkrácení jejich práv, když v situaci, kdy byl posudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" obhájen, nebylo jim již umožněno po 17 letech od sporné události a 7 letech od koncentrace řízení, provést další důkazy k prokázání jejich tvrzení ze žaloby z dubna 2015.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Odvolací soud dále konstatuje, že se zcela ztotožnil s veškerými právními závěry soudu prvního stupně, které vyústily ve výsledný klíčový závěr (na němž zejména bylo zamítnutí žaloby z titulu žádaného vrácení veřejné podpory založeno), že v projednávané věci se o veřejnou podporu nejednalo, protože předmětná akvizice byla provedena v souladu s běžnými tržními podmínkami. Žalované při stanovení kupní ceny vycházely ze znaleckého posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", který byl, jak ukládal § 196a odst. 3 obch. zák. jmenován soudem (za jinou než tímto posudkem stanovenou cenu nebylo ani možné převáděnou část podniku prodat), jedná se o znalecký ústav s potřebnou odborností a dobrým profesním renomé, který závěry svého posudku plně obhájil, takže nelze než uzavřít, že poskytnutí prostředků na zaplacení kupní ceny ve výši 11 852 101 000 Kč (že se jednalo o částku podobnou /byť rozdíl přesahující 100 milionů korun není podle odvolacího soudu „nepatrný“/ maximální částce z usnesení vlády, jímž byl určen majetek, který měl být předmětem prodeje, a jeho maximální /odhadnutá/ cena, nevyvrací závěr, že se jednalo o cenu tržní, naopak to podle odvolacího soudu tento závěr podporuje), která odpovídala tržní hodnotě, ani z části nepředstavuje veřejnou podporu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Za správný považuje odvolací soud i závěr soudu prvního stupně o tom, že žaloba není důvodná ani z titulu ochrany proti nekalé soutěži, protože nebyly naplněny všechny znaky tzv. generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., které, jak zdůrazňuje odvolací soud, musí být naplněny současně, aby se o nekalou soutěž jednalo. Odvolací soud přitom souhlasí se žalovanými, že lze mít za sporné, zda bylo jednání žalovaných uskutečněno v hospodářské soutěži (styku), resp. zda je dána aktivní legitimace žalobkyň z titulu nekalé soutěže, pokud jedna z nich v době, kdy byla předmětná transakce uskutečněna vůbec neexistovala a železniční dopravu začala provozovat až asi po třech letech a druhá z nich ji neprovozovala a neprovozuje vůbec. I kdyby však znak jednání v hospodářské soutěži naplněn byl, jak uzavřel soud prvního stupně (viz bod 63 odůvodnění), postačuje pro vyhodnocení, že se o nekalou soutěž nejednalo, zcela správný závěr, že se nejednalo o jednání rozporné s dobrými mravy soutěže (viz bod 64 odůvodnění). Výše uvedené je také důvodem, proč odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalobkyň směřující k absenci vyhodnocení naplnění třetího znaku generální klauzule, tj. způsobilosti vytýkaného jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Je sice pravda, že soud prvního stupně naplnění tohoto znaku v odůvodnění svého rozhodnutí nehodnotil, nicméně s ohledem na nutnost současného naplnění všech tří znaků generální klauzule se nejednalo o pochybení, které by mělo vliv na správnost jeho závěru, že se o nekalou soutěž nejedná, pokud není naplněn znak rozporu jednání s dobrými mravy soutěže.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Konečně odvolací soud konstatuje, že považuje za zcela správné i další právní závěry soudu prvního stupně, např. o nedostatku pasivní legitimace žalované 2) (kterou konstatoval odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí - viz body 26 a 27 odůvodnění rozsudku na č. l. 463 spisu), a zejména pak rovněž závěr o tom, že i kdyby byl nárok z jednoho či druhého titulu shledán důvodným, nebylo by možné jej přiznat, protože je promlčen a žalované námitku promlčení vznesly. I v této části odůvodnění odkazuje odvolací soud zcela na podrobně zdůvodněné závěry soudu prvního stupně o tom, že v posuzované věci jde o jednání jednorázové (nikoliv trvající), ukončené poskytnutím předmětných finančních prostředků k uskutečnění transakce, o kterém žalobkyně věděly nejpozději před podáním stížnosti ke Komisi v červenci 2010, takže žaloba podaná v roce 2015 byla podána nepochybně po uplynutí promlčecí doby, ať už tříleté podle obč. zák. nebo čtyřleté podle obch. zák.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Ze všech uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně shledán ve věcných výrocích I. až IV. věcně správným a jako takový byl ohledně nich podle § 219 o. s. ř. potvrzen, stejně jako v nákladovém výroku VII., týkajícím se náhrady žalované 3), která jej odvoláním nenapadla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Co se týče náhrady nákladů řízení žalovaných 1) a 2), uvádí odvolací soud, že ačkoliv v podstatě není sporu o tom, že předmětem řízení bylo, jak uvádí žalobkyně, žádané narovnání poměrů v hospodářské soutěži, resp. ochrana před nekalou soutěží, nelze pominout, že se jedná o předmět řízení, který je penězi ocenitelný (jedná se přímo o vrácení a přijetí určité finanční částky). Ačkoliv odvolací soud v opravném usnesení ze dne 3. 12. 2020 na č. l. 501, založeném na ústním odůvodnění rozhodnutí z jednání konaného dne 23. 9. 2020 uzavřel, že se „nejedná o monetární plnění“, takže sazbu odměny za úkon právní služby odvodil z § 9 odst. 1 advokátního tarifu (dále i jen „AT“), je nutno přisvědčit žalovaným, že v mezidobí od vydání tohoto opravného usnesení se judikatura Ústavního soudu (viz žalovanými odkazované nálezy a usnesení v bodě 18 výše) ustálila na závěru, že: „jsou-li předmětem právního úkonu věci ocenitelné penězi, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení podstupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a nelze proto vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 advokátního tarifu.“ (nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023, č. j. I. ÚS 3281/22-1, zvýraznění textu doplněno odvolacím soudem). Výše uvedené ovšem podle odvolacího soudu platí pouze ve vztahu k žalované 1), které měla být povinnost vrátit žalovanou částku uložena, nikoliv žalované 2), vůči ní žádný nárok, jež by se negativně projevil v její majetkové situaci, žádán nebyl. Odměna za úkony zástupce žalované 1) vychází tedy z tarifní hodnoty věci určené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, sazba odměny za jeden úkon tedy činí 2 877 060 Kč. Odměna za úkony zástupce žalované 2) vychází z tarifní hodnoty věci určené podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, takže sazba odměny za jeden úkon činí 1 500 Kč do 31. 12. 2024 a 3 700 Kč od 1. 1. 2025 (§ 9 odst. 3 písm. f/ AT účinného od tohoto data). Odvolací soud dále považuje za správné (jen) dvojnásobné navýšení odměny zástupci žalované 1) z důvodu složitosti (jen) u prvých dvou úkonů z důvodů, uvedených soudem prvního stupně a částečně se s ním ztotožňuje i ohledně neúčelnosti provedení některých úkonů (např. opakované shrnutí již dříve vyjádřených argumentů v odvolacím řízení z 8. 9. 2020, podání zjevně nepřípustného dovolání proti opravnému usnesení na č. l. 501 nebo vyjádření v rámci tohoto dovolacího řízení z 10. 3. 2022, podání některých duplicitních vyjádření k věci, ke konfrontaci znalců). Odvolací soud tedy uzavřel, že žalované 1) a 2) mají jako úspěšné účastnice právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jak uvedeno dále.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Žalovaná 1) v nalézacím řízení - odměna za úkon 2 877 060 Kč, režijní paušál 300 Kč do 31. 12. 2024 a 450 Kč po 1. 1. 2025. Zástupce žalované 1) (JUDr. Janda a následně JUDr. Muzikář) ve věci účelně provedl do vyhlášení tímto odvolání napadeného rozsudku 18 úkonů právní služby:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"1) převzetí věci a příprava zastoupení","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2) vyjádření k žalobě z 12. 6. 2015","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3) vyjádření s návrhem na položení předběžné otázky SDEU z 13. 4. 2018","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4) účast na přípravném jednání dne 13. 6. 2018 (§ 11 odst. 2 písm. g/ AT)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5) účast na dalším přípravném jednání 26. 9. 2018","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6) vyjádření k doplnění žaloby z 5. 12. 2018","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7) účast na jednání konaném 6. 2. 2019","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8) odvolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, tj. nikoliv ve věci samé z 1. 4. 2019","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"(§ 11 odst. 2 písm. c/ AT)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9) vyjádření k odvolání ze dne 6. 6. 2018 proti předchozímu rozsudku","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10) replika ze dne 10. 7. 2019 k vyjádření žalobkyň k nákladovému výroku (ne ve věci samé)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11) účast na jednání před Vrchním soudem v Praze dne 23. 9. 2020","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12) vyjádření ze dne 1. 4. 2021 k dovolání žalobkyň","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13) vyjádření z 3. 3. 2023 k předběžné otázce položené SDEU","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14) vyjádření k věci ze dne 18. 1. 2024 po rozhodnutí SDEU","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15) účast na jednání 17. 9. 2024, které trvalo více než 4 hodiny","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16) vyjádření z 18. 10. 2024","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17) vyjádření z 10. 1. 2025","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18) účast na jednání 21. 1. 2025, které trvalo více než 2 hodiny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Za úkony uvedené pod body 1) a 2) náleží výše zdůvodněné navýšení z důvodu složitosti na dvojnásobek (§ 12 odst. 1 AT), za úkony pod body 4), 5), 8) a 9) náleží odměna v poloviční výši (§ 11 odst. 2 AT), za úkon pod bodem 15) náleží trojnásobek a za úkon pod bodem 18) dvojnásobek odměny. Celkem tak žalované 1) náleží 21x odměna ve výši 2 877 060 Kč, dále 20x režijní paušál á 300 Kč a 3x režijní paušál á 450 Kč, tj. 60 425 610 Kč, které je třeba navýšit o 21% DPH (tj. 12 689 378,10 Kč), jehož plátcem zástupce žalované 1) je. Celkem tak žalované 1) náleží náhrada nákladů řízení do vydání odvoláním napadeného rozsudku ve výši 73 114 988,10 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Žalovaná 1) v odvolacím řízení:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"1) odvolání proti nákladům řízení, tj. nikoliv ve věci samé z 25. 3. 2025","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2) vyjádření z 30. 5. 2025","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3) účast na jednání 31. 3. 2026","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4) účast na vyhlášení rozsudku 13. 4. 2026 (§ 11 odst. 2 písm. f/ AT)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Za úkony uvedené pod body 1) a 4) náleží odměna v poloviční výši, za úkony pod 2) a 3) v plné výši. Celkem žalované 1) náleží v odvolacím řízení 3x odměna ve výši 2 877 060 Kč, 4x režijní paušál á 450 Kč, tj. celkem 8 632 980 Kč, navýšena o 21% DPH (1 812 925,40 Kč) tedy celkem činí náklady řízení 10 445 905,80 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Žalovaná 2) v nalézacím řízení - odměna za úkon 1 500 Kč a režijní paušál 300 Kč do 31. 12. 2024 a odměna 3 700 Kč a režijní paušál 450 Kč po 1. 1. 2025. V první fázi řízení žalovaná 2) nebyla zastoupena, za 7 úkonů provedených před vyhlášením prvního rozsudku jí proto náleží podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., náhrada 7 x 300 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Zástupce žalované 2) pak ve věci účelně provedl do vyhlášení tímto odvolání napadeného rozsudku 6 úkonů právní služby:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"1) převzetí věci a příprava zastoupení","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2) vyjádření 5. 9. 2024","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3) účast na jednání 17. 9. 2024, které trvalo více než 4 hodiny","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4) vyjádření z 17. 12. 2024","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5) vyjádření z 3. 1. 2025","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6) účast na jednání 21. 1. 2025, které trvalo více než 2 hodiny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Za úkon pod bodem 3) náleží trojnásobek odměny. Celkem tak žalované 2) náleží 6x odměna ve výši 1 500 Kč, 2x odměna ve výši 3 700 Kč, 6x režijní paušál á 300 Kč a 2x režijní paušál á 450 Kč, tj. celkem 19 100 Kč, které je třeba navýšit o 21% DPH (tj. 4 011 Kč), jehož plátcem zástupce žalované 2) je. Celkem tak žalované 2) náleží náhrada nákladů řízení do vydání odvoláním napadeného rozsudku ve výši 25 211 Kč (19 100 + 4 011 + 2 100).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Žalovaná 2) v odvolacím řízení:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalovaná 2) nebyla v odvolacím řízení se svým odvoláním proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení úspěšná, náleží jí tak náhrada jen za úkony, které se týkaly odvolání žalobkyň ve věci samé. To jsou","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"1) vyjádření z 20. 5. 2025","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2) účast na jednání 31. 3. 2026","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3) účast na vyhlášení rozsudku 13. 4. 2026 (§ 11 odst. 2 písm. f/ AT)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Za úkon uvedený pod bodem 3) náleží odměna v poloviční výši, za úkony pod 1) a 2) v plné výši. Celkem žalované 2) náleží v odvolacím řízení 2,5x odměna ve výši 3 700 Kč, 3x režijní paušál á 450 Kč, tj. celkem 10 600 Kč, navýšeno o 21% DPH (2 226 Kč) tedy celkem činí její náklady řízení 12 826 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Žalovaná 3) ani v odvolacím řízení nebyla zastoupena a náleží jí tak 3x odměna á 300 Kč (úkony vyjádření k odvolání, příprava na ústní jednání konané 31. 3. 2026 a účast na tomto jednání), tj. celkem 900 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení na účet zástupců žalovaných 1) a 2) byla žalobkyním uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k zaplacení byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. U žalované 1) byla žalobkyním obvyklá třídenní lhůta prodloužena s ohledem na výši nákladů řízení na 6 měsíců, u žalované 2) a 3) ze stejných důvodů byla stanovena obvyklá třídenní lhůta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. V záhlaví uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu- aby žalovaná č. 1) byla povinna odstranit závadný stav tak, že vrátí do 30 dnů od právní moci rozsudku žalované č. 2) veřejnou podporu ve výši 7 081 808 000 Kč, a aby žalovaná č. 2 byla povinna tuto částku přijmout (výrok I.),- aby žalovaná č. 1) byla povinna zaplatit žalované č. 2) do 30 dnů od právní moci rozsudku úrok vypočítaný dle nařízení Komise č. , Anonymizováno, , kterým se provádí Nařízení Rady č. , Anonymizováno, , kterým se stanoví prováděcí pravidla k čl. , Anonymizováno,  Smlouvy ES v platném znění, a to za dobu od 4. 7. 2008 do úplného vrácení nedovolené veřejné podpory ve výši 7 081 808 000 Kč, a aby žalovaná č. 2) byla povinna tento úrok přijmout (výrok II.),- aby žalovaná č. 3) byla povinna prostřednictvím řídícího výboru udělit žalované č. 1) souhlas k tomu, aby žalovaná č. 1) vrátila žalované č. 2) nezákonně vyplacenou veřejnou podporu ve výši 7 081 808 000 Kč a úrok vypočtený tak, jak je uvedeno v bodě II (výrok III.),- aby žalovaná č. 3) byla povinna zdržet sea) takového jednání, kterým by poskytla žalované č. 1) částku 7 081 808 000 Kč či jakékoliv její části, a to jako úhradu kupní ceny za prodej části podniku na základě Smlouvy o prodeji části podniku uzavřené mezi žalovanou č. 1) a žalovanou č. 2) dne 26. 6. 2008,b) takového jednání, kterým by při výkonu akcionářských práv v žalované č. 1) prostřednictvím řídícího výboru schválila právní jednání žalované č. 1), v jehož důsledku by došlo k opětovnému poskytnutí částky 7 081 808 000 Kč či jakékoliv její části žalované č. 1) žalovanou č. 2) nebo žalovanou č. 3), a to jako úhrady kupní ceny za prodej části podniku na základě Smlouvy o prodeji části podniku uzavřené mezi žalovanou č. 1) a žalovanou č. 2) dne 26. 6. 2008, ac) takového jednání, kterým by při výkonu práv zakladatele žalované č. 2) schválila právní jednání žalované č. 2), v jehož důsledku by došlo k opětovnému poskytnutí částky 7 081 808 000 Kč či jakékoliv její části žalované č. 1) žalovanou č. 2), a to jako úhrady kupní ceny za prodej části podniku na základě Smlouvy o prodeji části podniku uzavřené mezi žalovanou č. 1) a žalovanou č. 2) dne 26. 6. 2008 (výrok IV.).Dále soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že uložil žalobkyním, aby uhradily společně a nerozdílně- žalované č. 1) 46 101 Kč (výrok V.),- žalované č. 2) 20 795 Kč (výrok VI.) a- žalované 3) 3 900 Kč (výrok VII.).2. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že žalobkyně se domáhaly nároků uvedených výše s tím, že v souvislosti s plánovaným vstupem České republiky do Evropské unie došlo v roce 2003 k transformaci státní organizace České dráhy na akciovou společnost. Ta měla přispět k oddělení železniční dopravy od železniční infrastruktury a k naplnění unijních požadavků na liberalizaci trhu se službami železniční dopravy. Podle žalobkyň se však transformace Českých drah částečně minula svým účelem. Zatímco majetek tvořící železniční dopravní cestu si stát ponechal ve svém vlastnictví a jeho správou pověřil žalovanou 2), majetek určený k provozování železniční dopravní cesty a zajištění její provozuschopnosti byl stejně jako majetek sloužící k provozování železniční dopravy vložen do nově založené akciové společnosti. Nestandardní rozdělení majetku žalobkyně přičítaly snaze státu sanovat ztrátu generovanou provozováním osobní železniční dopravy prostřednictvím plateb, které žalovaná 1) inkasovala za udržování a rozvíjení majetku patřícího státu. K nápravě tohoto stavu došlo až v roce 2008, kdy se stát rozhodl získat od žalované 1) chybějící část dopravní infrastruktury zpět. Převod byl na základě smlouvy ze dne 26. 6. 2008 uskutečněn za částku 11 852 101 000 Kč. Ačkoli kupní cena vycházela ze znaleckého posudku vypracovaného společností , právnická osoba,  (dále jen „, Anonymizováno, “), žalobkyně v něm identifikovaly celou řadu zásadních nedostatků, v jejichž důsledku měla podle nich kupní cena vysoce přesáhnout tržní hodnotu převáděné části podniku. Tím, že žalovaná 1) dostala za prodej části svého podniku vyšší částku, než by byl ochoten zaplatit soukromý investor, získala výhodu, ze které její podnikání ještě po mnoho let těžilo. Získané prostředky žalovaná 1) využila mimo jiné k pořízení nových kolejových vozidel, opravám stávajícího vlakové flotily a sanování ztrát vzniklých v důsledku uplatňování predátorských cen. Žalovaná 1) tak podstatným způsobem ztížila podmínky pro vstup konkurenčních dopravců, nevyjímaje ani různé zahraniční subjekty. Jedním ze subjektů, které tou dobou uvažovaly o vstupu na trh se železniční dopravou, byla žalobkyně b), vlastněná , Anonymizováno, . Její plány nakonec převzala žalobkyně a), patřící do stejného holdingu. Ta v roce 2010 začala zajišťovat vlakové spojení na železniční trati Praha - Olomouc - Ostrava. V zaplacení kupní ceny přesahující tržní hodnotu žalobkyně spatřují nedovolenou státní podporu, kterou stát v rozporu s pravidly poskytování státních podpor neoznámil Komisi, a žalovaná 1), která má z této podpory prospěch, je tak povinna žalované 2) rozdíl mezi tržní hodnotou a zaplacenou kupní cenou vrátit. Dále pak žalobkyně v jednáních žalovaných spatřovaly i nekalou soutěž, neb žalovaná 1) dostala státní podporu, čímž získala nedovolenou výhodu a mohla nabízet podnákladové ceny.3. Obranu žalovaných shrnul soud prvního stupně tak, že podle nich předmětný prodej části podniku nemá atributy nedovolené veřejné podpory a nemůže být považován ani za nekalé soutěžní jednání, takže žalovaný nárok nemůže obstát. Zpochybňují též aktivní legitimaci obou žalobkyň a připomínají, že přes poučení soudem dostatečně netvrdí skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Žalovaná 2) od počátku namítá, že není-li ani příjemcem, ani poskytovatelem veřejné podpory, nemůže být v tomto sporu pasivně legitimována. Žalované připomněly, že na základě stížnosti žalobkyně z roku 2010 se tímto prodejem zabývala Evropská komise (dále i jen „Komise“), která si od žalované 3) vyžádala stanovisko, jež jí bylo posláno. Na to Komise v roce 2012 poslala České republice dopis, kterým ji informovala o tom, že stěžovatel nepředložil ve stanovené lhůtě informace, které si od něj k doplnění žádosti vyžádala, takže Komise považuje jeho žádost za vzatou zpět. Sama Komise žádné šetření nezahájila, z čehož žalované dovozují, že stížnost vyhodnotila zjevně jako nedůvodnou. Podle žalované 1) není národní soud z uvedeného důvodu již oprávněn se touto věcí zabývat a řízení by mělo být zastaveno.4. Dále soud prvního stupně připomněl, že ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne 6. 2. 2019, č. j. 1 Cm 6/2015-387, jímž žalobu v plném rozsahu zamítl. Dospěl totiž k závěru, že ke dni vydání rozhodnutí uplynula desetiletá promlčecí lhůta stanovená nařízením provádějícím Smlouvu o fungování Evropské unie (dále jen „SFEU“), a že sporné opatření tak představuje tzv. existující podporu, jejíž navrácení již Komise ani vnitrostátní soud nemůže nařídit. K odvolání žalobkyň Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 23. 9. 2020, č. j. 3 Cmo 107/2019-463, napadené rozhodnutí jako věcně správné potvrdil. Kromě toho, že odvolací soud aproboval závěr soudu prvního stupně, že případná akvizice části podniku za cenu přesahující tržní hodnotu představuje existující podporu, dodal, že žalovaná 2) podle něj postrádá pasivní věcnou legitimaci, a to proto, že při poskytování státní podpory vystupovala výlučně jako prostředník. Podle odvolacího soudu se žalobkyně nedostatek její pasivní legitimace snaží „formálně a účelově“ zhojit uplatněním požadavku, aby bylo žalované 2) přiznáno právo na přijetí vraceného peněžitého plnění, ačkoli takový nárok nemá oporu v žádném zákonném ustanovení. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalobkyně dovolání, na jehož podkladě dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Se zřetelem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ze dne 7. 12. 2023 ve věci C-700/22, poskytujícího odpověď na položenou předběžnou otázku, Nejvyšší soud konstatoval, že ustanovení procesního nařízení upravujícího promlčecí lhůtu dopadá pouze na pravomoc Komise a že její uplynutí nemá vliv na povinnost příjemce navrátit podporu, která byla poskytnuta v rozporu s povinností předchozího oznámení, vyplývající z primárního práva Evropské unie. Soudy nižších stupňů proto podle něj pochybily, pokud žalobu zamítly, aniž posuzovaly, zda zaplacení kupní ceny naplnilo znaky státní podpory a zda jejím poskytnutím došlo k porušení oznamovací povinnosti.5. Dále soud prvního stupně v bodech 5 až 22 popsal, co zjistil z jednotlivých provedených důkazů, na jejichž základě pak dospěl k závěru o skutkovém stavu věci tak, že žalovaná 2) smlouvou ze dne 26. 6. 2008 koupila od žalované 1) část jejího podniku určenou k provozování železniční dráhy a zajišťování její provozuschopnosti za cenu ve výši 11 852 101 000 Kč, stanovenou znaleckým posudkem společnosti , Anonymizováno,  jako znalcem jmenovaným pro tyto účely soudem, jako tržní hodnota podniku. Sdružení železničních dopravců, o. s., jehož členem byla kromě jiných žalobkyně b), podalo dne 28. 7. 2010 stížnost Komisi, ve které upozorňovalo na to, že akvizice části podniku představuje neslučitelnou státní podporu. Komise stížnost vyřídila neformálním sdělením, ve kterém stěžovatele vyrozuměla o tom, že stížnost, nedoplněná o informace potřebné k identifikaci napadeného opatření, se považuje za vzatou zpět. Ve druhé polovině roku 2011 začala žalobkyně a) provozovat železniční dopravu na trati Praha - Olomouc - Ostrava. V době prodeje podniku plánovala svůj vstup na trh železniční dopravy žalobkyně b), patřící do skupiny společností ovládaných , Anonymizováno, .6. S odkazem na čl. 107 odst. 1 SFEU (bývalý čl. 87 Smlouvy o založení Evropského společenství), čl. 108 odst. 3 SFEU (bývalý čl. 88 odst. 3 Smlouvy o založení Evropského společenství), dále §§ 41, 42 odst. 1 a 2, 44 odst. 1, 53, 387, 388, 393 a 397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“, jenž se u nároku z nekalé soutěže použije proto, že ke sporné akvizici došlo dříve, než nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník /dále jen „o. z.“/) a § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), pak soud prvního stupně popsal, jak posoudil věc po právní stránce. Nejdříve obecně shrnul, že čl. 107 odst. 1 SFEU zakazuje členským státům zvýhodňovat určitý podnik nebo skupinu podniků poskytnutím peněžních prostředků nebo jiné hospodářské výhody způsobilé narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy. Jestliže členský stát některému podniku (některým podnikům) takovou selektivní výhodu poskytne, jde o státní podporu. Nelze-li státní podporu podřadit pod některou z výjimek stanovených v čl. 107 odst. 2 a 3 SFEU, považuje se taková podpora za neslučitelnou s vnitřním trhem (dále jen „neslučitelná státní podpora“). SFEU v čl. 108 zavádí pro státní podpory režim tzv. preventivní kontroly, což znamená, že veškeré státní podpory podléhají předchozímu schválení Komise. Členský stát, jenž zamýšlí přijetí opatření naplňujícího znaky státní podpory, je tedy povinen svůj záměr předem oznámit Komisi tak, aby tato mohla posoudit jeho slučitelnost s vnitřním trhem, a dokud Komise nerozhodne, nesmí členský stát svůj záměr uskutečnit (tzv. povinnost pozastavení). Poskytne-li členský stát státní podporu, aniž splní svou oznamovací povinnost nebo aniž vyčká, než Komise svým rozhodnutím deklaruje slučitelnost podpory s vnitřním trhem, jedná se o tzv. protiprávní státní podporu (dále jen „předčasná státní podpora“). Výkon pravomoci v oblasti kontroly státních podpor se dělí mezi Komisi a členské státy. Zatímco posuzování slučitelnosti státní podpory spadá do výhradní pravomoci Komise, jejíž rozhodnutí podléhá přezkumu SDEU, vnitrostátní soudy bdí nad dodržováním povinnosti pozastavení. Vnitrostátní soud je tak při kontrole opatření, iniciované žalobou dotčeného soutěžitele, omezen výlučně na posouzení, zda toto opatření vykazuje znaky státní podpory a zda členský stát dodržel svou oznamovací povinnost, respektive zda státní podporu neposkytl předčasně. Dospěje-li soud v rámci svého zkoumání k závěru, že opatření vykazuje znaky státní podpory a že tato podpora byla poskytnuta předčasně, je oprávněn nařídit, aby bylo poskytování státní podpory pozastaveno nebo aby bylo zajištěno (dočasné) navrácení již poskytnuté státní podpory tak, aby členský stát podporu řádně notifikoval a posléze ji opětovně poskytl (tentokrát již s potřebným souhlasem Komise). Mimoto je vnitrostátní soud oprávněn nařídit, aby příjemce podpory zaplatil úroky z předčasné státní podpory, stanovené nařízením Komise, nebo aby dotčeným soutěžitelům nahradil vzniklou škodu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1341/2012, nebo oznámení Komise o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy 2009/C 85/01).7. Dále soud prvního stupně zdůraznil, že se v rámci své vázanosti žalobou v řízení zabýval jen akvizicí části podniku , Anonymizováno, , uskutečněnou v roce 2008 (dále i jen „sporná akvizice“). Nejdříve s odkazem na rozsudek SDEU ve věci C-174/02 Streekgewest uzavřel, že obě žalobkyně jsou k podání této žaloby aktivně legitimovány, ačkoliv v červnu 2008, kdy žalobkyním společný koncern deklaroval přípravy směřující ke vstupu na trh železniční osobní dopravy, existovala jen žalobkyně b), když žalobkyně a) byla založena v roce 2009 a vstoupila na trh železniční dopravy v roce 2011. Uzavřel totiž, že i žalobkyni a) mohla případná státní podpora žalované 1) potenciálně zasáhnout, když vnitrostátní pravidla nemohou omezovat aktivní legitimaci k podání žaloby jen na konkurenty příjemce podpory.8. Následně soud prvního stupně uzavřel, že jsou splněny některé prvky státní podpory, tj. že poskytnutí finančních prostředků žalované 1) jako entitě vykonávající hospodářskou činnost je přičitatelné státu (poskytl je Státní fond dopravní infrastruktury přes žalovanou 2/ jako státní organizaci, hospodařící s majetkem státu) a že mohlo (hypoteticky) ovlivnit příznivě její postavení na újmu ostatních soutěžitelů. Na druhou stranu však soud prvního stupně uzavřel, že poslední popsaný prvek státní podpory (získání soutěžní výhody) schází, protože žalovaná 1) předmětným prodejem části svého podniku nezískala hospodářskou výhodu, kterou by za běžných tržních podmínek (bez zásahu státu) získat nemohla. Vyšel přitom z tzv. testu soukromého prodávajícího (rozsudek SDEU ze dne 24. 7. 2003 ve spojených věcech T-268/08 a T-381/08, Land Burgenland), který je založen na ověření, zda cena zaplacená údajným příjemcem podpory odpovídá ceně, kterou by mohl stanovit soukromý subjekt, jednající za podmínek obvyklé hospodářské soutěže, přičemž platí, že nejvyšší cena, kterou by soukromý prodávající jednající v běžných podmínkách hospodářské soutěže byl připraven zaplatit, odpovídá tzv. tržní hodnotě podniku. Také podle pokynů Komise, formulovaných ve sdělení o prvcích státní podpory při prodejích pozemků a staveb orgány veřejné moci, nepředstavuje státní podporu, jestliže orgán veřejné moci nechal majetek před jeho prodejem ocenit alespoň jedním nezávislým majetkovým odhadcem a jestliže prodejní cena odpovídala tržní hodnotě, stanovené na základě obecně uznávaných tržních ukazatelů a oceňovacích norem. Komise také deklaruje, že prokáže-li členský stát dodržení těchto zásad, bude v rámci šetření stížnosti podané dotčeným podnikem předpokládat, že o státní podporu nejde. Na základě výše uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že žalované 1) a 2) požadavky na prodej podniku vylučující přítomnost státní podpory bezezbytku naplnily, neboť pro stanovení kupní ceny vycházely ze znaleckého posudku vypracovaného soudem jmenovanou společností , Anonymizováno, , takže nemůže být pochyb o tom, že ocenění bylo provedeno nezávislým odborníkem nadaným dobrou pověstí, náležitým odborným vzděláním a náležitou odbornou způsobilostí. Účastnice sporné akvizice navíc s ohledem na úpravu § 196a odst. 3 obch. zák. musely do smlouvy pojmout cenu zjištěnou tímto znalcem, jinak by smlouva byla podle § 39 obč. zák. neplatná pro rozpor se zákonem. Soud prvního stupně se v bodech 48 až 52 zabýval velmi podrobným hodnocením posudku , Anonymizováno,  a vypořádal se s námitkami, které k němu žalobkyně vznesly. Na základě toho pak po provedení výslechu znalců z , Anonymizováno,  a jejich konfrontaci se znalci, jejichž posudky předložily žalobkyně (posudek společnosti , Anonymizováno, . a , právnická osoba, .) uzavřel, že nemá pochybnosti o správnosti posudku , Anonymizováno, , a proto po zamítnutí návrhů (podaných po uplynutí koncentrační lhůty, která skončila v roce 2018) na provedení důkazů dalšími revizními posudky (buď již vypracovanými pro žalobkyně nebo soudem ustanoveným znalcem) uzavřel, že kupní cena 11 852 101 000 Kč, za kterou byla sporná akvizice provedena, odpovídá tržní hodnotě, a proto ani z části nepředstavuje státní podporu, a žaloba je proto nedůvodná.9. Nad rámec výše uvedeného důvodu pro zamítnutí žaloby soud prvního stupně konstatoval (stejně jako odvolací soud ve svém předchozím potvrzujícím rozsudku v této věci), že samostatným důvodem pro zamítnutí žaloby proti žalované 2) je to, že není ve sporu pasivně legitimována, když při distribuci tvrzené státní podpory vystupovala toliko jako prostředník, nikoliv jako poskytovatel, kterým byl stát. Ostatně žalobkyně po žalované 2) fakticky žádný nárok ani nevznesly, když jí má být podle soudu pouze formálně a účelově uložena jen povinnost vrácenou podporu přijmout.10. Podobně soud prvního stupně uzavřel ohledně nároků vznesených proti žalované 3), které vyhodnotil jako rozporné s právní úpravou. Souhlas k vrácení žalované částky (výrok III.) není nutný, když pokud by bylo žalobě proti žalované 1) pravomocně vyhověno, musela by žalovanou částku vrátit bez ohledu na udělení souhlasu žalované 3). K nárokům ve výroku IV. pak soud prvního stupně poznamenal, že vnitrostátní soud může nařídit navrácení (už poskytnuté) státní podpory, ale nemůže zakázat její (opětovné) poskytnutí v budoucnu.11. Soud prvního stupně následně konstatoval, že žalobou uplatněné nároky nelze přiznat ani z titulu ochrany proti nekalé soutěži, neboť jednání žalovaných nenaplnilo všechny znaky tzv. generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák. Žalobkyně a) a žalovaná 1) jsou sice přímými konkurenty v hospodářské soutěži (tj. jednání se uskutečnilo v hospodářském styku), nicméně jednání žalovaných nelze shledat rozporným s dobrými mravy soutěže, pokud sporný převod vlastnického práva k části podniku uskutečnily v souladu s českým i unijním právem za cenu odpovídající tržní hodnotě, která byla stanovena na základě znaleckého posudku, jenž vypracoval znalec, jehož soud jmenoval za účelem stanovení hodnoty podle § 196a odst. 3 obch. zák. K uvedenému soud prvního stupně dodal, že ke stejnému závěru by musel dospět i v případě, že by byl odstraňovací nárok hodnocen podle současné právní úpravy, tj. podle § 2976 o. z.12. Závěrem soud prvního stupně pro případ, že by o státní podporu v projednávané věci šlo, vyhodnotil jako důvodnou i námitku promlčení, vznesenou žalovanými. Uzavřel jednak, že oznámení státní podpory Komisi představuje jednorázovou povinnost, kterou je poskytovatel státní podpory povinen splnit nejpozději do okamžiku jejího poskytnutí příjemci, takže porušení oznamovací povinnosti sice vede k vyvolání protiprávního stavu, avšak neznamená jeho aktivní udržování. Z toho plyne, že počátek čtyřleté promlčecí doby podle § 393 odst. 1 obch. zák. se vázal nejpozději na okamžik poskytnutí státní podpory (tj. uzavření smlouvy, potažmo zaplacení kupní ceny, k čemuž došlo v roce 2008). Jestliže žalobkyně podaly žalobu 14. 4. 2015, je podle soudu evidentní, že jejich nároky jsou promlčeny a po námitce žalovaných by je soud nemohl přiznat (§ 388 odst. 1 obch. zák.). Na tom nic nemůže změnit ani argumentace žalobkyň, že promlčení podléhají pouze majetková práva, když podle soudu (základní) odstraňovací nárok v této věci je povinností majetkové povahy (vrácení žalované částky 7 mld. Kč) a byl by promlčen i pokud by soud věc posuzoval podle § 101 obč. zák. v tříleté promlčecí lhůtě, neboť nejpozději v roce 2010 žalobkyně prokazatelně věděly o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty (tehdy podaly stížnost ke Komisi) a navíc obch. zák. neomezoval promlčení jen na majetková práva (§ 387 odst. 1 obch. zák.). Konečně nároky žalobkyň by byly promlčeny i při jejich posouzení z titulu ochrany proti nekalé soutěži, neboť pokud byla tvrzená podpora poskytnuta v roce 2008, v roce 2010 žalobkyně podaly stížnost ke Komisi a žalobu podaly až v roce 2015, je jejich nárok podle § 397 obch. zák. promlčen.13. Z výše uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl (výroky I. až IV.) a všem zcela úspěšným žalovaným (§ 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád/dále jen „o. s. ř.“), přiznal vůči žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši a struktuře popsané v bodech 69 až 73 odůvodnění. Vycházel přitom (podobně jako odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí nebo v něm citovaném usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 3 Cmo 329/2015) z toho, předmětem žalobou uplatněných nároků není peněžité plnění ani penězi ocenitelná věc, ale obnovení stavu před poskytnutím předčasné státní podpory, takže sazba odměny vychází z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 odst. 1 advokátního tarifu.14. Rozsudek napadly včasnými, obsahově zcela shodnými, jak potvrdily na jednání před odvolacím soudem, odvoláními žalobkyně. Opakují v nich zejména veškeré své již dříve vznesené námitky proti hodnocení posudku , Anonymizováno,  (k celkovému pojetí a zpracování posudku, k tomu, že již před vypracováním posudku byla usnesením vlády stanovena cena na 12 mld. Kč, do které se pak posudek „jako zázrakem“ s minimální odchylkou 100 mil. Kč trefil, že schází zdroje znaleckého zkoumání, prodávaný majetek nebyl dostatečně identifikován, posudek si na mnoha místech protiřečí, že celá prodávaná část podniku měla nadále sloužit k provozování dráhy, takže měla být oceňována jako funkční celek, že předmětem ocenění části podniku jsou pouze aktiva, což je v rozporu se zákonem atd.), na jehož závěrech soud prvního stupně založil svůj závěr o tom, že předmětná část podniku byla prodána za tržní cenu, jako správného, přesto, že ve spise se nachází dalších několik posudků, které podle žalobkyň všechny shodně uzavírají, že posudek , Anonymizováno,  je vadný. Žalobkyně znovu uvádějí, že , Anonymizováno,  použila různé oceňovací metody tak, aby stanovená cena byla co nejvyšší, tj. nejlepší pro prodávajícího, aniž by byl brán ohled na kupujícího. Nebylo tedy podle žalobkyň řešeno, zda by běžný soukromý investor (jehož zájmem je návratnost vložených prostředků) byl ochoten tuto kupní cenu zaplatit. Žalobkyně označují za nepřezkoumatelný závěr soudu prvního stupně o tom, že předmět ocenění je jednoznačně vymezen předmětem smlouvy. V další části odvolání žalobkyně namítají porušení zákona soudem prvního stupně při výslechu znalců a zjišťování skutkového stavu na jednání 17. 9. 2024. Na něm byli totiž vyslechnuti i znalci, kteří nebyli účastni tvorbě předložených posudků, měli pouze kusé a nedostatečné informace a na základě jejich výslechu nebylo možno předpokládat upřesnění či vyjasněné nejasností předmětných posudků. Přesto soud prvního stupně dospěl k závěru, že znalec , Anonymizováno,  svůj posudek obhájil, zatímco vyjádření dalších znalců či odborníků, které předložily v reakci na popsanou procesní situaci, soud odmítl s ohledem na koncentraci řízení a nadbytečnost provést. Tím žalobkyním znemožnil reagovat na to, co nově po tomto jednání vyplynulo.15. Žalobkyně rovněž setrvávají na svém názoru, že i žalovaná 2) je ve věci pasivně legitimována. Její pasivní legitimace je naprosto nutná, jinak by vůbec nedošlo k naplnění předmětných unijních norem k ochraně hospodářské soutěže a narovnání veřejnou podporou pokřiveného trhu. Žalovaná 2), která je samostatným subjektem práva, hospodařícím s majetkem státu, vystupovala jako přímá strana smlouvy o prodeji části podniku, takže pokud by bylo nařízeno vrácení veřejné podpory, mělo by se tak dít právě jejím prostřednictvím, tj. vracenou částku by měl obdržet přímo ona, přičemž z jejího jednání v řízení je zcela zřejmé, že plnění přijmout nechce, resp. se tomu přímo brání. Výše uvedené platí podle žalobkyň přes závěry odvolacího soudu obsažené v předchozím jeho rozhodnutí v této věci (posléze zrušený rozsudek Vrchního soudu v Praze na č. l. 463), k čemuž zdůrazňují, že žalované 2) nemá být uloženo přijmout zpět celé plnění, ale jen tu jeho část, která představuje protiprávně poskytnutou veřejnou podporu.16. V další části odvolání žalobkyně znovu zdůrazňují svou argumentaci k podle nich nesprávnému hodnocení žalovaných nároků z titulu ochrany proti nekalé soutěži. Jsou přesvědčeny, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil (ne)naplnění znaku generální klauzule rozporu s dobrými mravy soutěže, přičemž v jeho hodnocení opět vycházel jen z nesprávného znaleckého posudku , Anonymizováno,  s jeho nesprávným závěrem, že prodejní cena byla cenou tržní. Navíc soud prvního stupně pochybil i v tom, že se vůbec nezabýval posledním znakem (poté co správně vyhodnotil že k jednání žalovaných došlo v hospodářském styku), tj. otázkou, zda toto jednání bylo způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům. K tomu žalobkyně opět konstatují, že poskytnutím podpory byla nastolena výhoda žalované 1), kterou tato dosud konzumuje a využívá, když bez jejího poskytnutí by možná dnes už ani neexistovala. Na výše uvedenou argumentaci navazují žalobkyně svou argumentaci k nesouhlasu se závěrem soudu prvního stupně o promlčení jejich nároků, když setrvávají na tom, že jde o trvající, nikoliv jednorázový zásah, který dosud neskončil, protože žalovaná 1) stále z nedovolené podpory čerpá. Dále nesouhlasí s tím, že běh promlčecí lhůty by se mohl počítat od data uzavření sporné smlouvy (soud prvního stupně uvedl jako den počátku jejího běhu dvě data - den uzavření smlouvy a den poskytnutí finančních prostředků), neboť o této smlouvě žalobkyně nevěděly a před poskytnutím peněz nemohly vědět, zda poskytnuty opravdu budou. Žalobkyně nesouhlasí také s tím, že předmětem žalovaných nároků je povinnost majetkové povahy, neboť takového práva se svou žalobou nedovolávají, naopak konstantně uvádějí, že jejich nároky směřují k odstranění závadného stavu ve smyslu § 611 o. z., z čehož dovozují, že toto jejich právo se vůbec nepromlčuje.17. S ohledem na vše výše uvedené žalobkyně navrhují, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení nebo aby ho změnil na vyhovující s přiznáním náhrady nákladů řízení před soudy všech stupňů.18. Žalované 1) a 2) napadly svým včasným odvoláním jen nákladové výroky jich se týkajících, tj. výroky V. a VI. Obě ve svých (v tomto případě odlišných, ale s podobnými závěry) odvoláních zejména zdůrazňují, že soud prvního stupně vycházel z nesprávné tarifní hodnoty sporu dle advokátního tarifu (dle § 9 odst. 1), když i s odkazem na předchozí (v této části nesprávné) rozhodnutí odvolacího soudu vyšel z předpokladu, že předmět tohoto řízení není penězi ocenitelný. Dále nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně označil některé (v odvolání konkrétně specifikované) úkony jako neúčelné, v některých (v odvolání konkrétně specifikovaných) případech přiznal odměnu zástupce pouze ve výši jedné poloviny namísto odměny plné a že některé (v odvolání konkrétně specifikované) úkony neocenil jako mimořádně obtížné a nepřiznal za ně zvýšení na navrhovaný trojnásobek. Bez ohledu na to, co je předmětem řízení, je totiž i podle četné judikatury Ústavního soudu (např. usnesení sp. zn. II. ÚS 4061/16 ze dne 17. 1. 2017 nebo nálezy ze dne 8. 3. 2023, č. j. I. ÚS 3281/22-1, ze dne 22. 5. 2024, č. j. II. ÚS 3192/23-1 či ze dne 19. 11. 2024, č.j. III. ÚS 2358/24-1) pro stanovení tarifní hodnoty sporu důležité, zda je tento předmět ocenitelný penězi. To podle žalovaných platí i v projednávaném případě, v němž jde o vrácení konkrétní částky 7 081 808 000 Kč, která je podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu určující pro určení sazby odměny za jeden úkon právní služby, když § 9 odst. 1 advokátního tarifu je pro její určení nepoužitelný. Z uvedených důvodů žalovaná 1) žádá, aby byl výrok V rozsudku změněn tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 149 704 503,30 Kč a žalovaná 2) žádá, aby byl výrok VI. rozsudku změněn tak, že jí bude přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 31 337 353,90 Kč.19. Žalovaná 1) ve vyjádření k odvolání žalobkyň, kterým žádá zamítnutí jejich odvolání, nejprve uvádí, že je zcela správný závěr soudu prvního stupně o promlčení žalovaného nároku (pokud by byl dán, což podle ní neplatí) podle vnitrostátního práva (k čemuž musí vnitrostátní soud přihlédnout, jak konstatoval SDEU v bodě 19 svého rozsudku vydaného v této věci, tj. rozsudku ze dne 7. 12. 2023 ve věci C-700/22), což platí bez ohledu na to, jak je žaloba právně kvalifikována a jaká právní úprava se na něj použije. K tomu uvádí, že žalobkyně podaly tuto žalobu cca 7 let poté, kdy měla být domnělá veřejná podpora údajně poskytnuta žalované 1). Podaná žaloba je žalobou na peněžní plnění (vrácení částky převyšující 7 mld korun), ačkoliv žalobkyně ji nesprávně označily jako žalobu na odstranění závadného stavu. Žalobu je tedy nutno posuzovat materiálně, tj. podle toho, čeho se žalobkyně skutečně domáhají. I kdyby však šlo o žalobu na odstranění závadného stavu, platí závěr o promlčitelnosti (a promlčení) tohoto nároku, protože jde každopádně o nárok majetkové povahy (může se projevit v majetkové sféře žalovaných). Jednání žalovaných je podle žalované 1) jednoznačně jednáním jednorázovým, které bylo dokonáno poskytnutím domnělé veřejné podpory (v roce 2008), od něhož se odvozuje běh příslušné promlčecí lhůty. Ať už tato lhůta byla tříletá (podle § 101 obč. zák.) nebo čtyřletá (podle § 397 obch. zák.), každopádně uplynula před podáním této žaloby (podané v roce 2015). Uvedené pak podle žalované 1) platí i v případě, že by pro běh promlčecí lhůty měla být relevantní vědomost žalobkyň o rozhodných skutečnostech, neboť v tomto případě o nich žalobkyně věděly již v květnu 2008, kdy se p. Radim Jančura jako statutární orgán obou žalobkyň, vyjadřoval k předmětné transakci, resp. v roce 2010, kdy byla žalobkyní a) podána stížnost ke Komisi, která k ní vydala své závazné posouzení.20. Žalovaná 1) rovněž setrvává na své předchozí argumentaci, že podle ní Komise po posouzení stížnosti žalobkyně a) potvrdila, že předmětná transakce nevedla ke vzniku nedovolené veřejné podpory. Soud prvního stupně podle žalované 1) tuto skutečnost dostatečně ve svém rozsudku nezohlednil. Pokud by postupoval správně a učinil tak, byl by to další důvod, proč je zamítavé rozhodnutí správné. Jak už bylo opakovaně řečeno, Komise si po podání stížnosti v roce 2010 vyžádala množství informací, mj. od Ministerstva dopravy ČR, které jí poskytlo i předmětný posudek , Anonymizováno,  a po seznámení s nimi (včetně posudku) stížnost vyhodnotila jako nedostatečnou a stěžovatele vyzvala k doplnění, což však žalobkyně a) neučinila. Komise tedy téměř po 21 měsících přezkumu opřeného i o posudek , Anonymizováno,  uzavřela, že stížnost je nepodložená a nedůvodná (neodůvodňuje zahájení formálního řízení), což žalobkyni sdělila dopisem ze dne 13. 4. 2012 a stálému zastoupení České republiky při EU dopisem z 1. 6. 2012. Dle tehdy platné úpravy a judikatury bylo přitom dotyčné sdělení, které žalobkyně nijak (ani v příslušné lhůtě u SDEU) právně nenapadly, nutno považovat za meritorní rozhodnutí Komise v tom směru, že se o nedovolenou podporu nejedná. Uvedené rozhodnutí Komise je tudíž závazné pro vnitrostátní soud i v této věci (k tomu odkazy žalované 1/ na rozhodnutí SDEU v podobných věcech, např. Deutsche Bahn proti Komisi).21. V další části svého vyjádření žalovaná 1) opakuje argumenty pro své přesvědčení, že napadené rozhodnutí je věcně správné ohledně závěru, že prodej části podniku byl uskutečněn za tržních podmínek, když podle ní žalobkyně účelově dezinterpretují test soukromého investora, provedený , Anonymizováno, . Žalobkyně však, pokud v tomto ohledu odkazují jen na rozsudek SDEU ve věci C-234/84 přehlížejí, že ten se nezabýval okolnostmi podobnými předmětné transakci, tedy převodu majetku na stát, resp. navíc převodu majetku nezbytného pro provoz prvku kritické infrastruktury ČR, ale kapitálovými vklady („injekcemi“) státu do podniku ve finančních obtížích, kterého se týkaly poznámky k nutnosti přihlížet k „návratnosti“ investice. Žalované před uzavřením sporné smlouvy postupovaly tak, jak podle všech právních předpisů mohly (musely), aby byla tato platná. Neplatí přitom, že by tato pravidla vyžadovala provedení nějakého speciálního ocenění nějakými konkrétními oceňovacími metodami pro účely posouzení možné veřejné podpory. Posudek , Anonymizováno,  (jako jediný mezi posudky, jež jsou ve spise obsaženy, z nichž některé byly předloženy po koncentraci řízení /ta nastala po jednání 26. 9. 2018/, takže být použity ani nemohly) ocenil část podniku formou a v rozsahu, který byl pro strany transakce dostatečný a který posléze považovala za dostatečný i Komise, takže soud prvního stupně rozhodl správně, pokud uzavřel, že k poskytnutí veřejné podpory nedošlo.22. Podle žalované 1) měla být žaloba zamítnuta i z dalších důvodů, pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyň, když žalobkyně a) nemohla být případným poskytnutím veřejné podpory nijak dotčena, když v době uskutečnění transakce ještě neexistovala a služby v železniční dopravě začala poskytovat až v září 2011. Žalobkyně b) služby železniční dopravy neprovozovala nikdy, v předmětném roce 2008 dle svých tvrzení připravovala její možné provozování, což ale nebylo z její strany nijak doloženo. Žalovaná 1) také souhlasí se závěrem, že se nedopustila nekalé soutěže. Prodej části podniku nebyl ani jednáním v hospodářském styku, protože nebyl soutěžně orientován, když se jednalo o pouhý prodej části jmění druhé žalované s ohledem na změněné regulatorní prostředí. Jednání žalované nemůže být ani v rozporu s dobrými mravy soutěže, protože povinnosti z právních předpisů upravujících veřejnou podporu stíhají poskytovatele, tj. stát, nikoliv příjemce veřejné podpory. I kdyby byly tyto předpisy porušeny, což se nestalo, porušení by se nedopustila žalovaná 1). Prodejem části podniku nemohla být způsobena újma jiným soutěžitelům nebo zákazníkům protože žalovaná 1) obdržela prostředky již v roce 2008, ty záhy utratila, přičemž ani jedna ze žalobkyň v tu dobu nebyla v postavení soutěžitele (buď neexistovala nebo železniční dopravu neprovozovala). Samostatným důvodem k zamítnutí žaloby je dále i to, že žádaná povinnost by nemohla odstranit závadný stav, když „pramen účinku nekalosoutěžního jednání již netrvá“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 1370/2005), neboť k jednorázovému poskytnutí údajné veřejné podpory mělo dojít v roce 2008. Žalobkyně totiž, jak uvedeno výše, podle žalované 1) nebyly předmětnou transakcí nijak dotčeny, když nelze přijmout výklad, že by porušení jejich práv mohlo spočívat v před více než 17 lety poskytnutých peněz.23. Žalovaná 2) ve svém vyjádření k odvolání žalobkyň argumentuje v naprosté většině podobně jako žalovaná 1), podobnou argumentaci (např. k promlčení, ke správnosti určení ceny transakce jako tržní, k většině námitek ke znaleckému posudku , Anonymizováno, , k neexistenci nekalé soutěže, ke koncentraci řízení ke dni 26. 10. 2018, k němuž měly žalobkyně více než 10 let od poskytnutí finančních prostředků na obstarání potřebných důkazů, a jejím neprolomení následně vydaným zrušujícím rozsudkem Nejvyššího soudu atd.) proto odvolací soud již znovu nepopisuje. K námitkám ohledně nesprávného postupu soudu při provádění a hodnocení důkazů, zejména znaleckých posudků, žalovaná 2) navíc zdůrazňuje, že v řízení nebyl proveden jen posudek , Anonymizováno, , ale i další žalobkyní včas navržené posudky společnosti , právnická osoba, ., jakož i výslechy osob oprávněných jednat za tyto společnosti, včetně jejich vzájemné konfrontace. Soud prvního stupně v souladu s judikaturou i § 132 o. s. ř. nehodnotil odborné závěry znalců, ale posuzoval, zda závěry posudků jsou náležitě odůvodněny, podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěr nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění posudku odpovídá pravidlům logického myšlení, a dospěl ke správnému závěru, že pouze posudek , Anonymizováno,  dokázal spolehlivě vysvětlit úvahy, na jejichž základě ke svým závěrům dospěl a veškeré případné nejasnosti, na které žalobkyně upozorňovaly, byly rozptýleny výslechem zástupců , Anonymizováno, . To se tvůrcům dalších dvou posudků nepodařilo, když první z nich ve svém posudku, jak sám uvedl, tržní hodnotu neurčoval a druhý nedokázal obhájit vhodnost použití výnosové metody i na části majetku, které tržní výnosy negenerují nebo že by ocenění pouze na základě použití výnosové metody mělo věrně odrazit tržní hodnotu podniku. Důvodem použití této metody navíc měla být pouze skutečnost, že znalec neměl žádné podrobnější informace o struktuře oceňovaného majetku. Podle žalované 2) tedy u druhého znalce nelze souhlasit se správností a vhodností výběru použité metody, která navíc nebyla ani provedena řádným způsobem. Naopak znalec , Anonymizováno,  dbal, aby ke každé části oceňovaného majetku (jehož rozsah a struktura byla zcela zřejmá z příloh 3 až 8 smlouvy) byla zvolena vhodná oceňovací metoda, a aby výběr takové metody byl důkladně odůvodněn. Žalovaná 2) tedy uzavírá, že soud prvního stupně postupoval správně při vyhodnocení správnosti posudku , Anonymizováno, , stejně jako při přijetí závěru, že by bylo nadbytečné provádět či nechat zpracovat další znalecké posudky, přičemž takové důkazní návrhy byly navíc uplatněny i v rozporu s koncentrací řízení. Žalovaná 2) trvá také na tom, že není ve sporu pasivně legitimována, když povinnost, kterou jí žádají žalobkyně uložit (přijmout předmětnou finanční částku zpět), nemá oporu v žádném konkrétním právním předpisu a neplyne ani z žalobkyněmi odkazovaného Oznámení Komise o prosazování právní úpravy státní podpory vnitrostátními soudy (2209/C 85/01), a to ani v situaci, že se žádá přijetí jen části poskytnuté částky. Žalovaná 2) tedy žádá, aby byla odvolání žalobkyň zamítnuta a byla jí přiznána náhrada nákladů řízení.24. Žalovaná 3) ve svém vyjádření hodnotí odvolání žalobkyň jako nedůvodných. Jejich argumenty jsou podle ní neopodstatněné neboť, jak plyne ze spisu, žádný z nich nenastal. V napadeném rozsudku je zevrubně a přesvědčivě vysvětleno a odůvodněno, proč soud prvního stupně dospěl k závěru o zamítnutí žaloby. V řízení byly důsledně a do podrobností soudem projednávány všechny žalobní nároky, stejně jako tvrzení žalovaných, včetně provedení všech navrhovaných podstatných důkazů potřebných k prokázání rozhodných skutečností. Žalobkyně v řízení neunesly břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, ačkoliv byly na tuto skutečnost v průběhu tohoto i předcházejících řízení soudem upozorňovány. Žalobkyně dosud nevysvětlily a právně nepodložily konkrétně svá tvrzení. Žalovaná 3) pak opakovaně namítá, že povinnosti, jež by jí měly být uloženy, jsou při zohlednění § 258 odst. 2 o. s. ř. zjevně nevykonatelné. Jejich uložením by také došlo k porušení unijního práva, zejména s ohledem na článek 4 odst. 1 směrnice 2012/34/EU o vytvoření jednotného evropského železničního prostoru, podle něhož členské státy zajistí nezávislé postavení železničních podniků přímo či nepřímo vlastněných nebo ovládaných členskými státy, pokud jde o vedení, správu, vnitřní řízení a kontrolu správních, hospodářských a účetních záležitostí, v souladu s nímž mají tyto podniky zejména vlastní majetek, rozpočet a účetnictví oddělené od státu. Žalobkyněmi navržená intervence státu do obchodního vedení žalované 1) by tak porušila princip nezávislosti železničních podniků požadovaný unijním právem. Zmíněné žalobkyněmi požadované nároky také vůči žalované 3) postrádají právní základ a nelze je dovodit z právní úpravy české ani unijní. Přestože soud prvního stupně uvedené skutečnosti rozsudkem potvrdil s podrobným právním odůvodněním (bod 57 rozsudku), přesto žalobkyně v odvolacím návrhu na uložení povinnosti žalované 3) nadále trvají, aniž by však v odvolání na tento závěr jakkoliv reagovaly, zpochybnily jej nebo právně vyvrátily. Žalovaná 3) proto navrhuje, aby odvolací soud odvolání žalobkyň zamítl a napadený rozsudek potvrdil.25. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a násl. o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň a žalované 2) nejsou důvodná, odvolání žalované 1) proti nákladovému výroku důvodné částečně je.26. Úvodem odvolací soud rekapituluje, že předmětem sporu bylo tvrzení žalobkyň, že žalovaná 2), resp. žalovaná 3) prostřednictvím žalované 2) poskytla žalované 1) v rozporu s čl. 108 odst. 3 SFEU (dříve čl. 88 odst. 3 Smlouvy ES) veřejnou podporu. Tím žalovanou 1) neoprávněně zvýhodnila v hospodářské soutěži na úkor ostatních soutěžitelů, včetně žalobkyň, a zároveň se poskytnutím a přijetím této podpory dopustily jednání, které je jednáním nedovoleným, v rozporu s generální klauzulí nekalé soutěže. Za veřejnou podporu žalobkyně považují část kupní ceny, kterou zaplatila žalovaná 2) žalované 1) podle uvedené smlouvy o prodeji podniku. Proto požadovaly, aby /zjednodušeně řečeno/ bylo nařízeno tuto nedovolenou podporu vrátit od příjemce poskytovateli.27. Dále je třeba uvést, že podle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně pro své rozhodnutí k dispozici skutková zjištění ve zcela postačujícím rozsahu, takže odvolací soud z nich zcela vycházel a pro stručnost na ně, jak jsou uvedena v podrobném odůvodnění napadeného rozsudku, odkazuje. Výše uvedené platí zejména i pro oblast znaleckého zkoumání, když soud prvního stupně se v příslušných pasážích odůvodnění svého rozsudku (zejm. body 20 a 47až 53) zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi námitkami, žalobkyň, které vznesly proti znaleckému posudku , Anonymizováno,  a které se v odvoláních již jen opakují, takže odvolací soud nemá ani na jejich základě potřebu k odůvodnění napadeného rozsudku cokoliv dodávat a v plném rozsahu na ně odkazuje. I odvolací soud je přesvědčen, i s ohledem na to, že tento znalecký posudek byl vypracován znalcem ustanoveným k tomu soudem, z čehož plyne jeho nezávislost, i na to, že se jedná o posudek, který měla k dispozici Komise při řešení stížnosti žalobkyň podané v roce 2010 a k němuž ani ona neměla žádné výhrady (přitom k jejím závěrům ze sdělení žalobkyni, resp. České republice soud prvního stupně správně přihlédnul jako k okolnosti, která má nepochybně význam pro projednávanou věc), a konečně s ohledem na to, že jeho závěry byly jeho znalci v řízení před soudem prvního stupně přesvědčivě obhájeny, že z jeho závěru o tom, že cena, za kterou byla předmětná transakce uskutečněna (11 852 101 000 Kč) představovala tržní hodnotu převáděné části podniku, tj. odpovídá ceně, kterou by mohl stanovit soukromý subjekt, jednající za podmínek obvyklé hospodářské soutěže (test soukromého prodávajícího), je třeba při hodnocení důvodnosti žaloby vycházet. K výše uvedenému je ještě třeba doplnit, že při oceňování převáděné části podniku (a následně při posuzování jeho správnosti v tomto řízení) přihlédl znalec , Anonymizováno,  i soud správně k tomu, že nešlo o prodej běžného kapitálového majetku, ale o převod majetku nezbytného pro provoz prvku kritické infrastruktury státu s jeho veškerými specifiky (mj. tím, že nelze sledovat jen nebo zejména hledisko návratnosti investice), které znalec , Anonymizováno,  ve svém posudku zohlednil. Výše uvedené je také důvodem, proč soud prvního stupně na rozdíl od k důkazu provedených včas předložených posudků společnosti , právnická osoba, ., znalecká kancelář v oboru ekonomika a společnosti , Anonymizováno, ., které měly sloužit ke zpochybnění závěrů posudku , Anonymizováno, , jež však z důvodů podrobně rozebraných soudem nebyly obhájeny, zamítl návrhy žalobkyň na provedení důkazu dalšími posudky pro nadbytečnost. Zároveň považuje odvolací soud za správný závěr soudu prvního stupně o tom, že tyto nově navržené důkazy žalobkyň byly také procesně nepřípustné, protože byly navrženy po koncentraci řízení, která nastala 30 dnů od 26. 9. 2018 (tj. 26. 10. 2018), kdy byly žalobkyně soudem prvního stupně poučeny ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jaká konkrétní skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání mají doplnit (včetně výzvy k vysvětlení, z čeho žalobkyně dovozují, že by soukromý investor ve srovnatelných právních a skutkových podmínkách jako byly žalované choval jinak a proč; viz příslušná pasáž protokolu o jednání na č. l. 299 spisu) a poučeny, že uplynutím uvedené lhůty nastane koncentrace řízení, tj. že k později uvedeným tvrzením a důkazním návrhům nebude již možno přihlédnout. Z obsahu spisu plyne, že žalobkyně na výzvu soudu reagovaly podáním ze dne 26. 10. 2018 (č. l. 302). K výše uvedenému odvolací soud ve shodě se žalovanými konstatuje, že žalobkyně měly více než 10 let od vyplacení sporných finančních prostředků do skončení koncentrační lhůty, aby obstaraly důkaz k vyvrácení správnosti postupů a závěrů posudku , Anonymizováno, , tento čas také využily, když získaly dva výše uvedené posudky, které byly v řízení řádně provedeny včetně výslechu a konfrontace zúčastněných fyzických osob, takže nelze považovat za zkrácení jejich práv, když v situaci, kdy byl posudek , Anonymizováno,  obhájen, nebylo jim již umožněno po 17 letech od sporné události a 7 letech od koncentrace řízení, provést další důkazy k prokázání jejich tvrzení ze žaloby z dubna 2015.28. Odvolací soud dále konstatuje, že se zcela ztotožnil s veškerými právními závěry soudu prvního stupně, které vyústily ve výsledný klíčový závěr (na němž zejména bylo zamítnutí žaloby z titulu žádaného vrácení veřejné podpory založeno), že v projednávané věci se o veřejnou podporu nejednalo, protože předmětná akvizice byla provedena v souladu s běžnými tržními podmínkami. Žalované při stanovení kupní ceny vycházely ze znaleckého posudku , Anonymizováno, , který byl, jak ukládal § 196a odst. 3 obch. zák. jmenován soudem (za jinou než tímto posudkem stanovenou cenu nebylo ani možné převáděnou část podniku prodat), jedná se o znalecký ústav s potřebnou odborností a dobrým profesním renomé, který závěry svého posudku plně obhájil, takže nelze než uzavřít, že poskytnutí prostředků na zaplacení kupní ceny ve výši 11 852 101 000 Kč (že se jednalo o částku podobnou /byť rozdíl přesahující 100 milionů korun není podle odvolacího soudu „nepatrný“/ maximální částce z usnesení vlády, jímž byl určen majetek, který měl být předmětem prodeje, a jeho maximální /odhadnutá/ cena, nevyvrací závěr, že se jednalo o cenu tržní, naopak to podle odvolacího soudu tento závěr podporuje), která odpovídala tržní hodnotě, ani z části nepředstavuje veřejnou podporu.29. Za správný považuje odvolací soud i závěr soudu prvního stupně o tom, že žaloba není důvodná ani z titulu ochrany proti nekalé soutěži, protože nebyly naplněny všechny znaky tzv. generální klauzule nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obch. zák., které, jak zdůrazňuje odvolací soud, musí být naplněny současně, aby se o nekalou soutěž jednalo. Odvolací soud přitom souhlasí se žalovanými, že lze mít za sporné, zda bylo jednání žalovaných uskutečněno v hospodářské soutěži (styku), resp. zda je dána aktivní legitimace žalobkyň z titulu nekalé soutěže, pokud jedna z nich v době, kdy byla předmětná transakce uskutečněna vůbec neexistovala a železniční dopravu začala provozovat až asi po třech letech a druhá z nich ji neprovozovala a neprovozuje vůbec. I kdyby však znak jednání v hospodářské soutěži naplněn byl, jak uzavřel soud prvního stupně (viz bod 63 odůvodnění), postačuje pro vyhodnocení, že se o nekalou soutěž nejednalo, zcela správný závěr, že se nejednalo o jednání rozporné s dobrými mravy soutěže (viz bod 64 odůvodnění). Výše uvedené je také důvodem, proč odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalobkyň směřující k absenci vyhodnocení naplnění třetího znaku generální klauzule, tj. způsobilosti vytýkaného jednání přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům. Je sice pravda, že soud prvního stupně naplnění tohoto znaku v odůvodnění svého rozhodnutí nehodnotil, nicméně s ohledem na nutnost současného naplnění všech tří znaků generální klauzule se nejednalo o pochybení, které by mělo vliv na správnost jeho závěru, že se o nekalou soutěž nejedná, pokud není naplněn znak rozporu jednání s dobrými mravy soutěže.30. Konečně odvolací soud konstatuje, že považuje za zcela správné i další právní závěry soudu prvního stupně, např. o nedostatku pasivní legitimace žalované 2) (kterou konstatoval odvolací soud již ve svém předchozím rozhodnutí - viz body 26 a 27 odůvodnění rozsudku na č. l. 463 spisu), a zejména pak rovněž závěr o tom, že i kdyby byl nárok z jednoho či druhého titulu shledán důvodným, nebylo by možné jej přiznat, protože je promlčen a žalované námitku promlčení vznesly. I v této části odůvodnění odkazuje odvolací soud zcela na podrobně zdůvodněné závěry soudu prvního stupně o tom, že v posuzované věci jde o jednání jednorázové (nikoliv trvající), ukončené poskytnutím předmětných finančních prostředků k uskutečnění transakce, o kterém žalobkyně věděly nejpozději před podáním stížnosti ke Komisi v červenci 2010, takže žaloba podaná v roce 2015 byla podána nepochybně po uplynutí promlčecí doby, ať už tříleté podle obč. zák. nebo čtyřleté podle obch. zák.31. Ze všech uvedených důvodů byl rozsudek soudu prvního stupně shledán ve věcných výrocích I. až IV. věcně správným a jako takový byl ohledně nich podle § 219 o. s. ř. potvrzen, stejně jako v nákladovém výroku VII., týkajícím se náhrady žalované 3), která jej odvoláním nenapadla.32. Co se týče náhrady nákladů řízení žalovaných 1) a 2), uvádí odvolací soud, že ačkoliv v podstatě není sporu o tom, že předmětem řízení bylo, jak uvádí žalobkyně, žádané narovnání poměrů v hospodářské soutěži, resp. ochrana před nekalou soutěží, nelze pominout, že se jedná o předmět řízení, který je penězi ocenitelný (jedná se přímo o vrácení a přijetí určité finanční částky). Ačkoliv odvolací soud v opravném usnesení ze dne 3. 12. 2020 na č. l. 501, založeném na ústním odůvodnění rozhodnutí z jednání konaného dne 23. 9. 2020 uzavřel, že se „nejedná o monetární plnění“, takže sazbu odměny za úkon právní služby odvodil z § 9 odst. 1 advokátního tarifu (dále i jen „AT“), je nutno přisvědčit žalovaným, že v mezidobí od vydání tohoto opravného usnesení se judikatura Ústavního soudu (viz žalovanými odkazované nálezy a usnesení v bodě 18 výše) ustálila na závěru, že: „jsou-li předmětem právního úkonu věci ocenitelné penězi, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení podstupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu a nelze proto vycházet z tarifní hodnoty věci stanovené v § 9 advokátního tarifu.“ (nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2023, č. j. I. ÚS 3281/22-1, zvýraznění textu doplněno odvolacím soudem). Výše uvedené ovšem podle odvolacího soudu platí pouze ve vztahu k žalované 1), které měla být povinnost vrátit žalovanou částku uložena, nikoliv žalované 2), vůči ní žádný nárok, jež by se negativně projevil v její majetkové situaci, žádán nebyl. Odměna za úkony zástupce žalované 1) vychází tedy z tarifní hodnoty věci určené podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, sazba odměny za jeden úkon tedy činí 2 877 060 Kč. Odměna za úkony zástupce žalované 2) vychází z tarifní hodnoty věci určené podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu, takže sazba odměny za jeden úkon činí 1 500 Kč do 31. 12. 2024 a 3 700 Kč od 1. 1. 2025 (§ 9 odst. 3 písm. f/ AT účinného od tohoto data). Odvolací soud dále považuje za správné (jen) dvojnásobné navýšení odměny zástupci žalované 1) z důvodu složitosti (jen) u prvých dvou úkonů z důvodů, uvedených soudem prvního stupně a částečně se s ním ztotožňuje i ohledně neúčelnosti provedení některých úkonů (např. opakované shrnutí již dříve vyjádřených argumentů v odvolacím řízení z 8. 9. 2020, podání zjevně nepřípustného dovolání proti opravnému usnesení na č. l. 501 nebo vyjádření v rámci tohoto dovolacího řízení z 10. 3. 2022, podání některých duplicitních vyjádření k věci, ke konfrontaci znalců). Odvolací soud tedy uzavřel, že žalované 1) a 2) mají jako úspěšné účastnice právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jak uvedeno dále.33. Žalovaná 1) v nalézacím řízení - odměna za úkon 2 877 060 Kč, režijní paušál 300 Kč do 31. 12. 2024 a 450 Kč po 1. 1. 2025. Zástupce žalované 1) (JUDr. Janda a následně JUDr. Muzikář) ve věci účelně provedl do vyhlášení tímto odvolání napadeného rozsudku 18 úkonů právní služby:1) převzetí věci a příprava zastoupení2) vyjádření k žalobě z 12. 6. 20153) vyjádření s návrhem na položení předběžné otázky SDEU z 13. 4. 20184) účast na přípravném jednání dne 13. 6. 2018 (§ 11 odst. 2 písm. g/ AT)5) účast na dalším přípravném jednání 26. 9. 20186) vyjádření k doplnění žaloby z 5. 12. 20187) účast na jednání konaném 6. 2. 20198) odvolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, tj. nikoliv ve věci samé z 1. 4. 2019(§ 11 odst. 2 písm. c/ AT)9) vyjádření k odvolání ze dne 6. 6. 2018 proti předchozímu rozsudku10) replika ze dne 10. 7. 2019 k vyjádření žalobkyň k nákladovému výroku (ne ve věci samé)11) účast na jednání před Vrchním soudem v Praze dne 23. 9. 202012) vyjádření ze dne 1. 4. 2021 k dovolání žalobkyň13) vyjádření z 3. 3. 2023 k předběžné otázce položené SDEU14) vyjádření k věci ze dne 18. 1. 2024 po rozhodnutí SDEU15) účast na jednání 17. 9. 2024, které trvalo více než 4 hodiny16) vyjádření z 18. 10. 202417) vyjádření z 10. 1. 202518) účast na jednání 21. 1. 2025, které trvalo více než 2 hodiny.Za úkony uvedené pod body 1) a 2) náleží výše zdůvodněné navýšení z důvodu složitosti na dvojnásobek (§ 12 odst. 1 AT), za úkony pod body 4), 5), 8) a 9) náleží odměna v poloviční výši (§ 11 odst. 2 AT), za úkon pod bodem 15) náleží trojnásobek a za úkon pod bodem 18) dvojnásobek odměny. Celkem tak žalované 1) náleží 21x odměna ve výši 2 877 060 Kč, dále 20x režijní paušál á 300 Kč a 3x režijní paušál á 450 Kč, tj. 60 425 610 Kč, které je třeba navýšit o 21% DPH (tj. 12 689 378,10 Kč), jehož plátcem zástupce žalované 1) je. Celkem tak žalované 1) náleží náhrada nákladů řízení do vydání odvoláním napadeného rozsudku ve výši 73 114 988,10 Kč.34. Žalovaná 1) v odvolacím řízení:1) odvolání proti nákladům řízení, tj. nikoliv ve věci samé z 25. 3. 20252) vyjádření z 30. 5. 20253) účast na jednání 31. 3. 20264) účast na vyhlášení rozsudku 13. 4. 2026 (§ 11 odst. 2 písm. f/ AT)Za úkony uvedené pod body 1) a 4) náleží odměna v poloviční výši, za úkony pod 2) a 3) v plné výši. Celkem žalované 1) náleží v odvolacím řízení 3x odměna ve výši 2 877 060 Kč, 4x režijní paušál á 450 Kč, tj. celkem 8 632 980 Kč, navýšena o 21% DPH (1 812 925,40 Kč) tedy celkem činí náklady řízení 10 445 905,80 Kč.35. Žalovaná 2) v nalézacím řízení - odměna za úkon 1 500 Kč a režijní paušál 300 Kč do 31. 12. 2024 a odměna 3 700 Kč a režijní paušál 450 Kč po 1. 1. 2025. V první fázi řízení žalovaná 2) nebyla zastoupena, za 7 úkonů provedených před vyhlášením prvního rozsudku jí proto náleží podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., náhrada 7 x 300 Kč.Zástupce žalované 2) pak ve věci účelně provedl do vyhlášení tímto odvolání napadeného rozsudku 6 úkonů právní služby:1) převzetí věci a příprava zastoupení2) vyjádření 5. 9. 20243) účast na jednání 17. 9. 2024, které trvalo více než 4 hodiny4) vyjádření z 17. 12. 20245) vyjádření z 3. 1. 20256) účast na jednání 21. 1. 2025, které trvalo více než 2 hodiny.Za úkon pod bodem 3) náleží trojnásobek odměny. Celkem tak žalované 2) náleží 6x odměna ve výši 1 500 Kč, 2x odměna ve výši 3 700 Kč, 6x režijní paušál á 300 Kč a 2x režijní paušál á 450 Kč, tj. celkem 19 100 Kč, které je třeba navýšit o 21% DPH (tj. 4 011 Kč), jehož plátcem zástupce žalované 2) je. Celkem tak žalované 2) náleží náhrada nákladů řízení do vydání odvoláním napadeného rozsudku ve výši 25 211 Kč (19 100 + 4 011 + 2 100).36. Žalovaná 2) v odvolacím řízení:Žalovaná 2) nebyla v odvolacím řízení se svým odvoláním proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení úspěšná, náleží jí tak náhrada jen za úkony, které se týkaly odvolání žalobkyň ve věci samé. To jsou1) vyjádření z 20. 5. 20252) účast na jednání 31. 3. 20263) účast na vyhlášení rozsudku 13. 4. 2026 (§ 11 odst. 2 písm. f/ AT)Za úkon uvedený pod bodem 3) náleží odměna v poloviční výši, za úkony pod 1) a 2) v plné výši. Celkem žalované 2) náleží v odvolacím řízení 2,5x odměna ve výši 3 700 Kč, 3x režijní paušál á 450 Kč, tj. celkem 10 600 Kč, navýšeno o 21% DPH (2 226 Kč) tedy celkem činí její náklady řízení 12 826 Kč.37. Žalovaná 3) ani v odvolacím řízení nebyla zastoupena a náleží jí tak 3x odměna á 300 Kč (úkony vyjádření k odvolání, příprava na ústní jednání konané 31. 3. 2026 a účast na tomto jednání), tj. celkem 900 Kč.38. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení na účet zástupců žalovaných 1) a 2) byla žalobkyním uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř., lhůta k zaplacení byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. U žalované 1) byla žalobkyním obvyklá třídenní lhůta prodloužena s ohledem na výši nákladů řízení na 6 měsíců, u žalované 2) a 3) ze stejných důvodů byla stanovena obvyklá třídenní lhůta.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze do dvou měsíců ode dne jeho doručení podat dovolání (do nákladových výroků samostatně nikoliv) k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvého stupně, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání (§ 237 - § 238a) o. s. ř. je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo podat návrh na provedení exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:VSPH:2026:3.Cmo.56.2025.1","publishedAt":"2026-10-01","decisionAt":"2026-04-13","caseNumber":{"senate":3,"registry":"Cmo","index":56,"year":2025,"pageNumber":1210},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Gabriela","lastName":"Kučerová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"VSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o vrácení nedovolené veřejné podpory a o ochranu proti nekalé soutěži, o odvolání žalobkyň a žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2025, č. j. 1 Cm 6/2015-1005,","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"132","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"238a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"258","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"41","lexNumber":513,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":[]},"styles":[{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}