{"uuid":"92364bc3-2bda-41aa-ac3f-65f0cdc770a0","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Renaty Hertlové a JUDr. Markéty Čermínové v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa zainteresované společnosti","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro zaplacení 625 217,50 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání účastníků proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30.10.2024, č.j. 20 C 156/2016-300","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Ve výroku o náhradě nákladů řízení se rozsudek mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 190 611 Kč, jinak se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 33 106 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé potvrzuje.II. Ve výroku o náhradě nákladů řízení se rozsudek mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 190 611 Kč, jinak se potvrzuje.III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 33 106 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky , Jméno advokátky, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně návrh žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 625 217,50 Kč s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 4 200 Kč. Současně řízení (pro částečné zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 2 o.s.ř.) zastavil ohledně 1 462 297,50 Kč s příslušenstvím a žalobkyni vrátil část zaplaceného soudního poplatku ve výši 58 492 Kč. Žalobkyně se na žalovaném domáhala uvedené částky z titulu náhrady za bezdůvodné obohacení, jež mělo žalovanému vzniknout užíváním pozemků v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" v době od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", na nichž je umístěná část pozemní komunikace (tzv. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"podezřelý výraz","anonStyle":"ANON"},{"text":") ve vlastnictví žalovaného. Tyto pozemky původně vymezila parcelními čísly ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a celkovou výměrou 49 118 m2 a následně (při částečném zpětvzetí žaloby) parcelními čísly ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" s celkovou výměrou 14 711 m2. Žalobkyně tvrdila, že je spoluvlastnicí těchto pozemků v důsledku dědictví po otci podle usnesení Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že žalobkyně se na základě uvedeného usnesení nestala spoluvlastnicí předmětných pozemků, neboť je v té době držel stát a byly zastavěny ","anonStyle":"NONE"},{"text":"podezřelý výraz","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dovozoval, že jejich vlastníkem je on na základě § 3 odst. 4 zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (zákon o majetku obcí).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud I. stupně po zjištěních, popsaných v odstavcích 11. až 21. rozsudku, konstatoval, že část pozemků původních parcelních čísel pozemkových knih (PK) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", vyznačená v situačním plánku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", vypracovaném ","anonStyle":"NONE"},{"text":"podezřelý výraz","anonStyle":"ANON"},{"text":", byla právnímu předchůdci žalobkyně vyvlastněna rozhodnutím ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. výst. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro účely realizace stavby ","anonStyle":"NONE"},{"text":"podezřelý výraz","anonStyle":"ANON"},{"text":". Další část těchto pozemků (aktuálně výše označené pozemky) byla státem pro stejný účel zabrána bez právního důvodu a v letech 1988, 1989 na nich proběhla uvedená stavba. Žalobkyně požádala o vydání pozemků PK ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" restitučními výzvami ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" podle zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích a ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě). S odkazem na § 2991 a §13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), § 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích, § 8 a 9 zákona o půdě, § 135 odst. l a 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.). závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", (z něhož obsáhle citoval v odstavcích 19. až 21 rozsudku), vydaných ve sporu účastníků o určení vlastnictví k pozemkům parcelní čísla ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":"… v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (mimo jiné i předmětné pozemky), soud I. stupně dovodil, že „veškeré nároky na určení vlastnického práva je třeba nejprve uplatnit v rámci probíhajícího restitučního řízení aažv okamžiku konstituování vlastnického práva a od tohoto okamžiku je možné domáhat senároků z vlastnického práva plynoucích, včetně případných nároků na vydání bezdůvodného obohacení“, pročež z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně žalobou zamítl. Žalovanému přiznal podle 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. s odkazem nazávěry judikatury Ústavního soudu o presumpci dostatečného materiálního a personálního vybavení statutárních měst k hájení svých práv a zájmů náhradu nákladů řízení za 14 procesních úkonů ve výši po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady proúčely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalobkyně vrátil podle § 10 odst. 3 zákonač.549/1991 Sb., o soudních poplatcích část soudního poplatku s ohledem na to, že byla vzata zčásti zpět dříve, než bylo ve věci konáno první jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu I. stupně vytkla, že neprovedl „prakticky žádná“ vlastní zjištění, převzal závěry odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ignoroval její argumentaci k tomu, že je od úmrtí svého otce spoluvlastnicí předmětných pozemků a nikdy jejich vlastnictví nepozbyla. Setrvala natvrzení, že stát nepřevzal pozemky bez právního důvodu ve smyslu § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě a že restituční řízení je vedeno jen ohledně pozemků vyvlastněných, jelikož restitučními výzvami žalobkyně a její bratr nemínili uplatnit nárok k pozemkům, k nímž bylo evidováno jejichvlastnictví. Příslušné výzvy však nemohli formulovat jinak s ohledem na nedostatečné vymezení předmětu vyvlastnění v dotyčném rozhodnutí, když v rozhodné době nebylyvyvlastňované části geodeticky odděleny a o přesném rozsahu vyvlastnění nevěděli. Soudem I. stupně citované závěry rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č.j.","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" označila zejména v tomto směru za nesprávné a dovozovala, žeohledně předmětných pozemků nebyla oprávněnou osobou ve smyslu § 4 odst. l zákona opůdě, jelikožneměla pochybnosti o svém vlastnickém právu a nevěděla, že pozemky jsouzastavěny. Dovozovala, že napadený rozsudek je založen na zpětné rekonstrukci stavu z pozdějších geodetických podkladů z let 1998 a 2022, jejichž výsledky soud nepřípustně promítl do let 1987-1990 a jeho rozhodnutí, založené na domněnce faktického převzetí bez důkazního podkladu, představuje zjevný exces při aplikaci práva v neprospěch žalobkyně, neboť restituční zákony nelze vykládat k tíži vlastníků. Uzavřela, že sporná věc restitučním předpisům nepodléhá ažalovaným prosazovaný názor vychází z nesprávného rozhodování senátu 28 Cdo Nejvyššího soudu, který ignoruje vlastní judikaturu - k tomu žalobkyně poukazovala na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ohledně vypořádání vztahu ze stavby zřízené socialistickou organizací i před ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" na cizím pozemku podle § 135c obč. zák., k čemuždovozovala, že přechod majetku státu převzetím věci bez právního důvodu je něco jiného než neoprávněné zastavění a závěry soudů popírají ochranu jejího vlastnického práva. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil pro nepřezkoumatelnost nebo, aby její žalobě vyhověl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku ve výroku o věci samé. Ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalobkyně z opatrnosti uplatnila restituční nároky k celým parcelám par.č. (PK) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" právě z důvodu, že v rozhodné době nebylo zřejmé, jaká část pozemků byla zabrána v důsledku vyvlastnění a bez právního důvodu a její argumentace v tomto směru je vnitřně rozporná. Držbu tehdejších pozemku PK ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" převzal stát dílem na základě vyvlastňovacího rozhodnutí a dílem okupací bez právního důvodu a žalobkyně s nimi nijak nenakládala ani nakládat nemohla, protože s nimi nakládal stát, který na nich vybudoval ","anonStyle":"NONE"},{"text":"podezřelý výraz","anonStyle":"ANON"},{"text":" (k tomu žalovaný poukázal na nález Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 987/18). V řízení, vedeném u Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", byl zamítnut návrh žalovaného na určení vlastnictví k předmětným pozemkům pouze proto, že nebyly splněny podmínky přechodu jejich vlastnictví na obec, nicméně jejich vlastníkem je stát a jsou předmětem restituce, jež však může spočívat pouze ve finanční náhradě. Žalovaný k věci poukázal na řadu pravomocně skončených řízení mezi ním a žalobkyní či jejím bratrem o obdobný nárok, v nichž byly tyto nároky zamítnuty a závěry soudů obou stupňů byly aprobovány i Nejvyšším soudem v rámci odmítnutí dovolání např. v rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalovaný se včas odvolal proti výroku o náhradě nákladů řízení a zdůraznil, že závěry judikatury Ústavního soudu nelze aplikovat paušálně a daný spor se vymyká jeho běžné agendě, měl značný přesah do řady souvisejících sporů s aplikací restitučních předpisů a související judikatury, proto bylo jeho zastoupení advokátem nutné a účelné a v obdobných sporech týchž účastníků mu byla přiznána náhrada nákladů na toto zastoupení i dovolacím soudem. Poukázal dále na svévyčíslení nákladů řízení před soudem I. stupně s přesvědčením, že mu v případě paušální náhrady nezastoupeného účastníka náleží náhrada za 18 úkonů právní služby a navrhl, aby mu odvolací soud změnou napadeného výroku rozsudku přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 257 064,50 Kč. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že spor je součástí dlouhodobé série skutkově i právně obdobných řízení, jejichž výsledek je žalovanému znám, tudíž nebyl odborně výjimečný a žalovaný coby veřejnoprávní korporace disponuje vlastními kvalifikovanými právníky. Poukazovala dále na to, že se chtěla s žalovaným dohodnout, k čemuž předkládala jejich korespondenci a dovozovala, že z tohoto důvodu jsou dány podmínky pro aplikaci § 150 o.s.ř., případně pro snížení náhrady, jejíž rozsah neodpovídá skutečné potřebě právní ochrany žalovaného, neboť jde převážně o opakování argumentace z jiných řízení mezi účastníky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z obsahu odvolání žalobkyně se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. Odvolací soud předesílá, že skutkově obdobný (nárok na vydání bezdůvodného obohacení za jiné období) a právně shodný spor účastníků posuzoval v rozsudku ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a neshledal ve světle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (o dovolání proti uvedenému rozsudku), rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", Městského soudu v Praze ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dalších rozhodnutí zdejšího soudu jako soudu odvolacího (např. sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") důvod ke změně svého právního názoru (ani na podkladě žalobkyní předloženého níže zmíněného sdělení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Východisko sporu je stručně popsáno ve shora citovaném skutkovém závěru soudu I. stupně. Je pravda, že samotné právní zhodnocení soudu I. stupně je (oproti zbytně podrobnému popisu toho, co kdy účastníci v řízení uvedli) poměrně kusé, opírající se zejména o důvody rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", je nicméně ve smyslu § 157 odst. 2 o.s.ř. zřejmé, jaké úvahy vedly soud I. stupně k jeho závěru. Konečně nedostatky odůvodnění napadeného rozsudku nebránily žalobkyni v obsáhlé odvolací argumentaci - k tomu srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", podle nichž měřítkem přezkoumatelnosti rozhodnutí je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě formulovat odvolací důvody a z ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. (ani z práva na spravedlivý proces) nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Soud I. stupně v řízení procesně pochybil, když ve podání žalobkyně ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým měnila nejen rozsah nároku, ale i jeho podstatu vymezením jiných pozemků, z nich generuje svůj nárok, neposoudil ve smyslu § 95 o.s.ř. jako změnu žaloby. Toto pochybení však nemělo vliv na věcnou správnost rozhodnutí ve smyslu § 212a odst. 5 o.s.ř. věta druhá, neboť o změněné žalobě fakticky rozhodl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. V řízení, vedeném u Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", a finalizovaném rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", vedl žalovaný v pozici žalobce se žalobkyní a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (bratr žalobkyně) spor o určení vlastnictví mimo jiné k předmětným pozemkům ve vztahu k nimiž byl jeho návrh (oproti ostatním pozemků, z nichž žalobkyně též původně uplatňovala nárok v tomto řízení) zamítnut se závěrem, že pozemky sice nejsou ve vlastnictví žalobkyně, neboť jde o restituční případ podle § 6 odst. l písm. p) zákona o půdě, kdy stát převzal věci bez právního důvodu, ale nejsou splněny podmínky pro přechod jejich vlastnictví na obec. Žalobkyně ve své odvolací argumentaci jen opakuje svůj právní názor, že o restituční případ nejde, neboť sporné pozemky zdědila po otci a neměla důvod restituční nárok uplatnit. Žalobkyně se však v tomto svémpřesvědčení mýlí, jak jí ostatně bylo již mnohokrát vysvětleno. Skutkový stav je takový, že otci žalobkyně byly pozemky PK ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" v období, rozhodném podle restitučních předpisů (od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"), odňaty dílem vyvlastněním na základě rozhodnutí ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (k tomu srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve zmíněném sporu o určení vlastnictví) a dílem (co do částí nevyznačených na situačním plánku coby podkladu vyvlastňovacího rozhodnutí) okupací bez právního důvodu a v letech 1988 až 1989 na nich postavil silnici (nejde o žádnou domněnku, ale jednoznačný fakt, vyplývající ze samotného tvrzení žalobkyně, že na jejích pozemcích dotyčná silnice stojí). Žalobkyně, byť by je i zdědila po otci (v původním dědickém usnesení ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" však ani nebyly uvedeny ve výroku rozhodnutí, do něhož byly doplněny až „opravou“ provedenou usnesením ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") tak vůči nim nemohla uplatnit žádný atribut vlastnického práva, nedržela je, neužívala ani s nimi nemohla nijak nakládat (k tomu srov. např. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Na takovou situaci dopadá ustanovení § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě, vymezující jako restituční důvod převzetí nemovitosti státem bez právního důvodu (potažmo § 6 odst. 2 zákona o mimosoudních rehabilitacích). Převzetím věci státem bez právního důvodu ve smyslu § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě se rozumí chopení se držby věci, byť i neoprávněné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 62/2008.) Držba pozemků (jejich dotčených částí) státem je jednoznačně zřejmá z toho, že na nich proběhla výstavba komunikace a pro tento faktický stav není podstatné, zda byly vyvlastněné části pozemků řádně odděleny. Žalobkyně nemohla vědět, která část původně jednotných pozemků byla vyvlastněna a která nikoliv, jistě však věděla, že je nemůže jako celek užívat, protože je držel stát a stavěl na nich silnici.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Jak již odvolací soud uvedl ve zmíněném rozhodnutí sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", za dané skutkové situace není zásadně rozhodné, zda žalobkyně uplatnila restituční nárok jen k některým částem dotyčných pozemků, rozhodné je, že všechny státem převzaté části pozemků, ať již vyvlastněním či bez právního důvodu, podléhaly ve smyslu výše uvedeného ustanovení zákona o půdě restituci a žalobkyně se tudíž nemůže s pominutím restitučního procesu dovolávat svého vlastnického práva k nim. Poukaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", řešící za jiné skutkové situace vypořádání vztahu ze stavby na cizím pozemku podle § 135c obč. zák., nemůže obstát ve světle klíčových závěrů judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu ke konkurenci restitučního nároku s ochranou vlastnického práva, které k této otázce uzavřely, že oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodném období bez právního důvodu za podmínek uvedených v restitučních předpisech, se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů formou určení vlastnického práva ani vlastnickou žalobou. Žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství - srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", plenární nález Ústavního soudu sp.zn.Pl. ÚS – st. 21/05. V uvedeném plenárním nálezu také Ústavní soud dovodil, že vlastnické právo oprávněných osob podle restitučních předpisů vzniká až okamžikem vydáním věci, neboť restituční zákony v podstatě legalizovaly vlastnictví státu k majetku, který stát získal konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými opatřeními, bez ohledu na to, že by bez jejich existence jinak bývalo možné, v některých případech, uplatnit na takový majetek vlastnické právo podle obecných předpisů. Tím současně vyloučil možnost uplatnit tato práva jinak, tedy podle obecných předpisů, neboť tato úprava je speciální úpravou k předpisům obecným. Zmínit lze i závěry žalovaným uvedeného usnesení Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 987/18, podle něhož měla a mohla-li určitá osoba vědět, že v době rozhodné pro uplatnění restitučního nároku ve vztahu k určité nemovitosti je osobou oprávněnou k jeho uplatnění a že některý z restitučních důvodů výslovně dopadá na její situaci, nelze považovat bez ohledu na další vývoj judikaturního výkladu těchto restitučních důvodů za porušení jejího práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny či na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny, jestliže obecné soudy zamítnou její žalobu na určení vlastnického práva k nemovitosti s odkazem na to, že by tím byl obcházen účel a smysl daného restitučního právního předpisu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Dopadal-li, jak má odvolací soud ve shodě se závěry soudů v obdobných sporech účastníků za nepochybné, na pozemky původní číslo PK ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" bez ohledu na dvojí způsob jejich získání státem, § 6 zákona o půdě, není zásadně významné, zda byl restituční nárok uplatněn, ale že uplatněn být měl a mohl. To ostatně vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", vydaného ve zmíněném řízení o určení vlastnického práva k těmto pozemků, v němž tento soud s odkazy na již zmíněnou judikaturu uvedl, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu se prosadil a ustálil právní závěr, dle něhož mohla-li osoba, jejíž nemovitosti převzal stát v rozhodné době (z hlediska restitučního zákonodárství) bez právního důvodu, žádat dle restitučních norem o vydání těchto nemovitostí, nemůže se úspěšně domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, a to ani formou určení vlastnického práva podle § 80 o. s. ř. (což platí i v případě, že oprávněná osoba tento nárok uplatnila, ale v restitučním řízení o něm ještě nebylo rozhodnuto). Z pohledu tohoto závěru nemůže na právním posouzení věci nic změnit ani žalobkyní v odvolacím řízení nově předložené sdělení Pozemkového úřadu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", v němž ten tvrdí, že o restitučním nároku k pozemku PK ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" k.ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", „resp. jeho části tvořené pozemky parč. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ dosud rozhodnuto nebylo a že „na zbývající plochu pozemku PK ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k.ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" restituční nárok uplatněn nebyl“. Není ostatně zřejmé, že jak mohl Pozemkový úřad takový závěr učinit, jestliže restituční nárok nebyl výzvou ze dne ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uplatněn k žádným částem dotyčného pozemku, ale k jeho celku, lhostejno, jaký restituční důvod byl zmíněn, neboť je věcí úřadu prověřit existenci restitučního nároku na podkladě příslušných zákonných ustanovení (ledaže by snad oprávněné osoby od restitučního nároku k pozemkům, z nichž dovozuje žalobkyně nárok v tomto řízení, dobrovolně ustoupili). Je to právě tento úřad, potažmo žalobkyně ve svých vývodech o svém vlastnickém právu k pozemkům, oddělených z celku a vymezených geometrickým plánem teprve v rámci řízení u Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", jedná retrospektivně a vztahuje prostorové vymezení těchto pozemků k době uplatnění restitučního nároku. V konečném důsledku je tak správný závěr soudu I. stupně, že žalobkyně sporné pozemky nevlastní a nemůže se proto domáhat na žalovaném vydání bezdůvodného obohacení, jež mělo spočívat v tom, že na nich stojí silnice. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku o věci samé podle § 219 o.s.ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Odvolání žalovaného shledal odvolací soud opodstatněným. Procesně úspěšnému žalovanému nepochybně náleží podle § 142 odst. l o.s.ř. náhrada nákladů řízení a odvolací soud se pro daný případ neztotožnil se závěrem, že jeho zastoupení advokátem nebylo potřebné a účelné. Jakkoliv nálezová judikatura Ústavního soudu dovodila, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy bez pomoci advokátů (nález sp.zn. II. ÚS 376/12), neplatí tento závěr bezvýjimečně a není ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyloučeno, aby zastoupení daného účastníka řízení advokátem v určitém sporu bylo s ohledem na konkrétní okolnosti daného sporu považováno za účelné (nález sp.zn. I.ÚS 3202/17). Tak je tomu i v daném případě, kdy nejde o jednoduchý spor o vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků pod komunikacemi při jejich nezpochybnitelném vlastnictví. V dané věci byla naopak sporná zásadní otázka vlastnického práva žalobkyně, k níž obě sporné strany snášely svou argumentaci, což vyžadovalo mimo jiné znalost restitučních předpisů a navazující judikatury, jakož i orientaci v předešlých sporech účastníků, což se zcela vymyká z běžné činnosti zaměstnanců žalovaného s právnickým vzdělání, zaměřené na výkon správní agendy nebo správu vlastního majetku obce. Na účelnost zastoupení žalovaného advokátkou nemůže mít vliv to, že se soud I. stupně přiklonil k již dříve vyslovenému právnímu názoru vyššího soudu ani otázka finančních možností účastníků v situaci, kdy žalobkyně sama byla v řízení zastoupena advokátem. Nelze ostatně přehlédnout, že náklady, vynaložené žalovaným na právní pomoc advokátky, shledal v obdobném sporu v rámci dovolacího řízení účelnými i Nejvyšší soud (srov. rozhodnutí sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř. odvolací soud v této věci neshledal. Spor vyvolala žalobkyně uplatněním finančního nároku při nejistém vlastnictví pozemků, aniž by vyčkala výsledků restitučního řízení a žalovaným vyvolaného řízení o určení vlastnictví, a žalovaný, který v řízení vynaložil prostředky na svou obranu, není odpovědný za postup státu v době před ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobkyně sev této souvislosti nemůže úspěšně dovolávat ani svých zástupkyni žalovaného zasílaných e-mailových zpráv (z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"), v nichž žalovaného vyzývá k uzavření blíže nevymezené dohody, konkrétní nástin takové dohody ani řešení vzájemných sporů však nenabízí a lze je tak považovat za ryze účelové.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Náhradu nákladů řízení žalovaného za řízení před soudem I. stupně představuje náhrada odměny advokátky z předmětu řízení ve výši 2 087 515 Kč po 16 660 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif za 4 úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě, dvě věcná podání) a poloviční odměny ve výši 8 330 Kč za účast na jednání dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", které bylo odročeno bez projednání věci podle 14 odst.2 advokátního tarifu, a podání argumentovaného návrhu na přerušení řízení podle § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 advokátního tarifu s paušální náhradou výdajů po 300 Kč za úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném do 31.12.2024. Za odvolání žalobkyně proti (předchozímu) rozhodnutí o přerušení řízení odvolací soud žalovanému náhradu nepřiznal, neboť nebylo úspěšné a tedy účelné. Žalobkyně dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" omezila nárok na 625 217,50 Kč a žalovanému proto dále náleží náhrada odměny advokátky z této částky ve výši 10 820 za 6 úkonů právní služby (tři věcná podání a účast u tří ústních jednání) a poloviční odměna podle § 14 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu ve výši 5 410 Kč za účast u vyhlášení rozsudku s paušální náhradou za 13 úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném do 31.12.2024. Celkem činí výše náhrady nákladů řízení žalovaného v řízení před soudem I. tupně 157 530 Kč s 21% náhradou za daň z přidané hodnoty (DPH). Odvolací soud proto ohledně výše náhrady rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení za použití § 221a o.s.ř. změnil. Podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. má procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou představuje odměna advokátky za vyjádření k odvolání žalobkyně a účast na jednání odvolacího soudu ve výši po 10 820 Kč a poloviční odměna ve výši 4 570 za odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení (z předmětu řízení 154 916,30 Kč) s paušální náhradou výdajů 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném od 1.1.2025 s 21% náhradou za DPH. Odvolací soud doplňuje, že (krom výše uvedeného odvolání) neshledal důvod k žádnému krácení náhrady nákladů řízení žalobkyně, neboť podaná věcná vyjádření byla reakcí na procesní stav, výsledky jiného řízení či argumentaci ve vyjádření žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně návrh žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí 625 217,50 Kč s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 4 200 Kč. Současně řízení (pro částečné zpětvzetí žaloby podle § 96 odst. 2 o.s.ř.) zastavil ohledně 1 462 297,50 Kč s příslušenstvím a žalobkyni vrátil část zaplaceného soudního poplatku ve výši 58 492 Kč. Žalobkyně se na žalovaném domáhala uvedené částky z titulu náhrady za bezdůvodné obohacení, jež mělo žalovanému vzniknout užíváním pozemků v katastrálním území , adresa,  v době od , datum,  do , datum, , na nichž je umístěná část pozemní komunikace (tzv. , podezřelý výraz, ) ve vlastnictví žalovaného. Tyto pozemky původně vymezila parcelními čísly , hodnota,  a celkovou výměrou 49 118 m2 a následně (při částečném zpětvzetí žaloby) parcelními čísly , hodnota,  s celkovou výměrou 14 711 m2. Žalobkyně tvrdila, že je spoluvlastnicí těchto pozemků v důsledku dědictví po otci podle usnesení Obvodního soudu pro , adresa,  ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, . Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že žalobkyně se na základě uvedeného usnesení nestala spoluvlastnicí předmětných pozemků, neboť je v té době držel stát a byly zastavěny , podezřelý výraz,  a dovozoval, že jejich vlastníkem je on na základě § 3 odst. 4 zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (zákon o majetku obcí).2. Soud I. stupně po zjištěních, popsaných v odstavcích 11. až 21. rozsudku, konstatoval, že část pozemků původních parcelních čísel pozemkových knih (PK) , hodnota,  a , hodnota,  v katastrálním území , adresa, , vyznačená v situačním plánku č. , hodnota, , vypracovaném , podezřelý výraz, , byla právnímu předchůdci žalobkyně vyvlastněna rozhodnutím , právnická osoba,  v , adresa,  ze dne , datum, , č. j. výst. , hodnota,  pro účely realizace stavby , podezřelý výraz, . Další část těchto pozemků (aktuálně výše označené pozemky) byla státem pro stejný účel zabrána bez právního důvodu a v letech 1988, 1989 na nich proběhla uvedená stavba. Žalobkyně požádala o vydání pozemků PK , hodnota,  restitučními výzvami ze dne , datum,  podle zákona č. 87/1991 Sb. o mimosoudních rehabilitacích a ze dne , datum,  podle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (zákon o půdě). S odkazem na § 2991 a §13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), § 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích, § 8 a 9 zákona o půdě, § 135 odst. l a 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.). závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka,  a rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , (z něhož obsáhle citoval v odstavcích 19. až 21 rozsudku), vydaných ve sporu účastníků o určení vlastnictví k pozemkům parcelní čísla , hodnota, … v katastrálním území , adresa,  (mimo jiné i předmětné pozemky), soud I. stupně dovodil, že „veškeré nároky na určení vlastnického práva je třeba nejprve uplatnit v rámci probíhajícího restitučního řízení aažv okamžiku konstituování vlastnického práva a od tohoto okamžiku je možné domáhat senároků z vlastnického práva plynoucích, včetně případných nároků na vydání bezdůvodného obohacení“, pročež z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně žalobou zamítl. Žalovanému přiznal podle 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. s odkazem nazávěry judikatury Ústavního soudu o presumpci dostatečného materiálního a personálního vybavení statutárních měst k hájení svých práv a zájmů náhradu nákladů řízení za 14 procesních úkonů ve výši po 300 Kč podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady proúčely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Žalobkyně vrátil podle § 10 odst. 3 zákonač.549/1991 Sb., o soudních poplatcích část soudního poplatku s ohledem na to, že byla vzata zčásti zpět dříve, než bylo ve věci konáno první jednání.3. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu I. stupně vytkla, že neprovedl „prakticky žádná“ vlastní zjištění, převzal závěry odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka,  a ignoroval její argumentaci k tomu, že je od úmrtí svého otce spoluvlastnicí předmětných pozemků a nikdy jejich vlastnictví nepozbyla. Setrvala natvrzení, že stát nepřevzal pozemky bez právního důvodu ve smyslu § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě a že restituční řízení je vedeno jen ohledně pozemků vyvlastněných, jelikož restitučními výzvami žalobkyně a její bratr nemínili uplatnit nárok k pozemkům, k nímž bylo evidováno jejichvlastnictví. Příslušné výzvy však nemohli formulovat jinak s ohledem na nedostatečné vymezení předmětu vyvlastnění v dotyčném rozhodnutí, když v rozhodné době nebylyvyvlastňované části geodeticky odděleny a o přesném rozsahu vyvlastnění nevěděli. Soudem I. stupně citované závěry rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j., spisová značka,  označila zejména v tomto směru za nesprávné a dovozovala, žeohledně předmětných pozemků nebyla oprávněnou osobou ve smyslu § 4 odst. l zákona opůdě, jelikožneměla pochybnosti o svém vlastnickém právu a nevěděla, že pozemky jsouzastavěny. Dovozovala, že napadený rozsudek je založen na zpětné rekonstrukci stavu z pozdějších geodetických podkladů z let 1998 a 2022, jejichž výsledky soud nepřípustně promítl do let 1987-1990 a jeho rozhodnutí, založené na domněnce faktického převzetí bez důkazního podkladu, představuje zjevný exces při aplikaci práva v neprospěch žalobkyně, neboť restituční zákony nelze vykládat k tíži vlastníků. Uzavřela, že sporná věc restitučním předpisům nepodléhá ažalovaným prosazovaný názor vychází z nesprávného rozhodování senátu 28 Cdo Nejvyššího soudu, který ignoruje vlastní judikaturu - k tomu žalobkyně poukazovala na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka,  ohledně vypořádání vztahu ze stavby zřízené socialistickou organizací i před , datum,  na cizím pozemku podle § 135c obč. zák., k čemuždovozovala, že přechod majetku státu převzetím věci bez právního důvodu je něco jiného než neoprávněné zastavění a závěry soudů popírají ochranu jejího vlastnického práva. Odvolatelka navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil pro nepřezkoumatelnost nebo, aby její žalobě vyhověl.4. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku ve výroku o věci samé. Ve vyjádření k odvolání uvedl, že žalobkyně z opatrnosti uplatnila restituční nároky k celým parcelám par.č. (PK) , hodnota,  a , hodnota,  v katastrálním území , adresa,  právě z důvodu, že v rozhodné době nebylo zřejmé, jaká část pozemků byla zabrána v důsledku vyvlastnění a bez právního důvodu a její argumentace v tomto směru je vnitřně rozporná. Držbu tehdejších pozemku PK , hodnota,  a , hodnota,  převzal stát dílem na základě vyvlastňovacího rozhodnutí a dílem okupací bez právního důvodu a žalobkyně s nimi nijak nenakládala ani nakládat nemohla, protože s nimi nakládal stát, který na nich vybudoval , podezřelý výraz,  (k tomu žalovaný poukázal na nález Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 987/18). V řízení, vedeném u Obvodního soudu pro , adresa,  pod sp.zn. , spisová značka, , byl zamítnut návrh žalovaného na určení vlastnictví k předmětným pozemkům pouze proto, že nebyly splněny podmínky přechodu jejich vlastnictví na obec, nicméně jejich vlastníkem je stát a jsou předmětem restituce, jež však může spočívat pouze ve finanční náhradě. Žalovaný k věci poukázal na řadu pravomocně skončených řízení mezi ním a žalobkyní či jejím bratrem o obdobný nárok, v nichž byly tyto nároky zamítnuty a závěry soudů obou stupňů byly aprobovány i Nejvyšším soudem v rámci odmítnutí dovolání např. v rozhodnutí , spisová značka, , , spisová značka, .5. Žalovaný se včas odvolal proti výroku o náhradě nákladů řízení a zdůraznil, že závěry judikatury Ústavního soudu nelze aplikovat paušálně a daný spor se vymyká jeho běžné agendě, měl značný přesah do řady souvisejících sporů s aplikací restitučních předpisů a související judikatury, proto bylo jeho zastoupení advokátem nutné a účelné a v obdobných sporech týchž účastníků mu byla přiznána náhrada nákladů na toto zastoupení i dovolacím soudem. Poukázal dále na svévyčíslení nákladů řízení před soudem I. stupně s přesvědčením, že mu v případě paušální náhrady nezastoupeného účastníka náleží náhrada za 18 úkonů právní služby a navrhl, aby mu odvolací soud změnou napadeného výroku rozsudku přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 257 064,50 Kč. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že spor je součástí dlouhodobé série skutkově i právně obdobných řízení, jejichž výsledek je žalovanému znám, tudíž nebyl odborně výjimečný a žalovaný coby veřejnoprávní korporace disponuje vlastními kvalifikovanými právníky. Poukazovala dále na to, že se chtěla s žalovaným dohodnout, k čemuž předkládala jejich korespondenci a dovozovala, že z tohoto důvodu jsou dány podmínky pro aplikaci § 150 o.s.ř., případně pro snížení náhrady, jejíž rozsah neodpovídá skutečné potřebě právní ochrany žalovaného, neboť jde převážně o opakování argumentace z jiných řízení mezi účastníky.6. Z obsahu odvolání žalobkyně se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jeho podnětu přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo, v intencích §§ 212 a 212a o.s.ř., odvolání však opodstatněným neshledal. Odvolací soud předesílá, že skutkově obdobný (nárok na vydání bezdůvodného obohacení za jiné období) a právně shodný spor účastníků posuzoval v rozsudku ze dne , datum,  č.j. , spisová značka,  a neshledal ve světle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka,  (o dovolání proti uvedenému rozsudku), rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, , Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka,  a dalších rozhodnutí zdejšího soudu jako soudu odvolacího (např. sp.zn. , spisová značka, , , spisová značka, ) důvod ke změně svého právního názoru (ani na podkladě žalobkyní předloženého níže zmíněného sdělení , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, ).7. Východisko sporu je stručně popsáno ve shora citovaném skutkovém závěru soudu I. stupně. Je pravda, že samotné právní zhodnocení soudu I. stupně je (oproti zbytně podrobnému popisu toho, co kdy účastníci v řízení uvedli) poměrně kusé, opírající se zejména o důvody rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , je nicméně ve smyslu § 157 odst. 2 o.s.ř. zřejmé, jaké úvahy vedly soud I. stupně k jeho závěru. Konečně nedostatky odůvodnění napadeného rozsudku nebránily žalobkyni v obsáhlé odvolací argumentaci - k tomu srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, , sp.zn. , spisová značka, , podle nichž měřítkem přezkoumatelnosti rozhodnutí je především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě formulovat odvolací důvody a z ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. (ani z práva na spravedlivý proces) nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Soud I. stupně v řízení procesně pochybil, když ve podání žalobkyně ze dne , datum, , kterým měnila nejen rozsah nároku, ale i jeho podstatu vymezením jiných pozemků, z nich generuje svůj nárok, neposoudil ve smyslu § 95 o.s.ř. jako změnu žaloby. Toto pochybení však nemělo vliv na věcnou správnost rozhodnutí ve smyslu § 212a odst. 5 o.s.ř. věta druhá, neboť o změněné žalobě fakticky rozhodl.8. V řízení, vedeném u Obvodního soudu pro , adresa,  pod sp.zn. , spisová značka, , a finalizovaném rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , vedl žalovaný v pozici žalobce se žalobkyní a , jméno FO,  (bratr žalobkyně) spor o určení vlastnictví mimo jiné k předmětným pozemkům ve vztahu k nimiž byl jeho návrh (oproti ostatním pozemků, z nichž žalobkyně též původně uplatňovala nárok v tomto řízení) zamítnut se závěrem, že pozemky sice nejsou ve vlastnictví žalobkyně, neboť jde o restituční případ podle § 6 odst. l písm. p) zákona o půdě, kdy stát převzal věci bez právního důvodu, ale nejsou splněny podmínky pro přechod jejich vlastnictví na obec. Žalobkyně ve své odvolací argumentaci jen opakuje svůj právní názor, že o restituční případ nejde, neboť sporné pozemky zdědila po otci a neměla důvod restituční nárok uplatnit. Žalobkyně se však v tomto svémpřesvědčení mýlí, jak jí ostatně bylo již mnohokrát vysvětleno. Skutkový stav je takový, že otci žalobkyně byly pozemky PK , hodnota,  a , hodnota,  v katastrálním území , adresa,  v období, rozhodném podle restitučních předpisů (od , datum,  do , datum, ), odňaty dílem vyvlastněním na základě rozhodnutí ze dne , datum,  (k tomu srov. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka,  ve zmíněném sporu o určení vlastnictví) a dílem (co do částí nevyznačených na situačním plánku coby podkladu vyvlastňovacího rozhodnutí) okupací bez právního důvodu a v letech 1988 až 1989 na nich postavil silnici (nejde o žádnou domněnku, ale jednoznačný fakt, vyplývající ze samotného tvrzení žalobkyně, že na jejích pozemcích dotyčná silnice stojí). Žalobkyně, byť by je i zdědila po otci (v původním dědickém usnesení ze dne , datum,  však ani nebyly uvedeny ve výroku rozhodnutí, do něhož byly doplněny až „opravou“ provedenou usnesením ze dne , datum, ) tak vůči nim nemohla uplatnit žádný atribut vlastnického práva, nedržela je, neužívala ani s nimi nemohla nijak nakládat (k tomu srov. např. závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, ). Na takovou situaci dopadá ustanovení § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě, vymezující jako restituční důvod převzetí nemovitosti státem bez právního důvodu (potažmo § 6 odst. 2 zákona o mimosoudních rehabilitacích). Převzetím věci státem bez právního důvodu ve smyslu § 6 odst. 1 písm. p) zákona o půdě se rozumí chopení se držby věci, byť i neoprávněné (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 62/2008.) Držba pozemků (jejich dotčených částí) státem je jednoznačně zřejmá z toho, že na nich proběhla výstavba komunikace a pro tento faktický stav není podstatné, zda byly vyvlastněné části pozemků řádně odděleny. Žalobkyně nemohla vědět, která část původně jednotných pozemků byla vyvlastněna a která nikoliv, jistě však věděla, že je nemůže jako celek užívat, protože je držel stát a stavěl na nich silnici.9. Jak již odvolací soud uvedl ve zmíněném rozhodnutí sp.zn. , spisová značka, , za dané skutkové situace není zásadně rozhodné, zda žalobkyně uplatnila restituční nárok jen k některým částem dotyčných pozemků, rozhodné je, že všechny státem převzaté části pozemků, ať již vyvlastněním či bez právního důvodu, podléhaly ve smyslu výše uvedeného ustanovení zákona o půdě restituci a žalobkyně se tudíž nemůže s pominutím restitučního procesu dovolávat svého vlastnického práva k nim. Poukaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, , řešící za jiné skutkové situace vypořádání vztahu ze stavby na cizím pozemku podle § 135c obč. zák., nemůže obstát ve světle klíčových závěrů judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu ke konkurenci restitučního nároku s ochranou vlastnického práva, které k této otázce uzavřely, že oprávněná osoba, jejíž nemovitost převzal stát v rozhodném období bez právního důvodu za podmínek uvedených v restitučních předpisech, se nemůže domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů formou určení vlastnického práva ani vlastnickou žalobou. Žalobou o určení vlastnického práva nelze obcházet smysl a účel restitučního zákonodárství - srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , plenární nález Ústavního soudu sp.zn.Pl. ÚS – st. 21/05. V uvedeném plenárním nálezu také Ústavní soud dovodil, že vlastnické právo oprávněných osob podle restitučních předpisů vzniká až okamžikem vydáním věci, neboť restituční zákony v podstatě legalizovaly vlastnictví státu k majetku, který stát získal konfiskacemi, znárodněním a dalšími majetkovými opatřeními, bez ohledu na to, že by bez jejich existence jinak bývalo možné, v některých případech, uplatnit na takový majetek vlastnické právo podle obecných předpisů. Tím současně vyloučil možnost uplatnit tato práva jinak, tedy podle obecných předpisů, neboť tato úprava je speciální úpravou k předpisům obecným. Zmínit lze i závěry žalovaným uvedeného usnesení Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 987/18, podle něhož měla a mohla-li určitá osoba vědět, že v době rozhodné pro uplatnění restitučního nároku ve vztahu k určité nemovitosti je osobou oprávněnou k jeho uplatnění a že některý z restitučních důvodů výslovně dopadá na její situaci, nelze považovat bez ohledu na další vývoj judikaturního výkladu těchto restitučních důvodů za porušení jejího práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny či na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny, jestliže obecné soudy zamítnou její žalobu na určení vlastnického práva k nemovitosti s odkazem na to, že by tím byl obcházen účel a smysl daného restitučního právního předpisu.10. Dopadal-li, jak má odvolací soud ve shodě se závěry soudů v obdobných sporech účastníků za nepochybné, na pozemky původní číslo PK , hodnota,  bez ohledu na dvojí způsob jejich získání státem, § 6 zákona o půdě, není zásadně významné, zda byl restituční nárok uplatněn, ale že uplatněn být měl a mohl. To ostatně vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, , vydaného ve zmíněném řízení o určení vlastnického práva k těmto pozemků, v němž tento soud s odkazy na již zmíněnou judikaturu uvedl, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu se prosadil a ustálil právní závěr, dle něhož mohla-li osoba, jejíž nemovitosti převzal stát v rozhodné době (z hlediska restitučního zákonodárství) bez právního důvodu, žádat dle restitučních norem o vydání těchto nemovitostí, nemůže se úspěšně domáhat ochrany vlastnického práva podle obecných předpisů, a to ani formou určení vlastnického práva podle § 80 o. s. ř. (což platí i v případě, že oprávněná osoba tento nárok uplatnila, ale v restitučním řízení o něm ještě nebylo rozhodnuto). Z pohledu tohoto závěru nemůže na právním posouzení věci nic změnit ani žalobkyní v odvolacím řízení nově předložené sdělení Pozemkového úřadu ze dne , datum, , v němž ten tvrdí, že o restitučním nároku k pozemku PK , hodnota,  k.ú. , adresa, , „resp. jeho části tvořené pozemky parč. , hodnota, “ dosud rozhodnuto nebylo a že „na zbývající plochu pozemku PK , hodnota,  v k.ú. , adresa,  restituční nárok uplatněn nebyl“. Není ostatně zřejmé, že jak mohl Pozemkový úřad takový závěr učinit, jestliže restituční nárok nebyl výzvou ze dne ze dne , datum,  uplatněn k žádným částem dotyčného pozemku, ale k jeho celku, lhostejno, jaký restituční důvod byl zmíněn, neboť je věcí úřadu prověřit existenci restitučního nároku na podkladě příslušných zákonných ustanovení (ledaže by snad oprávněné osoby od restitučního nároku k pozemkům, z nichž dovozuje žalobkyně nárok v tomto řízení, dobrovolně ustoupili). Je to právě tento úřad, potažmo žalobkyně ve svých vývodech o svém vlastnickém právu k pozemkům, oddělených z celku a vymezených geometrickým plánem teprve v rámci řízení u Obvodního soudu pro , adresa, , sp.zn. , spisová značka, , jedná retrospektivně a vztahuje prostorové vymezení těchto pozemků k době uplatnění restitučního nároku. V konečném důsledku je tak správný závěr soudu I. stupně, že žalobkyně sporné pozemky nevlastní a nemůže se proto domáhat na žalovaném vydání bezdůvodného obohacení, jež mělo spočívat v tom, že na nich stojí silnice. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku o věci samé podle § 219 o.s.ř. potvrdil.11. Odvolání žalovaného shledal odvolací soud opodstatněným. Procesně úspěšnému žalovanému nepochybně náleží podle § 142 odst. l o.s.ř. náhrada nákladů řízení a odvolací soud se pro daný případ neztotožnil se závěrem, že jeho zastoupení advokátem nebylo potřebné a účelné. Jakkoliv nálezová judikatura Ústavního soudu dovodila, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy bez pomoci advokátů (nález sp.zn. II. ÚS 376/12), neplatí tento závěr bezvýjimečně a není , právnická osoba,  vyloučeno, aby zastoupení daného účastníka řízení advokátem v určitém sporu bylo s ohledem na konkrétní okolnosti daného sporu považováno za účelné (nález sp.zn. I.ÚS 3202/17). Tak je tomu i v daném případě, kdy nejde o jednoduchý spor o vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků pod komunikacemi při jejich nezpochybnitelném vlastnictví. V dané věci byla naopak sporná zásadní otázka vlastnického práva žalobkyně, k níž obě sporné strany snášely svou argumentaci, což vyžadovalo mimo jiné znalost restitučních předpisů a navazující judikatury, jakož i orientaci v předešlých sporech účastníků, což se zcela vymyká z běžné činnosti zaměstnanců žalovaného s právnickým vzdělání, zaměřené na výkon správní agendy nebo správu vlastního majetku obce. Na účelnost zastoupení žalovaného advokátkou nemůže mít vliv to, že se soud I. stupně přiklonil k již dříve vyslovenému právnímu názoru vyššího soudu ani otázka finančních možností účastníků v situaci, kdy žalobkyně sama byla v řízení zastoupena advokátem. Nelze ostatně přehlédnout, že náklady, vynaložené žalovaným na právní pomoc advokátky, shledal v obdobném sporu v rámci dovolacího řízení účelnými i Nejvyšší soud (srov. rozhodnutí sp.zn. , spisová značka, ). Důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř. odvolací soud v této věci neshledal. Spor vyvolala žalobkyně uplatněním finančního nároku při nejistém vlastnictví pozemků, aniž by vyčkala výsledků restitučního řízení a žalovaným vyvolaného řízení o určení vlastnictví, a žalovaný, který v řízení vynaložil prostředky na svou obranu, není odpovědný za postup státu v době před , datum, . Žalobkyně sev této souvislosti nemůže úspěšně dovolávat ani svých zástupkyni žalovaného zasílaných e-mailových zpráv (z , datum, , , datum, , , datum, ), v nichž žalovaného vyzývá k uzavření blíže nevymezené dohody, konkrétní nástin takové dohody ani řešení vzájemných sporů však nenabízí a lze je tak považovat za ryze účelové.12. Náhradu nákladů řízení žalovaného za řízení před soudem I. stupně představuje náhrada odměny advokátky z předmětu řízení ve výši 2 087 515 Kč po 16 660 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif za 4 úkony právní služby (převzetí věci, vyjádření k žalobě, dvě věcná podání) a poloviční odměny ve výši 8 330 Kč za účast na jednání dne , datum, , které bylo odročeno bez projednání věci podle 14 odst.2 advokátního tarifu, a podání argumentovaného návrhu na přerušení řízení podle § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 advokátního tarifu s paušální náhradou výdajů po 300 Kč za úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném do 31.12.2024. Za odvolání žalobkyně proti (předchozímu) rozhodnutí o přerušení řízení odvolací soud žalovanému náhradu nepřiznal, neboť nebylo úspěšné a tedy účelné. Žalobkyně dne , datum,  omezila nárok na 625 217,50 Kč a žalovanému proto dále náleží náhrada odměny advokátky z této částky ve výši 10 820 za 6 úkonů právní služby (tři věcná podání a účast u tří ústních jednání) a poloviční odměna podle § 14 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu ve výši 5 410 Kč za účast u vyhlášení rozsudku s paušální náhradou za 13 úkonů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném do 31.12.2024. Celkem činí výše náhrady nákladů řízení žalovaného v řízení před soudem I. tupně 157 530 Kč s 21% náhradou za daň z přidané hodnoty (DPH). Odvolací soud proto ohledně výše náhrady rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení za použití § 221a o.s.ř. změnil. Podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. má procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou představuje odměna advokátky za vyjádření k odvolání žalobkyně a účast na jednání odvolacího soudu ve výši po 10 820 Kč a poloviční odměna ve výši 4 570 za odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení (z předmětu řízení 154 916,30 Kč) s paušální náhradou výdajů 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění, účinném od 1.1.2025 s 21% náhradou za DPH. Odvolací soud doplňuje, že (krom výše uvedeného odvolání) neshledal důvod k žádnému krácení náhrady nákladů řízení žalobkyně, neboť podaná věcná vyjádření byla reakcí na procesní stav, výsledky jiného řízení či argumentaci ve vyjádření žalobkyně.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:20.Co.215.2025.372","publishedAt":"2026-11-02","decisionAt":"2026-03-26","caseNumber":{"senate":20,"registry":"Co","index":215,"year":2025,"pageNumber":372},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Irena","lastName":"Saralievová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"pro zaplacení 625 217,50 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":20,"registry":"C","index":156,"year":2016,"pageNumber":300},"affectedDate":"2024-10-30","courtCode":"OSPH01","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"80","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"95","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"96","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"146","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"157","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"221a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"3","lexNumber":172,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"89a","lexNumber":120,"lexYear":2001,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","KORPORACE","NAHRADA_NAKLADU","DOVOLANI","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}