{"uuid":"932cee3b-7159-4e66-85d1-f2b87a28118e","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o neplatnost výpovědi z pracovního poměru","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. listopadu 2025, č. j. 21 C 21/2025-181,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou jakožto zaměstnancem žalobkyně písemným podáním ze dne 21. 11. 2024, je neplatné, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 208,36 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou jakožto zaměstnancem žalobkyně písemným podáním ze dne 21. 11. 2024, je neplatné, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 2 208,36 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Olomouci dne 17. 1. 2025 se žalobkyně domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou jakožto zaměstnancem žalobkyně dne 21. 11. 2024 je neplatné. Žalobu odůvodnila tvrzením, že je u žalobkyně zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 6. 2024 na pozici provozní ředitelka. Žalovaná dne 21. 11. 2024 doručila žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu nevyplacené části mzdy. Žalobkyně má za to, že splnila své povinnosti vůči žalované, mzda za měsíc září byla vyplacena ve výši, v jaké na ni žalované vznikl nárok. Mezi účastníky nikdy nedošlo k dohodě o změně obsahu pracovní smlouvy, zejména nedošlo ke změně úvazku žalované v podobě jejího rozšíření z 0,5 na 0,8, ani mezi nimi nedošlo k ujednání o změně výše mzdy oproti mzdovému výměru ze dne 21. 6. 2024, žalovaná ani nevykonala žádné práce přesčas, které nebyly ze strany zaměstnavatele ani nařízeny, žalobkyně tedy žalované ničeho nedluží.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s touto nesouhlasí, okamžité zrušení pracovního poměru považuje za platné a po formální stránce zcela v pořádku. Dne 30. 8. 2024 na redakční poradě jí bylo žalobkyní sděleno, že je třeba udělat více práce, bylo jí navrženo ze strany nadřízeného zvýšení úvazku a mezi stranami došlo k dohodě, že se zvýší úvazek žalované na 0,8 počínaje dnem 1. 9. 2024. Z tohoto důvodu zaměstnankyně žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vypracovala rozpis směn, kde upravila pro žalovanou pracovní dobu na pondělí až čtvrtek. Žalovaná dle pokynů nadřízeného připravila novou pracovní smlouvu na úvazek 0,8 a tuto emailem zaslala dne 1. 9. 2024 ke kontrole a podpisu, nadřízený jí emailem odpověděl, že má oba dokumenty vyplnit, že to podepíšou, avšak následně v dalším emailu sdělil, že se vlastně mění jen doba úvazku, že to přepíše v původní smlouvě. Tímto došlo ke změně pracovní smlouvy v tom smyslu, že byl změněn pracovní úvazek žalované z 0,5 na 0,8. Změnu navrhl přímo její nadřízený a o změně informoval i kolegyně, proto žalovaná neměla pochybnosti, že skutečně došlo ke změně pracovní smlouvy a od 1. 9. 2024 začala dostávat rozpis směn, kdy byla nucena pracovat v režimu 0,8. V SMS zprávě ze dne 4. 12. 2024 jí nadřízený sdělil, že sice rozšířili její úvazek na 0,8, avšak více peněz si nezaslouží, neboť nedodržovala nařízené směny a neplnila úkoly dle představ, dále jí formou SMS zprávy potvrdil rozšíření úvazku, když napsal „byl to plán, který nevyšel“. Žalované je známo, že pracovní smlouva má být sjednána písemně, avšak nadřízený se účelově vyhýbal podpisu pracovní smlouvy s úvazkem 0,8. Možnost dovolat se neplatnosti smlouvy je však vyloučena, neboť žalovaná nastoupila do práce v novém režimu 0,8 a začala vykonávat práci. Vyplacená mzda za měsíc září neodpovídala úvazku 0,8. Aktuálně jí žalobkyně dluží rozdíl mezi mzdou za úvazek 0,5 a 0,8 za měsíc září, říjen a část listopadu 2024, také jí žalobkyně dluží provize za zprostředkovanou inzerci, odměny za reportáže z terénu, náhrady za vynaložené pohonné hmoty při výjezdech do terénu a poštovné, nebyly jí proplaceny náklady za noční roznos. Dluh na mzdě za září 2024 činí 10 394,28 Kč, v září 2024 odpracovala se souhlasem a na výslovný pokyn zaměstnavatele celkem 133,5 hodin, což odpovídá úvazku 0,8. Také jí bylo špatně zaplaceno náhrady za čerpanou dovolenou v měsíci září 2024, kdy dluh za 2 dny dovolené činí 835,20 Kč, dále je zde dluh za příplatek za práci v neděli 22. 9. 2024 ve výši 89 Kč, dluh na náhradách za měsíce srpen a září 2024, kdy jí zaměstnavatel neproplatil výdaje spojené s výkonem práce a cestovní náhrady ve výši 3 235,28 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Okresní soud v Olomouci jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl tak, že určil, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou jakožto zaměstnancem žalobkyně písemným podáním ze dne 21. 11. 2024 je neplatné (výrok I) a žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok II). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl žalovanou v jeho písemném projevu vůle vymezen tak, že „jí nebyla zaměstnavatelem vyplacena část mzdy, a to od měsíce září 2024, kdy jí byl rozšířen pracovní poměr z 0,5 na 0,8 úvazku, jedná se o část mzdy splatnou k 20. 10. 2024 a nebyly jí proplaceny odpracované přesčasy“. V rámci jednání okresního soudu pak žalovaná tvrdila, že jí nebyla proplacena ani dovolená, náhrady za poštovné, cestovné, přesčasy za předchozí kalendářní měsíce. Žalobkyně vymezila časově dlužnou mzdu tak, že jí nebyla vyplacena od září 2024 (okamžité zrušení pracovního poměru učiněno 21. 11. 2024), jedná se o mzdu splatnou k 20. 10. 2024. Z takto vymezeného důvodu (jeho obsahu) dospěl okresní soud k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru nebylo učiněno pro prodlení zaměstnavatele s vyplacením části mzdy za předcházející kalendářní měsíce (srpen 2024 či předcházející). Počátek běhu patnáctidenní lhůty ve vztahu ke mzdě za měsíc říjen 2024 nastal až k 1. 12. 2024 a tedy ke dni 21. 11. 2024 (učinění okamžitého zrušení pracovního poměru) nemohl být zaměstnavatel déle než 15 dnů v prodlení s výplatou mzdy či její části za měsíc říjen 2024. Ve vztahu k dluhu na mzdě za měsíc říjen 2024 bylo učiněno okamžité zrušení pracovního poměru předčasně. Okresní soud pro účely posouzení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a oprávněnosti důvodu pro jeho učinění hodnotil pouze v něm vymezený důvod (dle jeho obsahu), a to dluh na mzdě odpovídající rozšířenému pracovnímu úvazku a přesčasům za měsíc září 2024. Pokud žalovaná v soudním řízení tvrdila, že jí nebyly proplaceny dovolené, náhrady, že si započetla částku, která jí byla žalobkyní zaslána, na náhrady, a tedy vůbec neobdržela žádnou mzdu za měsíc září 2024, měnila tak dodatečně důvod výpovědi (čemuž má být zamezeno právě konkrétním, jednoznačným vymezením výpovědního důvodu). Břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k naplnění důvodů pro okamžité skončení pracovního poměru bylo na žalované, neboť důkazní břemeno k prokázání skutečností, jež odůvodňují rozvázání pracovního poměru, tíží toho, kdo rozvazovací úkon učinil (žalovanou), nikoli toho, kdo se takové neplatnosti domáhá (žalobkyně). S ohledem na břemeno tvrzení a důkazní tížící žalovanou byla tato vyzvána okresním soudem ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu. Žalovaná ve vztahu k vykonaným přesčasům uvedla, že tyto v měsíci září nekonala. Byť v okamžitém zrušení pracovního poměru žalovaná důvod vymezila mimo jiné tak, že jí nebyly proplaceny přesčasy za měsíc září 2024, v soudním řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná přesčasy v měsíci září vykonala, kdy, v jakém rozsahu, zda jí byly nařízeny zaměstnavatelem. Žalovaná dále v řízení tvrdila, že od měsíce září 2024 byl navýšen její pracovní úvazek oproti původně sjednanému úvazku v pracovní smlouvě, a to z 0,5 na 0,8. V řízení však nebylo prokázáno, že by byla platně učiněna změna pracovního poměru mezi žalobkyní a žalovanou ve vztahu ke změně sjednané výše úvazku. Písemný dodatek k pracovní smlouvě uzavřen mezi stranami nebyl. Okresní soud se zabýval otázkou, zda byla dána shodná vůle stran ke změně pracovní smlouvy a dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že na změně pracovní smlouvy (změna - navýšení pracovního úvazku žalované od 1. 9. 2024) byla oboustranná vůle stran. I samotná žalovaná v rámci svých skutkových tvrzení uváděla, že žalobkyně se účelově vyhýbala podpisu změny pracovní smlouvy. Žalobkyně připustila, že mezi stranami bylo sice jednáno o budoucí změně pracovního poměru ve smyslu navýšení pracovního úvazku žalované, avšak strany nedospěly ke konsenzu, nebyla zde shodná vůle stran, neboť žalobkyně neměla vůli navýšit úvazek žalované od září 2024. Tomu odpovídá i emailová komunikace z měsíce září 2024, v níž je uvedeno, že se „od 30. 9. 2024 pojedeme naplno“ (email z 15. 9. 2024), případně že „bude následně poslána finální verze směn“ (email z 15. 9. 2024), shodně skutečnost, že žalobkyně nikdy nevydala žalované nový mzdový výměr. Pracovní smlouva je dvoustranné právní jednání spočívající v souhlasném projevu vůle zaměstnance a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr. Jestliže se střetli ve shodě konsensu návrh na uzavření pracovní smlouvy a jeho přijetí jako dvě kvalifikovaná jednostranná právní jednání, a pokud řádné a včasné přijetí návrhu na uzavření pracovní smlouvy zahrnuje všechny podstatné náležitosti, je pracovní smlouva uzavřena. Bez shody na celém obsahu pracovní smlouvy, to je nejen na podstatných náležitostech, nemůže dojít k platnému vzniku pracovní smlouvy. Uvedené je aplikovatelné taktéž na změnu obsahu pracovní smlouvy. V řízení tedy nebylo prokázáno tvrzení žalované, že by došlo od měsíce září 2024 ke změně obsahu pracovní smlouvy tak, že by byl navýšen pracovní úvazek žalované a že by jí v této souvislosti vznikl nárok na vyšší mzdu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že není v jejích silách a možnostech zpětně přesně doložit evidenci docházky v měsících srpen, září, říjen v roce 2024. Pouze částečně byla schopna poskládat rekonstrukci jednotlivých pracovních dnů, snímků pracovního dne a odpracovaných hodin. Z jejích omezených průběžných pracovních poznámek není možné zpětně sestavit docházkovou evidenci. Evidenci docházky se během její práce pro žalobkyni nikdo nevěnoval. Nikdo docházku nevedl, neexistovala, práce pro žalobkyni byla zcela postavena na výsledcích. Okresní soud odmítl poskytnout součinnost na výslovnou žádost žalované. Odmítl si vyžádat kompletní zprávu o výsledku kontroly Inspektorátu práce. Inspektorát práce výsledek kontroly žalované odmítl vydat. Nebyl tak řádně proveden důkaz, který byl žalovanou navržen a byl pro věc podstatný. Pokud žalobkyně způsobila vadu dodatku (změny) pracovní smlouvy (změny na úvazek 0,8), vytvořila jistou právní nejistotu, tuto ovšem žalobkyně zhojila konkludentním jednáním v okamžiku, kdy žalované rozpisem směn nařídila práci na 4 pracovní dny v týdnu, což odpovídá rozšířenému úvazku 0,8. Tím se jakákoliv pochybnost, jestli je či není platně provedena změna pracovní smlouvy, zahladila, byla potvrzena změna úvazku. Byla to žalobkyně, kdo navrhla změnu úvazku. Byla to žalobkyně, kdo odsouhlasil nový obsah pracovní smlouvy a byla to také žalobkyně, kdo si práci tzv. zjednodušila a místo běžného podpisu navrhla, že jí vlastně na stávající smlouvě obě strany pouze škrtnou výši úvazku. Žalobkyně navrhla změnu úvazku, s žalovanou ji osobně projednala a oba dospěli ke shodě, a to zvýšení z 0,5 na 0,8. Žalovaná akceptovala návrh žalobkyně a dle jejích pokynů připravila novou pracovní smlouvu, aby akceptace byla stvrzena také písemně. Této posloupnosti zcela odpovídá emailová komunikace mezi zaměstnancem (žalovanou) a zaměstnavatelem (žalobkyní). Formálně měla být změna úvazku podepsána na samostatném dodatku ke stávající pracovní smlouvě, k čemuž nedošlo, neboť žalobkyně dodatek označila jako zbytečný, když si obě strany mohou 0,5 změnit na 0,8 na stávající podepsané pracovní smlouvě. Tuto vadu změny pracovní smlouvy způsobila žalobkyně. Pokud zaměstnavatel (žalobkyně) nedodržela formu, měla by mu (jí) být přičtena k tíži. Na pracovní poměr by mělo být pohlíženo jako na platně rozšířený z 0,5 na 0,8. V opačném případě by došlo k porušení principu ochrany slabší strany, o situaci, kdy by zaměstnavatel zneužil svého postavení v pracovně právním vztahu. Navrhla zrušení napadeného rozsudku okresního soudu a ponechala na rozhodnutí odvolacího soudu, zda má být věc po zrušení rozsudku vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, nebo zda má být žaloba odvolacím soudem zamítnuta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že pokud žalovaná operuje rozpisem směn na týdny v září 2024, žalobkyně musí předně zdůraznit, že žalovaná nikdy dotčený „úvazek“, respektive směny, v daném rozsahu neodpracovala a neodpracovala ani žádnou hodinu přesčasů. Žalovaná ve svých vyjádřeních odkazuje na dané rozpisy směn, přičemž ovšem nikdy v řízení neprokázala, že skutečně odpracovala daný počet hodin dle dotčeného rozpisu. Toto ani žalovaná prokázat nemůže, neboť pokud jak tvrdí, měla trávit pracovní dobu s paní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" v rozsahu dle dotčeného rozpisu, žalovaná ve skutečnosti sama odpracovala pouze malý počet hodin, z práce odcházela podstatně dříve a nikdy nenaplnila pracovní dobu v rozsahu převyšujícím úvazek 0,5, tudíž 20 hodin za týden. Rovněž, jak vyplývá z dotčené emailové komunikace, tak jednatel žalobkyně v ní zdůrazňuje, že pracovní dobu má každý dle svého úvazku, který v případě žalované činil 0,5, tudíž 20 hodin za týden. Je pravdou, že žalobkyně s žalovanou ohledně zvýšení úvazku jednala, ke shodě ovšem nikdy nedošlo. Dodatek k pracovní smlouvě či jiné ujednání o zvýšení úvazku nebylo nikdy sjednáno či uzavřeno, a to zejména s ohledem na zcela neuspokojivé pracovní výsledky žalované. Pouhé jednání o zvýšení pracovního úvazku nemá žádnou právní relevanci, pokud na jejím konci není shoda stran na změně dotčeného závazku, k čemuž v daném případě nedošlo. S ohledem na výše uvedené tudíž žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek okresního sodu potvrzen a aby byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení za odvolací řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) byly podány ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jim předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací soud pro účely přezkumu závěrů okresního soudu v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování provedené okresním soudem a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"– z emailové komunikace mezi žalovanou a jednatelem žalobkyně ze dne 5. 9. 2024, že žalovaná sdělila ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", že přeposílá upravenou pracovní smlouvu na úvazek 32 hodin týdně, tento jí odpověděl téhož dne, ať klidně oba dokumenty vyplní a podepíší to, má čas dopoledne. Emailem z téhož dne sdělila žalovaná ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", že je třeba upravit platový výměr, že plat je složen z fixu a pohyblivé složky, to musí upravit on. Emailem z téhož dne sdělil ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalované, že se vlastně mění jen doba úvazku, takže to přepíše v původní smlouvě;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"– z emailové komunikace mezi jednatelem žalobkyně a zaměstnanci žalobkyně ze dne 15. 9. 2024, že z emailové adresy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo sděleno příjemcům Věře Hlávkové, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obchodu, že zasílá služby na nadcházející pracovní dny, vypracovala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", po tomto týdnu už každému usadí konkrétní pracovní náplň, další týden si to vyzkouší nanečisto a od 30. září jedou naplno, Věra v pondělí 7:30 až 15:30, úterý 7:30 až 15:30, středa 7:30 až 16:00, čtvrtek 9:30 až 17:30, pátek???, odpoledne pošle ještě nějaké doplněné akce a v úterý pak finální verzi.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve své svědecké výpovědi před odvolacím soudem uvedla mj., že když nastoupila, tak tam s ní žalovaná byla asi týden, viděla ji tam párkrát. Poté chtěl majitel, aby se na těch jednotlivých pozicích střídaly, aby tam byla zastupitelnost, tak tam s ní jeden týden byla, když jí vysvětlovala svou práci. Rozpis zpracovávala společně s kolegyní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" tak, aby v kanceláři někdo byl. Od koho obdržela informace, kdo má jaký úvazek, tak to už si nevzpomíná. Konkrétně pokud se týká žalované, tak ty časy stanovila tak, jak kdyby měla jednu práci, to, že má další práci, se dozvěděla až později. Ten pátek ji tam nedali, protože v pátky chodit nemůže. Jaký měla pracovní úvazek, tak to neví, o její úvazek se nezajímala, takže neví, jak to měla domluvené s majitelem p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Už si nevzpomíná, který měsíc v r. 2024 u žalobkyně nastoupila, zda to byl červenec nebo srpen, ten první týden po jejím nástupu tam s ní žalovaná byla. Měla plný pracovní úvazek, tedy 8 hodin denně. Žalovanou pak v kanceláři viděla nárazově, má za to, že byla manažer a že sháněla zakázky a že s majitelem měla domluvený home office nebo pracovala v terénu, už si opravdu nevzpomíná. Po tu dobu, co měla žalovaná home office, tak v její pracovní době s ní řešila pracovní věci, např. prostřednictvím Facebooku, zda tedy má nějakého klienta či nějakou inzerci. Po jakou dobu od jejího nástupu k žalobkyni to bylo, tak to už si opravdu nevzpomíná, po nějaké době to ustalo a převzala to p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ale za jakou dobu to bylo, tak to opravdu neví, to by se musela podívat do svých zpráv. Pokud je v rozpisu směn u žalované uvedeno pondělí 7:30 až 15:30, tak v tu dobu musela být žalovaná na pracovišti. Proč žalovaná nechtěla chodit do práce v pátek, tak to neví, pouze jim tehdy řekla, že v pátek chodit nemůže. Email, který mi byl předestřen odvolacím soudem, byl právě zpočátku jejího pracovního poměru u žalobkyně. Řešilo se tehdy, kdo co přesně bude dělat a posléze se to usadilo, že byla stabilně v kanceláři, s ní tam bývala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ta však mívala home office. Žalovaná pak byla tzv. v terénu nebo měla home office, jak o tom hovořila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Okresní soud sice provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. podrobně hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, avšak ne zcela důsledně. Nejvyšší soud ve své judikatuře již dříve dovodil, že výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 29 Cdo 61/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021 sp. zn. 27 Cdo 3424/2019 nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 občanského zákoníku). Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. § 556 odst. 1 občanského zákoníku). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího (ve zjištěné nebo přisouzené podobě) se při výkladu projevu vůle přihlíží také k „praxi zavedené mezi stranami v právním styku“, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (srov. § 556 odst. 2 občanského zákoníku). Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle § 557 občanského zákoníku vyložit „k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“. Pro oblast pracovněprávních vztahů však z § 18 zákoníku práce vyplývá, že se použije „výklad pro zaměstnance nejpříznivější“ a že se tedy § 557 občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích nepoužije; výraz, který připouští různý výklad, se proto ve smyslu § 18 zák. práce vyloží (z hlediska obsahu a významu právního jednání v pracovněprávních vztazích) způsobem, který je co nejpříznivější pro zaměstnance. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou zaměstnanec nebo zaměstnavatel (popřípadě jiný subjekt pracovněprávních vztahů) neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného pracovněprávního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3480/2016 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017 sp. zn. 21 Cdo 5281/2016). Při výkladu právního jednání tedy soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího (resp. společný úmysl jednajících stran), a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) [srov. například odůvodnění již zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 29 Cdo 61/2017]. Řečeno jinak, projevu vůle je nutno přiznat takový význam, který mu zamýšlel dát jednající subjekt; rozhodujícím kritériem je proto úmysl jednajícího, resp. společný úmysl smluvních stran v okamžiku uzavírání smlouvy, byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li o něm vědět, který má přednost před doslovným či objektivním (jazykovým) vyjádřením (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023 sp. zn. 26 Cdo 3819/2022).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že při posuzování oprávněnosti okamžitého zrušení pracovního poměru lze vycházet pouze z důvodů uvedených v samotném rozvazovacím úkonu ze dne 21. 11. 2024 a že pozdější tvrzení žalované o neproplacené dovolené, cestovních náhradách či jiných pohledávkách nemohou důvod okamžitého zrušení pracovního poměru dodatečně rozšiřovat. Správný je proto i závěr, že předmětem posouzení je pouze tvrzený nedoplatek mzdy související s rozšířením úvazku a případnou prací přesčas za měsíc září 2024. Odvolací soud se naopak neztotožnil se závěrem okresního soudu, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dohody o změně pracovní smlouvy spočívající ve zvýšení pracovního úvazku žalované z 20 hodin týdně (0,5) na 32 hodin týdně (0,8).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Okresní soud se tak správně zabýval otázkou, zda byla dána shodná vůle stran ke změně pracovní smlouvy, avšak nesprávně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že na změně pracovní smlouvy (změna - navýšení pracovního úvazku žalované od 1. 9. 2024) byla oboustranná vůle stran. Žalobkyně připustila, že mezi stranami bylo sice jednáno o budoucí změně pracovního poměru ve smyslu navýšení pracovního úvazku žalované, avšak strany údajně nedospěly ke konsenzu, nebyla zde shodná vůle stran, neboť žalobkyně neměla vůli navýšit úvazek žalované od září 2024. Tomu však neodpovídá emailová komunikace mezi žalovanou a jednatelem žalobkyně ze dne 5. 9. 2024, protože když žalovaná sdělila jednateli žalobkyně (","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"), že přeposílá upravenou pracovní smlouvu na úvazek 32 hodin týdně, tento jí odpověděl téhož dne (5. 9. 2024), ať klidně oba dokumenty vyplní a podepíší to, má čas dopoledne. Následně emailem z téhož dne (5. 9. 2024) sdělila žalovaná jednateli žalobkyně, že je třeba upravit platový výměr, že plat je složen z fixu a pohyblivé složky, to musí upravit on, kdy emailem z téhož dne (5. 9. 2024) sdělil jednatel žalobkyně žalované, že se vlastně mění jen doba úvazku, takže to přepíše v původní smlouvě. Tedy naopak je zřejmé, že zde byla shodná vůle stran (jednatele žalobkyně a žalované) navýšit úvazek žalované od září 2024, protože strany dospěly ke konsenzu. Pokud žalovaná zaslala žalobkyni upravené znění pracovní smlouvy odpovídající rozsahu 32 hodin týdně (0,8) a jednatel žalobkyně reagoval sdělením, že „se vlastně mění jen doba úvazku, takže to přepíše v původní smlouvě“, tak takový projev vůle již nelze vykládat jako pouhé pokračování jednání o možné budoucí změně pracovních podmínek, ale jako potvrzení již dosažené dohody o změně rozsahu pracovní doby (úvazku). Tomuto závěru odpovídá i následné chování žalobkyně a žalované. Z emailové komunikace (15. 9. 2024) vyplývá, že žalované byla rozvrhována pracovní doba v rozsahu odpovídajícím čtyřem pracovním dnům týdně (0,8 úvazku). Svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" před odvolacím soudem potvrdila, že rozpisy směn zpracovávala právě za účelem určení přítomnosti jednotlivých zaměstnanců na pracovišti a že žalovaná měla v rozpisu stanoven konkrétní časový rozsah výkonu práce. Současně uvedla, že páteční směny žalované nebyly rozepisovány proto, že zaměstnavatel věděl, že v pátek docházet nemůže. Odvolací soud proto uzavírá, že mezi žalobkyní a žalovanou byla nejpozději počátkem září 2024 uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy spočívající ve zvýšení pracovního úvazku žalované z 0,5 na 0,8. Skutečnost, že formálně nedošlo k podpisu dodatku pracovní smlouvy (navýšení pracovního úvazku žalované) na tom nic nemění, protože pracovní smlouva (změna pracovní smlouvy) je uzavřena také ústně nebo konkludentně, jestliže smluvní strany objektivně projevily vůli, s níž zákoník práce spojuje vznik (změnu) pracovního poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. 21 Cdo 992/2017). Podle § 40 odst. 1 zákoníku práce sice musí být změna obsahu pracovního poměru provedena písemně. Současně však podle § 20 zákoníku práce platí, že nebylo-li právní jednání učiněno ve formě vyžadované zákonem, lze se neplatnosti z tohoto důvodu dovolávat jen tehdy, nebylo-li již započato s plněním. Jakmile strany podle takového právního jednání začaly plnit, nelze nedostatek formy úspěšně namítat. V projednávané věci žalobkyně a žalovaná podle sjednané změny pracovní smlouvy nepochybně začaly jednat. Žalobkyně žalované přidělovala práci v rozsahu odpovídajícím navýšenému úvazku a rozvrhovala jí pracovní dobu způsobem odpovídajícím rozsahu 32 hodin týdně (0,8). Žalovaná naopak práci za těchto podmínek vykonávala. Za situace, kdy obě strany započaly s plněním práv a povinností odpovídajících navýšenému úvazku, nemůže být absence písemného dodatku pracovní smlouvy důvodem pro závěr, že ke změně pracovního poměru nedošlo. Jiný výklad by ve svém důsledku umožňoval zaměstnavateli, který sám inicioval změnu pracovních podmínek, přiděloval zaměstnanci práci podle změněných podmínek a následně nedodržel zákonem předepsanou písemnou formu, aby se dovolával vlastního pochybení na úkor zaměstnance. Takový postup by byl v rozporu nejen se smyslem § 20 zákoníku práce, ale i se zásadou zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance vyjádřenou v § 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Na uvedeném závěru nic nemění ani emailová komunikace z měsíce září 2024, v níž je uvedeno, že se „od 30. 9. 2024 pojedeme naplno“ (email z 15. 9. 2024), případně že „bude následně poslána finální verze směn“ (email z 15. 9. 2024), protože jednalo o emailovou komunikaci jednatele žalobkyně se všemi zaměstnanci žalobkyně ohledně pracovních směn (služeb) a pracovní náplně všech zaměstnanců. Taktéž skutečnost, že žalobkyně nikdy nevydala žalované nový mzdový výměr, není podstatná, jelikož nevydání mzdového výměru nemá vliv na existenci (změnu) pracovního poměru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 21. 11. 2024 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2024 (dále jen zákoník práce).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce – zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce – mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. V řízení bylo prokázáno, jak je shora rozvedeno, tvrzení žalované, že došlo od měsíce září 2024 ke změně obsahu pracovní smlouvy tak, že byl navýšen pracovní úvazek žalované z 0,5 na 0,8 a v této souvislosti jí vznikl nárok na vyšší mzdu, která jí však žalobkyní nebyla vyplacena v termínu splatnosti ve smyslu § 141 odst. 1 zákoníku práce (31. 10. 2024), a proto žalovaná byla v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce oprávněna okamžitě zrušit pracovní poměr s žalobkyní. Tedy okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou jakožto zaměstnancem žalobkyně písemným podáním ze dne 21. 11. 2024 je platným právním úkonem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud rozsudek okresního soudu (soudu prvního stupně) podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou jakožto zaměstnancem žalobkyně písemným podáním ze dne 21. 11. 2024, je neplatné, jako zcela nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. O náhradě nákladů řízení účastníků bylo rozhodnuto výrokem II tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla s ohledem na změnu rozsudku okresního soudu v řízení plně procesně úspěšná, jelikož se však náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů výslovně vzdala, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v průběhu odvolacího řízení za tzv. svědečné, bylo rozhodnuto výrokem III tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř., když vůči žalobkyni, jako zcela procesně neúspěšné, má stát právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 208,36 Kč, které již vyplatil (tzv. svědečné svědkyni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Žalobkyně byla zavázána zaplatit náhradu nákladů řízení státu (Krajskému soudu v Ostravě) do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když tato lhůta je v souladu s ustanovením § 211 ve spojení s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Olomouci dne 17. 1. 2025 se žalobkyně domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou jakožto zaměstnancem žalobkyně dne 21. 11. 2024 je neplatné. Žalobu odůvodnila tvrzením, že je u žalobkyně zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 6. 2024 na pozici provozní ředitelka. Žalovaná dne 21. 11. 2024 doručila žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu nevyplacené části mzdy. Žalobkyně má za to, že splnila své povinnosti vůči žalované, mzda za měsíc září byla vyplacena ve výši, v jaké na ni žalované vznikl nárok. Mezi účastníky nikdy nedošlo k dohodě o změně obsahu pracovní smlouvy, zejména nedošlo ke změně úvazku žalované v podobě jejího rozšíření z 0,5 na 0,8, ani mezi nimi nedošlo k ujednání o změně výše mzdy oproti mzdovému výměru ze dne 21. 6. 2024, žalovaná ani nevykonala žádné práce přesčas, které nebyly ze strany zaměstnavatele ani nařízeny, žalobkyně tedy žalované ničeho nedluží.2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že s touto nesouhlasí, okamžité zrušení pracovního poměru považuje za platné a po formální stránce zcela v pořádku. Dne 30. 8. 2024 na redakční poradě jí bylo žalobkyní sděleno, že je třeba udělat více práce, bylo jí navrženo ze strany nadřízeného zvýšení úvazku a mezi stranami došlo k dohodě, že se zvýší úvazek žalované na 0,8 počínaje dnem 1. 9. 2024. Z tohoto důvodu zaměstnankyně žalobkyně , jméno FO,  vypracovala rozpis směn, kde upravila pro žalovanou pracovní dobu na pondělí až čtvrtek. Žalovaná dle pokynů nadřízeného připravila novou pracovní smlouvu na úvazek 0,8 a tuto emailem zaslala dne 1. 9. 2024 ke kontrole a podpisu, nadřízený jí emailem odpověděl, že má oba dokumenty vyplnit, že to podepíšou, avšak následně v dalším emailu sdělil, že se vlastně mění jen doba úvazku, že to přepíše v původní smlouvě. Tímto došlo ke změně pracovní smlouvy v tom smyslu, že byl změněn pracovní úvazek žalované z 0,5 na 0,8. Změnu navrhl přímo její nadřízený a o změně informoval i kolegyně, proto žalovaná neměla pochybnosti, že skutečně došlo ke změně pracovní smlouvy a od 1. 9. 2024 začala dostávat rozpis směn, kdy byla nucena pracovat v režimu 0,8. V SMS zprávě ze dne 4. 12. 2024 jí nadřízený sdělil, že sice rozšířili její úvazek na 0,8, avšak více peněz si nezaslouží, neboť nedodržovala nařízené směny a neplnila úkoly dle představ, dále jí formou SMS zprávy potvrdil rozšíření úvazku, když napsal „byl to plán, který nevyšel“. Žalované je známo, že pracovní smlouva má být sjednána písemně, avšak nadřízený se účelově vyhýbal podpisu pracovní smlouvy s úvazkem 0,8. Možnost dovolat se neplatnosti smlouvy je však vyloučena, neboť žalovaná nastoupila do práce v novém režimu 0,8 a začala vykonávat práci. Vyplacená mzda za měsíc září neodpovídala úvazku 0,8. Aktuálně jí žalobkyně dluží rozdíl mezi mzdou za úvazek 0,5 a 0,8 za měsíc září, říjen a část listopadu 2024, také jí žalobkyně dluží provize za zprostředkovanou inzerci, odměny za reportáže z terénu, náhrady za vynaložené pohonné hmoty při výjezdech do terénu a poštovné, nebyly jí proplaceny náklady za noční roznos. Dluh na mzdě za září 2024 činí 10 394,28 Kč, v září 2024 odpracovala se souhlasem a na výslovný pokyn zaměstnavatele celkem 133,5 hodin, což odpovídá úvazku 0,8. Také jí bylo špatně zaplaceno náhrady za čerpanou dovolenou v měsíci září 2024, kdy dluh za 2 dny dovolené činí 835,20 Kč, dále je zde dluh za příplatek za práci v neděli 22. 9. 2024 ve výši 89 Kč, dluh na náhradách za měsíce srpen a září 2024, kdy jí zaměstnavatel neproplatil výdaje spojené s výkonem práce a cestovní náhrady ve výši 3 235,28 Kč.3. Okresní soud v Olomouci jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví rozhodl tak, že určil, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou jakožto zaměstnancem žalobkyně písemným podáním ze dne 21. 11. 2024 je neplatné (výrok I) a žalovanou zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok II). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že důvod okamžitého zrušení pracovního poměru byl žalovanou v jeho písemném projevu vůle vymezen tak, že „jí nebyla zaměstnavatelem vyplacena část mzdy, a to od měsíce září 2024, kdy jí byl rozšířen pracovní poměr z 0,5 na 0,8 úvazku, jedná se o část mzdy splatnou k 20. 10. 2024 a nebyly jí proplaceny odpracované přesčasy“. V rámci jednání okresního soudu pak žalovaná tvrdila, že jí nebyla proplacena ani dovolená, náhrady za poštovné, cestovné, přesčasy za předchozí kalendářní měsíce. Žalobkyně vymezila časově dlužnou mzdu tak, že jí nebyla vyplacena od září 2024 (okamžité zrušení pracovního poměru učiněno 21. 11. 2024), jedná se o mzdu splatnou k 20. 10. 2024. Z takto vymezeného důvodu (jeho obsahu) dospěl okresní soud k závěru, že okamžité zrušení pracovního poměru nebylo učiněno pro prodlení zaměstnavatele s vyplacením části mzdy za předcházející kalendářní měsíce (srpen 2024 či předcházející). Počátek běhu patnáctidenní lhůty ve vztahu ke mzdě za měsíc říjen 2024 nastal až k 1. 12. 2024 a tedy ke dni 21. 11. 2024 (učinění okamžitého zrušení pracovního poměru) nemohl být zaměstnavatel déle než 15 dnů v prodlení s výplatou mzdy či její části za měsíc říjen 2024. Ve vztahu k dluhu na mzdě za měsíc říjen 2024 bylo učiněno okamžité zrušení pracovního poměru předčasně. Okresní soud pro účely posouzení platnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a oprávněnosti důvodu pro jeho učinění hodnotil pouze v něm vymezený důvod (dle jeho obsahu), a to dluh na mzdě odpovídající rozšířenému pracovnímu úvazku a přesčasům za měsíc září 2024. Pokud žalovaná v soudním řízení tvrdila, že jí nebyly proplaceny dovolené, náhrady, že si započetla částku, která jí byla žalobkyní zaslána, na náhrady, a tedy vůbec neobdržela žádnou mzdu za měsíc září 2024, měnila tak dodatečně důvod výpovědi (čemuž má být zamezeno právě konkrétním, jednoznačným vymezením výpovědního důvodu). Břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu k naplnění důvodů pro okamžité skončení pracovního poměru bylo na žalované, neboť důkazní břemeno k prokázání skutečností, jež odůvodňují rozvázání pracovního poměru, tíží toho, kdo rozvazovací úkon učinil (žalovanou), nikoli toho, kdo se takové neplatnosti domáhá (žalobkyně). S ohledem na břemeno tvrzení a důkazní tížící žalovanou byla tato vyzvána okresním soudem ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 občanského soudního řádu. Žalovaná ve vztahu k vykonaným přesčasům uvedla, že tyto v měsíci září nekonala. Byť v okamžitém zrušení pracovního poměru žalovaná důvod vymezila mimo jiné tak, že jí nebyly proplaceny přesčasy za měsíc září 2024, v soudním řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná přesčasy v měsíci září vykonala, kdy, v jakém rozsahu, zda jí byly nařízeny zaměstnavatelem. Žalovaná dále v řízení tvrdila, že od měsíce září 2024 byl navýšen její pracovní úvazek oproti původně sjednanému úvazku v pracovní smlouvě, a to z 0,5 na 0,8. V řízení však nebylo prokázáno, že by byla platně učiněna změna pracovního poměru mezi žalobkyní a žalovanou ve vztahu ke změně sjednané výše úvazku. Písemný dodatek k pracovní smlouvě uzavřen mezi stranami nebyl. Okresní soud se zabýval otázkou, zda byla dána shodná vůle stran ke změně pracovní smlouvy a dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že na změně pracovní smlouvy (změna - navýšení pracovního úvazku žalované od 1. 9. 2024) byla oboustranná vůle stran. I samotná žalovaná v rámci svých skutkových tvrzení uváděla, že žalobkyně se účelově vyhýbala podpisu změny pracovní smlouvy. Žalobkyně připustila, že mezi stranami bylo sice jednáno o budoucí změně pracovního poměru ve smyslu navýšení pracovního úvazku žalované, avšak strany nedospěly ke konsenzu, nebyla zde shodná vůle stran, neboť žalobkyně neměla vůli navýšit úvazek žalované od září 2024. Tomu odpovídá i emailová komunikace z měsíce září 2024, v níž je uvedeno, že se „od 30. 9. 2024 pojedeme naplno“ (email z 15. 9. 2024), případně že „bude následně poslána finální verze směn“ (email z 15. 9. 2024), shodně skutečnost, že žalobkyně nikdy nevydala žalované nový mzdový výměr. Pracovní smlouva je dvoustranné právní jednání spočívající v souhlasném projevu vůle zaměstnance a zaměstnavatele uzavřít pracovní poměr. Jestliže se střetli ve shodě konsensu návrh na uzavření pracovní smlouvy a jeho přijetí jako dvě kvalifikovaná jednostranná právní jednání, a pokud řádné a včasné přijetí návrhu na uzavření pracovní smlouvy zahrnuje všechny podstatné náležitosti, je pracovní smlouva uzavřena. Bez shody na celém obsahu pracovní smlouvy, to je nejen na podstatných náležitostech, nemůže dojít k platnému vzniku pracovní smlouvy. Uvedené je aplikovatelné taktéž na změnu obsahu pracovní smlouvy. V řízení tedy nebylo prokázáno tvrzení žalované, že by došlo od měsíce září 2024 ke změně obsahu pracovní smlouvy tak, že by byl navýšen pracovní úvazek žalované a že by jí v této souvislosti vznikl nárok na vyšší mzdu.4. Proti rozsudku podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že není v jejích silách a možnostech zpětně přesně doložit evidenci docházky v měsících srpen, září, říjen v roce 2024. Pouze částečně byla schopna poskládat rekonstrukci jednotlivých pracovních dnů, snímků pracovního dne a odpracovaných hodin. Z jejích omezených průběžných pracovních poznámek není možné zpětně sestavit docházkovou evidenci. Evidenci docházky se během její práce pro žalobkyni nikdo nevěnoval. Nikdo docházku nevedl, neexistovala, práce pro žalobkyni byla zcela postavena na výsledcích. Okresní soud odmítl poskytnout součinnost na výslovnou žádost žalované. Odmítl si vyžádat kompletní zprávu o výsledku kontroly Inspektorátu práce. Inspektorát práce výsledek kontroly žalované odmítl vydat. Nebyl tak řádně proveden důkaz, který byl žalovanou navržen a byl pro věc podstatný. Pokud žalobkyně způsobila vadu dodatku (změny) pracovní smlouvy (změny na úvazek 0,8), vytvořila jistou právní nejistotu, tuto ovšem žalobkyně zhojila konkludentním jednáním v okamžiku, kdy žalované rozpisem směn nařídila práci na 4 pracovní dny v týdnu, což odpovídá rozšířenému úvazku 0,8. Tím se jakákoliv pochybnost, jestli je či není platně provedena změna pracovní smlouvy, zahladila, byla potvrzena změna úvazku. Byla to žalobkyně, kdo navrhla změnu úvazku. Byla to žalobkyně, kdo odsouhlasil nový obsah pracovní smlouvy a byla to také žalobkyně, kdo si práci tzv. zjednodušila a místo běžného podpisu navrhla, že jí vlastně na stávající smlouvě obě strany pouze škrtnou výši úvazku. Žalobkyně navrhla změnu úvazku, s žalovanou ji osobně projednala a oba dospěli ke shodě, a to zvýšení z 0,5 na 0,8. Žalovaná akceptovala návrh žalobkyně a dle jejích pokynů připravila novou pracovní smlouvu, aby akceptace byla stvrzena také písemně. Této posloupnosti zcela odpovídá emailová komunikace mezi zaměstnancem (žalovanou) a zaměstnavatelem (žalobkyní). Formálně měla být změna úvazku podepsána na samostatném dodatku ke stávající pracovní smlouvě, k čemuž nedošlo, neboť žalobkyně dodatek označila jako zbytečný, když si obě strany mohou 0,5 změnit na 0,8 na stávající podepsané pracovní smlouvě. Tuto vadu změny pracovní smlouvy způsobila žalobkyně. Pokud zaměstnavatel (žalobkyně) nedodržela formu, měla by mu (jí) být přičtena k tíži. Na pracovní poměr by mělo být pohlíženo jako na platně rozšířený z 0,5 na 0,8. V opačném případě by došlo k porušení principu ochrany slabší strany, o situaci, kdy by zaměstnavatel zneužil svého postavení v pracovně právním vztahu. Navrhla zrušení napadeného rozsudku okresního soudu a ponechala na rozhodnutí odvolacího soudu, zda má být věc po zrušení rozsudku vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení, nebo zda má být žaloba odvolacím soudem zamítnuta.5. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že pokud žalovaná operuje rozpisem směn na týdny v září 2024, žalobkyně musí předně zdůraznit, že žalovaná nikdy dotčený „úvazek“, respektive směny, v daném rozsahu neodpracovala a neodpracovala ani žádnou hodinu přesčasů. Žalovaná ve svých vyjádřeních odkazuje na dané rozpisy směn, přičemž ovšem nikdy v řízení neprokázala, že skutečně odpracovala daný počet hodin dle dotčeného rozpisu. Toto ani žalovaná prokázat nemůže, neboť pokud jak tvrdí, měla trávit pracovní dobu s paní , jméno FO,  v rozsahu dle dotčeného rozpisu, žalovaná ve skutečnosti sama odpracovala pouze malý počet hodin, z práce odcházela podstatně dříve a nikdy nenaplnila pracovní dobu v rozsahu převyšujícím úvazek 0,5, tudíž 20 hodin za týden. Rovněž, jak vyplývá z dotčené emailové komunikace, tak jednatel žalobkyně v ní zdůrazňuje, že pracovní dobu má každý dle svého úvazku, který v případě žalované činil 0,5, tudíž 20 hodin za týden. Je pravdou, že žalobkyně s žalovanou ohledně zvýšení úvazku jednala, ke shodě ovšem nikdy nedošlo. Dodatek k pracovní smlouvě či jiné ujednání o zvýšení úvazku nebylo nikdy sjednáno či uzavřeno, a to zejména s ohledem na zcela neuspokojivé pracovní výsledky žalované. Pouhé jednání o zvýšení pracovního úvazku nemá žádnou právní relevanci, pokud na jejím konci není shoda stran na změně dotčeného závazku, k čemuž v daném případě nedošlo. S ohledem na výše uvedené tudíž žalobkyně navrhla, aby byl rozsudek okresního sodu potvrzen a aby byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení za odvolací řízení.6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) byly podány ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jim předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.7. Odvolací soud pro účely přezkumu závěrů okresního soudu v souladu s § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování provedené okresním soudem a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:– z emailové komunikace mezi žalovanou a jednatelem žalobkyně ze dne 5. 9. 2024, že žalovaná sdělila , adresa, , že přeposílá upravenou pracovní smlouvu na úvazek 32 hodin týdně, tento jí odpověděl téhož dne, ať klidně oba dokumenty vyplní a podepíší to, má čas dopoledne. Emailem z téhož dne sdělila žalovaná , adresa, , že je třeba upravit platový výměr, že plat je složen z fixu a pohyblivé složky, to musí upravit on. Emailem z téhož dne sdělil , adresa,  žalované, že se vlastně mění jen doba úvazku, takže to přepíše v původní smlouvě;– z emailové komunikace mezi jednatelem žalobkyně a zaměstnanci žalobkyně ze dne 15. 9. 2024, že z emailové adresy , adresa,  bylo sděleno příjemcům Věře Hlávkové, , jméno FO, , , adresa, , obchodu, že zasílá služby na nadcházející pracovní dny, vypracovala , jméno FO, , po tomto týdnu už každému usadí konkrétní pracovní náplň, další týden si to vyzkouší nanečisto a od 30. září jedou naplno, Věra v pondělí 7:30 až 15:30, úterý 7:30 až 15:30, středa 7:30 až 16:00, čtvrtek 9:30 až 17:30, pátek???, odpoledne pošle ještě nějaké doplněné akce a v úterý pak finální verzi.8. Svědkyně , jméno FO,  ve své svědecké výpovědi před odvolacím soudem uvedla mj., že když nastoupila, tak tam s ní žalovaná byla asi týden, viděla ji tam párkrát. Poté chtěl majitel, aby se na těch jednotlivých pozicích střídaly, aby tam byla zastupitelnost, tak tam s ní jeden týden byla, když jí vysvětlovala svou práci. Rozpis zpracovávala společně s kolegyní , jméno FO,  tak, aby v kanceláři někdo byl. Od koho obdržela informace, kdo má jaký úvazek, tak to už si nevzpomíná. Konkrétně pokud se týká žalované, tak ty časy stanovila tak, jak kdyby měla jednu práci, to, že má další práci, se dozvěděla až později. Ten pátek ji tam nedali, protože v pátky chodit nemůže. Jaký měla pracovní úvazek, tak to neví, o její úvazek se nezajímala, takže neví, jak to měla domluvené s majitelem p. , jméno FO, . Už si nevzpomíná, který měsíc v r. 2024 u žalobkyně nastoupila, zda to byl červenec nebo srpen, ten první týden po jejím nástupu tam s ní žalovaná byla. Měla plný pracovní úvazek, tedy 8 hodin denně. Žalovanou pak v kanceláři viděla nárazově, má za to, že byla manažer a že sháněla zakázky a že s majitelem měla domluvený home office nebo pracovala v terénu, už si opravdu nevzpomíná. Po tu dobu, co měla žalovaná home office, tak v její pracovní době s ní řešila pracovní věci, např. prostřednictvím Facebooku, zda tedy má nějakého klienta či nějakou inzerci. Po jakou dobu od jejího nástupu k žalobkyni to bylo, tak to už si opravdu nevzpomíná, po nějaké době to ustalo a převzala to p. , jméno FO, , ale za jakou dobu to bylo, tak to opravdu neví, to by se musela podívat do svých zpráv. Pokud je v rozpisu směn u žalované uvedeno pondělí 7:30 až 15:30, tak v tu dobu musela být žalovaná na pracovišti. Proč žalovaná nechtěla chodit do práce v pátek, tak to neví, pouze jim tehdy řekla, že v pátek chodit nemůže. Email, který mi byl předestřen odvolacím soudem, byl právě zpočátku jejího pracovního poměru u žalobkyně. Řešilo se tehdy, kdo co přesně bude dělat a posléze se to usadilo, že byla stabilně v kanceláři, s ní tam bývala , jméno FO, , ta však mívala home office. Žalovaná pak byla tzv. v terénu nebo měla home office, jak o tom hovořila.9. Okresní soud sice provedené důkazy v souladu s § 132 o. s. ř. podrobně hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, avšak ne zcela důsledně. Nejvyšší soud ve své judikatuře již dříve dovodil, že výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 29 Cdo 61/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021 sp. zn. 27 Cdo 3424/2019 nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 občanského zákoníku). Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. § 556 odst. 1 občanského zákoníku). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího (ve zjištěné nebo přisouzené podobě) se při výkladu projevu vůle přihlíží také k „praxi zavedené mezi stranami v právním styku“, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (srov. § 556 odst. 2 občanského zákoníku). Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle § 557 občanského zákoníku vyložit „k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“. Pro oblast pracovněprávních vztahů však z § 18 zákoníku práce vyplývá, že se použije „výklad pro zaměstnance nejpříznivější“ a že se tedy § 557 občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích nepoužije; výraz, který připouští různý výklad, se proto ve smyslu § 18 zák. práce vyloží (z hlediska obsahu a významu právního jednání v pracovněprávních vztazích) způsobem, který je co nejpříznivější pro zaměstnance. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou zaměstnanec nebo zaměstnavatel (popřípadě jiný subjekt pracovněprávních vztahů) neměl nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji. Výkladem projevu vůle není dovoleno ani měnit smysl jinak jasného pracovněprávního jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2017 sp. zn. 21 Cdo 3480/2016 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2017 sp. zn. 21 Cdo 5281/2016). Při výkladu právního jednání tedy soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího (resp. společný úmysl jednajících stran), a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal perfektním) [srov. například odůvodnění již zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017 sp. zn. 29 Cdo 61/2017]. Řečeno jinak, projevu vůle je nutno přiznat takový význam, který mu zamýšlel dát jednající subjekt; rozhodujícím kritériem je proto úmysl jednajícího, resp. společný úmysl smluvních stran v okamžiku uzavírání smlouvy, byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li o něm vědět, který má přednost před doslovným či objektivním (jazykovým) vyjádřením (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023 sp. zn. 26 Cdo 3819/2022).10. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že při posuzování oprávněnosti okamžitého zrušení pracovního poměru lze vycházet pouze z důvodů uvedených v samotném rozvazovacím úkonu ze dne 21. 11. 2024 a že pozdější tvrzení žalované o neproplacené dovolené, cestovních náhradách či jiných pohledávkách nemohou důvod okamžitého zrušení pracovního poměru dodatečně rozšiřovat. Správný je proto i závěr, že předmětem posouzení je pouze tvrzený nedoplatek mzdy související s rozšířením úvazku a případnou prací přesčas za měsíc září 2024. Odvolací soud se naopak neztotožnil se závěrem okresního soudu, že v řízení nebylo prokázáno uzavření dohody o změně pracovní smlouvy spočívající ve zvýšení pracovního úvazku žalované z 20 hodin týdně (0,5) na 32 hodin týdně (0,8).11. Okresní soud se tak správně zabýval otázkou, zda byla dána shodná vůle stran ke změně pracovní smlouvy, avšak nesprávně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že na změně pracovní smlouvy (změna - navýšení pracovního úvazku žalované od 1. 9. 2024) byla oboustranná vůle stran. Žalobkyně připustila, že mezi stranami bylo sice jednáno o budoucí změně pracovního poměru ve smyslu navýšení pracovního úvazku žalované, avšak strany údajně nedospěly ke konsenzu, nebyla zde shodná vůle stran, neboť žalobkyně neměla vůli navýšit úvazek žalované od září 2024. Tomu však neodpovídá emailová komunikace mezi žalovanou a jednatelem žalobkyně ze dne 5. 9. 2024, protože když žalovaná sdělila jednateli žalobkyně (, jméno FO, ), že přeposílá upravenou pracovní smlouvu na úvazek 32 hodin týdně, tento jí odpověděl téhož dne (5. 9. 2024), ať klidně oba dokumenty vyplní a podepíší to, má čas dopoledne. Následně emailem z téhož dne (5. 9. 2024) sdělila žalovaná jednateli žalobkyně, že je třeba upravit platový výměr, že plat je složen z fixu a pohyblivé složky, to musí upravit on, kdy emailem z téhož dne (5. 9. 2024) sdělil jednatel žalobkyně žalované, že se vlastně mění jen doba úvazku, takže to přepíše v původní smlouvě. Tedy naopak je zřejmé, že zde byla shodná vůle stran (jednatele žalobkyně a žalované) navýšit úvazek žalované od září 2024, protože strany dospěly ke konsenzu. Pokud žalovaná zaslala žalobkyni upravené znění pracovní smlouvy odpovídající rozsahu 32 hodin týdně (0,8) a jednatel žalobkyně reagoval sdělením, že „se vlastně mění jen doba úvazku, takže to přepíše v původní smlouvě“, tak takový projev vůle již nelze vykládat jako pouhé pokračování jednání o možné budoucí změně pracovních podmínek, ale jako potvrzení již dosažené dohody o změně rozsahu pracovní doby (úvazku). Tomuto závěru odpovídá i následné chování žalobkyně a žalované. Z emailové komunikace (15. 9. 2024) vyplývá, že žalované byla rozvrhována pracovní doba v rozsahu odpovídajícím čtyřem pracovním dnům týdně (0,8 úvazku). Svědkyně , jméno FO,  před odvolacím soudem potvrdila, že rozpisy směn zpracovávala právě za účelem určení přítomnosti jednotlivých zaměstnanců na pracovišti a že žalovaná měla v rozpisu stanoven konkrétní časový rozsah výkonu práce. Současně uvedla, že páteční směny žalované nebyly rozepisovány proto, že zaměstnavatel věděl, že v pátek docházet nemůže. Odvolací soud proto uzavírá, že mezi žalobkyní a žalovanou byla nejpozději počátkem září 2024 uzavřena dohoda o změně pracovní smlouvy spočívající ve zvýšení pracovního úvazku žalované z 0,5 na 0,8. Skutečnost, že formálně nedošlo k podpisu dodatku pracovní smlouvy (navýšení pracovního úvazku žalované) na tom nic nemění, protože pracovní smlouva (změna pracovní smlouvy) je uzavřena také ústně nebo konkludentně, jestliže smluvní strany objektivně projevily vůli, s níž zákoník práce spojuje vznik (změnu) pracovního poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. 21 Cdo 992/2017). Podle § 40 odst. 1 zákoníku práce sice musí být změna obsahu pracovního poměru provedena písemně. Současně však podle § 20 zákoníku práce platí, že nebylo-li právní jednání učiněno ve formě vyžadované zákonem, lze se neplatnosti z tohoto důvodu dovolávat jen tehdy, nebylo-li již započato s plněním. Jakmile strany podle takového právního jednání začaly plnit, nelze nedostatek formy úspěšně namítat. V projednávané věci žalobkyně a žalovaná podle sjednané změny pracovní smlouvy nepochybně začaly jednat. Žalobkyně žalované přidělovala práci v rozsahu odpovídajícím navýšenému úvazku a rozvrhovala jí pracovní dobu způsobem odpovídajícím rozsahu 32 hodin týdně (0,8). Žalovaná naopak práci za těchto podmínek vykonávala. Za situace, kdy obě strany započaly s plněním práv a povinností odpovídajících navýšenému úvazku, nemůže být absence písemného dodatku pracovní smlouvy důvodem pro závěr, že ke změně pracovního poměru nedošlo. Jiný výklad by ve svém důsledku umožňoval zaměstnavateli, který sám inicioval změnu pracovních podmínek, přiděloval zaměstnanci práci podle změněných podmínek a následně nedodržel zákonem předepsanou písemnou formu, aby se dovolával vlastního pochybení na úkor zaměstnance. Takový postup by byl v rozporu nejen se smyslem § 20 zákoníku práce, ale i se zásadou zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance vyjádřenou v § 1a odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Na uvedeném závěru nic nemění ani emailová komunikace z měsíce září 2024, v níž je uvedeno, že se „od 30. 9. 2024 pojedeme naplno“ (email z 15. 9. 2024), případně že „bude následně poslána finální verze směn“ (email z 15. 9. 2024), protože jednalo o emailovou komunikaci jednatele žalobkyně se všemi zaměstnanci žalobkyně ohledně pracovních směn (služeb) a pracovní náplně všech zaměstnanců. Taktéž skutečnost, že žalobkyně nikdy nevydala žalované nový mzdový výměr, není podstatná, jelikož nevydání mzdového výměru nemá vliv na existenci (změnu) pracovního poměru.12. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobkyně se domáhá určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 21. 11. 2024 – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2024 (dále jen zákoník práce).13. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce – zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže, zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).14. Podle § 141 odst. 1 zákoníku práce – mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.15. V řízení bylo prokázáno, jak je shora rozvedeno, tvrzení žalované, že došlo od měsíce září 2024 ke změně obsahu pracovní smlouvy tak, že byl navýšen pracovní úvazek žalované z 0,5 na 0,8 a v této souvislosti jí vznikl nárok na vyšší mzdu, která jí však žalobkyní nebyla vyplacena v termínu splatnosti ve smyslu § 141 odst. 1 zákoníku práce (31. 10. 2024), a proto žalovaná byla v souladu s § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce oprávněna okamžitě zrušit pracovní poměr s žalobkyní. Tedy okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou jakožto zaměstnancem žalobkyně písemným podáním ze dne 21. 11. 2024 je platným právním úkonem.16. Vzhledem ke všemu výše uvedenému odvolací soud rozsudek okresního soudu (soudu prvního stupně) podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobu, aby bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou jakožto zaměstnancem žalobkyně písemným podáním ze dne 21. 11. 2024, je neplatné, jako zcela nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.17. O náhradě nákladů řízení účastníků bylo rozhodnuto výrokem II tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla s ohledem na změnu rozsudku okresního soudu v řízení plně procesně úspěšná, jelikož se však náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů výslovně vzdala, rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.18. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v průběhu odvolacího řízení za tzv. svědečné, bylo rozhodnuto výrokem III tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř., když vůči žalobkyni, jako zcela procesně neúspěšné, má stát právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 208,36 Kč, které již vyplatil (tzv. svědečné svědkyni , jméno FO, ). Žalobkyně byla zavázána zaplatit náhradu nákladů řízení státu (Krajskému soudu v Ostravě) do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když tato lhůta je v souladu s ustanovením § 211 ve spojení s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"V případě nezaplacení pohledávky státu ve lhůtě 30 dnů po uplynutí lhůty splatnosti bude pohledávku vymáhat místně příslušný celní úřad.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSOS:2026:16.Co.61.2026.1","publishedAt":"2026-11-11","decisionAt":"2026-08-27","caseNumber":{"senate":16,"registry":"Co","index":61,"year":2026,"pageNumber":253},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Tomáš","lastName":"Zubek","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSOS","caseResultType":["ZMENA"],"caseSubject":"o neplatnost výpovědi z pracovního poměru","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":21,"registry":"C","index":21,"year":2025,"pageNumber":181},"affectedDate":"2025-11-03","courtCode":"OSOL","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"10","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"132","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"148","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"204","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"206","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"211","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"213","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1a","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"18","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"20","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"40","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"56","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"141","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"555","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"556","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"557","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_PRACOVNI","ZMENA_PRACOVNIHO_POMERU","LHUTY","PRACOVNI_POMER","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","ODVOLANI","SVEDECNE","PRACE_PRESCAS","NAKLADY_RIZENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","JEDNATEL","SKONCENI_PRACOVNIHO_POMERU","OKAMZITE_ZRUSENI_PRACOVNIHO_POMERU"]},"styles":[{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}