{"uuid":"9405cda8-9408-42cc-a9ec-dd87c8e55434","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Ondřejem Sekvardem, Ph.D. ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" - ","anonStyle":"NONE"},{"text":"část obce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím - úvěr","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 10 000 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu roční úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 10 000 Kč za dobu od 19. 6. 2017 do 17. 11. 2020 a kapitalizovaný úrok ve výši 1 544,98 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 026,50 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 10 000 Kč za dobu od 18. 11. 2020 do zaplacení, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.\nII. Žaloba se zamítá v rozsahu, v jakém se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu roční úrok z prodlení ve výši 8,05 % z částky 10 000 Kč za dobu od 19. 6. 2017 do 17. 11. 2020 a kapitalizovaný úrok ve výši 1 544,98 Kč.\nIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 026,50 Kč, do patnácti dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou podanou dne 27. 8. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 10 000 Kč s příslušenstvím. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 19. 12. 2016 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na částku 35 000 Kč, přičemž dluh měl být hrazen ve splátkách. Žalovaný načerpal celkem 18 000 Kč, které řádně neuhradil, ačkoli byl k platbě vyzván.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud rozhodl ve věci podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), pouze na podkladě listin.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 19. 12. 2016 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na částku 35 000 Kč s měsíční úrokovou sazbou 8,50 %. Splacena měla být rovněž částka 12,5 % z každého úvěrového rámce jako poplatek s tím související. O každý úvěr bylo možné požádat prostřednictvím webového rozhraní žalobce, když následně byla částka poukázána na účet sdělený klientem. Z předložených záznamů elektronické komunikace bylo zjištěno, že žalovaný měl požádat o vyplacení částky 18 000 Kč. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovanému měla být vyplacena částka v dané výši postupně ve čtyřech platbách. Z výpisů úvěru soud zjistil, že žalovaný byl výpisem z 18. 6.2017 upozorněn na dluh ve výši 13 301,57 Kč, z čehož měla být částka 3 021,37 Kč tvořena pokutami za prodlení ve výši 250 Kč (dvě pokuty) a částkou 2 521,37 Kč úroků. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému oznámeno dopisem z 27. 5. 2020. Součástí předložených dokladů nebyl žádný materiál svědčící o tom, že by žalobce jakkoli prověřil úvěryschopnost žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. Předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 18 000 Kč, kterou mu tento měl vrátit v pravidelných splátkách. To žalovaný dle předložených dokladů neučinil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy (dále též jen„ zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. Podle § 87 odst. 1 zákona„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Je nesporné, že úvěrující je povinen s odbornou péčí učinit takové kroky, aby dostatečně prověřil schopnost úvěrovaného mu poskytnuté prostředky vrátit. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního či obdobného vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy či příjmu. Na druhé straně však nelze pominout ani složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. V daném případě nelze beze všech pochybností dovodit, že by žalobce učinil jakýkoli krok směřující k prověření úvěryschopnosti žalovaného, přestože o tom v žalobě hovoří. Nebyla tak zkoumána příjmová strana. Z žádného dokladu předloženého žalobcem se nepodává, že by byla ověřena i výdajová stránka. Žalovaný pouze poskytnul souhlas, aby jeho údaje mohly být zjištěny v databázích SOLUS, BRKI a NRKI, nicméně z ničeho nevyplývá, zda žalovaný byl v těchto databázích skutečně prověřen, resp. i taková prověrka by vypovídala pouze o evidenci žalovaného v daných systémech, nikoli však o jeho výdajích jako celku – bydlení, doprava, léky, apod. Výdajová stránka žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce zkoumána nebyla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o zápůjčce je pouze relativní, jak naznačuje znění zákona, nebo se jedná o neplatnost absolutní, jak platilo explicitně podle předchozí právní úpravy a zákona č. 145/2010 Sb. Soud je toho názoru, že se jedná o neplatnost absolutní. Především je třeba vzít v úvahu rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (publikovaný v systému ASPI pod č. JUD381523CZ). Ten mimo jiné konstatoval, že požadavek na prověření úvěruschopnosti chrání„ zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“. Dle názoru soudu tak zde nemůže mít místo uplatnění ustanovení § 586 odst. 1 občanského zákoníku a v návaznosti na něj § 87 odst. 1 věta druhá zákona a tedy nelze neplatnost právního jednání vázat pouze na námitku spotřebitele, k jehož ochraně byla zamýšlena. Nechrání totiž pouze spotřebitele, kterého zákon o spotřebitelském úvěru zmocňuje vznést námitku neplatnosti, ale i další subjekty, v konečném důsledku i stát, na němž předlužený dlužník bude závislý v rámci systému státní sociální podpory nebo hmotné nouze, čímž se soud dostává k možnosti posoudit tedy z pozice orgánu veřejné moci takovou neplatnost ex offo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. V situaci, kdy věřitel, zde žalobce, evidentně rezignuje na odpovědné plnění svých povinností (mimo jiné povinnost poskytovatele postupovat s odbornou péčí - § 75 zákona), je pak jeho jednání v rozporu s uvedenou povinností třeba považovat za jednání rozporné nejen s dobrými mravy, kdy tak potenciální problémy se svým klientem externalizuje i do vztahů s dalšími subjekty, na jejichž úkor se pak do jisté míry obohacuje, ale i rozporné s jasným textem zákona upravujícího materii veřejnoprávního charakteru. Nelze v této souvislosti pominout ani tu skutečnost, že poskytnutí úvěru, aniž by poskytovatel prověřil úvěryschopnost dlužníka, naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 154 odst. 1 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, za který je možné uložit sankci až do výše 20 000 000 Kč. S ohledem na výši sankce je pak třeba učinit závěr, že sám zákonodárce považuje takové jednání za natolik závažné, a zájem chráněný uložením sankcionované povinnosti poskytovateli za natolik významný, že si zasluhuje zásadní správně- trestní sazbu pokuty. Na dané veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poukázal i Ústavní soud v nálezu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný v systému ASPI pod č. JUD418271CZ), byť v poměrech předchozí právní úpravy. Soud tak vychází ze závěru, že smlouva o úvěru je neplatná absolutně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. V projednávané věci pak při absolutní neplatnosti právního jednání bylo na místě vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku, kdy se žalovaný obohatil na žalobci o poskytnutou částku jistiny„ úvěru“, kterou je povinen vrátit. Vrátit je jí však povinen pouze samotnou, bez jakýchkoli doprovodných sjednaných plateb, jež byly sjednány neplatně. V projednávané věci byly prokázány pouze výzvy, nikoli však jakýkoli doklad o doručení těchto výzev. Nepostačoval tedy ani žalobcem předložený podací arch. Ten sám o sobě nemůže mít hmotněprávní účinky spočívající ve stanovení splatnosti konkrétního dluhu. Nutný byl dle přesvědčení soudu doklad o doručení. Žalobce však uvedl, že dodejkou nedisponuje. Stran této záležitosti pak tedy žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že by byl dluh řádně sesplatněn, resp. že žalovaný byl vůbec k zaplacení jakékoli částky vyzván. Za účinné doručení žalovanému hmotněprávního charakteru lze považovat až doručení žaloby, k čemuž došlo 16. 11. 2020, pročež byl žalovaný povinen plnit bez zbytečného odkladu, tedy den následující, a prodlení mohlo nastat v souladu s § 1958 odst. 2 OZ dne 18. 11. 2020. Co bylo třeba dále zohlednit, byla skutečnost, že žalovaný podle slov žalobce na celkový čerpaný rámec„ úvěru“ vyčerpal 18 000 Kč a na jistině dluží 10 000 Kč. Je tak patrné, že při bezdůvodném obohacení může v současnosti dlužit pouze částku, která zbývá po započtení úhrady jistiny, tedy jen 10 000 Kč bez jakéhokoli smluvního příslušenství v podobě úroku. Úrok z prodlení pak byl žalobci přiznán pouze v rozsahu uvedeném shora podle § 1968 a 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Soud tak s ohledem na uvedené skutečnosti ve zbytku žalobu zamítl výrokem pod bodem II.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Výrok pod bodem III. je pak dán ustanovením § 142 odst. 3 OSŘ, když neúspěch žalobce byl pouze nepatrný. Náklady žalobce tvoří odměna za zastoupení ve výši 1 500 Kč/úkon podle § 7 bod 4 ve spojení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále paušální náhrada výdajů za každý z úkonů právní služby podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení podání žaloby a polovina tarifní odměny za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 2 písm. h) advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč. Součástí náhrady je též soudní poplatek ve výši 400 Kč a daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 976,50 Kč Celkem přiznal žalobci odměnu a náhradu hotových výdajů za řízení před soudem prvního stupně ve výši 6 026,50 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný uhradit žalobci k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou podanou dne 27. 8. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 10 000 Kč s příslušenstvím. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 19. 12. 2016 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na částku 35 000 Kč, přičemž dluh měl být hrazen ve splátkách. Žalovaný načerpal celkem 18 000 Kč, které řádně neuhradil, ačkoli byl k platbě vyzván.\n2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.\n3. S ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného soud rozhodl ve věci podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), pouze na podkladě listin.\n4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.\nMezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 19. 12. 2016 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na částku 35 000 Kč s měsíční úrokovou sazbou 8,50 %. Splacena měla být rovněž částka 12,5 % z každého úvěrového rámce jako poplatek s tím související. O každý úvěr bylo možné požádat prostřednictvím webového rozhraní žalobce, když následně byla částka poukázána na účet sdělený klientem. Z předložených záznamů elektronické komunikace bylo zjištěno, že žalovaný měl požádat o vyplacení částky 18 000 Kč. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovanému měla být vyplacena částka v dané výši postupně ve čtyřech platbách. Z výpisů úvěru soud zjistil, že žalovaný byl výpisem z 18. 6.2017 upozorněn na dluh ve výši 13 301,57 Kč, z čehož měla být částka 3 021,37 Kč tvořena pokutami za prodlení ve výši 250 Kč (dvě pokuty) a částkou 2 521,37 Kč úroků. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému oznámeno dopisem z 27. 5. 2020. Součástí předložených dokladů nebyl žádný materiál svědčící o tom, že by žalobce jakkoli prověřil úvěryschopnost žalovaného.\n5. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. Předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 18 000 Kč, kterou mu tento měl vrátit v pravidelných splátkách. To žalovaný dle předložených dokladů neučinil.\n6. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni podpisu smlouvy (dále též jen„ zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah (ani jedna ze smluv) účastníků nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 4 zákona.\n7. Z ustanovení § 86 odst. 1 zákona plyne, že„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“. Podle § 87 odst. 1 zákona„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.\n8. Je nesporné, že úvěrující je povinen s odbornou péčí učinit takové kroky, aby dostatečně prověřil schopnost úvěrovaného mu poskytnuté prostředky vrátit. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního či obdobného vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy či příjmu. Na druhé straně však nelze pominout ani složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. V daném případě nelze beze všech pochybností dovodit, že by žalobce učinil jakýkoli krok směřující k prověření úvěryschopnosti žalovaného, přestože o tom v žalobě hovoří. Nebyla tak zkoumána příjmová strana. Z žádného dokladu předloženého žalobcem se nepodává, že by byla ověřena i výdajová stránka. Žalovaný pouze poskytnul souhlas, aby jeho údaje mohly být zjištěny v databázích SOLUS, BRKI a NRKI, nicméně z ničeho nevyplývá, zda žalovaný byl v těchto databázích skutečně prověřen, resp. i taková prověrka by vypovídala pouze o evidenci žalovaného v daných systémech, nikoli však o jeho výdajích jako celku – bydlení, doprava, léky, apod. Výdajová stránka žalovaného ze strany právního předchůdce žalobce zkoumána nebyla.\n9. V souvislosti s právě uvedeným pak vyvstává otázka, zda neplatnost smlouvy o zápůjčce je pouze relativní, jak naznačuje znění zákona, nebo se jedná o neplatnost absolutní, jak platilo explicitně podle předchozí právní úpravy a zákona č. 145/2010 Sb. Soud je toho názoru, že se jedná o neplatnost absolutní. Především je třeba vzít v úvahu rozsudek Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 (publikovaný v systému ASPI pod č. JUD381523CZ). Ten mimo jiné konstatoval, že požadavek na prověření úvěruschopnosti chrání„ zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve“. Dle názoru soudu tak zde nemůže mít místo uplatnění ustanovení § 586 odst. 1 občanského zákoníku a v návaznosti na něj § 87 odst. 1 věta druhá zákona a tedy nelze neplatnost právního jednání vázat pouze na námitku spotřebitele, k jehož ochraně byla zamýšlena. Nechrání totiž pouze spotřebitele, kterého zákon o spotřebitelském úvěru zmocňuje vznést námitku neplatnosti, ale i další subjekty, v konečném důsledku i stát, na němž předlužený dlužník bude závislý v rámci systému státní sociální podpory nebo hmotné nouze, čímž se soud dostává k možnosti posoudit tedy z pozice orgánu veřejné moci takovou neplatnost ex offo.\n10. V situaci, kdy věřitel, zde žalobce, evidentně rezignuje na odpovědné plnění svých povinností (mimo jiné povinnost poskytovatele postupovat s odbornou péčí - § 75 zákona), je pak jeho jednání v rozporu s uvedenou povinností třeba považovat za jednání rozporné nejen s dobrými mravy, kdy tak potenciální problémy se svým klientem externalizuje i do vztahů s dalšími subjekty, na jejichž úkor se pak do jisté míry obohacuje, ale i rozporné s jasným textem zákona upravujícího materii veřejnoprávního charakteru. Nelze v této souvislosti pominout ani tu skutečnost, že poskytnutí úvěru, aniž by poskytovatel prověřil úvěryschopnost dlužníka, naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 154 odst. 1 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru, za který je možné uložit sankci až do výše 20 000 000 Kč. S ohledem na výši sankce je pak třeba učinit závěr, že sám zákonodárce považuje takové jednání za natolik závažné, a zájem chráněný uložením sankcionované povinnosti poskytovateli za natolik významný, že si zasluhuje zásadní správně- trestní sazbu pokuty. Na dané veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poukázal i Ústavní soud v nálezu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupný v systému ASPI pod č. JUD418271CZ), byť v poměrech předchozí právní úpravy. Soud tak vychází ze závěru, že smlouva o úvěru je neplatná absolutně.\n11. V projednávané věci pak při absolutní neplatnosti právního jednání bylo na místě vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku, kdy se žalovaný obohatil na žalobci o poskytnutou částku jistiny„ úvěru“, kterou je povinen vrátit. Vrátit je jí však povinen pouze samotnou, bez jakýchkoli doprovodných sjednaných plateb, jež byly sjednány neplatně. V projednávané věci byly prokázány pouze výzvy, nikoli však jakýkoli doklad o doručení těchto výzev. Nepostačoval tedy ani žalobcem předložený podací arch. Ten sám o sobě nemůže mít hmotněprávní účinky spočívající ve stanovení splatnosti konkrétního dluhu. Nutný byl dle přesvědčení soudu doklad o doručení. Žalobce však uvedl, že dodejkou nedisponuje. Stran této záležitosti pak tedy žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že by byl dluh řádně sesplatněn, resp. že žalovaný byl vůbec k zaplacení jakékoli částky vyzván. Za účinné doručení žalovanému hmotněprávního charakteru lze považovat až doručení žaloby, k čemuž došlo 16. 11. 2020, pročež byl žalovaný povinen plnit bez zbytečného odkladu, tedy den následující, a prodlení mohlo nastat v souladu s § 1958 odst. 2 OZ dne 18. 11. 2020. Co bylo třeba dále zohlednit, byla skutečnost, že žalovaný podle slov žalobce na celkový čerpaný rámec„ úvěru“ vyčerpal 18 000 Kč a na jistině dluží 10 000 Kč. Je tak patrné, že při bezdůvodném obohacení může v současnosti dlužit pouze částku, která zbývá po započtení úhrady jistiny, tedy jen 10 000 Kč bez jakéhokoli smluvního příslušenství v podobě úroku. Úrok z prodlení pak byl žalobci přiznán pouze v rozsahu uvedeném shora podle § 1968 a 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 OSŘ.\n12. Soud tak s ohledem na uvedené skutečnosti ve zbytku žalobu zamítl výrokem pod bodem II.\n13. Výrok pod bodem III. je pak dán ustanovením § 142 odst. 3 OSŘ, když neúspěch žalobce byl pouze nepatrný. Náklady žalobce tvoří odměna za zastoupení ve výši 1 500 Kč/úkon podle § 7 bod 4 ve spojení vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), dále paušální náhrada výdajů za každý z úkonů právní služby podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, jimiž jsou převzetí a příprava zastoupení podání žaloby a polovina tarifní odměny za předžalobní výzvu dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) a odst. 2 písm. h) advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč. Součástí náhrady je též soudní poplatek ve výši 400 Kč a daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 976,50 Kč Celkem přiznal žalobci odměnu a náhradu hotových výdajů za řízení před soudem prvního stupně ve výši 6 026,50 Kč, což je částka, kterou musí žalovaný uhradit žalobci k rukám jeho zástupce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 OSŘ) ani dovolání (§ 236 odst. 1 OSŘ a contrario).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně tímto rozsudkem uloženou povinnost, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2021:112.C.52.2020.1","publishedAt":"2021-04-19","decisionAt":"2021-02-15","caseNumber":{"senate":112,"registry":"C","index":52,"year":2020,"pageNumber":20},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Ondřej","lastName":"Sekvard","titlesAfter":"Ph.D.","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"202","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1968","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":145,"lexYear":2010,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1958","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"586","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"236","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}