{"uuid":"957bf03d-8dc6-4f3d-aa9e-d19db752467b","header":[{"texts":[{"text":"USNESENÍ","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Rezka a soudců JUDr. Karla Šabaty, PhD., a JUDr. Petra Coufalíka, Ph.D., ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobců: a) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rodné přijmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rodné přijmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"c) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rodné přijmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce C","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce C","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"všichni zastoupeni advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovaným: 1. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rodné přijmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"rodné přijmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"oba zastoupeni advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o ochranu rušené držby","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobců proti usnesení Okresního soudu ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":",","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Každý z žalobců je povinen nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 1 851,30 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalovaných.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.II. Každý z žalobců je povinen nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 1 851,30 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalovaných.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Okresní soud ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" usnesením ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovaným zdržet se rušení držby žalobců k části pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", vymezené jako pozemek p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v geometrickém plánu pro dělení pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (výrok I.) a kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovaným odstranit z části pozemku specifikované ve výroku I. osobní motorové vozidlo značky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", registrační značky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"SPZ","anonStyle":"ANON"},{"text":", a uvést držební stav do předešlého stavu (výrok II.), a uložil každému z žalobců povinnost nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 11 091,67 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalovaných.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. V odůvodnění soud I. stupně stran zjištěného skutkového stavu uvedl, že neshledal výpovědi svědků jako nevěrohodné, jelikož všichni vypovídali spontánně, jejich výpovědi byly prosty vnitřních rozporů a (až na určité detaily) si neodporovaly, naopak se doplňovaly. Naopak účastnické výslechy shledal soud I. stupně jako nevěrohodné, jelikož žalobkyně a) vypovídala nepravdivě ohledně uzavření ústní kupní smlouvy a ostatní účastníci vypovídali značně tendenčně; soud I. stupně tak z účastnických výslechů nevycházel. Soud I. stupně zjistil, že žalobci b) a c) jsou na základě darovací smlouvy ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" evidováni jako rovnodílní podíloví spoluvlastníci pozemku p. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", a pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", obou v obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (Jelikož veškeré nemovitosti v usnesení uvedené se nacházejí v této obci a k. ú., odvolací soud již dále uvedené neuváděl.); žalobkyni a) svědčí k pozemku p. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" služebnost doživotního a bezplatného užívání. Dům č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" předchůdci žalobců užívají k bydlení nejméně od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaní jsou na základě kupní smlouvy ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" vlastníky pozemku p. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Na pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" se při hranici s pozemkem p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" nachází zpevněná (betonová) plocha trojúhelníkového tvaru navazující na místní komunikaci a na vjezd k rodinnému domu č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Předchůdci žalobců b) a c), tj. žalobkyně a) a její zesnulý manžel ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":" st., a předchůdci žalovaných, tj. manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", se dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" dohodli na vyměření části pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" trojúhelníkového tvaru přiléhající ke komunikaci s přeponou délky 7 m a stranou přiléhající k domu č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v délce 6 m (celkem 21 m2) a na jejím pozdějším prodeji; dohoda byla realizována pouze zčásti, kdy došlo ke zhotovení geometrického plánu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", jímž byl z pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" vytvořen díl a) o výměře 24 m2. K samotnému prodeji tohoto dílu předchůdcům žalobců b) a c) ovšem nikdy nedošlo, přesto žalobci na základě této dohody užívají díl a) jako vlastní. V katastru nemovitostí byl ke dni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" evidován pozemek - díl a) jako součást parcely ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Část pozemku žalovaných p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", která se nachází za oplocením žalovaných směrem k veřejné komunikaci má celkovou výměru 38 m2 a je rozdělena žlabem (zakrytým několika pojezdovými plechy) na dvě části, a to na trojúhelníkovou část opatřenou betonovým povrchem (dále jen „sporná část pozemku“) a zbývající část lichoběžníkového tvaru, pod kterou se nachází sklepy žalobců a žalovaných; tato zbývající část je na povrchu opatřena izolací, kterou zhotovili žalobci s vědomím a souhlasem předchůdců žalovaných a je historicky (od zbudování domu žalobců do současnosti) užívána žalobci k průchodu a průjezdu a parkování vozidel a žalobci také zajištují její údržbu – zejména úklid sněhu. Předchůdci žalovaných dovolili předchůdcům žalovaných b) a c) spornou část pozemku (s betonovým povrchem) užívat k průchodu a průjezdu ke garáži, žalovaní dali předchůdcům žalobců b) a c) souhlas k příležitostnému užívání sporné části pozemku, a to včetně parkování vozidla. Předchůdci žalobců b) a c) měli na sporné části pozemku dlouhodobě uskladněný stavební materiál. Do roku 1999 k umístění stavebního materiálu na sporný pozemek předchůdci žalobců b) a c) žádali od předchůdců žalovaných souhlas, k parkování používali pozemek jak předchůdci žalobců b) a c), tak předchůdci žalovaných, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":" st. tam parkoval Avii, předchůdci žalobců b) a c) využívali spornou část pozemku k průjezdu ke své garáži. Na začátku 90. let užívali k parkování spornou část pozemku převážně předchůdci žalobců b) a c). Žalobci b) a c) a jejich předchůdci měli na sporné části pozemku umístěny popelnice a dvě menší hromádky dlažby. Žalobci užívali spornou část pozemku k průjezdu ke své garáži a k (nikoliv trvalému) parkování svých vozidel, případně svých návštěv. V období nejméně posledních 10 let někdy žalobci užívali spornou část pozemku k parkování vozidel alespoň z části. Ačkoliv žalovaní tvrdili, že žalobci spornou část pozemku neužívali k průjezdu vozidel, bylo v řízení prokázáno, že tomu tak bylo, a to jednoznačně fotografiemi ze zimního období, kdy jsou stopy průjezdu vozidla žalobce b) jednoznačně zachyceny a vedou přes spornou část pozemku, případně fotografií zachycující průjezd vozidla žalobců přes spornou část pozemku. Předchůdci žalobců b) a c) do roku 1999 používali sporný pozemek k průjezdu vozidel ke své garáži na základě „generálního“ povolení předchůdců žalovaných, přičemž následně už se neptali. Pokud žalovaní spornou část pozemku potřebovali využít, na žádost žalovaného 1) žalobce b) vozidlo přeparkoval či nechal spornou část pozemku volnou, zároveň se žalobce b) někdy žalovaného 1) ptal, zda může na sporné části pozemku parkovat; většinově však žalobce b) na sporné části pozemku parkoval bez souhlasu žalovaných, žalobkyně c) souhlas s parkováním nikdy nežádala a většinou parkovala mimo spornou část pozemku souběžně s komunikací. Z dokazovaní však nevyplynulo, že by někdy žalovaní žádali žalobce o souhlas s využíváním sporné části pozemku. Žalobci, zejména žalobce b), prováděli nejméně od roku 2017 údržbu sporné části pozemku spočívající v úklidu a odklízení sněhu. Údržbu sporné části pozemku prováděli také žalovaní. Žalovaní parkovali svá vozidla běžně tak, že tato na spornou část pozemku nezasahovala. Předchůdci žalovaných spornou část pozemku také užívali k uskladnění stavebního materiálu. Žalovaní nejméně od roku 2000 užívali spornou část pozemku k parkování vozidel návštěv, zahradníků a údržby a příležitostnému uskladnění materiálu. Dopisem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyzvali žalovaní žalobce b) a žalobkyni c), aby spornou část pozemku nevyužívali a tuto vyklidili. Na sporné části pozemku stojí od poloviny června osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda, RZ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"SPZ","anonStyle":"ANON"},{"text":", které brání žalobcům v užívání sporné části pozemku k průjezdu a odjezdu vozidel, parkování vozidel a v manipulaci s nimi. Z dalších provedených důkazů soud I. stupně nezjistil žádné pro rozhodnutí relevantní skutečnosti, ostatní navržené důkazy soud I. stupně zamítl pro nadbytečnost.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Z hlediska právního posouzení soud I. stupně zdůraznil, že žalobci a jejich právní předchůdci užívali spornou část pozemku k průchodu, k průjezdu, k parkování vozidel svých a návštěv, odkládání věcí (dlažba, popelnice, stavební materiál), tedy způsobem, který na první pohled evokuje držbu vlastnického práva, a prováděli údržbu a úklid sporné části pozemku, včetně odklízení sněhu, a to kontinuálně od roku 1976 s tím, že v průběhu času se obsah držby různě modifikoval, avšak v uvedené podobě držba trvala nejméně posledních 17 let. Žalovaní držbu sporné části pozemku žalobci od poloviny června 2026 ruší, když na ni umístili vozidlo Škoda, které brání žalobcům v užívání sporné části pozemku k průjezdu a odjezdu vozidel, parkování vozidel a v manipulaci s nimi; tímto jednáním tak žalovaní žalobce vypudili z držby. Ačkoliv žalobci byli vyzváni k vyklizení sporné části pozemku a zdržení se jeho užívání již dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", faktické rušení držby práva nastalo až v polovině června 2026 umístěním vozidla Škoda na spornou část pozemku, takže zákonem stanovenou lhůtu 6 týdnů ode dne, kdy se dozvěděli o svém právu a o osobě, která je z držby vypudila, dodrželi. Samotná kvalita držby, kterou vykonávali žalobci ve vztahu ke sporné části pozemku, je velmi problematická, držba totiž nebyla výlučná, jelikož z dokazování vyplynulo, že spornou část pozemku užívali také žalovaní k parkování vozidel svých návštěv, zahradníků a údržby (byť sami žalovaní svá vlastní vozidla parkovali vždy mimo spornou část pozemku) a k příležitostnému uskladnění stavebního materiálu a dále také prováděli její údržbu včetně odklízení sněhu. Držba žalobců nebyla řádná, neboť žádná kupní smlouva v ústní podobě nebyla nikdy uzavřena a předchůdci žalobců b) a c) to velmi dobře věděli a jsou si toho dobře vědomi i žalobci b) a c). Držba žalobců nebyla ani poctivá, neboť žalobci si nikdy nemohli myslet, že sporná část pozemku je jejich a od počátku věděli, že sporná část pozemku patří sousedům. Držba žalobců nebyla ani pravá, neboť žalobci začali užívat spornou část pozemku jako vlastní na základě dohody o zhotovení geometrického plánu, jenž měl být podkladem pro uzavření kupní smlouvy, přičemž předchůdci žalovaných jim užívání pozemku z části dovolili (průchod a průjezd) a příležitostně dovolili (skladování materiálu a parkování) a ve zbytku toto užívání tolerovali. Žalovaní v tomto pokračovali, když užívání sporné části pozemku žalobci tolerovali, případně jim toto příležitostně dovolili. O povaze držby žalobců svědčí totiž i to, že žalobce b) v několika případech žalované žádal o souhlas s užíváním sporné části pozemku a také skutečnost, že pokud žalovaní žalobce b) požádali, aby spornou část pozemku uvolnil, tento tak učinil. Žalobci tvrzený titul držby vlastnického práva ke sporné části pozemku (ústní kupní smlouva) nikdy neexistoval a žalobci užívali spornou část pozemku na základě dílčích souhlasů žalovaných či jejich předchůdců a na základě toho žalovaní a jejich předchůdci toto užívání sporné části pozemku ze strany žalobců trpěli. Za této situace žalobcům nevzniklo jakékoliv právo (průchodu, průjezdu apod.), natož právo vlastnické. V dané věci se jedná o výprosu a žalobci se žalobou z rušené držby snaží tuto výprosu přetavit v trvalé právo. Kdo vykonává právo z výprosy, může se domáhat posesorní ochrany podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ale jen vůči třetím osobám, nikoliv vůči vlastníkovi. Z jednání žalovaných, zejména výzvy ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" je zřejmé, že žalovaní již nesouhlasí s užíváním sporné části pozemku žalobci, a podle obsahu tak žalovaní odvolali souhlas s výprosou. Předchůdci žalovaných a žalovaní přenechali žalobcům věc k užívání, aniž by byla ujednána doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se věc užívat a vznikla výprosa ve smyslu § 2189 o. z. Na charakteru výprosy nemění nic ani skutečnost, že žalobci b) a c) a jejich předchůdci měli příležitostné povolení k užívání sporné části pozemku např. k parkování či uskladnění materiálu, neboť tato povolení byla omezená na konkrétní účel a v současné době jsou tato vyčerpána, a žalobci tak spornou část pozemku užívali již jen na základě výprosy (byl dán obecný souhlas s užíváním bez omezení času či vázanosti na konkrétní účel). Kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti (§ 2190 odst. 1 o. z.). Výprosník je pravým držitelem práva, které mu bylo povoleno z ochoty vykonávat, ale jen do doby, než bylo svolení odňato. Pokud stále obsah práva vykonává (např. stále projíždí přes zákaz, přes cizí pozemek), stává se držitelem nepravým. Podle § 1007 odst. 1 věty druhé o. z. lze proti žalobě na ochranu držby namítat, že žalobkyně získala proti žalovanému nepravou držbu. Žalobci jako výprosníci se po odvolání souhlasu s výprosou stali nepravými držiteli a na základě § 1007 odst. 1 o. z. nepožívají proti žalovaným jako vlastníkům právní ochrany z rušení držby práva. Soud I. stupně se neztotožnil s tvrzením, že žalobci spornou část pozemku vydrželi, protože pro řádné vydržení nesvědčila žalobcům řádná, poctivá a pravá držba a pro mimořádné vydržení absentoval nikoliv nepoctivý úmysl, jelikož nejméně předchůdci žalobců b) a c) od počátku věděli, že kupní smlouva teprve měla být uzavřena a že spornou část pozemku užívají bez jakéhokoliv titulu. Uvedené závěry o charakteru držby žalobců a vydržení vlastnického práva nelze vztáhnout na část pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" lichoběžníkového tvaru, která se nachází za žlabem směrem ke garáži žalobců, a pod kterou se nachází sklepy žalobců a žalovaných (tato část je na povrchu opatřena izolací, kterou zhotovili žalobci s vědomím a souhlasem předchůdců žalovaných). Zároveň však platí, že držbu žalobců k této části pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalovaní neruší, žalobce z držby nevypudili, ani do této nezasahují, a proto žalobcům nesvědčí právo domáhat se vůči žalovaným ochrany z rušené držby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Proti usnesení soudu I. stupně podali žalobci odvolání, v němž namítli, že soud I. stupně zjistil všechny zákonné předpoklady pro poskytnutí posesorní ochrany, totiž existenci poslední držby žalobců, její svémocné rušení žalovanými, resp. vypuzení žalobců z držby a včasné podání žaloby; za dané situace měl žalobě vyhovět, a ne ji zamítnout na základě nepřezkoumatelných úvah o kvalitě držby a právního titulu držby. Řízení o žalobě z rušené držby se omezuje na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení, účelem řízení není přitom rozhodnout, komu svědčí vlastnické či jiné právo, nýbrž obnovit poslední pokojný faktický stav; s výjimkou obrany dle § 1007 odst. 1 o. z. nepatří posuzování kvality držby do posesorního řízení. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu žalobci zdůraznili, že obecný soud nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou, čemuž ovšem soud I. stupně nedostál, neboť své rozhodnutí založil právě na úvahách o právním titulu žalobců a na neřádnosti a nepoctivosti držby a nesplnění podmínek pro vydržení. Jestliže soud I. stupně správně zjistil, že žalobci spornou část pozemku kontinuálně po desítky let drželi, než byli žalovanými vypuzeni, pak nemohl odepřít ochranu na základě neprokázaného tvrzení o existenci výprosy a nemožnosti nabýt vlastnické právo ke spornému pozemku vydržením. Napadené usnesení je tak excesivní a popírající samotný smysl posesorní ochrany. Žalobci nesouhlasí s posouzením jejich držby jako držby nepravé, kdy absencí titulu lze zpochybnit pouze řádnost držby, nikoliv však její pravost. Žalobci se do držby sporné části pozemku ani nevetřeli svémocně, ani se do ní nevloudili potajmu nebo lstí, ani se nesnažili proměnit v trvalé právo to, co bylo povoleno pouze výprosou; existence výprosy nebyla prokázána. O výprosu nemohlo jít již jen z toho důvodu, že výprosa v letech 1975 a 1976 nebyla právem upravena. O výprosu nemohlo jít ani z toho důvodu, že skutkové okolnosti nesvědčí o bezplatném a kdykoli odvolatelném přenechání sporného pozemku k užívání, nýbrž záměrem manželů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo trvale převést spornou část pozemku do vlastnictví manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Úplatnost a trvalost je přitom se základními znaky výprosy neslučitelná. Tomuto odpovídá i jednání manželů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vyhotovil situaci rodinných domků a zakreslil spornou část pozemku jako součást parcely č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", tento plánek byl schválen Městských národním výborem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vybudovali na sporném pozemku nájezd k jejich domu a pod ním zbudovali sklep. Jestliže manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" podmiňovali převod sporné části pozemku úplatou, lze stěží předpokládat, že by bez jejího zaplacení po následující léta akceptovali to, že manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" s pozemkem nakládají jako s vlastním, vybudovali si na něm nájezd a zbudovali si sklep. Závěr soudu I. stupně o tom, že předchůdci žalovaných dovolili manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" spornou část pozemku užívat k průchodu a průjezdu ke garáži, navíc nemá oporu v označených důkazech (výpověď ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", výpověď ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", prohlášení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"), což žalobci blíže rozvedli. Neodpovídá obsahu provedených důkazů ani závěr soudu I. stupně, že spornou část pozemku k parkování užívali jak právní předchůdci žalobců, tak i žalovaných, kdy užívání stranou žalovanou nebylo rozhodně srovnatelné. Žalobci dále nesouhlasí s tím, že až do roku 1999 předchůdci žalobců žádali manžele ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" o souhlas s ukládáním stavebního materiálu, kdy z domněnky svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vytvořil kategorický závěr; navíc vypovídací hodnota této svědkyně byla nízká, jestliže si nepamatovala ani okolnosti podstatně významnější. Není ani pravdou, že by žalobci kdykoliv žádali žalované o svolení k parkování na sporné části pozemku nebo uznávali jejich oprávnění rozhodovat o jeho užívání; závěr byl opřen o děti žalovaných, jejichž výpovědi byly výrazně tendenční ve prospěch žalovaných, navíc se jedná o osoby blízké, takže jestliže soud I. stupně odmítl vycházet z účastnických výpovědí, neměl vycházet ani z těchto důkazů. U prohlášení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" namítali žalobci nejasné okolnosti vzniku tohoto prohlášení, jestliže se L. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nemohla dostavit ze zdravotních důvodů k jednání. Svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" deklarovala přibližně 50 let trvající konfliktní vztah se žalobci, soud I. stupně ovšem nijak nevysvětlil, jak tuto skutečnost zohlednil, její výpověď je navíc zatížena zásadními rozpory. Ústavní soud navíc zdůraznil, že o výprosu může jít jen tehdy, svědčí-li okolnosti případu o vůli stran založit bezplatné a kdykoli odvolatelné užívání věci; výprosa nemohla být dána tam, kde vlastníci po dlouhou dobu akceptovali způsob užívání pozemků včetně vybudování zařízení trvalé povahy a existencí výprosy začali argumentovat až poté, co vyslovili nesouhlas s dalším užíváním. Soud I. stupně pominul záměr stran směřující k úplatnému převodu pozemku i vybudování nájezdu k domu a sklepa pod ním právními předchůdci žalobců; vybudování trvalých staveb s vědomím právních předchůdců žalovaných a následná vědomost o tom vylučuje kdykoli odvolatelnou výprosu. Absence prokázaného převodu vlastnického práva proto nemůže být podkladem pro závěr o existenci výprosy. Předchůdci žalobců za převod sporné části pozemku manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" navíc zaplatili, což odpovídá jejich podání stavebnímu úřadu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", v němž manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedli, že dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla uzavřena dohoda o vyměření části parcely a jejím pozdějším prodeji do jejich vlastnictví, která zůstala z části realizována; částečnou realizací byla myšlena faktická realizace včetně vyměření pozemku, zaplacení kupní ceny a následného užívání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako vlastníky, nebyla však dokončena po formální stránce před notářem s následným promítnutím do evidence nemovitostí; nelze z toho však dovozovat, že sporná část pozemku byla přenechána bezplatně na základě kdykoli odvolatelné výprosy. Nesprávný je rovněž kategorický závěr soudu, že žalobkyně a) při svém účastnickém výslechu uvedla nepravdu ohledně uzavření ústní kupní smlouvy, kdy není patrno, které konkrétní listiny takový závěr spolehlivě vyvracejí; výpověď svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" představuje odlišnou skutkovou verzi událostí, sama o sobě však neprokazuje nepravdivost výpovědi žalobkyně a). Stejně tak listiny na vyměření části pozemku prokazují existenci dohody směřující k budoucímu převodu, nevylučují však tvrzení žalobkyně a) o uzavření ústní kupní smlouvy. Soud I. stupně neidentifikoval ani konkrétní jednání, kterým by měli žalobci proměňovat údajnou výprosu v trvalé právo; žalobci se žalobou nedomáhají svého vlastnického práva, nýbrž výlučně obnovení faktického stavu, který existoval před svémocným vypuzením z držby; vyhovění žalobě by přitom nevytvořilo překážku věci pravomocně rozhodnuté pro následné řízení o určení vlastnického práva k pozemku a žalovaným by nijak nebránilo domáhat se ochrany jejich tvrzeného vlastnického práva petitorní žalobou na vyklizení pozemku. Žalobci tak navrhli, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že žalobě zcela vyhoví, a přizná jim náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalovaní ve vyjádření k odvolání zdůraznili, že celý soudní spor vznikl z důvodu ořezání tújí žalovaných, díky čemuž je vidět do soukromí žalovaných z veřejné cesty; žalobci se sice původně omlouvali a slíbili, že vše nahradí, avšak následně si na pozemek žalobce b) zaparkoval auto, což bránilo odbornému ošetření tújí. Žalobci lživě tvrdili, že túje jsou jejich, protože je vysazovali, ač je vysazovali právní předchůdci žalovaných. V řízení žalobci tvrdili, že pozemek vydrželi, a proto se řešilo, kdo, co a kdy užíval. Svědci žalobců nejsou sousedy, v dané lokalitě se pohybovali před mnoha lety a neznají současný stav ani fungování sousedských vztahů. Není pravdou, že držba žalobců trvala od roku 1976, není ani pravdou, že vozidlo brání žalobcům v průjezdu, odjezdu a parkování vozidel, žalobci mají nadále dostatečný prostor pro příjezd ke svým garážím a vždy pro příjezd užívali pravou část. Není pravdou, že by žalovaní vypudili žalobce z užívání sporné části pozemku, ale naopak žalobce vypudil žalované, když na této části zaparkoval vozidla tak, že žalovaní na něm nemohou parkovat; je to schválnost a snaha dostat se bezplatně k cizímu majetku. Výprosa byla doložena geometrickými plány, kdy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" st., otec žalobců b) a c) a manžel žalobkyně a), věděl o tom, že část sporného pozemku není jeho, a snažil se ji koupit od manželů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", k uzavření kupní smlouvy přitom nedošlo. Svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" paní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nikdy neviděla a nezná ho. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" měla v roce 1980 pouze 4 roky, tak nemůže tvrdit, že spornou část pozemku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" plně užívali a udržovali a že užívání bylo založeno svolením manželů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"; navíc ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" zde do revoluce nebydleli. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" st. parkoval s vozidlem Avia na okraji veřejné komunikace, a ne na sporné části pozemku, na níž byla nezpevněná plocha a křivý terén. Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" nemohl na stavbě pro svůj nízký věk v roce 1982 pracovat, žalobkyně a) nikdy neřídila a nevlastnila auto, tak na sporné části pozemku nemohla parkovat, svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ml. uvedl, že tam někdy parkovali oni a že Avia stála skoro na cestě. Svědectví ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", která je starousedlíkem, je pravdivé. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedla, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" st. na sporné části pozemku nikdy neparkoval; předložené fotky při výslechu svědčí jen o tom, že si sedl do auta. Až dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" se žalovaní dozvěděli od žalobkyně c), že pod částí jejich pozemku mají žalobci podkopané sklepy. V dopise ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" neuvádějí nic ve smyslu, že „odkoupili“ pozemek ani to nedokládají žádným dokumentem, na jednání stavebního úřadu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" se nedostavili. Na setkání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" se žalobci přiznali k tomu, že sporná část pozemku není jejich a souhlasí s vypracováním nájemní smlouvy. Žalobkyně a) svá tvrzení o odkupu neprokázala, nepředložila žádnou kupní smlouvu, neví, kolik to stálo a nemá žádný doklad o platbě, ačkoliv celý život pracovala jako účetní. Do ořezání tújí nikdy žalovaným nesdělila, že by spornou část pozemku s manželem koupili. Žalobci se chovali lstivě, např. když tajně zadali vyhotovení geometrického plánu v roce 2000, když cíleně fotografovali své vozidlo na sporné části pozemku, zatímco žalovaní nebyli doma či když žalobci bez snahy domluvit se sousedy dovozují mimořádné vydržení. Žádný z načrtnutých příjezdů k jednotlivým rodinným domům neodpovídá pozdější skutečnosti, načrtnutý příjezd ke ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" z roku 1978 nebyl v té době skutečným, neboť ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" st. v té době neměl zdaleka hotový nájezd. Nebylo prokázáno, že sporná část pozemku byla přenechána manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" již právními předchůdci žalovaných, neboť ji užívala rodina ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a společnost pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", parkovali tam a měli tam uložený stavební materiál pro dobudování domu; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" občasné užívání jen tolerovali. Právní posouzení je tak správné, jelikož pokojný stav, kdy žalovaní dávali souhlas s výprosou k užívání sporné části pozemku, skončil dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", po tomto datu žalobci nemohou spornou část pozemku ani užívat, ani zde parkovat, ani zde skladovat movité věci. Pokojný stav a sousedské vztahy byly narušeny žalobci. Žalovaní několikrát navrhli žalobcům, jak situaci vyřešit pokojně, avšak žalobci na toto nereagovali, a to ani na písemný návrh. Žalobkyně a) nikdy neprokázala držbu, jelikož neřídila ani nevlastnila auto. Žalobkyně c) mohla mít s ohledem na svůj věk řidičský průkaz nejdříve v říjnu 1993, žalobkyně c) žila v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" má dva vlastní byty, na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" jezdila jen o víkendech, na sporné části pozemku nikdy neparkovala, spoluvlastníkem se stala až v roce 2025. Žalobce b) mohl mít řidičský průkaz nejprve od června 1999, dokončil jen základní vzdělání, do 25 let nikde nepracoval, takže jen stěží si mohl pořídit vlastní auto, spoluvlastníkem se stal až v roce 2025; žalobci b) a c) tak nemohou odvozovat držbu od svých rodičů. Žalobce b) na sporné části pozemku tak, jak parkuje nyní, nikdy neparkoval, začal tak činit až po protiprávním ořezu tújí. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Krajský soud v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" - pobočka ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalobci jako k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a o. s. ř.), kdy po ústním projednání věci dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady pro potvrzení napadeného usnesení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, odvolací soud po seznámení se s obsahem napadeného usnesení, jakož i soudního spisu dospěl k závěru, že soud I. stupně provedl na poměry žaloby z rušené držby velmi obsáhlé dokazování a na základě zásady volného hodnocení dokazování vyjádřené v § 132 o. s. ř. pečlivě zhodnotil provedené důkazy a dovodil z těchto důkazů správné závěry o skutkovém stavu, kdy bylo patrno, z jakých konkrétních provedených důkazů byl ten který skutkový závěr učiněn, současně přiléhavě vysvětlil, proč té které účastnické či svědecké výpovědi uvěřil, či nikoliv. Úvahy, kterými se soud I. stupně řídil při hodnocení důkazů, a z těchto důkazů dovozené skutkové závěry neodporují obsahu provedených důkazů a mají logický základ. Odvolací soud nevidí v hodnocení důkazů disproporci, pro kterou by mělo být dokazování opakováno či doplněno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Konkrétně soud I. stupně náležitě vysvětlil, proč u žádného ze slyšených svědků nenabyl pochybnosti o věrohodnosti, kdy poukázal na spontánnost výpovědi, absenci vnitřních rozporů a na to, že si svědkové až na určité detaily neodporovali, nýbrž se jejich výpovědi doplňovaly; uvedené aspekty nepochybně pro věrohodnost svědčí. Soud I. stupně se rovněž zabýval otázkou, která se jevila na první pohled rozporná, kdo na sporné části pozemku parkuje a užívá ji, kdy smysluplně vysvětlil, že jestliže spornou část pozemku užívali jak žalobci, tak i žalovaní, pak jednotliví svědci přirozeně vnímali pouze určitou část této skutečnosti, nebyli-li u sporné části pozemku přítomni nepřetržitě. Je sice pravdou, že soud I. stupně se explicitně nezabýval věrohodností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", která při svém výslechu uvedla, že ji s žalobci pojí přibližně 50 let trvající konfliktní vztah, ale jelikož sama svědkyně tuto skutečnost při své svědecké výpovědi vyjevila, přičemž s ostatními svědky si – jak bylo uvedeno – nerozporovala a rovněž ona vypovídala spontánně, soud I. stupně nepochybil, jestliže k této výpovědi přihlédl. Ostatně i když vzájemné špatné vztahy mohou být sice motivem k tomu, aby svědek následně svou výpověď zkreslil, není možno zapomínat na to, že svědkyně vypovídala pod rizikem trestního stíhání pro případnou křivou výpověď, o čemž byla řádně poučena. Stejně tak není důvodem nevěrohodnosti svědků jen blízký či příbuzenský vztah k některému z účastníků, kdy nevěrohodnost účastníků byla právě založena ze skutečností vyplývajících z řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Stran účastnických výslechů, které jsou v obecnosti jen podpůrným důkazním prostředkem, jelikož sice i účastníci jsou povinni vypovídat pravdu a ničeho nezamlčovat, nemohou však být za uvádění nepravdivých skutečností trestně stíháni (srov. § 131 o. s. ř.), soud I. stupně se věrohodností vyslechnutých účastníků zabýval, přičemž nabyl o ní důvodné pochybnosti. Konkrétně soud I. stupně upozornil na to, že žalobkyně a) uvedla při svém výslechu, že došlo k ústnímu uzavření kupní smlouvy, tato skutečnost ovšem byla vyvrácena, kdy došlo toliko k vypracování geometrického plánu, nikoliv však k uzavření samotné kupní smlouvy, a to nejen výslechem svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jejím čestným prohlášením, ale i dalšími listinami. Soud I. stupně vysvětlil i to, v čem spatřoval nevěrohodnost ostatních žalobců a žalovaných, přitom výslovně zdůraznil, že značná tendenčnost byla spatřována zejména na straně žalující; odvolací soud v takto provedeném hodnocení účastnických výslechů neshledal pochybení, které by zpochybnilo následně celý skutkový stav.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Pro úplnost lze dodat, že účastníci v rámci odvolacího řízení netvrdili žádnou novou skutečnost. Účastníci řízení sice uplatnili k důkazu další důkazní návrhy, a sice žádost o provedení zápisu novostavby, kolaudační rozhodnutí, geometrický plán, snímek katastrální mapy a předložené fotografie, tyto důkazy ale tyto důkazní návrhy odvolací soud byl nucen zamítnout, protože byly uplatněny v rozporu s neúplnou apelací odvolacího řízení, kdy na ně nedopadala žádná z výluk uvedených v § 205a o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Pokud jde o právní posouzení, dospěl soud I. stupně ke správnému závěru, že podaná žaloba je nedůvodná, to však neznamená, že by se odvolací soud s právním posouzením soudu I. stupně ztotožnil v celém rozsahu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Lze připomenout, že držba je tradičním římskoprávním institutem v současnosti upraveným v § 987 a násl. o. z., jehož podstatou je faktické ovládání věci hmotné v úmyslu mít ji pro sebe (držba vlastnického práva) či faktický výkon obsahu nějakého práva pro sebe (držba jiného práva) bez ohledu na to, zdali držiteli takové právo náleží, či nikoliv. Držba je charakterizována dvěma složkami (předpoklady), a sice 1) výkonem vlastnického či jiného práva, tedy že se držitel objektivně chová způsobem odpovídajícím některému subjektivnímu právu (corpus possessionis – prvek objektivní), a 2) držební vůlí vykonávat právo pro sebe, která musí být dána najevo, byť konkludentně (animus possidendi – prvek subjektivní). Faktickým ovládáním se nerozumí jen fyzické ovládání věci. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. panství nad věcí. Proto je držitelem pozemku i ten, kdo na něj fakticky dlouhou dobu nevstoupil, pokud se držby nechopí někdo jiný, a také ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora). (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. 22 Cdo 728/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. 22 Cdo 490/2017). Jelikož pro vznik držby postačí naplnění jen uvedených dvou předpokladů, k uchopení držby nedochází až výslovnou deklarací vlastnického práva při právním jednání nebo ve správním nebo jiném řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. 22 Cdo 510/2025-II), přesto však držba musí být dostatečně zjevná navenek, neboť pro existenci držby (a potažmo i vydržení) nemůže stačit držba, kterou nemohl vlastník rozumně rozpoznat (srov. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", J. in ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":": ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Beck, 2019, s. 1161).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Držbu věci nevylučuje ani užívání věci jinou osobou než držitelem na základě věcného nebo závazkového práva (popřípadě i bez právního důvodu), pokud se tato osoba sama nechopí držby, a to ani v případě, že vlastník má k věci jen holé vlastnictví. Detentor v takovém případě odvozuje své právo od vlastníka, přičemž faktické ovládání věci detentorem se považuje za ovládání vlastníkem, který je držitelem věci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. 22 Cdo 2676/2008). Jinak řečeno, pokud je faktické užívání opíráno o právo užívat pozemek jiného vlastníka, nemůže jít o držbu vlastnického práva. Pokud držitelé užívali pozemek s vědomím, že je vlastnictvím jiného vlastníka, absentovala na jejich straně jejich držební vůle (animus possidendi), a to i v případě, že byli přesvědčeni o tom, že mají nárok na to, aby jim pozemek byl do jejich vlastnictví převeden a fakticky o něj pečovali, „jako by byl jejich vlastní“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. 22 Cdo 3903/2023).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Držba je obecně chráněná, a to před vypuzením z držby či proti jiným neoprávněným zásahům do držby, a to v § 1003 a násl. o. z. Vypuzením z držby lze rozumět svévolné překažení výkonu drženého práva; tedy vypuzení z držby práv nastane, když druhá stran odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání. Rušení držby lze potom charakterizovat jako každé omezování držitele ve výkonu drženého práva, nejde-li o vypuzení z držby; rušením držby jiných práv je přitom každé zamezení nebo faktické ztížení výkonu práva. Rušení může spočívat i ve verbálním projevu včetně neoprávněné výhrůžky, nikoliv však toliko tvrzení popírající cizí držbu či tvrdící držbu vlastní. Pro rušení platí, že musí mít základ v lidském chování, není však nutné, aby bylo zaviněné nebo aby vědomě směřovalo k rušení držby. Zpravidla bude mít rušební čin povahu konání, nelze však vyloučit ani opomenutí (srov. Spáčil, J., in Spáčil. J. Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":": ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Beck, 2021, s. 119).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. V soudním řízení se ochrana poskytuje držiteli buďto v rámci řádného (petitorního) soudního řízení v rámci tzv. publiciánské žaloby (§ 1043 o. z.), nebo v rámci specifického zkráceného (posesorního) soudního řízení, které je upraveno v § 176 a násl. o. s. ř., za subsidiární aplikace části první a části třetí hlavy první až čtvrté o. s. ř. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně (libovolně) ruší; obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci; v řízení přitom nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivním právům, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o. z.), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. V případě vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 o. z. ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil. Námitky petitorního charakteru, např. že rušitel je vlastníkem, nejsou však v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu zásadní (srov. nález Ústavního soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. IV. ÚS 3474/21-2). V souladu s § 1008 o. z. musí být žaloba podána v prekluzivní lhůtě šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší (subjektivní lhůta), nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé (objektivní lhůta).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Při aplikaci uvedených závěrů na posuzovaný případ lze žalobcům přisvědčit v tom, že s výjimkou otázky, nakolik tvrzená držba žalobců byla držbou pravou, se neměl soud I. stupně v tomto typu řízení vůbec zabývat otázkou, zdali žalobci disponují právem k držbě vlastnického práva sporné části pozemku ani tím, zda tato držba byla řádná a poctivá, protože tyto námitky žalovaným nepřísluší a pro rozhodnutí ve věci jsou nepodstatné a účastníky řízení takové závěry ani nezavazují.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Dále je namístě připomenout, že žaloba na ochranu rušené držby spadá nepochybně pod civilní sporné řízení ovládané zásadou dispoziční a zásadou projednací. Žalobci svou žalobu postavili na tvrzení, že disponují držbou vlastnického práva k části pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" evidovaného ve vlastnictví žalovaných, kterou mají žalovaní rušit. Z provedeného dokazování vyplynulo zjištění, že část pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" není jednolitá, nýbrž se člení na dvě menší části. První část pozemku, která má lichoběžníkový tvar, se nachází za žlabem směrem ke garáži žalobců a pod povrchem se nachází sklepy žalobců a žalovaných; na povrchu je část opatřena izolací, kterou zhotovili žalobci s vědomím a souhlasem předchůdců žalovaných. Ohledně této části soud I. stupně zjistil, že žalobci disponují držbou vlastnického práva, současně žalovaní žalobce v užívání této části pozemku nijak neruší, kdy žalobce z držby nevypudili ani do této části nezasahují, takže žalobcům právo na ochranu z rušené držby ohledně této části pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" nepřísluší. Tento závěr soudu I. stupně shledal odvolací soud zcela přiléhavým, přičemž žalobci jej ve svém odvolání nijak nerozporovali, a proto v tomto rozsahu byla žaloba nepochybně na zamítnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Co se pak týče druhé části pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", v odůvodnění označované jako sporná část pozemku, zde je třeba zdůraznit, že jestliže žalobci v žalobě tvrdili, že k ní disponují držbou vlastnického práva, pak se toto v řízení neprokázalo. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování sice uvedl, že strana žalující (žalobci, případně jejich právní předchůdci) spornou část pozemku užívali průchodem, průjezdem, případně i parkováním a současně prováděli i údržbu (včetně zimní údržby), současně však dovodil, že tuto část sporného pozemku (byť v nižším rozsahu než žalobci) užívala rovněž strana žalovaná (žalovaní, případně jejich právní předchůdci), z čehož soud I. stupně učinil závěr, že se nejednalo o výlučnou držbu vlastnického práva, s čímž lze souhlasit. Kdyby se totiž žalobci skutečně chovali jako výluční držitelé vlastnického práva ke sporné části pozemku, pak by jen stěží trpěli opakované užívání ze strany žalovaných, resp. by jim poskytli pro užívání této sporné části jednorázové či dlouhodobé svolení; takové jednaní z dokazování nevyplynulo, naopak bylo prokázáno, že právě žalobci, resp. jejich právní předchůdci se v minulosti v několika případech dotazovali žalovaných, resp. jejich právních předchůdců, zdali mohou spornou část pozemku užívat, a současně žalobci na výzvu strany žalující spornou část pozemku uvolnili. Jestliže uvedené nesvědčí o tom, že by se žalobci vskutku chovali jako vlastníci sporné části předmětného pozemku, pak soud I. stupně při správném skutkovém zjištění pochybil v tom, že již z tohoto důvodu žalobní nárok nezamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Soud I. stupně následně přiléhavě dospěl k závěru, že i kdyby žalobci skutečně drželi vlastnické právo ke sporné části pozemku, nedisponovali by nárokem na ochranu rušené držby vlastnického práva z důvodu existence nepravé držby, jelikož spornou část pozemku užívali na základě výprosy (Uvedené právní posouzení by ostatně obstálo i v situaci, kdyby bylo možno uvažovat o držbě jiného než vlastnického práva ze strany žalobců, např. práva průchodu a průjezdu či práva parkování).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Skutková podstata nepravé držby, a to úsilí o proměnu toho, co bylo povoleno jen výprosou, v trvalé právo, se týká případů, kdy nevrátí výprosník předmět výprosy půjčiteli po jejím skončení. V případě odvolání výprosy (a tím i ukončení výprosy) se vychází z toho, že pokud výprosník předmět výprosy nevrátí nebo nevyklidí, a naopak činí jednání, která jsou s výprosou neslučitelná, dává tak najevo, že má vůli mít věc pro sebe jako vlastní, a je tedy (nepravým – § 993 o. z.) držitelem (srov. Dobrovolná, E. Ochrana držby v občanském právu a civilním procesu. 1. vydání. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":": Wolters Kluwer, dostupné v systému ASPI); namítají-li tak žalobci, že nemohlo jít o nepravou držbu, protože nebyl prokázán úmysl proměnit výprosu v trvalé právo, nemůže být tento jejich právní názor důvodný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Námitka nepravé držby svědčí držiteli (prvnímu) nejen v situaci, kdy by po nevrácení věci žaloval výprosníka posesorní žalobou na vrácení věci, ale přísluší mu i v situaci, kdy první trpěl užívání své věci výprosou druhému a druhý mu nyní nevyhoví jeho žádosti o vrácení věci nebo skončení jejího užívání; druhý tím sice nevypuzuje prvního z držby, ale jeho držba se tím stává vůči prvnímu nepravou a pokud první za této situace vypudí druhého z držby, a druhý proto podá žalobu podle § 1007, první se žalobě ubrání námitkou, že druhý měl proti němu jen nepravou držbu (srov. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", J. in ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 3. vydání. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":": ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Beck, 2026, s. 1153).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Nelze se ztotožnit s názorem žalobců v tom, že jejich žaloba nemůže být zamítnuta s ohledem na výprosu, jestliže výprosa nebyla v roce 1979 v právním řádu upravena. Předně v roce 1979 nebyla upravena rovněž ani držba vlastnického práva, ani možnost vydržení do výlučného vlastnictví, která přicházela do úvahy až s nabytím účinností novely č. 509/1991 Sb., tj. od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", přesto se období předchozí držby (faktického užívání cizí věci či práva s úmyslem mít jej pro sebe) do vydržení započítávalo. Dále je třeba zdůraznit, že smluvní vztah výprosy byl sice výslovně upraven až v § 2189 a násl. o. z., který nabyl účinnosti dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", avšak to neznamená, že do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" se o smluvní vztah výprosy jednat nemohlo, neboť situace, na kterou výprosa dopadá se neobjevila až od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"; ostatně již dřívější judikatura k zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", výprosu dovozovala (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. 22 Cdo 421/2001, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. 22 Cdo 92/2008). Mimoto skutková podstata „usilování proměnit v trvalé právo to, co bylo povoleno jen výprosou“ se vztahuje nejen na výprosu, ale obdobně pro vztahy, ve kterých někdo dal jinému možnost užívat bezplatně věc či právo a smí užívání dle libosti ukončit, což se na jednu stranu nevztahuje např. na nájemce, pachtýře nebo vypůjčitele (srov. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", J. in ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 3. vydání. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":": ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Beck, 2026, s. 1128), na druhou stranu se to bude vztahovat na situace, které by byly typicky dnes pod výprosu podřazovány či které mají jsou z hlediska smyslu a účelu obdobné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Co se týče samotného posouzení výprosy, neshledal odvolací soud, že by soud I. stupně jakkoli pochybil. Bylo prokázáno, že v roce 1979 se právní předchůdci žalobců a žalovaných dohodli na tom, že bude učiněno zaměření sporné části pozemku, aby následně mohlo dojít k převodu na právní předchůdce žalobců. Zatímco není sporu o to, že dojednané zaměření bylo provedeno, k uzavření samotné kupní smlouvy, natož pak v písemné formě (srov. § 46 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") a k její registraci státním notářstvím (srov. § 134 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"), což bylo tehdy k platnosti smlouvy vyžadováno, nepochybně nedošlo, přičemž z dokazování nevyplynulo, že by předchůdci žalobců b) a c) za spornou část pozemku či její užívání čehokoliv uhradili; úhrada přitom rozhodně nevyplývá ani z dopisu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (na č. l. 190), který měli zaslat předchůdci žalobců b) a c) stavebnímu úřadu a v němž se hovoří toliko o částečném naplnění dohody, svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" přitom výslovně uzavření ústní kupní smlouvy či úhradu kupní ceny odmítla. Jestliže bylo za této situace prokázáno, že žalovaní, resp. jejich právní předchůdci, umožnili svým sousedům (žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům) užívat spornou část svého pozemku a tato užívání následně tolerovali s tím, že byly prokázány jednotlivé dílčí souhlasy žalovaných či jejich předchůdců k užití sporné části pozemku, pak je posouzení skutkového stavu jako výprosy (případně funkčně obdobného institutu) rovněž podle odvolacího soudu zcela přiléhavým. Ostatně užívání na základě výprosy odpovídá i běžné zkušenosti za situace, kdy oba sousedé vědí, kudy vede vlastnická hranice, což chtějí v budoucnu vyřešit prodejem, pak je zřejmé, že tolerování užívání svého pozemku sousedem před uzavřením samotné kupní smlouvy se bude – nebude-li jiného vzájemného ujednání – zpravidla dít právě na základě výprosy, a nikoliv na základě institutu, který by měl založit možnost mimořádného vydržení, případně vést k ochraně rušené držby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Jestliže se přitom nyní žalobci poté, co byl ze strany žalovaných odvolán souhlas s užíváním sporné části pozemku, dovolávají ochrany držby svého vlastnického práva ke sporné části pozemku, pak je nepochybné, že jim posesorní ochrana nenáleží. Soud I. stupně v této souvislosti zcela přiléhavě uvedl, že i ten, kdo vykonává právo z výprosy, se sice může domáhat posesorní ochrany podle § 1003 o. z., ale jen vůči třetím osobám, a nikoliv vůči vlastníkovi.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Lze tedy uzavřít, že soud I. stupně ve věci samé rozhodl věcně správně, a proto byly dány předpoklady pro potvrzení výroků I. a II. napadeného usnesení pro jejich věcnou správnost dle podle § 219 o. s. ř. (výrok I.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Byť žalobci svým odvoláním formálně napadli též výrok III. usnesení soudu I. stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, žádné konkrétní výhrady proti tomuto výroku nevznesli, proti nákladovému výroku v průběhu odvolacího řízení nijak nebrojili ani žalovaní; za dané situace se odvolací soud v souladu se závěry obsaženými v aktuálním stanovisku Ústavního soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bodě 30., nebyl povinen zabývat správností tohoto výroku. Toliko pro úplnost lze dodat, že soud I. stupně na základě zcela správné aplikace zásady procesního úspěchu vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení, kdy proti stanovené výši žádný z účastníků ničeho nenamítal a ani odvolací soud neshledal přiznanou výši zjevně nepřiměřenou. S ohledem na uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rovněž výrok III. napadeného usnesení (výrok I.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Žalovaní, kteří měli postavení nerozlučných společníků, protože spor se týkal ohledně majetku spadajícího do jejich společného jmění manželů, byli v odvolacím řízení zcela procesně úspěšní, a proto jim přísluší společně a nerozdílně plná náhrada nákladů odvolacího řízení vůči žalobcům, kteří mají postavení samostatných společníků, tedy každý z žalobců je povinen na náhradě nákladů řízení uhradit 1/3. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobců v celkové výši 5 553,90 Kč jsou tvořeny: a) odměnou za zastoupení žalovaných advokátem dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) v plné výši za 1 úkon právní pomoci spočívající v účasti u jednání odvolacího soudu v trvání do 2 hodin dle § 11 odst. 1 písm. g) AT (Odvolací soud neshledal účelným právní úkon spočívající v písemném vyjádření k odvolání ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" dle § 11 odst. 1 písm. k) AT, neboť toto vyjádření bylo zasláno odvolacímu soudu ani ne den před jednáním, tudíž soud I. stupně ani žalující strana se s ním již nemohli řádně seznámit, přičemž žalované ničeho nebránilo přednést své stanovisko až u samotného jednání odvolacího soudu) při sazbě mimosmluvní odměny za celý úkon právní služby ve výši 2 × 2 070 Kč (z tarifní hodnoty 30 000 Kč podle § 7 bod 4 AT ve spojení s § 9 odst. 1 AT a § 12 odst. 4 AT), tj. 4 140 Kč; b) 1 paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za uvedený společný úkon právní služby (§ 13 odst. 4 AT); c) náhrada za 21% DPH ze základu 4 590 Kč, tj. částka 963,90 Kč. Každý z žalobců je tak povinen nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně k rukám jejich zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), částku 1 851,30 Kč, a to v souladu s § 160 odst. 1 částí věty před středníkem o. s. ř. do tří dnů od právní moci usnesení, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal odvolací soud důvody (výrok II.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Okresní soud ve , adresa,  usnesením ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovaným zdržet se rušení držby žalobců k části pozemku p. č. , Anonymizováno,  v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , vymezené jako pozemek p. č. , Anonymizováno,  v geometrickém plánu pro dělení pozemku p. č. , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , ze dne , datum,  (výrok I.) a kterou se žalobci domáhali uložení povinnosti žalovaným odstranit z části pozemku specifikované ve výroku I. osobní motorové vozidlo značky , Anonymizováno, , registrační značky , SPZ, , a uvést držební stav do předešlého stavu (výrok II.), a uložil každému z žalobců povinnost nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 11 091,67 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalovaných.2. V odůvodnění soud I. stupně stran zjištěného skutkového stavu uvedl, že neshledal výpovědi svědků jako nevěrohodné, jelikož všichni vypovídali spontánně, jejich výpovědi byly prosty vnitřních rozporů a (až na určité detaily) si neodporovaly, naopak se doplňovaly. Naopak účastnické výslechy shledal soud I. stupně jako nevěrohodné, jelikož žalobkyně a) vypovídala nepravdivě ohledně uzavření ústní kupní smlouvy a ostatní účastníci vypovídali značně tendenčně; soud I. stupně tak z účastnických výslechů nevycházel. Soud I. stupně zjistil, že žalobci b) a c) jsou na základě darovací smlouvy ze dne , datum,  evidováni jako rovnodílní podíloví spoluvlastníci pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , Anonymizováno, , a pozemku p. č. , Anonymizováno, , obou v obci , adresa,  a k. ú. , adresa,  (Jelikož veškeré nemovitosti v usnesení uvedené se nacházejí v této obci a k. ú., odvolací soud již dále uvedené neuváděl.); žalobkyni a) svědčí k pozemku p. č. st. , Anonymizováno,  služebnost doživotního a bezplatného užívání. Dům č. p. , Anonymizováno,  předchůdci žalobců užívají k bydlení nejméně od , datum, . Žalovaní jsou na základě kupní smlouvy ze dne , datum,  vlastníky pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. , Anonymizováno,  a pozemku p. č. , Anonymizováno, . Na pozemku p. č. , Anonymizováno,  se při hranici s pozemkem p. č. , Anonymizováno,  nachází zpevněná (betonová) plocha trojúhelníkového tvaru navazující na místní komunikaci a na vjezd k rodinnému domu č. p. , Anonymizováno, . Předchůdci žalobců b) a c), tj. žalobkyně a) a její zesnulý manžel , Jméno žalobce B,  st., a předchůdci žalovaných, tj. manželé , jméno FO, , se dne , datum,  dohodli na vyměření části pozemku p. č. , Anonymizováno,  trojúhelníkového tvaru přiléhající ke komunikaci s přeponou délky 7 m a stranou přiléhající k domu č. p. , Anonymizováno,  v délce 6 m (celkem 21 m2) a na jejím pozdějším prodeji; dohoda byla realizována pouze zčásti, kdy došlo ke zhotovení geometrického plánu č. , Anonymizováno, , jímž byl z pozemku p. č. , Anonymizováno,  vytvořen díl a) o výměře 24 m2. K samotnému prodeji tohoto dílu předchůdcům žalobců b) a c) ovšem nikdy nedošlo, přesto žalobci na základě této dohody užívají díl a) jako vlastní. V katastru nemovitostí byl ke dni , datum,  evidován pozemek - díl a) jako součást parcely , Anonymizováno, . Část pozemku žalovaných p. č. , Anonymizováno, , která se nachází za oplocením žalovaných směrem k veřejné komunikaci má celkovou výměru 38 m2 a je rozdělena žlabem (zakrytým několika pojezdovými plechy) na dvě části, a to na trojúhelníkovou část opatřenou betonovým povrchem (dále jen „sporná část pozemku“) a zbývající část lichoběžníkového tvaru, pod kterou se nachází sklepy žalobců a žalovaných; tato zbývající část je na povrchu opatřena izolací, kterou zhotovili žalobci s vědomím a souhlasem předchůdců žalovaných a je historicky (od zbudování domu žalobců do současnosti) užívána žalobci k průchodu a průjezdu a parkování vozidel a žalobci také zajištují její údržbu – zejména úklid sněhu. Předchůdci žalovaných dovolili předchůdcům žalovaných b) a c) spornou část pozemku (s betonovým povrchem) užívat k průchodu a průjezdu ke garáži, žalovaní dali předchůdcům žalobců b) a c) souhlas k příležitostnému užívání sporné části pozemku, a to včetně parkování vozidla. Předchůdci žalobců b) a c) měli na sporné části pozemku dlouhodobě uskladněný stavební materiál. Do roku 1999 k umístění stavebního materiálu na sporný pozemek předchůdci žalobců b) a c) žádali od předchůdců žalovaných souhlas, k parkování používali pozemek jak předchůdci žalobců b) a c), tak předchůdci žalovaných, , Jméno žalobce B,  st. tam parkoval Avii, předchůdci žalobců b) a c) využívali spornou část pozemku k průjezdu ke své garáži. Na začátku 90. let užívali k parkování spornou část pozemku převážně předchůdci žalobců b) a c). Žalobci b) a c) a jejich předchůdci měli na sporné části pozemku umístěny popelnice a dvě menší hromádky dlažby. Žalobci užívali spornou část pozemku k průjezdu ke své garáži a k (nikoliv trvalému) parkování svých vozidel, případně svých návštěv. V období nejméně posledních 10 let někdy žalobci užívali spornou část pozemku k parkování vozidel alespoň z části. Ačkoliv žalovaní tvrdili, že žalobci spornou část pozemku neužívali k průjezdu vozidel, bylo v řízení prokázáno, že tomu tak bylo, a to jednoznačně fotografiemi ze zimního období, kdy jsou stopy průjezdu vozidla žalobce b) jednoznačně zachyceny a vedou přes spornou část pozemku, případně fotografií zachycující průjezd vozidla žalobců přes spornou část pozemku. Předchůdci žalobců b) a c) do roku 1999 používali sporný pozemek k průjezdu vozidel ke své garáži na základě „generálního“ povolení předchůdců žalovaných, přičemž následně už se neptali. Pokud žalovaní spornou část pozemku potřebovali využít, na žádost žalovaného 1) žalobce b) vozidlo přeparkoval či nechal spornou část pozemku volnou, zároveň se žalobce b) někdy žalovaného 1) ptal, zda může na sporné části pozemku parkovat; většinově však žalobce b) na sporné části pozemku parkoval bez souhlasu žalovaných, žalobkyně c) souhlas s parkováním nikdy nežádala a většinou parkovala mimo spornou část pozemku souběžně s komunikací. Z dokazovaní však nevyplynulo, že by někdy žalovaní žádali žalobce o souhlas s využíváním sporné části pozemku. Žalobci, zejména žalobce b), prováděli nejméně od roku 2017 údržbu sporné části pozemku spočívající v úklidu a odklízení sněhu. Údržbu sporné části pozemku prováděli také žalovaní. Žalovaní parkovali svá vozidla běžně tak, že tato na spornou část pozemku nezasahovala. Předchůdci žalovaných spornou část pozemku také užívali k uskladnění stavebního materiálu. Žalovaní nejméně od roku 2000 užívali spornou část pozemku k parkování vozidel návštěv, zahradníků a údržby a příležitostnému uskladnění materiálu. Dopisem ze dne , datum,  vyzvali žalovaní žalobce b) a žalobkyni c), aby spornou část pozemku nevyužívali a tuto vyklidili. Na sporné části pozemku stojí od poloviny června osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda, RZ , SPZ, , které brání žalobcům v užívání sporné části pozemku k průjezdu a odjezdu vozidel, parkování vozidel a v manipulaci s nimi. Z dalších provedených důkazů soud I. stupně nezjistil žádné pro rozhodnutí relevantní skutečnosti, ostatní navržené důkazy soud I. stupně zamítl pro nadbytečnost.3. Z hlediska právního posouzení soud I. stupně zdůraznil, že žalobci a jejich právní předchůdci užívali spornou část pozemku k průchodu, k průjezdu, k parkování vozidel svých a návštěv, odkládání věcí (dlažba, popelnice, stavební materiál), tedy způsobem, který na první pohled evokuje držbu vlastnického práva, a prováděli údržbu a úklid sporné části pozemku, včetně odklízení sněhu, a to kontinuálně od roku 1976 s tím, že v průběhu času se obsah držby různě modifikoval, avšak v uvedené podobě držba trvala nejméně posledních 17 let. Žalovaní držbu sporné části pozemku žalobci od poloviny června 2026 ruší, když na ni umístili vozidlo Škoda, které brání žalobcům v užívání sporné části pozemku k průjezdu a odjezdu vozidel, parkování vozidel a v manipulaci s nimi; tímto jednáním tak žalovaní žalobce vypudili z držby. Ačkoliv žalobci byli vyzváni k vyklizení sporné části pozemku a zdržení se jeho užívání již dne , datum, , faktické rušení držby práva nastalo až v polovině června 2026 umístěním vozidla Škoda na spornou část pozemku, takže zákonem stanovenou lhůtu 6 týdnů ode dne, kdy se dozvěděli o svém právu a o osobě, která je z držby vypudila, dodrželi. Samotná kvalita držby, kterou vykonávali žalobci ve vztahu ke sporné části pozemku, je velmi problematická, držba totiž nebyla výlučná, jelikož z dokazování vyplynulo, že spornou část pozemku užívali také žalovaní k parkování vozidel svých návštěv, zahradníků a údržby (byť sami žalovaní svá vlastní vozidla parkovali vždy mimo spornou část pozemku) a k příležitostnému uskladnění stavebního materiálu a dále také prováděli její údržbu včetně odklízení sněhu. Držba žalobců nebyla řádná, neboť žádná kupní smlouva v ústní podobě nebyla nikdy uzavřena a předchůdci žalobců b) a c) to velmi dobře věděli a jsou si toho dobře vědomi i žalobci b) a c). Držba žalobců nebyla ani poctivá, neboť žalobci si nikdy nemohli myslet, že sporná část pozemku je jejich a od počátku věděli, že sporná část pozemku patří sousedům. Držba žalobců nebyla ani pravá, neboť žalobci začali užívat spornou část pozemku jako vlastní na základě dohody o zhotovení geometrického plánu, jenž měl být podkladem pro uzavření kupní smlouvy, přičemž předchůdci žalovaných jim užívání pozemku z části dovolili (průchod a průjezd) a příležitostně dovolili (skladování materiálu a parkování) a ve zbytku toto užívání tolerovali. Žalovaní v tomto pokračovali, když užívání sporné části pozemku žalobci tolerovali, případně jim toto příležitostně dovolili. O povaze držby žalobců svědčí totiž i to, že žalobce b) v několika případech žalované žádal o souhlas s užíváním sporné části pozemku a také skutečnost, že pokud žalovaní žalobce b) požádali, aby spornou část pozemku uvolnil, tento tak učinil. Žalobci tvrzený titul držby vlastnického práva ke sporné části pozemku (ústní kupní smlouva) nikdy neexistoval a žalobci užívali spornou část pozemku na základě dílčích souhlasů žalovaných či jejich předchůdců a na základě toho žalovaní a jejich předchůdci toto užívání sporné části pozemku ze strany žalobců trpěli. Za této situace žalobcům nevzniklo jakékoliv právo (průchodu, průjezdu apod.), natož právo vlastnické. V dané věci se jedná o výprosu a žalobci se žalobou z rušené držby snaží tuto výprosu přetavit v trvalé právo. Kdo vykonává právo z výprosy, může se domáhat posesorní ochrany podle § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ale jen vůči třetím osobám, nikoliv vůči vlastníkovi. Z jednání žalovaných, zejména výzvy ze dne , datum,  je zřejmé, že žalovaní již nesouhlasí s užíváním sporné části pozemku žalobci, a podle obsahu tak žalovaní odvolali souhlas s výprosou. Předchůdci žalovaných a žalovaní přenechali žalobcům věc k užívání, aniž by byla ujednána doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se věc užívat a vznikla výprosa ve smyslu § 2189 o. z. Na charakteru výprosy nemění nic ani skutečnost, že žalobci b) a c) a jejich předchůdci měli příležitostné povolení k užívání sporné části pozemku např. k parkování či uskladnění materiálu, neboť tato povolení byla omezená na konkrétní účel a v současné době jsou tato vyčerpána, a žalobci tak spornou část pozemku užívali již jen na základě výprosy (byl dán obecný souhlas s užíváním bez omezení času či vázanosti na konkrétní účel). Kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti (§ 2190 odst. 1 o. z.). Výprosník je pravým držitelem práva, které mu bylo povoleno z ochoty vykonávat, ale jen do doby, než bylo svolení odňato. Pokud stále obsah práva vykonává (např. stále projíždí přes zákaz, přes cizí pozemek), stává se držitelem nepravým. Podle § 1007 odst. 1 věty druhé o. z. lze proti žalobě na ochranu držby namítat, že žalobkyně získala proti žalovanému nepravou držbu. Žalobci jako výprosníci se po odvolání souhlasu s výprosou stali nepravými držiteli a na základě § 1007 odst. 1 o. z. nepožívají proti žalovaným jako vlastníkům právní ochrany z rušení držby práva. Soud I. stupně se neztotožnil s tvrzením, že žalobci spornou část pozemku vydrželi, protože pro řádné vydržení nesvědčila žalobcům řádná, poctivá a pravá držba a pro mimořádné vydržení absentoval nikoliv nepoctivý úmysl, jelikož nejméně předchůdci žalobců b) a c) od počátku věděli, že kupní smlouva teprve měla být uzavřena a že spornou část pozemku užívají bez jakéhokoliv titulu. Uvedené závěry o charakteru držby žalobců a vydržení vlastnického práva nelze vztáhnout na část pozemku p. č. , Anonymizováno,  lichoběžníkového tvaru, která se nachází za žlabem směrem ke garáži žalobců, a pod kterou se nachází sklepy žalobců a žalovaných (tato část je na povrchu opatřena izolací, kterou zhotovili žalobci s vědomím a souhlasem předchůdců žalovaných). Zároveň však platí, že držbu žalobců k této části pozemku p. č. , Anonymizováno,  žalovaní neruší, žalobce z držby nevypudili, ani do této nezasahují, a proto žalobcům nesvědčí právo domáhat se vůči žalovaným ochrany z rušené držby.4. Proti usnesení soudu I. stupně podali žalobci odvolání, v němž namítli, že soud I. stupně zjistil všechny zákonné předpoklady pro poskytnutí posesorní ochrany, totiž existenci poslední držby žalobců, její svémocné rušení žalovanými, resp. vypuzení žalobců z držby a včasné podání žaloby; za dané situace měl žalobě vyhovět, a ne ji zamítnout na základě nepřezkoumatelných úvah o kvalitě držby a právního titulu držby. Řízení o žalobě z rušené držby se omezuje na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení, účelem řízení není přitom rozhodnout, komu svědčí vlastnické či jiné právo, nýbrž obnovit poslední pokojný faktický stav; s výjimkou obrany dle § 1007 odst. 1 o. z. nepatří posuzování kvality držby do posesorního řízení. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu žalobci zdůraznili, že obecný soud nezkoumá, zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou, čemuž ovšem soud I. stupně nedostál, neboť své rozhodnutí založil právě na úvahách o právním titulu žalobců a na neřádnosti a nepoctivosti držby a nesplnění podmínek pro vydržení. Jestliže soud I. stupně správně zjistil, že žalobci spornou část pozemku kontinuálně po desítky let drželi, než byli žalovanými vypuzeni, pak nemohl odepřít ochranu na základě neprokázaného tvrzení o existenci výprosy a nemožnosti nabýt vlastnické právo ke spornému pozemku vydržením. Napadené usnesení je tak excesivní a popírající samotný smysl posesorní ochrany. Žalobci nesouhlasí s posouzením jejich držby jako držby nepravé, kdy absencí titulu lze zpochybnit pouze řádnost držby, nikoliv však její pravost. Žalobci se do držby sporné části pozemku ani nevetřeli svémocně, ani se do ní nevloudili potajmu nebo lstí, ani se nesnažili proměnit v trvalé právo to, co bylo povoleno pouze výprosou; existence výprosy nebyla prokázána. O výprosu nemohlo jít již jen z toho důvodu, že výprosa v letech 1975 a 1976 nebyla právem upravena. O výprosu nemohlo jít ani z toho důvodu, že skutkové okolnosti nesvědčí o bezplatném a kdykoli odvolatelném přenechání sporného pozemku k užívání, nýbrž záměrem manželů , jméno FO,  bylo trvale převést spornou část pozemku do vlastnictví manželům , jméno FO, . Úplatnost a trvalost je přitom se základními znaky výprosy neslučitelná. Tomuto odpovídá i jednání manželů , jméno FO, , kdy pan , jméno FO,  vyhotovil situaci rodinných domků a zakreslil spornou část pozemku jako součást parcely č. , Anonymizováno, , tento plánek byl schválen Městských národním výborem , Anonymizováno,  a manželé , jméno FO,  vybudovali na sporném pozemku nájezd k jejich domu a pod ním zbudovali sklep. Jestliže manželé , jméno FO,  podmiňovali převod sporné části pozemku úplatou, lze stěží předpokládat, že by bez jejího zaplacení po následující léta akceptovali to, že manželé , jméno FO,  s pozemkem nakládají jako s vlastním, vybudovali si na něm nájezd a zbudovali si sklep. Závěr soudu I. stupně o tom, že předchůdci žalovaných dovolili manželům , jméno FO,  spornou část pozemku užívat k průchodu a průjezdu ke garáži, navíc nemá oporu v označených důkazech (výpověď , jméno FO, , výpověď , tituly před jménem,  , adresa, , prohlášení , tituly před jménem,  , jméno FO, ), což žalobci blíže rozvedli. Neodpovídá obsahu provedených důkazů ani závěr soudu I. stupně, že spornou část pozemku k parkování užívali jak právní předchůdci žalobců, tak i žalovaných, kdy užívání stranou žalovanou nebylo rozhodně srovnatelné. Žalobci dále nesouhlasí s tím, že až do roku 1999 předchůdci žalobců žádali manžele , jméno FO,  o souhlas s ukládáním stavebního materiálu, kdy z domněnky svědkyně , jméno FO,  vytvořil kategorický závěr; navíc vypovídací hodnota této svědkyně byla nízká, jestliže si nepamatovala ani okolnosti podstatně významnější. Není ani pravdou, že by žalobci kdykoliv žádali žalované o svolení k parkování na sporné části pozemku nebo uznávali jejich oprávnění rozhodovat o jeho užívání; závěr byl opřen o děti žalovaných, jejichž výpovědi byly výrazně tendenční ve prospěch žalovaných, navíc se jedná o osoby blízké, takže jestliže soud I. stupně odmítl vycházet z účastnických výpovědí, neměl vycházet ani z těchto důkazů. U prohlášení , jméno FO,  namítali žalobci nejasné okolnosti vzniku tohoto prohlášení, jestliže se L. , jméno FO,  nemohla dostavit ze zdravotních důvodů k jednání. Svědkyně , jméno FO,  deklarovala přibližně 50 let trvající konfliktní vztah se žalobci, soud I. stupně ovšem nijak nevysvětlil, jak tuto skutečnost zohlednil, její výpověď je navíc zatížena zásadními rozpory. Ústavní soud navíc zdůraznil, že o výprosu může jít jen tehdy, svědčí-li okolnosti případu o vůli stran založit bezplatné a kdykoli odvolatelné užívání věci; výprosa nemohla být dána tam, kde vlastníci po dlouhou dobu akceptovali způsob užívání pozemků včetně vybudování zařízení trvalé povahy a existencí výprosy začali argumentovat až poté, co vyslovili nesouhlas s dalším užíváním. Soud I. stupně pominul záměr stran směřující k úplatnému převodu pozemku i vybudování nájezdu k domu a sklepa pod ním právními předchůdci žalobců; vybudování trvalých staveb s vědomím právních předchůdců žalovaných a následná vědomost o tom vylučuje kdykoli odvolatelnou výprosu. Absence prokázaného převodu vlastnického práva proto nemůže být podkladem pro závěr o existenci výprosy. Předchůdci žalobců za převod sporné části pozemku manželům , jméno FO,  navíc zaplatili, což odpovídá jejich podání stavebnímu úřadu ze dne , datum, , v němž manželé , jméno FO,  uvedli, že dne , datum,  byla uzavřena dohoda o vyměření části parcely a jejím pozdějším prodeji do jejich vlastnictví, která zůstala z části realizována; částečnou realizací byla myšlena faktická realizace včetně vyměření pozemku, zaplacení kupní ceny a následného užívání , jméno FO,  jako vlastníky, nebyla však dokončena po formální stránce před notářem s následným promítnutím do evidence nemovitostí; nelze z toho však dovozovat, že sporná část pozemku byla přenechána bezplatně na základě kdykoli odvolatelné výprosy. Nesprávný je rovněž kategorický závěr soudu, že žalobkyně a) při svém účastnickém výslechu uvedla nepravdu ohledně uzavření ústní kupní smlouvy, kdy není patrno, které konkrétní listiny takový závěr spolehlivě vyvracejí; výpověď svědkyně , jméno FO,  představuje odlišnou skutkovou verzi událostí, sama o sobě však neprokazuje nepravdivost výpovědi žalobkyně a). Stejně tak listiny na vyměření části pozemku prokazují existenci dohody směřující k budoucímu převodu, nevylučují však tvrzení žalobkyně a) o uzavření ústní kupní smlouvy. Soud I. stupně neidentifikoval ani konkrétní jednání, kterým by měli žalobci proměňovat údajnou výprosu v trvalé právo; žalobci se žalobou nedomáhají svého vlastnického práva, nýbrž výlučně obnovení faktického stavu, který existoval před svémocným vypuzením z držby; vyhovění žalobě by přitom nevytvořilo překážku věci pravomocně rozhodnuté pro následné řízení o určení vlastnického práva k pozemku a žalovaným by nijak nebránilo domáhat se ochrany jejich tvrzeného vlastnického práva petitorní žalobou na vyklizení pozemku. Žalobci tak navrhli, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že žalobě zcela vyhoví, a přizná jim náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.5. Žalovaní ve vyjádření k odvolání zdůraznili, že celý soudní spor vznikl z důvodu ořezání tújí žalovaných, díky čemuž je vidět do soukromí žalovaných z veřejné cesty; žalobci se sice původně omlouvali a slíbili, že vše nahradí, avšak následně si na pozemek žalobce b) zaparkoval auto, což bránilo odbornému ošetření tújí. Žalobci lživě tvrdili, že túje jsou jejich, protože je vysazovali, ač je vysazovali právní předchůdci žalovaných. V řízení žalobci tvrdili, že pozemek vydrželi, a proto se řešilo, kdo, co a kdy užíval. Svědci žalobců nejsou sousedy, v dané lokalitě se pohybovali před mnoha lety a neznají současný stav ani fungování sousedských vztahů. Není pravdou, že držba žalobců trvala od roku 1976, není ani pravdou, že vozidlo brání žalobcům v průjezdu, odjezdu a parkování vozidel, žalobci mají nadále dostatečný prostor pro příjezd ke svým garážím a vždy pro příjezd užívali pravou část. Není pravdou, že by žalovaní vypudili žalobce z užívání sporné části pozemku, ale naopak žalobce vypudil žalované, když na této části zaparkoval vozidla tak, že žalovaní na něm nemohou parkovat; je to schválnost a snaha dostat se bezplatně k cizímu majetku. Výprosa byla doložena geometrickými plány, kdy , právnická osoba,  st., otec žalobců b) a c) a manžel žalobkyně a), věděl o tom, že část sporného pozemku není jeho, a snažil se ji koupit od manželů , jméno FO, , k uzavření kupní smlouvy přitom nedošlo. Svědka , Anonymizováno,  paní , jméno FO,  nikdy neviděla a nezná ho. , jméno FO,  měla v roce 1980 pouze 4 roky, tak nemůže tvrdit, že spornou část pozemku , jméno FO,  plně užívali a udržovali a že užívání bylo založeno svolením manželů , jméno FO, ; navíc , jméno FO,  zde do revoluce nebydleli. , právnická osoba,  st. parkoval s vozidlem Avia na okraji veřejné komunikace, a ne na sporné části pozemku, na níž byla nezpevněná plocha a křivý terén. Svědek , Anonymizováno,  nemohl na stavbě pro svůj nízký věk v roce 1982 pracovat, žalobkyně a) nikdy neřídila a nevlastnila auto, tak na sporné části pozemku nemohla parkovat, svědek , jméno FO,  ml. uvedl, že tam někdy parkovali oni a že Avia stála skoro na cestě. Svědectví , Anonymizováno,  , jméno FO, , která je starousedlíkem, je pravdivé. , Anonymizováno,  , jméno FO,  uvedla, že , právnická osoba,  st. na sporné části pozemku nikdy neparkoval; předložené fotky při výslechu svědčí jen o tom, že si sedl do auta. Až dne , datum,  se žalovaní dozvěděli od žalobkyně c), že pod částí jejich pozemku mají žalobci podkopané sklepy. V dopise ze dne , datum,  manželé , jméno FO,  neuvádějí nic ve smyslu, že „odkoupili“ pozemek ani to nedokládají žádným dokumentem, na jednání stavebního úřadu dne , datum,  se nedostavili. Na setkání , datum,  se žalobci přiznali k tomu, že sporná část pozemku není jejich a souhlasí s vypracováním nájemní smlouvy. Žalobkyně a) svá tvrzení o odkupu neprokázala, nepředložila žádnou kupní smlouvu, neví, kolik to stálo a nemá žádný doklad o platbě, ačkoliv celý život pracovala jako účetní. Do ořezání tújí nikdy žalovaným nesdělila, že by spornou část pozemku s manželem koupili. Žalobci se chovali lstivě, např. když tajně zadali vyhotovení geometrického plánu v roce 2000, když cíleně fotografovali své vozidlo na sporné části pozemku, zatímco žalovaní nebyli doma či když žalobci bez snahy domluvit se sousedy dovozují mimořádné vydržení. Žádný z načrtnutých příjezdů k jednotlivým rodinným domům neodpovídá pozdější skutečnosti, načrtnutý příjezd ke , jméno FO,  z roku 1978 nebyl v té době skutečným, neboť , právnická osoba,  st. v té době neměl zdaleka hotový nájezd. Nebylo prokázáno, že sporná část pozemku byla přenechána manželům , jméno FO,  již právními předchůdci žalovaných, neboť ji užívala rodina , jméno FO,  a společnost pana , Anonymizováno, , parkovali tam a měli tam uložený stavební materiál pro dobudování domu; , jméno FO,  občasné užívání jen tolerovali. Právní posouzení je tak správné, jelikož pokojný stav, kdy žalovaní dávali souhlas s výprosou k užívání sporné části pozemku, skončil dne , datum, , po tomto datu žalobci nemohou spornou část pozemku ani užívat, ani zde parkovat, ani zde skladovat movité věci. Pokojný stav a sousedské vztahy byly narušeny žalobci. Žalovaní několikrát navrhli žalobcům, jak situaci vyřešit pokojně, avšak žalobci na toto nereagovali, a to ani na písemný návrh. Žalobkyně a) nikdy neprokázala držbu, jelikož neřídila ani nevlastnila auto. Žalobkyně c) mohla mít s ohledem na svůj věk řidičský průkaz nejdříve v říjnu 1993, žalobkyně c) žila v , adresa,  má dva vlastní byty, na , adresa,  jezdila jen o víkendech, na sporné části pozemku nikdy neparkovala, spoluvlastníkem se stala až v roce 2025. Žalobce b) mohl mít řidičský průkaz nejprve od června 1999, dokončil jen základní vzdělání, do 25 let nikde nepracoval, takže jen stěží si mohl pořídit vlastní auto, spoluvlastníkem se stal až v roce 2025; žalobci b) a c) tak nemohou odvozovat držbu od svých rodičů. Žalobce b) na sporné části pozemku tak, jak parkuje nyní, nikdy neparkoval, začal tak činit až po protiprávním ořezu tújí. Žalovaní navrhli, aby odvolací soud usnesení soudu I. stupně potvrdil a přiznal jim náhradu nákladů odvolacího řízení.6. Krajský soud v , Anonymizováno,  - pobočka ve , adresa, , jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že odvolání bylo podáno v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), žalobci jako k tomu legitimovanými subjekty (§ 201 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné (§ 201 a § 202 o. s. ř. a contrario), přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně a řízení jeho vydání předcházející (§ 212a o. s. ř.), kdy po ústním projednání věci dospěl k závěru, že jsou dány předpoklady pro potvrzení napadeného usnesení.7. Pokud jde o zjištěný skutkový stav, odvolací soud po seznámení se s obsahem napadeného usnesení, jakož i soudního spisu dospěl k závěru, že soud I. stupně provedl na poměry žaloby z rušené držby velmi obsáhlé dokazování a na základě zásady volného hodnocení dokazování vyjádřené v § 132 o. s. ř. pečlivě zhodnotil provedené důkazy a dovodil z těchto důkazů správné závěry o skutkovém stavu, kdy bylo patrno, z jakých konkrétních provedených důkazů byl ten který skutkový závěr učiněn, současně přiléhavě vysvětlil, proč té které účastnické či svědecké výpovědi uvěřil, či nikoliv. Úvahy, kterými se soud I. stupně řídil při hodnocení důkazů, a z těchto důkazů dovozené skutkové závěry neodporují obsahu provedených důkazů a mají logický základ. Odvolací soud nevidí v hodnocení důkazů disproporci, pro kterou by mělo být dokazování opakováno či doplněno.8. Konkrétně soud I. stupně náležitě vysvětlil, proč u žádného ze slyšených svědků nenabyl pochybnosti o věrohodnosti, kdy poukázal na spontánnost výpovědi, absenci vnitřních rozporů a na to, že si svědkové až na určité detaily neodporovali, nýbrž se jejich výpovědi doplňovaly; uvedené aspekty nepochybně pro věrohodnost svědčí. Soud I. stupně se rovněž zabýval otázkou, která se jevila na první pohled rozporná, kdo na sporné části pozemku parkuje a užívá ji, kdy smysluplně vysvětlil, že jestliže spornou část pozemku užívali jak žalobci, tak i žalovaní, pak jednotliví svědci přirozeně vnímali pouze určitou část této skutečnosti, nebyli-li u sporné části pozemku přítomni nepřetržitě. Je sice pravdou, že soud I. stupně se explicitně nezabýval věrohodností , Anonymizováno,  , jméno FO, , která při svém výslechu uvedla, že ji s žalobci pojí přibližně 50 let trvající konfliktní vztah, ale jelikož sama svědkyně tuto skutečnost při své svědecké výpovědi vyjevila, přičemž s ostatními svědky si – jak bylo uvedeno – nerozporovala a rovněž ona vypovídala spontánně, soud I. stupně nepochybil, jestliže k této výpovědi přihlédl. Ostatně i když vzájemné špatné vztahy mohou být sice motivem k tomu, aby svědek následně svou výpověď zkreslil, není možno zapomínat na to, že svědkyně vypovídala pod rizikem trestního stíhání pro případnou křivou výpověď, o čemž byla řádně poučena. Stejně tak není důvodem nevěrohodnosti svědků jen blízký či příbuzenský vztah k některému z účastníků, kdy nevěrohodnost účastníků byla právě založena ze skutečností vyplývajících z řízení.9. Stran účastnických výslechů, které jsou v obecnosti jen podpůrným důkazním prostředkem, jelikož sice i účastníci jsou povinni vypovídat pravdu a ničeho nezamlčovat, nemohou však být za uvádění nepravdivých skutečností trestně stíháni (srov. § 131 o. s. ř.), soud I. stupně se věrohodností vyslechnutých účastníků zabýval, přičemž nabyl o ní důvodné pochybnosti. Konkrétně soud I. stupně upozornil na to, že žalobkyně a) uvedla při svém výslechu, že došlo k ústnímu uzavření kupní smlouvy, tato skutečnost ovšem byla vyvrácena, kdy došlo toliko k vypracování geometrického plánu, nikoliv však k uzavření samotné kupní smlouvy, a to nejen výslechem svědkyně , Anonymizováno,  , jméno FO,  a jejím čestným prohlášením, ale i dalšími listinami. Soud I. stupně vysvětlil i to, v čem spatřoval nevěrohodnost ostatních žalobců a žalovaných, přitom výslovně zdůraznil, že značná tendenčnost byla spatřována zejména na straně žalující; odvolací soud v takto provedeném hodnocení účastnických výslechů neshledal pochybení, které by zpochybnilo následně celý skutkový stav.10. Pro úplnost lze dodat, že účastníci v rámci odvolacího řízení netvrdili žádnou novou skutečnost. Účastníci řízení sice uplatnili k důkazu další důkazní návrhy, a sice žádost o provedení zápisu novostavby, kolaudační rozhodnutí, geometrický plán, snímek katastrální mapy a předložené fotografie, tyto důkazy ale tyto důkazní návrhy odvolací soud byl nucen zamítnout, protože byly uplatněny v rozporu s neúplnou apelací odvolacího řízení, kdy na ně nedopadala žádná z výluk uvedených v § 205a o. s. ř.11. Pokud jde o právní posouzení, dospěl soud I. stupně ke správnému závěru, že podaná žaloba je nedůvodná, to však neznamená, že by se odvolací soud s právním posouzením soudu I. stupně ztotožnil v celém rozsahu.12. Lze připomenout, že držba je tradičním římskoprávním institutem v současnosti upraveným v § 987 a násl. o. z., jehož podstatou je faktické ovládání věci hmotné v úmyslu mít ji pro sebe (držba vlastnického práva) či faktický výkon obsahu nějakého práva pro sebe (držba jiného práva) bez ohledu na to, zdali držiteli takové právo náleží, či nikoliv. Držba je charakterizována dvěma složkami (předpoklady), a sice 1) výkonem vlastnického či jiného práva, tedy že se držitel objektivně chová způsobem odpovídajícím některému subjektivnímu právu (corpus possessionis – prvek objektivní), a 2) držební vůlí vykonávat právo pro sebe, která musí být dána najevo, byť konkludentně (animus possidendi – prvek subjektivní). Faktickým ovládáním se nerozumí jen fyzické ovládání věci. Fakticky věc ovládá ten, kdo podle obecných názorů a zkušeností vykonává tzv. panství nad věcí. Proto je držitelem pozemku i ten, kdo na něj fakticky dlouhou dobu nevstoupil, pokud se držby nechopí někdo jiný, a také ten, kdo vykonává držbu prostřednictvím jiné osoby (tzv. detentora). (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 728/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 490/2017). Jelikož pro vznik držby postačí naplnění jen uvedených dvou předpokladů, k uchopení držby nedochází až výslovnou deklarací vlastnického práva při právním jednání nebo ve správním nebo jiném řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 510/2025-II), přesto však držba musí být dostatečně zjevná navenek, neboť pro existenci držby (a potažmo i vydržení) nemůže stačit držba, kterou nemohl vlastník rozumně rozpoznat (srov. , adresa, , J. in , adresa, , J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2019, s. 1161).13. Držbu věci nevylučuje ani užívání věci jinou osobou než držitelem na základě věcného nebo závazkového práva (popřípadě i bez právního důvodu), pokud se tato osoba sama nechopí držby, a to ani v případě, že vlastník má k věci jen holé vlastnictví. Detentor v takovém případě odvozuje své právo od vlastníka, přičemž faktické ovládání věci detentorem se považuje za ovládání vlastníkem, který je držitelem věci (usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 2676/2008). Jinak řečeno, pokud je faktické užívání opíráno o právo užívat pozemek jiného vlastníka, nemůže jít o držbu vlastnického práva. Pokud držitelé užívali pozemek s vědomím, že je vlastnictvím jiného vlastníka, absentovala na jejich straně jejich držební vůle (animus possidendi), a to i v případě, že byli přesvědčeni o tom, že mají nárok na to, aby jim pozemek byl do jejich vlastnictví převeden a fakticky o něj pečovali, „jako by byl jejich vlastní“ (usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 3903/2023).14. Držba je obecně chráněná, a to před vypuzením z držby či proti jiným neoprávněným zásahům do držby, a to v § 1003 a násl. o. z. Vypuzením z držby lze rozumět svévolné překažení výkonu drženého práva; tedy vypuzení z držby práv nastane, když druhá stran odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání. Rušení držby lze potom charakterizovat jako každé omezování držitele ve výkonu drženého práva, nejde-li o vypuzení z držby; rušením držby jiných práv je přitom každé zamezení nebo faktické ztížení výkonu práva. Rušení může spočívat i ve verbálním projevu včetně neoprávněné výhrůžky, nikoliv však toliko tvrzení popírající cizí držbu či tvrdící držbu vlastní. Pro rušení platí, že musí mít základ v lidském chování, není však nutné, aby bylo zaviněné nebo aby vědomě směřovalo k rušení držby. Zpravidla bude mít rušební čin povahu konání, nelze však vyloučit ani opomenutí (srov. Spáčil, J., in Spáčil. J. Králík, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474), 2. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2021, s. 119).15. V soudním řízení se ochrana poskytuje držiteli buďto v rámci řádného (petitorního) soudního řízení v rámci tzv. publiciánské žaloby (§ 1043 o. z.), nebo v rámci specifického zkráceného (posesorního) soudního řízení, které je upraveno v § 176 a násl. o. s. ř., za subsidiární aplikace části první a části třetí hlavy první až čtvrté o. s. ř. Pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně (libovolně) ruší; obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci; v řízení přitom nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivním právům, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o. z.), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně. V případě vypuzení držitele může žalovaný podle § 1007 odst. 1 o. z. ještě namítat, že žalobce nabyl držbu nepravou nebo že jej z držby vypudil. Námitky petitorního charakteru, např. že rušitel je vlastníkem, nejsou však v posesorním sporu pro rozhodnutí soudu zásadní (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 3474/21-2). V souladu s § 1008 o. z. musí být žaloba podána v prekluzivní lhůtě šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší (subjektivní lhůta), nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé (objektivní lhůta).16. Při aplikaci uvedených závěrů na posuzovaný případ lze žalobcům přisvědčit v tom, že s výjimkou otázky, nakolik tvrzená držba žalobců byla držbou pravou, se neměl soud I. stupně v tomto typu řízení vůbec zabývat otázkou, zdali žalobci disponují právem k držbě vlastnického práva sporné části pozemku ani tím, zda tato držba byla řádná a poctivá, protože tyto námitky žalovaným nepřísluší a pro rozhodnutí ve věci jsou nepodstatné a účastníky řízení takové závěry ani nezavazují.17. Dále je namístě připomenout, že žaloba na ochranu rušené držby spadá nepochybně pod civilní sporné řízení ovládané zásadou dispoziční a zásadou projednací. Žalobci svou žalobu postavili na tvrzení, že disponují držbou vlastnického práva k části pozemku p. č. , Anonymizováno,  evidovaného ve vlastnictví žalovaných, kterou mají žalovaní rušit. Z provedeného dokazování vyplynulo zjištění, že část pozemku p. č. , Anonymizováno,  není jednolitá, nýbrž se člení na dvě menší části. První část pozemku, která má lichoběžníkový tvar, se nachází za žlabem směrem ke garáži žalobců a pod povrchem se nachází sklepy žalobců a žalovaných; na povrchu je část opatřena izolací, kterou zhotovili žalobci s vědomím a souhlasem předchůdců žalovaných. Ohledně této části soud I. stupně zjistil, že žalobci disponují držbou vlastnického práva, současně žalovaní žalobce v užívání této části pozemku nijak neruší, kdy žalobce z držby nevypudili ani do této části nezasahují, takže žalobcům právo na ochranu z rušené držby ohledně této části pozemku p. č. , Anonymizováno,  nepřísluší. Tento závěr soudu I. stupně shledal odvolací soud zcela přiléhavým, přičemž žalobci jej ve svém odvolání nijak nerozporovali, a proto v tomto rozsahu byla žaloba nepochybně na zamítnutí.18. Co se pak týče druhé části pozemku p. č. , Anonymizováno, , v odůvodnění označované jako sporná část pozemku, zde je třeba zdůraznit, že jestliže žalobci v žalobě tvrdili, že k ní disponují držbou vlastnického práva, pak se toto v řízení neprokázalo. Soud I. stupně na základě provedeného dokazování sice uvedl, že strana žalující (žalobci, případně jejich právní předchůdci) spornou část pozemku užívali průchodem, průjezdem, případně i parkováním a současně prováděli i údržbu (včetně zimní údržby), současně však dovodil, že tuto část sporného pozemku (byť v nižším rozsahu než žalobci) užívala rovněž strana žalovaná (žalovaní, případně jejich právní předchůdci), z čehož soud I. stupně učinil závěr, že se nejednalo o výlučnou držbu vlastnického práva, s čímž lze souhlasit. Kdyby se totiž žalobci skutečně chovali jako výluční držitelé vlastnického práva ke sporné části pozemku, pak by jen stěží trpěli opakované užívání ze strany žalovaných, resp. by jim poskytli pro užívání této sporné části jednorázové či dlouhodobé svolení; takové jednaní z dokazování nevyplynulo, naopak bylo prokázáno, že právě žalobci, resp. jejich právní předchůdci se v minulosti v několika případech dotazovali žalovaných, resp. jejich právních předchůdců, zdali mohou spornou část pozemku užívat, a současně žalobci na výzvu strany žalující spornou část pozemku uvolnili. Jestliže uvedené nesvědčí o tom, že by se žalobci vskutku chovali jako vlastníci sporné části předmětného pozemku, pak soud I. stupně při správném skutkovém zjištění pochybil v tom, že již z tohoto důvodu žalobní nárok nezamítl.19. Soud I. stupně následně přiléhavě dospěl k závěru, že i kdyby žalobci skutečně drželi vlastnické právo ke sporné části pozemku, nedisponovali by nárokem na ochranu rušené držby vlastnického práva z důvodu existence nepravé držby, jelikož spornou část pozemku užívali na základě výprosy (Uvedené právní posouzení by ostatně obstálo i v situaci, kdyby bylo možno uvažovat o držbě jiného než vlastnického práva ze strany žalobců, např. práva průchodu a průjezdu či práva parkování).20. Skutková podstata nepravé držby, a to úsilí o proměnu toho, co bylo povoleno jen výprosou, v trvalé právo, se týká případů, kdy nevrátí výprosník předmět výprosy půjčiteli po jejím skončení. V případě odvolání výprosy (a tím i ukončení výprosy) se vychází z toho, že pokud výprosník předmět výprosy nevrátí nebo nevyklidí, a naopak činí jednání, která jsou s výprosou neslučitelná, dává tak najevo, že má vůli mít věc pro sebe jako vlastní, a je tedy (nepravým – § 993 o. z.) držitelem (srov. Dobrovolná, E. Ochrana držby v občanském právu a civilním procesu. 1. vydání. , adresa, : Wolters Kluwer, dostupné v systému ASPI); namítají-li tak žalobci, že nemohlo jít o nepravou držbu, protože nebyl prokázán úmysl proměnit výprosu v trvalé právo, nemůže být tento jejich právní názor důvodný.21. Námitka nepravé držby svědčí držiteli (prvnímu) nejen v situaci, kdy by po nevrácení věci žaloval výprosníka posesorní žalobou na vrácení věci, ale přísluší mu i v situaci, kdy první trpěl užívání své věci výprosou druhému a druhý mu nyní nevyhoví jeho žádosti o vrácení věci nebo skončení jejího užívání; druhý tím sice nevypuzuje prvního z držby, ale jeho držba se tím stává vůči prvnímu nepravou a pokud první za této situace vypudí druhého z držby, a druhý proto podá žalobu podle § 1007, první se žalobě ubrání námitkou, že druhý měl proti němu jen nepravou držbu (srov. , adresa, , J. in , adresa, , J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 3. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2026, s. 1153).22. Nelze se ztotožnit s názorem žalobců v tom, že jejich žaloba nemůže být zamítnuta s ohledem na výprosu, jestliže výprosa nebyla v roce 1979 v právním řádu upravena. Předně v roce 1979 nebyla upravena rovněž ani držba vlastnického práva, ani možnost vydržení do výlučného vlastnictví, která přicházela do úvahy až s nabytím účinností novely č. 509/1991 Sb., tj. od , datum, , přesto se období předchozí držby (faktického užívání cizí věci či práva s úmyslem mít jej pro sebe) do vydržení započítávalo. Dále je třeba zdůraznit, že smluvní vztah výprosy byl sice výslovně upraven až v § 2189 a násl. o. z., který nabyl účinnosti dne , datum, , avšak to neznamená, že do , datum,  se o smluvní vztah výprosy jednat nemohlo, neboť situace, na kterou výprosa dopadá se neobjevila až od , datum, ; ostatně již dřívější judikatura k zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném do , datum, , výprosu dovozovala (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 421/2001, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 92/2008). Mimoto skutková podstata „usilování proměnit v trvalé právo to, co bylo povoleno jen výprosou“ se vztahuje nejen na výprosu, ale obdobně pro vztahy, ve kterých někdo dal jinému možnost užívat bezplatně věc či právo a smí užívání dle libosti ukončit, což se na jednu stranu nevztahuje např. na nájemce, pachtýře nebo vypůjčitele (srov. , adresa, , J. in , adresa, , J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 3. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2026, s. 1128), na druhou stranu se to bude vztahovat na situace, které by byly typicky dnes pod výprosu podřazovány či které mají jsou z hlediska smyslu a účelu obdobné.23. Co se týče samotného posouzení výprosy, neshledal odvolací soud, že by soud I. stupně jakkoli pochybil. Bylo prokázáno, že v roce 1979 se právní předchůdci žalobců a žalovaných dohodli na tom, že bude učiněno zaměření sporné části pozemku, aby následně mohlo dojít k převodu na právní předchůdce žalobců. Zatímco není sporu o to, že dojednané zaměření bylo provedeno, k uzavření samotné kupní smlouvy, natož pak v písemné formě (srov. § 46 odst. 1 obč. zák. ve znění účinném do , datum, ) a k její registraci státním notářstvím (srov. § 134 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do , datum, ), což bylo tehdy k platnosti smlouvy vyžadováno, nepochybně nedošlo, přičemž z dokazování nevyplynulo, že by předchůdci žalobců b) a c) za spornou část pozemku či její užívání čehokoliv uhradili; úhrada přitom rozhodně nevyplývá ani z dopisu ze dne , datum,  (na č. l. 190), který měli zaslat předchůdci žalobců b) a c) stavebnímu úřadu a v němž se hovoří toliko o částečném naplnění dohody, svědkyně , Anonymizováno,  , jméno FO,  přitom výslovně uzavření ústní kupní smlouvy či úhradu kupní ceny odmítla. Jestliže bylo za této situace prokázáno, že žalovaní, resp. jejich právní předchůdci, umožnili svým sousedům (žalobcům, resp. jejich právním předchůdcům) užívat spornou část svého pozemku a tato užívání následně tolerovali s tím, že byly prokázány jednotlivé dílčí souhlasy žalovaných či jejich předchůdců k užití sporné části pozemku, pak je posouzení skutkového stavu jako výprosy (případně funkčně obdobného institutu) rovněž podle odvolacího soudu zcela přiléhavým. Ostatně užívání na základě výprosy odpovídá i běžné zkušenosti za situace, kdy oba sousedé vědí, kudy vede vlastnická hranice, což chtějí v budoucnu vyřešit prodejem, pak je zřejmé, že tolerování užívání svého pozemku sousedem před uzavřením samotné kupní smlouvy se bude – nebude-li jiného vzájemného ujednání – zpravidla dít právě na základě výprosy, a nikoliv na základě institutu, který by měl založit možnost mimořádného vydržení, případně vést k ochraně rušené držby.24. Jestliže se přitom nyní žalobci poté, co byl ze strany žalovaných odvolán souhlas s užíváním sporné části pozemku, dovolávají ochrany držby svého vlastnického práva ke sporné části pozemku, pak je nepochybné, že jim posesorní ochrana nenáleží. Soud I. stupně v této souvislosti zcela přiléhavě uvedl, že i ten, kdo vykonává právo z výprosy, se sice může domáhat posesorní ochrany podle § 1003 o. z., ale jen vůči třetím osobám, a nikoliv vůči vlastníkovi.25. Lze tedy uzavřít, že soud I. stupně ve věci samé rozhodl věcně správně, a proto byly dány předpoklady pro potvrzení výroků I. a II. napadeného usnesení pro jejich věcnou správnost dle podle § 219 o. s. ř. (výrok I.).26. Byť žalobci svým odvoláním formálně napadli též výrok III. usnesení soudu I. stupně, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, žádné konkrétní výhrady proti tomuto výroku nevznesli, proti nákladovému výroku v průběhu odvolacího řízení nijak nebrojili ani žalovaní; za dané situace se odvolací soud v souladu se závěry obsaženými v aktuálním stanovisku Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bodě 30., nebyl povinen zabývat správností tohoto výroku. Toliko pro úplnost lze dodat, že soud I. stupně na základě zcela správné aplikace zásady procesního úspěchu vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal plnou náhradu nákladů řízení, kdy proti stanovené výši žádný z účastníků ničeho nenamítal a ani odvolací soud neshledal přiznanou výši zjevně nepřiměřenou. S ohledem na uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil rovněž výrok III. napadeného usnesení (výrok I.).27. Žalovaní, kteří měli postavení nerozlučných společníků, protože spor se týkal ohledně majetku spadajícího do jejich společného jmění manželů, byli v odvolacím řízení zcela procesně úspěšní, a proto jim přísluší společně a nerozdílně plná náhrada nákladů odvolacího řízení vůči žalobcům, kteří mají postavení samostatných společníků, tedy každý z žalobců je povinen na náhradě nákladů řízení uhradit 1/3. Účelně vynaložené náklady odvolacího řízení žalobců v celkové výši 5 553,90 Kč jsou tvořeny: a) odměnou za zastoupení žalovaných advokátem dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) v plné výši za 1 úkon právní pomoci spočívající v účasti u jednání odvolacího soudu v trvání do 2 hodin dle § 11 odst. 1 písm. g) AT (Odvolací soud neshledal účelným právní úkon spočívající v písemném vyjádření k odvolání ze dne , datum,  dle § 11 odst. 1 písm. k) AT, neboť toto vyjádření bylo zasláno odvolacímu soudu ani ne den před jednáním, tudíž soud I. stupně ani žalující strana se s ním již nemohli řádně seznámit, přičemž žalované ničeho nebránilo přednést své stanovisko až u samotného jednání odvolacího soudu) při sazbě mimosmluvní odměny za celý úkon právní služby ve výši 2 × 2 070 Kč (z tarifní hodnoty 30 000 Kč podle § 7 bod 4 AT ve spojení s § 9 odst. 1 AT a § 12 odst. 4 AT), tj. 4 140 Kč; b) 1 paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč za uvedený společný úkon právní služby (§ 13 odst. 4 AT); c) náhrada za 21% DPH ze základu 4 590 Kč, tj. částka 963,90 Kč. Každý z žalobců je tak povinen nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně k rukám jejich zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), částku 1 851,30 Kč, a to v souladu s § 160 odst. 1 částí věty před středníkem o. s. ř. do tří dnů od právní moci usnesení, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal odvolací soud důvody (výrok II.).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, může se oprávněná strana domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"RESOLUTION","ecli":"ECLI:CZ:KSBR:2026:60.Co.177.2026.1","publishedAt":"2026-11-10","decisionAt":"2026-10-13","caseNumber":{"senate":60,"registry":"Co","index":177,"year":2026,"pageNumber":376},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jiří","lastName":"Rezek","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSBR","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o ochranu rušené držby, o odvolání žalobců proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. července 2026, č. j. 10 C 87/2026-341,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":10,"registry":"C","index":87,"year":2026,"pageNumber":341},"affectedDate":"2026-07-07","courtCode":"OSZL","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"987","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1003","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1007","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2189","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2190","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SLUZEBNOST","LHUTY","DOKAZOVANI","SVEDEK","NAHRADA_NAKLADU","DRZBA","SMLOUVA_KUPNI","ZAVINENI","ODVOLANI","SMLOUVA_DAROVACI","NAKLADY_RIZENI","VRACENI_VECI","HODNOCENI_DUKAZU","RIDICSKY_PRUKAZ","VYPROSA","SMLOUVA_NAJEMNI","VYDRZENI","MIMORADNE_VYDRZENI"]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}