{"uuid":"97fb2dda-72aa-462d-81b3-5a424b48f1a0","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Evou Otáhalovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 97 298,05 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 230 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 780 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 450 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 61 242,01 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 013,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 114,80 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 780 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 6 780 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 385,77 Kč a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 27 771,63 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, a dále částku 18 826,04 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 752,98 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 591,43 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 450 Kč od 25. 11. 2026 do 24. 3. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 10 450 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 042,85 Kč a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 10 783,35 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 230 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 780 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 450 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 61 242,01 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 013,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 114,80 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 780 Kč od 25. 11. 2025 do 24. 3. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 6 780 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 385,77 Kč a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 27 771,63 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, a dále částku 18 826,04 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 752,98 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 591,43 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 450 Kč od 25. 11. 2026 do 24. 3. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 10 450 Kč od 25. 3. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 042,85 Kč a s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 10 783,35 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se vůči žalované domáhá zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", s žalovanou uzavřel dvě následující smlouvy o úvěru, a to dne 2. 2. 2024 smlouvu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", na jejímž základě poskytl žalované částku 35 000 Kč, a smlouvu č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 25. 9. 2023, kdy žalované poskytl částku 25 000 Kč. Podle smlouvy ze dne 2. 2. 2024 č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátit úvěr 35 000 Kč a další částku sestávající z poplatků a úroku ve výši 21 480 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Podle smlouvy č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 25. 9. 2023 se žalovaná zavázala mimo úvěr 35 000 Kč uhradit i další poplatky a úrok ve výši 30 072 Kč, a to ve 14 splátkách po 4 648 Kč. Poskytnuté částky, úroky a poplatky dle shora uvedených smluv měla žalovaná hradit ve splátkách, nečila to ovšem řádně a včas a původnímu věřiteli uhradila pouze část dluhu, u první smlouvy ze dne 2.2. 2024 žalovaná uhradila částku 28 220 Kč a u druhé smlouvy ze dne 23. 9. 2023 14 550 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaná dluh nezaplatila, proto je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též i úrok z úvěru a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru a sjednanou smluvní pokutu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Vzhledem k předloženým listinám soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyslovila souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 2. 2024 č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout úvěr 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s úrokem ve výši 1 268 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 462 Kč a inkasním poplatkem ve výši 4 500 Kč, celkem tedy 46 480 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že sjednaná úroková sazba úvěru činila 8 % ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) 272,44 % ročně. Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky denně. Žalovaná úvěr převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy a na úvěr částečně hradila, dosud zaplatila částku 28 220 Kč. Celkový dluh žalované se dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě skládá z neuhrazené jistiny ve výši 27 771,63 Kč, dlužného úroku a dosud neuhrazených poplatků 22 750,38 Kč, smluvní pokuty 17 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 894,80 Kč, který žalobkyně částečně kapitalizovala a úroku smluvního ve výši 8 % ročně z částky 27 771,63 Kč, který taktéž žalobkyně částečně kapitalizovala. Z dalších předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 25. 9. 2023 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s úrokem ve výši 1 775 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy 17 150 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 847 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 6 300 Kč, celkem tedy 65 072 Kč v 14 měsíčních splátek po 4 648 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že sjednaná úroková výše úvěru činila 8 % ročně a RPSN 272,44 % ročně. Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky denně. Žalovaná zápůjčku převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy, na shora uvedenou zápůjčku zaplatila částku 14 550 Kč. Celkový dluh žalované se dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě skládá z neuhrazené jistiny ve výši 10 783,35 Kč, dlužné části poplatku včetně úroku ve výši 7 476,65 Kč, smluvní pokuty 11 016,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 041,43 Kč, který žalobkyně částečně kapitalizovala a úroku smluvního ve výši 8 % ročně z částky 10 783,35 Kč, který taktéž žalobkyně částečně kapitalizovala. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 ve spojení s její přílohou, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným přešla z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, postoupení bylo oznámeno žalovanému. Žalobkyně zaslala dne 9. 3. 2026 žalované předžalobní výzvu, v níž byla vyzvána k úhradě dosud nezaplacení jistiny a poplatků včetně úroků ve lhůtě do 24. 3. 2026.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále je „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností shora uvedených smluv o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci měla dle předložených smluv o úvěru žalovaná zaplatit oproti poskytnuté částce 25 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po 14 měsících částku 46 480 Kč, což odpovídá ve smlouvách uvedenému RPSN zápůjček ve výši 272,44 % , i když samotný úrok byl sjednán ve výši 8 % ročně, dále oproti částce 35 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 14 měsíců částku 65 072 Kč, což odpovídá ve smlouvách uvedenému RPSN zápůjček ve výši 272,44 % a, i když samotný úrok byl sjednán ve výši 8 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu (dále jen NS), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je nutné přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. V dané věci byla žalovaná dle smluvních ujednání uvedených smluv ze dne 22. 2. 2024 a 25. 9. 2023 povinna v bezprostřední souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě úroku i částku 21 480 Kč a 30 072 Kč formálně ve smlouvách označených jako poplatky, které se ve smlouvě neoddělitelně pojí s poskytnutou zápůjčkou, když k jistině jsou připočítávány veškeré tyto sjednané platby, a povinnost žalované se konstituuje jako zaplacení celkové dlužné částky splatné dlužníkem (včetně úroků) 46 480 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč a ve výši 65 072 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně stanovil do předtištěného formuláře poplatek za poskytnutí úvěru 12 250 Kč, administrativní činnost ve výši 3 462 Kč a doplňkové služby – poplatek za hotovostní platby 4 500 Kč u první smlouvy, u druhého úvěru pak za poskytnutí úvěru 17 150 Kč, za vyhodnocení úvěru 4 847 Kč a poplatky za doplňkové služby – poplatek za hotovostní splátky 6 300 Kč, ačkoli administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá, rutinní a rychlá. Formuláře věřitele jsou již předem připravené, doplňují se o několik málo údajů, proto soud takto sjednaný poplatek považuje za částku, které ve skutečnosti vede ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skrytý úrok z úvěru. Sjednání takového poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti je úrokem za poskytnutí půjčky (tj. toliko cenou peněz bez vynaložení dalších nákladů), představuje obcházení zákona, což má též za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 580 o. z. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „administrativní poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy právě ujednání o nemravné výši částek, které měl dlužník splatit spolu s úvěrem jsou s ostatními ujednáními natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků (poplatků za poskytnutí úvěru) by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila. Administrativa tohoto typu smluv o bagatelních úvěrech navíc není složitá, spočívá ve vyplnění několika údajů do předtištěné formulářové smlouvy, tedy časová náročnost na její vyplnění je v řádu minut a nevede tedy k vysokým nákladům. Obsah služeb, který by mu měl být za tuto částku poskytnut, je přitom formulován vágním, neurčitým a nepřezkoumatelným způsobem, k tomu viz např. administrativní poplatek či hotovostní inkaso splátek. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako dlužníka dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy dlužné neuhrazené jistiny se ode dne následujícího po datu splatnosti poslední sjednané splátky úročí úrokem ve výši 8 % ročně, jejichž zaplacení žalobkyně rovněž požaduje, stejně jako sjednanou smluvní pokutu. Ustanovení daných smluv ve svém souhrnu zakládá proto tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobuje absolutní neplatnost těchto úvěrových smluv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Z výše uvedených závěrů pak vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalované je s ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy jako bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr dne 2. 2. 2024 ve výši 25 000 Kč, z žalobních tvrzení plyne, že žalovaná zaplatila na úvěr 28 220 Kč a také úvěr 35 000 Kč dne 23. 9. 2023, na který dosud uhradila žalovaná částku 14 550 Kč. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smluv o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaná vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni jako postupníku, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.), a proto je důvodný nárok žalobkyně pouze co do částky 6 780 Kč u smlouvy ze dne 2. 2. 2024. Na základě smlouvy ze dne 23. 9. 2023 je nárok žalobkyně důvodný pouze do 10 450 Kč. Důvodný je i nárok žalobkyně na úroky z prodlení z těchto částek, neboť žalovaná byla a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Prodlení žalované začalo plynout v souladu s výzvou právního předchůdce žalobkyně ze dne 9. 3. 2026 od 25. 3. 2026, kdy byla touto upomínkou stanovena lhůta pro plnění dlužníku do 24. 3. 2026 a tuto upomínku lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Od 25. 3. 2026 byla proto žalovaná v prodlení s plněním vzniklého bezdůvodného obohacení, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení tato překročila výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadovanou další částku jistiny a poplatků, jakož i úroků z úvěru, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Pokud jde o příslušenství pohledávky v podobě dalších požadovaných úroků z prodlení, soud pro vyčerpání žalobního petitu zamítl rovněž nárok na požadované úroky z prodlení do 24. 3. 2026, kdy byl poslední den včasného splnění bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému. Zároveň soud nově určil výši zákonných úroků z prodlení, neboť ke dni splatnosti bezdůvodného obohacení byla jejich výše nižší než výše požadovaná žalobkyní. Ohledně vzniklého rozdílu soud žalobu žalobkyně zamítl. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadované další částky jistiny s úrokem z prodlení, jakož i požadované úroky z úvěru, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z větší části úspěšné žalované, které vzniklo právo na jejich náhradu, žádné náklady v tomto řízení nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se vůči žalované domáhá zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , s žalovanou uzavřel dvě následující smlouvy o úvěru, a to dne 2. 2. 2024 smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalované částku 35 000 Kč, a smlouvu č. , hodnota,  dne 25. 9. 2023, kdy žalované poskytl částku 25 000 Kč. Podle smlouvy ze dne 2. 2. 2024 č. , hodnota,  měla žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně vrátit úvěr 35 000 Kč a další částku sestávající z poplatků a úroku ve výši 21 480 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Podle smlouvy č. , hodnota,  ze dne 25. 9. 2023 se žalovaná zavázala mimo úvěr 35 000 Kč uhradit i další poplatky a úrok ve výši 30 072 Kč, a to ve 14 splátkách po 4 648 Kč. Poskytnuté částky, úroky a poplatky dle shora uvedených smluv měla žalovaná hradit ve splátkách, nečila to ovšem řádně a včas a původnímu věřiteli uhradila pouze část dluhu, u první smlouvy ze dne 2.2. 2024 žalovaná uhradila částku 28 220 Kč a u druhé smlouvy ze dne 23. 9. 2023 14 550 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaná dluh nezaplatila, proto je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též i úrok z úvěru a zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru a sjednanou smluvní pokutu.2. Vzhledem k předloženým listinám soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyslovila souhlas s projednáním věci bez nařízení jednání, žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu.3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 2. 2024 č. , hodnota,  má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout úvěr 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s úrokem ve výši 1 268 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12 250 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 462 Kč a inkasním poplatkem ve výši 4 500 Kč, celkem tedy 46 480 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že sjednaná úroková sazba úvěru činila 8 % ročně a roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) 272,44 % ročně. Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky denně. Žalovaná úvěr převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy a na úvěr částečně hradila, dosud zaplatila částku 28 220 Kč. Celkový dluh žalované se dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě skládá z neuhrazené jistiny ve výši 27 771,63 Kč, dlužného úroku a dosud neuhrazených poplatků 22 750,38 Kč, smluvní pokuty 17 500 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 28 894,80 Kč, který žalobkyně částečně kapitalizovala a úroku smluvního ve výši 8 % ročně z částky 27 771,63 Kč, který taktéž žalobkyně částečně kapitalizovala. Z dalších předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota,  ze dne 25. 9. 2023 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s úrokem ve výši 1 775 Kč, poplatkem za uzavření smlouvy 17 150 Kč, administrativním poplatkem ve výši 4 847 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso 6 300 Kč, celkem tedy 65 072 Kč v 14 měsíčních splátek po 4 648 Kč. Ze smlouvy dále plyne, že sjednaná úroková výše úvěru činila 8 % ročně a RPSN 272,44 % ročně. Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky denně. Žalovaná zápůjčku převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy, na shora uvedenou zápůjčku zaplatila částku 14 550 Kč. Celkový dluh žalované se dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě skládá z neuhrazené jistiny ve výši 10 783,35 Kč, dlužné části poplatku včetně úroku ve výši 7 476,65 Kč, smluvní pokuty 11 016,04 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 11 041,43 Kč, který žalobkyně částečně kapitalizovala a úroku smluvního ve výši 8 % ročně z částky 10 783,35 Kč, který taktéž žalobkyně částečně kapitalizovala. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 ve spojení s její přílohou, má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným přešla z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni, postoupení bylo oznámeno žalovanému. Žalobkyně zaslala dne 9. 3. 2026 žalované předžalobní výzvu, v níž byla vyzvána k úhradě dosud nezaplacení jistiny a poplatků včetně úroků ve lhůtě do 24. 3. 2026.4. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále je „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle ust. § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností shora uvedených smluv o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 833/2008). V dané věci měla dle předložených smluv o úvěru žalovaná zaplatit oproti poskytnuté částce 25 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po 14 měsících částku 46 480 Kč, což odpovídá ve smlouvách uvedenému RPSN zápůjček ve výši 272,44 % , i když samotný úrok byl sjednán ve výši 8 % ročně, dále oproti částce 35 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 14 měsíců částku 65 072 Kč, což odpovídá ve smlouvách uvedenému RPSN zápůjček ve výši 272,44 % a, i když samotný úrok byl sjednán ve výši 8 % ročně. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu (dále jen NS), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 a sp. zn. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS sp. zn. 21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je nutné přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS v rozhodnutích sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020 uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. 15 Co 61/2022 – 69 ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“6. V dané věci byla žalovaná dle smluvních ujednání uvedených smluv ze dne 22. 2. 2024 a 25. 9. 2023 povinna v bezprostřední souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně kromě úroku i částku 21 480 Kč a 30 072 Kč formálně ve smlouvách označených jako poplatky, které se ve smlouvě neoddělitelně pojí s poskytnutou zápůjčkou, když k jistině jsou připočítávány veškeré tyto sjednané platby, a povinnost žalované se konstituuje jako zaplacení celkové dlužné částky splatné dlužníkem (včetně úroků) 46 480 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 3 320 Kč a ve výši 65 072 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně stanovil do předtištěného formuláře poplatek za poskytnutí úvěru 12 250 Kč, administrativní činnost ve výši 3 462 Kč a doplňkové služby – poplatek za hotovostní platby 4 500 Kč u první smlouvy, u druhého úvěru pak za poskytnutí úvěru 17 150 Kč, za vyhodnocení úvěru 4 847 Kč a poplatky za doplňkové služby – poplatek za hotovostní splátky 6 300 Kč, ačkoli administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá, rutinní a rychlá. Formuláře věřitele jsou již předem připravené, doplňují se o několik málo údajů, proto soud takto sjednaný poplatek považuje za částku, které ve skutečnosti vede ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skrytý úrok z úvěru. Sjednání takového poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti je úrokem za poskytnutí půjčky (tj. toliko cenou peněz bez vynaložení dalších nákladů), představuje obcházení zákona, což má též za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 580 o. z. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „administrativní poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.7. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy právě ujednání o nemravné výši částek, které měl dlužník splatit spolu s úvěrem jsou s ostatními ujednáními natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků (poplatků za poskytnutí úvěru) by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila. Administrativa tohoto typu smluv o bagatelních úvěrech navíc není složitá, spočívá ve vyplnění několika údajů do předtištěné formulářové smlouvy, tedy časová náročnost na její vyplnění je v řádu minut a nevede tedy k vysokým nákladům. Obsah služeb, který by mu měl být za tuto částku poskytnut, je přitom formulován vágním, neurčitým a nepřezkoumatelným způsobem, k tomu viz např. administrativní poplatek či hotovostní inkaso splátek. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položek představujících vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako dlužníka dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy dlužné neuhrazené jistiny se ode dne následujícího po datu splatnosti poslední sjednané splátky úročí úrokem ve výši 8 % ročně, jejichž zaplacení žalobkyně rovněž požaduje, stejně jako sjednanou smluvní pokutu. Ustanovení daných smluv ve svém souhrnu zakládá proto tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobuje absolutní neplatnost těchto úvěrových smluv.8. Z výše uvedených závěrů pak vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalované je s ohledem na absolutní neplatnost smluv o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy jako bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr dne 2. 2. 2024 ve výši 25 000 Kč, z žalobních tvrzení plyne, že žalovaná zaplatila na úvěr 28 220 Kč a také úvěr 35 000 Kč dne 23. 9. 2023, na který dosud uhradila žalovaná částku 14 550 Kč. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti smluv o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaná vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni jako postupníku, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.), a proto je důvodný nárok žalobkyně pouze co do částky 6 780 Kč u smlouvy ze dne 2. 2. 2024. Na základě smlouvy ze dne 23. 9. 2023 je nárok žalobkyně důvodný pouze do 10 450 Kč. Důvodný je i nárok žalobkyně na úroky z prodlení z těchto částek, neboť žalovaná byla a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Prodlení žalované začalo plynout v souladu s výzvou právního předchůdce žalobkyně ze dne 9. 3. 2026 od 25. 3. 2026, kdy byla touto upomínkou stanovena lhůta pro plnění dlužníku do 24. 3. 2026 a tuto upomínku lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Od 25. 3. 2026 byla proto žalovaná v prodlení s plněním vzniklého bezdůvodného obohacení, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení tato překročila výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadovanou další částku jistiny a poplatků, jakož i úroků z úvěru, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Pokud jde o příslušenství pohledávky v podobě dalších požadovaných úroků z prodlení, soud pro vyčerpání žalobního petitu zamítl rovněž nárok na požadované úroky z prodlení do 24. 3. 2026, kdy byl poslední den včasného splnění bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému. Zároveň soud nově určil výši zákonných úroků z prodlení, neboť ke dni splatnosti bezdůvodného obohacení byla jejich výše nižší než výše požadovaná žalobkyní. Ohledně vzniklého rozdílu soud žalobu žalobkyně zamítl. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadované další částky jistiny s úrokem z prodlení, jakož i požadované úroky z úvěru, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť z větší části úspěšné žalované, které vzniklo právo na jejich náhradu, žádné náklady v tomto řízení nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSTA:2026:6.C.63.2026.1","publishedAt":"2026-11-12","decisionAt":"2026-09-30","caseNumber":{"senate":6,"registry":"C","index":63,"year":2026,"pageNumber":24},"solver":{"titlesBefore":"Mgr. Ing.","firstName":"Eva","lastName":"Otáhalová","titlesAfter":"","function":"soudkyně"},"courtCode":"OSTA","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 97 298,05 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"580","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NEPLATNOST_PRAVNIHO_JEDNANI","NAKLADY_RIZENI","LHUTY","SMLOUVA_O_UVERU","OCHRANA_OSOBNOSTI","NAHRADA_NAKLADU"]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}