{"uuid":"98c4b1b2-ac51-471a-ad3b-f17163a6cc2b","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátkou JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 90 246 Kč s příslušenstvím + 13 905,55 Kč - smlouva o úvěru + smluvní pokuta","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 18 283,65 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 25. 11. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty 13 904,55 Kč a 20% úroků z částky 69 809,80 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úroky dosáhnou částky 237 996 Kč, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 18 283,65 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 25. 11. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty 13 904,55 Kč a 20% úroků z částky 69 809,80 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úroky dosáhnou částky 237 996 Kč, zamítá.\nII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne 25. 11. 2019 domáhala zaplacení částky 90 246 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila dne 22. 1. 2019 žalované částku ve výši 71 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 30 měsíčních splátkách ve výši 6 611 Kč. Úvěr byl dojednán efektivní úrokovou sazbou ve výši 166,38 % ročně. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že schopnost žalované splácet byla prověřena na základě dokladů a informací od žalované pomocí databází umožňující prověření úvěruschopnosti žalované a z jiných zdrojů. Zejména se mělo jednat o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalované. Také byla zjišťována úvěrová historie žalované. Žalovaná však své smluvní povinností neplnila a došlo tedy ke zesplatnění úvěru dne 18. 6. 2019. Žalovaná žalobkyni uhradila pouze dvě splátky, každou ve výši 6 611 Kč. Na základě smluvních ujednání tak žalobkyně požadovala jistinu nesplaceného úvěru ve výši 87 450, 19 Kč (původní jistina 69 809,80 Kč + přirostlé úroky 17 640,39 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu 1 996 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 87 450,19 denně od 20. 6. 9. 2019 do 25. 11. 2019 ve výši 13 904,55 Kč a úrok za poskytnutí úvěru v nominální výši 102,09 % ročně od 20. 6. 2019 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána na adresu trvalého pobytu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Městský soud v Brně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 12. 10. 2020, čj. 213 C 5/2020-97, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 57 778 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 25. 11. 2019 do zaplacení (I. výrok) a žalobu zamítl co do 46 372,55 Kč s 9,75% úroky z prodlení z částky 32 468 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení a co do 102,09 % úroků z částky 69 809,80 Kč od 20. 6. 2019 do zaplacení, maximálně však do částky 237 996 Kč (II. výrok). Žalované dále uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 280,82 Kč (III. výrok).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 2. 2022, č.j. 27 Co 23/2021-128, rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 18 283,65 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 25. 11. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty 13 904,55 Kč a 20% úroků z částky 69 809,80 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úroky dosáhnou částky 237 996 Kč, a ve III. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Předmětem řízení tedy zůstala shora uvedená část zrušená ze strany Krajského soudu v Brně. Jednalo se o přirostlý úrok k jistině ve výši 3 455,85 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč, náklady v souvislosti s prodlení žalované ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 13 904,55 Kč, spolu s příslušenstvím specifikovaným v bodě 4. tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Ve věci bylo nařízeno jednání na 26. 7. 2022, k tomuto jednání se žádný z účastníků nedostavil, ač byli oba předvoláni řádně a včas. Účastníci svoji neúčast neomluvili. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 21. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" na základě které se žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 71 000 Kč, a že žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v 30 měsíčních splátkách po 6 611 Kč Celkem se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit částku ve výši 198 330 Kč. Výše úroku ze smlouvy byla 166,38 % p. a. a byla sjednána jako pevná a RPSN činila 166,38 % p. a. (návrh na uzavření smlouvy o úvěru č.l. 29-31 + předsmluvní formulář č.l. 26-28 + informace pro klienty č.l.17-18 + oznámení o schválení úvěru č.l.16 + dodejka č.l. 37). Totožnost žalované byl ověřena dle jejího osobního dokladu (osobní doklad č.l. 75).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 44) soud zjistil, že dne 22. 1. 2019 byla žalované vyplacena částka ve výši 71 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z pracovní smlouvy žalované a jejího dodatku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 25. 9. 2018 (č.l. 19-23) soud zjistil, že hrubá mzda žalované činila v době uzavření smlouvy částku 16 500 Kč měsíčně a žalovaná měla sjednaný pracovní poměr na dobu určitou do 30. 6. 2019.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Z karty klienta (č.l. 15) soud zjistil, že žalobkyně u žalované eviduje celkem 2 úhrady ve výši 6 611 Kč, a to ze dne 29. 3. 2019 a 30. 4. 2019.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Z hodnocení klienta (č.l. 24-25) soud zjistil, že v rámci analýzy bonity má žalovaná uvedený čistý měsíční příjem ve výši 15 000 Kč, výdaje na bydlení 1 820 Kč a dále výdaje 3 410 Kč Celkem výdaje žalované tvoří 5 230 Kč, dále je započítána rezerva 1 000 Kč. Jako volné zdroje je uvedena částka 8 770 Kč. Forma bydlení je uvedena vlastní. Z výplatního lístku za měsíc 11/2018 soud zjistil, že žalovaná měla základní měsíční příjem ve výši 16 500 Kč, prémie ve výši 2 503 Kč a příplatek za práci v sobotu a neděli ve výši 343 Kč. Celková čistá mzda činila 15 387 Kč. Z výplatního lístku za měsíc 12/2018 soud zjistil, že žalovaná měla základní měsíční příjem ve výši 14 143 Kč, prémie ve výši 2 148 Kč a příplatek za práci v sobotu a neděli ve výši 280 Kč. Celková čistá mzda činila 14 761 Kč (mzdové lístky č.l. 32-36).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Z předloženého scoringu (č.l. 43) žalované soud zjistil, že tzv. CBS skóre nebylo u žalované vypočítáno a byl jí udělen kód příznaku 16 – klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). V registru SOLUS neměla žalovaná žádné záznamy (výpis z registru SOLUS č.l. 9).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Z informací o účtu (č.l. 90) žalované soud zjistil, že v době sjednávání úvěru byla žalovaná vlastníkem účtu, na který došlo k vyplacení částky a dále, že disponsibilní zůstatek činil 1,77 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. V oznámení o zesplatnění ze dne 18. 6. 2019 (č.l. 14 + česné prohlášení č.l. 87) žalobkyně žalované oznámila, že došlo ke zepslatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě částky do 10 dnů. Následně dále žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky (výzvy k zaplacení č.l. 10-13).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalobkyně vyzvala dne 6. 11. 2019 žalovanou k úhradě žalované částky (předžalobní výzva č.l. 6 + podací arch č.l. 7).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Právním posouzením dospěl soud k následujícím závěrům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Soud v projednávané věci došel k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy, neboť žalobkyně dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalované. Ačkoliv žalobkyně v žalobě i doplnění žaloby tvrdila, že úvěruschopnost prověřila dostatečně, tato svá tvrzení neprokázala. O nutném poučení žalobkyně o potřebě doplnit tvrzení a důkazy stran výdajové stránky žalované by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Žalobkyně sice zjistila, příjem žalované ze zaměstnání a provedla lustrace žalované včetně scoringu, ovšem soud má za to, že postup žalobkyně byl výrazně nedostatečný. Žalobkyně, ani přes výzvu soudu nijak neuvedla, jak reagovala na scoring žalobkyně, v němž bylo uvedeno, že je smlouva„ špatná“. Žalobkyně si dále neobstarala ani výpisy z účtu žalované, a to přesto, že prokazatelně věděla, že zůstatek na účtu žalované je 1,77 Kč. Stejně tak žalobkyně neověřila ani tvrzení žalované, že užívá vlastní bydlení a nijak neověřovala výši výdajů za bydlení. Výdaje žalované stanovené jako životní minimum jsou, i dle tvrzení žalobkyně, stanoveny na základě právního předpisu a nikoliv na prověření skutečných výdajů žalované. U žalované navíc byly přítomny i další rizikové faktory. Pracovní smlouva žalované byla pouze na dobu určitou, přičemž sjednaná doba práce měla skončit dříve, než by došlo ke splacení úvěru. Přibližně 15% mzdy žalobkyně pak bylo tvořeno pohyblivou a nenárokovou složkou mzdy. Tyto rizikové faktory samy o sobě nevylučují, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy schopna úvěr splácet, ovšem žalobkyně porušila svoji zákonnou povinnost řádně úvěruschopnost žalované prověřit. Informace, které žalobkyně o žalované zjistila, jsou tak nedostatečné, že z nich není možné uzavřít, že žalovaná měla k datu uzavření smlouvy schopnost úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru poskytne úvěr pouze tehdy, nejsou-li důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žadatele o úvěr. V projednávané věci bylo, jak je uvedeno výše, takových důvodných pochybností hned několik. Žalobkyně však místo toho, aby po žalované vyžádala další informace, úvěr bez dalšího poskytla. O absenci úvěruschopnosti svědčí i to, že žalovaná vyvinula určitou snahu úvěr splácet, když zaplatila celkem 2 splátky, ovšem obě výrazně po splatnosti. Soud se dále neztotožňuje s tím, že by požadavky na žalobkyni jako poskytovatele úvěru byly příliš velké. V dané věci velmi pravděpodobně stačilo od žalované vyžádat výpisy z účtů (např. za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy) a ohledně výdajů na bydlení výpis z katastru nemovitostí a dokladu o výši hrazených záloh. Tyto požadavky by fakticky žalobkyni nijak nezatížily a s vysokou pravděpodobností by poskytly dostatek informací ohledně schopnosti žalované úvěr splácet. Na závěr soud ještě uvádí, že výpisy z účtů patrně žalobkyně běžně vyžaduje, neboť jsou jako zdroj informací uvedeny v žalobě, přesto je však v tomto případě žalobkyně nepožadovala (respektive je ani na výzvu soudu nepředložila). Žalobkyně tedy nejednala s odbornou péčí a porušila povinnost stanovenou jí zákonem. Názor žalobkyně, prezentovaný v doplnění žaloby ze dne 11. 6. 2020, že pro posouzení výdajových poměrů žadatele o úvěr je dostatečným podkladem žadatelovo prohlášení (přesto, že vzbuzuje důvodné pochybnosti) je v rozporu se standardem odborné péče a také v rozporu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. Nedodržení povinnosti dostatečně prověřit úvěruschopnost žadatele o úvěr má pak ze zákona za důsledek neplatnost úvěrové smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaná neplatnost namítala. Pro absolutní neplatnost uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěryschopnosti žalované celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Z obdobných důvodů soud žalobkyni nepřiznal ani poplatky + smluvní pokuty, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – odpadl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. S ohledem na výše uvedené soud ve zbytku uplatněného nároku žalobu pod výrokem I. zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. O nákladech řízení i nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto výrokem II. v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve zbytku řízení plně úspěšná, nicméně pro její pasivitu v celém řízení jí žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne 25. 11. 2019 domáhala zaplacení částky 90 246 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila dne 22. 1. 2019 žalované částku ve výši 71 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 30 měsíčních splátkách ve výši 6 611 Kč. Úvěr byl dojednán efektivní úrokovou sazbou ve výši 166,38 % ročně. Žalobkyně dále v žalobě uvedla, že schopnost žalované splácet byla prověřena na základě dokladů a informací od žalované pomocí databází umožňující prověření úvěruschopnosti žalované a z jiných zdrojů. Zejména se mělo jednat o doklady o příjmech, výpisy z účtů a prohlášení žalované. Také byla zjišťována úvěrová historie žalované. Žalovaná však své smluvní povinností neplnila a došlo tedy ke zesplatnění úvěru dne 18. 6. 2019. Žalovaná žalobkyni uhradila pouze dvě splátky, každou ve výši 6 611 Kč. Na základě smluvních ujednání tak žalobkyně požadovala jistinu nesplaceného úvěru ve výši 87 450, 19 Kč (původní jistina 69 809,80 Kč + přirostlé úroky 17 640,39 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu 1 996 Kč s příslušenstvím, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 87 450,19 denně od 20. 6. 9. 2019 do 25. 11. 2019 ve výši 13 904,55 Kč a úrok za poskytnutí úvěru v nominální výši 102,09 % ročně od 20. 6. 2019 do zaplacení.\n2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána na adresu trvalého pobytu.\n3. Městský soud v Brně ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 12. 10. 2020, čj. 213 C 5/2020-97, kterým žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 57 778 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 25. 11. 2019 do zaplacení (I. výrok) a žalobu zamítl co do 46 372,55 Kč s 9,75% úroky z prodlení z částky 32 468 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení a co do 102,09 % úroků z částky 69 809,80 Kč od 20. 6. 2019 do zaplacení, maximálně však do částky 237 996 Kč (II. výrok). Žalované dále uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 280,82 Kč (III. výrok).\n4. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 2. 2022, č.j. 27 Co 23/2021-128, rozhodl tak, že rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, kterou byla žaloba zamítnuta co do 18 283,65 Kč s 9,75% úroky z prodlení od 25. 11. 2019 do zaplacení, smluvní pokuty 13 904,55 Kč a 20% úroků z částky 69 809,80 Kč od 25. 11. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úroky dosáhnou částky 237 996 Kč, a ve III. výroku zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.\n5. Předmětem řízení tedy zůstala shora uvedená část zrušená ze strany Krajského soudu v Brně. Jednalo se o přirostlý úrok k jistině ve výši 3 455,85 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 996 Kč, náklady v souvislosti s prodlení žalované ve výši 800 Kč a smluvní pokuty ve výši 13 904,55 Kč, spolu s příslušenstvím specifikovaným v bodě 4. tohoto rozsudku.\n6. Ve věci bylo nařízeno jednání na 26. 7. 2022, k tomuto jednání se žádný z účastníků nedostavil, ač byli oba předvoláni řádně a včas. Účastníci svoji neúčast neomluvili. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.\n7. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.\n8. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 21. 1. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 71 000 Kč, a že žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v 30 měsíčních splátkách po 6 611 Kč Celkem se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit částku ve výši 198 330 Kč. Výše úroku ze smlouvy byla 166,38 % p. a. a byla sjednána jako pevná a RPSN činila 166,38 % p. a. (návrh na uzavření smlouvy o úvěru č.l. 29-31 + předsmluvní formulář č.l. 26-28 + informace pro klienty č.l.17-18 + oznámení o schválení úvěru č.l.16 + dodejka č.l. 37). Totožnost žalované byl ověřena dle jejího osobního dokladu (osobní doklad č.l. 75).\n9. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 44) soud zjistil, že dne 22. 1. 2019 byla žalované vyplacena částka ve výši 71 000 Kč.\n10. Z pracovní smlouvy žalované a jejího dodatku [číslo] ze dne 25. 9. 2018 (č.l. 19-23) soud zjistil, že hrubá mzda žalované činila v době uzavření smlouvy částku 16 500 Kč měsíčně a žalovaná měla sjednaný pracovní poměr na dobu určitou do 30. 6. 2019.\n11. Z karty klienta (č.l. 15) soud zjistil, že žalobkyně u žalované eviduje celkem 2 úhrady ve výši 6 611 Kč, a to ze dne 29. 3. 2019 a 30. 4. 2019.\n12. Z hodnocení klienta (č.l. 24-25) soud zjistil, že v rámci analýzy bonity má žalovaná uvedený čistý měsíční příjem ve výši 15 000 Kč, výdaje na bydlení 1 820 Kč a dále výdaje 3 410 Kč Celkem výdaje žalované tvoří 5 230 Kč, dále je započítána rezerva 1 000 Kč. Jako volné zdroje je uvedena částka 8 770 Kč. Forma bydlení je uvedena vlastní. Z výplatního lístku za měsíc 11/2018 soud zjistil, že žalovaná měla základní měsíční příjem ve výši 16 500 Kč, prémie ve výši 2 503 Kč a příplatek za práci v sobotu a neděli ve výši 343 Kč. Celková čistá mzda činila 15 387 Kč. Z výplatního lístku za měsíc 12/2018 soud zjistil, že žalovaná měla základní měsíční příjem ve výši 14 143 Kč, prémie ve výši 2 148 Kč a příplatek za práci v sobotu a neděli ve výši 280 Kč. Celková čistá mzda činila 14 761 Kč (mzdové lístky č.l. 32-36).\n13. Z předloženého scoringu (č.l. 43) žalované soud zjistil, že tzv. CBS skóre nebylo u žalované vypočítáno a byl jí udělen kód příznaku 16 – klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak). V registru SOLUS neměla žalovaná žádné záznamy (výpis z registru SOLUS č.l. 9).\n14. Z informací o účtu (č.l. 90) žalované soud zjistil, že v době sjednávání úvěru byla žalovaná vlastníkem účtu, na který došlo k vyplacení částky a dále, že disponsibilní zůstatek činil 1,77 Kč.\n15. V oznámení o zesplatnění ze dne 18. 6. 2019 (č.l. 14 + česné prohlášení č.l. 87) žalobkyně žalované oznámila, že došlo ke zepslatnění úvěru a vyzvala ji k úhradě částky do 10 dnů. Následně dále žalobkyně upomínala žalovanou k úhradě dlužné částky (výzvy k zaplacení č.l. 10-13).\n16. Žalobkyně vyzvala dne 6. 11. 2019 žalovanou k úhradě žalované částky (předžalobní výzva č.l. 6 + podací arch č.l. 7).\n17. Právním posouzením dospěl soud k následujícím závěrům.\n18. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované) - dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).\n19. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).\n20. Soud v projednávané věci došel k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy, neboť žalobkyně dostatečně neprověřila úvěruschopnost žalované. Ačkoliv žalobkyně v žalobě i doplnění žaloby tvrdila, že úvěruschopnost prověřila dostatečně, tato svá tvrzení neprokázala. O nutném poučení žalobkyně o potřebě doplnit tvrzení a důkazy stran výdajové stránky žalované by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008, publikované v systému ASPI pod č. JUD132511CZ).\n21. Žalobkyně sice zjistila, příjem žalované ze zaměstnání a provedla lustrace žalované včetně scoringu, ovšem soud má za to, že postup žalobkyně byl výrazně nedostatečný. Žalobkyně, ani přes výzvu soudu nijak neuvedla, jak reagovala na scoring žalobkyně, v němž bylo uvedeno, že je smlouva„ špatná“. Žalobkyně si dále neobstarala ani výpisy z účtu žalované, a to přesto, že prokazatelně věděla, že zůstatek na účtu žalované je 1,77 Kč. Stejně tak žalobkyně neověřila ani tvrzení žalované, že užívá vlastní bydlení a nijak neověřovala výši výdajů za bydlení. Výdaje žalované stanovené jako životní minimum jsou, i dle tvrzení žalobkyně, stanoveny na základě právního předpisu a nikoliv na prověření skutečných výdajů žalované. U žalované navíc byly přítomny i další rizikové faktory. Pracovní smlouva žalované byla pouze na dobu určitou, přičemž sjednaná doba práce měla skončit dříve, než by došlo ke splacení úvěru. Přibližně 15% mzdy žalobkyně pak bylo tvořeno pohyblivou a nenárokovou složkou mzdy. Tyto rizikové faktory samy o sobě nevylučují, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy schopna úvěr splácet, ovšem žalobkyně porušila svoji zákonnou povinnost řádně úvěruschopnost žalované prověřit. Informace, které žalobkyně o žalované zjistila, jsou tak nedostatečné, že z nich není možné uzavřít, že žalovaná měla k datu uzavření smlouvy schopnost úvěr splácet.\n22. Dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel úvěru poskytne úvěr pouze tehdy, nejsou-li důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žadatele o úvěr. V projednávané věci bylo, jak je uvedeno výše, takových důvodných pochybností hned několik. Žalobkyně však místo toho, aby po žalované vyžádala další informace, úvěr bez dalšího poskytla. O absenci úvěruschopnosti svědčí i to, že žalovaná vyvinula určitou snahu úvěr splácet, když zaplatila celkem 2 splátky, ovšem obě výrazně po splatnosti. Soud se dále neztotožňuje s tím, že by požadavky na žalobkyni jako poskytovatele úvěru byly příliš velké. V dané věci velmi pravděpodobně stačilo od žalované vyžádat výpisy z účtů (např. za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy) a ohledně výdajů na bydlení výpis z katastru nemovitostí a dokladu o výši hrazených záloh. Tyto požadavky by fakticky žalobkyni nijak nezatížily a s vysokou pravděpodobností by poskytly dostatek informací ohledně schopnosti žalované úvěr splácet. Na závěr soud ještě uvádí, že výpisy z účtů patrně žalobkyně běžně vyžaduje, neboť jsou jako zdroj informací uvedeny v žalobě, přesto je však v tomto případě žalobkyně nepožadovala (respektive je ani na výzvu soudu nepředložila). Žalobkyně tedy nejednala s odbornou péčí a porušila povinnost stanovenou jí zákonem. Názor žalobkyně, prezentovaný v doplnění žaloby ze dne 11. 6. 2020, že pro posouzení výdajových poměrů žadatele o úvěr je dostatečným podkladem žadatelovo prohlášení (přesto, že vzbuzuje důvodné pochybnosti) je v rozporu se standardem odborné péče a také v rozporu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu. Nedodržení povinnosti dostatečně prověřit úvěruschopnost žadatele o úvěr má pak ze zákona za důsledek neplatnost úvěrové smlouvy.\n23. Pokud tedy byla následně mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 občanského zákoníku, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18).\n24. Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaná neplatnost namítala. Pro absolutní neplatnost uvěrové smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (§ 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledává i judikatura Ústavního soudu, kdy v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bylo uvedeno, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásady autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).\n25. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěryschopnosti žalované celá úvěrová smlouva, nepřiznal soud žalobkyni úroky z úvěru, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – odpadl. Z obdobných důvodů soud žalobkyni nepřiznal ani poplatky + smluvní pokuty, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – odpadl.\n26. S ohledem na výše uvedené soud ve zbytku uplatněného nároku žalobu pod výrokem I. zamítl.\n27. O nákladech řízení i nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto výrokem II. v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla ve zbytku řízení plně úspěšná, nicméně pro její pasivitu v celém řízení jí žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2022:213.C.5.2020.1","publishedAt":"2022-11-15","decisionAt":"2022-07-26","caseNumber":{"senate":213,"registry":"C","index":5,"year":2020,"pageNumber":147},"solver":{"titlesBefore":"Mgr. Ing.","firstName":"Tomáš","lastName":"Klusák","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 90.246 Kč s příslušenstvím + 13 905,55 Kč - smlouva o úvěru + smluvní pokuta","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":145,"lexYear":2010,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"419","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"580","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"251","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}