{"uuid":"99c58926-9270-4645-b0a1-3cfd3e54e4a9","header":[{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Pavlíčkovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zrušení vyživovací povinnosti,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Vyživovací povinnost žalobkyně k žalované, stanovená naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 2. 2021, č. j. 0 P 26/2020-251, se s účinností od 1. 9. 2023 zrušuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"<b>I. Vyživovací povinnost žalobkyně k žalované, stanovená naposledy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 2. 2021, č. j. 0 P 26/2020-251, se s účinností od 1. 9. 2023 zrušuje.</b>\n<b>II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává.</b>","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované. Svůj nárok odůvodnila tím, že její dcera – žalovaná byla rozsudkem Okresního soudu v Blansku č. j. 8 Nc 131/2005-14 ze dne 16. 8. 2005 svěřena do výlučné péče matky a otci bylo stanoveno výživné. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně č. j. 23 P 173/2012-190 ze dne 12. 2. 2018 byla posléze žalovaná svěřena do výlučné péče otce a zároveň byla žalobkyni uložena povinnost přispívat na výživu žalované částkou 1 500 Kč měsíčně, která byla později rozsudkem zdejšího soudu č. j. 0 P 26/2020-251 ze dne 23. 2. 2021 zvýšena na částku 3 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaná v době rozhodování soudu o výživném připravovala na výkon budoucího povolání na soukromé Střední škole gastronomické a hotelové, s.r.o. a nebyla schopna se sama živit. V roce 2023 se pak vyučila v oboru kuchař-číšník/barman a dne 4. 9. 2023 oznámila žalobkyni, že se v oboru živit nechce, avšak chce nastoupit na dálkové studium na totožné škole s výukou 1x týdně a při tom bude pracovat ve společnosti mezinárodního prodejce oděvů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobkyně je tak názoru, že je žalovaná již schopna se živit sama a vyživovací povinnost k žalované by tak měla být zrušena. Dodala, že se žalovaná k jejímu návrhu na dohodu o skončení vyživovací povinnosti ze dne 27. 9. 2023 nevyjádřila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že se zrušením vyživovací povinnosti souhlasí a současně soud žádá o„ prominutí“ povinnosti hradit žalobkyni náklady řízení. Dodala, že se v roce 2023 vyučila v oboru kuchař/číšník v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" a do té doby jí žalobkyně hradila výživné podle soudního rozhodnutí. Poté se rozhodla pokračovat v nástavbovém studiu ukončeném maturitní zkouškou formou kombinovaného studia a od října 2023 školu navštěvuje 1x týdně. S ohledem na výši školného se rozhodla nastoupit do práce na pozici prodavačky ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", avšak doposud nebyla do zaměstnání přijata a v případě neprojití výběrovým řízením bude nucena nastoupit na úřad práce. Jakmile se žalobkyně dozvěděla o tom, že se žalovaná chystá pracovat, dne 27. 9. 2023 jí kontaktovala s žádostí o zrušení výživného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Při jednání konaném dne 5. 1. 2024 žalobkyně uvedla, že na podané žalobě trvá z důvodu právní jistoty v podobě vydaného rozsudku; žalobu vzít zpět nechce. Zároveň žádá, aby byla žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Soud by měl při stanovení povinnosti uhradit náhradu nákladů řízení žalované, potažmo při aplikaci § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zohlednit to, že v září 2023 bylo žalobkyní výživné ještě hrazeno. Žalovaná na to uvedla, že se telefonicky domluvila s žalobkyní, že jí bude hradit výživné do listopadu 2023, neboť žalovaná zatím není zaměstnána. Nevidí však důvod, proč by tato okolnost měla být rozhodná pro stanovení povinnosti hradit náhradu nákladů řízení a nadále trvá na tom, aby jí tato povinnost uložena nebyla, neboť soudní řízení iniciovala žalobkyně, nikoliv ona.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud provedl v řízení dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud vzal za své shodné tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), že žalovaná v roce 2023 vystudovala obor„ kuchař/číšník“, poté se rozhodla nastoupit na„ dálkové studium“ a zároveň se uchází o zaměstnání ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Účastníci přitom v průběhu jednání konaném dne 4. 1. 2024 učinili nesporným, že žalovaná byla od 1. 9. 2023 schopna se živit sama.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalovaná byla rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 2. 2018 č. j. 23 P 173/2012-190 svěřena do výlučné péče otce a žalobkyni jako matce žalované byla stanovena vyživovací povinnost částkou 1 500 Kč, přičemž rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 2. 2021 č. j. 0 P 26/2020-251, bylo výživné žalobkyně pro žalovanou zvýšeno na částku 3 000 Kč, počínaje dnem 1. 9. 2020 (prokázáno Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 2. 2021 č. j. 0 P 26/2020-251).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud neprovedl důkaz výslechem žalované, elektronickou komunikací žalobkyně a žalované ze dne 4. 9. 2023 a ze dne 27. 9. 2023, Vysvědčením o závěrečné zkoušce, Výučním listem a Potvrzením o studiu, neboť je považoval za nadbytečné, když všechny rozhodné skutečnosti pro posouzení věci byly zjištěny již provedeným dokazováním a účastníci na provedení těchto důkazů netrvali. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Žalovaná byla rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 2. 2018, č. j. 23 P 173/2012-190, svěřena do výlučné péče svého otce a žalobkyni jako matce žalované bylo stanoveno výživné naposledy rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 2. 2021, č. j. 0 P 26/2020-251. Žalovaná ukončila denní studium na střední škole a je od 1. 9. 2023 schopna se sama živit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost, která dle § 911 totožného zákona trvá do doby, dokud oprávněný není schopen sám se živit. Vyživovací povinnost byla v době rozhodování soudem naposledy stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 2. 2021 č. j. 0 P 26/2020-251, a to v částce 3 000 Kč měsíčně, počínaje od 1. 9. 2020.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. V daném případě se v průběhu soudního řízení stalo nesporné a soud tedy vzal za prokázané, že žalovaná je schopna se od 1. 9. 2023 živit sama. Z daného lze dovodit, že již nabyla schopnosti sama se živit a v souladu se shora citovaným ust. § 910 odst. 1 a § 911 občanského zákoníku tak již netrvá vyživovací povinnost žalobkyně k žalované. Z daného důvodu soud vyživovací povinnost žalobkyně k žalované s účinností od 1. 9. 2023 zrušil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 150 o. s. ř., neboť soud shledal mimořádné okolnosti pro to, aby náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal. Zejména přihlédl k tomu, že se jedná o řízení, kde účastníci již z povahy věci jsou příbuzensky spojeny, a to dokonce v linii přímé. Soud dále zdůrazňuje, že rozsudek o zrušení vyživovací povinnosti má deklaratorní charakter (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2010 sp. zn. 21 Cdo 459/2010), tedy soud toliko osvědčuje nastání určité skutečnosti k určitému okamžiku a rozsudkem nevzniká žádná povinnost, která by se dala vymoci. V daném případě přitom žalovaná souhlasila se zrušením vyživovací povinnosti, nezavinila tak nijak, že řízení bylo dále vedeno, a důvodem, proč bylo později pokračováno v řízení a žalobkyně nevzala žalobu zpět, byl požadavek žalobkyně na písemný rozsudek z důvodu právní jistoty. Není přitom ani rozhodné, zda žalobkyně žalované od září 2023 včetně nějaké další finanční prostředky hradila i přesto, že žalovaná byla schopna se od 1. 9. 2023 živit sama. Pokud tak učinila, bylo to z její dobrovolné vůle a s ohledem na předestřené okolnosti to nemá na aplikaci § 150 o. s. ř. vliv. S ohledem na tyto skutečnosti tak nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobkyni reparovala náklady řízení, které žalobkyně v souvislosti s tímto řízením a pouze ze své vůle vynaložila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu domáhala zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované. Svůj nárok odůvodnila tím, že její dcera – žalovaná byla rozsudkem Okresního soudu v Blansku č. j. 8 Nc 131/2005-14 ze dne 16. 8. 2005 svěřena do výlučné péče matky a otci bylo stanoveno výživné. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně č. j. 23 P 173/2012-190 ze dne 12. 2. 2018 byla posléze žalovaná svěřena do výlučné péče otce a zároveň byla žalobkyni uložena povinnost přispívat na výživu žalované částkou 1 500 Kč měsíčně, která byla později rozsudkem zdejšího soudu č. j. 0 P 26/2020-251 ze dne 23. 2. 2021 zvýšena na částku 3 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že se žalovaná v době rozhodování soudu o výživném připravovala na výkon budoucího povolání na soukromé Střední škole gastronomické a hotelové, s.r.o. a nebyla schopna se sama živit. V roce 2023 se pak vyučila v oboru kuchař-číšník/barman a dne 4. 9. 2023 oznámila žalobkyni, že se v oboru živit nechce, avšak chce nastoupit na dálkové studium na totožné škole s výukou 1x týdně a při tom bude pracovat ve společnosti mezinárodního prodejce oděvů [anonymizováno]. Žalobkyně je tak názoru, že je žalovaná již schopna se živit sama a vyživovací povinnost k žalované by tak měla být zrušena. Dodala, že se žalovaná k jejímu návrhu na dohodu o skončení vyživovací povinnosti ze dne 27. 9. 2023 nevyjádřila.\n2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že se zrušením vyživovací povinnosti souhlasí a současně soud žádá o„ prominutí“ povinnosti hradit žalobkyni náklady řízení. Dodala, že se v roce 2023 vyučila v oboru kuchař/číšník v [obec] a do té doby jí žalobkyně hradila výživné podle soudního rozhodnutí. Poté se rozhodla pokračovat v nástavbovém studiu ukončeném maturitní zkouškou formou kombinovaného studia a od října 2023 školu navštěvuje 1x týdně. S ohledem na výši školného se rozhodla nastoupit do práce na pozici prodavačky ve [právnická osoba], avšak doposud nebyla do zaměstnání přijata a v případě neprojití výběrovým řízením bude nucena nastoupit na úřad práce. Jakmile se žalobkyně dozvěděla o tom, že se žalovaná chystá pracovat, dne 27. 9. 2023 jí kontaktovala s žádostí o zrušení výživného.\n3. Při jednání konaném dne 5. 1. 2024 žalobkyně uvedla, že na podané žalobě trvá z důvodu právní jistoty v podobě vydaného rozsudku; žalobu vzít zpět nechce. Zároveň žádá, aby byla žalované uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Soud by měl při stanovení povinnosti uhradit náhradu nákladů řízení žalované, potažmo při aplikaci § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zohlednit to, že v září 2023 bylo žalobkyní výživné ještě hrazeno. Žalovaná na to uvedla, že se telefonicky domluvila s žalobkyní, že jí bude hradit výživné do listopadu 2023, neboť žalovaná zatím není zaměstnána. Nevidí však důvod, proč by tato okolnost měla být rozhodná pro stanovení povinnosti hradit náhradu nákladů řízení a nadále trvá na tom, aby jí tato povinnost uložena nebyla, neboť soudní řízení iniciovala žalobkyně, nikoliv ona.\n4. Soud provedl v řízení dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato jednotlivá skutková zjištění:\n5. Soud vzal za své shodné tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.), že žalovaná v roce 2023 vystudovala obor„ kuchař/číšník“, poté se rozhodla nastoupit na„ dálkové studium“ a zároveň se uchází o zaměstnání ve [právnická osoba]. Účastníci přitom v průběhu jednání konaném dne 4. 1. 2024 učinili nesporným, že žalovaná byla od 1. 9. 2023 schopna se živit sama.\n6. Žalovaná byla rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 2. 2018 č. j. 23 P 173/2012-190 svěřena do výlučné péče otce a žalobkyni jako matce žalované byla stanovena vyživovací povinnost částkou 1 500 Kč, přičemž rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 2. 2021 č. j. 0 P 26/2020-251, bylo výživné žalobkyně pro žalovanou zvýšeno na částku 3 000 Kč, počínaje dnem 1. 9. 2020 (prokázáno Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 2. 2021 č. j. 0 P 26/2020-251).\n7. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud neprovedl důkaz výslechem žalované, elektronickou komunikací žalobkyně a žalované ze dne 4. 9. 2023 a ze dne 27. 9. 2023, Vysvědčením o závěrečné zkoušce, Výučním listem a Potvrzením o studiu, neboť je považoval za nadbytečné, když všechny rozhodné skutečnosti pro posouzení věci byly zjištěny již provedeným dokazováním a účastníci na provedení těchto důkazů netrvali. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.\n8. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:\n9. Žalovaná byla rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 12. 2. 2018, č. j. 23 P 173/2012-190, svěřena do výlučné péče svého otce a žalobkyni jako matce žalované bylo stanoveno výživné naposledy rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 2. 2021, č. j. 0 P 26/2020-251. Žalovaná ukončila denní studium na střední škole a je od 1. 9. 2023 schopna se sama živit.\n10. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.\n11. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost, která dle § 911 totožného zákona trvá do doby, dokud oprávněný není schopen sám se živit. Vyživovací povinnost byla v době rozhodování soudem naposledy stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 23. 2. 2021 č. j. 0 P 26/2020-251, a to v částce 3 000 Kč měsíčně, počínaje od 1. 9. 2020.\n12. V daném případě se v průběhu soudního řízení stalo nesporné a soud tedy vzal za prokázané, že žalovaná je schopna se od 1. 9. 2023 živit sama. Z daného lze dovodit, že již nabyla schopnosti sama se živit a v souladu se shora citovaným ust. § 910 odst. 1 a § 911 občanského zákoníku tak již netrvá vyživovací povinnost žalobkyně k žalované. Z daného důvodu soud vyživovací povinnost žalobkyně k žalované s účinností od 1. 9. 2023 zrušil.\n13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 150 o. s. ř., neboť soud shledal mimořádné okolnosti pro to, aby náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal. Zejména přihlédl k tomu, že se jedná o řízení, kde účastníci již z povahy věci jsou příbuzensky spojeny, a to dokonce v linii přímé. Soud dále zdůrazňuje, že rozsudek o zrušení vyživovací povinnosti má deklaratorní charakter (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2010 sp. zn. 21 Cdo 459/2010), tedy soud toliko osvědčuje nastání určité skutečnosti k určitému okamžiku a rozsudkem nevzniká žádná povinnost, která by se dala vymoci. V daném případě přitom žalovaná souhlasila se zrušením vyživovací povinnosti, nezavinila tak nijak, že řízení bylo dále vedeno, a důvodem, proč bylo později pokračováno v řízení a žalobkyně nevzala žalobu zpět, byl požadavek žalobkyně na písemný rozsudek z důvodu právní jistoty. Není přitom ani rozhodné, zda žalobkyně žalované od září 2023 včetně nějaké další finanční prostředky hradila i přesto, že žalovaná byla schopna se od 1. 9. 2023 živit sama. Pokud tak učinila, bylo to z její dobrovolné vůle a s ohledem na předestřené okolnosti to nemá na aplikaci § 150 o. s. ř. vliv. S ohledem na tyto skutečnosti tak nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobkyni reparovala náklady řízení, které žalobkyně v souvislosti s tímto řízením a pouze ze své vůle vynaložila.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH04:2024:11.C.253.2023.1","publishedAt":"2024-03-15","decisionAt":"2024-01-04","caseNumber":{"senate":11,"registry":"C","index":253,"year":2023,"pageNumber":17},"solver":{"titlesBefore":"Mgr. et Mgr.","firstName":"Alena","lastName":"Pavlíčková","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSPH04","caseResultType":["VYHOVENI"],"caseSubject":"zrušení vyživovací povinnosti","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"120","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"132","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"911","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"910","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["VYZIVNE","ZRUSENI_VYZIVNEHO"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}