{"uuid":"9aaa71d0-d750-4f8a-b3a3-d212244c3176","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svátkové a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a Mgr. Anny Vrdlovcové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: Česká republika - ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" za níž jedná ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno jednajícího","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa jednajícího","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro zaplacení 312 946 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobce i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. ledna 2026, č. j. 14 C 188/2024-59,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 4 250 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 350 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Odůvodnění","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 312 946 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26.11.2024 do zaplacení (výrok I), a současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 312 946 Kč, představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou exekučního řízení, vedeného Exekutorským úřadem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", které podle jeho tvrzení probíhalo od 1.10.2010 do 27.11.2023, tedy 13 let, 1 měsíc a 26 dnů. Tvrdil, že po dobu 3 let, 5 měsíců a 25 dnů již nebylo možné v exekuci pokračovat z důvodu prekluze, přesto nebyla zastavena z úřední povinnosti. Výši požadovaného zadostiučinění stanovil částkou 243 166 Kč za dobu trvání řízení a dále ji navýšil o 69 780 Kč za dobu, po kterou bylo řízení podle jeho názoru vedeno po uplynutí prekluzivní lhůty. Žalovaná nárok zpochybnila především námitkou promlčení s tvrzením, že posuzované řízení skončilo pravomocně dne 27.11.2023, žalobce svůj nárok předběžně uplatnil dne 24.5.2024, stanovisko žalované bylo vydáno dne 23.9.2024 a doručeno do datové schránky žalobce fikcí dne 3.10.2024, přičemž žaloba byla podána až dne 26.11.2024. Z tohoto důvodu považovala nárok za promlčený a navrhla zamítnutí žaloby. Žalobce naopak namítal, že žalovaná doručovala stanovisko do datové schránky fyzické podnikající osoby, ačkoli nárok uplatňoval jako fyzická osoba, takže k řádnému doručení ani k uplynutí promlčecí doby nedošlo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Nespornou byla skutečnost, že žalobce dne 24.5.2024 u žalované předběžně uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, ze žádosti o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, stanoviska žalované ze dne 23.9.2024, potvrzení o doručení a ze spisu Exekutorského úřadu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" vedeného pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v odůvodnění svého rozhodnutí shrnul stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod body 5 až 7 odůvodnění rozsudku. Zejména zjistil, že exekuční řízení bylo vůči žalobci vedeno od doručení usnesení o nařízení exekuce dne 1.10.2010 do právní moci usnesení o zastavení exekuce dne 27.11.2023, tedy po dobu 13 let a 2 měsíců. V průběhu řízení povinní opakovaně podávali návrhy na odklad a zastavení exekuce a využívali opravné prostředky. Soud dále zjistil, že při rozhodování o návrhu žalobce na zastavení exekuce, podaném dne 22.7.2016, došlo k průtahu, když o něm bylo rozhodnuto až dne 18.9.2017. Dalším pochybením bylo, že exekuce nebyla z úřední povinnosti zastavena po uplynutí prekluzivní lhůty dne 2.6.2020. Současně však zjistil, že jinak orgány veřejné moci v řízení postupovaly průběžně a značná část celkové délky řízení byla ovlivněna procesní aktivitou samotných povinných (opakovanými návrhy na odklad a zastavení exekuce) a souvisejícími řízeními.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15, § 31a odst. 1 až 3, § 32 odst. 3 a § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Nejprve se zabýval vznesenou námitkou promlčení a dospěl k závěru, že nárok promlčen není, neboť žalovaná doručila stanovisko k předběžně uplatněnému nároku do datové schránky žalobce jako fyzické podnikající osoby, ačkoli nárok uplatňoval jako fyzická osoba, takže tímto postupem nemohlo dojít k obnovení běhu promlčecí doby. Při posouzení samotného nároku vycházel z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, zejména z rozhodnutí ve věcech Slezák a ostatní proti České republice, Žirovnický proti České republice, Krča proti České republice, Kubizňáková proti České republice a Hartman proti České republice, dále ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, a z navazující judikatury Nejvyššího soudu. Dospěl k závěru, že v posuzovaném exekučním řízení skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, když byly zjištěny průtahy při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce a exekuce nebyla po uplynutí prekluzivní lhůty zastavena z úřední povinnosti. Zároveň však zdůraznil, že značná část délky řízení byla způsobena aktivitou povinných, kteří opakovaně podávali návrhy na odklad a zastavení exekuce a využívali opravné prostředky, přičemž věc nebyla skutkově ani právně složitá a význam řízení pro žalobce hodnotil jako standardní až nižší. Soud proto uzavřel, že žalobci již bylo poskytnuto dostatečné zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, které žalovaná učinila v rámci předběžného projednání nároku, a že s ohledem na velmi nízkou intenzitu vzniklé újmy, když exekuční řízení bylo vedeno k vymožení povinnosti žalobce, která stále tvrá, ale je nevymahatelná, není namístě přiznání peněžitého zadostiučinění. Z těchto důvodů žalobu v celém rozsahu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k plnému procesnímu úspěchu žalované jí přiznal vůči žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 350 Kč, sestávající z paušálních náhrad hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., resp. s respektem usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18.11.2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, a to dle důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) až e) a g) o. s. ř., kdy rozhodnutí vytýká, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, řízení zatížil jinými vadami, neúplně zjistil skutkový stav, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Žalobce namítá, že soud prvního stupně pominul jeho argumentaci, týkající se nezákonného postupu soudních exekutorů při vymáhání nepeněžitého zastupitelného plnění. Poukazuje na to, že již z výzvy exekutora ze dne 7.11.2012 vyplývalo, že mělo být přistoupeno k provedení prací a výkonů prostřednictvím třetí osoby, avšak namísto toho byl zahájen proces ukládání pořádkových pokut. Usnesení o pokutě ze dne 24.8.2015 bylo následně zrušeno odvolacím soudem rozhodnutím ze dne 22.12.2015 pro nesprávný procesní postup exekutora. Žalobce obsáhle odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž podle něj vyplývá, že u zastupitelného plnění nelze ukládat pokuty a exekutor měl postupovat podle § 72 exekučního řádu, tedy zajistit provedení prací třetí osobou. Přesto byl dne 29.6.2016 vydán exekuční příkaz navazující na nezákonně uloženou pokutu, přičemž exekuce, vedená k jejímu vymožení, byla zastavena usnesením ze dne 19.9.2017. Žalobce tvrdí, že postup exekutorů byl svévolný, v rozporu s právní úpravou, judikaturou i zásadou přiměřenosti exekučního řízení, a že právě tyto nezákonné právní konstrukce způsobily nepřiměřenou délku exekuce, která trvala celkem 13 roků, 1 měsíc a 26 dní. Navíc po dobu 3 roků, 5 měsíců a 25 dní již podle žalobce nebylo možné v exekuci pokračovat z důvodu prekluze, a řízení proto nemělo být vůbec vedeno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobce dále vytýká soudu prvního stupně, že se vůbec nevypořádal s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 16.10.2025, vydaným v jiné věci, týkající se téhož exekučního řízení, v němž bylo uznáno, že po 2.6.2020 pokračovala exekuce bez vykonatelného exekučního titulu a žalobci za toto období náleželo peněžité zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok. Namítá rovněž porušení principu předvídatelnosti rozhodování, neboť v obdobné věci téhož exekučního řízení bylo rozhodnuto odlišně. Za nesprávný považuje i závěr soudu prvního stupně, že délka řízení byla významně ovlivněna jeho procesní aktivitou, když využívání opravných prostředků nelze přičítat k tíži účastníka. Žalobce zdůrazňuje, že v důsledku pokračující exekuce po prekluzi mu vznikala újma, mimo jiné proto, že na jeho nemovitostech vázly exekuční příkazy, což mu bránilo získat dotaci na změnu tepelného zdroje. Dále nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že poskytnuté konstatování porušení práva představovalo dostatečné zadostiučinění, neboť podle jeho názoru nebyly splněny podmínky pro odepření peněžité satisfakce, zejména s ohledem na judikaturu Ústavního soudu. Namítá také nesprávné rozhodnutí o nákladech řízení, když žalovaná poskytla omluvu až po podání žaloby, stejně jako v jiné obdobné věci, v níž však byly náklady řízení žalobci přiznány. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žalovaná považuje odvolání žalobce za nedůvodné a napadený rozsudek soudu prvního stupně za správný po formální i věcné stránce. Ztotožňuje se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci vznikla pouze nepatrná újma, která neodůvodňuje přiznání peněžitého zadostiučinění. Namítá, že argumentace žalobce, týkající se údajně nesprávného postupu soudních exekutorů při vymáhání zastupitelného nepeněžitého plnění, spočívajícího v ukládání pokut usnesením ze dne 24.8.2015 a vydáním exekučního příkazu ze dne 29.6.2016 namísto odstranění stavby na náklady povinných, se míjí s předmětem řízení, neboť v tomto řízení je posuzována pouze náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, nikoliv správnost postupu exekutora. Žalovaná rovněž poukazuje na jiné řízení, v němž se žalobce bezúspěšně domáhal zadostiučinění za újmu, způsobenou právě ukládáním pokut. Za liché považuje výtky žalobce, že se soud prvního stupně nevypořádal s rozhodnutím vydaným v obdobné věci, vedené ve prospěch jeho otce a že rozhodl odlišně. Podle žalované soud prvního stupně zohlednil závěry této věci a neodchýlil se od právního názoru odvolacího soudu. Zdůrazňuje, že v obou případech soudy dospěly ke shodnému závěru o významném podílu povinných na délce exekučního řízení a o tom, že po dobu prvních 10 let délka řízení působila ve prospěch povinných. Rozdíl spatřuje v tom, že otec žalobce byl vlastníkem exekučně postižených nemovitostí, jejichž zatížení mu znemožnilo získat dotaci, zatímco žalobce byl postižen pouze exekučním příkazem k účtu do výše 14 100 Kč, přičemž tato částka mu byla stržena dne 1.6.2011 a vrácena počátkem roku 2024. Případná újma žalobce byla proto podle žalované nesrovnatelně nižší. Žalovaná dále uvádí, že od 2.6.2020 žalobce objektivně nemohl být v nejistotě ohledně výsledku exekuce, neboť bylo zřejmé, že exekuce musí být pro prekluzi zastavena, a případná újma vzniklá pokračováním řízení po tomto datu nedosahovala intenzity, odůvodňující peněžité zadostiučinění. Proto žalovaná setrvává na stanovisku, že žalobci za celou dobu trvání exekučního řízení nepřísluší peněžité zadostiučinění. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Proti nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí prvostupňového soudu, že žalované náleží na náhradě nákladů řízení pouze částka 1 350 Kč, odpovídající třem úkonům, považuje za nesprávné z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Žalovaná namítá, že ačkoli soud prvního stupně správně vycházel z právního názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.11.2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, a přiznal jí paušální náhradu 450 Kč za jeden úkon, z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že jí nepřiznal náhradu za přípravu účasti na jednání konaném dne 28.1.2026. Podle žalované však z § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb. vyplývá, že náhrada náleží za přípravu ke každému soudnímu jednání, a proto měl být tento úkon zohledněn. Žalovaná zdůrazňuje, že není správné ani možné úkon výslovně předpokládaný citovanou vyhláškou bez jakéhokoli odůvodnění pominout a náhradu za něj nepřiznat. Na podporu své argumentace odkazuje na usnesení Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 4.5.2022, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ze dne 28.8.2024, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", a ze dne 1.11.2024, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v nichž odvolací soud napravil postup soudu prvního stupně, který žalované nepřiznal náhradu za přípravu účasti na jednání. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a současně jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích § 212 a § 212a o. s. ř. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, z provedených důkazů učinil skutková zjištění, mající oporu v obsahu spisu a věc v rozhodném výsledku správně právně posoudil. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. ani jiné vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud neshledal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Správný je především závěr soudu prvního stupně, že žalobou uplatněný nárok není promlčen. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí v šestiměsíční subjektivní promlčecí době, která v případě újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení neskončí dříve než za šest měsíců od skončení posuzovaného řízení. Exekuční řízení skončilo právní mocí usnesení o jeho zastavení dne 27.11.2023, takže bez dalšího by promlčecí doba skončila dne 27.5.2024. Žalobce však nárok předběžně uplatnil u žalované dne 24.5.2024, tedy v době, kdy mu do jejího skončení zbývaly tři dny. Od tohoto dne se běh promlčecí doby podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zastavil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Předběžné projednání nároku končí ve vztahu k poškozenému sdělením výsledného stanoviska příslušného úřadu; po jeho doručení začne běžet pouze zbývající část původní promlčecí doby, nikoli nová šestiměsíční doba (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14.12.2021, sp. zn. 30 Cdo 3248/2020, a ze dne 24.9.2024, sp. zn. 30 Cdo 1839/2024). V projednávané věci bylo stanovisko ze dne 23.9.2024 dodáno do datové schránky žalobce jako podnikající fyzické osoby, ačkoli žalobce nárok uplatnil ve svém osobním postavení fyzické osoby a věc s jeho podnikatelskou činností nesouvisela. Judikatura přitom důsledně rozlišuje jednotlivé typy datových schránek podle role adresáta v dané věci. Je-li písemnost dodána do datové schránky zřízené pro jinou činnost adresáta, mohou účinky doručení nastat jeho skutečným přihlášením do této schránky, nikoli však fikcí podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6.9.2016, sp. zn. 23 Cdo 1850/2015, a ze dne 24.4.2018, sp. zn. 20 Cdo 3887/2017). Protože podle skutkových zjištění soudu prvního stupně mělo být stanovisko doručeno pouze fikcí, k účinnému doručení dne 3.10.2024 nedošlo a běh promlčecí doby se tímto dnem neobnovil. Stavení skončilo nejpozději uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku; poté žalobci zbývaly tři dny původní promlčecí doby. Žaloba podaná dne 26.11.2024 tak byla podána včas. Dílčí nepřesnost soudu prvního stupně, který spojoval předběžné projednání již s vydáním stanoviska, nemá na správnost jeho výsledného závěru vliv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Odvolací námitky, směřující do údajně věcně nesprávné volby způsobu provedení exekuce, nejsou v tomto řízení způsobilé založit žalobcem požadovaný nárok. Předmět řízení byl vymezen tvrzením, že žalobci vznikla nemajetková újma nepřiměřenou délkou exekučního řízení, a požadavkem na peněžité zadostiučinění za tuto újmu. Soud je skutkovým vymezením odpovědnostního nároku vázán. Nárok z nepřiměřené délky řízení a nárok založený jiným konkrétním nesprávným úředním postupem, popřípadě nezákonným rozhodnutím, představují skutkově samostatné nároky, jejichž předpoklady je třeba posuzovat odděleně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2019, sp. zn. 30 Cdo 4487/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2024, sp. zn. 30 Cdo 3912/2023). Kompenzační řízení o délce exekuce proto není prostředkem přezkumu věcné správnosti jednotlivých úkonů a rozhodnutí soudního exekutora.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Tvrzená pochybení při volbě způsobu exekuce mohou být v tomto řízení významná pouze potud, pokud se prokazatelně promítla do celkové délky posuzovaného řízení. Ani zrušení rozhodnutí pro nesprávnost samo o sobě neznamená, že veškerou následnou dobu je třeba přičíst státu; rozhodný je důvod zrušení a jeho konkrétní dopad na dobu řízení. K tíži státu lze přičíst zejména závažnou procesní vadu, která vedla ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán postupoval bezvadně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.10.2022, sp. zn. 30 Cdo 70/2022). Soud prvního stupně takový časový dopad nepominul. Zohlednil průtah při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce podaném dne 22.7.2016 a rovněž skutečnost, že exekuce nebyla po 2.6.2020 zastavena z úřední povinnosti. Odvolací argumentace o nesprávném ukládání pokut tak nemůže vést k samostatnému či dalšímu odškodnění v rámci nyní uplatněného nároku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutný globální pohled na řízení jako celek. Neodškodňují se izolovaně jednotlivé průtahy, nýbrž stav nejistoty, vyvolaný celkovou nepřiměřenou délkou řízení. Jednotlivý průtah nemusí znamenat porušení práva, jestliže je celková doba řízení ještě přiměřená, a naopak k porušení práva může dojít i v řízení bez výrazného jednotlivého období nečinnosti. Tento přístup vyplývá ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a navazující judikatury, mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 70/2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Ze skutkových zjištění, podrobně zachycených v bodě 7 odůvodnění napadeného rozsudku, vyplývá, že orgány veřejné moci jinak činily úkony průběžně: opakovaně rozhodovaly o návrzích povinných na odklad a zastavení exekuce a o opravných prostředcích, vyžadovaly součinnost, zjišťovaly majetkové poměry a po úmrtí druhé povinné sledovaly stav dědického řízení. Soud prvního stupně proto v bodě 22 správně identifikoval jako konkrétní období neodůvodněné nečinnosti ojedinělý průtah od 22.7.2016 do 18.9.2017. Vedle něj správně přičetl státu samostatné pochybení spočívající v tom, že exekuce nebyla po uplynutí prekluzivní lhůty dne 2.6.2020 zastavena z úřední povinnosti a skončila až dne 27.11.2023. Právě souhrn tohoto ojedinělého průtahu a více než tříletého prodlení se zastavením exekuce pro prekluzi odůvodňuje závěr, že celková délka řízení byla nepřiměřená. Skutková zjištění naopak nedávají podklad pro závěr, že by orgány veřejné moci byly nečinné soustavně po celých třináct let.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Při hodnocení kritéria jednání poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb. je třeba rozlišovat mezi legitimním využíváním procesních práv a jednáním, které řízení skutečně prodlužuje. Samotné podání návrhu, námitky či opravného prostředku nelze účastníku přičítat k tíži, nejde-li o aktivitu ryze obstrukčního charakteru; doba potřebná k řádnému rozhodnutí o takovém prostředku však bez dalšího nepředstavuje průtah přičitatelný státu (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18.7.2023, sp. zn. 30 Cdo 1644/2023, a ze dne 12.4.2024, sp. zn. 30 Cdo 1969/2023). V tomto směru je třeba závěr soudu prvního stupně upřesnit: žalobci nelze vytýkat, že využil zákonné procesní prostředky, ani mu nelze bez dalšího přičítat veškeré úkony druhé povinné. Rozhodný je konkrétní kauzální vliv jeho vlastního jednání na dobu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Takový vliv byl v projednávané věci zjištěn. Žalobce se spolu s druhou povinnou opakovaně domáhal odkladu exekuce, zejména do pravomocného skončení správních řízení, vyvolaných snahou získat dodatečné povolení staveb, a podával návrhy na zastavení exekuce a opravné prostředky. Návrhu povinných ze dne 22.8.2013 bylo vyhověno a exekuce byla výslovně odložena do skončení řízení o dodatečném povolení stavby; po skončení tohoto řízení dne 6.2.2014 následoval již dne 10.2.2014 další návrh na odklad do rozhodnutí o povolení tří staveb. Další návrhy a opravné prostředky vyžadovaly rozhodování soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Nejde o sankcionování žalobce za výkon jeho práv, nýbrž o zjištění, že významná část doby, po kterou exekuce před prekluzí trvala, nebyla následkem pasivity orgánů veřejné moci, ale důsledkem obranné strategie povinných, na níž se žalobce osobně podílel a jejímž cílem bylo odvrátit odstranění stavby získáním jejího dodatečného povolení. Závěr soudu prvního stupně o převážném podílu žalobce je proto třeba chápat tak, že mimo přesně vymezená období přičitatelná státu byla převážná část prodloužení spojena s touto procesní strategií a se souvisejícími řízeními, nikoli se soustavnou nečinností exekučních orgánů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Podstatné je rovněž to, že exekuce byla zahájena po právu k vymožení pravomocně uložené povinnosti odstranit nepovolenou stavbu. Žalobce a druhá povinná se pokoušeli protiprávní stav napravit dodatečným povolením stavby, avšak zjištěný skutkový stav neprokazuje, že by stavba dodatečně povolena byla. Uplynutím prekluzivní lhůty zanikla možnost uloženou povinnost v dané exekuci vymoci, nikoli protiprávnost stavebního stavu ani samotný důvod, pro který byla povinnost odstranit stavbu uložena. Protiprávní stav tedy trvá. Délka exekuce před 2.6.2020 přitom působila převážně ve prospěch žalobce, neboť po tuto dobu nebyla povinnost odstranit stavbu realizována a žalobce získal čas k pokusům o její dodatečnou legalizaci. Tato okolnost podstatně snižuje intenzitu nejistoty a frustrace, k jejichž kompenzaci zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení slouží.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Porušení práva na projednání věci v přiměřené době zakládá vyvratitelnou domněnku vzniku nemajetkové újmy a peněžité zadostiučinění je její obvyklou formou. Samotné konstatování porušení práva postačuje jen za zcela výjimečných okolností, zejména je-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný nebo podílel-li se poškozený svým jednáním významně na délce řízení (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10.8.2022, sp. zn. 30 Cdo 1793/2022, a ze dne 12.4.2024, sp. zn. 30 Cdo 1969/2023). Právě takové výjimečné okolnosti jsou zde dány jejich souběhem. Žalobce se významně podílel na prodlužování exekuce snahou oddálit její provedení a dosáhnout dodatečného povolení stavby; exekuce byla vedena k vymožení povinnosti, vyvolané protiprávním stavem, který dosud trvá; značná část délky řízení byla pro žalobce fakticky příznivá; a nebyly zjištěny mimořádné osobní dopady, které by zvyšovaly význam řízení právě pro žalobce. Za těchto konkrétních okolností je intenzita jeho nemajetkové újmy natolik nízká, že peněžité zadostiučinění není nezbytné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Žalovaná již ve stanovisku ze dne 23.9.2024 výslovně uznala, že v exekučním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Toto stanovisko se žalobci prokazatelně stalo známým nejpozději v průběhu tohoto řízení. Vada při jeho původním doručování, která je rozhodná pro posouzení běhu promlčecí doby, nemění nic na tom, že žalovaná porušení práva uznala a tato morální satisfakce se dostala do dispoziční sféry žalobce. Soud ji nemůže poskytovat znovu duplicitně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2024, sp. zn. 30 Cdo 3912/2023). Úkolem soudu proto bylo posoudit, zda je již poskytnuté konstatování dostatečné; ze shora uvedených důvodů odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že tomu tak je.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Odlišný výsledek jiné odškodňovací věci, týkající se téhož exekučního řízení, tento závěr nezpochybňuje. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. je výrok pravomocného rozsudku zásadně závazný jen pro účastníky daného řízení; prejudiciální posouzení přiměřenosti délky řízení ani výše zadostiučinění závazné pro jiné odškodňovací řízení není. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31.1.2022, sp. zn. 30 Cdo 2354/2020, výslovně připustil, že soud může v dalším odškodňovacím řízení délku téhož řízení posoudit odlišně. Zadostiučinění je navíc vždy individualizováno podle dopadů do poměrů konkrétního poškozeného. Jak vyplývá již z odvolací argumentace a vyjádření žalované, v dřívější věci byly tvrzeny a hodnoceny jiné majetkové dopady na jinou osobu, zejména vlastnictví exekučně postižených nemovitostí a nemožnost získat dotaci. Takové individuální okolnosti nebyly ve vztahu k nynějšímu žalobci soudem prvního stupně zjištěny. Rozdílná forma či výše zadostiučinění proto neporušuje požadavek předvídatelnosti rozhodování.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Protože je napadený rozsudek ve výroku I věcně správný, odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Naproti tomu nákladový výrok II spočívá na nesprávném posouzení procesního úspěchu. Prvostupňový soud uzavřel, že v posuzovaném exekučním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a že žalovaná porušení práva žalobce uznala. Žalobce tedy uspěl co do základu nároku; soud pouze na základě úvahy podle § 31a odst. 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. považoval za dostačující nepeněžité zadostiučinění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Nelze přehlédnout, že stanovisko žalované ze dne 23. 9. 2024 nebylo žalobci před podáním žaloby účinně doručeno. Dodání do datové schránky podnikající fyzické osoby nemělo účinky doručení fikcí a neobnovilo běh promlčecí doby. Žalobce se s obsahem stanoviska seznámil až v průběhu řízení, konkrétně v průběhu ústního jednání 28.1.2026. K okamžiku podání žaloby proto neměl k dispozici žádné sdělení, jímž by žalovaná porušení jeho práva uznala a poskytla mu morální satisfakci. Žaloba nebyla podána přes již poskytnuté zadostiučinění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Jinými slovy datum vyhotovení stanoviska s okamžikem poskytnutí satisfakce žalobci není rovno. Konstatování porušení práva může splnit satisfakční účel jen tehdy, dostane-li se k poškozenému. Je vnitřně rozporné přiznat vadnému doručování význam pro promlčení, avšak pro náklady je ignorovat a považovat žalobce za osobu, která již před žalobou obdržela dostatečné zadostiučinění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Podle ustálené nálezové judikatury Ústavního soudu, zejména nálezů sp. zn. III. ÚS 1998/24, I. ÚS 1934/23, III. ÚS 1125/23 a I. ÚS 3394/23, se ve sporech podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. rozlišuje mezi základem nároku a výší či formou zadostiučinění. Prokáže-li žalobce základ nároku a soud mu poskytne pouze konstatování porušení práva, uplatní se § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce nemůže být sankcionován za to, že požadoval peněžité zadostiučinění, jestliže posouzení přiměřené formy satisfakce záviselo na úvaze soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Správným nákladovým závěrem proto není plný procesní úspěch žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ale úspěch žalobce podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Tento závěr odpovídá i tomu, že morální satisfakce se žalobci prokazatelně dostala až v průběhu soudního řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadený rozsudek ve výroku II změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 4 250 Kč, a to v jiné, nežli obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.) s ohledem na její administrativní možnosti. Je třeba zohlednit zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále za každý úkon náleží žalobci podle § 151 odst. 3 o. s. ř. částka 450 Kč, nikoli částka 300 Kč uvedená v § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.; toto ustanovení podzákonného předpisu je pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod neaplikovatelné a vzniklou mezeru je nutno vyplnit analogickým použitím § 13 odst. 4 advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, které bylo většinou kolegia Nejvyššího soudu schváleno k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Paušální náhradu je tak třeba přiznat žalobci za sepis žaloby, sepis vyjádření z 11.2.2025 a sepis doplnění žaloby z 27.1.2026, přípravu k jednání a účast na jednání před soudem I. stupně dne 28.1.2026, tedy za 5 úkonů v celkové částce 2 250 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Žalovaná byla úspěšná do merita věci v daném odvolacím řízení, má proto právo na plnou náhradu nákladů v jeho průběhu vzniklých (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení tvoří paušální náhrada nákladů za 3 úkony po 450 Kč, a to za sepis vyjádření k odvolání, přípravu účasti na odvolací jednání a účast na něm, celkem tedy 1 350 Kč, které byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I potvrzuje.II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 4 250 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1 350 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.Odůvodnění1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 312 946 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 26.11.2024 do zaplacení (výrok I), a současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 312 946 Kč, představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, způsobenou nepřiměřenou délkou exekučního řízení, vedeného Exekutorským úřadem , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka, , které podle jeho tvrzení probíhalo od 1.10.2010 do 27.11.2023, tedy 13 let, 1 měsíc a 26 dnů. Tvrdil, že po dobu 3 let, 5 měsíců a 25 dnů již nebylo možné v exekuci pokračovat z důvodu prekluze, přesto nebyla zastavena z úřední povinnosti. Výši požadovaného zadostiučinění stanovil částkou 243 166 Kč za dobu trvání řízení a dále ji navýšil o 69 780 Kč za dobu, po kterou bylo řízení podle jeho názoru vedeno po uplynutí prekluzivní lhůty. Žalovaná nárok zpochybnila především námitkou promlčení s tvrzením, že posuzované řízení skončilo pravomocně dne 27.11.2023, žalobce svůj nárok předběžně uplatnil dne 24.5.2024, stanovisko žalované bylo vydáno dne 23.9.2024 a doručeno do datové schránky žalobce fikcí dne 3.10.2024, přičemž žaloba byla podána až dne 26.11.2024. Z tohoto důvodu považovala nárok za promlčený a navrhla zamítnutí žaloby. Žalobce naopak namítal, že žalovaná doručovala stanovisko do datové schránky fyzické podnikající osoby, ačkoli nárok uplatňoval jako fyzická osoba, takže k řádnému doručení ani k uplynutí promlčecí doby nedošlo.3. Nespornou byla skutečnost, že žalobce dne 24.5.2024 u žalované předběžně uplatnil nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, ze žádosti o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, stanoviska žalované ze dne 23.9.2024, potvrzení o doručení a ze spisu Exekutorského úřadu , adresa,  vedeného pod sp. zn. , spisová značka, , v odůvodnění svého rozhodnutí shrnul stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod body 5 až 7 odůvodnění rozsudku. Zejména zjistil, že exekuční řízení bylo vůči žalobci vedeno od doručení usnesení o nařízení exekuce dne 1.10.2010 do právní moci usnesení o zastavení exekuce dne 27.11.2023, tedy po dobu 13 let a 2 měsíců. V průběhu řízení povinní opakovaně podávali návrhy na odklad a zastavení exekuce a využívali opravné prostředky. Soud dále zjistil, že při rozhodování o návrhu žalobce na zastavení exekuce, podaném dne 22.7.2016, došlo k průtahu, když o něm bylo rozhodnuto až dne 18.9.2017. Dalším pochybením bylo, že exekuce nebyla z úřední povinnosti zastavena po uplynutí prekluzivní lhůty dne 2.6.2020. Současně však zjistil, že jinak orgány veřejné moci v řízení postupovaly průběžně a značná část celkové délky řízení byla ovlivněna procesní aktivitou samotných povinných (opakovanými návrhy na odklad a zastavení exekuce) a souvisejícími řízeními.4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 1, § 2, § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, § 15, § 31a odst. 1 až 3, § 32 odst. 3 a § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Nejprve se zabýval vznesenou námitkou promlčení a dospěl k závěru, že nárok promlčen není, neboť žalovaná doručila stanovisko k předběžně uplatněnému nároku do datové schránky žalobce jako fyzické podnikající osoby, ačkoli nárok uplatňoval jako fyzická osoba, takže tímto postupem nemohlo dojít k obnovení běhu promlčecí doby. Při posouzení samotného nároku vycházel z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, zejména z rozhodnutí ve věcech Slezák a ostatní proti České republice, Žirovnický proti České republice, Krča proti České republice, Kubizňáková proti České republice a Hartman proti České republice, dále ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, a z navazující judikatury Nejvyššího soudu. Dospěl k závěru, že v posuzovaném exekučním řízení skutečně došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, když byly zjištěny průtahy při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce a exekuce nebyla po uplynutí prekluzivní lhůty zastavena z úřední povinnosti. Zároveň však zdůraznil, že značná část délky řízení byla způsobena aktivitou povinných, kteří opakovaně podávali návrhy na odklad a zastavení exekuce a využívali opravné prostředky, přičemž věc nebyla skutkově ani právně složitá a význam řízení pro žalobce hodnotil jako standardní až nižší. Soud proto uzavřel, že žalobci již bylo poskytnuto dostatečné zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, které žalovaná učinila v rámci předběžného projednání nároku, a že s ohledem na velmi nízkou intenzitu vzniklé újmy, když exekuční řízení bylo vedeno k vymožení povinnosti žalobce, která stále tvrá, ale je nevymahatelná, není namístě přiznání peněžitého zadostiučinění. Z těchto důvodů žalobu v celém rozsahu zamítl.5. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a vzhledem k plnému procesnímu úspěchu žalované jí přiznal vůči žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 350 Kč, sestávající z paušálních náhrad hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., resp. s respektem usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025 ze dne 18.11.2025.6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, a to dle důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) až e) a g) o. s. ř., kdy rozhodnutí vytýká, že soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, řízení zatížil jinými vadami, neúplně zjistil skutkový stav, dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Žalobce namítá, že soud prvního stupně pominul jeho argumentaci, týkající se nezákonného postupu soudních exekutorů při vymáhání nepeněžitého zastupitelného plnění. Poukazuje na to, že již z výzvy exekutora ze dne 7.11.2012 vyplývalo, že mělo být přistoupeno k provedení prací a výkonů prostřednictvím třetí osoby, avšak namísto toho byl zahájen proces ukládání pořádkových pokut. Usnesení o pokutě ze dne 24.8.2015 bylo následně zrušeno odvolacím soudem rozhodnutím ze dne 22.12.2015 pro nesprávný procesní postup exekutora. Žalobce obsáhle odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž podle něj vyplývá, že u zastupitelného plnění nelze ukládat pokuty a exekutor měl postupovat podle § 72 exekučního řádu, tedy zajistit provedení prací třetí osobou. Přesto byl dne 29.6.2016 vydán exekuční příkaz navazující na nezákonně uloženou pokutu, přičemž exekuce, vedená k jejímu vymožení, byla zastavena usnesením ze dne 19.9.2017. Žalobce tvrdí, že postup exekutorů byl svévolný, v rozporu s právní úpravou, judikaturou i zásadou přiměřenosti exekučního řízení, a že právě tyto nezákonné právní konstrukce způsobily nepřiměřenou délku exekuce, která trvala celkem 13 roků, 1 měsíc a 26 dní. Navíc po dobu 3 roků, 5 měsíců a 25 dní již podle žalobce nebylo možné v exekuci pokračovat z důvodu prekluze, a řízení proto nemělo být vůbec vedeno.7. Žalobce dále vytýká soudu prvního stupně, že se vůbec nevypořádal s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 16.10.2025, vydaným v jiné věci, týkající se téhož exekučního řízení, v němž bylo uznáno, že po 2.6.2020 pokračovala exekuce bez vykonatelného exekučního titulu a žalobci za toto období náleželo peněžité zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za rok. Namítá rovněž porušení principu předvídatelnosti rozhodování, neboť v obdobné věci téhož exekučního řízení bylo rozhodnuto odlišně. Za nesprávný považuje i závěr soudu prvního stupně, že délka řízení byla významně ovlivněna jeho procesní aktivitou, když využívání opravných prostředků nelze přičítat k tíži účastníka. Žalobce zdůrazňuje, že v důsledku pokračující exekuce po prekluzi mu vznikala újma, mimo jiné proto, že na jeho nemovitostech vázly exekuční příkazy, což mu bránilo získat dotaci na změnu tepelného zdroje. Dále nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že poskytnuté konstatování porušení práva představovalo dostatečné zadostiučinění, neboť podle jeho názoru nebyly splněny podmínky pro odepření peněžité satisfakce, zejména s ohledem na judikaturu Ústavního soudu. Namítá také nesprávné rozhodnutí o nákladech řízení, když žalovaná poskytla omluvu až po podání žaloby, stejně jako v jiné obdobné věci, v níž však byly náklady řízení žalobci přiznány. Z uvedených důvodů žalobce navrhuje odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.8. Žalovaná považuje odvolání žalobce za nedůvodné a napadený rozsudek soudu prvního stupně za správný po formální i věcné stránce. Ztotožňuje se se závěrem soudu prvního stupně, že žalobci vznikla pouze nepatrná újma, která neodůvodňuje přiznání peněžitého zadostiučinění. Namítá, že argumentace žalobce, týkající se údajně nesprávného postupu soudních exekutorů při vymáhání zastupitelného nepeněžitého plnění, spočívajícího v ukládání pokut usnesením ze dne 24.8.2015 a vydáním exekučního příkazu ze dne 29.6.2016 namísto odstranění stavby na náklady povinných, se míjí s předmětem řízení, neboť v tomto řízení je posuzována pouze náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení, nikoliv správnost postupu exekutora. Žalovaná rovněž poukazuje na jiné řízení, v němž se žalobce bezúspěšně domáhal zadostiučinění za újmu, způsobenou právě ukládáním pokut. Za liché považuje výtky žalobce, že se soud prvního stupně nevypořádal s rozhodnutím vydaným v obdobné věci, vedené ve prospěch jeho otce a že rozhodl odlišně. Podle žalované soud prvního stupně zohlednil závěry této věci a neodchýlil se od právního názoru odvolacího soudu. Zdůrazňuje, že v obou případech soudy dospěly ke shodnému závěru o významném podílu povinných na délce exekučního řízení a o tom, že po dobu prvních 10 let délka řízení působila ve prospěch povinných. Rozdíl spatřuje v tom, že otec žalobce byl vlastníkem exekučně postižených nemovitostí, jejichž zatížení mu znemožnilo získat dotaci, zatímco žalobce byl postižen pouze exekučním příkazem k účtu do výše 14 100 Kč, přičemž tato částka mu byla stržena dne 1.6.2011 a vrácena počátkem roku 2024. Případná újma žalobce byla proto podle žalované nesrovnatelně nižší. Žalovaná dále uvádí, že od 2.6.2020 žalobce objektivně nemohl být v nejistotě ohledně výsledku exekuce, neboť bylo zřejmé, že exekuce musí být pro prekluzi zastavena, a případná újma vzniklá pokračováním řízení po tomto datu nedosahovala intenzity, odůvodňující peněžité zadostiučinění. Proto žalovaná setrvává na stanovisku, že žalobci za celou dobu trvání exekučního řízení nepřísluší peněžité zadostiučinění. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.9. Proti nákladovému výroku rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí prvostupňového soudu, že žalované náleží na náhradě nákladů řízení pouze částka 1 350 Kč, odpovídající třem úkonům, považuje za nesprávné z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Žalovaná namítá, že ačkoli soud prvního stupně správně vycházel z právního názoru vysloveného v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.11.2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, a přiznal jí paušální náhradu 450 Kč za jeden úkon, z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že jí nepřiznal náhradu za přípravu účasti na jednání konaném dne 28.1.2026. Podle žalované však z § 1 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 254/2015 Sb. vyplývá, že náhrada náleží za přípravu ke každému soudnímu jednání, a proto měl být tento úkon zohledněn. Žalovaná zdůrazňuje, že není správné ani možné úkon výslovně předpokládaný citovanou vyhláškou bez jakéhokoli odůvodnění pominout a náhradu za něj nepřiznat. Na podporu své argumentace odkazuje na usnesení Městského soudu v , adresa,  ze dne 4.5.2022, č. j. , spisová značka, , ze dne 28.8.2024, č. j. , spisová značka, , a ze dne 1.11.2024, č. j. , spisová značka, , v nichž odvolací soud napravil postup soudu prvního stupně, který žalované nepřiznal náhradu za přípravu účasti na jednání. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, a současně jí přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích § 212 a § 212a o. s. ř. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, z provedených důkazů učinil skutková zjištění, mající oporu v obsahu spisu a věc v rozhodném výsledku správně právně posoudil. Vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. ani jiné vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud neshledal.11. Správný je především závěr soudu prvního stupně, že žalobou uplatněný nárok není promlčen. Podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí v šestiměsíční subjektivní promlčecí době, která v případě újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení neskončí dříve než za šest měsíců od skončení posuzovaného řízení. Exekuční řízení skončilo právní mocí usnesení o jeho zastavení dne 27.11.2023, takže bez dalšího by promlčecí doba skončila dne 27.5.2024. Žalobce však nárok předběžně uplatnil u žalované dne 24.5.2024, tedy v době, kdy mu do jejího skončení zbývaly tři dny. Od tohoto dne se běh promlčecí doby podle § 35 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. zastavil.12. Předběžné projednání nároku končí ve vztahu k poškozenému sdělením výsledného stanoviska příslušného úřadu; po jeho doručení začne běžet pouze zbývající část původní promlčecí doby, nikoli nová šestiměsíční doba (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14.12.2021, sp. zn. 30 Cdo 3248/2020, a ze dne 24.9.2024, sp. zn. 30 Cdo 1839/2024). V projednávané věci bylo stanovisko ze dne 23.9.2024 dodáno do datové schránky žalobce jako podnikající fyzické osoby, ačkoli žalobce nárok uplatnil ve svém osobním postavení fyzické osoby a věc s jeho podnikatelskou činností nesouvisela. Judikatura přitom důsledně rozlišuje jednotlivé typy datových schránek podle role adresáta v dané věci. Je-li písemnost dodána do datové schránky zřízené pro jinou činnost adresáta, mohou účinky doručení nastat jeho skutečným přihlášením do této schránky, nikoli však fikcí podle § 17 odst. 4 zákona č. 300/2008 Sb. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6.9.2016, sp. zn. 23 Cdo 1850/2015, a ze dne 24.4.2018, sp. zn. 20 Cdo 3887/2017). Protože podle skutkových zjištění soudu prvního stupně mělo být stanovisko doručeno pouze fikcí, k účinnému doručení dne 3.10.2024 nedošlo a běh promlčecí doby se tímto dnem neobnovil. Stavení skončilo nejpozději uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku; poté žalobci zbývaly tři dny původní promlčecí doby. Žaloba podaná dne 26.11.2024 tak byla podána včas. Dílčí nepřesnost soudu prvního stupně, který spojoval předběžné projednání již s vydáním stanoviska, nemá na správnost jeho výsledného závěru vliv.13. Odvolací námitky, směřující do údajně věcně nesprávné volby způsobu provedení exekuce, nejsou v tomto řízení způsobilé založit žalobcem požadovaný nárok. Předmět řízení byl vymezen tvrzením, že žalobci vznikla nemajetková újma nepřiměřenou délkou exekučního řízení, a požadavkem na peněžité zadostiučinění za tuto újmu. Soud je skutkovým vymezením odpovědnostního nároku vázán. Nárok z nepřiměřené délky řízení a nárok založený jiným konkrétním nesprávným úředním postupem, popřípadě nezákonným rozhodnutím, představují skutkově samostatné nároky, jejichž předpoklady je třeba posuzovat odděleně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2019, sp. zn. 30 Cdo 4487/2017, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2024, sp. zn. 30 Cdo 3912/2023). Kompenzační řízení o délce exekuce proto není prostředkem přezkumu věcné správnosti jednotlivých úkonů a rozhodnutí soudního exekutora.14. Tvrzená pochybení při volbě způsobu exekuce mohou být v tomto řízení významná pouze potud, pokud se prokazatelně promítla do celkové délky posuzovaného řízení. Ani zrušení rozhodnutí pro nesprávnost samo o sobě neznamená, že veškerou následnou dobu je třeba přičíst státu; rozhodný je důvod zrušení a jeho konkrétní dopad na dobu řízení. K tíži státu lze přičíst zejména závažnou procesní vadu, která vedla ke zjevnému prodloužení řízení oproti stavu, kdy by orgán postupoval bezvadně (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.10.2022, sp. zn. 30 Cdo 70/2022). Soud prvního stupně takový časový dopad nepominul. Zohlednil průtah při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce podaném dne 22.7.2016 a rovněž skutečnost, že exekuce nebyla po 2.6.2020 zastavena z úřední povinnosti. Odvolací argumentace o nesprávném ukládání pokut tak nemůže vést k samostatnému či dalšímu odškodnění v rámci nyní uplatněného nároku.15. Při posuzování přiměřenosti délky řízení je nutný globální pohled na řízení jako celek. Neodškodňují se izolovaně jednotlivé průtahy, nýbrž stav nejistoty, vyvolaný celkovou nepřiměřenou délkou řízení. Jednotlivý průtah nemusí znamenat porušení práva, jestliže je celková doba řízení ještě přiměřená, a naopak k porušení práva může dojít i v řízení bez výrazného jednotlivého období nečinnosti. Tento přístup vyplývá ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13.4.2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněného pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a navazující judikatury, mimo jiné z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 70/2022.16. Ze skutkových zjištění, podrobně zachycených v bodě 7 odůvodnění napadeného rozsudku, vyplývá, že orgány veřejné moci jinak činily úkony průběžně: opakovaně rozhodovaly o návrzích povinných na odklad a zastavení exekuce a o opravných prostředcích, vyžadovaly součinnost, zjišťovaly majetkové poměry a po úmrtí druhé povinné sledovaly stav dědického řízení. Soud prvního stupně proto v bodě 22 správně identifikoval jako konkrétní období neodůvodněné nečinnosti ojedinělý průtah od 22.7.2016 do 18.9.2017. Vedle něj správně přičetl státu samostatné pochybení spočívající v tom, že exekuce nebyla po uplynutí prekluzivní lhůty dne 2.6.2020 zastavena z úřední povinnosti a skončila až dne 27.11.2023. Právě souhrn tohoto ojedinělého průtahu a více než tříletého prodlení se zastavením exekuce pro prekluzi odůvodňuje závěr, že celková délka řízení byla nepřiměřená. Skutková zjištění naopak nedávají podklad pro závěr, že by orgány veřejné moci byly nečinné soustavně po celých třináct let.17. Při hodnocení kritéria jednání poškozeného podle § 31a odst. 3 písm. c) zákona č. 82/1998 Sb. je třeba rozlišovat mezi legitimním využíváním procesních práv a jednáním, které řízení skutečně prodlužuje. Samotné podání návrhu, námitky či opravného prostředku nelze účastníku přičítat k tíži, nejde-li o aktivitu ryze obstrukčního charakteru; doba potřebná k řádnému rozhodnutí o takovém prostředku však bez dalšího nepředstavuje průtah přičitatelný státu (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18.7.2023, sp. zn. 30 Cdo 1644/2023, a ze dne 12.4.2024, sp. zn. 30 Cdo 1969/2023). V tomto směru je třeba závěr soudu prvního stupně upřesnit: žalobci nelze vytýkat, že využil zákonné procesní prostředky, ani mu nelze bez dalšího přičítat veškeré úkony druhé povinné. Rozhodný je konkrétní kauzální vliv jeho vlastního jednání na dobu řízení.18. Takový vliv byl v projednávané věci zjištěn. Žalobce se spolu s druhou povinnou opakovaně domáhal odkladu exekuce, zejména do pravomocného skončení správních řízení, vyvolaných snahou získat dodatečné povolení staveb, a podával návrhy na zastavení exekuce a opravné prostředky. Návrhu povinných ze dne 22.8.2013 bylo vyhověno a exekuce byla výslovně odložena do skončení řízení o dodatečném povolení stavby; po skončení tohoto řízení dne 6.2.2014 následoval již dne 10.2.2014 další návrh na odklad do rozhodnutí o povolení tří staveb. Další návrhy a opravné prostředky vyžadovaly rozhodování soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Nejde o sankcionování žalobce za výkon jeho práv, nýbrž o zjištění, že významná část doby, po kterou exekuce před prekluzí trvala, nebyla následkem pasivity orgánů veřejné moci, ale důsledkem obranné strategie povinných, na níž se žalobce osobně podílel a jejímž cílem bylo odvrátit odstranění stavby získáním jejího dodatečného povolení. Závěr soudu prvního stupně o převážném podílu žalobce je proto třeba chápat tak, že mimo přesně vymezená období přičitatelná státu byla převážná část prodloužení spojena s touto procesní strategií a se souvisejícími řízeními, nikoli se soustavnou nečinností exekučních orgánů.19. Podstatné je rovněž to, že exekuce byla zahájena po právu k vymožení pravomocně uložené povinnosti odstranit nepovolenou stavbu. Žalobce a druhá povinná se pokoušeli protiprávní stav napravit dodatečným povolením stavby, avšak zjištěný skutkový stav neprokazuje, že by stavba dodatečně povolena byla. Uplynutím prekluzivní lhůty zanikla možnost uloženou povinnost v dané exekuci vymoci, nikoli protiprávnost stavebního stavu ani samotný důvod, pro který byla povinnost odstranit stavbu uložena. Protiprávní stav tedy trvá. Délka exekuce před 2.6.2020 přitom působila převážně ve prospěch žalobce, neboť po tuto dobu nebyla povinnost odstranit stavbu realizována a žalobce získal čas k pokusům o její dodatečnou legalizaci. Tato okolnost podstatně snižuje intenzitu nejistoty a frustrace, k jejichž kompenzaci zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení slouží.20. Porušení práva na projednání věci v přiměřené době zakládá vyvratitelnou domněnku vzniku nemajetkové újmy a peněžité zadostiučinění je její obvyklou formou. Samotné konstatování porušení práva postačuje jen za zcela výjimečných okolností, zejména je-li význam předmětu řízení pro poškozeného nepatrný nebo podílel-li se poškozený svým jednáním významně na délce řízení (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10.8.2022, sp. zn. 30 Cdo 1793/2022, a ze dne 12.4.2024, sp. zn. 30 Cdo 1969/2023). Právě takové výjimečné okolnosti jsou zde dány jejich souběhem. Žalobce se významně podílel na prodlužování exekuce snahou oddálit její provedení a dosáhnout dodatečného povolení stavby; exekuce byla vedena k vymožení povinnosti, vyvolané protiprávním stavem, který dosud trvá; značná část délky řízení byla pro žalobce fakticky příznivá; a nebyly zjištěny mimořádné osobní dopady, které by zvyšovaly význam řízení právě pro žalobce. Za těchto konkrétních okolností je intenzita jeho nemajetkové újmy natolik nízká, že peněžité zadostiučinění není nezbytné.21. Žalovaná již ve stanovisku ze dne 23.9.2024 výslovně uznala, že v exekučním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Toto stanovisko se žalobci prokazatelně stalo známým nejpozději v průběhu tohoto řízení. Vada při jeho původním doručování, která je rozhodná pro posouzení běhu promlčecí doby, nemění nic na tom, že žalovaná porušení práva uznala a tato morální satisfakce se dostala do dispoziční sféry žalobce. Soud ji nemůže poskytovat znovu duplicitně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2024, sp. zn. 30 Cdo 3912/2023). Úkolem soudu proto bylo posoudit, zda je již poskytnuté konstatování dostatečné; ze shora uvedených důvodů odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že tomu tak je.22. Odlišný výsledek jiné odškodňovací věci, týkající se téhož exekučního řízení, tento závěr nezpochybňuje. Podle § 159a odst. 1 o. s. ř. je výrok pravomocného rozsudku zásadně závazný jen pro účastníky daného řízení; prejudiciální posouzení přiměřenosti délky řízení ani výše zadostiučinění závazné pro jiné odškodňovací řízení není. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 31.1.2022, sp. zn. 30 Cdo 2354/2020, výslovně připustil, že soud může v dalším odškodňovacím řízení délku téhož řízení posoudit odlišně. Zadostiučinění je navíc vždy individualizováno podle dopadů do poměrů konkrétního poškozeného. Jak vyplývá již z odvolací argumentace a vyjádření žalované, v dřívější věci byly tvrzeny a hodnoceny jiné majetkové dopady na jinou osobu, zejména vlastnictví exekučně postižených nemovitostí a nemožnost získat dotaci. Takové individuální okolnosti nebyly ve vztahu k nynějšímu žalobci soudem prvního stupně zjištěny. Rozdílná forma či výše zadostiučinění proto neporušuje požadavek předvídatelnosti rozhodování.23. Protože je napadený rozsudek ve výroku I věcně správný, odvolací soud jej podle § 219 o. s. ř. potvrdil.24. Naproti tomu nákladový výrok II spočívá na nesprávném posouzení procesního úspěchu. Prvostupňový soud uzavřel, že v posuzovaném exekučním řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a že žalovaná porušení práva žalobce uznala. Žalobce tedy uspěl co do základu nároku; soud pouze na základě úvahy podle § 31a odst. 2 a 3 zákona č. 82/1998 Sb. považoval za dostačující nepeněžité zadostiučinění.25. Nelze přehlédnout, že stanovisko žalované ze dne 23. 9. 2024 nebylo žalobci před podáním žaloby účinně doručeno. Dodání do datové schránky podnikající fyzické osoby nemělo účinky doručení fikcí a neobnovilo běh promlčecí doby. Žalobce se s obsahem stanoviska seznámil až v průběhu řízení, konkrétně v průběhu ústního jednání 28.1.2026. K okamžiku podání žaloby proto neměl k dispozici žádné sdělení, jímž by žalovaná porušení jeho práva uznala a poskytla mu morální satisfakci. Žaloba nebyla podána přes již poskytnuté zadostiučinění.26. Jinými slovy datum vyhotovení stanoviska s okamžikem poskytnutí satisfakce žalobci není rovno. Konstatování porušení práva může splnit satisfakční účel jen tehdy, dostane-li se k poškozenému. Je vnitřně rozporné přiznat vadnému doručování význam pro promlčení, avšak pro náklady je ignorovat a považovat žalobce za osobu, která již před žalobou obdržela dostatečné zadostiučinění.27. Podle ustálené nálezové judikatury Ústavního soudu, zejména nálezů sp. zn. III. ÚS 1998/24, I. ÚS 1934/23, III. ÚS 1125/23 a I. ÚS 3394/23, se ve sporech podle § 31a zákona č. 82/1998 Sb. rozlišuje mezi základem nároku a výší či formou zadostiučinění. Prokáže-li žalobce základ nároku a soud mu poskytne pouze konstatování porušení práva, uplatní se § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce nemůže být sankcionován za to, že požadoval peněžité zadostiučinění, jestliže posouzení přiměřené formy satisfakce záviselo na úvaze soudu.28. Správným nákladovým závěrem proto není plný procesní úspěch žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ale úspěch žalobce podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Tento závěr odpovídá i tomu, že morální satisfakce se žalobci prokazatelně dostala až v průběhu soudního řízení.29. Odvolací soud z výše uvedených důvodů napadený rozsudek ve výroku II změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 4 250 Kč, a to v jiné, nežli obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.) s ohledem na její administrativní možnosti. Je třeba zohlednit zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč a dále za každý úkon náleží žalobci podle § 151 odst. 3 o. s. ř. částka 450 Kč, nikoli částka 300 Kč uvedená v § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.; toto ustanovení podzákonného předpisu je pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod neaplikovatelné a vzniklou mezeru je nutno vyplnit analogickým použitím § 13 odst. 4 advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, které bylo většinou kolegia Nejvyššího soudu schváleno k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Paušální náhradu je tak třeba přiznat žalobci za sepis žaloby, sepis vyjádření z 11.2.2025 a sepis doplnění žaloby z 27.1.2026, přípravu k jednání a účast na jednání před soudem I. stupně dne 28.1.2026, tedy za 5 úkonů v celkové částce 2 250 Kč.30. Žalovaná byla úspěšná do merita věci v daném odvolacím řízení, má proto právo na plnou náhradu nákladů v jeho průběhu vzniklých (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení tvoří paušální náhrada nákladů za 3 úkony po 450 Kč, a to za sepis vyjádření k odvolání, přípravu účasti na odvolací jednání a účast na něm, celkem tedy 1 350 Kč, které byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).","justification":[],"justificationText":"","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku v části, týkající se výroku o nákladech řízení, není dovolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:51.Co.163.2026.88","publishedAt":"2026-11-13","decisionAt":"2026-09-02","caseNumber":{"senate":51,"registry":"Co","index":163,"year":2026,"pageNumber":88},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Alena","lastName":"Svátková","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"pro zaplacení 312 946 Kč s příslušenstvím,","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":14,"registry":"C","index":188,"year":2024,"pageNumber":59},"affectedDate":"2026-01-28","courtCode":"OSPH02","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":254,"lexYear":2015,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"159a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"32","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"35","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"72","lexNumber":120,"lexYear":2001,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"17","lexNumber":300,"lexYear":2008,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["LHUTY","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","STAVBA_NEPOVOLENA","NAHRADA_NEMAJETKOVE_UJMY","PREKLUZE","ODVOLANI","PROMLCENI","PORADKOVA_POKUTA","NAKLADY_RIZENI","ADVOKATNI_TARIF","DOTACE","DORUCOVANI","PENEZITE_PLNENI","EXEKUCE","ZASTAVENI_EXEKUCE_VYKONU_ROZHODNUTI","DATOVE_SCHRANKY","DEDICKE_RIZENI","NEMAJETKOVA_UJMA","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}