{"uuid":"9b29467c-3b09-4e12-ab64-54ad33ed7d66","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Kotradym ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 197.010,41 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 159.428,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky za dobu od 17. 4. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 37.581,76 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14.684,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 32.170,20 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 38.047,63 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 158.962,78 Kč za dobu od 17. 5. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok ve výši 4,4 % ročně z částky 38.047,63 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 18 % ročně z částky 158.962,78 Kč za dobu od 17. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26.131,79 Kč k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 159.428,65 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % z této částky za dobu od 17. 4. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 37.581,76 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14.684,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 32.170,20 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 38.047,63 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 158.962,78 Kč za dobu od 17. 5. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok ve výši 4,4 % ročně z částky 38.047,63 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 18 % ročně z částky 158.962,78 Kč za dobu od 17. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 26.131,79 Kč k rukám , tituly před jménem, , , tituly za jménem, , advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 21. 8. 2015 a ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 27. 1. 2014 mezi právním předchůdcem žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a žalovaným. Tvrdí, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému na úvěru částku 130.232 Kč a na kontokorentním úvěru pak úvěrový rámec 150.000 Kč, na němž dluží žalovaný 145.942,16 Kč. Žalovaný se zavázal částku 130.232 Kč spolu s dalšími částkami zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1.805 Kč. To však ne zcela učinil, když zaplatil na úvěru pouze částku 111.944,01 Kč. Proto žalobce požaduje, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit z obou uváděných smluvních závazků částku ve výši 38.047,63 Kč a 158.962,78 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14.684,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 32.170,20 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 38.047,63 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 158.962,78 Kč za dobu od 17. 5. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok ve výši 4,4 % ročně z částky 38.047,63 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 18 % ročně z částky 158.962,78 Kč za dobu od 17. 5. 2022 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru „Presto půjčka“ ze dne 21. 8. 2015 soud zjistil, že dne 21. 8. 2015 podepsal právní předchůdce žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". s žalovaným smlouvou o úvěru ve výši 130.232 Kč, kdy tuto měl žalovaný zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1.805 Kč spolu s dalšími částkami, které vzhledem k právnímu hodnocení smlouvy soud dále nerozvádí. Smlouva obsahuje i další ujednání. Soud je také s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z listiny označené jako smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" soud zjistil, že dne 21. 1. 2014 tuto podepsal právní předchůdce žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". s žalovaným ve výši úvěrového rámce 150.000 Kč. Smlouva obsahuje i další ujednání. Soud je také s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována z informací od žalovaného a dokumentů tímto doložených (žádné nebyly doloženy). Žalovaný dosahoval dle svého tvrzení příjmu 53.000 Kč měsíčně, tvrzené měsíční výdaje činily 2.500 Kč na domácnost a další splátky. Žil ve vlastním bydlení, měl být ženatý. V domácnosti s ním žila další 1 dospělá a 2 nedospělé osoby. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána. V řízení nebyly žalobcem tvrzeny jiné než výše uváděné výdaje, kdy tyto nebyly nijak doloženy. Ze sjetin doložených žalobcem vyplývá (č. l. 58 - 62), že ve dvou případech byla žádost žalovaného o úvěr ve splátkách jinými společnostmi odmítnuta v září 2014 a únoru 2015 a žádost o kontokorent pak v prosinci 2014, z ledna 2014 měl úvěrový rámec v jiné společnosti na 45.000 Kč, využitý v červenci 2015 na cca 43.000 Kč a u jiné z listopadu 2012 na 20.000 Kč a využitý k červenci 2015 na 9.287 Kč, u třetí pak z listopadu 2001 na 25.000 Kč a využitý k červenci 2015 na 24.161 Kč. Šlo o kontokorenty. Z jiné sjetiny žalobce (č. l. 71 - 72) soud zjistil, že žalovaný měl splátku úvěru v červenci 2015 od října 2013 ve výši 2.847 Kč měsíčně, spotřebitelský úvěr 4.367 Kč měsíčně od dubna 2013 k červenci 2015 a splátku hypotéky 6.286 Kč měsíčně od dubna 2010, a to taktéž v červenci 2015. A měl též úvěr ze stavebního spoření na 2.846 Kč měsíčně od března 2008, a to opět i v červenci 2015. Z výpisu z účtu žalovaného u právního předchůdce žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". soud zjistil, že v červnu 2015 činil počáteční zůstatek -41.923,78 Kč a konečný -34.641,98 Kč a v červenci 2015 pak počáteční zůstatek -34.641,98 Kč a konečný -43.080,13 Kč. Některé z výše uvedených splátek úvěrů účtem neprocházejí. Výdaje žalovaného nebyly při uzavírání obou smluv nijak doloženy. Postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce na žalobce bylo v řízení prokázáno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní úpravy, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. I z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18 vyplývá, že společnosti podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů disponují množstvím nástrojů k ověření rizikovosti klienta a mají dokonce jednoznačnou povinnost prověřovat spotřebitelovu schopnost úvěr splatit (srv. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). V českém prostředí toto příslušné společnosti často nedělaly a místo toho systém fungoval tak trochu v duchu pořekadla \"hloupý, kdo dává, hloupější kdo nebere\" (v řadě případů dokonce bylo přímo počítáno s tím, že dlužník úvěr nesplatí - věřitel se \"hojil\" na následných sankcích a úrocích). Z předlužení způsobeného existencí množství nezvladatelných úvěrů za takového stavu a v odrazu nerovného vztahu mezi věřiteli (podnikateli profesionály) a dlužníky (spotřebiteli) tudíž nelze bez dalšího vinit jen dlužníky, tím méně bez skutkového dokazování konkrétních okolností příčin nesplácení dluhů jejich jednání označit za nemravné. Také z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 vyplývá, že lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. V případě posuzované smlouvy žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť nedoložil tvrzení a ani příslušné listiny prokazující skutečné výdaje žalovaného, přičemž toto má za následek, že v případě této smlouvy nebylo prokázáno splnění zákonné povinnosti vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy. Právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal poměry žalovaného, zejména jeho výdaje, které ani nijak nedoložil, když se spokojil pro posouzení úvěruschopnosti s tvrzenými výdaji žalovaného 2.500 Kč měsíčně. Již jen ze skutečnosti, že žalovaný bydlel v domácnosti s dvěma nedospělými osobami je otázkou, zda k nim byl či nebyl výživou povinný. Do úvahy nebyly brány další závazky žalovaného (viz bod 3 odůvodnění), ani skutečnost, že dle výpisů z účtu byl na tomto v době čerpání kontokorentu v záporné výši, které se z měsíce na měsíc nikoli nepatrně zvýšila, přičemž některé z jeho závazků přes tento účet vůbec neprocházely. Navíc jakékoliv jiné listiny, prokazující příjmy a výdaje žalovaného, a to při uzavírání úvěrových smluv s ním za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti, nebyly doloženy. Takový postup žalobce nelze akceptovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Proto soud vyhodnotil smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za neplatné, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (jak je rozvedeno výše v rozsudku Soudního dvora Evropské unie), neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného úvěr splácet) odporuje evropskému právu, které má přednost před vnitrostátními zákony a tyto je nutné vykládat v souladu s evropským právem, pokud jsou s ním v rozporu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Nad rámec výše uvedeného lze poukázat i na právní názor Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", který ve svém rozhodnutí ze 26. 1. 2021, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvádí, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného tak žalobkyně vůbec nezjišťovala, zda a jaké má skutečné výdaje, příp. zda má jiné závazky. Okresní soud tak uzavřel, že úvěrová smlouva je proto ve smyslu § 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku neplatná. Absentují rozhodné doklady, zda a v jaké výši žalovaný v domácnosti přispívá na nájem, energie, odpady, pojištění, telefon apod. Odvolací soud se tedy ztotožňuje s názorem okresního soudu, že žalobkyně řádně nezjišťovala schopnost žalovaného splácet úvěr a řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když za dané situace se nelze spoléhat pouze na prohlášení žalovaného o jeho výdajích, nýbrž je nutno zároveň vyžadovat jejich doložení příslušnými listinami.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. S ohledem na skutečnost, že oba úvěry činily 130.232 Kč (zaplaceno 111,944,01 Kč) a 145.942,16 Kč (zaplaceno 4.771,50 Kč), je žalobce oprávněn, aby mu žalovaný zaplatil dlužnou částku nesplacených úvěrů (jejich jistin) celkem ve výši 159.428,65 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároku z těchto smluv zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její ujednání o smluvní pokutě, smluvních úrocích a nákladech řízení v souvislosti s prodlením žalovaného. Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 37.581,76 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14.684,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 32.170,20 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 38.047,63 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 158.962,78 Kč za dobu od 17. 5. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok ve výši 4,4 % ročně z částky 38.047,63 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 18 % ročně z částky 158.962,78 Kč za dobu od 17. 5. 2022 do zaplacení. Všechny tyto nároky byly zamítnuty, neboť smlouva o úvěru, jak bylo uvedeno výše, byly vyhodnoceny jako absolutně neplatné, protože odporují zákonu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, toto mohlo být žalobci přiznáno podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jím požadované období. Splatnost soud stanovil ode dne podání žaloby. S ohledem na to, že žalovaný netvrdil nic stran svých možností a schopností vrátit žalované částky žalobci, má soud za to, že tato lhůta k plnění od výzvy žalobce k zaplacení, je v tomto případě v souladu se zákonem. Proto byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení ve 11,75 % z částky 159.428,65 Kč za dobu od 17. 4. 2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 a § 142a o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá hodnotě 80,92 % (159.428,65 Kč ze 197.010,41 Kč) a neúspěch 19,08 %. Žalobci tak přísluší z náhrady nákladů řízení 61,84 %. Náhrada nákladů řízení v tomto řízení přitom spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 7.881 Kč a dále v nákladech právního zastoupení, představovaných odměnou advokáta podle § 7 a 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy v tomto případě náleží za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní upomínku a písemné podání soudu (žalobu) 3 úkony právní služby po 9.020 Kč. Dále podle vyhlášky přísluší 3 režijní paušály po 300 Kč a jeden á 450 Kč (účast u jednání dne 6. 2. 2025), učiněný po 1. 1. 2025. Přiznat nebylo možno odměnu za úkon písemného podání dne 29. 1. 2025, neboť žalobní tvrzení v něm uvedená měl být již součástí žaloby. Za úkon vyjádření se k tomu, zda žalobce souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání taktéž nelze odměnu za úkon právní služby přiznat, ani v poloviční výši, neboť na takový úkon vyhláška nepamatuje. Náklady právního zastoupení tak celkem činí 28.410 Kč. K této částce také přísluší 21% DPH ve výši 5.966,10 Kč, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je plátcem této daně. Celkem činí plná náhrada nákladů řízení částku 42.257,10 Kč. Protože žalobci přísluší na náhradě nákladů řízení jen 61,84 %, byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení v této věci částku 26.131,79 Kč k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se domáhal proti žalovanému zaplacení částky vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 21. 8. 2015 a ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne 27. 1. 2014 mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným. Tvrdí, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému na úvěru částku 130.232 Kč a na kontokorentním úvěru pak úvěrový rámec 150.000 Kč, na němž dluží žalovaný 145.942,16 Kč. Žalovaný se zavázal částku 130.232 Kč spolu s dalšími částkami zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1.805 Kč. To však ne zcela učinil, když zaplatil na úvěru pouze částku 111.944,01 Kč. Proto žalobce požaduje, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit z obou uváděných smluvních závazků částku ve výši 38.047,63 Kč a 158.962,78 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14.684,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 32.170,20 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 38.047,63 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 158.962,78 Kč za dobu od 17. 5. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok ve výši 4,4 % ročně z částky 38.047,63 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 18 % ročně z částky 158.962,78 Kč za dobu od 17. 5. 2022 do zaplacení.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Z listiny označené jako smlouva o úvěru „Presto půjčka“ ze dne 21. 8. 2015 soud zjistil, že dne 21. 8. 2015 podepsal právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . s žalovaným smlouvou o úvěru ve výši 130.232 Kč, kdy tuto měl žalovaný zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1.805 Kč spolu s dalšími částkami, které vzhledem k právnímu hodnocení smlouvy soud dále nerozvádí. Smlouva obsahuje i další ujednání. Soud je také s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z listiny označené jako smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru č. , č. účtu,  soud zjistil, že dne 21. 1. 2014 tuto podepsal právní předchůdce žalobce , právnická osoba, . s žalovaným ve výši úvěrového rámce 150.000 Kč. Smlouva obsahuje i další ujednání. Soud je také s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci blíže ve skutkových zjištěních nerozvádí. Z tvrzení žalobce soud zjistil, že úvěruschopnost žalovaného byla posuzována z informací od žalovaného a dokumentů tímto doložených (žádné nebyly doloženy). Žalovaný dosahoval dle svého tvrzení příjmu 53.000 Kč měsíčně, tvrzené měsíční výdaje činily 2.500 Kč na domácnost a další splátky. Žil ve vlastním bydlení, měl být ženatý. V domácnosti s ním žila další 1 dospělá a 2 nedospělé osoby. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána. V řízení nebyly žalobcem tvrzeny jiné než výše uváděné výdaje, kdy tyto nebyly nijak doloženy. Ze sjetin doložených žalobcem vyplývá (č. l. 58 - 62), že ve dvou případech byla žádost žalovaného o úvěr ve splátkách jinými společnostmi odmítnuta v září 2014 a únoru 2015 a žádost o kontokorent pak v prosinci 2014, z ledna 2014 měl úvěrový rámec v jiné společnosti na 45.000 Kč, využitý v červenci 2015 na cca 43.000 Kč a u jiné z listopadu 2012 na 20.000 Kč a využitý k červenci 2015 na 9.287 Kč, u třetí pak z listopadu 2001 na 25.000 Kč a využitý k červenci 2015 na 24.161 Kč. Šlo o kontokorenty. Z jiné sjetiny žalobce (č. l. 71 - 72) soud zjistil, že žalovaný měl splátku úvěru v červenci 2015 od října 2013 ve výši 2.847 Kč měsíčně, spotřebitelský úvěr 4.367 Kč měsíčně od dubna 2013 k červenci 2015 a splátku hypotéky 6.286 Kč měsíčně od dubna 2010, a to taktéž v červenci 2015. A měl též úvěr ze stavebního spoření na 2.846 Kč měsíčně od března 2008, a to opět i v červenci 2015. Z výpisu z účtu žalovaného u právního předchůdce žalobce , právnická osoba, . soud zjistil, že v červnu 2015 činil počáteční zůstatek -41.923,78 Kč a konečný -34.641,98 Kč a v červenci 2015 pak počáteční zůstatek -34.641,98 Kč a konečný -43.080,13 Kč. Některé z výše uvedených splátek úvěrů účtem neprocházejí. Výdaje žalovaného nebyly při uzavírání obou smluv nijak doloženy. Postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce na žalobce bylo v řízení prokázáno.4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.5. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy6. Podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání použití vnitrostátní úpravy, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.8. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.9. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smluv, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Dle něj součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. I z nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18 vyplývá, že společnosti podnikající v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů disponují množstvím nástrojů k ověření rizikovosti klienta a mají dokonce jednoznačnou povinnost prověřovat spotřebitelovu schopnost úvěr splatit (srv. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). V českém prostředí toto příslušné společnosti často nedělaly a místo toho systém fungoval tak trochu v duchu pořekadla \"hloupý, kdo dává, hloupější kdo nebere\" (v řadě případů dokonce bylo přímo počítáno s tím, že dlužník úvěr nesplatí - věřitel se \"hojil\" na následných sankcích a úrocích). Z předlužení způsobeného existencí množství nezvladatelných úvěrů za takového stavu a v odrazu nerovného vztahu mezi věřiteli (podnikateli profesionály) a dlužníky (spotřebiteli) tudíž nelze bez dalšího vinit jen dlužníky, tím méně bez skutkového dokazování konkrétních okolností příčin nesplácení dluhů jejich jednání označit za nemravné. Také z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 vyplývá, že lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.10. V případě posuzované smlouvy žalobce neunesl břemeno tvrzení a důkazní o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť nedoložil tvrzení a ani příslušné listiny prokazující skutečné výdaje žalovaného, přičemž toto má za následek, že v případě této smlouvy nebylo prokázáno splnění zákonné povinnosti vyplývající z § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření této smlouvy. Právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal poměry žalovaného, zejména jeho výdaje, které ani nijak nedoložil, když se spokojil pro posouzení úvěruschopnosti s tvrzenými výdaji žalovaného 2.500 Kč měsíčně. Již jen ze skutečnosti, že žalovaný bydlel v domácnosti s dvěma nedospělými osobami je otázkou, zda k nim byl či nebyl výživou povinný. Do úvahy nebyly brány další závazky žalovaného (viz bod 3 odůvodnění), ani skutečnost, že dle výpisů z účtu byl na tomto v době čerpání kontokorentu v záporné výši, které se z měsíce na měsíc nikoli nepatrně zvýšila, přičemž některé z jeho závazků přes tento účet vůbec neprocházely. Navíc jakékoliv jiné listiny, prokazující příjmy a výdaje žalovaného, a to při uzavírání úvěrových smluv s ním za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti, nebyly doloženy. Takový postup žalobce nelze akceptovat.11. Proto soud vyhodnotil smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným za neplatné, kdy k této skutečnosti je soud povinen přihlížet i bez návrhu (jak je rozvedeno výše v rozsudku Soudního dvora Evropské unie), neboť takovéto jednání žalobce (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného úvěr splácet) odporuje evropskému právu, které má přednost před vnitrostátními zákony a tyto je nutné vykládat v souladu s evropským právem, pokud jsou s ním v rozporu.12. Nad rámec výše uvedeného lze poukázat i na právní názor Krajského soudu v , adresa, , který ve svém rozhodnutí ze 26. 1. 2021, č. j. , Anonymizováno,  uvádí, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného tak žalobkyně vůbec nezjišťovala, zda a jaké má skutečné výdaje, příp. zda má jiné závazky. Okresní soud tak uzavřel, že úvěrová smlouva je proto ve smyslu § 86, 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 občanského zákoníku neplatná. Absentují rozhodné doklady, zda a v jaké výši žalovaný v domácnosti přispívá na nájem, energie, odpady, pojištění, telefon apod. Odvolací soud se tedy ztotožňuje s názorem okresního soudu, že žalobkyně řádně nezjišťovala schopnost žalovaného splácet úvěr a řádně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když za dané situace se nelze spoléhat pouze na prohlášení žalovaného o jeho výdajích, nýbrž je nutno zároveň vyžadovat jejich doložení příslušnými listinami.13. S ohledem na skutečnost, že oba úvěry činily 130.232 Kč (zaplaceno 111,944,01 Kč) a 145.942,16 Kč (zaplaceno 4.771,50 Kč), je žalobce oprávněn, aby mu žalovaný zaplatil dlužnou částku nesplacených úvěrů (jejich jistin) celkem ve výši 159.428,65 Kč.14. Ve zbytku byla část žaloby týkající se nároku z těchto smluv zamítnuta jako nedůvodná. Je-li totiž neplatná smlouva o úvěru jako celek, jsou neplatná i její ujednání o smluvní pokutě, smluvních úrocích a nákladech řízení v souvislosti s prodlením žalovaného. Žaloba se tedy zamítá v části, v níž se žalobce domáhá, aby mu byl žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 37.581,76 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14.684,56 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 32.170,20 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 38.047,63 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 158.962,78 Kč za dobu od 17. 5. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, úrok ve výši 4,4 % ročně z částky 38.047,63 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 18 % ročně z částky 158.962,78 Kč za dobu od 17. 5. 2022 do zaplacení. Všechny tyto nároky byly zamítnuty, neboť smlouva o úvěru, jak bylo uvedeno výše, byly vyhodnoceny jako absolutně neplatné, protože odporují zákonu.15. Pokud jde o požadované příslušenství, představované zákonným úrokem z prodlení, toto mohlo být žalobci přiznáno podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, které upravuje výši zákonného úroku z prodlení, za jím požadované období. Splatnost soud stanovil ode dne podání žaloby. S ohledem na to, že žalovaný netvrdil nic stran svých možností a schopností vrátit žalované částky žalobci, má soud za to, že tato lhůta k plnění od výzvy žalobce k zaplacení, je v tomto případě v souladu se zákonem. Proto byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení ve 11,75 % z částky 159.428,65 Kč za dobu od 17. 4. 2024.16. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 a § 142a o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Pokud jde o zhodnocení procesní míry úspěchu a neúspěchu žalobce ve věci, pak míra procesního úspěchu žalobce odpovídá hodnotě 80,92 % (159.428,65 Kč ze 197.010,41 Kč) a neúspěch 19,08 %. Žalobci tak přísluší z náhrady nákladů řízení 61,84 %. Náhrada nákladů řízení v tomto řízení přitom spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 7.881 Kč a dále v nákladech právního zastoupení, představovaných odměnou advokáta podle § 7 a 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy v tomto případě náleží za přípravu a převzetí zastoupení, předžalobní upomínku a písemné podání soudu (žalobu) 3 úkony právní služby po 9.020 Kč. Dále podle vyhlášky přísluší 3 režijní paušály po 300 Kč a jeden á 450 Kč (účast u jednání dne 6. 2. 2025), učiněný po 1. 1. 2025. Přiznat nebylo možno odměnu za úkon písemného podání dne 29. 1. 2025, neboť žalobní tvrzení v něm uvedená měl být již součástí žaloby. Za úkon vyjádření se k tomu, zda žalobce souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání taktéž nelze odměnu za úkon právní služby přiznat, ani v poloviční výši, neboť na takový úkon vyhláška nepamatuje. Náklady právního zastoupení tak celkem činí 28.410 Kč. K této částce také přísluší 21% DPH ve výši 5.966,10 Kč, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je plátcem této daně. Celkem činí plná náhrada nákladů řízení částku 42.257,10 Kč. Protože žalobci přísluší na náhradě nákladů řízení jen 61,84 %, byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení v této věci částku 26.131,79 Kč k rukám , tituly před jménem, , , tituly za jménem, , advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSVS:2025:16.C.34.2024.100","publishedAt":"2025-05-15","decisionAt":"2025-02-06","caseNumber":{"senate":16,"registry":"C","index":34,"year":2024,"pageNumber":100},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Pavel","lastName":"Kotrady","titlesAfter":"","function":"samosoudce"},"courtCode":"OSVSVM","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"O zaplacení 197 010,41 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1968","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}