{"uuid":"9c5675fd-f597-4d57-88bc-49a37882780b","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Romana Fremra a soudců Mgr. Jany Kajzrové a Mgr. Jana Podaného ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 260 000 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 4.2.2025, č.j. 21 C 205/2024-21,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvého stupně se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 4.2.2025, č.j. 21 C 205/2024-21 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), zamítl žalobu z 29. 11. 2024, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 260 000 Kč jakožto náhrady nemajetkové újmy, jež jí měla vzniknout z důvodu „nepřiměřeně uloženého vysokého trestu odnětí svobody a odpracování 280 hod nucených prací žalobkyně“, o němž rozhodla žalovaná (jakožto ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":") v trestním řízení vedeném s žalobkyní jako obžalovanou rozsudkem č.j. 3 T 70/2023-244. Soud prvního stupně věc posuzoval za použití § 78 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) a § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a za použití judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, na niž v rozsudku odkázal, a dospěl k závěru o neopodstatněnosti uplatněného nároku. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v daném případě trestní rozsudek č. j. 3 T 70/2023-244, jímž žalovaná jako ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 22. 3. 2023 v trestní věci žalobkyně (jakožto obžalované) rozhodla, nabyl dne 24.1.2019 právní moci. Odvolání žalobkyně proti danému rozsudku bylo Krajským soudem v Praze usnesením č.j. 13 To 307/2023-266 ze dne 5.12.2023 zamítnuto. Soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 705/2019, uveřejněný pod číslem 97/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 97/2020“), připomněl, že v případě zásahu do osobnosti člověka při výkonu veřejné moci je nutno pečlivě rozlišovat okruh osob povinných k náhradě nemajetkové újmy. Vykoná-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka některý ze subjektů uvedených v § 3 zákona č. 82/1998 Sb. při výkonu veřejné moci, který je mu svěřen, odpovídá za tento zásah a případnou újmu stát, a to v případě, že se tak za podmínek stanovených tímto zákonem stalo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zákon č. 82/1998 Sb. pak definuje podmínky vzniku odpovědnosti státu, neboť u řady zákroků při výkonu veřejné moci z povahy věci dochází k zásahům do osobnosti jednotlivce – typicky například trestní stíhání (a úkony s ním spojené) - stát ale z důvodu veřejného zájmu tyto zásahy aprobuje. V takových případech, pokud zákon nestanoví jinak, nemá dotčený subjekt právo na náhradu. Odlišit od těchto případů je třeba situace, kdy počínání osoby vystupující v pozici některého ze subjektů uvedených v § 3 zákona č. 82/1998 Sb., je natolik vadné, že je nelze vůbec považovat za jednání v rámci výkonu veřejné moci; takové jednání se nazývá exces. Za případnou újmu pak neodpovídá stát, ale sama osoba, která se excesivního postupu dopustí. V souzeném případě však soud prvního stupně žádné excesivní jednání na straně žalované neshledal. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle zásady procesního úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včas odvolání. Namítala podjatost ve věci rozhodujícího soudce, protože na něj také podala žalobu „z důvodu lživých a ničím nepodložených informací o žalobkyni a o jejím bratrovi, matce a otci, kteří by žalobkyni prý měli pomoci nejen finančně, ale i s bydlením, i když otec je již 4 roky po smrti a matka žije v jedné domácnosti spolu s bratrem a jeho družkou a 2 malými nezletilými dětmi“. Dle žalobkyně dále soud nerespektoval ustanovení § 285 odst. 3 insolvenčního zákona, podle něhož má majitel povinnost k žalobkyni nabídnout jí podobný náhradní byt, jak potvrdil i Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2021 č.j. 19 Co 146/2021-131. Dle žalobkyně soud upřednostňuje žalovanou jako ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", aniž by se však lidsky zamyslel nad tím, že žalovaná nejednala v souladu s uvedeným usnesením č.j. 19 Co 146/2021-131, Jímž bylo rozhodnuto o zastavení exekuce o vyklizení bytu. Žalovaná ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" dle žalobkyně nejednala lidsky, když jí uložila trest obecně prospěšných prací v místě bydliště, kde žalobkyni znají, navíc se z toho žalobkyně psychicky zhroutila a nemohla vykonávat ani svoji dosavadní práci. Žalobkyně má za to, že se žádného trestného činu nedopustila, neoprávněně v bytu nepřebývá, pouze stále čeká, až majitel splní svou povinnost dle insolvenčního zákona a nabídne jí podobný náhradní byt. Vychází přitom ze shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze a zmiňované právní úpravy v § 285 odst. 3 insolvenčního zákona. Ze strany žalované ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" došlo také k chybě, pokud ne vyčkala na výsledek řízení, které žalobkyně zahájila žalobu u určení neplatnosti kupní smlouvy týkající se předmětného bytu, ve kterém bydlí. Proto byla odsouzena žalovanou nesprávně a nespravedlivě. V závěrečné řeči navrhovala, že by byla ráda, aby rozhodnutí trestního soudu bylo zrušeno. Navrhovala změnit rozsudek soudu prvého stupně a žalobě vyhovět.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně poukázala na to, že žalobkyně patrně žaluje všechny soudce, kteří nerozhodli dle jejích představ. Odvolání žalobkyně je jen opakováním její obhajoby v trestním řízení, jež bylo pravomocně skončeno. K uložení obecně prospěšných prací uvedla, že se jedná o alternativní trest, po jeho vykonání by se na žalobkyni hledělo, jako by odsouzena nebyla, což je v její prospěch, nejedná se o trest, který by byl ukládán za velice závažné trestné činy, jak žalobkyně také v odvolání uváděla. Navrhla potvrzení rozsudku soudu prvého stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobkyně nedůvodným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. V daném případě odvolací soud předně připomíná, že podle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem pro podjatost soudce není jeho dřívější postup v řízení či jeho rozhodování v jiných věcech. Námitky žalobkyně o podjatosti soudce z toho důvodu, že na něj měla podat žalobu pro „lživá“ tvrzení o tom, že by případně žalobkyni mohli pomoci členové rodiny, kdy žalobkyně toto „doporučení“ soudce má za nereálné, mají svůj původ zjevně právě v postupu soudce v řízení, v jeho neformálním sdělení názoru na možná řešení situace žalobkyně. Nejedná se o žádný důvod podjatosti pro poměr soudce k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům ve smyslu § 14 odst. 1 o.s.ř., ale zjevně jen o nepřípustné napadání uvedeného postupu soudce v řízení. Rovněž jen samo rozhodnutí žalobkyně zažalovat soudce pro tyto okolnosti nezakládají důvod jeho podjatosti. Námitku podjatosti tedy vyhodnotil odvolací soud jako neopodstatněnou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud prvního stupně správně v daném případě zdůraznil specifika nároku na náhradu nemajetkové újmy, k níž mělo dojít při výroku veřejné moci, a speciální úpravu obsaženou v zákoně č. 82/1998 Sb., kdy v daném směru se odkazuje zejména na přiléhavě citovanou judikaturu Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí R 97/2020. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti podané žaloby již z důvodu zjevného nedostatku pasivní legitimace na straně žalované s přihlédnutím k uvedené, na věc dopadající speciální právní úpravě odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. Z ní jasně vyplývá, že za škodu způsobenou při výkonu státní moci neodpovídají poškozenému osoby, jichž stát k plnění svých úkonů použil, nýbrž (za splnění zákonných podmínek) pouze stát a ten je také ve vztahu k poškozenému výlučně nositelem povinnosti k náhradě škody (srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2012, sp.zn. 25 Cdo 4744/2010). Nicméně v tomto konkrétním případě nelze nadto na základě dosavadního zjištěného stavu uvažovat ani o tom, že by došlo k jakémukoli nezákonnému rozhodnutí či nesprávnému úřednímu postupu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Názor žalobkyně, že k neoprávněnému zásahu došlo tím, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" svým rozsudkem v trestním řízení porušila § 285 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“ nebo „IZ“), ve znění pozdějších předpisů, nadto nebyl správný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 285 odst. 3 insolvenčního zákona při vyklizení podle odstavce 2 (tj. při plnění povinnosti dlužníka vyklidit zpeněženou nemovitost, kterou používá k bydlení své rodiny) přísluší dlužníku stejná bytová náhrada jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Citované ustanovení sice ve svém textu stále stanoví, že při vyklizení bytu náleží dlužníku bytová náhrada jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu. Protože však zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, již právo na bytovou náhradu při výpovědi nájmu bytu z důvodu hrubého porušení povinností nájemce nezakládá, je uvedené pravidlo obsoletní, zastaralé, a v daném případě se již neuplatní [viz usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 8 Tdo 597/2021 ze dne 22.6.2021 a komentář k citovanému ustanovení § 285 IZ in: SPRINZ, Petr, JIRMÁSEK, Tomáš, ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan, ZOUBEK, Hynek a kol. Insolvenční zákon. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 11.].","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Odvolací soud dále připomíná vázanost soudu dotčeným pravomocným rozhodnutím v trestním řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Žalobkyně fakticky svou žalobu o náhradu nemajetkové újmy v částce 260 000 Kč opřela pouze o svůj nesouhlas s obsahem odsuzujícího rozsudku v trestním řízení, v němž žalovaná jako ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" rozhodla v prvním stupni a shledala žalobkyni vinnou ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku. Žalobkyně však přehlíží, že uvedený rozsudek nebyl zrušen ani v následném odvolacím řízení, v němž bylo naopak odvolání žalobkyně zamítnuto, ani nebyl odklizen jinak, jak sama potvrdila při jednání odvolacího soudu. Jedná se tak o pravomocné rozhodnutí, závazné nejen pro žalobkyni, ale v souladu s § 135 odst. 1 o.s.ř. i pro všechny jiné soudy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Žalobkyně současně ani netvrdí žádné jednání žalované, v němž by bylo lze spatřovat excesivní postup v jí zpochybňovaném trestním řízení a trestním rozsudku, jímž rozhodla žalovaná. Za takovýto exces nelze považovat případný jiný náhled trestního soudu na další užívání bytu žalobkyní oproti náhledu soudu exekučního tak, jak byl vyjádřen v odůvodnění žalobkyní opakovaně připomínaného rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 7.10.2021, č.j. 19 Co 146/2021-171. Jednání žalované jakožto ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v souvislosti s jejím rozhodováním v daném trestním řízení bylo projevem výkonu funkce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", tedy její činnosti při působení veřejné moci. Neoprávněnost případného zásahu do osobnostních práv žalobkyně, k němuž by došlo v rámci (řádného, nikoli excesívního) výkonu daného úředního oprávnění je z povahy věci vyloučena. I v případě nezákonného, nesprávného rozhodnutí by pak žalovaná sama žalobkyni za škodu utrpěnou v této souvislosti neodpovídala.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Řízení o žalobě na ochranu osobnosti neslouží a nemůže být prostředkem k revizi rozhodnutí soudu v jiném řízení, v němž žalobkyně nebyla úspěšná cestou řádných (případně i mimořádných) opravných prostředků. Civilní soud v rámci žaloby o ochranu osobnosti (náhradu nemajetkové újmy za tvrzený zásah do osobnostních práv žalobkyně) nemůže revidovat pravomocné rozhodnutí soudu z trestního řízení, ani „trestat“ soudkyni uložením povinnosti náhrady nemajetkové újmy za to, jak pravomocně rozhodla. Nicméně, právě to se jeví být hlavním důvodem podání nynější žaloby o náhradu nemajetkové újmy 260 000 Kč proti žalované soudkyni, o čemž svědčí i návrh žalobkyně v rámci její závěrečné řeči, aby rozhodnutí trestního soudu bylo zrušeno. Jen subjektivní pocit nespravedlnosti, který žalobkyně pro dané odsouzení pociťuje, uplatněný nárok založit nemůže.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti podané žaloby tak byl správný. Napadený zamítavý rozsudek byl proto podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen, včetně rovněž správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, přiznaných procesně úspěšné žalované, kdy v podrobnostech se pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto dle § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované byla přiznána jejich náhrada opět ve výši 300 Kč za jeden úkon spočívající v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně, a to dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 4.2.2025, č.j. 21 C 205/2024-21 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), zamítl žalobu z 29. 11. 2024, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 260 000 Kč jakožto náhrady nemajetkové újmy, jež jí měla vzniknout z důvodu „nepřiměřeně uloženého vysokého trestu odnětí svobody a odpracování 280 hod nucených prací žalobkyně“, o němž rozhodla žalovaná (jakožto , Anonymizováno, ) v trestním řízení vedeném s žalobkyní jako obžalovanou rozsudkem č.j. 3 T 70/2023-244. Soud prvního stupně věc posuzoval za použití § 78 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „zákon č. 82/1998 Sb.“) a § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a za použití judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, na niž v rozsudku odkázal, a dospěl k závěru o neopodstatněnosti uplatněného nároku. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v daném případě trestní rozsudek č. j. 3 T 70/2023-244, jímž žalovaná jako , Anonymizováno,  dne 22. 3. 2023 v trestní věci žalobkyně (jakožto obžalované) rozhodla, nabyl dne 24.1.2019 právní moci. Odvolání žalobkyně proti danému rozsudku bylo Krajským soudem v Praze usnesením č.j. 13 To 307/2023-266 ze dne 5.12.2023 zamítnuto. Soud prvního stupně s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 705/2019, uveřejněný pod číslem 97/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 97/2020“), připomněl, že v případě zásahu do osobnosti člověka při výkonu veřejné moci je nutno pečlivě rozlišovat okruh osob povinných k náhradě nemajetkové újmy. Vykoná-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka některý ze subjektů uvedených v § 3 zákona č. 82/1998 Sb. při výkonu veřejné moci, který je mu svěřen, odpovídá za tento zásah a případnou újmu stát, a to v případě, že se tak za podmínek stanovených tímto zákonem stalo nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zákon č. 82/1998 Sb. pak definuje podmínky vzniku odpovědnosti státu, neboť u řady zákroků při výkonu veřejné moci z povahy věci dochází k zásahům do osobnosti jednotlivce – typicky například trestní stíhání (a úkony s ním spojené) - stát ale z důvodu veřejného zájmu tyto zásahy aprobuje. V takových případech, pokud zákon nestanoví jinak, nemá dotčený subjekt právo na náhradu. Odlišit od těchto případů je třeba situace, kdy počínání osoby vystupující v pozici některého ze subjektů uvedených v § 3 zákona č. 82/1998 Sb., je natolik vadné, že je nelze vůbec považovat za jednání v rámci výkonu veřejné moci; takové jednání se nazývá exces. Za případnou újmu pak neodpovídá stát, ale sama osoba, která se excesivního postupu dopustí. V souzeném případě však soud prvního stupně žádné excesivní jednání na straně žalované neshledal. Žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl dle zásady procesního úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“).2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včas odvolání. Namítala podjatost ve věci rozhodujícího soudce, protože na něj také podala žalobu „z důvodu lživých a ničím nepodložených informací o žalobkyni a o jejím bratrovi, matce a otci, kteří by žalobkyni prý měli pomoci nejen finančně, ale i s bydlením, i když otec je již 4 roky po smrti a matka žije v jedné domácnosti spolu s bratrem a jeho družkou a 2 malými nezletilými dětmi“. Dle žalobkyně dále soud nerespektoval ustanovení § 285 odst. 3 insolvenčního zákona, podle něhož má majitel povinnost k žalobkyni nabídnout jí podobný náhradní byt, jak potvrdil i Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2021 č.j. 19 Co 146/2021-131. Dle žalobkyně soud upřednostňuje žalovanou jako , Anonymizováno, , aniž by se však lidsky zamyslel nad tím, že žalovaná nejednala v souladu s uvedeným usnesením č.j. 19 Co 146/2021-131, Jímž bylo rozhodnuto o zastavení exekuce o vyklizení bytu. Žalovaná , Anonymizováno,  dle žalobkyně nejednala lidsky, když jí uložila trest obecně prospěšných prací v místě bydliště, kde žalobkyni znají, navíc se z toho žalobkyně psychicky zhroutila a nemohla vykonávat ani svoji dosavadní práci. Žalobkyně má za to, že se žádného trestného činu nedopustila, neoprávněně v bytu nepřebývá, pouze stále čeká, až majitel splní svou povinnost dle insolvenčního zákona a nabídne jí podobný náhradní byt. Vychází přitom ze shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze a zmiňované právní úpravy v § 285 odst. 3 insolvenčního zákona. Ze strany žalované , Anonymizováno,  došlo také k chybě, pokud ne vyčkala na výsledek řízení, které žalobkyně zahájila žalobu u určení neplatnosti kupní smlouvy týkající se předmětného bytu, ve kterém bydlí. Proto byla odsouzena žalovanou nesprávně a nespravedlivě. V závěrečné řeči navrhovala, že by byla ráda, aby rozhodnutí trestního soudu bylo zrušeno. Navrhovala změnit rozsudek soudu prvého stupně a žalobě vyhovět.3. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně poukázala na to, že žalobkyně patrně žaluje všechny soudce, kteří nerozhodli dle jejích představ. Odvolání žalobkyně je jen opakováním její obhajoby v trestním řízení, jež bylo pravomocně skončeno. K uložení obecně prospěšných prací uvedla, že se jedná o alternativní trest, po jeho vykonání by se na žalobkyni hledělo, jako by odsouzena nebyla, což je v její prospěch, nejedná se o trest, který by byl ukládán za velice závažné trestné činy, jak žalobkyně také v odvolání uváděla. Navrhla potvrzení rozsudku soudu prvého stupně.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobkyně nedůvodným.5. V daném případě odvolací soud předně připomíná, že podle § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem pro podjatost soudce není jeho dřívější postup v řízení či jeho rozhodování v jiných věcech. Námitky žalobkyně o podjatosti soudce z toho důvodu, že na něj měla podat žalobu pro „lživá“ tvrzení o tom, že by případně žalobkyni mohli pomoci členové rodiny, kdy žalobkyně toto „doporučení“ soudce má za nereálné, mají svůj původ zjevně právě v postupu soudce v řízení, v jeho neformálním sdělení názoru na možná řešení situace žalobkyně. Nejedná se o žádný důvod podjatosti pro poměr soudce k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům ve smyslu § 14 odst. 1 o.s.ř., ale zjevně jen o nepřípustné napadání uvedeného postupu soudce v řízení. Rovněž jen samo rozhodnutí žalobkyně zažalovat soudce pro tyto okolnosti nezakládají důvod jeho podjatosti. Námitku podjatosti tedy vyhodnotil odvolací soud jako neopodstatněnou.6. Soud prvního stupně správně v daném případě zdůraznil specifika nároku na náhradu nemajetkové újmy, k níž mělo dojít při výroku veřejné moci, a speciální úpravu obsaženou v zákoně č. 82/1998 Sb., kdy v daném směru se odkazuje zejména na přiléhavě citovanou judikaturu Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí R 97/2020. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti podané žaloby již z důvodu zjevného nedostatku pasivní legitimace na straně žalované s přihlédnutím k uvedené, na věc dopadající speciální právní úpravě odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. Z ní jasně vyplývá, že za škodu způsobenou při výkonu státní moci neodpovídají poškozenému osoby, jichž stát k plnění svých úkonů použil, nýbrž (za splnění zákonných podmínek) pouze stát a ten je také ve vztahu k poškozenému výlučně nositelem povinnosti k náhradě škody (srov. též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2012, sp.zn. 25 Cdo 4744/2010). Nicméně v tomto konkrétním případě nelze nadto na základě dosavadního zjištěného stavu uvažovat ani o tom, že by došlo k jakémukoli nezákonnému rozhodnutí či nesprávnému úřednímu postupu.7. Názor žalobkyně, že k neoprávněnému zásahu došlo tím, že , Anonymizováno,  svým rozsudkem v trestním řízení porušila § 285 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „insolvenční zákon“ nebo „IZ“), ve znění pozdějších předpisů, nadto nebyl správný.8. Podle § 285 odst. 3 insolvenčního zákona při vyklizení podle odstavce 2 (tj. při plnění povinnosti dlužníka vyklidit zpeněženou nemovitost, kterou používá k bydlení své rodiny) přísluší dlužníku stejná bytová náhrada jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu.9. Citované ustanovení sice ve svém textu stále stanoví, že při vyklizení bytu náleží dlužníku bytová náhrada jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu bytu. Protože však zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, již právo na bytovou náhradu při výpovědi nájmu bytu z důvodu hrubého porušení povinností nájemce nezakládá, je uvedené pravidlo obsoletní, zastaralé, a v daném případě se již neuplatní [viz usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 8 Tdo 597/2021 ze dne 22.6.2021 a komentář k citovanému ustanovení § 285 IZ in: SPRINZ, Petr, JIRMÁSEK, Tomáš, ŘEHÁČEK, Oldřich, VRBA, Milan, ZOUBEK, Hynek a kol. Insolvenční zákon. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 11.].10. Odvolací soud dále připomíná vázanost soudu dotčeným pravomocným rozhodnutím v trestním řízení.11. Podle § 135 odst. 1 o.s.ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.12. Žalobkyně fakticky svou žalobu o náhradu nemajetkové újmy v částce 260 000 Kč opřela pouze o svůj nesouhlas s obsahem odsuzujícího rozsudku v trestním řízení, v němž žalovaná jako , Anonymizováno,  rozhodla v prvním stupni a shledala žalobkyni vinnou ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 1 tr. zákoníku. Žalobkyně však přehlíží, že uvedený rozsudek nebyl zrušen ani v následném odvolacím řízení, v němž bylo naopak odvolání žalobkyně zamítnuto, ani nebyl odklizen jinak, jak sama potvrdila při jednání odvolacího soudu. Jedná se tak o pravomocné rozhodnutí, závazné nejen pro žalobkyni, ale v souladu s § 135 odst. 1 o.s.ř. i pro všechny jiné soudy.13. Žalobkyně současně ani netvrdí žádné jednání žalované, v němž by bylo lze spatřovat excesivní postup v jí zpochybňovaném trestním řízení a trestním rozsudku, jímž rozhodla žalovaná. Za takovýto exces nelze považovat případný jiný náhled trestního soudu na další užívání bytu žalobkyní oproti náhledu soudu exekučního tak, jak byl vyjádřen v odůvodnění žalobkyní opakovaně připomínaného rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 7.10.2021, č.j. 19 Co 146/2021-171. Jednání žalované jakožto , Anonymizováno,  v souvislosti s jejím rozhodováním v daném trestním řízení bylo projevem výkonu funkce , Anonymizováno, , tedy její činnosti při působení veřejné moci. Neoprávněnost případného zásahu do osobnostních práv žalobkyně, k němuž by došlo v rámci (řádného, nikoli excesívního) výkonu daného úředního oprávnění je z povahy věci vyloučena. I v případě nezákonného, nesprávného rozhodnutí by pak žalovaná sama žalobkyni za škodu utrpěnou v této souvislosti neodpovídala.14. Řízení o žalobě na ochranu osobnosti neslouží a nemůže být prostředkem k revizi rozhodnutí soudu v jiném řízení, v němž žalobkyně nebyla úspěšná cestou řádných (případně i mimořádných) opravných prostředků. Civilní soud v rámci žaloby o ochranu osobnosti (náhradu nemajetkové újmy za tvrzený zásah do osobnostních práv žalobkyně) nemůže revidovat pravomocné rozhodnutí soudu z trestního řízení, ani „trestat“ soudkyni uložením povinnosti náhrady nemajetkové újmy za to, jak pravomocně rozhodla. Nicméně, právě to se jeví být hlavním důvodem podání nynější žaloby o náhradu nemajetkové újmy 260 000 Kč proti žalované soudkyni, o čemž svědčí i návrh žalobkyně v rámci její závěrečné řeči, aby rozhodnutí trestního soudu bylo zrušeno. Jen subjektivní pocit nespravedlnosti, který žalobkyně pro dané odsouzení pociťuje, uplatněný nárok založit nemůže.15. Závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti podané žaloby tak byl správný. Napadený zamítavý rozsudek byl proto podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrzen, včetně rovněž správného rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, přiznaných procesně úspěšné žalované, kdy v podrobnostech se pro stručnost odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.16. O nákladech řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto dle § 151 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšné žalované byla přiznána jejich náhrada opět ve výši 300 Kč za jeden úkon spočívající v písemném vyjádření k odvolání žalobkyně, a to dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky, prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPH:2025:27.Co.96.2025.1","publishedAt":"2026-07-24","decisionAt":"2025-06-12","caseNumber":{"senate":27,"registry":"Co","index":96,"year":2025,"pageNumber":43},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Roman","lastName":"Fremr","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 260 000 Kč","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":21,"registry":"C","index":205,"year":2024,"pageNumber":21},"affectedDate":"2025-02-04","courtCode":"OSPB","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"14","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"135","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"3","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"89a","lexNumber":120,"lexYear":2001,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"78","lexNumber":6,"lexYear":2002,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"285","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"81","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PODJATOST","OCHRANA_OSOBNOSTI","NAHRADNI_BYT","ZASTAVENI_EXEKUCE_VYKONU_ROZHODNUTI","VYKLIZENI_BYTU","NAHRADA_NEMAJETKOVE_UJMY","SMLOUVA_KUPNI","BYTOVA_NAHRADA","NEMAJETKOVA_UJMA"]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}