{"uuid":"9fca7013-316f-45e5-9a5f-ab01d5b85e64","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Zubka a soudců Mgr. Dušana Broulíka a Mgr. Davida Mařádka v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o žalobě na ochranu proti diskriminačnímu jednání","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. června 2025, č. j. 13 C 101/2024-95,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 4 723 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 021,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně.III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku V mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 4 723 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 021,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem,  , jméno FO, , advokáta se sídlem , adresa, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou, došlou Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne 9. 4. 2024, se žalobkyně domáhala ochrany proti diskriminačnímu jednání. Konkrétně požadovala omluvu žalované ve formě doporučeného dopisu, zadostiučinění v penězích ve výši 100 000 Kč dle § 10 odst. 1 zákona č. 198/2009 Sb. a úhradu nemajetkové škody v celkové výši 500 000 Kč § 10 odst. 2 zákona č. 198/2009 Sb. Po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 200 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 23. 3. 2021 uzavřena pracovní smlouva, na základě, které vykonávala práci v pracovním poměru od 23. 3. 2021 do 31. 3. 2022, a to na pracovním místě Vedoucí pracovního týmu na pracovišti ve výrobní hale ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Na pracovišti docházelo vůči její osobě ze strany některých zaměstnanců k nepřípustnému jednání, kdy od počátku vzniku pracovního poměru byla jako jediná žena na daném typu pracovního místa terčem sexuálního obtěžování ze strany svých některých kolegů, zejména ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", které zahrnovalo zejména soustavné nevhodné poznámky a dotazy k sexuálním preferencím, znečištění pracovního stolu žalobkyně bílými cákanci lepidla a zejména pak incident z 13. 4. 2021, kdy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nainstaloval po předchozím rozmyslu a záměrně bez jejího vědomí na plochu obrazovky jejího pracovního počítače pornografický obrázek. Přestože se snažila danou věc řešit se svým přímým nadřízeným, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", z jeho strany byla celá věc pouze zlehčována s poukazem na to, že nemá smysl pro humor a že se jedná toliko o běžný „vstupní rituál“ na pracovišti. Stejně neúspěšně probíhala její snaha věc řešit s vyšším nadřízeným, vedoucím haly ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Vzhledem k tomu, že obtěžování neustávalo, obrátila se v konečném důsledku na personální oddělení žalované, které se věcí zabývalo za její účasti na jednání dne 8. 2. 2022. Protože ani předmětné jednání nevedlo k nápravě, podala dopisem ze dne 29. 3. 2022 stížnost k etické komisi, v němž zejména akcentovala, že přístup kolegů i přímého nadřízeného vnímala jako nemorální, neetický a vulgární, že se opakovaně marně obracela na kolegy i nadřízeného s tím, že dané situace jsou pro ni osobně nepříjemné, avšak reakcí z jejich strany bylo toliko zesměšňování a znevažování. Z obav o své zaměstnání se dlouho neobracela na personální oddělení. Následně obdržela dopis ze strany vedení žalované datovaný dne 14. 4. 2022, v němž bylo konstatováno, že žalovaná celou věc prošetřila a zajistila nápravná opatření, aniž by však uvedla jakékoliv bližší podrobnosti. Sexuálnímu obtěžování ze strany kolegů a nadřízených čelila na pracovišti soustavně po řadu měsíců v letech 2021 a 2022. V důsledku toho se cítila velmi poškozena, neboť byla s ohledem na nečinnost vedení na pracovišti mezi svými kolegy neustále terčem posměchu, došlo tím rovněž výraznou měrou ke snížení její důstojnosti a v konečném důsledku i k ukončení výkonu práce u žalované. Vlivem uvedeného byla dlouhodobě vystavena nadměrnému stresu, trpěla zažívacími obtížemi, bolestmi hlavy a zejména poruchami spánku, které ji zcela zásadně limitovaly v běžném životě. Má tak za evidentní, že docházelo vůči ní k opakovaným případům diskriminace v souvislosti s plněním pracovních úkolů, konkrétně ve formě sexuálního obtěžování ve smyslu § 4 odst. 1, 2 zákona č. 198/2009 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná odmítla, že by v jakémkoliv ohledu pochybila ve věci prošetření události ze dne 13. 4. 2021 na hale „","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ a zjednání odpovídající nápravy, či že by se dopustila diskriminačního zacházení na pracovišti vůči žalobkyni. Nesouhlasila s tvrzením, že by proti nevhodnému jednání, činěnému ze strany bývalého zaměstnance ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", zakročila opožděně, nebo že by toto odmítala řešit a ani s tím, že by oznámení tohoto závadného jednání žalobkyní mělo vliv na ukončení jejího pracovního poměru. Sama žalobkyně zpočátku nechtěla, aby se věc prošetřovala, nebyl tak dán podnět k řešení celé věci. Když se s věcí obrátila na vedoucího výrobního týmu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", pak jí tento sdělil, že za účelem prošetření události je nutné, aby pojmenovala dotyčného pracovníka, který se nevhodného jednání vůči ní dopustil, což odmítla. Tedy sama žalobkyně ze své vůle bránila tomu, aby se žalovaná danou věcí začala zabývat. Poté, co žalobkyně v měsíci lednu 2022 ústně obeznámila ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" z personálního oddělení se skutečností, že na pracovišti žalobkyně došlo vůči ní k nevhodnému chování ze strany ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", byla ujištěna, že se danou věcí začne personální oddělení neprodleně zabývat a proběhlo ihned interní prošetření celé věci, které vyústilo v předání vytýkacího dopisu upozorňujícího na porušení jeho povinností s rizikem rozvázání pracovního poměru v případě jakéhokoliv jeho dalšího porušení povinností a v rozvázání pracovního poměru s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". I po přeřazení žalobkyně na jiné pracoviště projevila svou nespokojenost, a to i přesto, že se tímto přesídlením vzdálila od zdroje nekomfortní atmosféry na svém pracovišti, tedy zejména kolegů a nadřízených, vůči kterým stížnosti žalobkyně směřovaly. Dle hodnocení výrobního manažera ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobkyně neplnila jí svěřené úkoly, byla vídána, že kouří v prostorách jiných oddělení, kde nemá být, rovněž podle sdělení mistra a vedoucího výrobního týmu se žalobkyně značnou část pracovní doby pohybovala mimo svá pracoviště. Žalobkyně pak ani přes tři pokusy neprošla ověřením schopnosti trenéra „TWI“. Dle hodnocení nezávislé certifikované trenérky žalobkyně nevykonávala požadované úkony podle určené metodiky získané na školení, jehož se účastnila v červenci r. 2021, opakovaně jí bylo vytýkáno, že není k tréninkům připravena a „jede si podle sebe“. Úspěšné splnění tohoto tréninku je nezbytné pro všechny vedoucí pracovního týmu. Rozhodnutí o neprodloužení pracovní smlouvy pramenilo z neuspokojivých pracovních výsledků žalobkyně, umocněných neochotou žalobkyně plnit úkoly a zadání svých nadřízených, jakož i absencí na svém pracovišti v pracovní době, a tedy nikoliv ze skutečnosti, že žalobkyně závadné jednání na pracovišti ohlásila. Z podnětu žalobkyně byla provedena kontrola inspektorátu práce, kdy inspektorát práce po provedeném šetření neshledal u žalované žádné prokazatelné porušení povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů v oblasti pracovního poměru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Okresní soud v Novém Jičíně jako soud prvního stupně rozsudkem, identifikovaným v záhlaví, zavázal žalovanou se žalobkyni písemně omluvit formou doporučeného dopisu odeslaného na adresu bydliště žalobkyně, a to ve znění: „Společnost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" se Vám tímto omlouvá za chování pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", který se v období roku 2021/2022 opakovaně dopouštěl vůči Vaší osobě diskriminace ve formě sexuálního obtěžování a naváděl k předmětnému obtěžování i ostatní zaměstnance naší společnosti, jakož i za to, že se v průběhu roku 2021 naše společnost nijak nevěnovala řešení zmiňovaného obtěžování.“ (výrok I.), pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 100 000 Kč, žalobu v této části zamítl (výrok II.), pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč, žalobu v této části zamítl (výrok III.), žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV.) a ČR - Okresnímu soudu v Novém Jičíně vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok V.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně byla vystavena dlouhodobě a opakovaně sexuálnímu obtěžování ze strany minimálně jednoho kolegy, a to ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Obtěžování spočívalo jednak v poznámkách tohoto pracovníka vůči žalobkyni se sexuálním obsahem, tedy ve slovních sexuálních narážkách a v nevhodných „žertech“ jako bylo potřísnění stolu žalobkyně bílými cákanci lepidla. Vše vyvrcholilo použitím pornografie nainstalované do PC žalobkyně bez jejího vědomí. Toto všechno jsou typické příklady sexuálního obtěžování. Autor tohoto jednání měl evidentně problém odlišit toto zcela nevhodné chování od běžných vtípků tolerovaných v pracovním kolektivu a je chybou zaměstnavatele, že zaměstnance o škodlivosti a nepřípustnosti takovéhoto jednání řádně nepoučil, a to zvláště zaměstnance pracující na místech, kde je žena výjimkou v jinak mužském kolektivu. Na základě uvedeného okresní soud dospěl k jednoznačnému závěru o diskriminaci žalobkyně spočívající v sexuálním obtěžování, konkrétně ve snížení důstojnosti žalobkyně a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího a urážlivého prostředí. Žalovaná se pak své odpovědnosti za diskriminaci nemůže zprostit poukázáním na to, že se jednalo o exces jednoho či několika málo zaměstnanců, kteří jednali v rozporu s firemní kulturou a vnitřními předpisy zaměstnavatele. Zaměstnavatel nese odpovědnost za chování všech svých zaměstnanců na pracovišti a nese následky jejich jednání, případně opomenutí. Zákon (§ 10 zák. č. 198/2009 Sb.) zakládá kromě práva oběti žádat, aby od diskriminačního jednání bylo upuštěno a byly odstraněny následky této diskriminace také právo na blíže nespecifikované přiměřené zadostiučinění a v druhém odstavci stanoví, že pokud by zjednání nápravy podle prvního odstavce bylo nedostatečné, lze přiznat i náhradu nemajetkové újmy v penězích. Přiměřeným zadostiučiněním se rozumí morální, tedy nemajetková kompenzace, která má nejčastěji formu omluvy. Žalobce pak musí v žalobním petitu přesně specifikovat, jakou formu by omluva měla mít a jak by přesně měla znít. V projednávaném případě se žalobkyně domáhala jak přiměřeného zadostiučinění ve formě omluvy, tak přiměřeného zadostiučinění ve formě peněžité kompenzace. Jak z dikce samotného prvého odstavce, tak z odborné literatury vyplývá, že toto ustanovení směřuje kromě ukončení diskriminace a odstranění jejich následku na zadostiučinění morální a nikoliv finanční. Možnost finančního zadostiučinění je upravena v následujícím odstavci § 10, čehož se žalobkyně rovněž domáhala. Žalobkyně tudíž uplatnila zadostiučinění ve formě úhrady nemajetkové újmy v penězích poněkud „schizofrenně“ 100 000 Kč dle odstavce 1 a 500 000 Kč dle odstavce 2. Pokud žalobkyně uvádí, že: „přiměřené zadostiučinění plní i funkci odměny úspěšného žalobce“, pak tato teze, se kterou lze souhlasit se hojně objevuje v odborné literatuře, ale týká se odstavce 2 § 10 zák. č. 198/2009 Sb. Úmysl zákonodárce byl jednoznačný, byť terminologicky nešťastně zhmotněný do znění § 10, a to ukončit diskriminaci a odstranit její následky případně dosáhnout i morální satisfakce (odstavec 1) a pokud jde o závažné projevy a následky diskriminace umožnit oběti se domoci i finanční kompenzace (odstavec 2). Okresní soud proto zamítl žalobu v té části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení zadostiučinění v penězích dle § 10 odst. 1 zák. č. 198/2009 Sb. Pokud se týká požadavku na písemnou omluvu, pak vzhledem k tomu, že okresní soud shledal, že žalobkyně byla diskriminována, a to formou sexuálního obtěžování jiným zaměstnancem žalované a požadavek na omluvu, které se jí dosud nedostalo, byl jasně a přesně v žalobním petitu specifikován, včetně její formy v této části žalobě vyhověl. Pro úplnost k tomu okresní soud dodává, že postup žalované, kdy odmítla žalobkyni jakožto oznamovatelce a poškozené diskriminačním jednáním sdělit výsledky šetření a přijatá opatření je zcela nesprávný a vyvolal u žalobkyně oprávněné pochybnosti o snaze žalované potrestat viníky a zamezit do budoucna možnému opakování podobného nepřijatelného jednání zaměstnanců. Diskriminovaný zaměstnanec musí být vždy informován, jak konkrétně zaměstnavatel s jeho oznámením naložil a jaké opatření přijal, bylo-li důvodné. Uplatněný nárok na zaplacení nemajetkové újmy původně ve výši 500 000 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 200 000 Kč neshledal okresní soud jako důvodný a žalobu v této části zamítl. Náhrada nemajetkové újmy dle § 10 odst. 2 zák. č. 198/2009 Sb. se přiznává, pokud by satisfakce dle odstavce 1 tohoto ustanovení nebyla vzhledem k okolnostem dostačující. Zákon příkladmo uvádí situaci, kdy by byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti. Okresní soud se domnívá, že podmínky pro aplikaci § 10 odst. 2 zák. č. 198/2009 Sb. nenastaly. Především má okresní soud z výpovědi svědků (","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":") za prokázané, že žalobkyně odmítala zpočátku věc řešit, a dokonce nechtěla ani sdělit jméno spolupracovníka, který se vůči ní nevhodného chování dopouštěl. Za této situace lze mít za to, že sama žalobkyně svým jednáním zapříčinila, že věc nebyla neprodleně řešena, a tudíž sama dala možnost, aby sexuální obtěžování pokračovalo. V momentě, kdy byla věc oficiálně oznámena (to je až rok poté) proběhlo interní šetření a byla zjednána rychlá náprava. Rozvázání poměru s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a udělení výtky přímému nadřízenému žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", považuje okresní soud za přiměřené popsané situaci. Bylo tedy vyvráceno tvrzení žalobkyně, že incident byl ihned nadřízeným oznámen, a ti jej odmítli řešit. Je pravdou, že nadřízení měli věc řešit i přes nesouhlas žalobkyně, když už jim předmětné nepřípustné jednání spolupracovníků oznámila, ale svým postojem žalobkyně značně ztížila okamžité prošetření věci a zjednání nápravy. Svědci pak vypovídali po poučení dle § 126 občanského soudního řádu, byli si tedy vědomi následků případné nepravdivé výpovědi a žalobkyně ničím jejich výpovědi nevyvrátila. Navíc tito svědci již u žalované nepracují a nemají tudíž k němu žádný vztah. Co se týče skončení pracovního poměru žalobkyně u žalované, tak pracovní poměr zanikl uplynutím času, na který byl sjednán, a žalovaná neměla povinnost žalobkyni dále zaměstnávat a nelze jí to ani nařizovat. Navíc žalobkyně ani na tři pokusy neprošla testem, který skládají všichni vedoucí zaměstnanci a její pracovní morálka byla i po přeřazení na jinou halu hodnocena jako špatná. Test se skládá za přítomnosti externí, tedy nezávislé odbornice, která rovněž vypracovala hodnocení jednotlivých pracovníků skládající test, a u žalobkyně bylo velmi negativní. Nelze tudíž mít za to, že by neprodloužení pracovního poměru, ke kterému ani nebyla žalovaná povinna, souviselo s oznámením obtěžování. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 občanského soudního řádu tak, že převážně úspěšnému žalované náklady řízení vůči žalobkyni výjimečně nepřiznal. Jako důvody hodné zvláštního zřetele má okresní soud především skutečnost, že k tvrzenému sexuálnímu obtěžování žalobkyně zcela evidentně došlo a žalobkyně za této situace nemůže být ještě potrestána placením nákladů řízení zaměstnavateli, který za toto obtěžování odpovídá jen proto, že okresní soud neshledal větší část nároků žalobkyně uplatněných v souvislosti s obtěžováním za důvodné (v to je nutno počítat i částečné zastavení řízení procesně zaviněné žalující stranou).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Proti výrokům II. a III. uvedeného rozsudku podala žalobkyně odvolání. Usnesením okresního soudu ze dne 10. 2. 2026, č.j. 13 C 101/2024-129, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 3. 2026, č.j 16 Co 67/2026-137, bylo řízení o odvolání žalobkyně proti výrokům II. a III. uvedeného rozsudku zastaveno. Tato usnesení nabyla dne 7. 4. 2026 právní moci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Proti výrokům I. a IV. uvedeného rozsudku podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že popsané chování, tak jak bylo zjištěno z dosavadního průběhu řízení, však definiční znaky nenaplňuje, když prokázán byl toliko jediný incident – instalace nevhodného obrázku na zaměstnanecký počítač žalobkyně, a tento incident sám o sobě nevypovídá nic o tom, že by způsobil vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí na pracovišti. Ostatní případy závadného chování byly tvrzeny jen a pouze z úst žalobkyně, která však jednak tyto do podání žaloby nijak neohlásila žalované, ani nebyly během provedeného dokazování nikterak potvrzeny. Žalovaná má za to, že tento ojedinělý incident nedosahuje takové intenzity, aby mohl být považován za chování vytvářející zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé prostředí. K tomu by bylo potřeba soustavného a dlouhodobě nepříznivého působení na důstojnost osoby žalobkyně, které však prokázáno nebylo. Nemohlo tak dojít zcela jistě k diskriminačnímu jednání spočívajícím v sexuálním obtěžování vůči žalobkyni na pracovišti žalované. Pokud okresní soud konstatuje, že „v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně byla vystavena dlouhodobě a opakovaně sexuálnímu obtěžování ze strany minimálně jednoho kolegy, a to ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"“, pak se soud odchýlil od zjištěného skutkového stavu, když mimo ojedinělý incident s obrázkem nebyl prokázán žádný jiný skutek, který by naplňoval znaky obtěžujícího jednání vůči žalobkyni. Ze svědeckých výpovědí zejm. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" přitom shodně vyplynulo, že jiné případy nevhodného jednání na pracovišti vůči žalobkyni jim nejsou známy. Nelze tak přisvědčit žalobkyní neprokázaným tvrzením, že mělo docházet k opakovaným excesům, pokud nebylo jediné osoby, která by byla schopna taková jednání (navíc svědecky vyvrácená) žalobkyni dosvědčit. Lze se tak domnívat o subjektivních pocitech žalobkyně, které však mohou být očima průměrného jedince značně nafouknuté a zkreslené. Okresní soud by tak měl vycházet především z faktů a skutkových zjištění, které v řízení vyšly najevo, a které zahrnují toliko jediný akt ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", a nikoli pouze nekriticky přijmout výpověď žalobkyně, a to bez jakéhokoli vysvětlení rozporu mezi tvrzeními žalobkyně a výpověďmi svědků. Ke stejnému závěru při šetření dospěl jak veřejný ochránce práv, tak i Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj v 11-12/2022 a dotazníkové šetření na vzorku zaměstnanců. Na základě výše uvedeného je tak zřejmé, že žalobkyně v tomto ohledu neunesla důkazní břemeno, pokud jde o tvrzení o opakování závadného chování vůči žalobkyni. Z tohoto důvodu také žalovaná spatřuje nesoulad v textaci omluvy zahrnuté ve výroku I. předmětného rozsudku, když tato zní, že se ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" „opakovaně dopouštěl vůči Vaší osobě diskriminace ve formě sexuálního obtěžování“, ačkoliv byl prokázán toliko jediný akt nevhodného chování vůči žalobkyni. Rovněž v řízení nebylo nijak prokázáno, a pokud si žalovaná dobře pamatuje, ani tvrzeno, že by osoba ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" naváděla k předmětnému obtěžování i ostatní zaměstnance žalované společnosti. Rozsudkem uložená omluva tak hrubě nekoresponduje se skutkovým stavem věci, tak jak byl zjištěn v řízení v rámci provedeného dokazování, a z tohoto důvodu je tak výrok I. napadeného rozsudku vadný. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že žalobou požadovanou omluvu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že se zcela ztotožňuje s odůvodněním okresního soudu ve vztahu k výroku I rozsudku. Má za to, že v řízení bylo prokázáno, že došlo k sexuálnímu obtěžování, protože dle jejího názoru stačí toliko jeden incident, aby se jednalo o sexuální diskriminaci, a toto bylo v řízení prokázáno. Ke stejnému závěru došel i veřejný ochránce práv, aniž by žalobkyni nějakým způsobem vyslýchal. To, že svědci v průběhu řízení před okresním soudem uvedli, že žádné nevhodné jednání vůči žalobkyni nezaznamenali, ještě neznamená, že se nestalo. Je třeba vycházet z účastnické výpovědi žalobkyně, která toto nevhodné jednání jednoznačně popsala a s její výpovědí pak korespondují lékařské záznamy při léčení jejího nepříznivého duševního stavu. Je pravdou, že žalobkyně formálně řešila situaci na pracovišti až s delším časovým odstupem, avšak neformálně to řešila ihned se svým přímým nadřízeným ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", který však vše bagatelizoval. Za této situace žalobkyně nechtěla situaci tzv. hrotit i s ohledem na skutečnost, že byla ve zkušební době. Za zmíněné jednání se žalobkyni soukromě omluvil toliko ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", nikdo jiný od žalované tak neučinil a ani v následném dopise po skončení pracovního poměru není žádná sebereflexe žalované či náznak omluvy. Navrhla proto, aby odvolací soud potvrdil výrok I. rozsudku okresního soudu jako věcně správného a taktéž potvrdil nákladový výrok IV.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 3.-7. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Obecně je třeba uvést, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti, kdy povinností (okresního) soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresního soudu může být proto považováno pouze, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017). V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru. Odvolací soud proto neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního a nespatřoval důvod dokazování opakovat či doplňovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry okresního soudu zejména, že dne 13. 4. 2021 instaloval zaměstnanec žalované ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" bez vědomí žalobkyně do jejího pracovního počítače pornografický obrázek, že žalovaná po interním šetření dospěla k závěru, že jednání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo natolik závažné, že s ním následně rozvázala pracovní poměr, že přímý nadřízený žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" obdržel písemné upozornění na porušení pracovních povinností, že oblastní inspektorát práce dovodil porušení povinností vedoucích zaměstnanců podle § 302 písm. c) a f) zákoníku práce, a že veřejný ochránce práv uzavřel, že zjištěná situace naplnila znaky sexuálního obtěžování a že jednání na pracovišti mělo negativní psychické dopady na žalobkyni. Okresní soud správně vyšel (uvěřil) účastnické výpovědi žalobkyně, která koresponduje s konečnou zprávou veřejného ochránce práv ze dne 18. 3. 2024. Ani odvolací soud neshledal důvod, aby účastnické výpovědi žalobkyně neuvěřil. Skutečnost, že vyslechnutí svědci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", nepotvrdili další případy závadného chování vůči žalobkyni (mimo instalace nevhodného obrázku na zaměstnanecký počítač žalobkyně), vyplývá z toho, že kromě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", nepracovali s žalobkyní na stejném pracovišti žalované na hale „","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“. Tedy ani nemohli vidět (neviděli) případy závadného chování ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vůči žalobkyni – potřísnění stolu žalobkyně bílými cákanci lepidla se sexuálním přípisem a následné dotazy dalších zaměstnanců žalované na hale „STAR“ ohledně sexuální orientace žalobkyně po instalaci nevhodného obrázku na zaměstnanecký počítač žalobkyně, neboť o tom (nevhodném obrázku) ostatní zaměstnanci na hale „STAR“ věděli a „bavili“ se tím. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" sice pracoval s žalobkyní na stejném pracovišti žalované na hale „STAR“, avšak za své (ne)jednání byl žalovanou postižen (obdržel výtku) a je zřejmé, že má zájem celou situaci ohledně žalobkyně na hale „","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ bagatelizovat. Odvolací soud tak uzavírá, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" se v období roku 2021/2022 opakovaně dopouštěl závadného chování vůči žalobkyni a naváděl k závadnému chování i ostatní zaměstnance žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle § 17 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce) a zákona č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), kdy odvolací soud se ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, jak jsou popsaná v bodech 11.-13. a zejména 15. odůvodnění napadeného rozsudku, která byla reprodukována shora, a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalované, že k naplnění skutkové podstaty sexuálního obtěžování je nezbytné prokázat dlouhou řadu jednotlivých incidentů. Antidiskriminační zákon takovou podmínku nestanoví. Sexuální obtěžování může být tvořeno sérií jednání, ale také jediným zvlášť závažným aktem, pokud jeho povaha a důsledky dosahují potřebné intenzity. Již samotné umístění pornografického materiálu do pracovního počítače kolegyně představuje jednání zjevně sexuální povahy, které překračuje hranice běžných pracovních vztahů a je objektivně způsobilé zasáhnout do lidské důstojnosti zaměstnance. Okresní soud tak správně poukázal na to, že používání pornografických materiálů vůči zaměstnanci může představovat typický projev sexuálního obtěžování. V projednávané věci nešlo o náhodné či nevinné jednání, nýbrž o cílený zásah do pracovního prostředí žalobkyně. Významné je rovněž to, že sama žalovaná po interním šetření přijala vůči původci jednání (","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") pracovněprávní opatření nejvyšší intenzity, tedy ukončení pracovního poměru. Tento postup nepřímo potvrzuje závažnost zjištěného skutku. Za této situace nelze přisvědčit názoru žalované, že by zjištěný incident nemohl založit závěr o sexuálním obtěžování. Odvolací soud však považoval za potřebné zabývat se konkrétním zněním omluvy. Žalovaná namítá, že nebylo prokázáno, že se ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" „opakovaně“ dopouštěl sexuálního obtěžování, ani že naváděl ostatní zaměstnance k obtěžování žalobkyně. Taková námitka by mohla být důvodná pouze tehdy, pokud by obsah omluvy zjevně přesahoval skutková zjištění učiněná okresním soudem. V projednávané věci však okresní soud výslovně učinil skutkový závěr, že žalobkyně byla vystavena opakovaným sexuálně motivovaným poznámkám a nevhodným „žertům“, jak bylo rozvedeno výše. Pokud jde o formulaci vztahující se k ostatním zaměstnancům, je třeba omluvu vykládat v kontextu skutkového závěru okresního soudu, že nevhodné chování vůči žalobkyni na pracovišti žalované nebylo omezeno výlučně na jediný incident. Obsah uložené omluvy proto nelze považovat za natolik nepřesný, aby odůvodňoval změnu rozsudku okresního soudu. Žalobkyně byla diskriminována, a to formou sexuálního obtěžování jiným zaměstnancem žalované (","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":"), a požadavek na písemnou omluvu byl jasně a přesně v žalobním petitu specifikován, okresní soud tak správně v této části žalobě vyhověl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. K částečné změně přistoupil odvolací soud u výroku IV. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Odvolací soud na rozdíl od okresního soudu má za to, že žalobkyně byla v řízení před okresním soudem plně procesně úspěšná, neboť bylo konstatováno porušení práva a žalobkyni přiznána omluva, přestože finanční odškodnění přiznáno nebylo, kdy neúspěch se projeví toliko v tarifní hodnotě (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014 sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 – Výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše.). Jelikož žalobkyně setrvala na potvrzení výroku IV. okresního soudu, nezbylo odvolacímu soudu než rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem (soudem prvního stupně).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v průběhu řízení před okresním soudem za tzv. svědečné, bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., když vůči žalované, jako plně procesně neúspěšné (jak je rozvedeno výše), má stát právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 723, které již vyplatil (tzv. svědečné ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 2 347 Kč a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 2 376 Kč). Žalovaná byla zavázána zaplatit náhradu nákladů řízení státu (Okresnímu soudu v Novém Jičíně) do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když tato lhůta je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. O náhradě nákladů účastníků za odvolací řízení bylo rozhodnuto výrokem IV. tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, a proto jí byly přiznány požadované náklady odvolacího řízení ve výši 5 021,50 Kč představující 1 úkon právní služby – účast u jednání 3 700 Kč podle 9 odst. 3 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušného režijních paušálu po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 211 ve spojení s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou, došlou Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne 9. 4. 2024, se žalobkyně domáhala ochrany proti diskriminačnímu jednání. Konkrétně požadovala omluvu žalované ve formě doporučeného dopisu, zadostiučinění v penězích ve výši 100 000 Kč dle § 10 odst. 1 zákona č. 198/2009 Sb. a úhradu nemajetkové škody v celkové výši 500 000 Kč § 10 odst. 2 zákona č. 198/2009 Sb. Po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 200 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 23. 3. 2021 uzavřena pracovní smlouva, na základě, které vykonávala práci v pracovním poměru od 23. 3. 2021 do 31. 3. 2022, a to na pracovním místě Vedoucí pracovního týmu na pracovišti ve výrobní hale , Anonymizováno,  v obci , adresa, . Na pracovišti docházelo vůči její osobě ze strany některých zaměstnanců k nepřípustnému jednání, kdy od počátku vzniku pracovního poměru byla jako jediná žena na daném typu pracovního místa terčem sexuálního obtěžování ze strany svých některých kolegů, zejména , jméno FO, , které zahrnovalo zejména soustavné nevhodné poznámky a dotazy k sexuálním preferencím, znečištění pracovního stolu žalobkyně bílými cákanci lepidla a zejména pak incident z 13. 4. 2021, kdy , jméno FO,  nainstaloval po předchozím rozmyslu a záměrně bez jejího vědomí na plochu obrazovky jejího pracovního počítače pornografický obrázek. Přestože se snažila danou věc řešit se svým přímým nadřízeným, , jméno FO, , z jeho strany byla celá věc pouze zlehčována s poukazem na to, že nemá smysl pro humor a že se jedná toliko o běžný „vstupní rituál“ na pracovišti. Stejně neúspěšně probíhala její snaha věc řešit s vyšším nadřízeným, vedoucím haly , tituly před jménem,  , jméno FO, . Vzhledem k tomu, že obtěžování neustávalo, obrátila se v konečném důsledku na personální oddělení žalované, které se věcí zabývalo za její účasti na jednání dne 8. 2. 2022. Protože ani předmětné jednání nevedlo k nápravě, podala dopisem ze dne 29. 3. 2022 stížnost k etické komisi, v němž zejména akcentovala, že přístup kolegů i přímého nadřízeného vnímala jako nemorální, neetický a vulgární, že se opakovaně marně obracela na kolegy i nadřízeného s tím, že dané situace jsou pro ni osobně nepříjemné, avšak reakcí z jejich strany bylo toliko zesměšňování a znevažování. Z obav o své zaměstnání se dlouho neobracela na personální oddělení. Následně obdržela dopis ze strany vedení žalované datovaný dne 14. 4. 2022, v němž bylo konstatováno, že žalovaná celou věc prošetřila a zajistila nápravná opatření, aniž by však uvedla jakékoliv bližší podrobnosti. Sexuálnímu obtěžování ze strany kolegů a nadřízených čelila na pracovišti soustavně po řadu měsíců v letech 2021 a 2022. V důsledku toho se cítila velmi poškozena, neboť byla s ohledem na nečinnost vedení na pracovišti mezi svými kolegy neustále terčem posměchu, došlo tím rovněž výraznou měrou ke snížení její důstojnosti a v konečném důsledku i k ukončení výkonu práce u žalované. Vlivem uvedeného byla dlouhodobě vystavena nadměrnému stresu, trpěla zažívacími obtížemi, bolestmi hlavy a zejména poruchami spánku, které ji zcela zásadně limitovaly v běžném životě. Má tak za evidentní, že docházelo vůči ní k opakovaným případům diskriminace v souvislosti s plněním pracovních úkolů, konkrétně ve formě sexuálního obtěžování ve smyslu § 4 odst. 1, 2 zákona č. 198/2009 Sb.2. Žalovaná odmítla, že by v jakémkoliv ohledu pochybila ve věci prošetření události ze dne 13. 4. 2021 na hale „, Anonymizováno, “ a zjednání odpovídající nápravy, či že by se dopustila diskriminačního zacházení na pracovišti vůči žalobkyni. Nesouhlasila s tvrzením, že by proti nevhodnému jednání, činěnému ze strany bývalého zaměstnance , jméno FO, , zakročila opožděně, nebo že by toto odmítala řešit a ani s tím, že by oznámení tohoto závadného jednání žalobkyní mělo vliv na ukončení jejího pracovního poměru. Sama žalobkyně zpočátku nechtěla, aby se věc prošetřovala, nebyl tak dán podnět k řešení celé věci. Když se s věcí obrátila na vedoucího výrobního týmu , tituly před jménem,  , adresa, , pak jí tento sdělil, že za účelem prošetření události je nutné, aby pojmenovala dotyčného pracovníka, který se nevhodného jednání vůči ní dopustil, což odmítla. Tedy sama žalobkyně ze své vůle bránila tomu, aby se žalovaná danou věcí začala zabývat. Poté, co žalobkyně v měsíci lednu 2022 ústně obeznámila , jméno FO,  z personálního oddělení se skutečností, že na pracovišti žalobkyně došlo vůči ní k nevhodnému chování ze strany , jméno FO, , byla ujištěna, že se danou věcí začne personální oddělení neprodleně zabývat a proběhlo ihned interní prošetření celé věci, které vyústilo v předání vytýkacího dopisu upozorňujícího na porušení jeho povinností s rizikem rozvázání pracovního poměru v případě jakéhokoliv jeho dalšího porušení povinností a v rozvázání pracovního poměru s , jméno FO, . I po přeřazení žalobkyně na jiné pracoviště projevila svou nespokojenost, a to i přesto, že se tímto přesídlením vzdálila od zdroje nekomfortní atmosféry na svém pracovišti, tedy zejména kolegů a nadřízených, vůči kterým stížnosti žalobkyně směřovaly. Dle hodnocení výrobního manažera , jméno FO,  žalobkyně neplnila jí svěřené úkoly, byla vídána, že kouří v prostorách jiných oddělení, kde nemá být, rovněž podle sdělení mistra a vedoucího výrobního týmu se žalobkyně značnou část pracovní doby pohybovala mimo svá pracoviště. Žalobkyně pak ani přes tři pokusy neprošla ověřením schopnosti trenéra „TWI“. Dle hodnocení nezávislé certifikované trenérky žalobkyně nevykonávala požadované úkony podle určené metodiky získané na školení, jehož se účastnila v červenci r. 2021, opakovaně jí bylo vytýkáno, že není k tréninkům připravena a „jede si podle sebe“. Úspěšné splnění tohoto tréninku je nezbytné pro všechny vedoucí pracovního týmu. Rozhodnutí o neprodloužení pracovní smlouvy pramenilo z neuspokojivých pracovních výsledků žalobkyně, umocněných neochotou žalobkyně plnit úkoly a zadání svých nadřízených, jakož i absencí na svém pracovišti v pracovní době, a tedy nikoliv ze skutečnosti, že žalobkyně závadné jednání na pracovišti ohlásila. Z podnětu žalobkyně byla provedena kontrola inspektorátu práce, kdy inspektorát práce po provedeném šetření neshledal u žalované žádné prokazatelné porušení povinností vyplývajících z pracovněprávních předpisů v oblasti pracovního poměru.3. Okresní soud v Novém Jičíně jako soud prvního stupně rozsudkem, identifikovaným v záhlaví, zavázal žalovanou se žalobkyni písemně omluvit formou doporučeného dopisu odeslaného na adresu bydliště žalobkyně, a to ve znění: „Společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO žalované,  se sídlem , adresa,  se Vám tímto omlouvá za chování pana , jméno FO, , který se v období roku 2021/2022 opakovaně dopouštěl vůči Vaší osobě diskriminace ve formě sexuálního obtěžování a naváděl k předmětnému obtěžování i ostatní zaměstnance naší společnosti, jakož i za to, že se v průběhu roku 2021 naše společnost nijak nevěnovala řešení zmiňovaného obtěžování.“ (výrok I.), pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení přiměřeného zadostiučinění v penězích ve výši 100 000 Kč, žalobu v této části zamítl (výrok II.), pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nemajetkové újmy ve výši 200 000 Kč, žalobu v této části zamítl (výrok III.), žalovanému vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok IV.) a ČR - Okresnímu soudu v Novém Jičíně vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok V.). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně byla vystavena dlouhodobě a opakovaně sexuálnímu obtěžování ze strany minimálně jednoho kolegy, a to , jméno FO, . Obtěžování spočívalo jednak v poznámkách tohoto pracovníka vůči žalobkyni se sexuálním obsahem, tedy ve slovních sexuálních narážkách a v nevhodných „žertech“ jako bylo potřísnění stolu žalobkyně bílými cákanci lepidla. Vše vyvrcholilo použitím pornografie nainstalované do PC žalobkyně bez jejího vědomí. Toto všechno jsou typické příklady sexuálního obtěžování. Autor tohoto jednání měl evidentně problém odlišit toto zcela nevhodné chování od běžných vtípků tolerovaných v pracovním kolektivu a je chybou zaměstnavatele, že zaměstnance o škodlivosti a nepřípustnosti takovéhoto jednání řádně nepoučil, a to zvláště zaměstnance pracující na místech, kde je žena výjimkou v jinak mužském kolektivu. Na základě uvedeného okresní soud dospěl k jednoznačnému závěru o diskriminaci žalobkyně spočívající v sexuálním obtěžování, konkrétně ve snížení důstojnosti žalobkyně a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího a urážlivého prostředí. Žalovaná se pak své odpovědnosti za diskriminaci nemůže zprostit poukázáním na to, že se jednalo o exces jednoho či několika málo zaměstnanců, kteří jednali v rozporu s firemní kulturou a vnitřními předpisy zaměstnavatele. Zaměstnavatel nese odpovědnost za chování všech svých zaměstnanců na pracovišti a nese následky jejich jednání, případně opomenutí. Zákon (§ 10 zák. č. 198/2009 Sb.) zakládá kromě práva oběti žádat, aby od diskriminačního jednání bylo upuštěno a byly odstraněny následky této diskriminace také právo na blíže nespecifikované přiměřené zadostiučinění a v druhém odstavci stanoví, že pokud by zjednání nápravy podle prvního odstavce bylo nedostatečné, lze přiznat i náhradu nemajetkové újmy v penězích. Přiměřeným zadostiučiněním se rozumí morální, tedy nemajetková kompenzace, která má nejčastěji formu omluvy. Žalobce pak musí v žalobním petitu přesně specifikovat, jakou formu by omluva měla mít a jak by přesně měla znít. V projednávaném případě se žalobkyně domáhala jak přiměřeného zadostiučinění ve formě omluvy, tak přiměřeného zadostiučinění ve formě peněžité kompenzace. Jak z dikce samotného prvého odstavce, tak z odborné literatury vyplývá, že toto ustanovení směřuje kromě ukončení diskriminace a odstranění jejich následku na zadostiučinění morální a nikoliv finanční. Možnost finančního zadostiučinění je upravena v následujícím odstavci § 10, čehož se žalobkyně rovněž domáhala. Žalobkyně tudíž uplatnila zadostiučinění ve formě úhrady nemajetkové újmy v penězích poněkud „schizofrenně“ 100 000 Kč dle odstavce 1 a 500 000 Kč dle odstavce 2. Pokud žalobkyně uvádí, že: „přiměřené zadostiučinění plní i funkci odměny úspěšného žalobce“, pak tato teze, se kterou lze souhlasit se hojně objevuje v odborné literatuře, ale týká se odstavce 2 § 10 zák. č. 198/2009 Sb. Úmysl zákonodárce byl jednoznačný, byť terminologicky nešťastně zhmotněný do znění § 10, a to ukončit diskriminaci a odstranit její následky případně dosáhnout i morální satisfakce (odstavec 1) a pokud jde o závažné projevy a následky diskriminace umožnit oběti se domoci i finanční kompenzace (odstavec 2). Okresní soud proto zamítl žalobu v té části, kde se žalobkyně domáhala zaplacení zadostiučinění v penězích dle § 10 odst. 1 zák. č. 198/2009 Sb. Pokud se týká požadavku na písemnou omluvu, pak vzhledem k tomu, že okresní soud shledal, že žalobkyně byla diskriminována, a to formou sexuálního obtěžování jiným zaměstnancem žalované a požadavek na omluvu, které se jí dosud nedostalo, byl jasně a přesně v žalobním petitu specifikován, včetně její formy v této části žalobě vyhověl. Pro úplnost k tomu okresní soud dodává, že postup žalované, kdy odmítla žalobkyni jakožto oznamovatelce a poškozené diskriminačním jednáním sdělit výsledky šetření a přijatá opatření je zcela nesprávný a vyvolal u žalobkyně oprávněné pochybnosti o snaze žalované potrestat viníky a zamezit do budoucna možnému opakování podobného nepřijatelného jednání zaměstnanců. Diskriminovaný zaměstnanec musí být vždy informován, jak konkrétně zaměstnavatel s jeho oznámením naložil a jaké opatření přijal, bylo-li důvodné. Uplatněný nárok na zaplacení nemajetkové újmy původně ve výši 500 000 Kč, po částečném zpětvzetí žaloby ve výši 200 000 Kč neshledal okresní soud jako důvodný a žalobu v této části zamítl. Náhrada nemajetkové újmy dle § 10 odst. 2 zák. č. 198/2009 Sb. se přiznává, pokud by satisfakce dle odstavce 1 tohoto ustanovení nebyla vzhledem k okolnostem dostačující. Zákon příkladmo uvádí situaci, kdy by byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti. Okresní soud se domnívá, že podmínky pro aplikaci § 10 odst. 2 zák. č. 198/2009 Sb. nenastaly. Především má okresní soud z výpovědi svědků (, jméno FO,  a , tituly před jménem,  , adresa, ) za prokázané, že žalobkyně odmítala zpočátku věc řešit, a dokonce nechtěla ani sdělit jméno spolupracovníka, který se vůči ní nevhodného chování dopouštěl. Za této situace lze mít za to, že sama žalobkyně svým jednáním zapříčinila, že věc nebyla neprodleně řešena, a tudíž sama dala možnost, aby sexuální obtěžování pokračovalo. V momentě, kdy byla věc oficiálně oznámena (to je až rok poté) proběhlo interní šetření a byla zjednána rychlá náprava. Rozvázání poměru s , jméno FO,  a udělení výtky přímému nadřízenému žalobkyně , jméno FO, , považuje okresní soud za přiměřené popsané situaci. Bylo tedy vyvráceno tvrzení žalobkyně, že incident byl ihned nadřízeným oznámen, a ti jej odmítli řešit. Je pravdou, že nadřízení měli věc řešit i přes nesouhlas žalobkyně, když už jim předmětné nepřípustné jednání spolupracovníků oznámila, ale svým postojem žalobkyně značně ztížila okamžité prošetření věci a zjednání nápravy. Svědci pak vypovídali po poučení dle § 126 občanského soudního řádu, byli si tedy vědomi následků případné nepravdivé výpovědi a žalobkyně ničím jejich výpovědi nevyvrátila. Navíc tito svědci již u žalované nepracují a nemají tudíž k němu žádný vztah. Co se týče skončení pracovního poměru žalobkyně u žalované, tak pracovní poměr zanikl uplynutím času, na který byl sjednán, a žalovaná neměla povinnost žalobkyni dále zaměstnávat a nelze jí to ani nařizovat. Navíc žalobkyně ani na tři pokusy neprošla testem, který skládají všichni vedoucí zaměstnanci a její pracovní morálka byla i po přeřazení na jinou halu hodnocena jako špatná. Test se skládá za přítomnosti externí, tedy nezávislé odbornice, která rovněž vypracovala hodnocení jednotlivých pracovníků skládající test, a u žalobkyně bylo velmi negativní. Nelze tudíž mít za to, že by neprodloužení pracovního poměru, ke kterému ani nebyla žalovaná povinna, souviselo s oznámením obtěžování. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 občanského soudního řádu tak, že převážně úspěšnému žalované náklady řízení vůči žalobkyni výjimečně nepřiznal. Jako důvody hodné zvláštního zřetele má okresní soud především skutečnost, že k tvrzenému sexuálnímu obtěžování žalobkyně zcela evidentně došlo a žalobkyně za této situace nemůže být ještě potrestána placením nákladů řízení zaměstnavateli, který za toto obtěžování odpovídá jen proto, že okresní soud neshledal větší část nároků žalobkyně uplatněných v souvislosti s obtěžováním za důvodné (v to je nutno počítat i částečné zastavení řízení procesně zaviněné žalující stranou).4. Proti výrokům II. a III. uvedeného rozsudku podala žalobkyně odvolání. Usnesením okresního soudu ze dne 10. 2. 2026, č.j. 13 C 101/2024-129, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 3. 2026, č.j 16 Co 67/2026-137, bylo řízení o odvolání žalobkyně proti výrokům II. a III. uvedeného rozsudku zastaveno. Tato usnesení nabyla dne 7. 4. 2026 právní moci.5. Proti výrokům I. a IV. uvedeného rozsudku podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že popsané chování, tak jak bylo zjištěno z dosavadního průběhu řízení, však definiční znaky nenaplňuje, když prokázán byl toliko jediný incident – instalace nevhodného obrázku na zaměstnanecký počítač žalobkyně, a tento incident sám o sobě nevypovídá nic o tom, že by způsobil vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí na pracovišti. Ostatní případy závadného chování byly tvrzeny jen a pouze z úst žalobkyně, která však jednak tyto do podání žaloby nijak neohlásila žalované, ani nebyly během provedeného dokazování nikterak potvrzeny. Žalovaná má za to, že tento ojedinělý incident nedosahuje takové intenzity, aby mohl být považován za chování vytvářející zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující nebo urážlivé prostředí. K tomu by bylo potřeba soustavného a dlouhodobě nepříznivého působení na důstojnost osoby žalobkyně, které však prokázáno nebylo. Nemohlo tak dojít zcela jistě k diskriminačnímu jednání spočívajícím v sexuálním obtěžování vůči žalobkyni na pracovišti žalované. Pokud okresní soud konstatuje, že „v řízení bylo zjištěno, že žalobkyně byla vystavena dlouhodobě a opakovaně sexuálnímu obtěžování ze strany minimálně jednoho kolegy, a to , jméno FO, “, pak se soud odchýlil od zjištěného skutkového stavu, když mimo ojedinělý incident s obrázkem nebyl prokázán žádný jiný skutek, který by naplňoval znaky obtěžujícího jednání vůči žalobkyni. Ze svědeckých výpovědí zejm. , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO,  přitom shodně vyplynulo, že jiné případy nevhodného jednání na pracovišti vůči žalobkyni jim nejsou známy. Nelze tak přisvědčit žalobkyní neprokázaným tvrzením, že mělo docházet k opakovaným excesům, pokud nebylo jediné osoby, která by byla schopna taková jednání (navíc svědecky vyvrácená) žalobkyni dosvědčit. Lze se tak domnívat o subjektivních pocitech žalobkyně, které však mohou být očima průměrného jedince značně nafouknuté a zkreslené. Okresní soud by tak měl vycházet především z faktů a skutkových zjištění, které v řízení vyšly najevo, a které zahrnují toliko jediný akt , jméno FO, , a nikoli pouze nekriticky přijmout výpověď žalobkyně, a to bez jakéhokoli vysvětlení rozporu mezi tvrzeními žalobkyně a výpověďmi svědků. Ke stejnému závěru při šetření dospěl jak veřejný ochránce práv, tak i Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj v 11-12/2022 a dotazníkové šetření na vzorku zaměstnanců. Na základě výše uvedeného je tak zřejmé, že žalobkyně v tomto ohledu neunesla důkazní břemeno, pokud jde o tvrzení o opakování závadného chování vůči žalobkyni. Z tohoto důvodu také žalovaná spatřuje nesoulad v textaci omluvy zahrnuté ve výroku I. předmětného rozsudku, když tato zní, že se , jméno FO,  „opakovaně dopouštěl vůči Vaší osobě diskriminace ve formě sexuálního obtěžování“, ačkoliv byl prokázán toliko jediný akt nevhodného chování vůči žalobkyni. Rovněž v řízení nebylo nijak prokázáno, a pokud si žalovaná dobře pamatuje, ani tvrzeno, že by osoba , jméno FO,  naváděla k předmětnému obtěžování i ostatní zaměstnance žalované společnosti. Rozsudkem uložená omluva tak hrubě nekoresponduje se skutkovým stavem věci, tak jak byl zjištěn v řízení v rámci provedeného dokazování, a z tohoto důvodu je tak výrok I. napadeného rozsudku vadný. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že žalobou požadovanou omluvu zamítne a přizná žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.6. Žalobkyně k odvolání žalované uvedla, že se zcela ztotožňuje s odůvodněním okresního soudu ve vztahu k výroku I rozsudku. Má za to, že v řízení bylo prokázáno, že došlo k sexuálnímu obtěžování, protože dle jejího názoru stačí toliko jeden incident, aby se jednalo o sexuální diskriminaci, a toto bylo v řízení prokázáno. Ke stejnému závěru došel i veřejný ochránce práv, aniž by žalobkyni nějakým způsobem vyslýchal. To, že svědci v průběhu řízení před okresním soudem uvedli, že žádné nevhodné jednání vůči žalobkyni nezaznamenali, ještě neznamená, že se nestalo. Je třeba vycházet z účastnické výpovědi žalobkyně, která toto nevhodné jednání jednoznačně popsala a s její výpovědí pak korespondují lékařské záznamy při léčení jejího nepříznivého duševního stavu. Je pravdou, že žalobkyně formálně řešila situaci na pracovišti až s delším časovým odstupem, avšak neformálně to řešila ihned se svým přímým nadřízeným , jméno FO, , který však vše bagatelizoval. Za této situace žalobkyně nechtěla situaci tzv. hrotit i s ohledem na skutečnost, že byla ve zkušební době. Za zmíněné jednání se žalobkyni soukromě omluvil toliko , jméno FO, , nikdo jiný od žalované tak neučinil a ani v následném dopise po skončení pracovního poměru není žádná sebereflexe žalované či náznak omluvy. Navrhla proto, aby odvolací soud potvrdil výrok I. rozsudku okresního soudu jako věcně správného a taktéž potvrdil nákladový výrok IV.7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalované proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 odst. 2 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.8. Okresní soud dospěl na základě provedených a správně (v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř.) vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním a jeho skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud skutková zjištění okresního soudu, popsaná v bodech 3.-7. odůvodnění napadeného rozsudku, jako správná a úplná přejímá.9. Obecně je třeba uvést, že skutková zjištění a závěry jsou v první řadě věcí okresního soudu, před kterým byly důkazy provedeny. To odpovídá zásadám ústnosti, přímosti a bezprostřednosti, kdy povinností (okresního) soudu je provedené důkazy hodnotit podle § 132 o. s. ř. na základě své úvahy. Odvolací soud pak v rámci přezkumné činnosti může zasáhnout do výsledku činnosti okresního soudu při hodnocení důkazů pouze tehdy, jestliže způsob, jak k němu okresní soud dospěl, neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o. s. ř. Za chybu při vytváření skutkových závěrů okresního soudu může být proto považováno pouze, pokud okresní soud vezme v úvahu skutečnosti, které z dokazování ani z přednesů účastníků nevyplývají ani nevyšly při řízení jinak najevo, dále pokud opomene hodnotit skutečnosti, které vyplynuly z dokazování nebo které vyšly za řízení najevo jinak, a pokud neprovede navrhované důkazy, přestože byly navrženy důvodně. Chybou rovněž je, jestliže v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže hodnocení důkazů odporuje § 133 až § 135 o. s. ř. Nelze-li okresnímu soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry. Jinak řečeno, hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, nesmí odvolací soud napravovat z jiných, než výše uvedených důvodů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2017 sp. zn. 21 Cdo 1472/2017). V posuzované věci odvolací soud neshledal při zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů ze strany okresního soudu žádné pochybení ve shora uvedeném směru. Odvolací soud proto neshledal na vyhodnocení výsledků dokazování okresním soudem nic excesivního a nespatřoval důvod dokazování opakovat či doplňovat.10. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry okresního soudu zejména, že dne 13. 4. 2021 instaloval zaměstnanec žalované , jméno FO,  bez vědomí žalobkyně do jejího pracovního počítače pornografický obrázek, že žalovaná po interním šetření dospěla k závěru, že jednání , jméno FO,  bylo natolik závažné, že s ním následně rozvázala pracovní poměr, že přímý nadřízený žalobkyně , jméno FO,  obdržel písemné upozornění na porušení pracovních povinností, že oblastní inspektorát práce dovodil porušení povinností vedoucích zaměstnanců podle § 302 písm. c) a f) zákoníku práce, a že veřejný ochránce práv uzavřel, že zjištěná situace naplnila znaky sexuálního obtěžování a že jednání na pracovišti mělo negativní psychické dopady na žalobkyni. Okresní soud správně vyšel (uvěřil) účastnické výpovědi žalobkyně, která koresponduje s konečnou zprávou veřejného ochránce práv ze dne 18. 3. 2024. Ani odvolací soud neshledal důvod, aby účastnické výpovědi žalobkyně neuvěřil. Skutečnost, že vyslechnutí svědci , jméno FO, , , tituly před jménem,  , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem,  , jméno FO, , , právnická osoba, , nepotvrdili další případy závadného chování vůči žalobkyni (mimo instalace nevhodného obrázku na zaměstnanecký počítač žalobkyně), vyplývá z toho, že kromě , jméno FO, , nepracovali s žalobkyní na stejném pracovišti žalované na hale „, Anonymizováno, “. Tedy ani nemohli vidět (neviděli) případy závadného chování , jméno FO,  vůči žalobkyni – potřísnění stolu žalobkyně bílými cákanci lepidla se sexuálním přípisem a následné dotazy dalších zaměstnanců žalované na hale „STAR“ ohledně sexuální orientace žalobkyně po instalaci nevhodného obrázku na zaměstnanecký počítač žalobkyně, neboť o tom (nevhodném obrázku) ostatní zaměstnanci na hale „STAR“ věděli a „bavili“ se tím. , jméno FO,  sice pracoval s žalobkyní na stejném pracovišti žalované na hale „STAR“, avšak za své (ne)jednání byl žalovanou postižen (obdržel výtku) a je zřejmé, že má zájem celou situaci ohledně žalobkyně na hale „, Anonymizováno, “ bagatelizovat. Odvolací soud tak uzavírá, že , jméno FO,  se v období roku 2021/2022 opakovaně dopouštěl závadného chování vůči žalobkyni a naváděl k závadnému chování i ostatní zaměstnance žalované.11. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat podle § 17 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen zákoník práce) a zákona č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), kdy odvolací soud se ztotožňuje s právními závěry okresního soudu, jak jsou popsaná v bodech 11.-13. a zejména 15. odůvodnění napadeného rozsudku, která byla reprodukována shora, a pro stručnost na ně odkazuje. Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalované, že k naplnění skutkové podstaty sexuálního obtěžování je nezbytné prokázat dlouhou řadu jednotlivých incidentů. Antidiskriminační zákon takovou podmínku nestanoví. Sexuální obtěžování může být tvořeno sérií jednání, ale také jediným zvlášť závažným aktem, pokud jeho povaha a důsledky dosahují potřebné intenzity. Již samotné umístění pornografického materiálu do pracovního počítače kolegyně představuje jednání zjevně sexuální povahy, které překračuje hranice běžných pracovních vztahů a je objektivně způsobilé zasáhnout do lidské důstojnosti zaměstnance. Okresní soud tak správně poukázal na to, že používání pornografických materiálů vůči zaměstnanci může představovat typický projev sexuálního obtěžování. V projednávané věci nešlo o náhodné či nevinné jednání, nýbrž o cílený zásah do pracovního prostředí žalobkyně. Významné je rovněž to, že sama žalovaná po interním šetření přijala vůči původci jednání (, jméno FO, ) pracovněprávní opatření nejvyšší intenzity, tedy ukončení pracovního poměru. Tento postup nepřímo potvrzuje závažnost zjištěného skutku. Za této situace nelze přisvědčit názoru žalované, že by zjištěný incident nemohl založit závěr o sexuálním obtěžování. Odvolací soud však považoval za potřebné zabývat se konkrétním zněním omluvy. Žalovaná namítá, že nebylo prokázáno, že se , jméno FO,  „opakovaně“ dopouštěl sexuálního obtěžování, ani že naváděl ostatní zaměstnance k obtěžování žalobkyně. Taková námitka by mohla být důvodná pouze tehdy, pokud by obsah omluvy zjevně přesahoval skutková zjištění učiněná okresním soudem. V projednávané věci však okresní soud výslovně učinil skutkový závěr, že žalobkyně byla vystavena opakovaným sexuálně motivovaným poznámkám a nevhodným „žertům“, jak bylo rozvedeno výše. Pokud jde o formulaci vztahující se k ostatním zaměstnancům, je třeba omluvu vykládat v kontextu skutkového závěru okresního soudu, že nevhodné chování vůči žalobkyni na pracovišti žalované nebylo omezeno výlučně na jediný incident. Obsah uložené omluvy proto nelze považovat za natolik nepřesný, aby odůvodňoval změnu rozsudku okresního soudu. Žalobkyně byla diskriminována, a to formou sexuálního obtěžování jiným zaměstnancem žalované (, jméno FO, ), a požadavek na písemnou omluvu byl jasně a přesně v žalobním petitu specifikován, okresní soud tak správně v této části žalobě vyhověl.12. Vzhledem ke všemu výše uvedenému byl výrok I. rozsudku okresního soudu (soudu prvního stupně) shledán ve výroku ve věci samé jako věcně správný a jako takový byl v souladu s ustanovením § 219 o. s. ř. potvrzen.13. K částečné změně přistoupil odvolací soud u výroku IV. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Odvolací soud na rozdíl od okresního soudu má za to, že žalobkyně byla v řízení před okresním soudem plně procesně úspěšná, neboť bylo konstatováno porušení práva a žalobkyni přiznána omluva, přestože finanční odškodnění přiznáno nebylo, kdy neúspěch se projeví toliko v tarifní hodnotě (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014 sp. zn. 30 Cdo 2707/2013 – Výsledek řízení projevující se tím, že poškozený žalobce dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu anebo poskytnout mu morální satisfakci, popř. dosáhne konstatování porušení práva, lze s přihlédnutím k přiměřenosti žalované formy náhrady hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), byť žalobci nebylo přiznáno jím požadované plnění nebo jeho výše.). Jelikož žalobkyně setrvala na potvrzení výroku IV. okresního soudu, nezbylo odvolacímu soudu než rozhodnout tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem (soudem prvního stupně).14. O náhradě nákladů řízení, které vznikly státu v průběhu řízení před okresním soudem za tzv. svědečné, bylo rozhodnuto výrokem III. tohoto rozsudku v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř., když vůči žalované, jako plně procesně neúspěšné (jak je rozvedeno výše), má stát právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4 723, které již vyplatil (tzv. svědečné , jméno FO,  ve výši 2 347 Kč a , tituly před jménem,  , jméno FO,  ve výši 2 376 Kč). Žalovaná byla zavázána zaplatit náhradu nákladů řízení státu (Okresnímu soudu v Novém Jičíně) do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když tato lhůta je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.15. O náhradě nákladů účastníků za odvolací řízení bylo rozhodnuto výrokem IV. tohoto rozsudku v souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla v odvolacím řízení zcela procesně úspěšná, a proto jí byly přiznány požadované náklady odvolacího řízení ve výši 5 021,50 Kč představující 1 úkon právní služby – účast u jednání 3 700 Kč podle 9 odst. 3 písm. d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., příslušného režijních paušálu po 450 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 224 odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit náklady odvolacího řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 211 ve spojení s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je možno podat dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinná dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"V případě nezaplacení pohledávky státu ve lhůtě 30 dnů po uplynutí lhůty splatnosti bude tuto pohledávku vymáhat místně příslušný celní úřad.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSOS:2026:16.Co.210.2025.1","publishedAt":"2026-11-12","decisionAt":"2026-09-09","caseNumber":{"senate":16,"registry":"Co","index":210,"year":2025,"pageNumber":151},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Tomáš","lastName":"Zubek","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSOS","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o žalobě na ochranu proti diskriminačnímu jednání","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":13,"registry":"C","index":101,"year":2024,"pageNumber":95},"affectedDate":"2025-06-10","courtCode":"OSNJ","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"10","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"126","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"132","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"133","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"135","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"148","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"204","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"206","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"211","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"17","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"302","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"4","lexNumber":198,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"10","lexNumber":198,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_PRACOVNI","LHUTY","PRACOVNI_POMER","ZKUSEBNI_DOBA","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","DISKRIMINACE","ODVOLANI","SVEDECNE","NAKLADY_RIZENI","SKONCENI_PRACOVNIHO_POMERU","SKUTEK","PENEZITE_PLNENI"]},"styles":[{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}