{"uuid":"a4be6062-51ac-4688-9b49-dce929041618","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem JUDr. Ing. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 29 751,79 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 210 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 11. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 541,79 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 162,65 Kč, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 29 751,79 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 652,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 751,78 Kč od 29. 1. 2022 do 10. 3. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 541,79 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 581,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 210 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně od 11. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.\nII. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 541,79 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 162,65 Kč, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 29 751,79 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 652,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 751,78 Kč od 29. 1. 2022 do 10. 3. 2022 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 541,79 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.\nIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 581,46 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 29 751,79 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 8. 1. 2020 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":") a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 29 751,79 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, dále kapitalizovaných úroků ve výši 4 162,65 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 5 652,84 Kč, úroků ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny ve výši 29 751,78 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny 29 751,78 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 790 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla ve výši 248,21 Kč na jistinu, ve výši 541,79 Kč na sjednaný úrok a sjednané poplatky za administrativní činnost. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 8. 1. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 8. 1. 2020). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 78 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 56 % ročně. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek v celkové výši 29 240 Kč, který se skládal z úroku ve výši 14 451 Kč a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 14 789 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 59 240 Kč. Z Karty zákazníka ze dne 8. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná požadovala půjčit částku 10 000 Kč, kterými chtěla financovat své vzdělání. Při uzavírání smlouvy uvedla, že bydlí u rodičů. Dále uvedla, že je zaměstnána s příjmem19 745 Kč. Jako další příjmy uvedla částku 40 000 Kč, přičemž však uvedla, že má pouze jeden zdroj příjmů. Výdaje na domácnost uvedla ve výši 1 000 Kč. K těmto tvrzením doložila pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z tabulky umoření soud zjistil, že za období od 8. 1. 2020 do 8. 3. 2020 uhradila žalovaná celkem částku 790 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni, kdy dopisem datovaným dne 30. 1. 2022 byla současně žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Dopis byl dán na poštu dne 24. 2. 2022 (viz dopis ve věci postoupení pohledávek a podací lístek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 30 000 Kč, když žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku převzala v hotovosti při podpisu smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovanou, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela. Právní předchůdkyně žalobkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení příjmové a zejména výdajové stránky žalované vycházela pouze z ústních informací žalované. Předestřené informace nijak neověřovala. Při ověření tvrzeného zaměstnání vyšla pouze z potvrzení zaměstnavatele, avšak nebyly vyžádány ani výplatní pásky či výpisy z účtu, které by osvědčovaly skutečnou výplatu mzdy. Tvrzené výdaje ani jejich výše nebyla právní předchůdkyní žalobkyně ověřena vůbec. Navíc výše celkových měsíčních výdajů žalované v částce 1 000 Kč se soudu jeví, jako zcela nereálná, když jen náklady na bydlení, energie, dopravu, jídlo a ošacení se pohybují v násobně vyšší výši. I kdyby soud připustil, že náklady na bydlení nesou pouze rodiče žalované, jeví se částka 1 000 Kč měsíčně jako veškeré výdaje žalované zcela mimo realitu. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala výplatní pásky ověřující výši tvrzených příjmů, či výpisy z účtu, ze kterých by byly zřejmé jednak příjmy žalované a jednak i její reálné výdaje. Rovněž tak nebyl od žalované vyžádán dokad o výši hrazeného nájemného, nebylo požadováno ani doložení výše plateb za spotřebu energií v bytě a dalších plateb souvisejících s užíváním bytu. Navíc je s podivem, že se v žádosti jako další příjem žalované objevila částka 40 000 Kč, která nebyla nijak dokládána a ověřována, přičemž žalovaná uváděla, že má jen jeden zdroj příjmů. Právní předchůdkyni žalobkyně nezarazilo ani to, že žalovaná chce užít půjčené peníze na vzdělání a přitom dokládá, že je zaměstnána. Rovněž tak je zarážející, že žalovaná požadoval původně půjčit částku 10 000 Kč a úvěrová smlouva byla nakonec uzavírána na částku 30 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ani nijak nedoložila a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (viz výplatní pásky, nájemní smlouvu, výdaje na dopravu, energie či výpisy z účtu žalované). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání (kterou ani právní předchůdkyně žalobkyně neověřila), takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 30 000 Kč dne 8. 1. 2020 půjčila, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalované navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Navíc z předložených listin vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy 8. 1. 2020, kdy byl žalovanou podána žádost o úvěru, byly jí poskytnuty informace k úvěru a proběhlo hodnocení klienta (tzv. scoring) a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření smlouvy činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalované, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 o. z. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 8. 1. 2020 je neplatná. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění, smluvních pokut a sjednaných poplatků ze smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Podle ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované dne 8. 1. 2020 částku 30 000 Kč, byla by žalovaná tuto částku povinna žalobkyni vrátit dle ust. § 2993 o. z. z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni částku 30 000 Kč, když dle ust. § 2991 o. z. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 29 210 Kč žalobkyni, neboť žalobkyně potvrdila, a bylo to zjištěno i výpisu umoření, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 790 Kč. Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za administrativní činnost nebo za hotovostní inkaso splátek a soud tuto částku započetl na dlužnou jistinu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni poskytnutou částku 30 000 Kč, pokud tak neučinila, dostala se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, která byla dle poštovního podacího lístku podána k poštovní přepravě dne 24. 2. 2022. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 28. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně určila 10denní splatnost ode dne obdržení dopisu, dostala se žalovaná do prodlení dne 11. 3. 2022, protože žalovaná částka se stala splatnou desátým dnem po doručení výzvy k úhradě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva ze dne 8. 1. 2020 byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků za administrativní činnost, za smluvené úroky či smluvní pokutu a další poplatky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 581,46 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalované v rozsahu 39 %, když soud vzal v úvahu požadované úroky a úroky z prodlení k datu vyhlášení rozhodnutí). Tyto náklady (v celkové výši 2 643 Kč) sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 191 Kč a odměněn za tři úkony právní služby po 300 Kč a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 29 751,79 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o půjčce ze dne 8. 1. 2020 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 29 751,79 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, dále kapitalizovaných úroků ve výši 4 162,65 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 5 652,84 Kč, úroků ve výši 24,57 % ročně z dlužné jistiny ve výši 29 751,78 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny 29 751,78 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 790 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započetla ve výši 248,21 Kč na jistinu, ve výši 541,79 Kč na sjednaný úrok a sjednané poplatky za administrativní činnost. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované.\n2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.\n3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili\n4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 8. 1. 2020 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 8. 1. 2020). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 78 týdenních splátkách. Sjednaná úroková sazba činila 56 % ročně. Dále byl mezi účastníky sjednán poplatek v celkové výši 29 240 Kč, který se skládal z úroku ve výši 14 451 Kč a poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 14 789 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 59 240 Kč. Z Karty zákazníka ze dne 8. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná požadovala půjčit částku 10 000 Kč, kterými chtěla financovat své vzdělání. Při uzavírání smlouvy uvedla, že bydlí u rodičů. Dále uvedla, že je zaměstnána s příjmem19 745 Kč. Jako další příjmy uvedla částku 40 000 Kč, přičemž však uvedla, že má pouze jeden zdroj příjmů. Výdaje na domácnost uvedla ve výši 1 000 Kč. K těmto tvrzením doložila pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.\n5. Z tabulky umoření soud zjistil, že za období od 8. 1. 2020 do 8. 3. 2020 uhradila žalovaná celkem částku 790 Kč.\n6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni, kdy dopisem datovaným dne 30. 1. 2022 byla současně žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. Dopis byl dán na poštu dne 24. 2. 2022 (viz dopis ve věci postoupení pohledávek a podací lístek).\n7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.\n8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 30 000 Kč, když žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku převzala v hotovosti při podpisu smlouvy.\n9. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).\n10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.\n11. Z uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C –679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.“ Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).\n12. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 86 zák. č. 257/2016 Sb. žalobkyně odkázala na informace sdělené jí žalovanou, ze kterých při posouzení úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela. Právní předchůdkyně žalobkyně však při posouzení úvěruschopnosti a hodnocení příjmové a zejména výdajové stránky žalované vycházela pouze z ústních informací žalované. Předestřené informace nijak neověřovala. Při ověření tvrzeného zaměstnání vyšla pouze z potvrzení zaměstnavatele, avšak nebyly vyžádány ani výplatní pásky či výpisy z účtu, které by osvědčovaly skutečnou výplatu mzdy. Tvrzené výdaje ani jejich výše nebyla právní předchůdkyní žalobkyně ověřena vůbec. Navíc výše celkových měsíčních výdajů žalované v částce 1 000 Kč se soudu jeví, jako zcela nereálná, když jen náklady na bydlení, energie, dopravu, jídlo a ošacení se pohybují v násobně vyšší výši. I kdyby soud připustil, že náklady na bydlení nesou pouze rodiče žalované, jeví se částka 1 000 Kč měsíčně jako veškeré výdaje žalované zcela mimo realitu. Právní předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala výplatní pásky ověřující výši tvrzených příjmů, či výpisy z účtu, ze kterých by byly zřejmé jednak příjmy žalované a jednak i její reálné výdaje. Rovněž tak nebyl od žalované vyžádán dokad o výši hrazeného nájemného, nebylo požadováno ani doložení výše plateb za spotřebu energií v bytě a dalších plateb souvisejících s užíváním bytu. Navíc je s podivem, že se v žádosti jako další příjem žalované objevila částka 40 000 Kč, která nebyla nijak dokládána a ověřována, přičemž žalovaná uváděla, že má jen jeden zdroj příjmů. Právní předchůdkyni žalobkyně nezarazilo ani to, že žalovaná chce užít půjčené peníze na vzdělání a přitom dokládá, že je zaměstnána. Rovněž tak je zarážející, že žalovaná požadoval původně půjčit částku 10 000 Kč a úvěrová smlouva byla nakonec uzavírána na částku 30 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované, byť je zcela zřejmé, že pro svůj život musí měsíčně nějaké částky vynaložit. Žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ani nijak nedoložila a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (viz výplatní pásky, nájemní smlouvu, výdaje na dopravu, energie či výpisy z účtu žalované). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání (kterou ani právní předchůdkyně žalobkyně neověřila), takže jistě nepostačuje ověření příjmu ze zaměstnání, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 30 000 Kč dne 8. 1. 2020 půjčila, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědoma vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Rezignací na ověřování úvěruschopnosti žalované navíc žalobkyně porušila svou povinnost uloženou jí ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušují veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ohledně pravdivosti poskytnutých údajů žalovanou, lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, v němž je naopak zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá žadatelem doložit, v opačném případě se dopouští správního deliktu).\n13. Navíc z předložených listin vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy 8. 1. 2020, kdy byl žalovanou podána žádost o úvěru, byly jí poskytnuty informace k úvěru a proběhlo hodnocení klienta (tzv. scoring) a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření smlouvy činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalované, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 o. z. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 8. 1. 2020 je neplatná. Žalobkyni tak nevzniklo a nelze jí přiznat právo na zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty či jiných finančních plnění, smluvních pokut a sjednaných poplatků ze smlouvy.\n14. Podle ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.\n15. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované dne 8. 1. 2020 částku 30 000 Kč, byla by žalovaná tuto částku povinna žalobkyni vrátit dle ust. § 2993 o. z. z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni částku 30 000 Kč, když dle ust. § 2991 o. z. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijala plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 29 210 Kč žalobkyni, neboť žalobkyně potvrdila, a bylo to zjištěno i výpisu umoření, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 790 Kč. Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za administrativní činnost nebo za hotovostní inkaso splátek a soud tuto částku započetl na dlužnou jistinu.\n16. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 o. z. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni poskytnutou částku 30 000 Kč, pokud tak neučinila, dostala se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022, která byla dle poštovního podacího lístku podána k poštovní přepravě dne 24. 2. 2022. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 28. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně určila 10denní splatnost ode dne obdržení dopisu, dostala se žalovaná do prodlení dne 11. 3. 2022, protože žalovaná částka se stala splatnou desátým dnem po doručení výzvy k úhradě.\n17. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva ze dne 8. 1. 2020 byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků za administrativní činnost, za smluvené úroky či smluvní pokutu a další poplatky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.\n18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 581,46 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61 % a úspěchu žalované v rozsahu 39 %, když soud vzal v úvahu požadované úroky a úroky z prodlení k datu vyhlášení rozhodnutí). Tyto náklady (v celkové výši 2 643 Kč) sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 191 Kč a odměněn za tři úkony právní služby po 300 Kč a tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2023:108.C.181.2022.1","publishedAt":"2023-04-19","decisionAt":"2023-02-23","caseNumber":{"senate":108,"registry":"C","index":181,"year":2022,"pageNumber":40},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Hana","lastName":"Střítecká","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 29 751,79 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"573","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","INSOLVENCE","PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}