{"uuid":"a7b2a5af-4c57-4019-bade-970d88f25284","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně:","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému:","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 10 104,08 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 584,39 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba o zaplacení částky 1 519,69 Kč, úroku v částce 1 638,68 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky 9 103,84 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 313,41 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky 519,45 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení jdoucího z částky 8 584,39 Kč od 12. 4. 2024 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 592,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 584,39 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů.II. Žaloba o zaplacení částky 1 519,69 Kč, úroku v částce 1 638,68 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky 9 103,84 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení v částce 313,41 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucího z částky 519,45 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení jdoucího z částky 8 584,39 Kč od 12. 4. 2024 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalovanému uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 592,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou ze dne 28. 5. 2024 podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 10 104,08 Kč spolu s úrokem v částce 1 638,68 Kč a dále s úrokem ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 9 103,84 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení v částce 313,41 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 9 103,84 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" se žalobkyní smlouvu o osobní kreditní kartě k účtu číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", jejíž součástí jsou též Všeobecné obchodní podmínky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a Podmínky osobních kreditních karet, kdy na základě této smlouvy mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 10 000 Kč. Úvěr byl přitom veden dle smlouvy na čísle účtu ke kreditní kartě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný se na základě čl. 3 smlouvy zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši, jehož sazba byla stanovena v příslušném oznámení o úrokových sazbách a mohla se změnit dle čl. 3 podmínek, přičemž ke dni uzavření smlouvy byla stanovena na 13,9 % ročně a ke změně roční úrokové sazby došlo s účinností od 18. 4. 2023 na sazbu 16,9 % ročně a dále s účinností od 16. 10. 2023 na sazbu 21,99 % ročně. Roční úroková sazba byla stanovena metodou 360/360 dnů (čl. 3.3 Podmínek osobních kreditních karet). Dále byly v čl. 4.3 podmínek ujednány podmínky, za jakých se žalovanému poskytovalo tzv. bezúročné období. Žalovaný se přitom smlouvou zavázal rovněž k úhradě veškerých účelně vynaložených nákladů včetně všech poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením, plněním, změnou, ukončením, nebo zrušením smlouvy, jakož i veškerých nákladů vynaložených na ochranu nebo výkon jakéhokoliv práva žalobkyně dle smlouvy, přičemž veškeré tyto poplatky a ceny za bankovní služby, které jsou spojené se smlouvou, jsou uvedeny ve Výňatku ze sazebníku. Žalovaný se pak zavázal splácet úvěr měsíční celkovou minimální úhradou, kdy vyčerpanou jistinu úvěru se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě. Minimální výše měsíční splátky spolu se splatnými úroky je 100 Kč, pokud vyčerpaná jistina úvěru s spolu se splatnými úroky není nižší než tato částka. Žalobkyně pak byla oprávněna provádět úhradu splátek vyčerpané jistiny úvěru a splatných úroků převodem z účtů žalovaného číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" bez dalšího souhlasu žalovaného. Dále žalobkyně uvedla, že přestože žalovaný čerpal prostřednictvím své kreditní karty úvěr od žalobkyně, porušil podmínky smlouvy a nedodržel své povinnosti v souladu s čl. 5.1 písm. a) podmínek a žalobkyně proto od smlouvy dopisem ze dne 12. 3. 2024 odstoupila. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému odesláno dne 13. 3. 2024 a smlouva zanikla dnem doručení oznámení o odstoupení od smlouvy s tím, že výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne 26. 3. 2024 byl žalovaný informován o celkové dlužné částce ke dni splatnosti 26. 3. 2024 ve výši 11 953,80 Kč. Přitom celková dlužná částka ke dni 11. 4. 2024 jako datu vyhotovení posledního historického výpisu ve smlouvě činila 12 056,17 Kč, přičemž tato částka se skládá z jistiny ve výši 9 103,84 Kč, poplatků úvěru ve výši 1 000,24 Kč, dále kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 1 638,68 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 313,41 Kč. Žalovanému přitom byla dne 24. 4. 2024 zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu, žalovaný však svůj dluh dosud nevyrovnal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný se podané žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. K jednání nařízenému ve věci na den 15. října 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu provedených listinných důkazů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Přitom ze smlouvy o osobní kreditní kartě registrační číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" (číslo účtu ke kartě: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":") ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", výňatku ze sazebníku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" - cen a poplatků za bankovní služby spojené s úvěrem ke kreditní kartě, oznámení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". o úrokových sazbách v českých korunách, dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 12. 3. 2024 – odstoupení od smlouvy o služební kreditní kartě spolu s připojenou dodejkou, Všeobecných obchodních podmínek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., Podmínek ke služebním kreditním kartám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., historického výpisu z úvěrového účtu číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":", dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 12. 3. 2024 – odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě a z dopisu ze dne 24. 4. 2024 – předžalobní výzvy, soud vzal za prokázána žalobní tvrzení, jak jsou uvedena výše, na něž proto pro stručnost v dalším odkazuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud proto na základě těchto skutečností v prvé řadě dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), v písemné formě uzavřeli smlouvu o úvěru, když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že žalovaný byl lustrován v bankovních a nebankovních, jakož i ostatních registrech a databázích s tím, že dále schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobkyní před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocená na základě jeho prohlášení o příjmu v Žádosti o osobní kreditní kartu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti je ve výši 30 000 Kč. Stejně tak posuzovala jeho výdajovou stránku, když vycházela pouze z jeho prohlášení, kdy žalovaným uvedené částky porovnala s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech. Má proto za to, že posouzení úvěrové schopnosti z její strany bylo provedeno řádně a na základě toho dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Se závěrem žalobkyně ovšem soud naprosto nesouhlasí. Jak na příjmové, tak na výdajové stránce žalobkyně vycházela pouze z údajů, které jí o sobě sdělil žalovaný, aniž by tyto údaje jakkoliv dále ověřovala či si je nechala žalovaným doložit. Sama žalobkyně uvádí, že co se týče příjmů žalovaného, vycházela pouze z jeho čestného prohlášení, stejně tak i na výdajové stránce vycházela z údajů, je jí sdělil sám žalovaný bez jejich bližšího doložení či prověření s tím, že tyto porovnala s údaji Českého statistického úřadu. Takovéto posuzování příjmové a výdajové stránky však nemá žádný smysl a nenaplňuje účel o zákona o spotřebitelském úvěru, který v prvé řadě na poskytovatele úvěru klade požadavek, aby řádně zjistil skutečné příjmové a výdajové poměry žadatele o úvěr. Je přitom nepochybné, že zejména příjem, který jde základem samotného posuzování, musí být postaven najisto, a tedy poskytovatel úvěru bude nucen skutečnou výši úvěru si nechat od žadatele prokázat (například potvrzením zaměstnavatele, daňovým přiznáním a podobně). Stejně tak i co se týče výdajové stránky, nelze spoléhat pouze na prohlášení žadatele. Jestliže pak na výdajové stránce žalobkyně žalovaným uváděné výdaje porovnávala se statistickými údaji Českého statistického úřadu, pak zřejmě i na příjmové stránce porovnávala příjem žalovaného s údaji Českého statistického úřadu o výši průměrného výdělku v České republice. Že takového výdělku však nedosahují zdaleka všechny osoby v České republice je nabíledni a proto takovéto paušální a schématické vyhodnocování údajů o žadateli nemá vůbec žádný význam. Žalobkyně proto úvěruschopnost žalovaného nezkoumala vůbec, respektive zcela nesprávně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Za té situace je potom ale smlouva uzavřená žalovaným ve smyslu shora uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž k této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 8 Co 6/2018, tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178 nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/87, ECLI:EU:C:1978:49). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje také již jen odkázat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Jestliže tedy výše bylo konstatováno, že smlouva uzavřená se žalovaný jako platná neobstojí a k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti, pak plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže na základě úvěrové smlouvy ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky dle tvrzení žalobkyně v celkové výši 49 747,36 Kč, pak žalovaný je povinen žalobkyni tuto částku vrátit poníženou o to, co již žalobkyni zaplatil (dle tvrzení žalobkyně jí již zaplatil celkem částku 41 162,97 Kč); dle uvedeného ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ve smyslu uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru proto soud uložil žalovanému žalobkyni tuto částku zaplatit v přiměřených splátkách odpovídajících možnostem žalovaného, přičemž výši těchto splátek při nemožnosti zjistit cokoliv bližšího k momentální situaci žalovaného, který zůstal po celou dobu řízení nekontaktní, stanovil tak, aby vůbec k narovnání mezi účastníky alespoň v dohledném časovém horizontu došlo, neboť s ohledem na výše uvedené i tato výše splátek v podstatě možnostem žalovaného přiměřená není, neboť o jeho poměrech není nic bližšího známo. Povinnost zaplatit dluh v přiměřených splátkách je přitom druhým z nosných pilířů zákona o spotřebitelském úvěru, respektive Směrnice, a tyto splátky soud uloží z úřední povinnosti, neboť se jedná o stejnou kategorii ochrany spotřebitele jako v případě toho, zda mu úvěr vůbec měl být poskytnut. Smyslem ochrany spotřebitele je totiž vyhnout se tzv. dluhové pasti a následné exekuci, neboť právě důsledky exekuce pro dlužníka jsou vlastně celým hybatelem, který zákonodárce vedl k přijetí této úpravy - tedy jinak řečeno, aby se dlužník, který nemá na splácení úvěru, nedostal do exekuce, nemá mu být úvěr předně vůbec poskytnut, a pokud už mu přesto úvěr takto chybně poskytnut byl, má se mu umožnit jeho zaplacení tak, aby se opětovně do exekuce vůbec nedostal - o nic jiného v celé své podstatě v této úpravě nejde a všechny tyto negativní důsledky a jejich celospolečenská škodlivost jsou přitom podrobně rozepsány právě např. ve výše uvedeném nálezu Ústavního soudu. Ocitne-li se přitom žalovaný v prodlení s plněním tohoto vykonatelného dluhu vůči žalobkyni, pak soud jí do budoucna přiznal právo i na příslušenství této pohledávky, které jí náleží podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, kdy žalobkyně se domáhala podanou žalobou i zaplacení úroku z prodlení, jehož výši přitom soud stanovil odpovídající výši uvedené v ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení; žalobní požadavek na zaplacení úroku z prodlení za předcházející období pak bylo nutno s ohledem na výše uvedené zamítnout.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, která v řízení zaznamenala převažující úspěch (procentuálně vyjádřený zhruba 71 %, kdy i s přihlédnutím k uplatňovanému kapitalizovaného příslušenství žalobkyně po obžalovaném požadovala celkem zaplatit souhrnnou částku 12 056,17 Kč) nad úspěchem žalovaného (29 %), přiznal právo na náhradu nákladů řízení zhruba v rozsahu 42 % (procentuální úspěch žalobkyně ponížený o procentuální úspěch žalovaného, tj. 71 % - 29 % = 42 %), přičemž tyto náklady řízení vzniklé na její straně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle sazeb uvedených § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, podání žaloby, účast u soudního jednání) a ve výši jedné poloviny odměny za úkon právní služby předžalobní upomínky, tj. celkem v částce 5 250 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 1 200 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 1 354,50 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení na straně žalobkyně činí částku 8 554,50 Kč; 42 % těchto nákladů pak činí žalobkyni přiznanou částku 3 592,89 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou ze dne 28. 5. 2024 podanou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 10 104,08 Kč spolu s úrokem v částce 1 638,68 Kč a dále s úrokem ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 9 103,84 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení v částce 313,41 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně jdoucím z částky 9 103,84 Kč od 12. 4. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne , datum,  se žalobkyní smlouvu o osobní kreditní kartě k účtu číslo , číslo, , jejíž součástí jsou též Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . a Podmínky osobních kreditních karet, kdy na základě této smlouvy mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty úvěr až do výše 10 000 Kč. Úvěr byl přitom veden dle smlouvy na čísle účtu ke kreditní kartě , číslo, . Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaný se na základě čl. 3 smlouvy zavázal splatit úvěr s úrokem ve výši, jehož sazba byla stanovena v příslušném oznámení o úrokových sazbách a mohla se změnit dle čl. 3 podmínek, přičemž ke dni uzavření smlouvy byla stanovena na 13,9 % ročně a ke změně roční úrokové sazby došlo s účinností od 18. 4. 2023 na sazbu 16,9 % ročně a dále s účinností od 16. 10. 2023 na sazbu 21,99 % ročně. Roční úroková sazba byla stanovena metodou 360/360 dnů (čl. 3.3 Podmínek osobních kreditních karet). Dále byly v čl. 4.3 podmínek ujednány podmínky, za jakých se žalovanému poskytovalo tzv. bezúročné období. Žalovaný se přitom smlouvou zavázal rovněž k úhradě veškerých účelně vynaložených nákladů včetně všech poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením, plněním, změnou, ukončením, nebo zrušením smlouvy, jakož i veškerých nákladů vynaložených na ochranu nebo výkon jakéhokoliv práva žalobkyně dle smlouvy, přičemž veškeré tyto poplatky a ceny za bankovní služby, které jsou spojené se smlouvou, jsou uvedeny ve Výňatku ze sazebníku. Žalovaný se pak zavázal splácet úvěr měsíční celkovou minimální úhradou, kdy vyčerpanou jistinu úvěru se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 % vyčerpané jistiny úvěru, a to podle stavu ke dni vyhotovení výpisu z účtu ke kreditní kartě. Minimální výše měsíční splátky spolu se splatnými úroky je 100 Kč, pokud vyčerpaná jistina úvěru s spolu se splatnými úroky není nižší než tato částka. Žalobkyně pak byla oprávněna provádět úhradu splátek vyčerpané jistiny úvěru a splatných úroků převodem z účtů žalovaného číslo , č. účtu,  bez dalšího souhlasu žalovaného. Dále žalobkyně uvedla, že přestože žalovaný čerpal prostřednictvím své kreditní karty úvěr od žalobkyně, porušil podmínky smlouvy a nedodržel své povinnosti v souladu s čl. 5.1 písm. a) podmínek a žalobkyně proto od smlouvy dopisem ze dne 12. 3. 2024 odstoupila. Odstoupení od smlouvy bylo žalovanému odesláno dne 13. 3. 2024 a smlouva zanikla dnem doručení oznámení o odstoupení od smlouvy s tím, že výpisem z účtu ke kreditní kartě ze dne 26. 3. 2024 byl žalovaný informován o celkové dlužné částce ke dni splatnosti 26. 3. 2024 ve výši 11 953,80 Kč. Přitom celková dlužná částka ke dni 11. 4. 2024 jako datu vyhotovení posledního historického výpisu ve smlouvě činila 12 056,17 Kč, přičemž tato částka se skládá z jistiny ve výši 9 103,84 Kč, poplatků úvěru ve výši 1 000,24 Kč, dále kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 1 638,68 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 313,41 Kč. Žalovanému přitom byla dne 24. 4. 2024 zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu, žalovaný však svůj dluh dosud nevyrovnal.2. Žalovaný se podané žalobě nevyjádřil.3. K jednání nařízenému ve věci na den 15. října 2024 se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, přičemž vycházel z obsahu spisu provedených listinných důkazů.4. Přitom ze smlouvy o osobní kreditní kartě registrační číslo , číslo,  (číslo účtu ke kartě: , č. účtu, ) ze dne , datum, , výňatku ze sazebníku , právnická osoba,  - cen a poplatků za bankovní služby spojené s úvěrem ke kreditní kartě, oznámení , právnická osoba, . o úrokových sazbách v českých korunách, dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 12. 3. 2024 – odstoupení od smlouvy o služební kreditní kartě spolu s připojenou dodejkou, Všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., Podmínek ke služebním kreditním kartám , právnická osoba, ., historického výpisu z úvěrového účtu číslo , č. účtu, , dopisu žalobkyně žalovanému ze dne 12. 3. 2024 – odstoupení od smlouvy o osobní kreditní kartě a z dopisu ze dne 24. 4. 2024 – předžalobní výzvy, soud vzal za prokázána žalobní tvrzení, jak jsou uvedena výše, na něž proto pro stručnost v dalším odkazuje.5. Soud proto na základě těchto skutečností v prvé řadě dospěl k závěru, že žalobkyně a žalovaný ve smyslu ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), v písemné formě uzavřeli smlouvu o úvěru, když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona ze strany žalobkyně.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že žalovaný byl lustrován v bankovních a nebankovních, jakož i ostatních registrech a databázích s tím, že dále schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobkyní před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocená na základě jeho prohlášení o příjmu v Žádosti o osobní kreditní kartu ze dne , datum, , v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem ze závislé činnosti je ve výši 30 000 Kč. Stejně tak posuzovala jeho výdajovou stránku, když vycházela pouze z jeho prohlášení, kdy žalovaným uvedené částky porovnala s údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu o výdajích na bydlení a energie v jednotlivých regionech. Má proto za to, že posouzení úvěrové schopnosti z její strany bylo provedeno řádně a na základě toho dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet.10. Se závěrem žalobkyně ovšem soud naprosto nesouhlasí. Jak na příjmové, tak na výdajové stránce žalobkyně vycházela pouze z údajů, které jí o sobě sdělil žalovaný, aniž by tyto údaje jakkoliv dále ověřovala či si je nechala žalovaným doložit. Sama žalobkyně uvádí, že co se týče příjmů žalovaného, vycházela pouze z jeho čestného prohlášení, stejně tak i na výdajové stránce vycházela z údajů, je jí sdělil sám žalovaný bez jejich bližšího doložení či prověření s tím, že tyto porovnala s údaji Českého statistického úřadu. Takovéto posuzování příjmové a výdajové stránky však nemá žádný smysl a nenaplňuje účel o zákona o spotřebitelském úvěru, který v prvé řadě na poskytovatele úvěru klade požadavek, aby řádně zjistil skutečné příjmové a výdajové poměry žadatele o úvěr. Je přitom nepochybné, že zejména příjem, který jde základem samotného posuzování, musí být postaven najisto, a tedy poskytovatel úvěru bude nucen skutečnou výši úvěru si nechat od žadatele prokázat (například potvrzením zaměstnavatele, daňovým přiznáním a podobně). Stejně tak i co se týče výdajové stránky, nelze spoléhat pouze na prohlášení žadatele. Jestliže pak na výdajové stránce žalobkyně žalovaným uváděné výdaje porovnávala se statistickými údaji Českého statistického úřadu, pak zřejmě i na příjmové stránce porovnávala příjem žalovaného s údaji Českého statistického úřadu o výši průměrného výdělku v České republice. Že takového výdělku však nedosahují zdaleka všechny osoby v České republice je nabíledni a proto takovéto paušální a schématické vyhodnocování údajů o žadateli nemá vůbec žádný význam. Žalobkyně proto úvěruschopnost žalovaného nezkoumala vůbec, respektive zcela nesprávně.11. Za té situace je potom ale smlouva uzavřená žalovaným ve smyslu shora uvedených ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž k této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 8 Co 6/2018, tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178 nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/87, ECLI:EU:C:1978:49). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje také již jen odkázat.12. Jestliže tedy výše bylo konstatováno, že smlouva uzavřená se žalovaný jako platná neobstojí a k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti, pak plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaný je povinen vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum,  žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky dle tvrzení žalobkyně v celkové výši 49 747,36 Kč, pak žalovaný je povinen žalobkyni tuto částku vrátit poníženou o to, co již žalobkyni zaplatil (dle tvrzení žalobkyně jí již zaplatil celkem částku 41 162,97 Kč); dle uvedeného ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ve smyslu uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru proto soud uložil žalovanému žalobkyni tuto částku zaplatit v přiměřených splátkách odpovídajících možnostem žalovaného, přičemž výši těchto splátek při nemožnosti zjistit cokoliv bližšího k momentální situaci žalovaného, který zůstal po celou dobu řízení nekontaktní, stanovil tak, aby vůbec k narovnání mezi účastníky alespoň v dohledném časovém horizontu došlo, neboť s ohledem na výše uvedené i tato výše splátek v podstatě možnostem žalovaného přiměřená není, neboť o jeho poměrech není nic bližšího známo. Povinnost zaplatit dluh v přiměřených splátkách je přitom druhým z nosných pilířů zákona o spotřebitelském úvěru, respektive Směrnice, a tyto splátky soud uloží z úřední povinnosti, neboť se jedná o stejnou kategorii ochrany spotřebitele jako v případě toho, zda mu úvěr vůbec měl být poskytnut. Smyslem ochrany spotřebitele je totiž vyhnout se tzv. dluhové pasti a následné exekuci, neboť právě důsledky exekuce pro dlužníka jsou vlastně celým hybatelem, který zákonodárce vedl k přijetí této úpravy - tedy jinak řečeno, aby se dlužník, který nemá na splácení úvěru, nedostal do exekuce, nemá mu být úvěr předně vůbec poskytnut, a pokud už mu přesto úvěr takto chybně poskytnut byl, má se mu umožnit jeho zaplacení tak, aby se opětovně do exekuce vůbec nedostal - o nic jiného v celé své podstatě v této úpravě nejde a všechny tyto negativní důsledky a jejich celospolečenská škodlivost jsou přitom podrobně rozepsány právě např. ve výše uvedeném nálezu Ústavního soudu. Ocitne-li se přitom žalovaný v prodlení s plněním tohoto vykonatelného dluhu vůči žalobkyni, pak soud jí do budoucna přiznal právo i na příslušenství této pohledávky, které jí náleží podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, kdy žalobkyně se domáhala podanou žalobou i zaplacení úroku z prodlení, jehož výši přitom soud stanovil odpovídající výši uvedené v ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení; žalobní požadavek na zaplacení úroku z prodlení za předcházející období pak bylo nutno s ohledem na výše uvedené zamítnout.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, která v řízení zaznamenala převažující úspěch (procentuálně vyjádřený zhruba 71 %, kdy i s přihlédnutím k uplatňovanému kapitalizovaného příslušenství žalobkyně po obžalovaném požadovala celkem zaplatit souhrnnou částku 12 056,17 Kč) nad úspěchem žalovaného (29 %), přiznal právo na náhradu nákladů řízení zhruba v rozsahu 42 % (procentuální úspěch žalobkyně ponížený o procentuální úspěch žalovaného, tj. 71 % - 29 % = 42 %), přičemž tyto náklady řízení vzniklé na její straně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, dále odměny advokáta stanovené dle sazeb uvedených § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, podání žaloby, účast u soudního jednání) a ve výši jedné poloviny odměny za úkon právní služby předžalobní upomínky, tj. celkem v částce 5 250 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto tři úkony právní služby v částce 1 200 Kč dle § 13 odst. 1, 3 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a konečně částky 1 354,50 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněných položek odměny a náhrad (tedy vyjma zaplaceného soudního poplatku), kterou je advokát povinen odvést podle zákona o DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), když zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení na straně žalobkyně činí částku 8 554,50 Kč; 42 % těchto nákladů pak činí žalobkyni přiznanou částku 3 592,89 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSOP:2024:16.C.159.2024.1","publishedAt":"2025-02-04","decisionAt":"2024-10-15","caseNumber":{"senate":16,"registry":"C","index":159,"year":2024,"pageNumber":47},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Radek","lastName":"Solař","titlesAfter":"","function":"soudce"},"courtCode":"OSOP","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 10 104,08 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","SMLOUVA_O_UVERU","ODSTOUPENI_OD_SMLOUVY"]},"styles":[{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}