{"uuid":"a951aacd-0f65-4fef-9bfb-4904b646067a","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Boudníkové a soudkyň JUDr. Terezy Dobešové a Mgr. Jany Pokorné Stejskalové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro 96 531,92 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. 3. 2026, č. j. 8 C 464/2025 – 60","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 82 222,90 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v tomto výroku pro úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 82 222,90 Kč od 22. 6. 2025 do 9. 9. 2025 a pro úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 82 222,90 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení, potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradně nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 9 767 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradně nákladů odvolacího řízení částku 7 566 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku II. mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 82 222,90 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku; v dalším se v tomto výroku pro úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 82 222,90 Kč od 22. 6. 2025 do 9. 9. 2025 a pro úrok z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 82 222,90 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení, potvrzuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradně nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 9 767 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradně nákladů odvolacího řízení částku 7 566 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 82 222,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části o zaplacení 14 309,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 5 560,02 Kč, úroku ve výši 3 938,51 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 96 531,92 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 10,5 % ročně z částky 94 181,92 Kč od 21. 11. 2024 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 452,15 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně podala k soudu dne 17. 9. 2025 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalované, jímž se domáhala zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 4. 10. 2023, kterou žalovaná uzavřela se společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „původní věřitelka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“). Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 s účinností ke dni 21. 5. 2025. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 94 181,92 Kč, poplatků ve výši 2 350 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 3 938,51 Kč, běžících úroků ve výši 10,50 % ročně z dlužné jistiny 94 181,92 Kč od 21. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 5 560,02 Kč a běžících úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné částky 96 531,92 Kč sestávající z jistiny a dlužných poplatků od 25. 5. 2025 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud prvního stupně při rozhodnutí vyšel ze skutkového stavu zjištěného z listin založených žalobkyní do spisu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 4. 10. 2023 podepsána smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka, jejímž obsahem bylo ujednání o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč, který byl žalované vyplacen na běžný účet. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit formou pravidelných 96 měsíčních splátek po 1 714 Kč. Jelikož žalovaná dluh nesplácela, právní předchůdkyně žalobkyně oznámila dopisem ze dne 21. 11. 2024, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 20. 11. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 6. 6. 2025 žalované oznámení datované 27. 5. 2025, jehož obsahem bylo oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 s žádostí, aby do budoucna bylo plnění ze smlouvy hrazeno na účet žalobkyně. Z platební historie úvěrového účtu vyplynulo, že žalovaná na dluh uhradila 17 777,10 Kč. Dne 25. 8. 2025 zaslala žalobkyně žalované výzvu (před podáním žaloby), aby nejpozději ve lhůtě do 9. 9. 2025 byl dluh z dané smlouvy zaplacen. Soud prvního stupně dále zkoumal splnění povinnosti původní věřitelky posoudit schopnost žalované úvěr splácet před uzavřením smlouvy a dospěl k závěru, že ke splnění této povinnosti přistupovala tato převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Z provedených důkazů nevyplynulo, jakým způsobem původní věřitelka ověřila žalovanou tvrzený příjem. Z výpisu z účtu žalované vyplynulo, že před poskytnutím úvěru její příjem tvořily dávky státní sociální podpory, přičemž sama tato skutečnost naznačuje, že finanční situace žalované nebyla příznivá. Dále nebylo ani prokázáno, jakým způsobem byly ověřovány výdaje žalované, tedy zejména výdaje na bydlení, které dle sdělení žalované měly činit pouze 500 Kč měsíčně. Při existenci přiznaného příspěvku a doplatku na bydlení, byla taková informace poskytnutá žalovanou v zásadě vyloučena. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. V souladu s § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel úvěru posouzení činí na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však dle soudu prvního stupně nemohlo dojít vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k příjmům a výdajům žalované. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně k závěru, že pokud nebyla splněna zákonná povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, byla uzavřená smlouva o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, a proto přiznal žalobkyni nárok na vrácení jistiny po odpočtu provedených plateb, tj. částky 17 777,10 Kč. Povinnost zaplatit pohledávku uložil žalované v obecné třídenní lhůtě, neboť v důsledku pasivity žalované neměl žádné informace o možnostech žalované tuto částku zaplatit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to do části výroku II. týkající se úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 82 222,90 Kč od 22. 6. 2025 do zaplacení. Nenapadala právní závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatná. Namítala, že nesouhlasí s posouzením jejího nároku na úrok z prodlení. Plnění na základě neplatné smlouvy představuje plnění bez právního důvodu, a tudíž žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Tato povinnost nevznikla žalované teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale daleko dříve, již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nerozhodl by soud o přiznání nároku na její zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2025, které jí bylo odesláno 6. 6. 2025. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované a po marném uplynutí desetidenní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 22. 6. 2025 žalovaná dostala do prodlení a od toho data vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2025 s lhůtou k zaplacení do 9. 9. 2025. Žalovaná měla dostatek času dlužnou jistinu vrátit, což neučinila. Žalobkyně dále s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 uvedla, že žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která jí byla ze strany žalobkyně poskytnuta. Navrhla, aby byl výrok II. změněn tak, že jí bude přiznán odvoláním požadovaný úrok z prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Výrok I. a odvoláním nenapadená část výroku II. nebyly odvoláním dotčeny a samostatně tak nabyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části zamítavého výroku II. a závislém nákladovém výroku III. podle § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 1970 věta první o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vyvodil z něho správná skutková zjištění, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud prvního stupně správně posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, když z dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost právního jednání (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 o. z., rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":") a žalobkyně v odvolání tento právní závěr ani nezpochybňovala. Za stavu, kdy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni, jakožto právní nástupkyni původní věřitelky, vůči žalované nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 100 000 Kč, z které vrátila částku 17 777,10 Kč. Soud prvního stupně proto správně výrokem I. uložil žalované vrátit zůstatek jistiny ve výši 82 222,90 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud shledal důvodným i požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z přiznané částky, byť od jiného (než v odvoláním požadovaného) okamžiku, a tudíž i v jiné výši.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se splatnost práva na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru posuzuje podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a odvíjí se od majetkových poměrů žalované. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je hmotněprávním ustanovením, a proto i lhůta v něm obsažená je lhůtou hmotněprávní, tedy jde o lhůtu splatnosti (dospělost dluhu). Nejde o procesní pariční lhůtu (po jejímž uplynutí je rozhodnutí vykonatelné). K tomu viz závěr přijatý v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru se dlužník do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrátí jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jde tedy o správné vymezení této doby plnění, včetně interpretace § 87 odst. 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru - kdy tu je o tuto dobu „spor“ a kdy tu naopak „není spor“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. První možný výklad, podle kterého by bylo vždy potřebné, aby soud nejprve podle § 87 odst. 2 či 3 zákona o spotřebitelském úvěru rozhodl „na návrh“ o určení přiměřené doby plnění a teprve poté by bylo možné (v případě prodlení) žalovat na plnění dluhu u soudu, se odvolacímu soudu jeví jako nesprávný. V takovém případě by tu totiž byla významná právní nejistota při podání žaloby na plnění, neboť při nerealizovaném či jen nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a neplatné smlouvě o úvěru by žaloba věřitele na plnění byla (vždy) předčasná. Obdobně to platí i naopak. Při řádném zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a platné smlouvě o úvěru by zase žaloba na určení doby plnění byla neopodstatněná. Tím by docházelo k nesmyslnému množení sporů a ke zvyšování právní nejistoty a nákladů řízení v neprospěch obou stran, a to i v rozporu s ochranou spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Odvolací soud považuje za nesprávné i to, aby soud určoval lhůtu k plnění podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako otázku předběžnou v žalobě na plnění. Konstitutivní určení splatnosti musí být vždy provedeno výrokem rozsudku, aby bylo závazné (srov. § 159 o. s. ř. a § 159a o. s. ř.), musí být podepřeno zjištěním skutkových okolností věci (srov. § 153 a § 154 o. s. ř.). Pak ho lze také případně změnit, změní-li se poměry (viz § 87 odst. 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru a § 163 o. s. ř.). To u předběžných otázek není možné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Nesprávné se jeví i určení doby plnění v rámci rozsudku, kterým se dlužníku (žalované) ukládá povinnost podle žaloby na plnění. Tím by soud zaměnil hmotněprávní lhůtu se lhůtou pariční, jak shora uvedeno (viz § 160 o. s. ř.), a ukládal by povinnost k plnění nároků, které ještě nejsou splatné, ačkoli nejde o placení opětujících se dávek splatných v budoucnu (viz § 154 o. s. ř.). Věřitel by také vždy musel případný nárok na úrok z prodlení uplatnit až samostatnou (následnou) žalobou, což by opět vedlo k nesmyslnému množení sporů a také ke směšování jinak striktně oddělovaných právních institutů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Proto se odvolací soud zaměřil při výkladu uvedeného legislativního řešení na určení, kdy tu je mezi stranami o přiměřenou dobu plnění „spor“ a kdy jedině je soudu zákonem (na základě Ústavy) dána pravomoc konstitutivně zasahovat do práv a povinností stran uvedeným určením. Taková výjimka by měla být vykládána spíše restriktivně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Zákon v zásadě vychází z toho, že skutečné poměry a možnosti dlužníka jsou podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru rozhodné pro posouzení doby splatnosti jen tehdy, pokud vznikl „spor“ o to, jaká doba je „přiměřená“ podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Uvedená právní úprava je speciální, nejde tu o jednostrannou volbu času plnění dlužníkem (srov. § 1960 o. z.), ani věřitelem (srov. § 1958 odst. 2 o. z.). Nemůže také jít o dobu dohodnutou v neplatné smlouvě, navíc by zde při absenci nároku na původní úrok vyvstala otázka (kterou však není třeba v dané situaci řešit), zda má přednost dohodnutá výše splátky a jejich menší počet, či dohodnutá doba úvěru a nižší výše splátky. Neplatností smlouvy je totiž dotčen i dohodnutý způsob splácení a také podmínky pro „předčasné zesplatnění.“ V daném případě tak jistě nelze vycházet z následků „zesplatnění“ po splatnosti dlužných splátek, ale až z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Pojem „spor,“ jako hmotněprávní předpoklad pro konstitutivní rozhodnutí soudu o určení doby splatnoti, je třeba podle názoru odvolacího soudu vykládat jen jako aktivní a bez zbytečného odkladu nevyřešený střet (konflikt) rozdílných (konkrétních) představ (návrhů) stran o tom, co je „přiměřená“ doba plnění podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pasivita naproti tomu konflikt („spor“) nezakládá a lze ji naopak interpretovat jako konkludentní akceptaci („shodu“), bez ohledu na skutečné poměry.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Do výzvy věřitele k jednorázovému (či jinému) plnění úvěru je třeba vycházet z toho, že věřitel akceptuje faktické dílčí (nikoli jen částečné) plnění ze strany dlužníka (z neplatné smlouvy) bez výhrad a o přiměřenost doby plnění tu není „spor.“ Proto nemůže být dlužník ani v prodlení, jak uvedl ve svých závěrech Nejvyšší soud pod sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 101/2023).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Totéž platí, pokud věřitel vyzval dlužníka k plnění a dlužník proti takové výzvě v přiměřené době (bez zbytečného odkladu) aktivně nevystoupil, právě s argumentem, že taková doba plnění „není přiměřená“ jeho aktuálním možnostem a že přiměřená je doba jiná. V takovém případě tu totiž také „není spor“ a platí uvedená „nesporná“ (přiměřená) doba plnění podle návrhu (výzvy) věřitele, bez ohledu na aktuální poměry dlužníka. To je právě tento případ, kdy žalovaná byla před podáním žaloby, ale i v průběhu řízení zcela pasivní.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Uvedená právní norma sice směřuje k ochraně spotřebitele, nicméně nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci dlužníka („jeho příjmu a celkových sociálních a majetkových poměrech“ ve smyslu § 87 odst. 2, popř. 3 zákona o spotřebitelském úvěru) objektivně nemá. Z údajů zjištěných dříve při uzavírání smlouvy (a nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti) vycházet nelze, otázku přiměřenosti si ani nelze vyřešit jako předběžnou (viz výše). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená možnostem spotřebitele, má právě spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo (právo plnit v jiné době) aktivně a bez zbytečného odkladu u věřitele uplatnit a spor vyvolat. To na něm nepochybně lze spravedlivě požadovat. Ochranu spotřebitele (jako v otázce zkoumání úvěruschopnosti) nelze bez jeho součinnosti v tomto směru zajistit ex officio.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Pokud dlužník uvedenou obranu řádně a včas uplatnil a věřitel jím navrženou dobu plnění akceptoval, opět zde „není spor.“ Nesporná (přiměřená) doba je jen jiná, než věřitel původně zamýšlel, ale po jejím uplynutí nastává prodlení. Pokud věřitel s dlužníkem navrženou dobou plnění (ve splátkách apod.) nesouhlasí, nezbývá mu, než podat žalobu o určení splatnosti soudem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Právní úprava nebrání ani tomu, aby dlužník (již jako žalovaný), pokud svou možnost vyvolat spor bez zbytečného odkladu před podáním žaloby zmeškal, uplatnil své argumenty k přiměřenosti doby plnění až v rámci soudního řízení o žalobě na plnění. Pokud s tím ale věřitel (žalobce) nesouhlasí (minimálně tím, že v řízení o zaplacení zcela nebo částečně pokračuje), je tu „spor,“ a dlužníku nezbývá, než podat žalobu na určení jiné splatnosti soudem podle § 87 odst. 2, popř. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Případný pozitivní výsledek takového sporu pro dlužníka by se pak projevil i v žalobě na plnění. Jinak půjde již jen o určení pariční lhůty podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na existenci prodlení a běh úroku z prodlení již taková obrana nebude mít vliv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Spory uvedené v § 87 odst. 2, resp. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy bude nejprve třeba projednat žalobu na konstitutivní určení doby plnění soudem, tak budou v praxi omezeny jen na zbytkové případy sporů o přiměřenost doby plnění, aktivně vyvolaných vedle (převážně však již před podáním) příslušné žaloby na plnění (o zaplacení). K množení sporů tak bude docházet spíše výjimečně, jen ve shora popsaných (odůvodněných) případech. Takový výklad ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (v jeho celku) se odvolacímu soudu jeví jako nejvíce odpovídající vůli zákonodárce, účelu právní úpravy, včetně ochrany spotřebitele, ale i oprávněným zájmům věřitele. Uvedený výklad také zachovává maximum ze standardních procesních postupů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. V souzeném případě žalobkyně až výzvou k zaplacení dluhu ze dne 25. 8. 2025 vyvolala jednání s žalovanou o splatnost dluhu a učinila návrh na zaplacení dluhu do 9. 9. 2025 (v oznámení ze dne 27. 5. 2025 žádná výzva k zaplacení dluhu není, jen oznámení o postoupení pohledávky a žádost, aby nadále bylo plněno postupníkovi). Žalovaná v tomto směru zůstala pasivní, nesdělila žádné informace ke svým současným možnostem dluh splácet, nenamítala, že by lhůta uplatněná žalobkyní ve výzvě neodpovídala jejím možnostem a poměrům a že je zde spor mezi účastníky o splatnost. Platí tedy závěr, že zde nevznikl spor o tom, zda lhůta ve výzvě žalobkyní poskytnutá odpovídá možnostem žalované a dluh se stal hmotněprávně splatným uplynutím této lhůty a žalobkyni bylo nutno přiznat vedle zůstatku jistiny úvěru též zákonný úrok z prodlení z této částky od 10. 9. 2025, přičemž výše úroku z prodlení k tomuto datu činila 11,50 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Uvedený závěr není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm byla řešena skutkově odlišná situace, kdy spotřebitel byl ve vztahu k otázce splatnosti dluhu aktivní a plnil si povinnost tvrzení a důkazní ohledně svých poměrů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že uložil žalované povinnosti zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 82 222,90 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení s tím, že lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.; v další odvoláním napadené části výroku II. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Po změně rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, přičemž při zjišťování poměru procesního úspěchu ve věci odvolací soud do své úvahy zahrnul v souladu s platnou judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) i příslušenství pohledávky (kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně). Požadovaná částka včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně činila 128 435,38 Kč a přiznaná částka činila 86 834,14 Kč. Žalobkyně tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 36 % (68 % - 32 %). Náklady řízení žalobkyně tvoří náklady za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 862 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 23 268 Kč sestávající se z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání EPR, účast na jednání dne 6. 3. 2026) v sazbě 4 980 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 96 531,92 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5. advokátního tarifu), poloviční odměny za úkon v podobě jednoduché výzvy k plnění (takový náklad považoval odvolací soud za účelně vynaložený) ve výši 2 490 Kč, náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu po 450 Kč ke každému úkonu právní služby a náhrady za 21 % DPH ve výši 4 886 Kč. Poměrná část náhrady nákladů řízení činí 9 767 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci rovněž procesně úspěšnější a náleží jí tak právo na poměrnou část náhrady. Na základě shodných principů vyložených shora odvolací soud vypočetl ke dni odvolacího jednání částku žalobkyní požadovanou – 12 752,43 Kč a částku přiznanou – 9 429,72 Kč a dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná v 74 % a neúspěšná v 26 % a náleží jí tak právo na náhradu 48 % z celkových nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání 2 621 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 13 141 Kč se sestávající se z odměny za dva úkony právní služby (odvolání, účast u odvolacího jednání) v sazbě 4 980 Kč, náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu po 450 Kč ke každému z těchto úkonů a z náhrady za 21 % DPH ve výši 2 281 Kč. Poměrná část náhrady nákladů odvolacího řízení činí 7 566 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 82 222,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části o zaplacení 14 309,02 Kč, úroku z prodlení ve výši 5 560,02 Kč, úroku ve výši 3 938,51 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 96 531,92 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 10,5 % ročně z částky 94 181,92 Kč od 21. 11. 2024 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 452,15 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobkyně podala k soudu dne 17. 9. 2025 návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalované, jímž se domáhala zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 4. 10. 2023, kterou žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa,  (dále jen „původní věřitelka“ nebo „právní předchůdkyně žalobkyně“). Pohledávka ze smlouvy byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 s účinností ke dni 21. 5. 2025. Žalobkyně požadovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 94 181,92 Kč, poplatků ve výši 2 350 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 3 938,51 Kč, běžících úroků ve výši 10,50 % ročně z dlužné jistiny 94 181,92 Kč od 21. 11. 2024 do zaplacení, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 5 560,02 Kč a běžících úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné částky 96 531,92 Kč sestávající z jistiny a dlužných poplatků od 25. 5. 2025 do zaplacení.3. Soud prvního stupně při rozhodnutí vyšel ze skutkového stavu zjištěného z listin založených žalobkyní do spisu.4. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 4. 10. 2023 podepsána smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka, jejímž obsahem bylo ujednání o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč, který byl žalované vyplacen na běžný účet. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit formou pravidelných 96 měsíčních splátek po 1 714 Kč. Jelikož žalovaná dluh nesplácela, právní předchůdkyně žalobkyně oznámila dopisem ze dne 21. 11. 2024, že úvěr byl prohlášen za splatný ke dni 20. 11. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 6. 6. 2025 žalované oznámení datované 27. 5. 2025, jehož obsahem bylo oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 s žádostí, aby do budoucna bylo plnění ze smlouvy hrazeno na účet žalobkyně. Z platební historie úvěrového účtu vyplynulo, že žalovaná na dluh uhradila 17 777,10 Kč. Dne 25. 8. 2025 zaslala žalobkyně žalované výzvu (před podáním žaloby), aby nejpozději ve lhůtě do 9. 9. 2025 byl dluh z dané smlouvy zaplacen. Soud prvního stupně dále zkoumal splnění povinnosti původní věřitelky posoudit schopnost žalované úvěr splácet před uzavřením smlouvy a dospěl k závěru, že ke splnění této povinnosti přistupovala tato převážně formálně, nepostupovala s řádnou péčí odborníka, když nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Z provedených důkazů nevyplynulo, jakým způsobem původní věřitelka ověřila žalovanou tvrzený příjem. Z výpisu z účtu žalované vyplynulo, že před poskytnutím úvěru její příjem tvořily dávky státní sociální podpory, přičemž sama tato skutečnost naznačuje, že finanční situace žalované nebyla příznivá. Dále nebylo ani prokázáno, jakým způsobem byly ověřovány výdaje žalované, tedy zejména výdaje na bydlení, které dle sdělení žalované měly činit pouze 500 Kč měsíčně. Při existenci přiznaného příspěvku a doplatku na bydlení, byla taková informace poskytnutá žalovanou v zásadě vyloučena. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. V souladu s § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel úvěru posouzení činí na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však dle soudu prvního stupně nemohlo dojít vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k příjmům a výdajům žalované. Po právní stránce dospěl soud prvního stupně k závěru, že pokud nebyla splněna zákonná povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, byla uzavřená smlouva o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, a proto přiznal žalobkyni nárok na vrácení jistiny po odpočtu provedených plateb, tj. částky 17 777,10 Kč. Povinnost zaplatit pohledávku uložil žalované v obecné třídenní lhůtě, neboť v důsledku pasivity žalované neměl žádné informace o možnostech žalované tuto částku zaplatit.5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, a to do části výroku II. týkající se úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 82 222,90 Kč od 22. 6. 2025 do zaplacení. Nenapadala právní závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouva o spotřebitelském úvěru podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatná. Namítala, že nesouhlasí s posouzením jejího nároku na úrok z prodlení. Plnění na základě neplatné smlouvy představuje plnění bez právního důvodu, a tudíž žalobkyni vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Tato povinnost nevznikla žalované teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru, ale daleko dříve, již před podanou žalobou, a to právě na základě výzvy žalobkyně k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nerozhodl by soud o přiznání nároku na její zaplacení. Žalovaná byla vyzvána k plnění svého dluhu již v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2025, které jí bylo odesláno 6. 6. 2025. Nejpozději třetí den po odeslání se tak výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované a po marném uplynutí desetidenní lhůty, která jí byla poskytnuta ke splnění dluhu, se tak dne 22. 6. 2025 žalovaná dostala do prodlení a od toho data vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení. Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, zahrnující i dlužnou jistinu, předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2025 s lhůtou k zaplacení do 9. 9. 2025. Žalovaná měla dostatek času dlužnou jistinu vrátit, což neučinila. Žalobkyně dále s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025 uvedla, že žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala, že by neměla možnosti a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která jí byla ze strany žalobkyně poskytnuta. Navrhla, aby byl výrok II. změněn tak, že jí bude přiznán odvoláním požadovaný úrok z prodlení.6. Výrok I. a odvoláním nenapadená část výroku II. nebyly odvoláním dotčeny a samostatně tak nabyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 věty první o. s. ř. v odvoláním napadené části zamítavého výroku II. a závislém nákladovém výroku III. podle § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Podle § 1970 věta první o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.13. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a vyvodil z něho správná skutková zjištění, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje.14. Soud prvního stupně správně posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, když z dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svoji zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru, přičemž důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost právního jednání (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 o. z., rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, , právnická osoba, ) a žalobkyně v odvolání tento právní závěr ani nezpochybňovala. Za stavu, kdy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyl sjednán platný úvěrový závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi namísto obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého vzniká žalobkyni, jakožto právní nástupkyni původní věřitelky, vůči žalované nárok na vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Žalované byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 100 000 Kč, z které vrátila částku 17 777,10 Kč. Soud prvního stupně proto správně výrokem I. uložil žalované vrátit zůstatek jistiny ve výši 82 222,90 Kč.15. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud shledal důvodným i požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z přiznané částky, byť od jiného (než v odvoláním požadovaného) okamžiku, a tudíž i v jiné výši.16. V případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se splatnost práva na vrácení jistiny spotřebitelského úvěru posuzuje podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a odvíjí se od majetkových poměrů žalované. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je hmotněprávním ustanovením, a proto i lhůta v něm obsažená je lhůtou hmotněprávní, tedy jde o lhůtu splatnosti (dospělost dluhu). Nejde o procesní pariční lhůtu (po jejímž uplynutí je rozhodnutí vykonatelné). K tomu viz závěr přijatý v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 3315/2023.17. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru se dlužník do prodlení s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrátí jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jde tedy o správné vymezení této doby plnění, včetně interpretace § 87 odst. 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru - kdy tu je o tuto dobu „spor“ a kdy tu naopak „není spor“.18. První možný výklad, podle kterého by bylo vždy potřebné, aby soud nejprve podle § 87 odst. 2 či 3 zákona o spotřebitelském úvěru rozhodl „na návrh“ o určení přiměřené doby plnění a teprve poté by bylo možné (v případě prodlení) žalovat na plnění dluhu u soudu, se odvolacímu soudu jeví jako nesprávný. V takovém případě by tu totiž byla významná právní nejistota při podání žaloby na plnění, neboť při nerealizovaném či jen nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a neplatné smlouvě o úvěru by žaloba věřitele na plnění byla (vždy) předčasná. Obdobně to platí i naopak. Při řádném zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a platné smlouvě o úvěru by zase žaloba na určení doby plnění byla neopodstatněná. Tím by docházelo k nesmyslnému množení sporů a ke zvyšování právní nejistoty a nákladů řízení v neprospěch obou stran, a to i v rozporu s ochranou spotřebitele.19. Odvolací soud považuje za nesprávné i to, aby soud určoval lhůtu k plnění podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako otázku předběžnou v žalobě na plnění. Konstitutivní určení splatnosti musí být vždy provedeno výrokem rozsudku, aby bylo závazné (srov. § 159 o. s. ř. a § 159a o. s. ř.), musí být podepřeno zjištěním skutkových okolností věci (srov. § 153 a § 154 o. s. ř.). Pak ho lze také případně změnit, změní-li se poměry (viz § 87 odst. 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru a § 163 o. s. ř.). To u předběžných otázek není možné.20. Nesprávné se jeví i určení doby plnění v rámci rozsudku, kterým se dlužníku (žalované) ukládá povinnost podle žaloby na plnění. Tím by soud zaměnil hmotněprávní lhůtu se lhůtou pariční, jak shora uvedeno (viz § 160 o. s. ř.), a ukládal by povinnost k plnění nároků, které ještě nejsou splatné, ačkoli nejde o placení opětujících se dávek splatných v budoucnu (viz § 154 o. s. ř.). Věřitel by také vždy musel případný nárok na úrok z prodlení uplatnit až samostatnou (následnou) žalobou, což by opět vedlo k nesmyslnému množení sporů a také ke směšování jinak striktně oddělovaných právních institutů.21. Proto se odvolací soud zaměřil při výkladu uvedeného legislativního řešení na určení, kdy tu je mezi stranami o přiměřenou dobu plnění „spor“ a kdy jedině je soudu zákonem (na základě Ústavy) dána pravomoc konstitutivně zasahovat do práv a povinností stran uvedeným určením. Taková výjimka by měla být vykládána spíše restriktivně.22. Zákon v zásadě vychází z toho, že skutečné poměry a možnosti dlužníka jsou podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru rozhodné pro posouzení doby splatnosti jen tehdy, pokud vznikl „spor“ o to, jaká doba je „přiměřená“ podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Uvedená právní úprava je speciální, nejde tu o jednostrannou volbu času plnění dlužníkem (srov. § 1960 o. z.), ani věřitelem (srov. § 1958 odst. 2 o. z.). Nemůže také jít o dobu dohodnutou v neplatné smlouvě, navíc by zde při absenci nároku na původní úrok vyvstala otázka (kterou však není třeba v dané situaci řešit), zda má přednost dohodnutá výše splátky a jejich menší počet, či dohodnutá doba úvěru a nižší výše splátky. Neplatností smlouvy je totiž dotčen i dohodnutý způsob splácení a také podmínky pro „předčasné zesplatnění.“ V daném případě tak jistě nelze vycházet z následků „zesplatnění“ po splatnosti dlužných splátek, ale až z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě.23. Pojem „spor,“ jako hmotněprávní předpoklad pro konstitutivní rozhodnutí soudu o určení doby splatnoti, je třeba podle názoru odvolacího soudu vykládat jen jako aktivní a bez zbytečného odkladu nevyřešený střet (konflikt) rozdílných (konkrétních) představ (návrhů) stran o tom, co je „přiměřená“ doba plnění podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pasivita naproti tomu konflikt („spor“) nezakládá a lze ji naopak interpretovat jako konkludentní akceptaci („shodu“), bez ohledu na skutečné poměry.24. Do výzvy věřitele k jednorázovému (či jinému) plnění úvěru je třeba vycházet z toho, že věřitel akceptuje faktické dílčí (nikoli jen částečné) plnění ze strany dlužníka (z neplatné smlouvy) bez výhrad a o přiměřenost doby plnění tu není „spor.“ Proto nemůže být dlužník ani v prodlení, jak uvedl ve svých závěrech Nejvyšší soud pod sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 101/2023).25. Totéž platí, pokud věřitel vyzval dlužníka k plnění a dlužník proti takové výzvě v přiměřené době (bez zbytečného odkladu) aktivně nevystoupil, právě s argumentem, že taková doba plnění „není přiměřená“ jeho aktuálním možnostem a že přiměřená je doba jiná. V takovém případě tu totiž také „není spor“ a platí uvedená „nesporná“ (přiměřená) doba plnění podle návrhu (výzvy) věřitele, bez ohledu na aktuální poměry dlužníka. To je právě tento případ, kdy žalovaná byla před podáním žaloby, ale i v průběhu řízení zcela pasivní.26. Uvedená právní norma sice směřuje k ochraně spotřebitele, nicméně nikdo jiný potřebné informace o aktuální situaci dlužníka („jeho příjmu a celkových sociálních a majetkových poměrech“ ve smyslu § 87 odst. 2, popř. 3 zákona o spotřebitelském úvěru) objektivně nemá. Z údajů zjištěných dříve při uzavírání smlouvy (a nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti) vycházet nelze, otázku přiměřenosti si ani nelze vyřešit jako předběžnou (viz výše). Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba uvedená věřitelem není přiměřená možnostem spotřebitele, má právě spotřebitel (dlužník). Ten také musí své právo (právo plnit v jiné době) aktivně a bez zbytečného odkladu u věřitele uplatnit a spor vyvolat. To na něm nepochybně lze spravedlivě požadovat. Ochranu spotřebitele (jako v otázce zkoumání úvěruschopnosti) nelze bez jeho součinnosti v tomto směru zajistit ex officio.27. Pokud dlužník uvedenou obranu řádně a včas uplatnil a věřitel jím navrženou dobu plnění akceptoval, opět zde „není spor.“ Nesporná (přiměřená) doba je jen jiná, než věřitel původně zamýšlel, ale po jejím uplynutí nastává prodlení. Pokud věřitel s dlužníkem navrženou dobou plnění (ve splátkách apod.) nesouhlasí, nezbývá mu, než podat žalobu o určení splatnosti soudem podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru.28. Právní úprava nebrání ani tomu, aby dlužník (již jako žalovaný), pokud svou možnost vyvolat spor bez zbytečného odkladu před podáním žaloby zmeškal, uplatnil své argumenty k přiměřenosti doby plnění až v rámci soudního řízení o žalobě na plnění. Pokud s tím ale věřitel (žalobce) nesouhlasí (minimálně tím, že v řízení o zaplacení zcela nebo částečně pokračuje), je tu „spor,“ a dlužníku nezbývá, než podat žalobu na určení jiné splatnosti soudem podle § 87 odst. 2, popř. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. Případný pozitivní výsledek takového sporu pro dlužníka by se pak projevil i v žalobě na plnění. Jinak půjde již jen o určení pariční lhůty podle § 160 odst. 1 o. s. ř., na existenci prodlení a běh úroku z prodlení již taková obrana nebude mít vliv.29. Spory uvedené v § 87 odst. 2, resp. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy bude nejprve třeba projednat žalobu na konstitutivní určení doby plnění soudem, tak budou v praxi omezeny jen na zbytkové případy sporů o přiměřenost doby plnění, aktivně vyvolaných vedle (převážně však již před podáním) příslušné žaloby na plnění (o zaplacení). K množení sporů tak bude docházet spíše výjimečně, jen ve shora popsaných (odůvodněných) případech. Takový výklad ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (v jeho celku) se odvolacímu soudu jeví jako nejvíce odpovídající vůli zákonodárce, účelu právní úpravy, včetně ochrany spotřebitele, ale i oprávněným zájmům věřitele. Uvedený výklad také zachovává maximum ze standardních procesních postupů.30. V souzeném případě žalobkyně až výzvou k zaplacení dluhu ze dne 25. 8. 2025 vyvolala jednání s žalovanou o splatnost dluhu a učinila návrh na zaplacení dluhu do 9. 9. 2025 (v oznámení ze dne 27. 5. 2025 žádná výzva k zaplacení dluhu není, jen oznámení o postoupení pohledávky a žádost, aby nadále bylo plněno postupníkovi). Žalovaná v tomto směru zůstala pasivní, nesdělila žádné informace ke svým současným možnostem dluh splácet, nenamítala, že by lhůta uplatněná žalobkyní ve výzvě neodpovídala jejím možnostem a poměrům a že je zde spor mezi účastníky o splatnost. Platí tedy závěr, že zde nevznikl spor o tom, zda lhůta ve výzvě žalobkyní poskytnutá odpovídá možnostem žalované a dluh se stal hmotněprávně splatným uplynutím této lhůty a žalobkyni bylo nutno přiznat vedle zůstatku jistiny úvěru též zákonný úrok z prodlení z této částky od 10. 9. 2025, přičemž výše úroku z prodlení k tomuto datu činila 11,50 % ročně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Uvedený závěr není v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, neboť v něm byla řešena skutkově odlišná situace, kdy spotřebitel byl ve vztahu k otázce splatnosti dluhu aktivní a plnil si povinnost tvrzení a důkazní ohledně svých poměrů.31. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku II. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že uložil žalované povinnosti zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 82 222,90 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení s tím, že lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.; v další odvoláním napadené části výroku II. rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil.32. Po změně rozsudku rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 1, § 142 odst. 2 o. s. ř. znovu o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, přičemž při zjišťování poměru procesního úspěchu ve věci odvolací soud do své úvahy zahrnul v souladu s platnou judikaturou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015) i příslušenství pohledávky (kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně). Požadovaná částka včetně příslušenství ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně činila 128 435,38 Kč a přiznaná částka činila 86 834,14 Kč. Žalobkyně tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v rozsahu 36 % (68 % - 32 %). Náklady řízení žalobkyně tvoří náklady za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3 862 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 23 268 Kč sestávající se z odměny za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh na vydání EPR, účast na jednání dne 6. 3. 2026) v sazbě 4 980 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 96 531,92 Kč podle § 8 odst. 1, § 7 bod 5. advokátního tarifu), poloviční odměny za úkon v podobě jednoduché výzvy k plnění (takový náklad považoval odvolací soud za účelně vynaložený) ve výši 2 490 Kč, náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu po 450 Kč ke každému úkonu právní služby a náhrady za 21 % DPH ve výši 4 886 Kč. Poměrná část náhrady nákladů řízení činí 9 767 Kč.33. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s § 151 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy žalobkyně byla ve věci rovněž procesně úspěšnější a náleží jí tak právo na poměrnou část náhrady. Na základě shodných principů vyložených shora odvolací soud vypočetl ke dni odvolacího jednání částku žalobkyní požadovanou – 12 752,43 Kč a částku přiznanou – 9 429,72 Kč a dospěl k závěru, že žalobkyně byla úspěšná v 74 % a neúspěšná v 26 % a náleží jí tak právo na náhradu 48 % z celkových nákladů odvolacího řízení. Tyto náklady se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání 2 621 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 13 141 Kč se sestávající se z odměny za dva úkony právní služby (odvolání, účast u odvolacího jednání) v sazbě 4 980 Kč, náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu po 450 Kč ke každému z těchto úkonů a z náhrady za 21 % DPH ve výši 2 281 Kč. Poměrná část náhrady nákladů odvolacího řízení činí 7 566 Kč.34. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená splněna dobrovolně a v určené lhůtě, lze se jejího plnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí či exekučním návrhem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPH:2026:22.Co.178.2026.1","publishedAt":"2026-10-26","decisionAt":"2026-09-08","caseNumber":{"senate":22,"registry":"Co","index":178,"year":2026,"pageNumber":103},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Kateřina","lastName":"Boudníková","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"pro 96 531,92 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":8,"registry":"C","index":464,"year":2025,"pageNumber":60},"affectedDate":"2026-03-06","courtCode":"OSNB","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"153","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"154","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"159","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"159a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"163","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"206","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NEPLATNOST_PRAVNIHO_JEDNANI","NAKLADY_RIZENI","LHUTY","DOKAZOVANI","SMLOUVA_O_UVERU","PENEZITE_PLNENI","NAHRADA_NAKLADU","EXCES","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}