{"uuid":"a95c61c1-24de-4f24-8119-81bed7f23249","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců JUDr. Aleny Bílkové a Mgr. Martina Langhanse, Ph.D ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 2 207 525 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. října 2025, č. j. 11C 289/2024-181,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 70 360 Kč k rukám advokátky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 85 135,60 Kč k rukám advokáta ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 70 360 Kč k rukám advokátky , Jméno advokátky, .III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku plnou náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 85 135,60 Kč k rukám advokáta , Jméno advokáta B, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 207 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 4. 2024 do zaplacení (výrok I.); uložil žalobkyni, aby na náhradě nákladů řízení zaplatila žalovanému 52 770 Kč (výrok II.) a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované 63 851,70 Kč (výrok III.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobou doručenou dne 21. 10. 2024 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 207 525 Kč s příslušenstvím jako škodu, kterou jí měl způsobit žalovaný jako advokát, a to v souvislosti se žalobou dle § 65 odst. 1 soudního řádu správního podanou žalovaným za žalobkyni proti rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 16. 8. 2018, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", o níž bylo vedeno řízení před Městským soudem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", přičemž žalovaný po převzetí právního zastoupení dne 15. 10. 2018 proti napadenému odvolacímu rozhodnutí podal správní žalobu k Městskému soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „žaloba“), avšak v žalobě mezi žalobními důvody neuvedl námitku neprojednání zprávy o daňové kontrole, jejímž následkem dle žalobkyně nedošlo ke skončení daňové kontroly, čímž došlo k prekluzi stanovení daně dle § 148 odst. 1 a 3 daňového řádu. Tento odvolací důvod doplnil po převzetí právního zastoupení žalobkyně na základě plné moci ze dne 14. 10. 2021 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" podáním ze dne 3. 12. 2021. Dle této námitky nadepsaný soud měl zrušit napadené rozhodnutí pro nicotnost, když bylo vydáno po prekluzi stanovení daně. Městský soud v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" rozsudkem ze dne 25. 4. 2022, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „rozsudek městského soudu“) žalobu žalobkyně zamítl. Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „rozsudek o kasační stížnosti“) kasační stížnost žalobkyně zamítl, když uzavřel, že námitkou prekluze daně se soud nezabýval z úřední povinnosti proto, že prekluze stanovení daně lze vyhodnotit až po vyhodnocení námitky neplatného ukončení daňové kontroly, která však byla uplatněna opožděně. Podle žalobkyně škoda spočívá v zaplacené doměřené daňové povinnosti ve výši 1 381 209 Kč a z uplatněného nadměrného odpočtu ve výši 826 316 Kč, který jí nebude správcem daně nikdy zaplacen. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne 22. 3. 2024, žalovaný uplatněnou náhradu škody neuznává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že odvolací orgán posoudil jednání žalobkyně jako jednání, kterým se zjevně vyhýbala projednání zprávy o daňové kontrole, a proto uzavřel, že správce daně jednal v souladu se zákonem, když daňovou kontrolu ukončil dle § 88 odst. 5 daňového řádu. S uvedeným posouzením námitky v odůvodnění napadeného rozhodnutí se ztotožnil i Městský soud v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaný dále odkázal na závěry judikatury, zejména na bod 21. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5 Afs 124/2017-28, že seznámení se se zprávou o daňové kontrole je pouze formálním ukončením daňové kontroly, neboť stěžejní pro daňový subjekt/žalobkyni byla možnost seznámit se s výsledky kontrolního zjištění a následně se k nim vyjádřit, přičemž k vyjádření se k výsledkům kontrolního zjištění měla žalobkyně více než dva měsíce, když při stanovení této lhůty jí vyšel správce daně vstříc v maximální možné míře. Žalobkyně pak stanovenou lhůtu beze zbytku využila. Dle žalovaného z napadeného rozhodnutí dále vyplynulo, že vyjádření žalobkyně k výsledkům kontrolního zjištění k jejich změně nevedlo, takže bylo možné přistoupit k projednání zprávy o daňové kontrole a ukončení daňové kontroly. K ukončení daňové kontroly tedy došlo doručením zprávy o daňové kontrole žalobkyni a daňová kontrola byla ukončena v souladu s § 88 odst. 5 daňového řádu, tudíž neuvedení předmětné námitky v žalobě proti napadenému rozhodnutí nemělo za následek vznik žalobkyní tvrzené škody.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Vedlejší účastník na straně žalovaného se připojil k argumentaci žalovaného a současně zdůraznil, že odpovědnost advokáta je stanovena v § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a že důkazní břemeno nese žalobkyně, přičemž žalobkyně v podané žalobě řádným způsobem netvrdila skutečnosti, které jsou rozhodné pro existenci tvrzeného nároku a současně ani nenavrhla důkazy, které by tento nárok jednoznačně prokazovaly. Namítl, že žalobkyně netvrdila, ani neprokazovala, že by žalovanému dala k pokyn k uplatnění námitky v rámci podávané správní žaloby a že se odvolací orgán s uplatněnou námitkou v rámci odůvodnění svého rozhodnutí řádně vypořádal, přičemž nelze bez dalšího předjímat, že žalovaný byl povinen tuto námitku ve správní žalobě z vlastní iniciativy uplatnit, tím spíše, že o její relevanci zřejmě nebyl a není přesvědčen. Dále akcentoval, že žalobkyně musela především prokázat, že v případě, pokud by žalovaný v jejím zastoupení v řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, námitku uplatnil, byla by úspěšná nejen vlastní kasační stížnost, tedy, že by se Nejvyšší správní soud námitkou věcně zabýval, ale že by v důsledku toho došlo i ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně, posléze napadeného rozhodnutí odvolacího orgánu a následně by odvolací orgán vydal nové rozhodnutí, podle něhož by žalobkyně v důsledku uplatněné námitky nebyla nucena uhradit dodatečně vyměřenou daň ve výši 1 381 209 Kč a rovněž by jí byl ze strany správce daně zaplacen nadměrný odpočet ve výši 826 316 Kč. Uvedené však žalobkyně řádně netvrdila ani neprokazovala, když se omezila pouze na konstatování, že Nejvyšší správní soud se uvedenou námitkou v důsledku tvrzeného pochybení žalovaného nezabýval. Vedlejší účastník zdůraznil, že podle jeho právního názoru by ani včasným uplatněním námitky a jejím věcným projednáním, kdy se soud správní soud prvního stupně se touto námitkou zabýval a shledal ji irelevantní, ke změně rozhodnutí nedošlo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal z jednotlivých provedených důkazů za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně posoudil dle § 16 odst. 1, 2 a § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, jakož i dle § § 88 odst. 1 daňového řádu § 88 odst. 2, 3, 4, 5, a § 135 o. s. ř., přičemž s přihlédnutím k závěrům uvedeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2022, sp. zn. 33Cdo 673/2022, a v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2016, č. j. 10 Afs 103/2016-45, ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5Afs 124/2017–28, a ze dne 15. 7. 2020, č. j. 3Afs 80/2019-126, vyšel z níže uvedených úvah a dospěl k následujícím závěrům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobkyně ani po poučení soudem při jednání dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neunesla břemeno tvrzení a zejména důkazní, že v případě, pokud by žalovaný v zastoupení žalobkyně v řízení vedeném u Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" námitku neprojednání zprávy o daňové kontrole správcem daně a řádného neukončení daňové kontroly v souladu s daňovým řádem včas v žalobě uplatnil, byla by úspěšná nejen s vlastní kasační stížností, tedy že by se Nejvyšší správní soud námitkou věcně zabýval, ale že by v důsledku toho došlo i ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně a následně by odvolací orgán vydal nové rozhodnutí, podle něhož by žalobkyně v důsledku uplatněné námitky nebyla nucena uhradit dodatečně vyměřenou daň ve výši 1 381 209 Kč a rovněž by jí byl ze strany správce daně zaplacen nadměrný odpočet ve výši 826 316 Kč. Žalobkyně takové okolnosti řádně netvrdila, ani takové skutečnosti neprokázala, a pouze konstatovala, že Nejvyšší správní soud se uvedenou námitkou v důsledku tvrzeného pochybení žalovaného nezabýval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobkyně i po poučení navrhla k důkazu pouze výslech tehdejšího daňového poradce žalobkyně k průběhu daňové kontroly, neuvedla však, k jakému konkrétnímu tvrzení by měl být výslech proveden a jiný důkaz, kterým by byl zvrácen skutkový závěr odvolacího orgánu o zcela procesně korektním ukončení daňové kontroly, nenavrhla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Ze shora uvedeného důvodu soud prvního stupně ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. vycházel z rozhodnutí odvolacího orgánu, zejména z bodu 107-113, z něhož byl učiněn skutkový závěr, že prvostupňový správce daně jednal v souladu se zákonem, když daňovou kontrolu ukončil dle § 88 odst. 5 daňového řádu. Tento závěr učinil i Městský soud v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve svém rozsudku ze dne 25. 4. 2022, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v bodě 54. odůvodnění. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku úvahy Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" korigoval pouze potud, že se touto námitkou neměl správní soud prvního stupně zabývat, neboť byla uplatněna zjevně opožděně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Rozhodnutí odvolacího orgánu je pravomocné, nebylo na základě správní žaloby (ani jinak) odklizené. Z žádného (v tomto řízení) předloženého důkazu tedy nelze dovodit závěr, že by žalobkyně byla v případě žalovaným včasného uplatnění této námitky v celém řízení v rámci správního soudnictví úspěšná, že by následně bylo odklizeno i napadené rozhodnutí a bylo vydáno nové, které by daňovou povinnost stanovilo žalobkyni zcela jinak či že by jí byl přiznán nadměrný odpočet, tedy že by žalobkyně nemusela uhradit odvolacím orgánem vyměřenou daň a byl by jí přiznán (proplacen) daňový odpočet. Žalobkyně tak jednak neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně příčinné souvislosti mezi tvrzeným protiprávním jednáním (pochybením) advokáta dle § 16 zákona o advokacii, ale rovněž o výši případné škody, neboť nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by byla žalobkyně v případě včas uplatněné námitky úspěšná, potažmo v čem by její úspěch spočíval (v jaké výši a do jaké míry).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z výše uvedeného důvodu byl zamítnut návrh na provedení výslechu daňového poradce žalobkyně k průběhu daňového řízení, neboť ani nebylo tvrzeno, jaké konkrétní tvrzení by měl tento poradce svým výslechem prokázat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Nad rámec soud prvního stupně uvedl, že jím citované judikatury Nejvyššího správního soudu by ani včasným uplatněním námitky a jejím věcným projednáním nebyla žalobkyně úspěšná. Sám správní soud prvního stupně se touto námitkou zabýval a shledal ji irelevantní, přičemž se s postupem správce daně dle § 88 odst. 5 daňového řádu a se závěry odvolacího orgánu v této souvislosti ztotožnil. Odvolací orgán se s námitkou, že došlo k uplynutí prekluzivní lhůty dle § 148 odst. 1 a 3 daňového řádu, neboť nebyla ukončena daňová kontrola, pečlivě zabýval a dospěl k závěru, že daňová kontrola byla ukončena řádně dle § 88 odst. 5 daňového řádu. Soud prvního stupně se tedy ani námitkou žalobkyně, že došlo k zániku práva vyměřit daň a žalobou napadené rozhodnutí vůbec nemohlo být vydáno a je tak nicotné, neztotožnil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Soud prvního stupně nevyhověl ani žádosti žalobkyně o poskytnutí lhůty k předložení důkazu o zaplacení vyměřené daňové povinnosti výpisem z účtu žalobkyně (čímž jí měla vzniknout právě škoda v tvrzené výši), neboť ani takový důkaz nebyl schopen změnit závěry o neunesení břemene tvrzení a zejména důkazního o existenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením povinnosti advokáta a vznikem škody.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Ze všech výše uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaný i vedlejší účastník na straně žalovaného měli ve věci plný úspěch a vznikly jim náklady řízení za jejich právní zastoupení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas obsáhlé odvolání. Namítla především, že správce daně porušil svou povinnost projednat s ní Zprávu o kontrole tak, jak mu to ukládá § 88 odst. 4 daňového řádu, a to přesto, že se nedopustila žádného obstrukčního jednání, jež by opravňovalo správce daně k postupu dle § 88 odst. 5 daňového řádu, daňové kontroly nebyly řádně ukončeny, veškeré dodatečné platební výměry byly neplatné, a tudíž došlo k prekluzi stanovení DPH ve smyslu § 148 odst. 1 a 3 daňového řádu za všechna kontrolovaná zdaňovací období. Zdůraznila, že tuto skutečnost namítl její zástupce v odvolání proti dodatečným platebním výměrům, avšak odvolací daňový orgán odvolání zamítl a k předmětné námitce se vyjádřil tak, že se dopustila obstrukčního jednání, jež vedlo u správce daně k postupu podle § 88 odst. 5 daňového řádu, čímž ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" coby daňový odvolací orgán „pokryl“ nezákonný postup správce daně. V této souvislosti vyjádřila domněnku, že v případě, že by námitku vznesla ve své správní žalobě, včetně veškeré výše uvedené argumentace, a jejím jménem žalovaný, byla by se správní žalobou úspěšná. Akcentovala dále, že žalovaný měl povinnost v rámci poskytování advokacie pro ni jako klienta tuto námitku vznést a pokud tak neučinil, a z tohoto důvodu nebyla úspěšná se svou právní žalobou, ani s kasační stížností, způsobil jí škodu, za kterou objektivně odpovídá dle zákona o advokacii, následkem čehož jí vznikla škoda, když musela zaplatit veškerý doměrek z nezákonně uzavřené daňové kontroly DPH včetně příslušenství. Vytkla pak soudu prvního stupně, že se s její argumentací nevypořádal. Zdůraznila následně, že svá tvrzní prokázala s tím, že žalovaný byl povinen použít veškeré zákonné prostředky k hájení jejích zájmů. Přitom rozsudky ve správním soudnictví právě z tohoto důvodu nemohly „odklidit“ nezákonné rozhodnutí daňového odvolacího orgánu. Vytkla rovněž soudu prvního stupně, že pokud neshledal jí předložené důkazy k tvrzeným skutečnostem jako dostatečné, pak měl vzít za důkaz veškeré důkazy, na které odkazovala a připustit navržené důkazy, a to výslech daňového poradce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" k nezákonnému ukončení daňové kontroly a jejím vyčíslením k výši škody. Navrhla tedy, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, aby žalobě vyhověl, popřípadě rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na správné závěry soudu prvního stupně. K odvolání poukázal na průběh daňové kontroly, která byla zahájena dne 18. 8. 2014, s důrazem na skutečnost, že správce daně měl na seznámení se s obsahem vyjádření se žalobkyně tři dny, že v případě projednání zprávy o daňové kontrole osobní účast není nutná, přičemž doručení zprávy daňovému subjektu se pokládá za projednání a ukončení kontroly s tím, že dohodnutí termínu projednání zprávy o daňové kontrole telefonicky není samo o sobě způsobilé zkrátit daňový subjekt na jeho subjektivních právech a že smyslem seznámení daňového subjektu se zprávou o daňové kontrole je již pouhé formální zakončení daňové kontroly k čemuž poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 16. 3. 2021, č. j. 3 Afs 149/2018-54; ze dne 27. 2. 2019, č. j. 4Afs 354/2018-62; ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5Afs 124/2017-28). Vyjádřil pak názor, že tvrzení žalobkyně, že nebyla úspěšná se svou žalobou a následně kasační stížností z toho důvodu, že nebyla vznesena námitka neprojednání zprávy o daňové kontrole, neodpovídá právnímu ani skutkovému stavu věci a že ani neprokázala, že by byla se svou správní žalobou úspěšná, když k tomu žádná tvrzení, ani důkazy netvrdila, ani nepředložila. S poukazem na závěry uvedené v rozsudku Městského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 25. 4. 2022, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", zdůraznil, že Městský soud v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pouze neodkazoval na názor daňového odvolacího orgánu, ale se závěry žalovaného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" se ztotožnil a konstatoval, že k prekluzi daně nedošlo. Uvedl také, že žalobkyně v odvolání neuvedla, ke kterým konkrétním skutečnostem a kterým konkrétním důkazům soud prvního stupně nepřihlédl a že ohledně důkazů k výši škody, nebylo z odvolání zřejmé, které důkazy mají prokazovat výši způsobené škody.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Vedlejší účastník na straně žalovaného také navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že žalobkyně ani v odvolání neprokazovala, že by žalovanému uložila pokyn k uplatnění námitky neprojednání zprávy o daňové kontrole, tudíž nebylo lze dovozovat porušení § 16 zákona o advokacii. Případě ani neprokázala, že by včasné uplatnění námitky vedlo ke zrušení rozhodnutí správních soudů a následně k vydání nového daňového rozhodnutí. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že těžiště procesní ochrany daňového subjektu neleží v samotném projednání zprávy o daňové kontrole, nýbrž v předcházející fázi seznámení s výsledky kontrolního zjištění a v možnosti se k nim vyjádřit dle § 88 odst. 2 a 3 daňového řádu. Dle jeho názoru soud prvního stupně správně poukázal na to, že judikatura Nejvyššího správního soudu připouští omezení procesních práv daňového subjektu v situacích, kdy se tento svým jednáním vyhýbá projednání zprávy o daňové kontrole, zejména za situace blížící se prekluzivní lhůty pro stanovení daně a že správně dovodil, že samotná námitka neprojednání zprávy o daňové kontrole nemůže bez dalšího vést k závěru o nezákonnosti ukončení daňové kontroly, ani k závěru o prekluzi práva stanovit daň, přičemž ani při včasném uplatnění této námitky nelze automaticky dovodit úspěch žalobkyně ve správním soudnictví. Zdůraznila, že tyto závěry mají přímý dopad na posouzení odpovědnosti žalovaného advokáta. Uvedl rovněž, že neprovedení žalobkyní navržených důkazů nemohlo mít vliv na výsledek řízení, neboť se netýkaly klíčové otázky existence existencí příčinné souvislosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Žalobkyně k vyjádřením ve svých následných replikách setrvala na svých názorech a zopakovala svá tvrzení o důvodnosti jí podané žaloby s ohledem na všechny jí předložené a navržené důkazy a o prokázání porušení povinností žalovaného jako advokáta, které vedly k jí způsobené škodě v žalované výši. Zdůraznila přitom, že žalovaný jako advokát při formulování žaloby, pokud si sám nebyl vědom porušení zákona ze strany správce daně, mohl převzít námitku z řádného opravného prostředku, aniž by potřeboval její výslovný pokyn, když byl učiněn již v předchozím řízení tehdejšímu zástupci žalobkyně. Dále setrvala na tom, že to byl správce daně, kdo způsobil uplynutí prekluzivní lhůty, jejímuž uplynutí se bránil tím, že nesplnil svou zákonnost povinnost jednat s ní o zprávě o kontrole, tj. ji projednat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5, ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Podle 16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit (odst. 1). Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (odst. 2).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Podle 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena (odst. 1). Vykonává-li advokát advokacii ve společnosti nebo v zahraniční společnosti, odpovídá klientovi za újmu podle odst. 1 tato společnost nebo zahraniční společnost (odst. 2). Za újmu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie zaměstnaným advokátem odpovídá klientovi zaměstnavatel advokáta, a to i v případě uvedeném v § 15b. (odst. 3). Advokát nebo společnost se odpovědnosti podle odst. 1 až 3 zprostí, prokáží-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat (odst. 4).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 25Cdo 3770/2023 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), dospěl k závěrům, že pokud není výslovně sjednáno, že smlouva mezi advokátem a klientem se vztahuje pouze na některé konkrétně vymezené úkony, nebo je tato povinnost vyloučena pozdějším výslovným pokynem klienta, je povinností advokáta postupovat tak, aby byly oprávněné zájmy klienta řádným způsobem chráněny a prosazovány, k čemuž je advokát povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky, které mohou sloužit zájmům klienta v právní záležitosti, jež je předmětem smlouvy o poskytnutí právní služby, tj. jak prostředky procesněprávní povahy, tak povahy hmotněprávní a že povinností soudu, rozhodujícího o nároku klienta na náhradu škody proti jeho advokátovi, je rovněž vyřešit jako předběžnou otázku (§ 135 odst. 2 o. s. ř.), zda při řádném postupu žalovaného advokáta v soudním řízení, v němž svého klienta zastupoval, by žalobce (klient) ve sporu u soudu uspěl a nemusel by tak uspokojit proti němu uplatněnou pohledávku, nebo naopak od protistrany by obdržel plnění, jež na ní požadoval. V tomto rozhodnutí také mimo jiné uvedl: „Odpovědnost advokáta za škodu podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění všech tří předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Tato koncepce vyjadřuje zvýšené nároky, jež jsou kladeny na advokáty jako odborníky vykonávající specializovanou činnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25Cdo 2593/2011). Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (§ 16 odst. 1 a 2 zákona o advokacii). Z podstaty poskytování právních služeb vyplývá, že advokát je při poskytování právních služeb povinen postupovat s náležitou odbornou péčí. To předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematiky, předestření možných variant postupu, vyhodnocení jejich výhod i rizik a vyžádání si pokynů (informovaného souhlasu) klienta v případě, že je to potřebné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2012 [pozn. red.: správně ze dne 14. 7. 2011], sp. zn. 25Cdo 121/2010). Zároveň však platí, že takto koncipovaná odpovědnost se neuplatní automaticky a bez dalšího. Na advokáta nelze klást nepřiměřené požadavky a správnost výkonu advokacie je třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru tvrzeného pochybení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25Cdo 2310/2013). V rozhodnutí ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25Cdo 5819/2017, Nejvyšší soud doplnil, že i když zákon již podrobněji rozsah konkrétních povinností advokáta nevymezuje, lze pod požadavek čestné a svědomité ochrany a prosazování práv a oprávněných zájmů klienta s využitím všech zákonných prostředků ve smyslu § 16 zákona o advokacii podřadit i tzv. znalostní povinnost a povinnost poučovací. Poučovací povinnost, ač není v zákoně výslovně definována, je samotnou podstatou výkonu advokacie, prolíná všemi stadii poskytování právní služby a odráží zvýšený standard péče, který advokát jako specialista na právní otázky a postupy musí klientovi garantovat, aby dosáhl zamýšleného účinku ve věcech, které pro klienta jako příkazník zajišťuje. Znalostní povinnost předpokládá především odpovídající ,obecnou‘ znalost zejména oboru (oborů), kterého se mandát dotýká. Míra, tj. hloubka a rozsah právních vědomostí, je otázkou standardu péče, tedy objektivizované úrovně, která musí být zachována, aby právní služby byly poskytovány svědomitě ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o advokacii. Při nedodržení tohoto standardu (úrovně) je dán jeden z předpokladů odpovědnosti advokáta za škodu. Advokát má rovněž povinnost ověřovací, kterou lze charakterizovat tak, že cílem advokáta je vyjasnit všechny otázky, které mohou být relevantní pro právní posouzení případu, a vyjasnit pochybnosti, které musí jako znalec práva identifikovat. Jinak řečeno, nesmí se spokojit s objemem či rozsahem poskytnutých informací, nýbrž jeho úkolem je zjistit úplný a objektivní stav věci. Advokát by měl vycházet z maximálně účelného přístupu založeného na zkušenosti a nejpravděpodobnějším výsledku a dbát především na včasnost jednotlivých kroků [srov. Tichý, L. (ed.) Odpovědnost advokáta za škodu. Praha: C. H. Beck 2013, s. 115, 118, 125, 133].“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 3. 2022, sp. zn. 21Cdo 3269/2020, uzavřel, že v řízení o náhradu škody způsobené nesprávným postupem advokáta, jenž spočíval v tom, že advokát v rozporu s dohodou o zastoupení včas (v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě) nepodal žalobu, kterou by klientův nárok uplatnil u soudu, má žalobce (klient) procesní povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti, ohledně nichž by ho podle hmotného práva zatěžovalo břemeno tvrzení a břemeno důkazní v řízení, které se z důvodu tohoto nesprávného postupu žalovaného (advokáta) nekonalo; žalovaný (advokát) je naopak povinen tvrdit a prokazovat skutečnosti, které by v tomto řízení byl na svoji obranu povinen tvrdit a prokazovat ten, proti němuž měla žaloba směřovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Nejvyšší soudu v usnesení ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 25Cdo 673/2025, uvedl: „Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Škodou je míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie, tedy pokud nebýt pochybení advokáta, nedošlo by k újmě v majetkové sféře poškozeného klienta. Byla-li však příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou jen tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodní událost. Zůstala-li původní škodní událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. V poměrech projednávané věci vzal odvolací soud za relevantní skutečnosti prokázané v řízení před soudem prvního stupně, že","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- v řízení vedeném před Městským soudem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobkyně prostřednictvím žalovaného v žalobě ze dne 11. 10. 2018 argumentovala mimo jiné tím, že neuznání odpočtu daně, resp. vyměření daně odvolacím orgánem je spekulativní, že odvolací orgán neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o vědomosti žalobkyně o podvodném jednání či účasti na něm a že námitku, že nebyla řádně ukončena správcem daně daňová kontrola, zde žalovaný neuplatnil, přičemž v doplnění podání ze dne 1. 7. 2019 žalobkyně prostřednictvím žalovaného zpřesnila svou argumentaci ohledně nedostatku znalosti žalobkyně o páchání daňového podvodu svými subdodavateli a doplněním podání ze dne 2. 12. 2021, učiněným již novým právním zástupcem žalobkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":", byla poprvé uplatněna námitka, že uplynula lhůta pro stanovení daně s tím, že zpráva o daňové kontrole nebyla s žalobkyní projednána, čímž došlo k uplynutí lhůty dle § 148 odst. 1, 2 a 3 daňového řádu, nalézací řízení nebylo ukončeno a náprava nebyla zjednána ani v rámci odvolacího řízení;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v rozhodnutí ze dne 16. 8. 2018, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", mimo jiné uvedlo, že na základě vyjádření se k výsledkům kontrolního zjištění (došlé ze dne 4. 8. 2017) nedošlo ke změně výsledku kontrolního zjištění (bod 109. rozhodnutí), přičemž v bodech 110. až 112. byla pospána komunikace mezi žalobkyní a správcem daně a odvolací orgán posoudil jednání žalobkyně jako jednání, kterým se zjevně vyhýbala projednání zprávy o daňové kontrole, a proto uzavřel, že správce daně jednal v souladu se zákonem, když daňovou kontrolu ukončil dle ustanovení § 88 odst. 5 daňového řádu;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 10. 2023, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", mimo jiné uvedl, že žalobkyně také namítala, že správce daně postupoval v rozporu s § 88 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, neboť s ní neprojednal zprávu o daňové kontrole, což však v žalobě neuplatnila a o procesním pochybení správce daně se poprvé zmínila v replice k vyjádření žalovaného ze dne 1. 7. 2019, přičemž žalobkyně zdánlivě namítala prekluzi práva stanovit daň, nicméně fakticky se domáhala přezkumu procesního postupu správce daně při ukončení daňové kontroly, neboť marné uplynutí prekluzivní lhůty spojovala výlučně s tvrzeným procesním pochybením správce daně a samotný běh lhůty pro stanovení daně, ani okamžik stanovení daně stěžovatelka nezpochybňovala a že „[J]inak řečeno, pouze pokud by námitka procesního pochybení správce daně byla důvodná, bylo by možné uvažovat o marném uplynutí prekluzivní lhůty. Z výše uvedeného je přitom patrné, že tuto argumentaci stěžovatelka neuplatnila ve lhůtě dle § 71 odst. 2 věty třetí s. ř. s., a tato argumentace tudíž nemůže být ani přípustnou kasační námitkou, neboť nepřípustnost podle § 104 odst. 4 s. ř. s. je dána i v případech, v nichž stěžovatel námitku sice před krajským (resp. městským) soudem uplatnil, avšak učinil tak až po uplynutí lhůty k podání žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2008, č. j. 1Afs 102/2008-39). Jak konstatoval Nejvyšší správní soud také v rozsudku NSS z listopadu 2019, ,[n]epřípustnost stížního bodu nemůže stěžovatelka obejít ani tvrzením, že při správném procesním postupu by byla uplynula prekluzivní lhůta pro stanovení daně dle § 148 odst. 1 až 3 daňového řádu.‘ K obdobnému závěru dospěl kasační soud také v rozsudku ze dne 16. 9. 2021, č. j. 3Afs 160/2019-34. Nejvyšší správní soud se tak touto námitkou dále nezabýval.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Následně, s ohledem na formulaci odůvodnění žaloby v této věci, veden právními názory uvedenými v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2022, sp. zn. 21Cdo 3269/2020; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 25Cdo 3770/2023; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 25Cdo 673/2025), odvolací soud při jednání dne 6. 5. 2026 ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval žalobkyni, aby doplnila/upřesnila svá skutková tvrzení o to, v čem spatřuje konkrétně nesprávný procesní postup správce daně při ukončení daňové kontroly v roce 2017, tedy v čem měl spočívat žalobní důvod ve správním soudnictví, který žalovaný opomenul zahrnout do žaloby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Žalobkyně v reakci na výzvu odvolacího soudu v podání ze dne 26. 5. 2026 popsala průběh správního řízení, resp. daňové kontroly za Zdaňovací období března 2014, která podle ní byla zahájena dne 8. 8. 2014 s tím, že lhůta pro stanovení daně za toto období by uplynula dne 8. 8. 2014, přičemž shrnula, že správní orgán v průběhu daňové kontroly procesně postupoval nesprávně, když (A) protahoval daňovou kontrolu a dosavadní kontrolní zjištění zformuloval až v květnu 2017, tedy po 2 rocích a 9 měsících od zahájení daňové kontroly; (B) prodloužil jí lhůtu k vyjádření k výsledkům kontrolních zjištění do pátku 4. 8. 2027, ač mohl a měl vědět, že dne 8. 8. 2017 uplyne termín pro stanovení daně a že se nemá šanci seznámit v této době s vyjádřením žalobkyně k výsledkům kontrolních zjištění, předvolat ji na projednání zprávy o kontrole a tuto s ní projednat; (C) následně, aniž by porušila jakoukoli svou povinnost, prohlásil správce daně, že se vyhýbá projednání zprávy o daňové kontrole, nepředvolal ji k projednání zprávy a Zprávu o kontrole ji doručil do datové schránky, přestože nebyly splněny podmínky pro postup dle § 88 odst. 5 daňového řádu. K tomu poukázala na tyto skutečnosti, které vyplývají ze správního spisu: Pozvání na projednání kontrolního zjištění - e-mail dostavte se dne 12. 5. 2017; 12. 5. 2017 - Oznámení termínu projednání kontrolního zjištění dostavte se dne 23. 5. 2017; 23. 5. 2017 - Návrh odvolatele - jiný termín dostavím se 10. - 14. 7. 2017; 24. 5. 2017 - Zaslání kontrolního zjištění; 24. 5. 2017 - Stanovení termínu pro vyjádření se, návrh doplnění vyjádřete se do 30. 6. 2017; 26. 5. 2017 - Návrh odvolatele - žádost o prodloužení lhůty; 1. 6. 2017 - Rozhodnutí o prodloužení lhůty (kontrolní zjištění) prodloužení lhůty do 4. 8. 2017; 4. 8. 2017 - Vyjádření se ke kontrolnímu zjištění ze dne 4. 8. 2017; 8. 8. 2017 - Sdělení o zaslání Zprávy č. 1; 8. 8. 2017 - Zaslána Zpráva č. 1. současně odkázala na Zprávu o daňové kontrole ze dne 8. 8. 2017. Dodala pak, že vzhledem k tomu, že správce daně porušil svou povinnost projednat s ní Zprávu o kontrole tak, jak mu to ukládá § 88 odst. 4 daňového řádu, a to přesto, že se nedopustila žádného obstrukčního jednání, jež by opravňovalo správce daně k postupu dle § 88 odst. 5 daňového řádu, daňové kontroly nebyly řádně ukončeny, veškeré dodatečné platební výměry byly neplatné, a tudíž došlo k prekluzi stanovení DPH ve smyslu § 148 odst. 1 a 3 daňového řádu za všechna kontrolovaná zdaňovací období. Akcentovala pak, že tuto skutečnost namítl její zástupce v odvolání proti dodatečným platebním výměrům, avšak odvolací daňový orgán odvolání zamítl a k předmětné námitce se vyjádřil tak, že se dopustila obstrukčního jednání, jež vedlo u správce daně k postupu podle § 88 odst. 5 daňového řádu, čímž ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" coby daňový odvolací orgán „pokryl“ nezákonný postup správce daně. V této souvislosti zdůraznila, že v případě, že by námitku vznesla ve své správní žalobě a jejím jménem žalovaný, byla by, jak se důvodně domnívala, se svou žalobou úspěšná, avšak žalovaný tuto námitku ve lhůtě pro podání žaloby neuplatnil, tudíž postupoval v rozporu s § 16 zákona o advokacii. V tomto ohledu doplnila, že ze Zprávy o daňové kontrole, která má 105 (!) stran, jasně vyplývá, že správce daně se vypořádal s jejím vyjádřením k výsledkům kontrolních zjištění naprosto subtilně na 2 stranách, kde komentoval jen jednu její jedinou námitku, z čehož je zcela jednoznačně prokázáno, že správce daně se ani při vyhotovení Zprávy o daňové kontrole neseznámil - a tudíž nevypořádal - se všemi jejími námitkami k výsledkům kontrolních zjištění. Dle jejího názoru byla její předmětná žaloba důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalovaný jako její advokát nepoužil důležitý argument jako žalobní bod ve správní žalobě a následkem toho nebyla v řízení ve správním soudnictví se svou žalobou úspěšná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Ke shora uvedeným žalobním tvrzením žalovaný znovu poukázal na to, že kontrola byla zahájena dne 18. 8. 2014, tudíž lhůta pro stanovení daně by uplynula dne 18. 8. 2017, nikoli dne 8. 8. 2017, a že vyjádření správci daně došlo dne 4. 8. 2017, přičemž správce daně pozval žalobkyni dne 7. 8. 2017 e-mailem na den 8. 8. 2017. Namítl tedy rozpor tvrzení žalobkyně se skutečností, když správce daně měl 4 dny na seznámení se s jejím vyjádřením a není pravda, že by se správce daně s námitkami a návrhy, které žalobkyně uvedla ve vyjádření k výsledkům kontrolního zjištění, neseznámil a ve Zprávě o daňové kontrole nevypořádal. Poukázal rovněž na to, že žalobkyně sice tvrdila, že správce daně protahoval daňovou kontrolu, avšak žádné konkrétní skutečnosti či data, ze kterých by tento závěr vyplýval, neuvedla ani neuvedla, se kterými konkrétními námitkami se správní orgán ve Zprávě o daňové kontrole nevypořádal, ani které z námitek uvedených ve vyjádření ke kontrolnímu zjištění by měly dle jeho názoru případně vést ke změně závěrů správce daně uvedených ve Zprávě o daňové kontrole. Akcentoval, že z obsahu Zprávy o daňové kontrole jednoznačně vyplývá, že správce daně se s vyjádřením žalobkyně k výsledkům kontrolního zjištění seznámil a jasně odůvodnil, proč toto vyjádření a v něm uvedené námitky nevedly ke změně závěrů, která správce daně učinil. Dle jeho názoru tvrzení žalobkyně o protahování daňové kontroly ze strany správního orgánu bylo účelové a nebylo prokázáno žádnými konkrétními údaji, pouze dobou trvání od zahájení kontroly. V této souvislosti namítl, že žalobkyně pominula fakt, že se jednalo o složité řízení s nutností zjišťovat skutečnosti prostřednictvím mezinárodních dožádání a zejména, že žalobkyně sice poskytovala součinnost, ale často až po urgencích, a požadované doklady poskytovala po částech, čímž se celé řízení komplikovalo a protahovalo právě z důvodů na straně žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Vedlejší účastník na straně žalovaného namítl, že ani po doplnění skutkových tvrzení žalobkyně nebyly odstraněny nedostatky její žaloby, a že nové skutečnosti uváděné žalobkyní nemohly vést ke změně napadeného rozsudku. Zdůraznil, že předmětem řízení je výlučně otázka, zda tvrzené pochybení žalovaného při výkonu advokacie bylo příčinou vzniku škody, jejíž náhrady se žalobkyně domáhala a že v tomto ohledu soud prvního stupně správně vyšel z ustálené judikatury týkající se odpovědnosti advokáta za škodu a zabýval se otázkou hypotetického výsledku původního řízení, přičemž správně dovodil, že žalobkyně tuto skutečnost neprokázala. Uvedl též, že žalobkyně nepředložila situaci, kdy by existoval zcela opomenutý a zjevně důvodný žalobní bod, předložila pouze alternativní právní názor na otázku, kterou správní orgány již meritorně posoudily a vyřešily odlišně. Zdůraznil pak, že ani Nejvyšší správní soud nikdy nevyslovil závěr, že by předmětná námitka byla důvodná s tím, že z okolnosti, že určitá námitka nebyla soudem věcně přezkoumána, nelze automaticky dovozovat, že by byla shledána důvodnou. Akcentoval dále, že i kdyby byly prokázány skutečnosti v rozsahu tvrzeném žalobkyní, stále by z nich nebylo možné dovodit, že by správní soudy rozhodly jinak, že by byla zrušena rozhodnutí správních orgánů, že by následně nebyla stanovena daň a že by žalobkyni vznikl nárok na částky, jejichž náhrady se v tomto řízení domáhá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Žalobkyně v replikách zopakovala, že se správce daně nestačil seznámit s jejím podrobným vyjádřením a návrhem, navíc formálně Zprávu neprojednal, neboť se žádné jednání neuskutečnilo, současně s ohledem na rozsah Zprávy se jednalo o posouzení malého fragmentu jejích námitek k dosavadním výsledkům kontrolních zjištění, přičemž výsledek kontrolních zjištění měl správce daně hotov až po dvou letech a devíti měsících od zahájení kontroly a byl to správce daně, který protahoval daňovou kontrolu, až se zcela sám dostal do časové tísně. Dodala pak, že správní soud se nezabýval nad rámec nezbytného rozsahu postupem správcem daně dle § 88 odst. 5 daňového řádu, ztotožnil se jen se stanoviskem žalovaného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ale problém dopodrobna neřešil právě proto, že nebyl obsahem žádného ze žalobních bodů. Podle žalobkyně, kdyby správní soudy rozhodly jinak, musely by správní orgány, vázány tímto právním názorem, zrušit rozhodnutí správce daně o doměření daně, neboť daňová kontrola nebyla ukončena v prekluzivní lhůtě pro stanovení daně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Odvolací soud následně provedl důkaz sdělením podstatného obsahu Zprávy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" o daňové kontrole ze dne 8. 8. 2017, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ze kterého zjistil následující skutečnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Vzhledem k tomu, že správce daně předpokládal rozsáhlejší důkazní šetření, zahájil s daňovým subjektem (žalobkyní) dne 18. 8. 2015 (zjevně omylem uveden rok 2015, neboť jinak se z obsahu Zprávy podává, že se jednalo o rok 2014; pozn. odvolacího soudu) daňovou kontrolu za účelem prověření správnosti, průkaznosti a úplnosti daňového tvrzení před vyměřením daně, za zdaňovací období březen roku 2014 (čl. 3.7 bod 6. na straně 46 Zprávy);","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"správce daně konstatoval, že obchodní aktivity žalobkyně, spočívající v obchodování s vozidly, měly sice reálný základ, ale současně i jasné znaky podvodného jednání, kdy daňový subjekt nemohl nevědět, že se účastní podvodu s DPH, neboť ona sama byla iniciátorkou jednotlivých obchodních případů a subjektem jednoznačně profitujícím z těchto transakcí a spolupráce jednotlivých společností s cílem zkrátit nebo neuhradit příslušnou DPH je evidentní (čl. 4.3 na straně 92 Zprávy);","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"správce daně v souladu s § 88 odst. 2 daňového řádu navrhl žalobkyni dva termíny pro projednání kontrolního zjištění daňové kontroly na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3, 8, 9, 12/2014; 1-4/2015, 6-12/2015; 6-7/2016, 10/2016 (čl. 4.5 na straně 99 Zprávy);","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"na první termín, dle e-mailem zaslaných dispozic zástupcem žalobkyně, stanovený správcem daně na 12. 5. 2017 (v rámci e-mailové komunikace), nebylo zástupcem žalobkyně žádným způsobem reagováno a k jednání se nikdo nedostavil (čl. 4.5 na straně 99 Zprávy);","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"na druhý termín (správcem daně byla vydána pozvánka k projednání výše uvedených kontrolních zjištění pod č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"; doručena zástupci žalobkyně dne 12. 5. 2017 do datové schránky, termín stanoven na 23. 5. 2017) bylo zástupcem žalobkyně reagováno až těsně před konáním jednání (písemnost/omluva z jednání doručena správci daně 22. 5. 2017, zaevidována pod č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":") s tím, že zástupce žalobkyně se bude nacházet mimo České republiky a v červnu 2017 bude pracovně vytížen; z tohoto důvodu žádal o termín nový, a to v rozmezí od 10. 7. až 14. 7. 2017 (čl. 4.5 na straně 99 Zprávy);","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"vzhledem ke skutečnosti, že i zástupce žalobkyně po celou dobu provádění kontroly apeloval na správce daně, aby kontrolní činnost maximálně urychlil a daňovou kontrolu ukončil, a aktuálně navrhl správci daně termín pro projednání kontrolního zjištění až téměř v polovině měsíce červenec 2017, byl termín takto vzdálený pro správce daně naprosto nepochopitelný, ale zároveň i neakceptovatelný (čl. 4.5 na straně 99 Zprávy);","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"jelikož úřední záznam s kontrolním zjištěním byl poměrně rozsáhlý, ale přesto strukturovaný a přehledný, byl postaven i na faktech a principech shodných se závěry již ukončené daňové kontroly, tj. zástupci žalobkyně již známých skutečnostech, považoval správce daně za korektní, místo projednání v kanceláři správce daně, což by stejně, vzhledem k množství stran úředního záznamu a evidentního časového omezení zástupce daňového subjektu, nebylo možné, poskytnout klid a dostatečný čas a prostor k seznámení se s obsahem kontrolního zjištění a případně i k možnosti písemně reagovat (čl. 4.5 na straně 99 Zprávy);","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"ze shora uvedených důvodů zaslal správce daně dne 24. 5. 2017 (doručeno 25. 5. 2017) výsledek kontrolního zjištění sepsaný formou úředního záznamu č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako samostatnou písemnost do datové schránky zástupce žalobkyně a zároveň stanovil termín pro vyjádření žalobkyni k výsledku kontrolního zjištění rozhodnutím podle § 88 odst. 3 daňového řádu, které zaslal jako samostatnou písemnost pod č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (čl. 4.5 na straně 99 Zprávy);","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"na žádost žalobkyně/písemnost č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"/ správce daně shora uvedenou lhůtu rozhodnutím /č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"/ prodloužil do 4. 8. 2017 (čl. 4.5 na straně 99 Zprávy);","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zástupce žalobkyně reagoval na kontrolní zjištění daňové kontroly za zdaňovací období 3, 8, 9, 12/2014; 1-4/2015, 6-12/2015; 6-7/2016, 10/2016 ze dne 25. 5. 2017 evidované pod č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" zasláním písemnosti dne 4. 8. 2017, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (čl. 4.6 na straně 99 Zprávy);","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"text vyjádření žalobkyně je uveden na stranách 99 až 101 Zprávy;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"stanovisko správce daně je rozvedeno na stranách 101 až 104 Zprávy, přičemž správce daně uzavřel, že žalobkyně jako daňový subjekt nebyla dostatečně obezřetná a neučinila ani minimální opatření, aby předešla daňovému úniku nebo aby se nezapojila do řetězce firem, které si neplní řádně své daňové povinnosti, že žalobkyně nemohla nevědět, že se účastní podvodu s DPH a že její zástupce ve své reakci na kontrolní zjištění daňové kontroly neuvedl žádné průlomové informace nebo důkazní prostředky, které by správce daně přiměly změnit svoje původní postoje a změnit i celkový závěr vyplývající z kontrolního zjištění, a proto jsou závěry daňové kontroly totožné s kontrolním zjištěním za zdaňovací období 3, 8, 9, 12/2014; 1-4/2015, 6-12/2015; 6-7/2016, 10/2016 (čl. 4.7 na straně 104 Zprávy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že daňová kontrola byla zahájena dne 18. 8. 2014 a že tedy prekluzivní lhůta končila dne 18. 8. 2017, jak namítl žalovaný ve svém vyjádření ze dne 10. 6. 2026.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Na základě důkazů provedených již v řízení před soudem prvního stupně s přihlédnutím k důkazu provedenému v rámci odvolacího řízení odvolací soud neshledal vady řízení před správním orgánem, které namítala žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Podle názoru odvolacího soudu poskytnutí delší lhůty žalobkyni správním orgánem, resp. správcem daně k vyjádření se k výsledkům kontrolního zjištění nelze přičítat k tíži správci daně, resp. považovat za jeho pochybení, žalobkyni totiž nic nebránilo tomu, aby se případně vyjádřila v kratší lhůtě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Současně nelze dospět k závěru, že správce daně porušil svou povinnost projednat se žalobkyní Zprávu o kontrole.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Odvolací soud v daném případě vycházel z názoru, že ve smyslu § 88 daňového řádu platného v rozhodném období správce daně měl povinnost seznámit žalobkyni jako daňový subjekt s výsledkem kontrolního zjištění, včetně hodnocení dosud zjištěných důkazů, a předložit jí je k vyjádření. Toto vyjádření má pro daňovou kontrolu zásadní význam, neboť pokud toto vyjádření nepovede ke změně výsledku kontrolního zjištění, nelze již v rámci projednání zprávy o daňové kontrole navrhovat jeho další doplnění (§ 88 odst. 3 věta druhá daňového řádu). Samotné projednání zprávy o daňové kontrole pak plní jinou funkci, než tomu bylo podle zákona o správě daní a poplatků. Přichází totiž na řadu ve fázi daňové kontroly, ve které daňový subjekt již nemá právo dále zpochybňovat výsledek kontrolního zjištění. K projednání zprávy o daňové kontrole dochází až v situaci, kdy vyjádření daňového subjektu nevedlo ke změně výsledku kontrolního zjištění; při seznámení se zprávou o daňové kontrole již daňový subjekt nemá (podle výslovné dikce § 88 odst. 3 věta druhá daňového řádu) právo zpochybňovat výsledek kontrolního zjištění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5Afs 124/2017-28, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2024, č. j. 6Afs 30/2023-73; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na http://www.nssoud.cz).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. V poměrech této věci pak odvolací soud vzal za rozhodné, že žalobkyně byla v rámci daňové kontroly řádně seznámena s výsledkem kontrolního zjištění. Jinými slovy, pro danou věc bylo rozhodné, že žalobkyně byla před samotným zasláním zprávy o daňové kontrole seznámena s výsledky kontrolního zjištění, na které reagovala a zaslala správci daně své vyjádření, přičemž správce daně se s vyjádřením žalobkyně řádně a dostatečně vypořádal v rámci Zprávy o daňové kontrole, přičemž vyjádření žalobkyně nezměnilo výsledek kontrolního zjištění; platí pak, že projednání zprávy o daňové kontrole je pouze formálním ukončením kontroly a žalobkyně nemohla být jejím neprojednáním zkrácena na svých právech (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2024 , č. j. 9Afs 104/2023-34).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Současně lze připomenout, že ani případné vady při projednání zprávy o daňové kontrole zpravidla nebudou představovat vady s vlivem na zákonnost rozhodnutí konečného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2024, č. j. 2Afs 28/2024-51), přičemž v daném případě platí, že žalobkyně veškeré své výhrady uplatnila v rámci odvolacího řízení proti platebním výměrům a odvolací správní orgán se jimi řádně zabýval. K tomu lze pouze dodat, že daňové řízení je konstruováno tak, že případné vady prvostupňového řízení je třeba napravit v řízení odvolacím (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2021, č. j. 6Afs 126/2021-41).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. Lze ještě poznamenat, že omezení procesních práv daňové subjektu s přihlédnutím k blížícímu se konci prekluzivní lhůty ke stanovení daně je na místě zásadně až tehdy, lze-li bezpečně dovodit obstrukční motivace daňového subjektu ve snaze dosíci marného uplynutí této lhůty (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2023, č. j. 3Afs 80/2019-126, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2022, č. j. 7Afs 139/2022-41), což také v tomto případě správce daně uzavřel, jak lze dovodit ze Zprávy o daňové kontrole i z rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. Odvolací soud vzal také v úvahu, že na advokáta nelze klást nepřiměřené požadavky a že správnost výkonu advokacie je třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru tvrzeného pochybení. Podle názoru odvolacího soudu v tomto konkrétním případě lze uzavřít, že i pokud by žalovaný námitky týkající se žalobkyní tvrzených vad řízení před správcem daně při daňové kontrole uplatnil ve správní žalobě, nemohla by být žalobkyně ve správním řízení soudním úspěšná, resp. nevedlo by uvedené řízení k pro ni příznivějšímu rozhodnutí, tudíž nelze dovodit, že žalovaný jako advokát žalobkyně jí svým (žalobkyní předmětnou žalobou namítaným jednáním) způsobil škodu v žalované výši. Odvolací soud jako správný tedy posoudil závěr soudu prvního stupně, že v tomto případě nebyla prokázána příčinná souvislost mezi žalobkyní tvrzeným jednáním (pochybením) žalovaného ve smyslu § 16 zákona o advokacii a tvrzenou škodou, tudíž není dána odpovědnost žalovaného za újmu ve smyslu § 24 zákona o advokacii, neboť jeho obrana v tomto řízení byla důvodná a prokázána (srov. § 24 odst. 4 zákona o advokacii). Z tohoto důvodu pak bylo zcela nadbytečné dále se zabývat žalobkyní tvrzenou výší škody.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Z výše uvedených důvodů byl zamítavý rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, a to včetně výroků o náhradě nákladů řízení, ve kterých nebylo shledáno pochybení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl s ohledem na výsledek ve smyslu § 224 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný i vedlejší účastník na straně žalovaného měli v odvolacím řízení plný úspěch.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"44. Žalovanému vznikly náklady odvolacího řízení za jeho právní zastoupení, a to za podané vyjádření ze dne 23. 4. 2026 k odvolání žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právního tarifu (advokátní tarif), dále jen „AT“, za účast na jednání odvolacího soudu dne 6. 5. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za podané vyjádření ze dne 10. 6. 2026 k doplnění žaloby žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. k) a za účast na jednání odvolacího soudu dne 22. 7. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za které podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. AT s přihlédnutím k předmětu odvolacího řízení činila odměna za jeden úkon právní služby 17 140 Kč, celkem pak za 4 úkony 68 560 Kč. Dále náležely právní zástupkyni žalovaného 4 režijní paušály ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, celkem tedy 1 800 Kč. Náklady žalovaného za právní zastoupení v odvolacím řízení tak činily 70 360 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"45. Vedlejšímu účastníku na straně žalovaného vznikly náklady odvolacího řízení za jeho právní zastoupení, a to za podané vyjádření ze dne 13. 1. 2026 k odvolání žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní tarif (advokátní tarif), dále jen „AT“, za účast na jednání odvolacího soudu dne 6. 5. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za podané vyjádření ze dne 4. 6. 2026 k doplnění žaloby žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. k) a za účast na jednání odvolacího soudu dne 22. 7. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za které podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. AT s přihlédnutím k předmětu odvolacího řízení činila odměna za jeden úkon právní služby 17 140 Kč, celkem pak za 4 úkony 68 560 Kč. Dále náležely právnímu zástupci 4 režijní paušály ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, celkem tedy 1 800 Kč. Náklady vedlejšího účastníka na straně žalovaného za právní zastoupení v odvolacím řízení tak činily 70 360 Kč, resp. s připočtením 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 14 775,60 Kč pak činily 85 135,60 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 2 207 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 4. 4. 2024 do zaplacení (výrok I.); uložil žalobkyni, aby na náhradě nákladů řízení zaplatila žalovanému 52 770 Kč (výrok II.) a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované 63 851,70 Kč (výrok III.).2. Žalobou doručenou dne 21. 10. 2024 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 207 525 Kč s příslušenstvím jako škodu, kterou jí měl způsobit žalovaný jako advokát, a to v souvislosti se žalobou dle § 65 odst. 1 soudního řádu správního podanou žalovaným za žalobkyni proti rozhodnutí , právnická osoba,  ze dne 16. 8. 2018, č. j. , spisová značka, , o níž bylo vedeno řízení před Městským soudem v , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka, , přičemž žalovaný po převzetí právního zastoupení dne 15. 10. 2018 proti napadenému odvolacímu rozhodnutí podal správní žalobu k Městskému soudu v , adresa,  (dále jen „žaloba“), avšak v žalobě mezi žalobními důvody neuvedl námitku neprojednání zprávy o daňové kontrole, jejímž následkem dle žalobkyně nedošlo ke skončení daňové kontroly, čímž došlo k prekluzi stanovení daně dle § 148 odst. 1 a 3 daňového řádu. Tento odvolací důvod doplnil po převzetí právního zastoupení žalobkyně na základě plné moci ze dne 14. 10. 2021 , tituly před jménem,  , jméno FO,  podáním ze dne 3. 12. 2021. Dle této námitky nadepsaný soud měl zrušit napadené rozhodnutí pro nicotnost, když bylo vydáno po prekluzi stanovení daně. Městský soud v , adresa,  rozsudkem ze dne 25. 4. 2022, č. j. , spisová značka,  (dále jen „rozsudek městského soudu“) žalobu žalobkyně zamítl. Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. , spisová značka,  (dále jen „rozsudek o kasační stížnosti“) kasační stížnost žalobkyně zamítl, když uzavřel, že námitkou prekluze daně se soud nezabýval z úřední povinnosti proto, že prekluze stanovení daně lze vyhodnotit až po vyhodnocení námitky neplatného ukončení daňové kontroly, která však byla uplatněna opožděně. Podle žalobkyně škoda spočívá v zaplacené doměřené daňové povinnosti ve výši 1 381 209 Kč a z uplatněného nadměrného odpočtu ve výši 826 316 Kč, který jí nebude správcem daně nikdy zaplacen. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dopisem ze dne 22. 3. 2024, žalovaný uplatněnou náhradu škody neuznává.3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že odvolací orgán posoudil jednání žalobkyně jako jednání, kterým se zjevně vyhýbala projednání zprávy o daňové kontrole, a proto uzavřel, že správce daně jednal v souladu se zákonem, když daňovou kontrolu ukončil dle § 88 odst. 5 daňového řádu. S uvedeným posouzením námitky v odůvodnění napadeného rozhodnutí se ztotožnil i Městský soud v , adresa, . Žalovaný dále odkázal na závěry judikatury, zejména na bod 21. rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5 Afs 124/2017-28, že seznámení se se zprávou o daňové kontrole je pouze formálním ukončením daňové kontroly, neboť stěžejní pro daňový subjekt/žalobkyni byla možnost seznámit se s výsledky kontrolního zjištění a následně se k nim vyjádřit, přičemž k vyjádření se k výsledkům kontrolního zjištění měla žalobkyně více než dva měsíce, když při stanovení této lhůty jí vyšel správce daně vstříc v maximální možné míře. Žalobkyně pak stanovenou lhůtu beze zbytku využila. Dle žalovaného z napadeného rozhodnutí dále vyplynulo, že vyjádření žalobkyně k výsledkům kontrolního zjištění k jejich změně nevedlo, takže bylo možné přistoupit k projednání zprávy o daňové kontrole a ukončení daňové kontroly. K ukončení daňové kontroly tedy došlo doručením zprávy o daňové kontrole žalobkyni a daňová kontrola byla ukončena v souladu s § 88 odst. 5 daňového řádu, tudíž neuvedení předmětné námitky v žalobě proti napadenému rozhodnutí nemělo za následek vznik žalobkyní tvrzené škody.4. Vedlejší účastník na straně žalovaného se připojil k argumentaci žalovaného a současně zdůraznil, že odpovědnost advokáta je stanovena v § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, a že důkazní břemeno nese žalobkyně, přičemž žalobkyně v podané žalobě řádným způsobem netvrdila skutečnosti, které jsou rozhodné pro existenci tvrzeného nároku a současně ani nenavrhla důkazy, které by tento nárok jednoznačně prokazovaly. Namítl, že žalobkyně netvrdila, ani neprokazovala, že by žalovanému dala k pokyn k uplatnění námitky v rámci podávané správní žaloby a že se odvolací orgán s uplatněnou námitkou v rámci odůvodnění svého rozhodnutí řádně vypořádal, přičemž nelze bez dalšího předjímat, že žalovaný byl povinen tuto námitku ve správní žalobě z vlastní iniciativy uplatnit, tím spíše, že o její relevanci zřejmě nebyl a není přesvědčen. Dále akcentoval, že žalobkyně musela především prokázat, že v případě, pokud by žalovaný v jejím zastoupení v řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti, námitku uplatnil, byla by úspěšná nejen vlastní kasační stížnost, tedy, že by se Nejvyšší správní soud námitkou věcně zabýval, ale že by v důsledku toho došlo i ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně, posléze napadeného rozhodnutí odvolacího orgánu a následně by odvolací orgán vydal nové rozhodnutí, podle něhož by žalobkyně v důsledku uplatněné námitky nebyla nucena uhradit dodatečně vyměřenou daň ve výši 1 381 209 Kč a rovněž by jí byl ze strany správce daně zaplacen nadměrný odpočet ve výši 826 316 Kč. Uvedené však žalobkyně řádně netvrdila ani neprokazovala, když se omezila pouze na konstatování, že Nejvyšší správní soud se uvedenou námitkou v důsledku tvrzeného pochybení žalovaného nezabýval. Vedlejší účastník zdůraznil, že podle jeho právního názoru by ani včasným uplatněním námitky a jejím věcným projednáním, kdy se soud správní soud prvního stupně se touto námitkou zabýval a shledal ji irelevantní, ke změně rozhodnutí nedošlo.5. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal z jednotlivých provedených důkazů za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jaký učinil závěr o skutkovém stavu. Zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně posoudil dle § 16 odst. 1, 2 a § 24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, jakož i dle § § 88 odst. 1 daňového řádu § 88 odst. 2, 3, 4, 5, a § 135 o. s. ř., přičemž s přihlédnutím k závěrům uvedeným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2022, sp. zn. 33Cdo 673/2022, a v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2016, č. j. 10 Afs 103/2016-45, ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5Afs 124/2017–28, a ze dne 15. 7. 2020, č. j. 3Afs 80/2019-126, vyšel z níže uvedených úvah a dospěl k následujícím závěrům.6. Žalobkyně ani po poučení soudem při jednání dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. neunesla břemeno tvrzení a zejména důkazní, že v případě, pokud by žalovaný v zastoupení žalobkyně v řízení vedeném u Městského soudu v , adresa,  námitku neprojednání zprávy o daňové kontrole správcem daně a řádného neukončení daňové kontroly v souladu s daňovým řádem včas v žalobě uplatnil, byla by úspěšná nejen s vlastní kasační stížností, tedy že by se Nejvyšší správní soud námitkou věcně zabýval, ale že by v důsledku toho došlo i ke zrušení rozsudku soudu prvního stupně a následně by odvolací orgán vydal nové rozhodnutí, podle něhož by žalobkyně v důsledku uplatněné námitky nebyla nucena uhradit dodatečně vyměřenou daň ve výši 1 381 209 Kč a rovněž by jí byl ze strany správce daně zaplacen nadměrný odpočet ve výši 826 316 Kč. Žalobkyně takové okolnosti řádně netvrdila, ani takové skutečnosti neprokázala, a pouze konstatovala, že Nejvyšší správní soud se uvedenou námitkou v důsledku tvrzeného pochybení žalovaného nezabýval.7. Žalobkyně i po poučení navrhla k důkazu pouze výslech tehdejšího daňového poradce žalobkyně k průběhu daňové kontroly, neuvedla však, k jakému konkrétnímu tvrzení by měl být výslech proveden a jiný důkaz, kterým by byl zvrácen skutkový závěr odvolacího orgánu o zcela procesně korektním ukončení daňové kontroly, nenavrhla.8. Ze shora uvedeného důvodu soud prvního stupně ve smyslu § 135 odst. 2 o. s. ř. vycházel z rozhodnutí odvolacího orgánu, zejména z bodu 107-113, z něhož byl učiněn skutkový závěr, že prvostupňový správce daně jednal v souladu se zákonem, když daňovou kontrolu ukončil dle § 88 odst. 5 daňového řádu. Tento závěr učinil i Městský soud v , adresa,  ve svém rozsudku ze dne 25. 4. 2022, č. j. , spisová značka, , v bodě 54. odůvodnění. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku úvahy Městského soudu v , adresa,  korigoval pouze potud, že se touto námitkou neměl správní soud prvního stupně zabývat, neboť byla uplatněna zjevně opožděně.9. Rozhodnutí odvolacího orgánu je pravomocné, nebylo na základě správní žaloby (ani jinak) odklizené. Z žádného (v tomto řízení) předloženého důkazu tedy nelze dovodit závěr, že by žalobkyně byla v případě žalovaným včasného uplatnění této námitky v celém řízení v rámci správního soudnictví úspěšná, že by následně bylo odklizeno i napadené rozhodnutí a bylo vydáno nové, které by daňovou povinnost stanovilo žalobkyni zcela jinak či že by jí byl přiznán nadměrný odpočet, tedy že by žalobkyně nemusela uhradit odvolacím orgánem vyměřenou daň a byl by jí přiznán (proplacen) daňový odpočet. Žalobkyně tak jednak neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně příčinné souvislosti mezi tvrzeným protiprávním jednáním (pochybením) advokáta dle § 16 zákona o advokacii, ale rovněž o výši případné škody, neboť nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by byla žalobkyně v případě včas uplatněné námitky úspěšná, potažmo v čem by její úspěch spočíval (v jaké výši a do jaké míry).10. Z výše uvedeného důvodu byl zamítnut návrh na provedení výslechu daňového poradce žalobkyně k průběhu daňového řízení, neboť ani nebylo tvrzeno, jaké konkrétní tvrzení by měl tento poradce svým výslechem prokázat.11. Nad rámec soud prvního stupně uvedl, že jím citované judikatury Nejvyššího správního soudu by ani včasným uplatněním námitky a jejím věcným projednáním nebyla žalobkyně úspěšná. Sám správní soud prvního stupně se touto námitkou zabýval a shledal ji irelevantní, přičemž se s postupem správce daně dle § 88 odst. 5 daňového řádu a se závěry odvolacího orgánu v této souvislosti ztotožnil. Odvolací orgán se s námitkou, že došlo k uplynutí prekluzivní lhůty dle § 148 odst. 1 a 3 daňového řádu, neboť nebyla ukončena daňová kontrola, pečlivě zabýval a dospěl k závěru, že daňová kontrola byla ukončena řádně dle § 88 odst. 5 daňového řádu. Soud prvního stupně se tedy ani námitkou žalobkyně, že došlo k zániku práva vyměřit daň a žalobou napadené rozhodnutí vůbec nemohlo být vydáno a je tak nicotné, neztotožnil.12. Soud prvního stupně nevyhověl ani žádosti žalobkyně o poskytnutí lhůty k předložení důkazu o zaplacení vyměřené daňové povinnosti výpisem z účtu žalobkyně (čímž jí měla vzniknout právě škoda v tvrzené výši), neboť ani takový důkaz nebyl schopen změnit závěry o neunesení břemene tvrzení a zejména důkazního o existenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným porušením povinnosti advokáta a vznikem škody.13. Ze všech výše uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalovaný i vedlejší účastník na straně žalovaného měli ve věci plný úspěch a vznikly jim náklady řízení za jejich právní zastoupení.15. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas obsáhlé odvolání. Namítla především, že správce daně porušil svou povinnost projednat s ní Zprávu o kontrole tak, jak mu to ukládá § 88 odst. 4 daňového řádu, a to přesto, že se nedopustila žádného obstrukčního jednání, jež by opravňovalo správce daně k postupu dle § 88 odst. 5 daňového řádu, daňové kontroly nebyly řádně ukončeny, veškeré dodatečné platební výměry byly neplatné, a tudíž došlo k prekluzi stanovení DPH ve smyslu § 148 odst. 1 a 3 daňového řádu za všechna kontrolovaná zdaňovací období. Zdůraznila, že tuto skutečnost namítl její zástupce v odvolání proti dodatečným platebním výměrům, avšak odvolací daňový orgán odvolání zamítl a k předmětné námitce se vyjádřil tak, že se dopustila obstrukčního jednání, jež vedlo u správce daně k postupu podle § 88 odst. 5 daňového řádu, čímž , právnická osoba,  coby daňový odvolací orgán „pokryl“ nezákonný postup správce daně. V této souvislosti vyjádřila domněnku, že v případě, že by námitku vznesla ve své správní žalobě, včetně veškeré výše uvedené argumentace, a jejím jménem žalovaný, byla by se správní žalobou úspěšná. Akcentovala dále, že žalovaný měl povinnost v rámci poskytování advokacie pro ni jako klienta tuto námitku vznést a pokud tak neučinil, a z tohoto důvodu nebyla úspěšná se svou právní žalobou, ani s kasační stížností, způsobil jí škodu, za kterou objektivně odpovídá dle zákona o advokacii, následkem čehož jí vznikla škoda, když musela zaplatit veškerý doměrek z nezákonně uzavřené daňové kontroly DPH včetně příslušenství. Vytkla pak soudu prvního stupně, že se s její argumentací nevypořádal. Zdůraznila následně, že svá tvrzní prokázala s tím, že žalovaný byl povinen použít veškeré zákonné prostředky k hájení jejích zájmů. Přitom rozsudky ve správním soudnictví právě z tohoto důvodu nemohly „odklidit“ nezákonné rozhodnutí daňového odvolacího orgánu. Vytkla rovněž soudu prvního stupně, že pokud neshledal jí předložené důkazy k tvrzeným skutečnostem jako dostatečné, pak měl vzít za důkaz veškeré důkazy, na které odkazovala a připustit navržené důkazy, a to výslech daňového poradce , tituly před jménem,  , jméno FO,  k nezákonnému ukončení daňové kontroly a jejím vyčíslením k výši škody. Navrhla tedy, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, aby žalobě vyhověl, popřípadě rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil k dalšímu řízení.16. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku s odkazem na správné závěry soudu prvního stupně. K odvolání poukázal na průběh daňové kontroly, která byla zahájena dne 18. 8. 2014, s důrazem na skutečnost, že správce daně měl na seznámení se s obsahem vyjádření se žalobkyně tři dny, že v případě projednání zprávy o daňové kontrole osobní účast není nutná, přičemž doručení zprávy daňovému subjektu se pokládá za projednání a ukončení kontroly s tím, že dohodnutí termínu projednání zprávy o daňové kontrole telefonicky není samo o sobě způsobilé zkrátit daňový subjekt na jeho subjektivních právech a že smyslem seznámení daňového subjektu se zprávou o daňové kontrole je již pouhé formální zakončení daňové kontroly k čemuž poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 16. 3. 2021, č. j. 3 Afs 149/2018-54; ze dne 27. 2. 2019, č. j. 4Afs 354/2018-62; ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5Afs 124/2017-28). Vyjádřil pak názor, že tvrzení žalobkyně, že nebyla úspěšná se svou žalobou a následně kasační stížností z toho důvodu, že nebyla vznesena námitka neprojednání zprávy o daňové kontrole, neodpovídá právnímu ani skutkovému stavu věci a že ani neprokázala, že by byla se svou správní žalobou úspěšná, když k tomu žádná tvrzení, ani důkazy netvrdila, ani nepředložila. S poukazem na závěry uvedené v rozsudku Městského soudu v , adresa,  ze dne 25. 4. 2022, č. j. , spisová značka, , zdůraznil, že Městský soud v , adresa,  pouze neodkazoval na názor daňového odvolacího orgánu, ale se závěry žalovaného , právnická osoba,  se ztotožnil a konstatoval, že k prekluzi daně nedošlo. Uvedl také, že žalobkyně v odvolání neuvedla, ke kterým konkrétním skutečnostem a kterým konkrétním důkazům soud prvního stupně nepřihlédl a že ohledně důkazů k výši škody, nebylo z odvolání zřejmé, které důkazy mají prokazovat výši způsobené škody.17. Vedlejší účastník na straně žalovaného také navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že žalobkyně ani v odvolání neprokazovala, že by žalovanému uložila pokyn k uplatnění námitky neprojednání zprávy o daňové kontrole, tudíž nebylo lze dovozovat porušení § 16 zákona o advokacii. Případě ani neprokázala, že by včasné uplatnění námitky vedlo ke zrušení rozhodnutí správních soudů a následně k vydání nového daňového rozhodnutí. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že těžiště procesní ochrany daňového subjektu neleží v samotném projednání zprávy o daňové kontrole, nýbrž v předcházející fázi seznámení s výsledky kontrolního zjištění a v možnosti se k nim vyjádřit dle § 88 odst. 2 a 3 daňového řádu. Dle jeho názoru soud prvního stupně správně poukázal na to, že judikatura Nejvyššího správního soudu připouští omezení procesních práv daňového subjektu v situacích, kdy se tento svým jednáním vyhýbá projednání zprávy o daňové kontrole, zejména za situace blížící se prekluzivní lhůty pro stanovení daně a že správně dovodil, že samotná námitka neprojednání zprávy o daňové kontrole nemůže bez dalšího vést k závěru o nezákonnosti ukončení daňové kontroly, ani k závěru o prekluzi práva stanovit daň, přičemž ani při včasném uplatnění této námitky nelze automaticky dovodit úspěch žalobkyně ve správním soudnictví. Zdůraznila, že tyto závěry mají přímý dopad na posouzení odpovědnosti žalovaného advokáta. Uvedl rovněž, že neprovedení žalobkyní navržených důkazů nemohlo mít vliv na výsledek řízení, neboť se netýkaly klíčové otázky existence existencí příčinné souvislosti.18. Žalobkyně k vyjádřením ve svých následných replikách setrvala na svých názorech a zopakovala svá tvrzení o důvodnosti jí podané žaloby s ohledem na všechny jí předložené a navržené důkazy a o prokázání porušení povinností žalovaného jako advokáta, které vedly k jí způsobené škodě v žalované výši. Zdůraznila přitom, že žalovaný jako advokát při formulování žaloby, pokud si sám nebyl vědom porušení zákona ze strany správce daně, mohl převzít námitku z řádného opravného prostředku, aniž by potřeboval její výslovný pokyn, když byl učiněn již v předchozím řízení tehdejšímu zástupci žalobkyně. Dále setrvala na tom, že to byl správce daně, kdo způsobil uplynutí prekluzivní lhůty, jejímuž uplynutí se bránil tím, že nesplnil svou zákonnost povinnost jednat s ní o zprávě o kontrole, tj. ji projednat.19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu § 212 a § 212a odst. 1 a 5, ve spojení s § 214 odst. 1 o. s. ř.20. Podle 16 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem; o tom je advokát povinen klienta přiměřeně poučit (odst. 1). Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě; je povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (odst. 2).21. Podle 24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, advokát odpovídá klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Advokát odpovídá za újmu způsobenou klientovi i tehdy, byla-li újma způsobena v souvislosti s výkonem advokacie jeho zástupcem nebo jiným jeho zaměstnancem než zaměstnaným advokátem; odpovědnost těchto osob za újmu způsobenou zaměstnavateli podle zvláštních právních předpisů tím není dotčena (odst. 1). Vykonává-li advokát advokacii ve společnosti nebo v zahraniční společnosti, odpovídá klientovi za újmu podle odst. 1 tato společnost nebo zahraniční společnost (odst. 2). Za újmu způsobenou v souvislosti s výkonem advokacie zaměstnaným advokátem odpovídá klientovi zaměstnavatel advokáta, a to i v případě uvedeném v § 15b. (odst. 3). Advokát nebo společnost se odpovědnosti podle odst. 1 až 3 zprostí, prokáží-li, že újmě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na nich požadovat (odst. 4).22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 25Cdo 3770/2023 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz), dospěl k závěrům, že pokud není výslovně sjednáno, že smlouva mezi advokátem a klientem se vztahuje pouze na některé konkrétně vymezené úkony, nebo je tato povinnost vyloučena pozdějším výslovným pokynem klienta, je povinností advokáta postupovat tak, aby byly oprávněné zájmy klienta řádným způsobem chráněny a prosazovány, k čemuž je advokát povinen využívat důsledně všechny zákonné prostředky, které mohou sloužit zájmům klienta v právní záležitosti, jež je předmětem smlouvy o poskytnutí právní služby, tj. jak prostředky procesněprávní povahy, tak povahy hmotněprávní a že povinností soudu, rozhodujícího o nároku klienta na náhradu škody proti jeho advokátovi, je rovněž vyřešit jako předběžnou otázku (§ 135 odst. 2 o. s. ř.), zda při řádném postupu žalovaného advokáta v soudním řízení, v němž svého klienta zastupoval, by žalobce (klient) ve sporu u soudu uspěl a nemusel by tak uspokojit proti němu uplatněnou pohledávku, nebo naopak od protistrany by obdržel plnění, jež na ní požadoval. V tomto rozhodnutí také mimo jiné uvedl: „Odpovědnost advokáta za škodu podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění všech tří předpokladů, jimiž jsou výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi výkonem advokacie a vznikem škody. Tato koncepce vyjadřuje zvýšené nároky, jež jsou kladeny na advokáty jako odborníky vykonávající specializovanou činnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25Cdo 2593/2011). Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (§ 16 odst. 1 a 2 zákona o advokacii). Z podstaty poskytování právních služeb vyplývá, že advokát je při poskytování právních služeb povinen postupovat s náležitou odbornou péčí. To předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematiky, předestření možných variant postupu, vyhodnocení jejich výhod i rizik a vyžádání si pokynů (informovaného souhlasu) klienta v případě, že je to potřebné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2012 [pozn. red.: správně ze dne 14. 7. 2011], sp. zn. 25Cdo 121/2010). Zároveň však platí, že takto koncipovaná odpovědnost se neuplatní automaticky a bez dalšího. Na advokáta nelze klást nepřiměřené požadavky a správnost výkonu advokacie je třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru tvrzeného pochybení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25Cdo 2310/2013). V rozhodnutí ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25Cdo 5819/2017, Nejvyšší soud doplnil, že i když zákon již podrobněji rozsah konkrétních povinností advokáta nevymezuje, lze pod požadavek čestné a svědomité ochrany a prosazování práv a oprávněných zájmů klienta s využitím všech zákonných prostředků ve smyslu § 16 zákona o advokacii podřadit i tzv. znalostní povinnost a povinnost poučovací. Poučovací povinnost, ač není v zákoně výslovně definována, je samotnou podstatou výkonu advokacie, prolíná všemi stadii poskytování právní služby a odráží zvýšený standard péče, který advokát jako specialista na právní otázky a postupy musí klientovi garantovat, aby dosáhl zamýšleného účinku ve věcech, které pro klienta jako příkazník zajišťuje. Znalostní povinnost předpokládá především odpovídající ,obecnou‘ znalost zejména oboru (oborů), kterého se mandát dotýká. Míra, tj. hloubka a rozsah právních vědomostí, je otázkou standardu péče, tedy objektivizované úrovně, která musí být zachována, aby právní služby byly poskytovány svědomitě ve smyslu § 16 odst. 2 zákona o advokacii. Při nedodržení tohoto standardu (úrovně) je dán jeden z předpokladů odpovědnosti advokáta za škodu. Advokát má rovněž povinnost ověřovací, kterou lze charakterizovat tak, že cílem advokáta je vyjasnit všechny otázky, které mohou být relevantní pro právní posouzení případu, a vyjasnit pochybnosti, které musí jako znalec práva identifikovat. Jinak řečeno, nesmí se spokojit s objemem či rozsahem poskytnutých informací, nýbrž jeho úkolem je zjistit úplný a objektivní stav věci. Advokát by měl vycházet z maximálně účelného přístupu založeného na zkušenosti a nejpravděpodobnějším výsledku a dbát především na včasnost jednotlivých kroků [srov. Tichý, L. (ed.) Odpovědnost advokáta za škodu. Praha: C. H. Beck 2013, s. 115, 118, 125, 133].“23. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 3. 2022, sp. zn. 21Cdo 3269/2020, uzavřel, že v řízení o náhradu škody způsobené nesprávným postupem advokáta, jenž spočíval v tom, že advokát v rozporu s dohodou o zastoupení včas (v zákonem stanovené prekluzivní lhůtě) nepodal žalobu, kterou by klientův nárok uplatnil u soudu, má žalobce (klient) procesní povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti, ohledně nichž by ho podle hmotného práva zatěžovalo břemeno tvrzení a břemeno důkazní v řízení, které se z důvodu tohoto nesprávného postupu žalovaného (advokáta) nekonalo; žalovaný (advokát) je naopak povinen tvrdit a prokazovat skutečnosti, které by v tomto řízení byl na svoji obranu povinen tvrdit a prokazovat ten, proti němuž měla žaloba směřovat.24. Nejvyšší soudu v usnesení ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 25Cdo 673/2025, uvedl: „Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem v souvislosti s výkonem advokacie vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Škodou je míněna újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem výkonu advokacie, tedy pokud nebýt pochybení advokáta, nedošlo by k újmě v majetkové sféře poškozeného klienta. Byla-li však příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin, které z časového hlediska působí následně (jde o tzv. řetězec postupně nastupujících příčin a následků), více, musí být jejich vztah ke vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Na druhé straně řetězec příčin nezakládá příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou jen tehdy, vstupuje-li do děje jiná, na jednání škůdce nezávislá skutečnost, která je pro vznik škody rozhodující. K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodní událost. Zůstala-li původní škodní událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje.“25. V poměrech projednávané věci vzal odvolací soud za relevantní skutečnosti prokázané v řízení před soudem prvního stupně, že- v řízení vedeném před Městským soudem v , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka,  žalobkyně prostřednictvím žalovaného v žalobě ze dne 11. 10. 2018 argumentovala mimo jiné tím, že neuznání odpočtu daně, resp. vyměření daně odvolacím orgánem je spekulativní, že odvolací orgán neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení o vědomosti žalobkyně o podvodném jednání či účasti na něm a že námitku, že nebyla řádně ukončena správcem daně daňová kontrola, zde žalovaný neuplatnil, přičemž v doplnění podání ze dne 1. 7. 2019 žalobkyně prostřednictvím žalovaného zpřesnila svou argumentaci ohledně nedostatku znalosti žalobkyně o páchání daňového podvodu svými subdodavateli a doplněním podání ze dne 2. 12. 2021, učiněným již novým právním zástupcem žalobkyně , Jméno advokáta A, , byla poprvé uplatněna námitka, že uplynula lhůta pro stanovení daně s tím, že zpráva o daňové kontrole nebyla s žalobkyní projednána, čímž došlo k uplynutí lhůty dle § 148 odst. 1, 2 a 3 daňového řádu, nalézací řízení nebylo ukončeno a náprava nebyla zjednána ani v rámci odvolacího řízení;- , právnická osoba,  v rozhodnutí ze dne 16. 8. 2018, č. j. , spisová značka, , mimo jiné uvedlo, že na základě vyjádření se k výsledkům kontrolního zjištění (došlé ze dne 4. 8. 2017) nedošlo ke změně výsledku kontrolního zjištění (bod 109. rozhodnutí), přičemž v bodech 110. až 112. byla pospána komunikace mezi žalobkyní a správcem daně a odvolací orgán posoudil jednání žalobkyně jako jednání, kterým se zjevně vyhýbala projednání zprávy o daňové kontrole, a proto uzavřel, že správce daně jednal v souladu se zákonem, když daňovou kontrolu ukončil dle ustanovení § 88 odst. 5 daňového řádu;- Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 10. 2023, č. j. , spisová značka, , mimo jiné uvedl, že žalobkyně také namítala, že správce daně postupoval v rozporu s § 88 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, neboť s ní neprojednal zprávu o daňové kontrole, což však v žalobě neuplatnila a o procesním pochybení správce daně se poprvé zmínila v replice k vyjádření žalovaného ze dne 1. 7. 2019, přičemž žalobkyně zdánlivě namítala prekluzi práva stanovit daň, nicméně fakticky se domáhala přezkumu procesního postupu správce daně při ukončení daňové kontroly, neboť marné uplynutí prekluzivní lhůty spojovala výlučně s tvrzeným procesním pochybením správce daně a samotný běh lhůty pro stanovení daně, ani okamžik stanovení daně stěžovatelka nezpochybňovala a že „[J]inak řečeno, pouze pokud by námitka procesního pochybení správce daně byla důvodná, bylo by možné uvažovat o marném uplynutí prekluzivní lhůty. Z výše uvedeného je přitom patrné, že tuto argumentaci stěžovatelka neuplatnila ve lhůtě dle § 71 odst. 2 věty třetí s. ř. s., a tato argumentace tudíž nemůže být ani přípustnou kasační námitkou, neboť nepřípustnost podle § 104 odst. 4 s. ř. s. je dána i v případech, v nichž stěžovatel námitku sice před krajským (resp. městským) soudem uplatnil, avšak učinil tak až po uplynutí lhůty k podání žaloby (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2008, č. j. 1Afs 102/2008-39). Jak konstatoval Nejvyšší správní soud také v rozsudku NSS z listopadu 2019, ,[n]epřípustnost stížního bodu nemůže stěžovatelka obejít ani tvrzením, že při správném procesním postupu by byla uplynula prekluzivní lhůta pro stanovení daně dle § 148 odst. 1 až 3 daňového řádu.‘ K obdobnému závěru dospěl kasační soud také v rozsudku ze dne 16. 9. 2021, č. j. 3Afs 160/2019-34. Nejvyšší správní soud se tak touto námitkou dále nezabýval.“26. Následně, s ohledem na formulaci odůvodnění žaloby v této věci, veden právními názory uvedenými v judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2022, sp. zn. 21Cdo 3269/2020; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 25Cdo 3770/2023; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 25Cdo 673/2025), odvolací soud při jednání dne 6. 5. 2026 ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval žalobkyni, aby doplnila/upřesnila svá skutková tvrzení o to, v čem spatřuje konkrétně nesprávný procesní postup správce daně při ukončení daňové kontroly v roce 2017, tedy v čem měl spočívat žalobní důvod ve správním soudnictví, který žalovaný opomenul zahrnout do žaloby.27. Žalobkyně v reakci na výzvu odvolacího soudu v podání ze dne 26. 5. 2026 popsala průběh správního řízení, resp. daňové kontroly za Zdaňovací období března 2014, která podle ní byla zahájena dne 8. 8. 2014 s tím, že lhůta pro stanovení daně za toto období by uplynula dne 8. 8. 2014, přičemž shrnula, že správní orgán v průběhu daňové kontroly procesně postupoval nesprávně, když (A) protahoval daňovou kontrolu a dosavadní kontrolní zjištění zformuloval až v květnu 2017, tedy po 2 rocích a 9 měsících od zahájení daňové kontroly; (B) prodloužil jí lhůtu k vyjádření k výsledkům kontrolních zjištění do pátku 4. 8. 2027, ač mohl a měl vědět, že dne 8. 8. 2017 uplyne termín pro stanovení daně a že se nemá šanci seznámit v této době s vyjádřením žalobkyně k výsledkům kontrolních zjištění, předvolat ji na projednání zprávy o kontrole a tuto s ní projednat; (C) následně, aniž by porušila jakoukoli svou povinnost, prohlásil správce daně, že se vyhýbá projednání zprávy o daňové kontrole, nepředvolal ji k projednání zprávy a Zprávu o kontrole ji doručil do datové schránky, přestože nebyly splněny podmínky pro postup dle § 88 odst. 5 daňového řádu. K tomu poukázala na tyto skutečnosti, které vyplývají ze správního spisu: Pozvání na projednání kontrolního zjištění - e-mail dostavte se dne 12. 5. 2017; 12. 5. 2017 - Oznámení termínu projednání kontrolního zjištění dostavte se dne 23. 5. 2017; 23. 5. 2017 - Návrh odvolatele - jiný termín dostavím se 10. - 14. 7. 2017; 24. 5. 2017 - Zaslání kontrolního zjištění; 24. 5. 2017 - Stanovení termínu pro vyjádření se, návrh doplnění vyjádřete se do 30. 6. 2017; 26. 5. 2017 - Návrh odvolatele - žádost o prodloužení lhůty; 1. 6. 2017 - Rozhodnutí o prodloužení lhůty (kontrolní zjištění) prodloužení lhůty do 4. 8. 2017; 4. 8. 2017 - Vyjádření se ke kontrolnímu zjištění ze dne 4. 8. 2017; 8. 8. 2017 - Sdělení o zaslání Zprávy č. 1; 8. 8. 2017 - Zaslána Zpráva č. 1. současně odkázala na Zprávu o daňové kontrole ze dne 8. 8. 2017. Dodala pak, že vzhledem k tomu, že správce daně porušil svou povinnost projednat s ní Zprávu o kontrole tak, jak mu to ukládá § 88 odst. 4 daňového řádu, a to přesto, že se nedopustila žádného obstrukčního jednání, jež by opravňovalo správce daně k postupu dle § 88 odst. 5 daňového řádu, daňové kontroly nebyly řádně ukončeny, veškeré dodatečné platební výměry byly neplatné, a tudíž došlo k prekluzi stanovení DPH ve smyslu § 148 odst. 1 a 3 daňového řádu za všechna kontrolovaná zdaňovací období. Akcentovala pak, že tuto skutečnost namítl její zástupce v odvolání proti dodatečným platebním výměrům, avšak odvolací daňový orgán odvolání zamítl a k předmětné námitce se vyjádřil tak, že se dopustila obstrukčního jednání, jež vedlo u správce daně k postupu podle § 88 odst. 5 daňového řádu, čímž , právnická osoba,  coby daňový odvolací orgán „pokryl“ nezákonný postup správce daně. V této souvislosti zdůraznila, že v případě, že by námitku vznesla ve své správní žalobě a jejím jménem žalovaný, byla by, jak se důvodně domnívala, se svou žalobou úspěšná, avšak žalovaný tuto námitku ve lhůtě pro podání žaloby neuplatnil, tudíž postupoval v rozporu s § 16 zákona o advokacii. V tomto ohledu doplnila, že ze Zprávy o daňové kontrole, která má 105 (!) stran, jasně vyplývá, že správce daně se vypořádal s jejím vyjádřením k výsledkům kontrolních zjištění naprosto subtilně na 2 stranách, kde komentoval jen jednu její jedinou námitku, z čehož je zcela jednoznačně prokázáno, že správce daně se ani při vyhotovení Zprávy o daňové kontrole neseznámil - a tudíž nevypořádal - se všemi jejími námitkami k výsledkům kontrolních zjištění. Dle jejího názoru byla její předmětná žaloba důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalovaný jako její advokát nepoužil důležitý argument jako žalobní bod ve správní žalobě a následkem toho nebyla v řízení ve správním soudnictví se svou žalobou úspěšná.28. Ke shora uvedeným žalobním tvrzením žalovaný znovu poukázal na to, že kontrola byla zahájena dne 18. 8. 2014, tudíž lhůta pro stanovení daně by uplynula dne 18. 8. 2017, nikoli dne 8. 8. 2017, a že vyjádření správci daně došlo dne 4. 8. 2017, přičemž správce daně pozval žalobkyni dne 7. 8. 2017 e-mailem na den 8. 8. 2017. Namítl tedy rozpor tvrzení žalobkyně se skutečností, když správce daně měl 4 dny na seznámení se s jejím vyjádřením a není pravda, že by se správce daně s námitkami a návrhy, které žalobkyně uvedla ve vyjádření k výsledkům kontrolního zjištění, neseznámil a ve Zprávě o daňové kontrole nevypořádal. Poukázal rovněž na to, že žalobkyně sice tvrdila, že správce daně protahoval daňovou kontrolu, avšak žádné konkrétní skutečnosti či data, ze kterých by tento závěr vyplýval, neuvedla ani neuvedla, se kterými konkrétními námitkami se správní orgán ve Zprávě o daňové kontrole nevypořádal, ani které z námitek uvedených ve vyjádření ke kontrolnímu zjištění by měly dle jeho názoru případně vést ke změně závěrů správce daně uvedených ve Zprávě o daňové kontrole. Akcentoval, že z obsahu Zprávy o daňové kontrole jednoznačně vyplývá, že správce daně se s vyjádřením žalobkyně k výsledkům kontrolního zjištění seznámil a jasně odůvodnil, proč toto vyjádření a v něm uvedené námitky nevedly ke změně závěrů, která správce daně učinil. Dle jeho názoru tvrzení žalobkyně o protahování daňové kontroly ze strany správního orgánu bylo účelové a nebylo prokázáno žádnými konkrétními údaji, pouze dobou trvání od zahájení kontroly. V této souvislosti namítl, že žalobkyně pominula fakt, že se jednalo o složité řízení s nutností zjišťovat skutečnosti prostřednictvím mezinárodních dožádání a zejména, že žalobkyně sice poskytovala součinnost, ale často až po urgencích, a požadované doklady poskytovala po částech, čímž se celé řízení komplikovalo a protahovalo právě z důvodů na straně žalobkyně.29. Vedlejší účastník na straně žalovaného namítl, že ani po doplnění skutkových tvrzení žalobkyně nebyly odstraněny nedostatky její žaloby, a že nové skutečnosti uváděné žalobkyní nemohly vést ke změně napadeného rozsudku. Zdůraznil, že předmětem řízení je výlučně otázka, zda tvrzené pochybení žalovaného při výkonu advokacie bylo příčinou vzniku škody, jejíž náhrady se žalobkyně domáhala a že v tomto ohledu soud prvního stupně správně vyšel z ustálené judikatury týkající se odpovědnosti advokáta za škodu a zabýval se otázkou hypotetického výsledku původního řízení, přičemž správně dovodil, že žalobkyně tuto skutečnost neprokázala. Uvedl též, že žalobkyně nepředložila situaci, kdy by existoval zcela opomenutý a zjevně důvodný žalobní bod, předložila pouze alternativní právní názor na otázku, kterou správní orgány již meritorně posoudily a vyřešily odlišně. Zdůraznil pak, že ani Nejvyšší správní soud nikdy nevyslovil závěr, že by předmětná námitka byla důvodná s tím, že z okolnosti, že určitá námitka nebyla soudem věcně přezkoumána, nelze automaticky dovozovat, že by byla shledána důvodnou. Akcentoval dále, že i kdyby byly prokázány skutečnosti v rozsahu tvrzeném žalobkyní, stále by z nich nebylo možné dovodit, že by správní soudy rozhodly jinak, že by byla zrušena rozhodnutí správních orgánů, že by následně nebyla stanovena daň a že by žalobkyni vznikl nárok na částky, jejichž náhrady se v tomto řízení domáhá.30. Žalobkyně v replikách zopakovala, že se správce daně nestačil seznámit s jejím podrobným vyjádřením a návrhem, navíc formálně Zprávu neprojednal, neboť se žádné jednání neuskutečnilo, současně s ohledem na rozsah Zprávy se jednalo o posouzení malého fragmentu jejích námitek k dosavadním výsledkům kontrolních zjištění, přičemž výsledek kontrolních zjištění měl správce daně hotov až po dvou letech a devíti měsících od zahájení kontroly a byl to správce daně, který protahoval daňovou kontrolu, až se zcela sám dostal do časové tísně. Dodala pak, že správní soud se nezabýval nad rámec nezbytného rozsahu postupem správcem daně dle § 88 odst. 5 daňového řádu, ztotožnil se jen se stanoviskem žalovaného , právnická osoba, , ale problém dopodrobna neřešil právě proto, že nebyl obsahem žádného ze žalobních bodů. Podle žalobkyně, kdyby správní soudy rozhodly jinak, musely by správní orgány, vázány tímto právním názorem, zrušit rozhodnutí správce daně o doměření daně, neboť daňová kontrola nebyla ukončena v prekluzivní lhůtě pro stanovení daně.31. Odvolací soud následně provedl důkaz sdělením podstatného obsahu Zprávy , právnická osoba,  o daňové kontrole ze dne 8. 8. 2017, č. j. , spisová značka, , ze kterého zjistil následující skutečnosti.32. Vzhledem k tomu, že správce daně předpokládal rozsáhlejší důkazní šetření, zahájil s daňovým subjektem (žalobkyní) dne 18. 8. 2015 (zjevně omylem uveden rok 2015, neboť jinak se z obsahu Zprávy podává, že se jednalo o rok 2014; pozn. odvolacího soudu) daňovou kontrolu za účelem prověření správnosti, průkaznosti a úplnosti daňového tvrzení před vyměřením daně, za zdaňovací období březen roku 2014 (čl. 3.7 bod 6. na straně 46 Zprávy);správce daně konstatoval, že obchodní aktivity žalobkyně, spočívající v obchodování s vozidly, měly sice reálný základ, ale současně i jasné znaky podvodného jednání, kdy daňový subjekt nemohl nevědět, že se účastní podvodu s DPH, neboť ona sama byla iniciátorkou jednotlivých obchodních případů a subjektem jednoznačně profitujícím z těchto transakcí a spolupráce jednotlivých společností s cílem zkrátit nebo neuhradit příslušnou DPH je evidentní (čl. 4.3 na straně 92 Zprávy);správce daně v souladu s § 88 odst. 2 daňového řádu navrhl žalobkyni dva termíny pro projednání kontrolního zjištění daňové kontroly na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3, 8, 9, 12/2014; 1-4/2015, 6-12/2015; 6-7/2016, 10/2016 (čl. 4.5 na straně 99 Zprávy);na první termín, dle e-mailem zaslaných dispozic zástupcem žalobkyně, stanovený správcem daně na 12. 5. 2017 (v rámci e-mailové komunikace), nebylo zástupcem žalobkyně žádným způsobem reagováno a k jednání se nikdo nedostavil (čl. 4.5 na straně 99 Zprávy);na druhý termín (správcem daně byla vydána pozvánka k projednání výše uvedených kontrolních zjištění pod č. j. , spisová značka, ; doručena zástupci žalobkyně dne 12. 5. 2017 do datové schránky, termín stanoven na 23. 5. 2017) bylo zástupcem žalobkyně reagováno až těsně před konáním jednání (písemnost/omluva z jednání doručena správci daně 22. 5. 2017, zaevidována pod č. j. , spisová značka, ) s tím, že zástupce žalobkyně se bude nacházet mimo České republiky a v červnu 2017 bude pracovně vytížen; z tohoto důvodu žádal o termín nový, a to v rozmezí od 10. 7. až 14. 7. 2017 (čl. 4.5 na straně 99 Zprávy);vzhledem ke skutečnosti, že i zástupce žalobkyně po celou dobu provádění kontroly apeloval na správce daně, aby kontrolní činnost maximálně urychlil a daňovou kontrolu ukončil, a aktuálně navrhl správci daně termín pro projednání kontrolního zjištění až téměř v polovině měsíce červenec 2017, byl termín takto vzdálený pro správce daně naprosto nepochopitelný, ale zároveň i neakceptovatelný (čl. 4.5 na straně 99 Zprávy);jelikož úřední záznam s kontrolním zjištěním byl poměrně rozsáhlý, ale přesto strukturovaný a přehledný, byl postaven i na faktech a principech shodných se závěry již ukončené daňové kontroly, tj. zástupci žalobkyně již známých skutečnostech, považoval správce daně za korektní, místo projednání v kanceláři správce daně, což by stejně, vzhledem k množství stran úředního záznamu a evidentního časového omezení zástupce daňového subjektu, nebylo možné, poskytnout klid a dostatečný čas a prostor k seznámení se s obsahem kontrolního zjištění a případně i k možnosti písemně reagovat (čl. 4.5 na straně 99 Zprávy);ze shora uvedených důvodů zaslal správce daně dne 24. 5. 2017 (doručeno 25. 5. 2017) výsledek kontrolního zjištění sepsaný formou úředního záznamu č. j. , spisová značka,  jako samostatnou písemnost do datové schránky zástupce žalobkyně a zároveň stanovil termín pro vyjádření žalobkyni k výsledku kontrolního zjištění rozhodnutím podle § 88 odst. 3 daňového řádu, které zaslal jako samostatnou písemnost pod č. j. , spisová značka,  (čl. 4.5 na straně 99 Zprávy);na žádost žalobkyně/písemnost č. j. , spisová značka, / správce daně shora uvedenou lhůtu rozhodnutím /č. j. , spisová značka, / prodloužil do 4. 8. 2017 (čl. 4.5 na straně 99 Zprávy);zástupce žalobkyně reagoval na kontrolní zjištění daňové kontroly za zdaňovací období 3, 8, 9, 12/2014; 1-4/2015, 6-12/2015; 6-7/2016, 10/2016 ze dne 25. 5. 2017 evidované pod č. j. , spisová značka,  zasláním písemnosti dne 4. 8. 2017, č. j. , spisová značka,  (čl. 4.6 na straně 99 Zprávy);text vyjádření žalobkyně je uveden na stranách 99 až 101 Zprávy;stanovisko správce daně je rozvedeno na stranách 101 až 104 Zprávy, přičemž správce daně uzavřel, že žalobkyně jako daňový subjekt nebyla dostatečně obezřetná a neučinila ani minimální opatření, aby předešla daňovému úniku nebo aby se nezapojila do řetězce firem, které si neplní řádně své daňové povinnosti, že žalobkyně nemohla nevědět, že se účastní podvodu s DPH a že její zástupce ve své reakci na kontrolní zjištění daňové kontroly neuvedl žádné průlomové informace nebo důkazní prostředky, které by správce daně přiměly změnit svoje původní postoje a změnit i celkový závěr vyplývající z kontrolního zjištění, a proto jsou závěry daňové kontroly totožné s kontrolním zjištěním za zdaňovací období 3, 8, 9, 12/2014; 1-4/2015, 6-12/2015; 6-7/2016, 10/2016 (čl. 4.7 na straně 104 Zprávy.33. Z provedeného dokazování bylo prokázáno, že daňová kontrola byla zahájena dne 18. 8. 2014 a že tedy prekluzivní lhůta končila dne 18. 8. 2017, jak namítl žalovaný ve svém vyjádření ze dne 10. 6. 2026.34. Na základě důkazů provedených již v řízení před soudem prvního stupně s přihlédnutím k důkazu provedenému v rámci odvolacího řízení odvolací soud neshledal vady řízení před správním orgánem, které namítala žalobkyně.35. Podle názoru odvolacího soudu poskytnutí delší lhůty žalobkyni správním orgánem, resp. správcem daně k vyjádření se k výsledkům kontrolního zjištění nelze přičítat k tíži správci daně, resp. považovat za jeho pochybení, žalobkyni totiž nic nebránilo tomu, aby se případně vyjádřila v kratší lhůtě.36. Současně nelze dospět k závěru, že správce daně porušil svou povinnost projednat se žalobkyní Zprávu o kontrole.37. Odvolací soud v daném případě vycházel z názoru, že ve smyslu § 88 daňového řádu platného v rozhodném období správce daně měl povinnost seznámit žalobkyni jako daňový subjekt s výsledkem kontrolního zjištění, včetně hodnocení dosud zjištěných důkazů, a předložit jí je k vyjádření. Toto vyjádření má pro daňovou kontrolu zásadní význam, neboť pokud toto vyjádření nepovede ke změně výsledku kontrolního zjištění, nelze již v rámci projednání zprávy o daňové kontrole navrhovat jeho další doplnění (§ 88 odst. 3 věta druhá daňového řádu). Samotné projednání zprávy o daňové kontrole pak plní jinou funkci, než tomu bylo podle zákona o správě daní a poplatků. Přichází totiž na řadu ve fázi daňové kontroly, ve které daňový subjekt již nemá právo dále zpochybňovat výsledek kontrolního zjištění. K projednání zprávy o daňové kontrole dochází až v situaci, kdy vyjádření daňového subjektu nevedlo ke změně výsledku kontrolního zjištění; při seznámení se zprávou o daňové kontrole již daňový subjekt nemá (podle výslovné dikce § 88 odst. 3 věta druhá daňového řádu) právo zpochybňovat výsledek kontrolního zjištění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2018, č. j. 5Afs 124/2017-28, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2024, č. j. 6Afs 30/2023-73; rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na http://www.nssoud.cz).38. V poměrech této věci pak odvolací soud vzal za rozhodné, že žalobkyně byla v rámci daňové kontroly řádně seznámena s výsledkem kontrolního zjištění. Jinými slovy, pro danou věc bylo rozhodné, že žalobkyně byla před samotným zasláním zprávy o daňové kontrole seznámena s výsledky kontrolního zjištění, na které reagovala a zaslala správci daně své vyjádření, přičemž správce daně se s vyjádřením žalobkyně řádně a dostatečně vypořádal v rámci Zprávy o daňové kontrole, přičemž vyjádření žalobkyně nezměnilo výsledek kontrolního zjištění; platí pak, že projednání zprávy o daňové kontrole je pouze formálním ukončením kontroly a žalobkyně nemohla být jejím neprojednáním zkrácena na svých právech (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2024 , č. j. 9Afs 104/2023-34).39. Současně lze připomenout, že ani případné vady při projednání zprávy o daňové kontrole zpravidla nebudou představovat vady s vlivem na zákonnost rozhodnutí konečného rozhodnutí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2024, č. j. 2Afs 28/2024-51), přičemž v daném případě platí, že žalobkyně veškeré své výhrady uplatnila v rámci odvolacího řízení proti platebním výměrům a odvolací správní orgán se jimi řádně zabýval. K tomu lze pouze dodat, že daňové řízení je konstruováno tak, že případné vady prvostupňového řízení je třeba napravit v řízení odvolacím (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 10. 2021, č. j. 6Afs 126/2021-41).40. Lze ještě poznamenat, že omezení procesních práv daňové subjektu s přihlédnutím k blížícímu se konci prekluzivní lhůty ke stanovení daně je na místě zásadně až tehdy, lze-li bezpečně dovodit obstrukční motivace daňového subjektu ve snaze dosíci marného uplynutí této lhůty (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2023, č. j. 3Afs 80/2019-126, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2022, č. j. 7Afs 139/2022-41), což také v tomto případě správce daně uzavřel, jak lze dovodit ze Zprávy o daňové kontrole i z rozhodnutí , právnická osoba, .41. Odvolací soud vzal také v úvahu, že na advokáta nelze klást nepřiměřené požadavky a že správnost výkonu advokacie je třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru tvrzeného pochybení. Podle názoru odvolacího soudu v tomto konkrétním případě lze uzavřít, že i pokud by žalovaný námitky týkající se žalobkyní tvrzených vad řízení před správcem daně při daňové kontrole uplatnil ve správní žalobě, nemohla by být žalobkyně ve správním řízení soudním úspěšná, resp. nevedlo by uvedené řízení k pro ni příznivějšímu rozhodnutí, tudíž nelze dovodit, že žalovaný jako advokát žalobkyně jí svým (žalobkyní předmětnou žalobou namítaným jednáním) způsobil škodu v žalované výši. Odvolací soud jako správný tedy posoudil závěr soudu prvního stupně, že v tomto případě nebyla prokázána příčinná souvislost mezi žalobkyní tvrzeným jednáním (pochybením) žalovaného ve smyslu § 16 zákona o advokacii a tvrzenou škodou, tudíž není dána odpovědnost žalovaného za újmu ve smyslu § 24 zákona o advokacii, neboť jeho obrana v tomto řízení byla důvodná a prokázána (srov. § 24 odst. 4 zákona o advokacii). Z tohoto důvodu pak bylo zcela nadbytečné dále se zabývat žalobkyní tvrzenou výší škody.42. Z výše uvedených důvodů byl zamítavý rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen, a to včetně výroků o náhradě nákladů řízení, ve kterých nebylo shledáno pochybení.43. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl s ohledem na výsledek ve smyslu § 224 odst. 1, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný i vedlejší účastník na straně žalovaného měli v odvolacím řízení plný úspěch.44. Žalovanému vznikly náklady odvolacího řízení za jeho právní zastoupení, a to za podané vyjádření ze dne 23. 4. 2026 k odvolání žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právního tarifu (advokátní tarif), dále jen „AT“, za účast na jednání odvolacího soudu dne 6. 5. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za podané vyjádření ze dne 10. 6. 2026 k doplnění žaloby žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. k) a za účast na jednání odvolacího soudu dne 22. 7. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za které podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. AT s přihlédnutím k předmětu odvolacího řízení činila odměna za jeden úkon právní služby 17 140 Kč, celkem pak za 4 úkony 68 560 Kč. Dále náležely právní zástupkyni žalovaného 4 režijní paušály ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, celkem tedy 1 800 Kč. Náklady žalovaného za právní zastoupení v odvolacím řízení tak činily 70 360 Kč.45. Vedlejšímu účastníku na straně žalovaného vznikly náklady odvolacího řízení za jeho právní zastoupení, a to za podané vyjádření ze dne 13. 1. 2026 k odvolání žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právní tarif (advokátní tarif), dále jen „AT“, za účast na jednání odvolacího soudu dne 6. 5. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za podané vyjádření ze dne 4. 6. 2026 k doplnění žaloby žalobkyně podle § 11 odst. 1 písm. k) a za účast na jednání odvolacího soudu dne 22. 7. 2026 podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, za které podle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. AT s přihlédnutím k předmětu odvolacího řízení činila odměna za jeden úkon právní služby 17 140 Kč, celkem pak za 4 úkony 68 560 Kč. Dále náležely právnímu zástupci 4 režijní paušály ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 AT, celkem tedy 1 800 Kč. Náklady vedlejšího účastníka na straně žalovaného za právní zastoupení v odvolacím řízení tak činily 70 360 Kč, resp. s připočtením 21% sazby daně z přidané hodnoty ve výši 14 775,60 Kč pak činily 85 135,60 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. a násl. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:28.Co.48.2026.257","publishedAt":"2026-09-16","decisionAt":"2026-07-22","caseNumber":{"senate":28,"registry":"Co","index":48,"year":2026,"pageNumber":257},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Michael","lastName":"Nippert","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o 2 207 525 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":11,"registry":"C","index":289,"year":2024,"pageNumber":181},"affectedDate":"2025-10-07","courtCode":"OSPH03","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"88","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"135","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"214","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"16","lexNumber":85,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"24","lexNumber":85,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["LHUTY","SPRAVA_SOUDNICTVI","DANOVE_RIZENI","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","VEDLEJSI_UCASTNIK","ZAVINENI","PREKLUZE","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","SPRAVA_DANI_A_POPLATKU","VADY_RIZENI","ADVOKACIE","PODVOD","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}