{"uuid":"a9f5f86f-f7c9-48e1-b1e8-5ed675103a57","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud ve Strakonicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Bártovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 543 401,69 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 186 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se co do částky 357 401,69 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 91 281,54 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z částky 541 001,69 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 15 634,60 Kč, úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 543 401,69 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 186 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se co do částky 357 401,69 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 91 281,54 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z částky 541 001,69 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 15 634,60 Kč, úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 543 401,69 Kč od 15. 10. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit jí částku 543 401,69 Kč s úroky a s úroky z prodlení. Žalobkyně tvrdí, že se žalovanou uzavřela dne 10. 2. 2022 smlouvu o poskytnutí úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „Smlouva“). Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 600 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v 73 pravidelných měsíčních splátkách po 16 300 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 29,38 % ročně. Žalovaná vyčerpala úvěr dne 16. 2. 2022, na poskytnutý úvěr uhradila 414 000 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně proto využila svého oprávnění sjednaného v odst. 5.2 Úvěrových podmínek, úvěr ke dni 10. 7. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně se domáhá částky 543 401,69 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 541 001,69 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že žalobkyně naplňuje svou zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, pro jehož účely je využíván statistický model, který posuzuje příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává několik podstatných ukazatelů, jimiž jsou věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž žalobkyně nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky (MLS), která může být schválena, aniž by došlo k předlužení žadatele. který je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na jeho domácnost. Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a ev. jím vyživovaných dětí (poměrné části), spolu se splátkovou zátěží klienta, včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu MLS domácnosti se vedle splátky schváleného úvěru započítává vyšší z níže uvedených dvou hodnot, které věřitel mezi sebou vzájemně porovná. První hodnotou jsou minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, včetně vyživovaných dětí a velikosti obce. Druhou hodnotou jsou celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd. Tyto dva výpočty se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Žalobkyně tvrdila, že při výpočtu MLS žalované ke Smlouvě vycházela z jejího příjmu 48 083 Kč, životního minima ve výši 3 550 Kč, z životního minima na dvě vyživované děti ve výši 2 420 Kč, ze skutečnosti, že splátky jiným společnostem dosahují 37 397 Kč, že výše splátek konsolidovaných úvěrů činí 27 419 Kč, výše splátky schváleného úvěru činí 16 300 Kč a zbývajícím MLS žalované tak dosahuje 15 835 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti žalované vycházela žalobkyně z příjmu žalované 48 083 Kč a z příjmu ostatních členů domácnosti 20 900 Kč (tj. celkem 68 983 Kč), z výše splátek úvěrů 37 397 Kč, dále z toho, že výše konsolidovaných úvěrů činí 27 419 Kč, z normativních nákladů na bydlení ve výši 6 721 Kč, z životního minima členů domácnosti ve výši 11 590 Kč, z výše splátky schváleného úvěru 16 300 Kč. Z toho žalobkyně dovodila, že zbývající MLS domácnosti dosahoval 24 394 Kč. Dále žalobkyně provedla šetření v rejstřících NRKI, SOLUS, CEE a ISIR. Žalobkyně tvrdila, že si od žalované vyžádala výpis z účtu za období od 1. 12. 2021 do 31. 1. 2023, (vzhledem ke dni uzavření smlouvy 10. 2. 2022 je zřejmé, že jde o chybu v psaní), z něhož si žalobkyně ověřila tvrzení žalované o výši jejích příjmů, potažmo výdajů. Žalovaná při kontraktačním procesu uvedla, že je zaměstnána u společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., od této společnosti žalovaná dle výpisu obdržela platbu, jejíž výše korespondovala s tvrzenou výší mzdy ve Smlouvě. Žalobkyně dále tvrdila, že z výpisu ověřila výdaje žalované, mezi nimi například výdaje na stravu, léky, ošacení a telekomunikační služby, a uvedla, že dle výpisu jsou zjevné rovněž zbytné a jednorázové výdaje. Žalobkyně tvrdí, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně svědčí i skutečnost, že žalovaná na úvěrovou smlouvu hradila po dobu 2 let, a byla tak nepochybně schopna daný úvěr splácet. Zdůraznila, že úvěrová smlouva byla uzavírána za účelem konsolidace existujících závazků, čímž došlo ke snížení výše měsíčního splátkového zatížení z původních 27 419 Kč na 16 300 Kč, čímž se snížila měsíční splátka o více než 11 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Při jednání dne 13. 2. 2025 soud poučil žalobkyni dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. a vyzval ji k doplnění skutkových tvrzení ohledně ověřování výdajů žalované a ohledně ověřování tvrzeného druhého příjmu domácnosti ve výši 20 900 Kč, zda a oproti čemu tvrzené údaje žalobkyně ověřovala. Současně byla žalobkyně vyzvána k označení důkazů k prokázání doplněných tvrzení a poučena o následcích nevyhovění výzvy. Žalobkyně uvedla, že není možné ověřovat příjmy jiné než žádající osoby, a žalobkyně se proto musí spolehnout na informace poskytnuté žadatelem o úvěr. Výdaje ověřila žalobkyně dle výpisu z účtu (viz výše) a prostřednictvím rejstříku NRKI ověřila výši již existujících závazků žadatele. Vzhledem k tomu, že žalovaná bydlela ve vlastním domě, nedisponuje přesnou měsíční výší částky na bydlení, např. nájemného, proto žalobkyně užila částku normativních nákladů na bydlení ve výši 6 721 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovaná uvedla, že se do prodlení dostala z důvodu manželových zdravotních problémů a ztráty zaměstnání žalované. Snažila se několikrát žalobkyni kontaktovat s tím, že nemá finanční prostředky na splátky. Uvedla, že má dvě děti, manžel je dlouhodobě nemocný, žalovaná ukončila nemocenskou k 31. 1. 2025, od března 2025 nastoupila do zaměstnání. Uvedla, že splácí úvěry u dalších věřitelů při výších splátek 649 Kč, 1 000 Kč, požádala o možnost hradit dlužnou částku ve splátkách.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 10. 2. 2022 č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterou uzavřela žalobkyně jako věřitel se žalovanou (dále jen „Smlouva“), soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úroky ve výši 29,38 % ročně (RPSN 34,3 %) v měsíčních splátkách po 16 300 Kč, celkem se zavázala uhradit 1 564 800 Kč. Úvěr byl použit ke konsolidaci úvěrů uvedených v příloze Smlouvy, a to dvou úvěrů u společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", jednoho úvěru u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., dvou úvěrů u společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". a jednoho úvěru u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". (č.l. 24), zbytek jistiny úvěru ve výši 12 767 Kč byl převeden ve prospěch účtu žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z úvěrových podmínek vztahujících se ke Smlouvě vyplývá, že při nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 500 Kč, dále pro případ zesplatnění úvěru má žalobkyně právo na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a úhrady za pojištění. Skutečnost, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč formou konsolidace úvěrů, nebyla mezi účastníky sporná a vyplývá z výpisu čerpání, splátek a úhrad, z něhož je rovněž zřejmé, že uhradila celkem 414 000 Kč. Z listinných důkazů, které byly v řízení provedeny a nebyly výslovně v odůvodnění rozsudku uvedeny, nebyla učiněna žádná ve věci významná skutková zjištění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Soud se tedy zabýval tím, žalobkyně splnila povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalované. K prokázání tvrzení, že žalobkyně řádně před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala schopnost žalované daný úvěr splácet, navrhla žalobkyně metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta, kartu klienta, úvěrovou zprávu z rejstříku NRKI a výpis z účtu žalované za měsíce prosinec 2021 a leden 2022. V metodice žalobkyně obecně vysvětluje, že úvěruschopnost žadatele o úvěr posuzuje podle kreditního skóre s využitím statistického modelu, výstupem je limit nejvyšší měsíční splátky, kterou je klient (žalovaná) schopen hradit. Údaje, z nichž žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela, jsou zaznamenány v kartě klienta, z níž je zřejmé, že žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je vdaná, bydlí ve vlastním bytě/domě, má 2 nezletilé děti, její příjem dosahuje částky 48 080 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 20 900 Kč měsíčně, měsíční výdaje domácnosti dosahují 37 397 Kč. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalobkyně provedla lustraci žalované v registru NRKI. Žalobkyně přiložila výpis z běžného účtu žalované za měsíce prosinec 2021 a leden 2022 k doložení úvěruschopnosti žalované. Z výpisu z tohoto účtu vyplývá, že na účet žalované bylo v měsíci prosinci 2021 připsáno 81 836 Kč, z toho dvě platby od zaměstnavatele žalobkyně ve výši 24 135 Kč a 55 201 Kč, což je tzv. 14. plat, výdaje žalované činily 100 371,39 Kč, z toho nejméně splátky úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 649 Kč, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":". 1 460 Kč. V měsíci lednu činily příjmy 76 520 Kč, výdaje 93 595,80 Kč, konečný zůstatek dosahoval částky 2 895,45 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoli způsobem ověřovala výši žalovanou tvrzených příjmů dalších členů domácnosti v částce 20 900 Kč, když již z výpisů z běžného účtu je zřejmé, že výdaje výrazně přesahují příjmy žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedůsledně ověřovala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně provedla šetření v insolvenčním rejstříku a dalších registrech, ověřila, že žalovaná pobírá mzdu od zaměstnavatele, kterého uvedla před uzavřením smlouvy. Žalobkyně však nijak neověřila tvrzení žalované ohledně druhého příjmu v domácnosti, který s ohledem na výši 20 900 Kč měsíčně byl velmi významný. Žalobkyně při výpočtu MLS žalované vycházela z jejího příjmu 48 080 Kč, z dalšího příjmu domácnosti 20 900 Kč, z měsíčních výdajů domácnosti 37 397 Kč (potvrzení o provedení ověření bonity klienta na č.l. 56), ačkoliv z vyjádření žalobkyně na č.l. 15 p.v. je zřejmé, že tato částka představuje pouze splátky jiným společnostem dle rejstříku NRKI, včetně úvěrů u žalobkyně. Po poučení soudu žalobkyně uvedla, že není možné ověřovat jiné příjmy než žádající osoby a výdaje ověřovala oproti předloženému výpisu z účtu a vycházela z normativních nákladů na bydlení ve výši 6 721 Kč. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěr, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházela i z druhého příjmu domácnosti ve výši přesahující 20 000 Kč, což jednoznačně není zanedbatelná výše příjmu, a to, aniž by jej jakkoli ověřila. Současně neověřila ani základní výdaje žalované a její domácnosti, a to především náklady na bydlení (platby za energie, vodu, apod.). Žalobkyně vycházela pouze z normativních nákladů žalované a její domácnosti ve výši 6 721 Kč. Normativní náklady však nemohou nahradit při posuzování úvěruschopnosti konkrétní údaje o výdajích žalované na domácnost, je obecně známo, že tato částka je v současnosti pro čtyřčlennou rodinu nereálná, nemůže obsáhnout výdaje na bydlení (a to ani ve vlastním domě), stravu, náklady na ošacení, dojíždění do školy či zaměstnání, apod. Nelze odhlédnout od toho, že splátkové zatížení žalované bylo značně vysoké - v částce 37 397 Kč, a ačkoli došlo na základě Smlouvy ke konsolidaci úvěrů, jednalo se jen o některé úvěry představujících 27 419 Kč měsíčně, nikoli o všechny úvěry. Splátkové zatížení žalované tak kleslo o 11 119 Kč (27 419 Kč – 16 300 Kč), avšak i po konsolidaci činilo 26 278 Kč měsíčně. Při posouzení úvěruschopnosti nebyly zohledněny žádné faktické výdaje žalované na bydlení, dopravu do zaměstnání apod., přestože z předložených výpisů z účtu je zřejmé, že výdaje žalované poměrně významně přesahují její příjmy. Ani velmi vysoké úvěrové zatížení svědčící o tom, že žalovaná potřebuje úvěry k pořízení věcí či zajištění potřeb, ani výdaje převyšující příjmy, nevedlo žalobkyni k větší obezřetnosti před uzavřením Smlouvy o úvěru ve výši 600 000 Kč. Nepřimělo žalobkyni, aby se podrobně zabývala výdaji, co představují a v jaké konkrétní výši jsou nezbytné pro chod domácnosti a uspokojení potřeb jejích členů, nijak se nesnažila ověřit druhý tvrzený příjem. Namísto toho vycházela z normativních nákladů na domácnost, které však nemohou konkrétní zjištěné údaje nahradit. Při zjištění, že výdaje žalované převyšují příjmy, je pro splnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnosti žalované nezbytné ověřit žalovanou tvrzené údaje ohledně dalšího příjmu domácnosti a výdajů. To však žalobkyně neučinila, spolehla se výhradně na povinnost žalované uvádět pravdivé údaje. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Skutečnost, že žalobkyně použila pro posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet statistický model, nemá na závěr soudu o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované vliv, neboť za situace, kdy model počítá s neověřenými vstupními údaji, nemá potřebnou vypovídací hodnotu pro daný konkrétní případ. Ani skutečnost, že žalovaná po dobu cca 2 let úvěr splácela, neznamená, že byla splněna povinnost žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posuzovat schopnost žalované úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Žalobkyně má vzhledem k výše uvedenému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalované byla poskytnuta částka 600 000 Kč, uhradila částku 414 000 Kč, a je proto povinna zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou, celkem je proto žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 186 000 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. Naproti tomu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně částky 357 401 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou 543 401,69 Kč a částkou 186 000 Kč, ohledně níž soud žalobě vyhověl, dále ohledně úroků, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Z pracovní smlouvy žalované a mzdového výměru vyplývá, že žalovaná nastoupila do zaměstnání dne 25. 2. 2025, její základní mzda činí 17 600 Kč měsíčně, osobní ohodnocení jako nenároková složka mzdy může dle rozhodnutí zaměstnavatele dosahovat nejvýše rovněž částky 17 600 Kč. Manžel žalované byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání do 5. 8. 2024, v současnosti pobírá nemocenské dávky. Žalobkyně má vyživovací povinnost k dvěma dětem, k nezletilému ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozenému v roce 2013, a k již zletilému ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", který studuje ve 3. ročníku denního studia na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", jak vyplývá z potvrzení o studiu. Žalovaná hradí zálohy na elektřinu ve výši 4 200 Kč měsíčně a zálohy na plyn ve výši 3 500 Kč, dále vodné a stočné ve výši 1 000 Kč měsíčně, jak vyplývá z potvrzení o provedení tuzemských odchozích platbách a z platebního dokladu SIPO. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i k výši dlužné jistiny odpovídá zaplacení jistiny ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, a to pod podmínkou ztráty výhody splátek. V případě, že se žalovaná zpozdí s úhradou byť jediné splátky, může věřitel vůči žalované uplatnit zesplatnění celého plnění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. věty druhé a contrario. Žalovaná byla ve věci úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením jí žádné náklady řízení nevznikly, proto jí soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit jí částku 543 401,69 Kč s úroky a s úroky z prodlení. Žalobkyně tvrdí, že se žalovanou uzavřela dne 10. 2. 2022 smlouvu o poskytnutí úvěru č. , hodnota,  (dále jen „Smlouva“). Žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 600 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v 73 pravidelných měsíčních splátkách po 16 300 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 29,38 % ročně. Žalovaná vyčerpala úvěr dne 16. 2. 2022, na poskytnutý úvěr uhradila 414 000 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně proto využila svého oprávnění sjednaného v odst. 5.2 Úvěrových podmínek, úvěr ke dni 10. 7. 2024 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Žalobkyně se domáhá částky 543 401,69 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 541 001,69 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.2. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalované úvěr splácet žalobkyně k výzvě soudu tvrdila, že žalobkyně naplňuje svou zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, pro jehož účely je využíván statistický model, který posuzuje příjmovou a výdajovou stránku a přezkoumává několik podstatných ukazatelů, jimiž jsou věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž žalobkyně nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky (MLS), která může být schválena, aniž by došlo k předlužení žadatele. který je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na jeho domácnost. Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a ev. jím vyživovaných dětí (poměrné části), spolu se splátkovou zátěží klienta, včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu MLS domácnosti se vedle splátky schváleného úvěru započítává vyšší z níže uvedených dvou hodnot, které věřitel mezi sebou vzájemně porovná. První hodnotou jsou minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, včetně vyživovaných dětí a velikosti obce. Druhou hodnotou jsou celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd. Tyto dva výpočty se porovnají a využije se ten MLS, který je nižší. Žalobkyně tvrdila, že při výpočtu MLS žalované ke Smlouvě vycházela z jejího příjmu 48 083 Kč, životního minima ve výši 3 550 Kč, z životního minima na dvě vyživované děti ve výši 2 420 Kč, ze skutečnosti, že splátky jiným společnostem dosahují 37 397 Kč, že výše splátek konsolidovaných úvěrů činí 27 419 Kč, výše splátky schváleného úvěru činí 16 300 Kč a zbývajícím MLS žalované tak dosahuje 15 835 Kč. Při výpočtu MLS domácnosti žalované vycházela žalobkyně z příjmu žalované 48 083 Kč a z příjmu ostatních členů domácnosti 20 900 Kč (tj. celkem 68 983 Kč), z výše splátek úvěrů 37 397 Kč, dále z toho, že výše konsolidovaných úvěrů činí 27 419 Kč, z normativních nákladů na bydlení ve výši 6 721 Kč, z životního minima členů domácnosti ve výši 11 590 Kč, z výše splátky schváleného úvěru 16 300 Kč. Z toho žalobkyně dovodila, že zbývající MLS domácnosti dosahoval 24 394 Kč. Dále žalobkyně provedla šetření v rejstřících NRKI, SOLUS, CEE a ISIR. Žalobkyně tvrdila, že si od žalované vyžádala výpis z účtu za období od 1. 12. 2021 do 31. 1. 2023, (vzhledem ke dni uzavření smlouvy 10. 2. 2022 je zřejmé, že jde o chybu v psaní), z něhož si žalobkyně ověřila tvrzení žalované o výši jejích příjmů, potažmo výdajů. Žalovaná při kontraktačním procesu uvedla, že je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, ., od této společnosti žalovaná dle výpisu obdržela platbu, jejíž výše korespondovala s tvrzenou výší mzdy ve Smlouvě. Žalobkyně dále tvrdila, že z výpisu ověřila výdaje žalované, mezi nimi například výdaje na stravu, léky, ošacení a telekomunikační služby, a uvedla, že dle výpisu jsou zjevné rovněž zbytné a jednorázové výdaje. Žalobkyně tvrdí, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně svědčí i skutečnost, že žalovaná na úvěrovou smlouvu hradila po dobu 2 let, a byla tak nepochybně schopna daný úvěr splácet. Zdůraznila, že úvěrová smlouva byla uzavírána za účelem konsolidace existujících závazků, čímž došlo ke snížení výše měsíčního splátkového zatížení z původních 27 419 Kč na 16 300 Kč, čímž se snížila měsíční splátka o více než 11 000 Kč.3. Při jednání dne 13. 2. 2025 soud poučil žalobkyni dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. a vyzval ji k doplnění skutkových tvrzení ohledně ověřování výdajů žalované a ohledně ověřování tvrzeného druhého příjmu domácnosti ve výši 20 900 Kč, zda a oproti čemu tvrzené údaje žalobkyně ověřovala. Současně byla žalobkyně vyzvána k označení důkazů k prokázání doplněných tvrzení a poučena o následcích nevyhovění výzvy. Žalobkyně uvedla, že není možné ověřovat příjmy jiné než žádající osoby, a žalobkyně se proto musí spolehnout na informace poskytnuté žadatelem o úvěr. Výdaje ověřila žalobkyně dle výpisu z účtu (viz výše) a prostřednictvím rejstříku NRKI ověřila výši již existujících závazků žadatele. Vzhledem k tomu, že žalovaná bydlela ve vlastním domě, nedisponuje přesnou měsíční výší částky na bydlení, např. nájemného, proto žalobkyně užila částku normativních nákladů na bydlení ve výši 6 721 Kč.4. Žalovaná uvedla, že se do prodlení dostala z důvodu manželových zdravotních problémů a ztráty zaměstnání žalované. Snažila se několikrát žalobkyni kontaktovat s tím, že nemá finanční prostředky na splátky. Uvedla, že má dvě děti, manžel je dlouhodobě nemocný, žalovaná ukončila nemocenskou k 31. 1. 2025, od března 2025 nastoupila do zaměstnání. Uvedla, že splácí úvěry u dalších věřitelů při výších splátek 649 Kč, 1 000 Kč, požádala o možnost hradit dlužnou částku ve splátkách.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu. Ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 10. 2. 2022 č. , hodnota, , kterou uzavřela žalobkyně jako věřitel se žalovanou (dále jen „Smlouva“), soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 600 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úroky ve výši 29,38 % ročně (RPSN 34,3 %) v měsíčních splátkách po 16 300 Kč, celkem se zavázala uhradit 1 564 800 Kč. Úvěr byl použit ke konsolidaci úvěrů uvedených v příloze Smlouvy, a to dvou úvěrů u společnosti , právnická osoba, , jednoho úvěru u , právnická osoba, ., dvou úvěrů u společnosti , právnická osoba, . a jednoho úvěru u , právnická osoba, . (č.l. 24), zbytek jistiny úvěru ve výši 12 767 Kč byl převeden ve prospěch účtu žalované.6. Z úvěrových podmínek vztahujících se ke Smlouvě vyplývá, že při nezaplacení jakékoli splátky řádně a včas má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 500 Kč, dále pro případ zesplatnění úvěru má žalobkyně právo na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a úhrady za pojištění. Skutečnost, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 600 000 Kč formou konsolidace úvěrů, nebyla mezi účastníky sporná a vyplývá z výpisu čerpání, splátek a úhrad, z něhož je rovněž zřejmé, že uhradila celkem 414 000 Kč. Z listinných důkazů, které byly v řízení provedeny a nebyly výslovně v odůvodnění rozsudku uvedeny, nebyla učiněna žádná ve věci významná skutková zjištění.7. Po právní stránce dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy.8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly vyšší soudy. Soud zde odkazuje například na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 41 29/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11.2016, ovšem s ohledem na níže uvedené, má soud za to, že závěry těchto rozhodnutí lze vztáhnout i na posouzení úvěruschopnosti v režimu zákona č. 257/2016 Sb., a to z následující důvodů: z rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C – 679/18, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2 008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady číslo 87/102/EHS, musí být vykládány v tom smyslu, že ukládají vnitrostátním soudům, aby zkoumaly z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle článku 8 citované směrnice, to znamená povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, a to za podmínky, že tyto sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel neplatnost namítne, a to v tříleté promlčení době. Soudní dvůr EU rozhodoval o předběžné otázce, kterou položil Okresní soud v Ostravě a dospěl k závěru, že uvedená směrnice byla do českého právního řádu transponována nedostatečně, když § 87 zákona o spotřebitelském úvěru sice stanoví sankci neplatnosti úvěrové smlouvy, ovšem jen za předpokladu, že se spotřebitel neplatnosti dovolá. Soudní dvůr Evropské unie ještě nad rámec odpovědi na předběžné otázky doplnil, že sankci v podobně ztráty nároku věřitele na ostatní peněžitá plnění považuje za přiměřenou ve smyslu článku 23 směrnice. Je tedy zřejmé, že ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020.10. Soud se tedy zabýval tím, žalobkyně splnila povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalované. K prokázání tvrzení, že žalobkyně řádně před uzavřením úvěrové smlouvy posuzovala schopnost žalované daný úvěr splácet, navrhla žalobkyně metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta, kartu klienta, úvěrovou zprávu z rejstříku NRKI a výpis z účtu žalované za měsíce prosinec 2021 a leden 2022. V metodice žalobkyně obecně vysvětluje, že úvěruschopnost žadatele o úvěr posuzuje podle kreditního skóre s využitím statistického modelu, výstupem je limit nejvyšší měsíční splátky, kterou je klient (žalovaná) schopen hradit. Údaje, z nichž žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela, jsou zaznamenány v kartě klienta, z níž je zřejmé, že žalobkyně vycházela z toho, že žalovaná je vdaná, bydlí ve vlastním bytě/domě, má 2 nezletilé děti, její příjem dosahuje částky 48 080 Kč měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí 20 900 Kč měsíčně, měsíční výdaje domácnosti dosahují 37 397 Kč. Z úvěrové zprávy vyplynulo, že žalobkyně provedla lustraci žalované v registru NRKI. Žalobkyně přiložila výpis z běžného účtu žalované za měsíce prosinec 2021 a leden 2022 k doložení úvěruschopnosti žalované. Z výpisu z tohoto účtu vyplývá, že na účet žalované bylo v měsíci prosinci 2021 připsáno 81 836 Kč, z toho dvě platby od zaměstnavatele žalobkyně ve výši 24 135 Kč a 55 201 Kč, což je tzv. 14. plat, výdaje žalované činily 100 371,39 Kč, z toho nejméně splátky úvěru , právnická osoba,  ve výši 649 Kč, , Jméno žalobkyně, . 1 460 Kč. V měsíci lednu činily příjmy 76 520 Kč, výdaje 93 595,80 Kč, konečný zůstatek dosahoval částky 2 895,45 Kč. Žalobkyně neprokázala, že by jakýmkoli způsobem ověřovala výši žalovanou tvrzených příjmů dalších členů domácnosti v částce 20 900 Kč, když již z výpisů z běžného účtu je zřejmé, že výdaje výrazně přesahují příjmy žalované.11. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedůsledně ověřovala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně provedla šetření v insolvenčním rejstříku a dalších registrech, ověřila, že žalovaná pobírá mzdu od zaměstnavatele, kterého uvedla před uzavřením smlouvy. Žalobkyně však nijak neověřila tvrzení žalované ohledně druhého příjmu v domácnosti, který s ohledem na výši 20 900 Kč měsíčně byl velmi významný. Žalobkyně při výpočtu MLS žalované vycházela z jejího příjmu 48 080 Kč, z dalšího příjmu domácnosti 20 900 Kč, z měsíčních výdajů domácnosti 37 397 Kč (potvrzení o provedení ověření bonity klienta na č.l. 56), ačkoliv z vyjádření žalobkyně na č.l. 15 p.v. je zřejmé, že tato částka představuje pouze splátky jiným společnostem dle rejstříku NRKI, včetně úvěrů u žalobkyně. Po poučení soudu žalobkyně uvedla, že není možné ověřovat jiné příjmy než žádající osoby a výdaje ověřovala oproti předloženému výpisu z účtu a vycházela z normativních nákladů na bydlení ve výši 6 721 Kč. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěr, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet vycházela i z druhého příjmu domácnosti ve výši přesahující 20 000 Kč, což jednoznačně není zanedbatelná výše příjmu, a to, aniž by jej jakkoli ověřila. Současně neověřila ani základní výdaje žalované a její domácnosti, a to především náklady na bydlení (platby za energie, vodu, apod.). Žalobkyně vycházela pouze z normativních nákladů žalované a její domácnosti ve výši 6 721 Kč. Normativní náklady však nemohou nahradit při posuzování úvěruschopnosti konkrétní údaje o výdajích žalované na domácnost, je obecně známo, že tato částka je v současnosti pro čtyřčlennou rodinu nereálná, nemůže obsáhnout výdaje na bydlení (a to ani ve vlastním domě), stravu, náklady na ošacení, dojíždění do školy či zaměstnání, apod. Nelze odhlédnout od toho, že splátkové zatížení žalované bylo značně vysoké - v částce 37 397 Kč, a ačkoli došlo na základě Smlouvy ke konsolidaci úvěrů, jednalo se jen o některé úvěry představujících 27 419 Kč měsíčně, nikoli o všechny úvěry. Splátkové zatížení žalované tak kleslo o 11 119 Kč (27 419 Kč – 16 300 Kč), avšak i po konsolidaci činilo 26 278 Kč měsíčně. Při posouzení úvěruschopnosti nebyly zohledněny žádné faktické výdaje žalované na bydlení, dopravu do zaměstnání apod., přestože z předložených výpisů z účtu je zřejmé, že výdaje žalované poměrně významně přesahují její příjmy. Ani velmi vysoké úvěrové zatížení svědčící o tom, že žalovaná potřebuje úvěry k pořízení věcí či zajištění potřeb, ani výdaje převyšující příjmy, nevedlo žalobkyni k větší obezřetnosti před uzavřením Smlouvy o úvěru ve výši 600 000 Kč. Nepřimělo žalobkyni, aby se podrobně zabývala výdaji, co představují a v jaké konkrétní výši jsou nezbytné pro chod domácnosti a uspokojení potřeb jejích členů, nijak se nesnažila ověřit druhý tvrzený příjem. Namísto toho vycházela z normativních nákladů na domácnost, které však nemohou konkrétní zjištěné údaje nahradit. Při zjištění, že výdaje žalované převyšují příjmy, je pro splnění povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnosti žalované nezbytné ověřit žalovanou tvrzené údaje ohledně dalšího příjmu domácnosti a výdajů. To však žalobkyně neučinila, spolehla se výhradně na povinnost žalované uvádět pravdivé údaje. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení. Skutečnost, že žalobkyně použila pro posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet statistický model, nemá na závěr soudu o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované vliv, neboť za situace, kdy model počítá s neověřenými vstupními údaji, nemá potřebnou vypovídací hodnotu pro daný konkrétní případ. Ani skutečnost, že žalovaná po dobu cca 2 let úvěr splácela, neznamená, že byla splněna povinnost žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posuzovat schopnost žalované úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.12. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že Smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy absolutně neplatná, je žalovaná jakožto spotřebitel dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok jen na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené). Výzva neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).13. Žalobkyně má vzhledem k výše uvedenému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny, nikoli na úroky, poplatky apod. Žalované byla poskytnuta částka 600 000 Kč, uhradila částku 414 000 Kč, a je proto povinna zaplatit žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou a uhrazenou částkou, celkem je proto žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 186 000 Kč. V této části proto soud žalobě vyhověl. Naproti tomu soud zamítl žalobu jako nedůvodnou ohledně částky 357 401 Kč představující rozdíl mezi žalovanou částkou 543 401,69 Kč a částkou 186 000 Kč, ohledně níž soud žalobě vyhověl, dále ohledně úroků, neboť se nejedná o dlužnou jistinu. Vzhledem ke skutečnosti, že nárok na úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době určené dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, soud zamítl žalobu rovněž ohledně úroků z prodlení, neboť dosud nenastala splatnost jistiny.14. Z pracovní smlouvy žalované a mzdového výměru vyplývá, že žalovaná nastoupila do zaměstnání dne 25. 2. 2025, její základní mzda činí 17 600 Kč měsíčně, osobní ohodnocení jako nenároková složka mzdy může dle rozhodnutí zaměstnavatele dosahovat nejvýše rovněž částky 17 600 Kč. Manžel žalované byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání do 5. 8. 2024, v současnosti pobírá nemocenské dávky. Žalobkyně má vyživovací povinnost k dvěma dětem, k nezletilému , Anonymizováno, , narozenému v roce 2013, a k již zletilému , Anonymizováno, , který studuje ve 3. ročníku denního studia na , Anonymizováno,  , Anonymizováno,  , Anonymizováno, , , Anonymizováno,  , Anonymizováno,  , Anonymizováno,  a , právnická osoba,  , Anonymizováno,  a , Anonymizováno, , , adresa, , jak vyplývá z potvrzení o studiu. Žalovaná hradí zálohy na elektřinu ve výši 4 200 Kč měsíčně a zálohy na plyn ve výši 3 500 Kč, dále vodné a stočné ve výši 1 000 Kč měsíčně, jak vyplývá z potvrzení o provedení tuzemských odchozích platbách a z platebního dokladu SIPO. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že kritériím stanoveným v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalované a spravedlivému uspořádání práv účastníků, a to i k výši dlužné jistiny odpovídá zaplacení jistiny ve splátkách po 4 000 Kč měsíčně, a to pod podmínkou ztráty výhody splátek. V případě, že se žalovaná zpozdí s úhradou byť jediné splátky, může věřitel vůči žalované uplatnit zesplatnění celého plnění.15. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. věty druhé a contrario. Žalovaná byla ve věci úspěšnější, v souvislosti s tímto řízením jí žádné náklady řízení nevznikly, proto jí soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu ve Strakonicích.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Pokud by podle tohoto rozsudku nebylo plněno řádně a včas, může být k návrhu soudem vykonán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSST:2025:7.C.74.2024.1","publishedAt":"2025-07-10","decisionAt":"2025-04-03","caseNumber":{"senate":7,"registry":"C","index":74,"year":2024,"pageNumber":99},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Lenka","lastName":"Bártová","titlesAfter":"","function":"samosoudkyně"},"courtCode":"OSST","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"O zaplacení 543 401,69 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_PRACOVNI","NEMOCENSKE_DAVKY","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}