{"uuid":"aac0e2ae-ee72-4757-99be-177217a941b9","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudkyň JUDr. Markéty Čermínové a JUDr. Renaty Hertlové v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 1, 501.218,72 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. května 2025, č. j. 30 C 119/2020-398","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Ve vyhovujícím výroku o věci samé se rozsudek ohledně částky 285 416 Kč potvrzuje a dále se mění tak, že se žaloba ohledně částky 66 677 Kč zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku o věci samé potvrzuje.II. Ve vyhovujícím výroku o věci samé se rozsudek ohledně částky 285 416 Kč potvrzuje a dále se mění tak, že se žaloba ohledně částky 66 677 Kč zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovaného povinným zaplatit žalobci 352 093 Kč, žalobu ohledně 1 149 125,72 Kč zamítl, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému uložil povinnost nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 na nezálohovaném znalečném 2 214 Kč a „dále k rukám žalobce“ 4 712 Kč. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení 1 501 218,772 Kč z titulu náhrady škody, jež mu měla být způsobena porušením povinnosti žalovaného coby advokáta, který jej dostatečně neinformoval o tom, že dovolání nemá odkladný účinek a že je povinen plnit na základě rozhodnutí odvolacího soudu, v důsledku čehož byla na jeho majetek vedena exekuce. Finálně (po doplnění a změnách žaloby) požadoval náhradu za vynaložené náklady exekuce ve výši 124 842,30 Kč, právní zastoupení v exekuci 29 700 Kč, ušlé nájemné z bytu ve výši 107 835,60 Kč, náklady na byt ve výši 70 402,39 Kč, ušlý výdělek po dobu pracovní neschopnosti ve výši 165 729 Kč, bankovní poplatek z blokace účtu ve výši 2 709,43 Kč a nespecifikovanou újmu na zdraví ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že povinnosti advokáta neporušil, zastoupení žalobce převzal až v odvolacím řízení, ten byl přítomen u vyhlášení rozhodnutí, které bylo srozumitelně odůvodněno, a byl jím poučen o tom, že podání mimořádného opravného prostředku neodkládá bez dalšího jeho vykonatelnost. Rozsudek odvolacího soudu byl žalobci doručen prostřednictvím jeho předchozího zástupce","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", jemuž jej soud omylem zaslal. Žalobce současně vznesl námitku promlčení uplatněných nároků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud I. stupně učinil skutková zjištění, popsaná v odstavcích 16. až 73. rozsudku, a dovodil, že žalovaný neprokázal tvrzení, že žalobce coby svého klienta náležitě poučil o tom, že pokud částky, které byl uznám povinným podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30.9.2013, č.j. 26 C 41/2007-154, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2014 pod č. j. 39 Co 126/2014-191, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2014 č. j. 39 Co 126/2014-191 , usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 11. 2014 pod č. j. 26 C 41/2007-208 a usnesení téhož soudu 26 C 41/2007- 245 ze dne 5. 1. 2016 zaplatit poškozenému ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", v uložené pariční lhůtě nezaplatí, hrozí mu exekuce, neboť podání dovolání nemá odkladný účinek. Neprokázal ani tvrzení, že žalobce (včas) informoval o obsahu rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 5. 1. 2016 (usnesení Městského soudu č.j. 39 Co 149/2015-245), kterým mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému náklady řízení ve výši 144 256 Kč, prokazatelně se tak stalo až dne 16. 8. 2016 (po zahájení exekuce na majetek žalobce). Právně soud I. stupně věc posoudil podle citovaných § 16 a 24 zákona 85/1996 Sb. o advokacii, dále uvedl, že ve smyslu 3079 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014 (o.z.), bude nárok posuzovat podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (obč. zák), pročež citoval § 619 odst. l, 620 odst. l a 629 odst. l o.z. (nesprávně uvedeno obč. zák.) a §§ 2894 odst. l, 2895, 2910, 2951 odst. l, 2952, 2958 a 2962 odst. 1 o.z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud I. stupně dovodil, že žalovaný v rámci své objektivní odpovědnosti advokáta odpovídá žalobci za škodu, která mu vznikla v důsledku uvedeného pochybení. Nároky žalobce nejsou promlčeny, neboť je uplatnil podáním, doručeným soudu 3.9.2018 a vědomost o zahájení exekučního řízení měl od 11.8.2016. Žalobci přiznal náhradu nákladů exekuce ve výši 124 842,30 Kč, právního zastoupení v exekuci ve výši 29 700 kč a bankovních poplatků ve výši 2 709 Kč, vše v souvislosti s exekucí, probíhající od 20.7.2016 do 7.5.2018. Dále mu přiznal náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti po psychické potíže ve výši 165 729 Kč a náhradu bolestného ve výši 29 113,70 Kč. K posledně uvedenému nároku poukázal na závěry znaleckého posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", podle něhož se žalobce od 5.12.2016 do 5.9.2019 léčil z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"diagnóza","anonStyle":"ANON"},{"text":" coby reakcí na nenadálou exekuci a ocenil bolestné 110 body, neboť jeho psychické obtíže v roce 2019 pominuly. Nároky na náhradu nákladů na byt a ušlého nájemného soud I. stupně zamítl s odůvodněním, že žalobce neprokázal existenci vážného zájemce o pronájem bytu. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) v situaci, kdy se procesně úspěšnější žalovaný náhrady nákladů řízení vzdal. Žalovanému uložil náhradu nákladů státu s odkazem na § 148 odst. l o.s.ř. a odůvodněním, že jím složená záloha ve výši 30 000 Kč byla zcela spotřebována a z rozpočtu bylo hrazeno 2 214 Kč, pročež na žalobce připadá úhrada 25 288, na žalovaného 6 926 Kč, „ z toho na účet státu 2 214 Kč a zbytek 4 712 Kč k rukám žalobce“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Proti rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci řízení. Žalobce ve svém odvolání proti zamítavému výroku a výrokům o náhradě nákladů řízení polemizoval se závěrem soudu I. stupně, kdy se dozvěděl o obsahu rozsudku odvolacího soudu s poukazem na to, že neformální zaslání tohoto rozsudku jeho předchozím zástupcem nemohlo způsobit právní důsledky. S odkazem na znalecké závěry zdůraznil, že jeho psychické obtíže měly příčinu v exekučním řízení, dovozoval, že přiznané odškodnění je „mizivé“ a není souladné se zásadou slušnosti, k čemuž poukazoval na to, že znalcem použita metodika není právním předpisem. Dovozoval dále, že nebyl soudem I. stupně poučen o svém důkazním břemenu k náhradě ušlého nájemného, pročež je jeho závěr v tomto směru pro něho překvapivý. Připomněl, že nikdy netvrdil, že by v tomto období byl byt rezervován pro konkrétního zájemce, ale že mu žalovaným způsobená exekuce v pronajmutí bytu zamezila. K náhradě nákladů namítl, že žalovaný by mu měl hradit náklady podle § 142 odst. 3 o. s. ř., protože rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a na úvaze soudu. Žalovaný by měl rovněž hradit náklady státu a soud I. stupně ve svém rozhodnutí nevzal v úvahu všechny zálohy, které žalobce platil a jsou v součtu vyšší, než náklady státu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud zamítavý výrok rozsudku změnil, jeho žalobě zcela vyhověl, přiznal mu náhradu nákladů řízení a náhradu nákladů státu uložil žalovanému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalovaný podal odvolání proti vyhovujícímu výroku rozsudku a výroku zavazujícího jej k náhradě nákladů řízení státu. Poukázal na svou námitku promlčení žalobcových nároků, k čemuž zdůraznil, že jeho podání ze dne 3. 9. 2018 bylo nesrozumitelné a až po jeho opakovaném doplnění se soud I. stupně ve věci orientoval natolik, že vyzval žalovaného, aby se k podané žalobě vyjádřil. Zdůraznil, že stavění běhu promlčecí doby podáním u soudu nastává až ve chvíli, kdy podání je učiněno nejen včas a řádně, tedy kdy jsou v něm specifikovány uplatňované nároky co do důvodu i výše. Z podání žalobce ze 3. 9. 2018 a jeho doplnění, která na výzvu soudu činil, je zjevné, že se v každém podání co do výše svých nároků lišil. Ohledně žalobcem uplatňované újmy na zdraví a ušlého výdělku poukázal na to, že podle provedeného dokazování měl žalobce zdravotní problémy již v době předcházející zahájení exekuce. K základu nároku poukazoval žalovaný na to, že s ohledem na dobu, která uplynula od podání návrhu žalobce v roce 2018 do výzvy soudu k doložení jeho e-mailové korespondence ve věci, ztratil v mezidobí přístup ke starší elektronické poště a tím se dostal do důkazní nouze i ohledně již neuchovaných textových zpráv a prokázání požadovaných skutečností již pro něho nebylo reálné. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud ve vyhovujícím výroku změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného dovozoval, že jeho podání ze dne 3.8.2018, kterým bylo řízení zahájeno, měl potřebné náležitosti a jeho nároky se proto nemohly promlčet. Ohledně svých zdravotních potíží poukázal na závěry znaleckého posudku s tím, že je žalovaný dezinterpretuje a dovozoval, že důkazní nouze stíhá žalovaného jako advokáta, který měl vést potřebnou dokumentaci a uschovávat klientský spis nejméně pět let ode dne ukončení poskytnutí právní služeb. Zopakoval, že žalovaný mu předmětný rozsudek a usnesení odvolací soudu před nařízením exekuce nedoručil a doplnil, že přes složenou zálohu ani neprovedl vyúčtování právních služeb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Z obsahu odvolání účastníků se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. písm. c), e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jejich podnětu přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o.s.ř. Dospěl k závěru, že částečně důvodné je odvolání žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že ve věci jsou dány podmínky pro odpovědnost žalovaného za škodu žalobce ve smyslu jím citovaného § 24 odst. l zákona o advokacii. Žalovaný přes opakované výzvy a poučení soudu I. stupně (zejména jednání dne 18.1.2022) v řízení zejména neprokázal, že žalobce dostatečně informoval o následcích, které pro něho bude mít nesplnění povinnosti, uložených mu rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17.9.2014, č.j. 39 Co 126/2014-191 ve spojení s jeho usnesením ze dne 5.1.2016 č.j. 39 Co 126/2014-191. Žalobce jako právní laik nemohl z rozsudku ze dne 17.9.2014, jakkoliv jej měl od 14.10.2024 k dispozici a z emailu ze dne 30.10.2014 (jímž odvolací soud provedl důkaz v souladu s § 213 odst. 4 o.s.ř.) věděl, že byl řádně doručen, sám seznat, že s nabytím jejich právní moci a uplynutím pariční lhůty je povinen v rozsahu potvrzení rozsudku soudu I. stupně splnit jím uloženou povinnost a že mimořádný opravný prostředek nemá odkladný účinek. Naopak z jeho uvedené emailové zprávy, adresované žalovanému, ze dne 30.10.2014 (citace: Doručení (rozsudku MS Praha) beru na vědomí….. vzhledem k tomu, že jste mne ihned po vyhlášení rozsudku informoval, že se odvoláme (míněno zjevně dovolání) a že pro mne z něho zatím nic nevyplývá, není zřejmě spěch) je zřejmé, že se domníval, že do rozhodnutí o dovolání plnit nemusí, a žalovaný nepodal důkaz o tom, že by jej na tento omyl upozornil. Usnesení odvolacího soudu ze dne 5.1.2016 pak dal žalovaný žalobci prokazatelně k dispozici až 16.8.2016 po zahájení exekučního řízení. Žalovaný konečně sám připouští, že se ohledně prokázání komunikace s žalobce v tomto směru (ohledně níže nepochybně nesl důkazní břemeno) ocitl v důkazní nouzi. Tato skutečnost jde k jeho tíži, neboť podle § 25 odst. l z. o advokacii je advokáta povinen vést o poskytování právních služeb vést přiměřenou dokumentaci. Závěr soudu I. stupně, že žalovaný v rámci své objektivní odpovědnosti advokáta za porušení svéprávní povinnosti ve smyslu § 16 zák. o advokacii odpovídá žalobci ve smyslu § 2910 o.z. za škodu či újmu, vzniklou mu v souvislosti s vedením exekuce na podkladě uvedených soudních rozhodnutí v důsledku jeho nedostatečné informovanosti o následku nesplnění uložených povinností, je proto správný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Není zřejmé, proč soud I. stupně dovozoval, že na věc je na místě aplikovat zák. č. 40/1964 Sb., účinný do 31.12.2013, když je zjevné, že k porušení povinnosti žalovaného jako advokáta došlo v roce 2014 (po vydání shora uvedených rozhodnutí). Vzdor této úvaze v odstavci 84 rozsudku však soud I. stupně nakonec věc posoudil správně podle správně citovaných ustanovení zák. č. 89/12 Sb., účinného od 1.1.2014 (o.z.) Při posuzování námitky promlčení, vznesené žalovaným, však dostatečně neuvážil počátek běhu promlčecí doby ve smyslu § 619 o.z. u jednotlivých nároků žalobce v kontextu s tím, kdy je u soudu řádně uplatnil. Žalobce řádně a včas uplatnil své nároky z odpovědnosti za škodu, vzniklou mu na nákladech exekuce (87 277 Kč), nákladech právního zastoupení v exekuci (29 700 Kč) ušlém výdělku při pracovní neschopnosti v důsledku psychické indispozice (165 729 Kč) a bankovních poplatcích v souvislosti s exekucí (2 709 Kč) podáním, doručeným soudu I. stupně dne 17.12.2018, kterým k jeho výzvě opravil neprojednatelnou žalobu. Tyto nároky, jestliže podle zjištění soudu I. stupně pracovní neschopnost žalobce skončila 25.3.2017 a exekuce skončila 7.5.2018 a od této doby se odvíjí k uvedeným nárokům běh promlčecí doby ve smyslu § 619 o.z., promlčeny v době jejich uplatnění nebyly a jsou opodstatněné z důvodů již soudem I. stupně vyložených.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Nárok na zaplacení další částky na náhradě nákladů exekuce ve výši 37 565,30 Kč (celkem v částce 124 842,30 Kč) však žalobce uplatnil až podáním, doručeným soudu I. stupně až dne 31.3.2022 po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí doby, stanovené § 629 odst. l o.z. a proto jej není žalovaný povinen podle § 609 o.z. splnit. Nárok na náhradu újmy na zdraví žalobce v kvantifikované a tedy ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř. soudem projednatelné podobě uplatnil až v podání, doručeném soudu I. stupně 10.7.2023, ačkoliv jeho psychiatrická léčba (v jejímž rámci mu podle ZP vznikl nárok na bolestné) skončila 5.9.2019 (to ověřil odvolací soud ze závěrů znaleckého posudku, jímž zopakoval důkaz v souladu s § 213 odst. 2 o.s.ř.). Uplatnil jej tedy zjevně rovněž po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí doby, stanovené § 629 odst. l o.z., a proto na něj není žalovaný povinen podle § 609","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"o.z. ničeho plnit. V této situaci již není rozhodné, že nárok nebyl ani uvedeným podáním uplatněn ve smyslu závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25Cdo 2596/2018 (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 94/20) řádně, neboť žaloba o náhradu nemajetkové újmy způsobené ublížením na zdraví je neurčitá, jestliže uvádí pouze jedinou souhrnnou částku požadované náhrady (zde 1 00 000 Kč) a nerozděluje ji na jednotlivé dílčí nároky (náhrada za bolest, za ztížení společenského uplatnění a za další nemajetkové újmy). Tomuto požadavku souhrnný nárok, uplatněný v podání, doručeném 10.7.2023, zcela zjevně nevyhovuje a soud I. stupně - majíc za to, že nárok není promlčen - tuto skutečnost pominul, třebaže závěry uvedeného rozhodnutí v rozsudku zmínil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Nárok žalobce je tak oproti částce, přiznané mu soudem I. stupně (352 093 Kč) důvodný jen v rozsahu 285 414 Kč, ve zbytku nároku ve výši 66 679 Kč (37 565,30 Kč a 29 113,70 Kč) pro jeho promlčení důvodný není a v tomto rozsahu je odvolání žalovaného opodstatněno. Pro úplnost odvolací soud dodává, že ve smyslu konstantní judikatury neshledal žádný rozpor žalovaným uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy, neboť žalobci nic nebránilo, aby své nároky uplatnil řádně včas. Účelem institutu promlčení je vést věřitele k tomu, aby uplatnil své právo bez zbytečného otálení v duchu zásady vigilantibus iura skripta sunt (právo přeje bdělým) a zamezit i z hlediska ochrany dlužníka a právní jistoty existenci dlouhodobě nevypořádaných právních vztahů. Samotné uplatnění zákonem dané námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 799/13). Takto lze námitku promlčení posoudit jen výjimečně v případě, kdy by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřené tvrdým postihem ve srovnáním s charakterem uplatňovaného práva a důvody jeho včasného neuplatnění. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 85/2010, sp.zn. 26 Cdo 45/2010, sp.zn. 30 Cdo 4112/2010, sp.zn. 30 Cdo 3825/2011 rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 643/04, I.ÚS 2364/11).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Odvolání žalobce opodstatněno není. Je nepochybné, že nárok na zaplacení 970 886,30 (1 000 000 Kč – 29 113,70 Kč) z titulu újmy na zdraví byl soudem I. stupně zamítnut (jakkoliv z jiného důvodu) správně, neboť je (i kdyby byl s odhlédnutím od jeho nedostatečné specifikace důvodný, což nebylo v řízení prokázáno) promlčen. Stran ostatních nároků (ušlé nájemné 107 835,60 Kč, platby za byt 70 402,39 Kč) se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o jejich nedůvodnosti. Platby za byt by žalobce musel vynaložit bez ohledu na pochybení žalovaného a předmětnou exekuci, mezi nimi a porušením právní povinnosti žalovaného tak není příčinná souvislost. Nárok žalobce na ušlé nájemné je zjevně jenom hypotetický, neboť v souvislosti s bytem v Kladně při jednání dne 13.7.2023 uvedl (k předchozí výzvě soudu I. stupně k prokázání nemožnosti prodeje či pronájmu bytu v příčinné souvislosti s pochybení žalovaného na jednání dne 9.5.2023) pouze tolik, že stávající nájemnice byt opustila a že jej uklízel a připravoval buď na prodej nebo na pronájem. Ze samotného tvrzení žalobce je tedy zjevné, že v rozhodné době ještě ani neměl rozmyšleno, jak s bytem naloží a žádného konkrétního zájemce o jeho pronájem neměl. Za této situace nebyl důvod jej dále poučovat ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., aby takovou skutečnost prokazoval. Ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Pouhé tvrzené zmaření zamýšleného záměru poškozeného k odškodnění nestačí. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn.30 Cdo 3292/2015).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Z uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 220 odst.1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že se žalobu ohledně částky 66 677 Kč zamítl a ohledně částky 285 416 Kč jej v tomto výroku a v zamítavém výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Žalovaný byl v řízení převážně (z 81%) úspěšný, poukaz žalobce na § 142 odst. 3 o.s.ř. je lichý, neboť rozhodnutí o žádném z přisouzených nároků nezáviselo na znaleckém posudku či na úvaze soudu a ve zbytku byla žaloba zamítnuta z důvodu promlčení. Žalovaný se však náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů vzdal, proto bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. výkladem a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Oběma účastníkům je nutno přisvědčit stran jejich výhrad proti rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení státu. Podle obsahu spisu v řízení vznikly státu náklady na soudem I. stupně přiznané svědečného svědka Knížka ve výši 70 Kč ( v rámci ústního jednání dne 6.9.2022) a náklady znalečného ve výši 28 560 Kč (přiznané znalci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" usnesením ze dne 18.7.2024, č.j. 30 C 119/2020-344) a 3 584 Kč ( přiznané témuž znalci nedatovaným usnesením č.j. 30 C 119/2000-375), celkem ve výši 27 214 Kč. Žalobce zaplatil na zálohách na výslech svědka 2000 Kč (záznam o složení č.l. 228) a na znalecký posudek 30 000 Kč (záznam o složení č.l.250) a 25 000 Kč (záznam o složení č.l.273) celkem 57 000 Kč. Náklady státu jsou tedy zcela kryty zaplacenou zálohou, jejíž přeplatek musí soud I. stupně žalobci naopak vrátit a žalovaný nemůže být zavázán k žádné úhradě nákladů státu, tím méně žalobci, jestliže měl převažující procesní úspěch. Pouze z důvodu jednoznačného vymezení dané situace rozhodl odvolací soud, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem uznal soud I. stupně žalovaného povinným zaplatit žalobci 352 093 Kč, žalobu ohledně 1 149 125,72 Kč zamítl, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému uložil povinnost nahradit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 na nezálohovaném znalečném 2 214 Kč a „dále k rukám žalobce“ 4 712 Kč. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení 1 501 218,772 Kč z titulu náhrady škody, jež mu měla být způsobena porušením povinnosti žalovaného coby advokáta, který jej dostatečně neinformoval o tom, že dovolání nemá odkladný účinek a že je povinen plnit na základě rozhodnutí odvolacího soudu, v důsledku čehož byla na jeho majetek vedena exekuce. Finálně (po doplnění a změnách žaloby) požadoval náhradu za vynaložené náklady exekuce ve výši 124 842,30 Kč, právní zastoupení v exekuci 29 700 Kč, ušlé nájemné z bytu ve výši 107 835,60 Kč, náklady na byt ve výši 70 402,39 Kč, ušlý výdělek po dobu pracovní neschopnosti ve výši 165 729 Kč, bankovní poplatek z blokace účtu ve výši 2 709,43 Kč a nespecifikovanou újmu na zdraví ve výši 1 000 000 Kč. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s obranou, že povinnosti advokáta neporušil, zastoupení žalobce převzal až v odvolacím řízení, ten byl přítomen u vyhlášení rozhodnutí, které bylo srozumitelně odůvodněno, a byl jím poučen o tom, že podání mimořádného opravného prostředku neodkládá bez dalšího jeho vykonatelnost. Rozsudek odvolacího soudu byl žalobci doručen prostřednictvím jeho předchozího zástupce, Anonymizováno, , tituly před jménem,  , jméno FO, , jemuž jej soud omylem zaslal. Žalobce současně vznesl námitku promlčení uplatněných nároků.2. Soud I. stupně učinil skutková zjištění, popsaná v odstavcích 16. až 73. rozsudku, a dovodil, že žalovaný neprokázal tvrzení, že žalobce coby svého klienta náležitě poučil o tom, že pokud částky, které byl uznám povinným podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 30.9.2013, č.j. 26 C 41/2007-154, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2014 pod č. j. 39 Co 126/2014-191, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2014 č. j. 39 Co 126/2014-191 , usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 27. 11. 2014 pod č. j. 26 C 41/2007-208 a usnesení téhož soudu 26 C 41/2007- 245 ze dne 5. 1. 2016 zaplatit poškozenému , jméno FO, , v uložené pariční lhůtě nezaplatí, hrozí mu exekuce, neboť podání dovolání nemá odkladný účinek. Neprokázal ani tvrzení, že žalobce (včas) informoval o obsahu rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 5. 1. 2016 (usnesení Městského soudu č.j. 39 Co 149/2015-245), kterým mu byla uložena povinnost zaplatit poškozenému náklady řízení ve výši 144 256 Kč, prokazatelně se tak stalo až dne 16. 8. 2016 (po zahájení exekuce na majetek žalobce). Právně soud I. stupně věc posoudil podle citovaných § 16 a 24 zákona 85/1996 Sb. o advokacii, dále uvedl, že ve smyslu 3079 odst. l zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1.1.2014 (o.z.), bude nárok posuzovat podle zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31.12.2013 (obč. zák), pročež citoval § 619 odst. l, 620 odst. l a 629 odst. l o.z. (nesprávně uvedeno obč. zák.) a §§ 2894 odst. l, 2895, 2910, 2951 odst. l, 2952, 2958 a 2962 odst. 1 o.z.3. Soud I. stupně dovodil, že žalovaný v rámci své objektivní odpovědnosti advokáta odpovídá žalobci za škodu, která mu vznikla v důsledku uvedeného pochybení. Nároky žalobce nejsou promlčeny, neboť je uplatnil podáním, doručeným soudu 3.9.2018 a vědomost o zahájení exekučního řízení měl od 11.8.2016. Žalobci přiznal náhradu nákladů exekuce ve výši 124 842,30 Kč, právního zastoupení v exekuci ve výši 29 700 kč a bankovních poplatků ve výši 2 709 Kč, vše v souvislosti s exekucí, probíhající od 20.7.2016 do 7.5.2018. Dále mu přiznal náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti po psychické potíže ve výši 165 729 Kč a náhradu bolestného ve výši 29 113,70 Kč. K posledně uvedenému nároku poukázal na závěry znaleckého posudku , tituly před jménem,  , jméno FO, , podle něhož se žalobce od 5.12.2016 do 5.9.2019 léčil z , diagnóza,  coby reakcí na nenadálou exekuci a ocenil bolestné 110 body, neboť jeho psychické obtíže v roce 2019 pominuly. Nároky na náhradu nákladů na byt a ušlého nájemného soud I. stupně zamítl s odůvodněním, že žalobce neprokázal existenci vážného zájemce o pronájem bytu. O náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) v situaci, kdy se procesně úspěšnější žalovaný náhrady nákladů řízení vzdal. Žalovanému uložil náhradu nákladů státu s odkazem na § 148 odst. l o.s.ř. a odůvodněním, že jím složená záloha ve výši 30 000 Kč byla zcela spotřebována a z rozpočtu bylo hrazeno 2 214 Kč, pročež na žalobce připadá úhrada 25 288, na žalovaného 6 926 Kč, „ z toho na účet státu 2 214 Kč a zbytek 4 712 Kč k rukám žalobce“.4. Proti rozsudku podali včasné odvolání oba účastníci řízení. Žalobce ve svém odvolání proti zamítavému výroku a výrokům o náhradě nákladů řízení polemizoval se závěrem soudu I. stupně, kdy se dozvěděl o obsahu rozsudku odvolacího soudu s poukazem na to, že neformální zaslání tohoto rozsudku jeho předchozím zástupcem nemohlo způsobit právní důsledky. S odkazem na znalecké závěry zdůraznil, že jeho psychické obtíže měly příčinu v exekučním řízení, dovozoval, že přiznané odškodnění je „mizivé“ a není souladné se zásadou slušnosti, k čemuž poukazoval na to, že znalcem použita metodika není právním předpisem. Dovozoval dále, že nebyl soudem I. stupně poučen o svém důkazním břemenu k náhradě ušlého nájemného, pročež je jeho závěr v tomto směru pro něho překvapivý. Připomněl, že nikdy netvrdil, že by v tomto období byl byt rezervován pro konkrétního zájemce, ale že mu žalovaným způsobená exekuce v pronajmutí bytu zamezila. K náhradě nákladů namítl, že žalovaný by mu měl hradit náklady podle § 142 odst. 3 o. s. ř., protože rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a na úvaze soudu. Žalovaný by měl rovněž hradit náklady státu a soud I. stupně ve svém rozhodnutí nevzal v úvahu všechny zálohy, které žalobce platil a jsou v součtu vyšší, než náklady státu. Žalobce navrhl, aby odvolací soud zamítavý výrok rozsudku změnil, jeho žalobě zcela vyhověl, přiznal mu náhradu nákladů řízení a náhradu nákladů státu uložil žalovanému.5. Žalovaný podal odvolání proti vyhovujícímu výroku rozsudku a výroku zavazujícího jej k náhradě nákladů řízení státu. Poukázal na svou námitku promlčení žalobcových nároků, k čemuž zdůraznil, že jeho podání ze dne 3. 9. 2018 bylo nesrozumitelné a až po jeho opakovaném doplnění se soud I. stupně ve věci orientoval natolik, že vyzval žalovaného, aby se k podané žalobě vyjádřil. Zdůraznil, že stavění běhu promlčecí doby podáním u soudu nastává až ve chvíli, kdy podání je učiněno nejen včas a řádně, tedy kdy jsou v něm specifikovány uplatňované nároky co do důvodu i výše. Z podání žalobce ze 3. 9. 2018 a jeho doplnění, která na výzvu soudu činil, je zjevné, že se v každém podání co do výše svých nároků lišil. Ohledně žalobcem uplatňované újmy na zdraví a ušlého výdělku poukázal na to, že podle provedeného dokazování měl žalobce zdravotní problémy již v době předcházející zahájení exekuce. K základu nároku poukazoval žalovaný na to, že s ohledem na dobu, která uplynula od podání návrhu žalobce v roce 2018 do výzvy soudu k doložení jeho e-mailové korespondence ve věci, ztratil v mezidobí přístup ke starší elektronické poště a tím se dostal do důkazní nouze i ohledně již neuchovaných textových zpráv a prokázání požadovaných skutečností již pro něho nebylo reálné. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud ve vyhovujícím výroku změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne.6. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného dovozoval, že jeho podání ze dne 3.8.2018, kterým bylo řízení zahájeno, měl potřebné náležitosti a jeho nároky se proto nemohly promlčet. Ohledně svých zdravotních potíží poukázal na závěry znaleckého posudku s tím, že je žalovaný dezinterpretuje a dovozoval, že důkazní nouze stíhá žalovaného jako advokáta, který měl vést potřebnou dokumentaci a uschovávat klientský spis nejméně pět let ode dne ukončení poskytnutí právní služeb. Zopakoval, že žalovaný mu předmětný rozsudek a usnesení odvolací soudu před nařízením exekuce nedoručil a doplnil, že přes složenou zálohu ani neprovedl vyúčtování právních služeb.7. Z obsahu odvolání účastníků se podávají odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. písm. c), e) a g) o.s.ř. Odvolací soud proto z jejich podnětu přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, v intencích § 212 a § 212a o.s.ř. Dospěl k závěru, že částečně důvodné je odvolání žalovaného.8. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že ve věci jsou dány podmínky pro odpovědnost žalovaného za škodu žalobce ve smyslu jím citovaného § 24 odst. l zákona o advokacii. Žalovaný přes opakované výzvy a poučení soudu I. stupně (zejména jednání dne 18.1.2022) v řízení zejména neprokázal, že žalobce dostatečně informoval o následcích, které pro něho bude mít nesplnění povinnosti, uložených mu rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17.9.2014, č.j. 39 Co 126/2014-191 ve spojení s jeho usnesením ze dne 5.1.2016 č.j. 39 Co 126/2014-191. Žalobce jako právní laik nemohl z rozsudku ze dne 17.9.2014, jakkoliv jej měl od 14.10.2024 k dispozici a z emailu ze dne 30.10.2014 (jímž odvolací soud provedl důkaz v souladu s § 213 odst. 4 o.s.ř.) věděl, že byl řádně doručen, sám seznat, že s nabytím jejich právní moci a uplynutím pariční lhůty je povinen v rozsahu potvrzení rozsudku soudu I. stupně splnit jím uloženou povinnost a že mimořádný opravný prostředek nemá odkladný účinek. Naopak z jeho uvedené emailové zprávy, adresované žalovanému, ze dne 30.10.2014 (citace: Doručení (rozsudku MS Praha) beru na vědomí….. vzhledem k tomu, že jste mne ihned po vyhlášení rozsudku informoval, že se odvoláme (míněno zjevně dovolání) a že pro mne z něho zatím nic nevyplývá, není zřejmě spěch) je zřejmé, že se domníval, že do rozhodnutí o dovolání plnit nemusí, a žalovaný nepodal důkaz o tom, že by jej na tento omyl upozornil. Usnesení odvolacího soudu ze dne 5.1.2016 pak dal žalovaný žalobci prokazatelně k dispozici až 16.8.2016 po zahájení exekučního řízení. Žalovaný konečně sám připouští, že se ohledně prokázání komunikace s žalobce v tomto směru (ohledně níže nepochybně nesl důkazní břemeno) ocitl v důkazní nouzi. Tato skutečnost jde k jeho tíži, neboť podle § 25 odst. l z. o advokacii je advokáta povinen vést o poskytování právních služeb vést přiměřenou dokumentaci. Závěr soudu I. stupně, že žalovaný v rámci své objektivní odpovědnosti advokáta za porušení svéprávní povinnosti ve smyslu § 16 zák. o advokacii odpovídá žalobci ve smyslu § 2910 o.z. za škodu či újmu, vzniklou mu v souvislosti s vedením exekuce na podkladě uvedených soudních rozhodnutí v důsledku jeho nedostatečné informovanosti o následku nesplnění uložených povinností, je proto správný.9. Není zřejmé, proč soud I. stupně dovozoval, že na věc je na místě aplikovat zák. č. 40/1964 Sb., účinný do 31.12.2013, když je zjevné, že k porušení povinnosti žalovaného jako advokáta došlo v roce 2014 (po vydání shora uvedených rozhodnutí). Vzdor této úvaze v odstavci 84 rozsudku však soud I. stupně nakonec věc posoudil správně podle správně citovaných ustanovení zák. č. 89/12 Sb., účinného od 1.1.2014 (o.z.) Při posuzování námitky promlčení, vznesené žalovaným, však dostatečně neuvážil počátek běhu promlčecí doby ve smyslu § 619 o.z. u jednotlivých nároků žalobce v kontextu s tím, kdy je u soudu řádně uplatnil. Žalobce řádně a včas uplatnil své nároky z odpovědnosti za škodu, vzniklou mu na nákladech exekuce (87 277 Kč), nákladech právního zastoupení v exekuci (29 700 Kč) ušlém výdělku při pracovní neschopnosti v důsledku psychické indispozice (165 729 Kč) a bankovních poplatcích v souvislosti s exekucí (2 709 Kč) podáním, doručeným soudu I. stupně dne 17.12.2018, kterým k jeho výzvě opravil neprojednatelnou žalobu. Tyto nároky, jestliže podle zjištění soudu I. stupně pracovní neschopnost žalobce skončila 25.3.2017 a exekuce skončila 7.5.2018 a od této doby se odvíjí k uvedeným nárokům běh promlčecí doby ve smyslu § 619 o.z., promlčeny v době jejich uplatnění nebyly a jsou opodstatněné z důvodů již soudem I. stupně vyložených.10. Nárok na zaplacení další částky na náhradě nákladů exekuce ve výši 37 565,30 Kč (celkem v částce 124 842,30 Kč) však žalobce uplatnil až podáním, doručeným soudu I. stupně až dne 31.3.2022 po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí doby, stanovené § 629 odst. l o.z. a proto jej není žalovaný povinen podle § 609 o.z. splnit. Nárok na náhradu újmy na zdraví žalobce v kvantifikované a tedy ve smyslu § 153 odst. 2 o.s.ř. soudem projednatelné podobě uplatnil až v podání, doručeném soudu I. stupně 10.7.2023, ačkoliv jeho psychiatrická léčba (v jejímž rámci mu podle ZP vznikl nárok na bolestné) skončila 5.9.2019 (to ověřil odvolací soud ze závěrů znaleckého posudku, jímž zopakoval důkaz v souladu s § 213 odst. 2 o.s.ř.). Uplatnil jej tedy zjevně rovněž po uplynutí tříleté subjektivní promlčecí doby, stanovené § 629 odst. l o.z., a proto na něj není žalovaný povinen podle § 609, Anonymizováno, o.z. ničeho plnit. V této situaci již není rozhodné, že nárok nebyl ani uvedeným podáním uplatněn ve smyslu závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 25Cdo 2596/2018 (publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 94/20) řádně, neboť žaloba o náhradu nemajetkové újmy způsobené ublížením na zdraví je neurčitá, jestliže uvádí pouze jedinou souhrnnou částku požadované náhrady (zde 1 00 000 Kč) a nerozděluje ji na jednotlivé dílčí nároky (náhrada za bolest, za ztížení společenského uplatnění a za další nemajetkové újmy). Tomuto požadavku souhrnný nárok, uplatněný v podání, doručeném 10.7.2023, zcela zjevně nevyhovuje a soud I. stupně - majíc za to, že nárok není promlčen - tuto skutečnost pominul, třebaže závěry uvedeného rozhodnutí v rozsudku zmínil.11. Nárok žalobce je tak oproti částce, přiznané mu soudem I. stupně (352 093 Kč) důvodný jen v rozsahu 285 414 Kč, ve zbytku nároku ve výši 66 679 Kč (37 565,30 Kč a 29 113,70 Kč) pro jeho promlčení důvodný není a v tomto rozsahu je odvolání žalovaného opodstatněno. Pro úplnost odvolací soud dodává, že ve smyslu konstantní judikatury neshledal žádný rozpor žalovaným uplatněné námitky promlčení s dobrými mravy, neboť žalobci nic nebránilo, aby své nároky uplatnil řádně včas. Účelem institutu promlčení je vést věřitele k tomu, aby uplatnil své právo bez zbytečného otálení v duchu zásady vigilantibus iura skripta sunt (právo přeje bdělým) a zamezit i z hlediska ochrany dlužníka a právní jistoty existenci dlouhodobě nevypořádaných právních vztahů. Samotné uplatnění zákonem dané námitky promlčení není v rozporu s dobrými mravy neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 799/13). Takto lze námitku promlčení posoudit jen výjimečně v případě, kdy by byla výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by byl zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby nepřiměřené tvrdým postihem ve srovnáním s charakterem uplatňovaného práva a důvody jeho včasného neuplatnění. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 85/2010, sp.zn. 26 Cdo 45/2010, sp.zn. 30 Cdo 4112/2010, sp.zn. 30 Cdo 3825/2011 rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 643/04, I.ÚS 2364/11).12. Odvolání žalobce opodstatněno není. Je nepochybné, že nárok na zaplacení 970 886,30 (1 000 000 Kč – 29 113,70 Kč) z titulu újmy na zdraví byl soudem I. stupně zamítnut (jakkoliv z jiného důvodu) správně, neboť je (i kdyby byl s odhlédnutím od jeho nedostatečné specifikace důvodný, což nebylo v řízení prokázáno) promlčen. Stran ostatních nároků (ušlé nájemné 107 835,60 Kč, platby za byt 70 402,39 Kč) se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o jejich nedůvodnosti. Platby za byt by žalobce musel vynaložit bez ohledu na pochybení žalovaného a předmětnou exekuci, mezi nimi a porušením právní povinnosti žalovaného tak není příčinná souvislost. Nárok žalobce na ušlé nájemné je zjevně jenom hypotetický, neboť v souvislosti s bytem v Kladně při jednání dne 13.7.2023 uvedl (k předchozí výzvě soudu I. stupně k prokázání nemožnosti prodeje či pronájmu bytu v příčinné souvislosti s pochybení žalovaného na jednání dne 9.5.2023) pouze tolik, že stávající nájemnice byt opustila a že jej uklízel a připravoval buď na prodej nebo na pronájem. Ze samotného tvrzení žalobce je tedy zjevné, že v rozhodné době ještě ani neměl rozmyšleno, jak s bytem naloží a žádného konkrétního zájemce o jeho pronájem neměl. Za této situace nebyl důvod jej dále poučovat ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., aby takovou skutečnost prokazoval. Ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. Pouhé tvrzené zmaření zamýšleného záměru poškozeného k odškodnění nestačí. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn.30 Cdo 3292/2015).13. Z uvedených důvodů proto odvolací soud podle § 220 odst.1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku o věci samé tak, že se žalobu ohledně částky 66 677 Kč zamítl a ohledně částky 285 416 Kč jej v tomto výroku a v zamítavém výroku o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil. Žalovaný byl v řízení převážně (z 81%) úspěšný, poukaz žalobce na § 142 odst. 3 o.s.ř. je lichý, neboť rozhodnutí o žádném z přisouzených nároků nezáviselo na znaleckém posudku či na úvaze soudu a ve zbytku byla žaloba zamítnuta z důvodu promlčení. Žalovaný se však náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů vzdal, proto bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. výkladem a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.14. Oběma účastníkům je nutno přisvědčit stran jejich výhrad proti rozhodnutí soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení státu. Podle obsahu spisu v řízení vznikly státu náklady na soudem I. stupně přiznané svědečného svědka Knížka ve výši 70 Kč ( v rámci ústního jednání dne 6.9.2022) a náklady znalečného ve výši 28 560 Kč (přiznané znalci , tituly před jménem,  , jméno FO,  usnesením ze dne 18.7.2024, č.j. 30 C 119/2020-344) a 3 584 Kč ( přiznané témuž znalci nedatovaným usnesením č.j. 30 C 119/2000-375), celkem ve výši 27 214 Kč. Žalobce zaplatil na zálohách na výslech svědka 2000 Kč (záznam o složení č.l. 228) a na znalecký posudek 30 000 Kč (záznam o složení č.l.250) a 25 000 Kč (záznam o složení č.l.273) celkem 57 000 Kč. Náklady státu jsou tedy zcela kryty zaplacenou zálohou, jejíž přeplatek musí soud I. stupně žalobci naopak vrátit a žalovaný nemůže být zavázán k žádné úhradě nákladů státu, tím méně žalobci, jestliže měl převažující procesní úspěch. Pouze z důvodu jednoznačného vymezení dané situace rozhodl odvolací soud, že Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je za podmínek § 237 o.s.ř. přípustné dovolání, které lze podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2025:19.Co.259.2025.450","publishedAt":"2026-11-04","decisionAt":"2025-10-02","caseNumber":{"senate":19,"registry":"Co","index":259,"year":2025,"pageNumber":450},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Irena","lastName":"Saralievová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení 1, 501.218,72 Kč","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":30,"registry":"C","index":119,"year":2020,"pageNumber":398},"affectedDate":"2025-05-06","courtCode":"OSPH01","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"148","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"153","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"213","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SVEDECNE","NAHRADA_ZA_ZTRATU_NA_VYDELKU","ADVOKACIE","BOLESTNE","ZNALECKY_POSUDEK"]},"styles":[{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}