{"uuid":"abfbef17-fdfb-44e1-bf0c-b3d80433df73","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Soltanové a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Pavlíny Havelkové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky ve výši 96 000 Kč, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 26. října 2020, č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 26. října 2020 se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 12 680,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek Okresního soudu v Liberci č.j. [číslo jednací] ze dne 26. října 2020 se potvrzuje.\nII. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 12 680,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 96 000 Kč, výrokem II povinnost uhradit žalobci náklady řízení v částce 71 334 Kč, obojí do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal na původně na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" areál ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", coby žalovaném zaplacení částky 105 000 Kč s příslušenstvím, z titulu odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Žalobce byl dle svých (druhou stranou nijak nesporovaných) tvrzení, že byl u uvedené společnosti zaměstnán na základě dohody o provedení práce jako staniční pracovník a pracovník na pomocné práce v areálu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována dvě slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" a okolí. V průběhu trvání pracovního poměru, dne 27. 8. 2011, žalobce utrpěl pracovní úraz na bobové dráze, kterou použil (dle vlastní verze na příkaz svého vedoucího pracovníka pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":"), aby se dopravil na své pracoviště na horní stanici lanové dráhy. Žalobce byl po úrazu dne 27. 8. 2011 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v Krajské nemocnici ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" do dne 13. 9. 2011, nadále byl ošetřován ambulantně. Z pracovního úrazu mu však zůstaly trvalé následky spočívající ve ztrátovém poškození nervu; není schopen aktivního pohybu nohy, nemůže zvedat špičku. Kvůli úrazu musí trvale nosit protetickou pomůcku. Žalobce si nechal následně MUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", praktickým lékařem pro dospělé, vypracovat bodové hodnocení pracovního úrazu a trvalých následků. Na základě jeho závěrů měl žalobce za to, že mu vznikl nárok na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění v rozsahu 875 bodů (při hodnotě bodu v částce 120 Kč), tj. ve výši 105 000 Kč. Žalovaný nárok žalobce neuznal, přes závěr oblastního inspektorátu práce argumentoval tím, že se v tomto případě nejednalo o pracovní úraz. Došlo k němu při cestě na pracoviště žalobce, když místem k plnění pracovních úkolů byla horní stanice lanové dráhy; úraz se stal mimo pracovní dobu. Žalobce bez vědomí vedoucího směny i kohokoliv jiného v jejich nepřítomnosti svévolně užil prostředek zaměstnavatele, překonal překážku a sám, aniž by kohokoliv požádal a upozornil na svoji přítomnost, natož aby mu od zaměstnavatele tento způsob dopravy byl umožněn s asistencí, se nechal vyvézt nepřipoutaný bobem připraveným pro kontrolní jízdu vedoucího směny a na konci vleku začal z rozjetého bobu vystupovat. Tím porušil veškeré bezpečnostní předpisy bobové dráhy, navíc užil zcela neoprávněně zaměstnavatelův prostředek a v přímé souvislosti s tímto svým postupem si přivodil úraz. Soud prvního stupně o nároku rozhodoval poté, kdy předchozím rozsudkem č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 9. února 2018 žalobu zamítl. Uvedený rozsudek byl rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" coby soudu odvolacího pod č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 30. ledna 2019 co do částky 9 000 Kč potvrzen. V rozsahu částky 96 000 Kč odpovídací nároku žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud měl za to, že pro úplné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu podle § 367 odst. 1 zákoníku práce tehdejší skutkové ani právní závěry soudu prvního stupně neposkytovaly opodstatnění. Ani odůvodnění prvoinstančního rozsudku nebylo přesvědčivé, nevypořádalo se s rozpory pramenícími z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a z chybného vyhodnocení otázky procesních břemen tížících strany sporu. Odvolací soud zároveň ohledně liberačních důvodů pro částečné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu podle § 367 odst. 2 zákoníku práce zdůraznil, že existuje kvalitativní rozdíl mezi důvodem k částečnému zproštění odpovědnosti zaměstnavatele pro porušení bezpečnostních předpisů a z důvodů lehkomyslného jednání zaměstnance. Odvolací soud konstatoval, že v posuzované věci se jedná o pracovní úraz, dále že bodové ohodnocení úrazu učiněné praktickým lékařem MUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" je dostatečným důkazním prostředkem k prokazování výše nároku. Soudu prvního stupně bylo uloženo vyzvat žalobce k podrobnějšímu vylíčení toho, kdy, kde a jakou formou příkaz k použití bobové dráhy dne 27. 8. 2011 obdržel, konfrontovat s tím následně tvrzení svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" (jenž uvedl, že v uvedený den žalobce viděl až při poskytování první pomoci). Odvolací soud dodal, že ani prokázaná absence konkrétního příkazu v den úrazu (za použití nepřímých důkazů) by coby dostatečný liberační důvod neobstála za situace, kdy zajišťování přepravy žalobce (a to i s ohledem na jeho tehdejší věk) čtyřkolkou na místo výkonu práce nebylo ze strany žalovaného nahrazeno jiným způsobem. Dále se měl soud prvního stupně zabývat tím, zda žalovaný tvrdil a prokázal liberační důvody ve smyslu § 367 odst. 1, 2 zákoníku práce Odvolací soud v kasačním rozhodnutí uzavřel, že z hlediska naplnění liberačních důvodů na straně zaměstnavatele v naznačených poměrech je zásadní věcí existence konkrétního příkazu ze strany pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" vůči žalobci, ale stejně tak (z hlediska posouzení otázky lehkomyslného jednání coby jednání odporující obvyklému způsobu chování ostatních zaměstnanců) i obecnější praxe, jež po vydání zákazu použít čtyřkolku byla pro přibližování zaměstnanců v areálu zavedena, resp. žalovaným tolerována. Soud prvního stupně po doplnění řízení o příslušné výzvy vůči oběma účastníkům, směřující ke splnění jejich povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, vzal za prokázané, že pro přemísťování zaměstnanců na místo výkonu práce, nacházející se v horní části sjezdovky, se zásadně používala čtyřkolka, popř. osobní automobily, nicméně někteří brigádníci byli dopravováni i bobovou dráhou (a to se ve třech případech týkalo i samotného žalobce). Žalobci se v obecné rovině dostalo poučení, jak bobovou dráhu za účelem přepravy nahoru používat. V den vzniku úrazu však žalobce použil bobovou dráhu bez toho, že by jej kdokoliv dozoroval. V důsledku momentální obavy z úspěšného zvládnutí výstupu z jedoucího vozíku bobové dráhy se žalobce při vlastním výstupu zranil. Soud prvního stupně, vázán závazným právním názorem odvolacího soudu v otázce klasifikace úrazu coby pracovního a dostatečnosti důkazního prostředku v podobě zpracovaného bodového ohodnocení, se v dalším zaměřil na posuzování otázky existence okolností zakládajících liberační důvod ve smyslu § 367 zákoníku práce. Dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky uvedeného ustanovení, neshledal důvody pro úplné ani částečné zproštění odpovědnosti. Soud prvního stupně proto svým novým rozsudkem přiznal žalobci zbývající částku 96 000 Kč O nákladech dosavadního řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., ve sporu převážně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 71 334 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 96 000 Kč, výrokem II povinnost uhradit žalobci náklady řízení v částce 71 334 Kč, obojí do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. Soud prvního stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal na původně na [právnická osoba] areál [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], coby žalovaném zaplacení částky 105 000 Kč s příslušenstvím, z titulu odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění. Žalobce byl dle svých (druhou stranou nijak nesporovaných) tvrzení, že byl u uvedené společnosti zaměstnán na základě dohody o provedení práce jako staniční pracovník a pracovník na pomocné práce v areálu [anonymizována dvě slova] [obec] a okolí. V průběhu trvání pracovního poměru, dne 27. 8. 2011, žalobce utrpěl pracovní úraz na bobové dráze, kterou použil (dle vlastní verze na příkaz svého vedoucího pracovníka pana [příjmení]), aby se dopravil na své pracoviště na horní stanici lanové dráhy. Žalobce byl po úrazu dne 27. 8. 2011 [anonymizováno] v Krajské nemocnici [obec] do dne 13. 9. 2011, nadále byl ošetřován ambulantně. Z pracovního úrazu mu však zůstaly trvalé následky spočívající ve ztrátovém poškození nervu; není schopen aktivního pohybu nohy, nemůže zvedat špičku. Kvůli úrazu musí trvale nosit protetickou pomůcku. Žalobce si nechal následně MUDr. [jméno] [příjmení], praktickým lékařem pro dospělé, vypracovat bodové hodnocení pracovního úrazu a trvalých následků. Na základě jeho závěrů měl žalobce za to, že mu vznikl nárok na odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění v rozsahu 875 bodů (při hodnotě bodu v částce 120 Kč), tj. ve výši 105 000 Kč. Žalovaný nárok žalobce neuznal, přes závěr oblastního inspektorátu práce argumentoval tím, že se v tomto případě nejednalo o pracovní úraz. Došlo k němu při cestě na pracoviště žalobce, když místem k plnění pracovních úkolů byla horní stanice lanové dráhy; úraz se stal mimo pracovní dobu. Žalobce bez vědomí vedoucího směny i kohokoliv jiného v jejich nepřítomnosti svévolně užil prostředek zaměstnavatele, překonal překážku a sám, aniž by kohokoliv požádal a upozornil na svoji přítomnost, natož aby mu od zaměstnavatele tento způsob dopravy byl umožněn s asistencí, se nechal vyvézt nepřipoutaný bobem připraveným pro kontrolní jízdu vedoucího směny a na konci vleku začal z rozjetého bobu vystupovat. Tím porušil veškeré bezpečnostní předpisy bobové dráhy, navíc užil zcela neoprávněně zaměstnavatelův prostředek a v přímé souvislosti s tímto svým postupem si přivodil úraz. Soud prvního stupně o nároku rozhodoval poté, kdy předchozím rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 9. února 2018 žalobu zamítl. Uvedený rozsudek byl rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka [obec] coby soudu odvolacího pod č.j. [číslo jednací] ze dne 30. ledna 2019 co do částky 9 000 Kč potvrzen. V rozsahu částky 96 000 Kč odpovídací nároku žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění a rozhodnutí o náhradě nákladů řízení byl rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud měl za to, že pro úplné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu podle § 367 odst. 1 zákoníku práce tehdejší skutkové ani právní závěry soudu prvního stupně neposkytovaly opodstatnění. Ani odůvodnění prvoinstančního rozsudku nebylo přesvědčivé, nevypořádalo se s rozpory pramenícími z nedostatečně zjištěného skutkového stavu a z chybného vyhodnocení otázky procesních břemen tížících strany sporu. Odvolací soud zároveň ohledně liberačních důvodů pro částečné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu podle § 367 odst. 2 zákoníku práce zdůraznil, že existuje kvalitativní rozdíl mezi důvodem k částečnému zproštění odpovědnosti zaměstnavatele pro porušení bezpečnostních předpisů a z důvodů lehkomyslného jednání zaměstnance. Odvolací soud konstatoval, že v posuzované věci se jedná o pracovní úraz, dále že bodové ohodnocení úrazu učiněné praktickým lékařem MUDr. [jméno] [příjmení] je dostatečným důkazním prostředkem k prokazování výše nároku. Soudu prvního stupně bylo uloženo vyzvat žalobce k podrobnějšímu vylíčení toho, kdy, kde a jakou formou příkaz k použití bobové dráhy dne 27. 8. 2011 obdržel, konfrontovat s tím následně tvrzení svědka [příjmení] (jenž uvedl, že v uvedený den žalobce viděl až při poskytování první pomoci). Odvolací soud dodal, že ani prokázaná absence konkrétního příkazu v den úrazu (za použití nepřímých důkazů) by coby dostatečný liberační důvod neobstála za situace, kdy zajišťování přepravy žalobce (a to i s ohledem na jeho tehdejší věk) čtyřkolkou na místo výkonu práce nebylo ze strany žalovaného nahrazeno jiným způsobem. Dále se měl soud prvního stupně zabývat tím, zda žalovaný tvrdil a prokázal liberační důvody ve smyslu § 367 odst. 1, 2 zákoníku práce Odvolací soud v kasačním rozhodnutí uzavřel, že z hlediska naplnění liberačních důvodů na straně zaměstnavatele v naznačených poměrech je zásadní věcí existence konkrétního příkazu ze strany pana [příjmení] vůči žalobci, ale stejně tak (z hlediska posouzení otázky lehkomyslného jednání coby jednání odporující obvyklému způsobu chování ostatních zaměstnanců) i obecnější praxe, jež po vydání zákazu použít čtyřkolku byla pro přibližování zaměstnanců v areálu zavedena, resp. žalovaným tolerována. Soud prvního stupně po doplnění řízení o příslušné výzvy vůči oběma účastníkům, směřující ke splnění jejich povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, vzal za prokázané, že pro přemísťování zaměstnanců na místo výkonu práce, nacházející se v horní části sjezdovky, se zásadně používala čtyřkolka, popř. osobní automobily, nicméně někteří brigádníci byli dopravováni i bobovou dráhou (a to se ve třech případech týkalo i samotného žalobce). Žalobci se v obecné rovině dostalo poučení, jak bobovou dráhu za účelem přepravy nahoru používat. V den vzniku úrazu však žalobce použil bobovou dráhu bez toho, že by jej kdokoliv dozoroval. V důsledku momentální obavy z úspěšného zvládnutí výstupu z jedoucího vozíku bobové dráhy se žalobce při vlastním výstupu zranil. Soud prvního stupně, vázán závazným právním názorem odvolacího soudu v otázce klasifikace úrazu coby pracovního a dostatečnosti důkazního prostředku v podobě zpracovaného bodového ohodnocení, se v dalším zaměřil na posuzování otázky existence okolností zakládajících liberační důvod ve smyslu § 367 zákoníku práce. Dospěl k závěru, že nebyly naplněny podmínky uvedeného ustanovení, neshledal důvody pro úplné ani částečné zproštění odpovědnosti. Soud prvního stupně proto svým novým rozsudkem přiznal žalobci zbývající částku 96 000 Kč O nákladech dosavadního řízení rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., ve sporu převážně úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 71 334 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku se včas odvolal žalovaný, rozsudek napadá v celém rozsahu. Podle jeho názoru z odůvodnění rozhodnutí neplyne, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil při provádění důkazů a proč neprovedl důkazy další. Postrádá ze strany soudu prvního stupně řešení otázky těžkého batohu, který zásadně ovlivnil chování žalobce při vystupování. Dle žalovaného mohl žalobce z bobu vyskočit jinde než na místě, kde k tomu došlo (tzv. bezpečná místa za tím účelem zřízená). Žalobce vyskočil z bobu jen a pouze na základě svého momentálního subjektivního rozhodnutí. Přitom musel vědět, že bob může opustit na bezpečnějším místě a že mu po projetí kritického bodu nic nehrozí, a tak pouze zazmatkoval. Podle názoru žalovaného z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce (zjednodušeně) přišel v den úrazu na dolní stanici bobové dráhy, kde nikdo nebyl a nikdo ho nemohl vidět. Přesto, že měl časovou rezervu do zahájení svojí pracovní doby, na nikoho dalšího nepočkal, ale nastoupil sám do dvojbobu, nepřipoutal se, dal si na klín těžký batoh, po dojezdu bobu zazmatkoval, vyskočil, přičemž batoh mu skok značně zkomplikoval, a zranil se. Žalobce už s ohledem na svůj věk musel vědět, že postupuje způsobem, jímž si může způsobit újmu na zdraví, a bez přiměřených důvodů spoléhal, že k poškození zdraví nedojde. Podle názoru žalovaného přiznání částky 96 000 Kč z titulu nároků z pracovního úrazu žalobci, který si úraz zavinil svou vlastní lehkomyslností a neopatrností, je v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu v projednávaném rozsahu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů obou řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. K odvolání žalovaného se písemně vyjádřil žalobce; s napadeným rozhodnutím se ztotožnil. Žalovaný se nemohl zcela zprostit odpovědnosti za škodu, neboť k tomu by mohlo dojít jen tehdy, pokud by žalobce svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoli s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování by byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. V den, kdy došlo k pracovnímu úrazu, nemohl žalobce použít obvyklou dopravu čtyřkolkou, a tak na pokyn nadřízeného použil k dopravě bobovou dráhu, protože tento způsob dopravy již použil dříve, a to také na pokyn nadřízeného pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":". Toto jednání žalobce nemůže být porušením pokynu ohledně bezpečnosti práce, který by žalovaný soustavně vyžadoval či kontroloval. Z následného dokazování naopak plyne, že samotný pokyn vedoucího pracovníka žalovaného sám o sobě nebyl v rozporu s pravidly bezpečnosti práce, a to dokonce ani v prvním případě jízdy žalobce na bobové dráze. K námitce odvolatele, že si měl dát batoh vedle sebe, žalobce uvádí, že to není možné, jelikož na bocích na něj není prostor. Zároveň neguje názor žalovaného, že by batoh byl těžký a dle jeho vyjádření pouze obsahoval osobní věci, náhradní oblečení, lístky a příruční pokladničku. K další námitce odvolatele uvádí, že pokud je dráha využita k přepravě do kopce, lze z ní logicky vystoupit pouze v okolí nejvyššího bodu. Před nejvyšším bodem je bob tažen vzhůru tažným lanem a za nejvyšším bodem zase jede samospádem dolů. Žalobce vždy vystupoval v nejvyšším bodě dráhy, tak jak jej k tomu instruoval pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":". Za podstatné považuje žalobce především to, že bobová dráha je atrakce sloužící k nepřerušované jízdě z nástupní stanice přes nejvyšší bod zpět do nástupní stanice. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" dráha není a nikdy nebyla určena pro přepravu osob na svůj horní bod. Pokud ji žalovaný pro tento účel využíval a nechal své zaměstnance vyvážet na horní bod bobové dráhy, tak sám porušoval bezpečnostní předpisy. Žalobce tedy nejednal ani lehkomyslně ani v rozporu s obvyklým způsobem chování. Byl to naopak žalovaný, který svými pokyny k přepravě bobovou dráhou vystavoval své zaměstnance nebezpečným situacím pro vystupování v horním bodě bobové dráhy. Žalobce se pouze snažil plnit své pracovní úkoly a vyhovět pokynům zaměstnavatele. Není tedy na místě ani částečné zproštění odpovědnosti za škodu způsobenou na straně žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Odvolací soud podle § 214 o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení před soudem prvního stupně při jednání; doplnění dokazování v intencích odpovídajících právní úpravě odvolacího řízení přitom nebylo zapotřebí. Odvolání žalovaného nebylo shledáno důvodným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. V průběhu řízení vedeného soudem prvního stupně došlo v důsledku zákonné úpravy ke změně v osobách účastníků řízení na straně žalované, když na místě žalovaného prohlášením konkursu na majetek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" areál ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", vystupuje konkursní správce úpadce (pro přehlednost se však v odůvodnění nadále užívá označení žalovaný i při líčení skutkových okolností případu, v nichž je jimi míněn zaměstnavatel žalobce).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 367 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla a) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo b) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody. Podle odst. 2 zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zčásti, prokáže-li, že škoda vznikla a) v důsledku skutečností uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody, b) proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce. Podle odst. 3, zprostí-li se zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, určí zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě uvedeném v odstavci 2 písm. b) uhradí však zaměstnavatel alespoň jednu třetinu škody. Podle odst. 4 při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. V dalším řízení na základě výzvy soudu prvního stupně činěné v souladu s § 118a odst. 1 o.s.ř. (v intencích pokynu odvolacího soudu) žalobce doplnil, že pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" mu ráno 27. 8. 2011 ústní formou nařídil, ať se přepraví bobovou dráhou do poloviny cesty k horní stanici lanové dráhy. Pokyn mu ústně předal u strojovny na dolní stanici lanové dráhy cca v 8:30 hod. Řekl mu“ Dnes je tu ředitel, nepojedeme čtyřkolkou, jeď nahoru bobovkou“. Žalobce tedy šel k dolní stanici bobové dráhy. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" dráha byla již v provozu, byla zde řada vozíků, na první nasedl a vyjel nahoru. Ve vozíku s ním nikdo nejel. Pokud jde o předchozí použití bobové dráhy, asi týden před úrazem dostal příkaz od pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" jet bobovou dráhou. Jelikož se jednalo o první použití bobové dráhy, šel pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" s žalobcem k bobové dráze a tam mu ukázal, jak má zablokovat brzdy, aby vozík sjel dolů sám. Nahoru jel na vozíku sám. V tomto prvém případě použitý vozík bobové dráhy v horní části zastavil a žalobce měl čas bez problémů vystoupit. V následujících dnech jej na horní stanici dopravovali opět čtyřkolkou. To si vysvětloval tak, že nebyl přítomen ředitel a tedy jeho pokyn nejezdit čtyřkolkou nebyl respektován. V období mezi první jízdou a jízdou, kdy se mu stal úraz, proběhl ještě jeden výjezd pomocí bobové dráhy. Nevěděl přesně, který to byl den, bylo to dva nebo tři dny před úrazem. I tentokrát dostal ústní pokyn od pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to ráno po nástupu do práce u dolní stanice lanové dráhy, jako v předchozím případě. Ale v tomto druhém případě již pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" s ním nešel k dolní stanici bobové dráhy, kam ho jen poslal. Nahoru opět jel sám. V dolní stanici bobové dráhy bylo opět připraveno několik vozíků, první použil a vyjel. V horní části tentokrát bobová dráha nezastavila a vystoupil sám. Měl s sebou jen malý batoh a zvládl vystoupit. V den úrazu měl větší batoh, protože s sebou měl rezervní oblečení kvůli ochlazení počasí. Co se týče asistence a součinnosti při použití bobové dráhy a vizuálního a mechanického dozoru, žalobce tvrdil, že ve všech případech jel sám, ani jednou se nejednalo o spolujízdu s jinou osobou. Plůtek, který byl u dolní stanice bobové dráhy, sloužil k oddělení veřejnosti, tedy aby nikdo z veřejnosti nevyužil bobovou dráhu bez placení. V prvním případě jízdy, kdy k bobové dráze s ním došel pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", plůtek odsunul pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", když oba prošli, opět jej zasunul. Jednalo se o lehký plůtek, který šlo jednoduše posunout a zase vrátit. V den úrazu žalobce plůtek posunul a vrátil na místo sám. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" dráha má v dolní stanici (uvnitř) zřízené kontrolní pracoviště, s monitory, na které je přenášen obraz z kamer umístěných podél bobové dráhy a také z místa, kde žalobce vystupoval. Z tohoto pracoviště je také oknem přímý výhled ven na nástupní místo. V případě, kdy se žalobce pohyboval v areálu bobové dráhy, která byla v daném okamžiku v provozu, předpokládal, že na tomto pracovišti je přítomný odpovědný zaměstnanec, který provádí vizuální kontrolu provozu bobové dráhy. Totéž předpokládal i v den, kdy se stal úraz, a až dodatečně se dozvěděl, že v uvedený den, nebyla na dolní stanici bobové dráhy přítomna žádná obsluha, protože strojník – pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" – vykonával kontrolní jízdu. Na základě uvedeného vyjádření a doplněného dokazování výslechem žalobce a svědků ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" soud prvního stupně učinil závěr, že jednáním žalobce nebyl porušen konkrétní pokyn ohledně bezpečnosti práce, jenž by byl žalovaný soustavně vyžadoval a kontroloval, ani že jednání žalobce lze posoudit jako lehkomyslné – jeho zranění přičetl běžné neopatrnosti, věku a tomu, že žalobce s sebou vezl batoh obsahující jeho věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud při přezkumu napadeného rozhodnutí může konstatovat, že soud prvního stupně v dalším řízení reflektoval pokyny soudu odvolacího, obsažené v odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 30. ledna 2019 č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen„ kasační rozhodnutí“). Soud prvního stupně při doplňování skutkových zjištění, vedení dokazování a vyhodnocení skutkového stavu, se držel pokynů odvolacího soudu v uvedeném rozhodnutí. Zejména důsledně respektoval otázku břemene tvrzení a břemene důkazního, které jsou ohledně existence liberačních důvodů neseny zaměstnavatelem – žalovaným (srov. například závěry učiněné v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1265/96). V tomto ohledu odvolací soud akcentuje, že ve vztahu zaměstnavatel – zaměstnanec je tou silnější stranou zaměstnavatel; v soudních řízeních týkajících se pracovněprávních nátoků zaměstnance musí být postupováno v souladu se zásadou ochrany slabší strany. Zaměstnavatel musí důsledně dbát na plnění svých povinností, které se dotýkají například otázky evidence a vykazování rozhodných údajů ohledně pracovních úrazů v návaznosti na povinnost objasnit příčiny a okolnosti vzniku pracovního úrazu (odvíjející se od právní úpravy § 105 odst. 1 zákoníku práce). V poměrech dané věci, jak upozornil odvolací soud již ve svém kasačním rozhodnutí, se kvalita plnění těchto povinností žalovaného projevila při posuzování okolností, za nichž k úrazu žalobce došlo, kdy absentovala řádná dokumentace ke škodní události (jak v předchozím řízení vyšlo najevo, žalovaný byl dokonce v souvislosti se svým postupem v této věci sankcionován příslušným správním orgánem). Odvolací soud tak opětovně odkazuje na svoji tezi rovněž obsaženou již v kasačním rozhodnutí:„ Důsledky porušení zákonných povinností zaměstnavatele zmíněných výše pak v řízení o nároku na odškodnění zaměstnance zákonitě mohou vést k nepříznivým výsledkům takového soukromoprávního sporu a jsou logickým vyústěním toho, že poškozený zaměstnanec (tím spíše, jedná-li se o škodu na zdraví) se zpravidla v okamžiku škodní události, pokud jde o zajišťování důkazů a podobných prostředků k prokázání svých možných sporných nároků, nachází v nevýhodnějším postavení vůči zaměstnavateli. Odvolací soud poznamenává, že ve sféře problematiky odškodňování pracovních úrazů lze přitom mít za to, že ten, kdo nepodal hlášení o nehodové události, tak činil ve snaze znemožnit řádné její objasnění“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Úplné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu přichází v úvahu ve dvou případech uvedených v ustanovení § 367 zákoníku práce. V prvé řadě se jedná o skutečnost, že škoda byla způsobena výhradně tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány (písm. a). Jedná se o porušení povinností zaměstnance, které jsou mu uloženy právními nebo ostatními předpisy nebo pokyny zaměstnavatele a slouží k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a k předcházení vzniku pracovních úrazů, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" z povolání a materiálních škod. O porušení právních předpisů zaměstnancem půjde pouze v případech, bude-li porušeno konkrétní ustanovení právního předpisu. Kromě zaviněného porušení bezpečnostního předpisu či pokynu ze strany zaměstnance musí zaměstnavatel prokázat, že zaměstnance s těmito předpisy či pokyny řádně seznámil. Zaměstnavatel je povinen zaměstnance seznamovat s bezpečnostními předpisy či pokyny průběžně po celou dobu trvání pracovního poměru a nikoli pouze před nástupem do zaměstnání. Seznámení musí být řádné, nestačí např. pouze formální vyjmenování předpisů, které musí zaměstnanec dodržovat. Dále musí zaměstnavatel prokázat, že soustavně kontroloval, jestli zaměstnanci bezpečnostní předpisy či pokyny znají a jak je dodržují, a že jejich znalost a dodržování soustavně vyžadoval. Nestačí provádět soustavnou kontrolu dodržování bezpečnostních předpisů či pokynů a kontrolu jejich znalostí. Podle závěrů občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 1963, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 32/1963, by nešlo o řádné seznámení s bezpečnostními předpisy nebo pokyny ani v případě, že by zaměstnavatel dal příslušné předpisy zaměstnanci pouze k přečtení. Na tomto závěru by neměnilo nic ani to, kdyby zaměstnanec svým podpisem stvrdil, že s těmito předpisy byl seznámen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Uvedené právní skutečnosti jsou důvodem k částečnému zproštění odpovědnosti zaměstnavatele v případě, že nebyly jedinou právní skutečností vedoucí ke vzniku škody (§ 367 odst. 2 písm. a) zákoníku práce). Na rozdíl od úplného zproštění odpovědnosti zaměstnavatele (§ 367 odst. 1 zákoníku práce) se u liberačního důvodu, který předpokládá porušení bezpečnostních předpisů nebo pokynů ze strany zaměstnance, nevyžaduje splnění podmínky ze strany zaměstnavatele, že dodržování a znalost bezpečnostních předpisů nebo pokynů bylo soustavně kontrolováno a vyžadováno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Důvodem částečného zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu je i skutečnost, že zaměstnanci vznikla škoda proto, že si počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ač neporušil právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně a musel si přitom být vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem vědom, že si může přivodit újmu na zdraví (§ 367 odst. 2 písm. b) zákoníku práce). Ke vzniku tohoto liberačního důvodu je třeba splnění těchto předpokladů: lehkomyslné jednání zaměstnance, rozpor s obvyklým způsobem chování a vědomí zaměstnance, že si může přivodit újmu na zdraví. Tento liberační důvod má význam v tom, že postihuje určité jednání zaměstnance, které je nebezpečné či riskantní, ačkoli není zakázáno žádným bezpečnostním předpisem či pokynem. Taková jednání nelze vždy postihnout bezpečnostním předpisem nebo pokynem, zejména jde-li o jednání, které u zaměstnanců není obvyklé, či o jednání při činnostech, u nichž způsob konání práce je všeobecně znám, a tudíž by bylo nadbytečné ho upravovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Dle závěrů soudní praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 1969, sp. zn. 7 Cz 22/69, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 35/1970) lehkomyslným jednáním je takové jednání, kdy si vzhledem ke konkrétní časové i místní situaci na pracovišti počíná zaměstnanec způsobem, při němž vědomě podstupuje riziko hrozícího nebezpečí na zdraví a jenž je v rozporu s obvyklým způsobem chování. Jednání v rozporu s obvyklým způsobem chování znamená, že zaměstnanec postupuje odlišně od ostatních zaměstnanců v daném čase a odlišně od svého jednání a jednání ostatních zaměstnanců v minulosti. V případech chování, které je nebezpečné, a přesto je na pracovišti obvyklé, se nelze domoci zproštění odpovědnosti, neboť zaměstnavatel takové jednání u zaměstnanců trpí, a proto se nemůže dovolávat jejich lehkomyslnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Odvolací soud považuje závěry soudu prvního stupně za logické, opírající se o dostatečně zjištěný skutkový stav, při odpovídající interpretaci výsledků dokazování. Plně se ztotožňuje se zjištěním soudu prvního stupně, že žalobce, po odepření možnosti dopravy čtyřkolkou (jinak za daným účelem běžně praktikované), byl v obecné rovině poučen, jak použít bobovou dráhu za účelem svého přemístění na místo svého pracoviště. Ačkoli dokazováním nebyly odstraněny rozpory mezi tvrzením žalobce o udělení pokynu k užití bobu v den úrazu svědkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" a popřením existence takového pokynu žalovaným, břemeno tvrzení a dokazování o neexistenci takového pokynu tížilo žalovaného, proto je na místě závěr o skutkovém stavu v neprospěch strany žalované. Ta se bránila tvrzením o neexistenci ústního pokynu tvrzeného žalobcem. Žádný z provedených důkazů (byť by se mělo jednat o důkazy nepřímé, indicie, ve svém souhrnu tvořící harmonický celek vyvracející tvrzení prostistrany) neumožnil přijetí závěru, že v den úrazu žalobce neobdržel od svého zaměstnavatele konkrétní instrukce týkající se dopravy na své pracoviště. To vyplývá z provedeného dokazování, kdy soud prvního stupně k uvedeným skutkovým zjištěním dospěl zejména z výpovědí svědků ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":". Navíc však v projednávané věci bylo třeba zkoumat otázku, zda ze strany žalobce došlo k lehkomyslnému jednání, jež bylo příčinou úrazu. Žalobce, jak zjistil soud prvního stupně, opakovaně (v různých dnech) užil ke své dopravě na pracoviště vozík bobové dráhy. Učinil tak na základě pokynu zaměstnavatele a pouze po obecném poučení, jak bobovou dráhu užívat (tento způsob přepravy byl užit i jinými pracovníky žalobce). Žalovaný neprokázal, že žalobce při užití bobové dráhy či jiným svým jednáním předcházejícím úrazu porušil konkrétní předpisy nebo pokyny k bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zároveň je z provedeného dokazování zřejmé, že žalobce byl při jízdě instruován a kontrolován pouze v prvním případě. Další jízdy již vykonal bez dozoru dalších zaměstnanců žalovaného. Soudem prvního stupně bylo rovněž zjištěno, že přibližování osob na pracoviště pomocí bobové dráhy (ačkoli k tomuto účelu není bobová dráha primárně určena) bylo u zaměstnavatele častou praxí a bylo obecně tolerováno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Z provedeného dokazování je zřejmé, že zaměstnavatel neprokázal, že by soustavně kontroloval a vyžadoval dodržování a znalost předpisů a pokynů bezpečnosti práce, což bylo předpokladem úspěchu žalovaného ve věci z důvodu (úplného) zproštění jeho odpovědnosti za škodu na zdraví žalobce. S ohledem na uvedená skutková zjištění ani dle odvolacího soudu nepřipadá v úvahu – při aplikaci citovaných zákonných ustanovení zákoníku práce - úplné ani částečné zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu ve smyslu § 367 odst. 1 a § 367 odst. 2 písm. a) zákoníku práce, jelikož žalovaný (ve smyslu § 367 zákoníku práce procesní strana zatížená důkazním břemenem o takové skutečnosti) neprokázal, že by žalobce svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. Odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu nemůže přisvědčit ani námitce žalovaného, že důvodem vzniku škodné události bylo lehkomyslné jednání žalobce, které je samostatným předpokladem liberace zaměstnavatele ve smyslu § 367 odst. 2 písm. b) zákoníku práce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. V projednávané věci došlo k tomu, že žalovaný svým povinnostem objasnit příčiny a okolnosti vzniku žalobcova pracovního úrazu, včetně zajištění příslušných podkladů a dokumentace, nedostál, a tak se prakticky připravil o možnost prokázat existenci případných liberačních důvodů. Jelikož výše zmíněné povinnosti vyplývají pro každého zaměstnavatele ze zákona a nelze se jich zprostit, nemůže coby přiléhavá procesní obrana proti uplatněnému nároku obstát ani to, že ústní vyjádření žalobce učiněné v přítomnosti vedoucího pracovníka krátce po úrazu mohlo navozovat dojem, že vinu na celé události přičítá žalobce sobě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Výtky odvolatele směřující vůči napadenému rozhodnutí, namítající absenci bližšího vyhodnocení skutečnosti, že v okamžiku výstupu měl u sebe žalobce svůj batoh („ těžký“), neshledal odvolací soud opodstatněnými. Tuto odvolatelem zdůrazňovanou skutečnost totiž z pohledu právní úpravy dané problematiky (zvažování lehkomyslnosti ze strany žalobce) odvolací soud za rozhodnou nepovažuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Žalovaný v rámci procesní obrany vznesl rovněž námitku rozporu s dobrými mravy. K výkladu pojmu dobrých mravů dle zákoníku práce (účinného v rozhodné době) se vyslovil nález Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 129/16, ze dne 7. 3. 2017: Pro použití korektivu„ dobré mravy“ podle § 14 odst. 1 zákoníku práce v době před nabytím účinnosti zákona č. 303/2013 Sb. zákoník práce nestanovil, z jakých hledisek má soud vycházet a bylo tak přenecháno soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu dané právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Odvolací soud se vzhledem k výše shrnutým skutkovým zjištěním a právním úvahám neztotožnil s argumentací žalovaného ohledně existence (blíže nekonkretizovaných) okolností, v nichž by byl shledán rozpor s dobrými mravy (v důsledku konkrétních kroků a jednání žalobce), případně okolností zvláštního zřetele hodných ve smyslu § 150 o.s.ř., pro něž by žalobci nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. S ohledem na výše uvedené sdílí odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že nebyly shledány zákonné předpoklady pro zproštění žalovaného odpovědnosti za škodu na zdraví vzniklou žalobci. Odvolací soud proto napadaný rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně výroku o nákladech řízení, jenž byl správně a pečlivě odůvodněn.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl v odvolacím řízení (ohledně celého jeho předmětu) úspěšný, proto mu vzniklo proti žalovanému právo na náhradu nákladů vzniklých i v této fázi řízení. Odvolací soud, jak zmíněno výše, neshledal existenci okolností hodných zvláštního zřetele, pro něž by – coby zcela výjimečné rozhodnutí ve smyslu § 150 o.s.ř. – náhradu nákladů řízení žalobci nepřiznal. Je v této souvislosti vhodné připomenout, že již v kasačním rozhodnutí odvolací soud nastínil pravděpodobné negativní dopady na žalovaného v situaci, kdy jím nebyly plněny zákonem uložené povinnosti týkající se evidence a ohlašování pracovních úrazů, zjišťování jejich příčin, zajišťování průkazné dokumentace apod. Neúspěch v řízení byl tak pro žalovaného pouze logickým a očekávatelným vyústěním sporu. Nepřiznání nákladů řízení vynaložených žalobcem proto, aby se mohl domoci svého existujícího nároku u soudu, by bylo hrubě nespravedlivé a právní úpravě dané problematiky, zdůrazňující ochraně práv zaměstnance, zcela odporující (ke zvýšené ochraně zaměstnanců v pracovněprávních sporech viz nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1774/14, ze dne 9. 12. 2014, ze kterého vyplývá, že podle judikatury Ústavního soudu musí soudy chránit slabší smluvní stranu, že se jedná o princip ústavněprávního významu, jímž se orgány veřejné moci mají v aplikační praxi povinnost řídit). Náklady žalobce v tomto odvolacím řízení spočívají pouze v nákladech na právní zastoupení, jejichž výše se odvíjí od vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, a to § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 2., § 8 odst. 1. Účelně vynaloženými náklady žalobce jsou odměna za dva úkony právní služby advokáta - písemné vyjádření k odvolání žalovaného dle § 11 odst. 1 písm. k ), účast u jednání odvolacího soudu dne 9. 6. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) - po 4 940 Kč, k nimž se váží dvě náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 1, 4 po 300 Kč, dále dle § 137 odst. 1, 3 písm. a) o.s.ř. náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny a paušálních náhrad ve výši 2 200,80 Kč. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" náklady žalobce tak představují částku 12 680,80 Kč. Tuto částku uložil odvolací soud zaplatit neúspěšnému žalovanému v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, který je advokátem, a to ve lhůtě stanovené podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Účastník může podat dovolání k Nejvyššímu soudu do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, a to u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1 o.s.ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSUL:2021:30.Co.33.2021 .1","publishedAt":"2021-08-05","decisionAt":"2021-06-09","caseNumber":{"senate":30,"registry":"CO","index":33,"year":2021,"pageNumber":214},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Kateřina","lastName":"Soltanová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"KSUL","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 26. října 2020, č.j. 15 C 226/2014-194","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"214","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"367","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"105","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"240","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":303,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PENEZITE_PLNENI"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}