{"uuid":"ac4e1bc5-1f4c-4855-a435-c88fdd399bdf","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" 1","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovaným:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"1) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":", notářka sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 492 742 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobci částku 492 742 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení p.a. z částky 492 742 Kč od 25. 10. 2017 do 2. 12. 2020 a částku 20 303,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, aby žalovaná č. 1 byla povinna zaplatit žalobci 8,05 % úrok z prodlení p.a. z částky 492 742 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná č. 1 je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 56 621 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žaloba, aby byla žalovaná č. 2 povinna zaplatit žalobci částku 492 742 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení p.a. z částky 492 742 Kč od 25. 10. 2017 do zaplacení a částku 20 303,80 Kč, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"V. Žalobce a žalovaná č. 2 nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná č. 1 je povinna zaplatit žalobci částku 492 742 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení p.a. z částky 492 742 Kč od 25. 10. 2017 do 2. 12. 2020 a částku 20 303,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná č. 1 byla povinna zaplatit žalobci 8,05 % úrok z prodlení p.a. z částky 492 742 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná č. 1 je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 56 621 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Žaloba, aby byla žalovaná č. 2 povinna zaplatit žalobci částku 492 742 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení p.a. z částky 492 742 Kč od 25. 10. 2017 do zaplacení a částku 20 303,80 Kč, se zamítá.V. Žalobce a žalovaná č. 2 nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 10. 2023 domáhal se žalobce na žalovaných zaplacení částky 492 742 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobce jako věřitel uzavřel s manžely ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", nar. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", nar. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako povinnými smlouvu o půjčce se svolením k vykonatelnosti a současně s nimi uzavřel i zástavní smlouvu k zajištění závazků ze smlouvy o půjčce, kterou manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" své nemovitosti. Obě zmíněné smlouvy byly uzavřeny dne 22. 11. 2013 formou notářského zápisu, oba notářské zápisy byly sepsány ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":", notářkou se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Smlouva o půjčce se svolením k vykonatelnosti jako notářský zápis ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zástavní smlouva jako notářský zápis ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Jelikož dlužníci (manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") řádně půjčku nespláceli, došlo k zesplatnění celé zbývající části půjčky a vznikla jim též povinnost k zaplacení smluvní pokuty žalobci. Dlužníci se s žalobcem dohodli na tom, že vzhledem k problémům s úhradou svých závazků prodají zastavené nemovitosti a z kupní ceny budou uhrazeny jejich závazky vůči žalobci. K tomu také došlo. Následně však dlužníci zažalovali žalobce o zaplacení částky 492 742 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od podání žaloby do zaplacení s odůvodněním, že smlouva o půjčce byla neurčitá a ujednání o smluvní pokutě, obsažené ve smlouvě o půjčce je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V průběhu řízení ještě dlužníci (jako žalobci) disponovali s žalobou a rozšířili ji o 167 175 Kč. Žalobu projednával Okresní soud ve Frýdku – Místku pod sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne 14. 5. 2019 jmenovaný soud vydal rozsudek č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým ve výroku I. zavázal žalobce (ve věci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalovaného) zaplatit manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku 492 742 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 492 742 Kč od dne 25. 10. 2017 do zaplacení. Výrokem II. žalobu ve zbývající části pro promlčení zamítl a výrokem III. zavázal žalobce k zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 170 957 Kč. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že půjčka byla „přezajištěná“, což působí neplatnost ujednání o smluvní pokutě, tudíž manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" mohou požadovat vrácení toho, co uhradili na smluvní pokutu. V části soud žalobu zamítl pro promlčení – ono rozšíření žaloby bylo učiněno až po tříleté promlčecí lhůtě. K odvolání obou stran rozhodoval ve věci Krajský soud v Ostravě, který rozsudkem ze dne 15. 10. 2020, č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" výrokem I. rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku potvrdil ve výroku I. a II. (tedy v meritorních výrocích), výrokem II. změnil výši náhradu nákladů prvostupňového řízení na částku 164 971 Kč a dále výrokem III. zavázal žalobce (pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") k zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 33 717 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně v tom směru, že půjčka byla přezajištěna, tudíž ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy přitom nepůsobí výše sjednané smluvní pokuty, ale „přezajištěnost“ – tedy okolnost, že vedle smluvní pokuty byla uzavřena i zástavní smlouva. Žalobce (pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") následně podal i dovolání, kterým se domáhal zrušení obou předchozích rozsudků, ale nebyl úspěšný – Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 9. 2021, č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" výrokem I. dovolání odmítl a výrokem II. zavázal žalobce k zaplacení náhrady nákladů dovolacího řízení ve výši 20 303,80 Kč. Závěr soudů byl tedy takový, že byť samotné ujednání o smluvní pokutě by bylo platné, pak ve spojení se sjednáním dalšího zajišťovacího institutu (zástavy), došlo k „přezajištění“ půjčky s tím důsledkem, že se smluvní pokuta stala neplatnou. Z výše uvedeného tedy povstaly žalobci tyto povinnosti:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- zaplatit manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 492 742 Kč od dne 25. 10. 2017 do zaplacení,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- zaplatit manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (k rukám jejich právního zástupce) částku 164 971 Kč na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- zaplatit manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (k rukám jejich právního zástupce) částku 33 717 Kč na náhradě nákladů řízení před soudem druhého stupně,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- zaplatit manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (k rukám jejich právního zástupce) částku 20 303,80 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalobce, který při uzavírání smluv s manželi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", využil služeb žalované 2) jakožto notáře, nebyl upozorněn na ten důsledek uzavření zástavní smlouvy, který dovodily soudy. Postup žalované 2), která sepsala oba notářské zápisy dne 22.11.2013, je nutno posoudit jako postup non lege artis, resp. jako nesprávný úřední postup, v jehož důsledku vznikla žalobci škoda ve výši, jak byl zavázán zaplatit manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" požadovanou částku a náhradu nákladů řízení. Pokud by nedošlo k sepisu notářského zápisu, kterým byla uzavřena zástavní smlouva, byl by nárok žalobce na smluvní pokutu, která byla sjednána ve smlouvě o půjčce, zachován a žalobce by pak nebyl zavázán smluvní pokutu vracet ani platit náhradu nákladů řízení. Uvedeným postupem žalované 2) jakožto notáře (sepisem notářského zápisu Nz ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":") však došlo ke zneplatnění ujednání o smluvní pokutě. Za činnost notáře odpovídá stát. Žalobce uplatnil svůj nárok jak u žalované 1), tak u žalované 2), žalovaná 1) prozatím reagovala pouze tzv. akceptačním dopisem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná č. 1 k věci uvedla, že žalobou uplatněné nároky neuznává. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady škody ve výši 492 742 Kč spolu s příslušenstvím a dále částky ve výši 218 991,80 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":", notářky se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaná činí nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 24. 11. 2022 (žádostí ze dne 24. 11. 2022) uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 711 733,80 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 492 742 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky ode dne 25. 10. 2017 do zaplacení a dále částku ve výši 218 991,80 Kč. Žalovaná nárokům žalobce vyhověla zčásti, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne 30. 4. 2024. Žalovaná přiznala žalobci částku 198 688 Kč představující náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle § 3 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"a) státní orgány,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. má na náhradu škody právo ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Ačkoliv zákon č. 82/1998 Sb. neobsahuje zákonnou definici nesprávného úředního postupu, je za něj soudní praxí považováno porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud k případným nesprávnostem či vadám v postupu dojde a tyto se projeví v obsahu rozhodnutí, mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí. Žalovaná v rámci předběžného projednání zjistila a ověřila následující skutečnosti. Žalobce jako věřitel uzavřel s manžely ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako povinnými smlouvu o půjčce se svolením k vykonatelnosti a současně s nimi uzavřel i zástavní smlouvu k zajištění závazků ze smlouvy o půjčce – k nemovitosti. Obě zmíněné smlouvy byly uzavřeny dne 22.11.2013 formou notářského zápisu, oba notářské zápisy byly sepsány ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":", notářkou se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „notářka“). Jednalo se o smlouvu o půjčce se svolením k vykonatelnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zástavní smlouvu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dlužníci nespláceli, a tak došlo ke zesplatnění celé zbývající části půjčky a vznikla jim povinnost k zaplacení smluvní pokuty. Dlužníci se s žalobcem dohodli, že se prodají zastavené nemovitosti a uhradí závazky, k čemuž došlo. Dne 12. 10. 2017 dlužníci zažalovali žalobce o zaplacení částky ve výši 492 742 Kč s úrokem z prodlení s odůvodněním, že smlouva o půjčce byla neurčitá a ujednání o smluvní pokutě, obsažené ve smlouvě o půjčce, je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V průběhu řízení rozšířili žalobu o 167 175 Kč. Žalobu projednával Okresní soud ve Frýdku-Místku, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", a rozhodl tak, že uložil žalobci zaplatit manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku 492 742 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05% z částky 492 742 Kč ode dne 25. 10. 2017 do zaplacení. Výrokem II. zamítl žalobu ve zbývající části pro promlčení a výrokem III. zavázal žalobce k zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 170 957 Kč. Soud dospěl k závěru, že půjčka byla „přezajištěná“, což působí neplatnost ujednání o smluvní pokutě, tudíž manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" mohou požadovat vrácení toho, co uhradili na smluvní pokutu. Odvolací soud se se závěry soudu I. stupně ztotožnil. Žalobce následně podal i dovolání, které Nejvyšší soud odmítl. Závěr soudů byl takový, že byť samotné ujednání o smluvní pokutě by bylo platné, pak ve spojení se sjednáním dalšího zajišťovacího institutu došlo k „přezajištění“ půjčky s tím důsledkem, že se smluvní pokuta stala neplatnou. Žalovaná nárok na náhradu škody shledala částečně důvodným. Šetřením žalované bylo zjištěno, že argumentace soudů byla taková, že pohledávka žalobce byla přezajištěná. Půjčka byla již navýšena o úrok sjednaný pevnou částkou ve výši 150 000 Kč, což představuje úrok ve výši 44% ročně při sjednání splatnosti 30 měsíců, dále bylo sjednáno zástavní právo k nemovitosti v ceně cca 2 500 000 Kč, což pětinásobně převyšuje hodnotu částky, která měla být vrácena, dále byla půjčka sepsána formou notářského zápisu a konečně byla sjednána předmětná smluvní pokuta. Manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" na půjčku ve výši 300 000 Kč uhradili v závěru celkem 1 117 291 Kč. Soud odkázal na to, že sjednání smluvní pokuty odporuje dobrým mravům, jestliže i bez zajištění smluvní pokutou se věřiteli dostane dostatečného zajištění pohledávky (rozhodnutí NS ze dne 30.11.2005, sp. zn. 33 Odo 925/2004 a ze dne 30.05.2007 sp. zn. 33 Odo 438/2005). Zajištění věřitele bylo na úkor dlužníků mimořádně vysoké a zahrnovalo úrok ve výši 44% ročně, zástavní právo k nemovitosti, notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti a současně ujednání o smluvní pokutě. Pohledávka žalobce byla zajištěna dostatečně a smluvní pokuta již nemohla splňovat svoji sankční, preventivní ani uhrazovací funkci. Ujednání o smluvní pokutě je proto z důvodu tzv. přezajištění v rozporu s dobrými mravy, a tudíž neplatné dle § 39 obč. zák. (viz rozhodnutí NS ČR 33 ICdo 22/2016). Již v roce 2005 Nejvyšší soud judikoval, že v případě, kdy jsou u půjčky sjednané úroky, půjčka je zajištěna zástavním právem k nemovitosti, kdy cena nemovitosti výrazně převyšuje půjčenou částku, a navíc i smluvní pokutou, tak je ujednání o smluvní pokutě v rozporu s dobrými mravy. V tomto případě byl navíc ještě sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti. V roce 2011 Nejvyšší soud judikoval, že „působení notáře při vyhotovení notářského zápisu se neomezuje jen na dodržení formálních náležitostí a na zachycení obsahu projevu vůle, nýbrž i na objektivní právní pomoc účastníkům tak, aby jimi zamýšlené úkony odpovídaly obecně závazným právním předpisům a aby nebyly zpochybnitelné po stránce formální ani hmotněprávní“ a že „nelze omezit pouze na formální náležitosti kladené notářským řádem na notářské zápisy, ale je třeba brát v úvahu též obsahovou stránku právního úkonu.“ (usnesení NS ze dne 03.03.2011, č.j. 22 Cdo 2217/2009-204). Oproti stanovisku notářky, které si žalovaná pro účely předběžného projednání vyžádala, žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu notářky došlo a nárok není promlčen. Žalovaná též uzavřela, že žalobci byla v příčinné souvislosti s postupem notářky způsobena škoda, avšak nikoli v takovém rozsahu, jak ji žalobce vyčíslil. Aby mohlo dojít k odškodnění žalobce, je žalobce povinen prokázat, že mu nesprávným úředním postupem vznikla škoda, tj. že se zmenšil jeho majetkový stav. V případě částky ve výši 492 742 Kč ke zmenšení majetku žalobce nedošlo, jelikož žalobce vrátil pouze to, co nabyl nezákonně, resp. neoprávněně v rozporu s dobrými mravy. Škodu však naopak v tomto případě představuje zákonný úrok z prodlení z částky 492 742 Kč ode dne 25. 10. 2017 do zaplacení, jehož zaplacení mu uložil Okresní soud ve Frýdku-Místku svým rozsudkem ze dne 14. 5. 2019, č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobce však žalované neprokázal, že předmětný úrok zaplatil, v jaké výši a k jakému dni. V této části tak nemohlo být ze strany žalované vyhověno. Co se týká nákladů řízení před soudem I. a II. stupně, k tomu žalovaná uvádí, že tyto byly žalobci nahrazeny v plné výši, tj. v částce 198 688 Kč. Ohledně nákladů řízení před dovolacím soudem zastává žalovaná názor, že toto řízení bylo ze strany žalobce vedeno nadbytečně, jelikož bylo z odůvodnění rozsudku soudu I. i II. stupně jasné, že podané dovolání nemůže výsledek řízení zvrátit. Nejedná se proto o účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by žalobci vznikl vůči státu nárok. Vzhledem k probíhajícímu insolvenčnímu řízení vedenému na žalobce u Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", se žalovaná obrátila na insolvenčního správce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", který jí sdělil dne 29.04.2024, že částka ve výši 198 688 Kč má být vyplacena do majetkové podstaty dlužníka, a to na účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy tento je vedený výlučně pro osobu žalobce. Částka ve výši 198 688 Kč tak byla vyplacena dle instrukcí insolvenčního správce. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhuje, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Z důvodu procesní opatrnosti se žalovaná vyjadřuje rovněž k případné lhůtě k plnění. Ačkoliv žalobní návrh nikterak neuznává, navrhuje, pokud by soud dospěl k závěru o oprávněnosti žaloby, aby lhůtu k plnění stanovil v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, a to z organizačně-technických důvodů na straně žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaná č. 2 k věci uvedla, že skutečně sepsala předmětné notářské zápisy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" na žádost žalobce a manželů konečných o právním jednání, a to smlouvu o půjčce s vykonatelností a Zástavní smlouvu. O sepis byla požádána účastníky a byly jí pro účely sepisu dány přesné podklady (výše jistiny, výše smluvní pokuty, lhůty k zaplacení, specifikace nemovitostí k sepisu zástavy). O své vůli nic nesepisovala, u obou smluv se jednalo o požadavek klientů, kteří učinili své právní jednání dobrovolně formou notářského zápisu. Její názor je ten, že smluvní pokuta uvedená ve smlouvě o půjčce je sankcí za to, když dlužník neplní řádně a včas, a zástavní smlouva je zajišťujícím titulem, aby v okamžiku neplacení (neplnění) dlužníka měl věřitel z čeho uspokojit svou pohledávku za dlužníkem. Jedná se tedy o odlišné zajištění, které vedle sebe mohou obstát, a nejedná se tady o tzv. „přezajištění“, ani o duplicitní sankci. Navíc v r. 2013 neměla k dispozici žádná stanoviska soudu, která by tento její názor vyvracela. Pokud se judikatura po r. 2013 vyvinula tak, že soudy dospěly v rozhodovací praxi k tomu, že smluvní pokuta jako sankce neobstojí vedle zástavní smlouvy, pak v době sepisu citovaných notářských zápisů jí toto nebylo známo. Z výše uvedených důvodů neuznává žalovaná nárok. Z opatrnosti vznáší námitku promlčení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. V podání doručeném soudu dne 13. 6. 2024 mj. vzal žalobce žalobu zčásti zpět s odůvodněním, že tak činí s ohledem na to, že prvá žalovaná po podání žaloby částečně plnila – zasláním částky 198 688 Kč na nároky povstalé zavázáním žalobce k zaplacení náhrady nákladů řízení manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" za řízení před soudem prvého a druhého stupně. Žalobce proto žalobu částečně zpět o částku 198 688 Kč vůči oběma žalovaným. Nadále tedy žalobce požaduje, aby žalovaná 1) a žalovaná 2) byly zavázány zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě škody částku ve výši 492 742 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 492 742 Kč od dne 25.10.2017 do zaplacení a dále částku 20 303,80 Kč. Současně nechť jsou žalované zavázány společně a nerozdílně zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení v plné výši. Soud proto v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 občanského soudního řádu v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby žalobcem řízení usnesením ze dne 28. 6. 2024 zastavil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud v průběhu řízení z insolvenčního rejstříku zjistil, že s účinností od 19. 9. 2024, 10:56 hod., bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkurzu na majetek dlužníka – žalobce. Soud proto usnesením ze dne 1. 10. 2024, č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", podle ust. § 263 odst. 4 část věty první před středníkem zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen „IZ“), vyrozuměl žalobce a žalované č. 1 a 2 o tom, že řízení o zaplacení částky o 492 742 Kč s příslušenstvím se podle ust. § 263 odst. 1 věty první IZ přerušuje, a to dle ust. § 245 odst. 1 IZ s účinností od 19. 9. 2024, 10:56 hod., kdy bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno rozhodnutí o prohlášení konkurzu na majetek dlužníka – žalobce. Prohlášením konkurzu zanikla podle ust. § 252 odst. 1 IZ plná moc, kterou udělil žalobce k zastupování v tomto řízení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud rovněž v citovaném usnesení účastníky podle ust. § 263 odst. 4 IZ poučil o tom že: a) poučil usnesením ze dne 1. 10. 2024, č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", insolvenčního správce o jeho právu navrhnout pokračování v tomto řízení o zaplacení částky 492 742 Kč s příslušenstvím ve lhůtě do 30 dnu od doručení citovaného usnesení. Pokud insolvenční správce podá návrh na pokračování v řízení, potom se stává účastníkem tohoto řízení místo dlužníka – žalobce (viz ust. § 264 odst. 1 IZ ve spojení s § 229 IZ), b) pokud insolvenční správce nenavrhne ve výše uvedené lhůtě pokračování v tomto řízení, potom soud poučí o právu navrhnout pokračování tohoto řízení všechny ostatní účastníky tohoto řízení (včetně žalobce). Žalobce by v takovém případě zůstal účastníkem řízení (viz ust. § 264 odst. 2 IZ). Obě usnesení ze dne 1. 10. 2024, č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", a ze dne 1. 10. 2024, č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", byla insolvenčnímu správci žalobce doručena dne 1. 10. 2024, návrh na pokračování v řízení nebyl dosud insolvenčním správcem žalobce podán. Podle § 264 odst. 1 IZ v přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu dlužník vystupoval jako žalobce nebo jiný navrhovatel, jakož i v dalších řízeních, ve kterých uplatňoval své pohledávky nebo jiná práva týkající se majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh insolvenčního správce; dnem, kdy soudu, rozhodci nebo stálému rozhodčímu soudu, u kterého je řízení vedeno, došel jeho návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka. Podle odst. 2 jestliže insolvenční správce ve lhůtě určené mu soudem, rozhodcem nebo stálým rozhodčím soudem, u kterého je řízení vedeno, nepodal návrh na pokračování v řízení, mohou návrh na pokračování v řízení podat dlužník, popřípadě ostatní účastníci řízení s tím, že dlužník zůstává účastníkem řízení. V podání ze dne 8. 1. 2025 žalobce sdělil soudu, že vzhledem k tomu, že insolvenční správce žalobce nenavrhl ve smyslu ust. § 264 odst. 1 insolvenčního zákona pokračování v řízení, žalobce tímto navrhuje pokračování v řízení s odkazem na ust. § 264 odst. 2 insolvenčního řízení. Současně je předkládána nová plna moc k zastoupení žalobce. Soud proto v usnesení ze dne 23. 1. 2025 k návrhu žalobce dle § 264 odst. 2 IZ rozhodl, že se v přerušeném řízení pokračuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to spisu OS Frýdek-Místek, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", zejména notářského zápisu na čl. 5-6, rozsudku na čl. 136-141, rozsudku odvolacího soudu na čl. 255-257, usnesení NS ČR na čl. 297-299, žádosti žalobce na MS na čl. 13-14 spisu sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" + dodejka na čl. 12, výzvy žalobce adresované žalované na čl. 15-16 včetně podacího lístku na čl. 17, potvrzení přijetí podání na čl. 11, stanoviska MS ČR na čl. 45-46, vyjádření žalované na čl. 47, ústřižku poštovní poukázky na částku 5 000 Kč na čl. 79 spisu, vyjádření insolvenčního správce na čl. 78.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Z notářského zápisu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":", notářkou se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 22. 11. 2013 soud zjistil, že tohoto dne žalobce jako věřitel a oprávněný a manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako dlužníci a povinní uzavřeli smlouvu o půjčce se svolením k vykonatelnosti, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout dlužníkům půjčku ve výši 300 000 Kč. Dlužníci se zavázali splácet půjčku spolu se smluvenou odměnou 150 000 Kč ve splátkách sjednaných ve smlouvě. Současně byla ve smlouvě sjednána pro případ prodlení dlužníků s úhradou dluhu nebo je části smluvní pokuta ve výši 0,5 % za každý den prodlení z celkové dlužné částky. Tato smluvní pokuta začíná běžet dnem následujícím po dni, ve kterém došlo k prodlení a končí dnem zaplacení celého dluhu a je splatná poslední den kalendářního měsíce, kdy k prodlení došlo. Dlužníci se rovněž zavázali zřídit ve prospěch věřitele k zajištění pohledávky zástavní právo na jejich nemovitosti uvedené ve smlouvě. Zástavní smlouva k nemovitostem je obsažena v notářském zápisu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" sepsaném ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":", notářkou se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 22. 11. 2013. Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku – Místku soud zjistil, že současně byla uzavřena smlouva o zástavě nemovitostí ve vlastnictví manželů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" v hodnotě přibližně 2 500 000 Kč. Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku – Místku sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" soud dále zjistil, že dne 25. 10. 2017 podali manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako žalobci na p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobu na zaplacení částky 492 742 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od podání žaloby do zaplacení s odůvodněním, že ujednání v čl. III. smlouvy o půjčce byla neurčité. V podání ze dne 31. 7. 2018 manželé jako žalobci rozšířili žalobu o částku 167 175 Kč. Dne 14. 5. 2019 soud vyhlásil rozsudek č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým v I. výroku zavázal žalobce (ve věci sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" vstupujícího jako žalovaný) zaplatit manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku 492 742 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 492 742 Kč od dne 25. 10. 2017 do zaplacení. Ve II. výroku žalobu ve zbývající části pro promlčení zamítl a v III. výroku zavázal žalobce k zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 170 957 Kč. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako věřitel a žalobci jako dlužníci uzavřeli dne 22. 11. 2013 smlouvu o půjčce, jejímž předmětem byla částka 300 000 Kč. Odměna za poskytnutí půjčky byla 150 000 Kč, celkem tedy měli žalobci zaplatit žalovanému 450 000 Kč, a to ve splátkách po 15 000 Kč počínaje 20. 12. 2013. Smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti a kromě sjednané odměny za půjčku odpovídající úroku ve výši 20 % ročně, si účastníci sjednali také smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení a rovněž za účelem zajištění půjčky uzavřeli smlouvu o zřízení zástavního práva ve prospěch žalovaného k nemovitostem ve vlastnictví žalobců v hodnotě přibližně 2 500 000 Kč. Žalobci ve splátkách zaplatili celkem 126 000 Kč, půjčku však nespláceli řádně a žalovaný ji zesplatnil. Dne 24. 9. 2015 žalobci prodali zastavenou nemovitost za cenu 2 500 000 Kč a část kupní ceny ve výši 991 291 Kč obdržel žalovaný, který v této výši vypočetl své nároky z předmětné smlouvy o půjčce – zbývající dlužnou částku, odměnu a smluvní pokuty, které mu měli žalobci zaplatit po zesplatnění celého dluhu (smluvní pokutu 132.210,- Kč za období od 22. 10. 2014 do 7. 1. 2015 z částky 339 000 Kč, 382 320 Kč za období od 8. 1. 2015 do 31. 8. 2015 z částky 324 000 Kč a 98 820 Kč za období od 1. 9. 2015 do zaplacení z celkové dlužné částky). Soud I. stupně dospěl k závěru, že půjčka byla „přezajištěná“, což působí neplatnost ujednání o smluvní pokutě, tudíž manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" mohou požadovat vrácení toho, co uhradili na smluvní pokutu. V části soud žalobu zamítl pro promlčení, neboť rozšíření žaloby bylo učiněno až po tříleté promlčecí lhůtě. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2020, č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", který nabyl právní moci dne 30. 11. 2020, soud zjistil, že na základě odvolání obou stran sporu Krajský soud v Ostravě citovaným rozsudkem ve výroku I. rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku potvrdil ve výroku I. a II., výrokem II. změnil výši náhradu nákladů prvostupňového řízení na částku 164 971 Kč a dále výrokem III. zavázal pana Marciše k zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 33 717 Kč. Své rozhodnutí zdůvodnil mj. tím, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě o půjčce ze dne 22. 11. 2013 je podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), neplatné pro rozpor s dobrými mravy, neboť půjčka byla tzv. přezajištěná – i bez ujednání o smluvní pokutě byla pohledávka žalovaného z předmětné smlouvy dostatečně zajištěna, protože smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, úrok činil v přepočtu 20 % ročně a bylo zřízeno zástavní právo k nemovitosti ve vlastnictví žalobců manželů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Smluvní pokuta tak již nemohla plnit svou sankční, preventivní ani uhrazovací funkci. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně i v závěru, že nárok na zaplacení 167 175 Kč, o nějž žalobci rozšířili žalobu podáním došlým soudu prvního stupně dne 31. 7. 2018, uplatnili po uplynutí promlčecí lhůty pro bezdůvodné obohacení – k plnění podle kupní smlouvy totiž došlo nejpozději v prosinci 2015. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2021, č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", soud zjistil, že o dovolání p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" rozhodl Nejvyšší soud tak, že v I. výroku dovolání odmítl a ve II. výroku zavázal žalobce k zaplacení náhrady nákladů dovolacího řízení ve výši 20 303,80 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dovolatel předkládá k řešení otázku, zda „může být ‚přezajištění‘ pohledávky (působící nemravnost a tedy neplatnost smluvní pokuty) způsobeno jakýmikoliv zajišťovacími instituty nebo jenom těmi, které zvětšily objem plnění dlužníka, tedy nikoliv těmi, které toliko zlepšují dobytnost pohledávky“, přičemž z obsahu dovolání se podává, že pro řešení této otázky považuje dovolání za přípustné z důvodu, že odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu; pro případ, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo s judikaturou dovolacího soudu v souladu, požaduje, aby Nejvyšší soud předmětnou otázkou řešenou odvolacím soudem posoudil jinak. Otázka formulovaná dovolatelem je variací otázky neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy, kterou se Nejvyšší soud v minulosti zabýval v mnoha svých rozhodnutích. V usnesení ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 33 ICdo 59/2016, zopakoval, že „obecně platí, že institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, které jsou souhrnně upraveny v § 544 až § 588 obč. zák. Jejich smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Sjednání pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Neznamená to však, že by v každém jednotlivém případě mohla být pokuta sjednána v neomezené výši. Zákon výslovně neupravuje omezení při jednání o výši smluvní pokuty, avšak při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek (§ 39 obč. zák). Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy netvoří společenský normativní systém, nýbrž jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání apod. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). […] Řešení souladu ujednání o smluvní pokutě s dobrými mravy je vždy založeno na zcela konkrétních a individuálně daných skutkových okolnostech, a proto postrádá judikatorní přesah do obecné rozhodovací praxe soudů.“ V rozhodnutích ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 925/2004, ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005, ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 33 ICdo 22/2016, a ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 33 ICdo 101/2019, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že sjednání smluvní pokuty odporuje dobrým mravům, jestliže i bez zajištění smluvní pokutou se věřiteli dostane náležitého zajištění pohledávky. Závěr odvolacího soudu, ke kterému dospěl po zvážení všech konkrétních skutkových okolností věci včetně porovnání povinností, k nimž se ve smlouvě zavázali žalobci, s povinnostmi, k nimž se zavázal dovolatel, že pohledávka dovolatele ze smlouvy o půjčce uzavřené účastníky dne 22. 11. 2013 byla zajištěna dostatečnými zajišťovacími instituty (zejména zástavním právem k nemovitostem v hodnotě 2 500 000 Kč) a že sjednaná smluvní pokuta proto již nemohla splňovat svou sankční, preventivní ani uhrazovací funkci, a z něj plynoucí závěr o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy, jsou plně v souladu s odkazovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud nemá žádný důvod se od svého dříve přijatého řešení této otázky odchýlit, a to ani na základě argumentace uvedené v dovolání. Námitkou, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, nezpochybnil dovolatel žádný právní závěr, na němž by bylo napadené rozhodnutí založeno, nýbrž odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. Dovolatel přehlíží, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014., sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). V rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013, Nejvyšší soud vysvětlil, že „měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele“. Již z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelem vytýkané nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu mu nijak nebránily v tom, aby jasně a zřetelně vymezil dovolací důvod a předpoklad přípustnosti dovolání. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu tudíž v daném případě nepřichází do úvahy. K tomu lze ještě dodat, že z § 157 odst. 2 o. s. ř., který upravuje náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku a přiměřeně se prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem (§ 211 o. s. ř.), ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Sluší se poznamenat, že i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) zastává názor, že ačkoliv čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, nemůže být tento závazek chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a proto rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být analyzován ve světle okolností každého případu [srovnej rozsudky ESLP ve věcech Van de Hurk versus Nizozemsko ze dne 19. 4. 1994 (stížnost č. 16034/90), Ruiz Torija versus Španělsko ze dne 9. 12. 1994 (stížnost č. 18390/91), Higgins versus Francie ze dne 19. 2. 1998 (stížnost č. 20124/92, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 1998-I) a Hirvisaari versus Finsko ze dne 27. 9. 2001 (stížnost č. 49684/99)]. Odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu [viz rozsudek ESLP ve věci Helle versus Finsko ze dne 19. 12. 1997 (stížnost č. 20772/92)]. Shodně judikuje i Ústavní soud ČR (srov. odůvodnění nálezu ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 266/03, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 33, pod č. 67). Pokud se dovolatel snaží zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu tvrzením, že částka 991 291 Kč nebyla zaslána na jeho bankovní účet uvedený v kupní smlouvě ze dne 24. 9. 2015 (aniž by rozporoval, že tuto částku obdržel), pomíjí, že dílčí skutková zjištění i skutkové závěry z nich dovozené jsou součástí skutkového stavu věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2537/2011), jehož správnost, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, nelze v dovolacím řízení probíhajícím v režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit. Dovolací přezkum je podle § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod, tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Z žádosti žalobce o náhradu škody ze dne 24. 11. 2022 vzal soud za zjištěno, že žalobce z výše uvedených důvodů požádal v důsledku nesprávného úředního postupu notáře, za jehož činnost odpovídá stát, o náhradu škody ve výši 492 742 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení p.a. z částky 492 742 Kč od 25. 10. 2017 do zaplacení a částky 218 991,80 kč představující náhradu nákladů před soudy všech stupňů. Z Potvrzení žalované č. 1 ze dne 28. 11. 2022 jakož i z dodejky z datové schránky pr. zástupce žalobce soud zjistil, že žádost byla žalované č. 1 doručena dne 24. 11. 2022. Z potvrzení insolvenčního správce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 28. 5. 2025 soud zjistil, že manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nebyla v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného pod sp. Zn. KSOS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" dosud vyplacena žádná částka. Z ústřižku poštovní poukázky ze dne 30. 5. 2025 soud zjistil, že žalobce tohoto dne uhradil ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku 5 000 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"a) státní orgány,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen \"úřední osoby\"),","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen \"územní celky v přenesené působnosti\").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle odst. 2 pro účely tohoto zákona se za úřední osobu považuje též úřední osoba jiného členského státu Evropské unie, která splňuje podmínky uvedené v § 127 trestního zákoníku, po dobu, po kterou tato osoba působí ve společném vyšetřovacím týmu na území České republiky nebo provádí úkon právní pomoci na území České republiky na základě evropského vyšetřovacího příkazu anebo je přítomna při jeho provádění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 4 odst. 1 citovaného zákona za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisuhttps://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-82 - f1851550. Dle odst. 2 činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 5 písm. b) citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána v převážné části důvodně. Žalobce prokázal, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu žalované č. 2 jako notářky při sepisu notářského zápisu ze dne 22. 11. 2013 spočívajícího v tom, že v notářském zápisu byla ve smlouvě o půjčce ze dne 22. 11. 2013 sjednána smluvní pokuta při současném sjednání dalších zajišťovacích institutů, především zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví manželů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", které samy o sobě několikanásobně převyšovaly hodnotu zajišťované pohledávky (hodnota nemovitostí činila cca 2 500 000 Kč, zajišťovaná pohledávka i s úroky pouze 450 000 Kč), jakož i přímá vykonatelnost. V řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo soudem I. stupně, odvolacím soudem i dovolacím soudem konstatováno, že v notářském zápisu sjednaná smluvní pokuta je podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť půjčka byla tzv. přezajištěná, tedy i bez ujednání o smluvní pokutě byla pohledávka žalobce z předmětné smlouvy dostatečně zajištěna, protože smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, úrok činil v přepočtu 20 % ročně a bylo zřízeno zástavní právo k nemovitosti ve vlastnictví manželů ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Smluvní pokuta tak již nemohla plnit svou sankční, preventivní ani uhrazovací funkci. Žalobce tak byl v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" zavázán k povinnosti mu již manželi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uhrazenou smluvní pokutu ve výši 492 742 Kč těmto manželům vrátit. Bezprostřední příčinou vzniku škody je zde pochybení notáře, které nastalo při sepisu notářského zápisu 22. 11. 2013. V příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem notáře tedy žalobci následně vznikla škoda, jejíž výše je v tomto případě jednoznačně stanovena soudním rozhodnutím, neboť odpovídá výši Okresním soudem ve Frýdku-Místku přiznané částky 492 742 Kč v rozsudku ze dne 14. 5. 2019. Soud rovněž dospěl k závěru, že žalovaná č. 1 je pasivně legitimována ve věci, tedy že zde vznikla odpovědnost státu – žalované č. 1 za nesprávný úřední postup žalované č. 2 jako notářky, neboť výkon notářství při sepisování notářského zápisu se dle § 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. považuje za činnost státu (viz též např. nález sp. zn. I. ÚS 526/09 ze dne 13. 3. 2012), tudíž v případě nesprávného úředního postupu nastupuje odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb. Tato odpovědnost je objektivní, přičemž zde nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro které by se stát odpovědnosti za škodu zprostil. Jak již soud konstatoval výše, v tomto řízení bylo zjištěno, že došlo k pochybení žalované č. 2 jako notáře při sepisu notářského zápisu ze dne 22. 11. 2013, která měla při sepisu notářského zápisu upozornit smluvní strany půjčky na tzv. přezajištění půjčky a tím dát možnost žalobci změnit způsob zajištění své pohledávky (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1976/2020 ze dne 15. 2. 2021), což učiněno nebylo, a ani nebylo odmítnuto vykonání úkonu dle § 53 odst. 1 písm. a) zákona č. 358/1992 Sb. (notářský řád), kdy notář odmítne provedení požadovaných úkonů, jestliže tento úkon odporuje zákonům nebo dalším obecně závazným předpisům a tento zákon nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Ostatně i sama žalovaná č. 1 připustila, že zde na straně žalované č. 2 došlo při sepisu notářského zápisu pochybení, když ve svém podání z 2. 5. 2024 uvedla, že „Oproti stanovisku notářky, které si žalovaná č. 1 pro účely předběžného projednání vyžádala, žalovaná č. 1 po provedeném šetření dospěla k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu notářky došlo a nárok není promlčen. Žalovaná též uzavřela, že žalobci byla v příčinné souvislosti s postupem notářky způsobena škoda, avšak nikoli v takovém rozsahu, jak ji žalobce vyčíslil.“ Skutečnost, že žalované č. 2 nebyla judikatura známa, není skutečností zprošťující odpovědnosti státu, tedy žalované č. 1 za případný nesprávný úřední postup. Soud navíc poukazuje, že judikatura zabývající se tzv. „přezajištěním“ a v důsledku toho neplatnosti smluvní pokuty existovala již v době sepisu napadených notářských zápisů v r. 2013, viz již výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu např. ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 925/2004, či ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005, nešlo tedy o praxi soudů, která by judikatorně vznikla až po sepisu notářských zápisů. Stát – žalovaná č. 1 tedy za škodu ve výši 492 742 Kč odpovídá a je povinna ji poškozenému žalobci uhradit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Skutečnost, že vyjma částky 5 000 Kč, která jako jediná dosud byla manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobcem dne 30. 5. 2025 vyplacena a která nepochybně představuje již vzniklou skutečnou škodu, nebyla žádná další částka manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dosud vyplacena, není v tomto případě pro rozhodnutí soudu podstatná. Soud poukazuje na skutečnost, že škoda vznikla již za účinnosti nového občanského zákoníku, která obsahuje úpravu odlišnou od úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb. Ve druhé větě § 2952 zákona č. 89/2012 Sb. je obsažen výrazný odklon od dosud v zákoně č. 40/1964 Sb. zastávaného pojetí, že skutečná škoda, odvíjí-li se od povinnosti poškozeného poskytnout třetí osobě plnění v důsledku škodního jednání škůdce, vzniká až okamžikem, kdy je plnění skutečně poskytnuto a majetkový stav poškozeného se tím sníží. Nyní ovšem zákon výslovně hovoří o tom, že škoda může spočívat též v dluhu, tedy že tato podmínka vzniku povinnosti nahradit škodu může nastat již tím, že jmění poškozeného (v tomto řízení žalobce) je zatíženo dluhem, a to bez ohledu na to, jak a zda bude dluh splněn. To ostatně navazuje na definici jmění v § 495 a na § 2894 odst. 1, podle nějž škoda je újmou na jmění. V případě, že skutečná škoda má povahu dluhu, může poškozený žádat buď náhradu, tj. zaplacení částky, kterou je povinen třetí osobě poskytnout na splnění dluhu, anebo požadovat, aby jej škůdce tohoto dluhu zbavil. Skutečnost, že žalobce dosud podstatnou část dluhu manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dosud neuhradil, je proto pro rozhodnutí soudu nerelevantní, a žalobu nelze jen z tohoto důvodu zamítnout. Pokud tedy žalobci vznikl vůči manželům dluh ve výši 492 742 Kč (resp. do výše 5 000 Kč se již jedná o skutečnou vzniklou škodu), je dle současné právní úpravy ji nutno považovat za existující škodu, a proto soud žalobě ohledně této částky vůči žalované č. 1 pro dovození její odpovědnosti za škodu vyhověl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Jelikož byl soudy v řízení vedeném pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" pravomocně přiznán žalujícím manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vůči žalobci i 8,05% zákonný úrok z prodlení p.a. z částky 492 742 Kč od 25. 10. 2017 do zaplacení, soud považuje za škodu vzniklou žalobci i část tohoto přiznaného příslušenství, ale pouze od 25. 10. 2017 do 2. 12. 2020. Žalobce měl přiznanou jistinu 492 742 Kč dobrovolně uhradit manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. Lhůta k plnění této částky není v rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místu č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve znění rozsudku Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedena, proto zdejší soud vycházel ze znění zákona v § 160 odst. 1 o.s.ř., dle nějž „Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku“. Rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místu ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě nabyl právní moci dne 30. 11. 2020. Jelikož žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku dluh manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dobrovolně v zákonné lhůtě neuhradil, jde následující prodlení s úhradou a tedy povinnost zaplatit další úroky z prodlení po uplynutí této lhůty již za ním, tedy čistě k tíži žalobce, žalobce věděl o existenci této povinnosti a lhůtě k plnění, a proto nelze další prodlení žalobce přičítat k tíži státu a považovat jej za škodu vzniklou žalobci. Soud proto žalobu v části, aby žalovaná č. 1 byla povinna zaplatit žalobci 8,05 % úrok z prodlení p.a. z částky 492 742 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení, z těchto důvodů zamítnul.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Žalobci rovněž vznikla škoda odpovídající výši nákladů soudního řízení vzniklých v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místu pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", k jejichž úhradě byl v důsledku neúspěchu v řízení v rozhodnutích soudů I. stupně, odvolacího soudu a dovolacího soudu manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" zavázán, a které činily v prvoinstančním řízení 164 971 Kč, v odvolacím řízení 33 717 Kč a v dovolacím řízení 20 303,80 Kč. Jelikož náklady prvoinstančního a odvolacího řízení již byly žalobci žalovanou č. 1 uhrazeny a ohledně nich bylo řízení již zastaveno, zabýval se soud v řízení již jen nárokem na náhradu nákladů dovolacího řízení. Soud dospěl k závěru, že i náklady dovolacího řízení ve výši 20 303,80 Kč byly žalobcem vynaloženy důvodně a že jde o škodu na straně žalobce, za niž žalovaná č. 1 rovněž odpovídá, neboť procesní předpisy (konkrétně § 236 a násl. o.s.ř.) podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku připouštějí, a i v samotném rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" je dovolání vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu výslovně připuštěno, přičemž v okamžiku podání dovolání nelze predikovat, zda by podání v dané věci bylo zbytečné, resp. neúčelné či nikoliv, a tudíž nelze dovozovat, že podání dovolání a s ním vzniklé náklady na straně žalobce zde byly vynaloženy neúčelně. Soud proto rovněž přiznal žalobci i náklady dovolacího řízení ve výši 20 303,80 Kč a uložil je žalované č. 1 z titulu její odpovědnosti dle zákona č. 82/1998 Sb. žalobci uhradit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Vůči žalované č. 2 soud žalobu zcela zamítnul, když nedovodil její pasivní legitimaci ve věci. Soud má za to, že podle zákona č. 82/1998 Sb. nelze žalovanou č. 2 jako notářku přímo žalovat, tedy po ní požadovat na základě citovaného zákona vedle žalované č. 1 náhradu škody za zjištěný nesprávný úřední postup. Činnost notáře vymezená v § 4 odst. 1 citovaného zákona, tedy sepis notářských zápisů, je výkonem veřejné moci, za jehož nesprávnost nadále odpovídá stát, a nikoliv již souběžně s ním též sám notář. Vůči notáři by sice bylo možno požadovat též náhradu nemajetkové újmy, avšak pouze v případech jeho vlastní samostatné povinnosti k náhradě, tedy činností mimo výkon veřejné moci, nikoliv při výkonu státní moci, což je předmětná situace projednávaná v tomto řízení. Žalovaná č. 2 zde nevystupuje jako soukromý subjekt, ale jako složka státní moci, neboť výkon notářství při sepisování notářského zápisu se považuje za činnost státu, viz výše. Citovaný zákon č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v § 17 a § 18 sice počítá v případě náhrady škody státem, ke které došlo při činnosti státního orgánu nebo poskytl-li stát ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, s možností požadovat regresní úhradu od těch, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu, pokud byli k vydání rozhodnutí nebo k úřednímu postupu oprávněni s právem na regresní úhradu, , a toto právo vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti, přičemž zavinění je povinen prokázat ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu. Tato úprava však nezakládá žalobci jako soukromé osobě podle ustanovení § 17 a § 18 postupovat přímo proti žalované č. 2, tedy nezakládá poškozenému přímé postižné právo, zakládá jej pouze státu. Soud poukazuje na to, že i v dalších sporech, kde byl projednáván nesprávný úřední postup notáře při sepisování notářských zápisů, vystupuje notář pouze jako vedlejší účastník, nikoliv jako žalovaný, pokud je vůbec účasten řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2217/2009 ze dne 3. 11. 2011, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1976/2020 ze dne 19. 11. 2020, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2734/2016 ze dne 28. 2. 2017 (zde je žalováno jen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":"), či již citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 529/09 ze dne 13. 3. 2012). Žaloba tak vůči žalované č. 2 nebyla podána důvodně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou č. 1 soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobce zavázání žalované č. 1 k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku a zastavení částečné řízení v usnesení ze dne 28. 6. 2024 (když řízení bylo zastaveno pro částečné plnění žalované č. 1), za jeho neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobce činí ke dni rozhodnutí soudu 81 % původně žalované částky včetně příslušenství, jeho neúspěch 19 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem tak činí 62 %. Soud proto přiznal žalobci 62 % účelně uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení ve výši 91 324,90 Kč zde tvoří odměna právního zástupce žalobce za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žádosti o náhradu škody na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 24. 11. 2022, sepis a podání žaloby, odměna ve výši ½ úkonu za sepis žádosti o osvobozeni od soudního poplatku, vyjádření a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 13. 6. 2024, odměna ve výši ½ úkonu za návrh na pokračovaní v řízení, podání ze dne 4. 6. 2025 a účast u jednaní soudu dne 26. 5. 2025 a 16. 9. 2025 (přičemž do částečného zpětvzetí žaloby činila výše úkonu právní pomoci 11 180 Kč ze základu 711 733,80 Kč a poté 10 380 Kč ze základu 513 045,80 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024, 4 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 téže vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrada za ztrátu času za celkem 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 téže vyhlášky za cestu z Ostravy do Karviné a zpět k 2 jednáním u soudu a náhrada cestovních nákladů za cestu automobilem z Ostravy do Karviné a zpět k 2 jednáním u soudu po 392,45 Kč. 62 % z částky 91 324,90 Kč činí 56 621 Kč a tuto částku soud uložil žalované č. 1 k povinnosti nahradit žalobci na nákladech řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou č. 2 soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož byla žaloba vůči žalované č. 2 zcela zamítnuta, měla by právo na plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovaná č. 2 žádné náklady v průběhu řízení neuplatnila a ze spisu na její straně žádné náklady nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení mezi těmito účastníky tak, že žalobce a žalovaná č. 2 nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou doručenou soudu dne 9. 10. 2023 domáhal se žalobce na žalovaných zaplacení částky 492 742 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalobce jako věřitel uzavřel s manžely , jméno FO, , nar. , datum,  a , jméno FO, , nar. , datum,  jako povinnými smlouvu o půjčce se svolením k vykonatelnosti a současně s nimi uzavřel i zástavní smlouvu k zajištění závazků ze smlouvy o půjčce, kterou manželé , jméno FO,  své nemovitosti. Obě zmíněné smlouvy byly uzavřeny dne 22. 11. 2013 formou notářského zápisu, oba notářské zápisy byly sepsány , Jméno žalované B, , notářkou se sídlem v , adresa, . Smlouva o půjčce se svolením k vykonatelnosti jako notářský zápis , Anonymizováno,  a zástavní smlouva jako notářský zápis , Anonymizováno, . Jelikož dlužníci (manželé , jméno FO, ) řádně půjčku nespláceli, došlo k zesplatnění celé zbývající části půjčky a vznikla jim též povinnost k zaplacení smluvní pokuty žalobci. Dlužníci se s žalobcem dohodli na tom, že vzhledem k problémům s úhradou svých závazků prodají zastavené nemovitosti a z kupní ceny budou uhrazeny jejich závazky vůči žalobci. K tomu také došlo. Následně však dlužníci zažalovali žalobce o zaplacení částky 492 742 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od podání žaloby do zaplacení s odůvodněním, že smlouva o půjčce byla neurčitá a ujednání o smluvní pokutě, obsažené ve smlouvě o půjčce je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V průběhu řízení ještě dlužníci (jako žalobci) disponovali s žalobou a rozšířili ji o 167 175 Kč. Žalobu projednával Okresní soud ve Frýdku – Místku pod sp.zn. , spisová značka, . Dne 14. 5. 2019 jmenovaný soud vydal rozsudek č.j. , spisová značka, , kterým ve výroku I. zavázal žalobce (ve věci , spisová značka,  žalovaného) zaplatit manželům , jméno FO,  částku 492 742 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 492 742 Kč od dne 25. 10. 2017 do zaplacení. Výrokem II. žalobu ve zbývající části pro promlčení zamítl a výrokem III. zavázal žalobce k zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 170 957 Kč. Soud prvého stupně dospěl k závěru, že půjčka byla „přezajištěná“, což působí neplatnost ujednání o smluvní pokutě, tudíž manželé , jméno FO,  mohou požadovat vrácení toho, co uhradili na smluvní pokutu. V části soud žalobu zamítl pro promlčení – ono rozšíření žaloby bylo učiněno až po tříleté promlčecí lhůtě. K odvolání obou stran rozhodoval ve věci Krajský soud v Ostravě, který rozsudkem ze dne 15. 10. 2020, č.j. , spisová značka,  výrokem I. rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku potvrdil ve výroku I. a II. (tedy v meritorních výrocích), výrokem II. změnil výši náhradu nákladů prvostupňového řízení na částku 164 971 Kč a dále výrokem III. zavázal žalobce (pan , jméno FO, ) k zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 33 717 Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvého stupně v tom směru, že půjčka byla přezajištěna, tudíž ujednání o smluvní pokutě je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Rozpor s dobrými mravy přitom nepůsobí výše sjednané smluvní pokuty, ale „přezajištěnost“ – tedy okolnost, že vedle smluvní pokuty byla uzavřena i zástavní smlouva. Žalobce (pan , jméno FO, ) následně podal i dovolání, kterým se domáhal zrušení obou předchozích rozsudků, ale nebyl úspěšný – Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 9. 2021, č.j. , spisová značka,  výrokem I. dovolání odmítl a výrokem II. zavázal žalobce k zaplacení náhrady nákladů dovolacího řízení ve výši 20 303,80 Kč. Závěr soudů byl tedy takový, že byť samotné ujednání o smluvní pokutě by bylo platné, pak ve spojení se sjednáním dalšího zajišťovacího institutu (zástavy), došlo k „přezajištění“ půjčky s tím důsledkem, že se smluvní pokuta stala neplatnou. Z výše uvedeného tedy povstaly žalobci tyto povinnosti:- zaplatit manželům , jméno FO,  Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 492 742 Kč od dne 25. 10. 2017 do zaplacení,- zaplatit manželům , jméno FO,  (k rukám jejich právního zástupce) částku 164 971 Kč na náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně,- zaplatit manželům , jméno FO,  (k rukám jejich právního zástupce) částku 33 717 Kč na náhradě nákladů řízení před soudem druhého stupně,- zaplatit manželům , jméno FO,  (k rukám jejich právního zástupce) částku 20 303,80 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení,Žalobce, který při uzavírání smluv s manželi , jméno FO, , využil služeb žalované 2) jakožto notáře, nebyl upozorněn na ten důsledek uzavření zástavní smlouvy, který dovodily soudy. Postup žalované 2), která sepsala oba notářské zápisy dne 22.11.2013, je nutno posoudit jako postup non lege artis, resp. jako nesprávný úřední postup, v jehož důsledku vznikla žalobci škoda ve výši, jak byl zavázán zaplatit manželům , jméno FO,  požadovanou částku a náhradu nákladů řízení. Pokud by nedošlo k sepisu notářského zápisu, kterým byla uzavřena zástavní smlouva, byl by nárok žalobce na smluvní pokutu, která byla sjednána ve smlouvě o půjčce, zachován a žalobce by pak nebyl zavázán smluvní pokutu vracet ani platit náhradu nákladů řízení. Uvedeným postupem žalované 2) jakožto notáře (sepisem notářského zápisu Nz , Anonymizováno, ) však došlo ke zneplatnění ujednání o smluvní pokutě. Za činnost notáře odpovídá stát. Žalobce uplatnil svůj nárok jak u žalované 1), tak u žalované 2), žalovaná 1) prozatím reagovala pouze tzv. akceptačním dopisem.2. Žalovaná č. 1 k věci uvedla, že žalobou uplatněné nároky neuznává. Žalobce se podanou žalobou domáhá náhrady škody ve výši 492 742 Kč spolu s příslušenstvím a dále částky ve výši 218 991,80 Kč, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem , Jméno žalované B, , notářky se sídlem v , adresa, . Žalovaná činí nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 24. 11. 2022 (žádostí ze dne 24. 11. 2022) uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 711 733,80 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 492 742 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky ode dne 25. 10. 2017 do zaplacení a dále částku ve výši 218 991,80 Kč. Žalovaná nárokům žalobce vyhověla zčásti, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne 30. 4. 2024. Žalovaná přiznala žalobci částku 198 688 Kč představující náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Dle § 3 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobilya) státní orgány,b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona,c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona.Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. má na náhradu škody právo ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Ačkoliv zákon č. 82/1998 Sb. neobsahuje zákonnou definici nesprávného úředního postupu, je za něj soudní praxí považováno porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, přičemž zpravidla jde o postup, který nesouvisí s rozhodovací činností. Pro tuto formu odpovědnosti je určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud k případným nesprávnostem či vadám v postupu dojde a tyto se projeví v obsahu rozhodnutí, mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí. Žalovaná v rámci předběžného projednání zjistila a ověřila následující skutečnosti. Žalobce jako věřitel uzavřel s manžely , jméno FO,  jako povinnými smlouvu o půjčce se svolením k vykonatelnosti a současně s nimi uzavřel i zástavní smlouvu k zajištění závazků ze smlouvy o půjčce – k nemovitosti. Obě zmíněné smlouvy byly uzavřeny dne 22.11.2013 formou notářského zápisu, oba notářské zápisy byly sepsány , Jméno žalované B, , notářkou se sídlem v , adresa,  (dále jen „notářka“). Jednalo se o smlouvu o půjčce se svolením k vykonatelnosti , Anonymizováno,  a zástavní smlouvu , Anonymizováno, . Dlužníci nespláceli, a tak došlo ke zesplatnění celé zbývající části půjčky a vznikla jim povinnost k zaplacení smluvní pokuty. Dlužníci se s žalobcem dohodli, že se prodají zastavené nemovitosti a uhradí závazky, k čemuž došlo. Dne 12. 10. 2017 dlužníci zažalovali žalobce o zaplacení částky ve výši 492 742 Kč s úrokem z prodlení s odůvodněním, že smlouva o půjčce byla neurčitá a ujednání o smluvní pokutě, obsažené ve smlouvě o půjčce, je neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V průběhu řízení rozšířili žalobu o 167 175 Kč. Žalobu projednával Okresní soud ve Frýdku-Místku, sp. zn. , spisová značka, , a rozhodl tak, že uložil žalobci zaplatit manželům , jméno FO,  částku 492 742 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,05% z částky 492 742 Kč ode dne 25. 10. 2017 do zaplacení. Výrokem II. zamítl žalobu ve zbývající části pro promlčení a výrokem III. zavázal žalobce k zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 170 957 Kč. Soud dospěl k závěru, že půjčka byla „přezajištěná“, což působí neplatnost ujednání o smluvní pokutě, tudíž manželé , jméno FO,  mohou požadovat vrácení toho, co uhradili na smluvní pokutu. Odvolací soud se se závěry soudu I. stupně ztotožnil. Žalobce následně podal i dovolání, které Nejvyšší soud odmítl. Závěr soudů byl takový, že byť samotné ujednání o smluvní pokutě by bylo platné, pak ve spojení se sjednáním dalšího zajišťovacího institutu došlo k „přezajištění“ půjčky s tím důsledkem, že se smluvní pokuta stala neplatnou. Žalovaná nárok na náhradu škody shledala částečně důvodným. Šetřením žalované bylo zjištěno, že argumentace soudů byla taková, že pohledávka žalobce byla přezajištěná. Půjčka byla již navýšena o úrok sjednaný pevnou částkou ve výši 150 000 Kč, což představuje úrok ve výši 44% ročně při sjednání splatnosti 30 měsíců, dále bylo sjednáno zástavní právo k nemovitosti v ceně cca 2 500 000 Kč, což pětinásobně převyšuje hodnotu částky, která měla být vrácena, dále byla půjčka sepsána formou notářského zápisu a konečně byla sjednána předmětná smluvní pokuta. Manželé , jméno FO,  na půjčku ve výši 300 000 Kč uhradili v závěru celkem 1 117 291 Kč. Soud odkázal na to, že sjednání smluvní pokuty odporuje dobrým mravům, jestliže i bez zajištění smluvní pokutou se věřiteli dostane dostatečného zajištění pohledávky (rozhodnutí NS ze dne 30.11.2005, sp. zn. 33 Odo 925/2004 a ze dne 30.05.2007 sp. zn. 33 Odo 438/2005). Zajištění věřitele bylo na úkor dlužníků mimořádně vysoké a zahrnovalo úrok ve výši 44% ročně, zástavní právo k nemovitosti, notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti a současně ujednání o smluvní pokutě. Pohledávka žalobce byla zajištěna dostatečně a smluvní pokuta již nemohla splňovat svoji sankční, preventivní ani uhrazovací funkci. Ujednání o smluvní pokutě je proto z důvodu tzv. přezajištění v rozporu s dobrými mravy, a tudíž neplatné dle § 39 obč. zák. (viz rozhodnutí NS ČR 33 ICdo 22/2016). Již v roce 2005 Nejvyšší soud judikoval, že v případě, kdy jsou u půjčky sjednané úroky, půjčka je zajištěna zástavním právem k nemovitosti, kdy cena nemovitosti výrazně převyšuje půjčenou částku, a navíc i smluvní pokutou, tak je ujednání o smluvní pokutě v rozporu s dobrými mravy. V tomto případě byl navíc ještě sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti. V roce 2011 Nejvyšší soud judikoval, že „působení notáře při vyhotovení notářského zápisu se neomezuje jen na dodržení formálních náležitostí a na zachycení obsahu projevu vůle, nýbrž i na objektivní právní pomoc účastníkům tak, aby jimi zamýšlené úkony odpovídaly obecně závazným právním předpisům a aby nebyly zpochybnitelné po stránce formální ani hmotněprávní“ a že „nelze omezit pouze na formální náležitosti kladené notářským řádem na notářské zápisy, ale je třeba brát v úvahu též obsahovou stránku právního úkonu.“ (usnesení NS ze dne 03.03.2011, č.j. 22 Cdo 2217/2009-204). Oproti stanovisku notářky, které si žalovaná pro účely předběžného projednání vyžádala, žalovaná po provedeném šetření dospěla k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu notářky došlo a nárok není promlčen. Žalovaná též uzavřela, že žalobci byla v příčinné souvislosti s postupem notářky způsobena škoda, avšak nikoli v takovém rozsahu, jak ji žalobce vyčíslil. Aby mohlo dojít k odškodnění žalobce, je žalobce povinen prokázat, že mu nesprávným úředním postupem vznikla škoda, tj. že se zmenšil jeho majetkový stav. V případě částky ve výši 492 742 Kč ke zmenšení majetku žalobce nedošlo, jelikož žalobce vrátil pouze to, co nabyl nezákonně, resp. neoprávněně v rozporu s dobrými mravy. Škodu však naopak v tomto případě představuje zákonný úrok z prodlení z částky 492 742 Kč ode dne 25. 10. 2017 do zaplacení, jehož zaplacení mu uložil Okresní soud ve Frýdku-Místku svým rozsudkem ze dne 14. 5. 2019, č.j. , spisová značka, . Žalobce však žalované neprokázal, že předmětný úrok zaplatil, v jaké výši a k jakému dni. V této části tak nemohlo být ze strany žalované vyhověno. Co se týká nákladů řízení před soudem I. a II. stupně, k tomu žalovaná uvádí, že tyto byly žalobci nahrazeny v plné výši, tj. v částce 198 688 Kč. Ohledně nákladů řízení před dovolacím soudem zastává žalovaná názor, že toto řízení bylo ze strany žalobce vedeno nadbytečně, jelikož bylo z odůvodnění rozsudku soudu I. i II. stupně jasné, že podané dovolání nemůže výsledek řízení zvrátit. Nejedná se proto o účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by žalobci vznikl vůči státu nárok. Vzhledem k probíhajícímu insolvenčnímu řízení vedenému na žalobce u Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. , Anonymizováno, , se žalovaná obrátila na insolvenčního správce , právnická osoba, , který jí sdělil dne 29.04.2024, že částka ve výši 198 688 Kč má být vyplacena do majetkové podstaty dlužníka, a to na účet č. , č. účtu, , kdy tento je vedený výlučně pro osobu žalobce. Částka ve výši 198 688 Kč tak byla vyplacena dle instrukcí insolvenčního správce. Z výše uvedených důvodů žalovaná navrhuje, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta. Z důvodu procesní opatrnosti se žalovaná vyjadřuje rovněž k případné lhůtě k plnění. Ačkoliv žalobní návrh nikterak neuznává, navrhuje, pokud by soud dospěl k závěru o oprávněnosti žaloby, aby lhůtu k plnění stanovil v délce 15 dnů od právní moci rozsudku, a to z organizačně-technických důvodů na straně žalované.3. Žalovaná č. 2 k věci uvedla, že skutečně sepsala předmětné notářské zápisy , Anonymizováno,  na žádost žalobce a manželů konečných o právním jednání, a to smlouvu o půjčce s vykonatelností a Zástavní smlouvu. O sepis byla požádána účastníky a byly jí pro účely sepisu dány přesné podklady (výše jistiny, výše smluvní pokuty, lhůty k zaplacení, specifikace nemovitostí k sepisu zástavy). O své vůli nic nesepisovala, u obou smluv se jednalo o požadavek klientů, kteří učinili své právní jednání dobrovolně formou notářského zápisu. Její názor je ten, že smluvní pokuta uvedená ve smlouvě o půjčce je sankcí za to, když dlužník neplní řádně a včas, a zástavní smlouva je zajišťujícím titulem, aby v okamžiku neplacení (neplnění) dlužníka měl věřitel z čeho uspokojit svou pohledávku za dlužníkem. Jedná se tedy o odlišné zajištění, které vedle sebe mohou obstát, a nejedná se tady o tzv. „přezajištění“, ani o duplicitní sankci. Navíc v r. 2013 neměla k dispozici žádná stanoviska soudu, která by tento její názor vyvracela. Pokud se judikatura po r. 2013 vyvinula tak, že soudy dospěly v rozhodovací praxi k tomu, že smluvní pokuta jako sankce neobstojí vedle zástavní smlouvy, pak v době sepisu citovaných notářských zápisů jí toto nebylo známo. Z výše uvedených důvodů neuznává žalovaná nárok. Z opatrnosti vznáší námitku promlčení.4. V podání doručeném soudu dne 13. 6. 2024 mj. vzal žalobce žalobu zčásti zpět s odůvodněním, že tak činí s ohledem na to, že prvá žalovaná po podání žaloby částečně plnila – zasláním částky 198 688 Kč na nároky povstalé zavázáním žalobce k zaplacení náhrady nákladů řízení manželům , jméno FO,  za řízení před soudem prvého a druhého stupně. Žalobce proto žalobu částečně zpět o částku 198 688 Kč vůči oběma žalovaným. Nadále tedy žalobce požaduje, aby žalovaná 1) a žalovaná 2) byly zavázány zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě škody částku ve výši 492 742 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 492 742 Kč od dne 25.10.2017 do zaplacení a dále částku 20 303,80 Kč. Současně nechť jsou žalované zavázány společně a nerozdílně zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení v plné výši. Soud proto v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 občanského soudního řádu v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby žalobcem řízení usnesením ze dne 28. 6. 2024 zastavil.5. Soud v průběhu řízení z insolvenčního rejstříku zjistil, že s účinností od 19. 9. 2024, 10:56 hod., bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkurzu na majetek dlužníka – žalobce. Soud proto usnesením ze dne 1. 10. 2024, č.j. , spisová značka, , podle ust. § 263 odst. 4 část věty první před středníkem zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen „IZ“), vyrozuměl žalobce a žalované č. 1 a 2 o tom, že řízení o zaplacení částky o 492 742 Kč s příslušenstvím se podle ust. § 263 odst. 1 věty první IZ přerušuje, a to dle ust. § 245 odst. 1 IZ s účinností od 19. 9. 2024, 10:56 hod., kdy bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno rozhodnutí o prohlášení konkurzu na majetek dlužníka – žalobce. Prohlášením konkurzu zanikla podle ust. § 252 odst. 1 IZ plná moc, kterou udělil žalobce k zastupování v tomto řízení , jméno FO, . Soud rovněž v citovaném usnesení účastníky podle ust. § 263 odst. 4 IZ poučil o tom že: a) poučil usnesením ze dne 1. 10. 2024, č.j. , spisová značka, , insolvenčního správce o jeho právu navrhnout pokračování v tomto řízení o zaplacení částky 492 742 Kč s příslušenstvím ve lhůtě do 30 dnu od doručení citovaného usnesení. Pokud insolvenční správce podá návrh na pokračování v řízení, potom se stává účastníkem tohoto řízení místo dlužníka – žalobce (viz ust. § 264 odst. 1 IZ ve spojení s § 229 IZ), b) pokud insolvenční správce nenavrhne ve výše uvedené lhůtě pokračování v tomto řízení, potom soud poučí o právu navrhnout pokračování tohoto řízení všechny ostatní účastníky tohoto řízení (včetně žalobce). Žalobce by v takovém případě zůstal účastníkem řízení (viz ust. § 264 odst. 2 IZ). Obě usnesení ze dne 1. 10. 2024, č.j. , spisová značka, , a ze dne 1. 10. 2024, č.j. , spisová značka, , byla insolvenčnímu správci žalobce doručena dne 1. 10. 2024, návrh na pokračování v řízení nebyl dosud insolvenčním správcem žalobce podán. Podle § 264 odst. 1 IZ v přerušených řízeních, ve kterých v době prohlášení konkursu dlužník vystupoval jako žalobce nebo jiný navrhovatel, jakož i v dalších řízeních, ve kterých uplatňoval své pohledávky nebo jiná práva týkající se majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh insolvenčního správce; dnem, kdy soudu, rozhodci nebo stálému rozhodčímu soudu, u kterého je řízení vedeno, došel jeho návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dlužníka. Podle odst. 2 jestliže insolvenční správce ve lhůtě určené mu soudem, rozhodcem nebo stálým rozhodčím soudem, u kterého je řízení vedeno, nepodal návrh na pokračování v řízení, mohou návrh na pokračování v řízení podat dlužník, popřípadě ostatní účastníci řízení s tím, že dlužník zůstává účastníkem řízení. V podání ze dne 8. 1. 2025 žalobce sdělil soudu, že vzhledem k tomu, že insolvenční správce žalobce nenavrhl ve smyslu ust. § 264 odst. 1 insolvenčního zákona pokračování v řízení, žalobce tímto navrhuje pokračování v řízení s odkazem na ust. § 264 odst. 2 insolvenčního řízení. Současně je předkládána nová plna moc k zastoupení žalobce. Soud proto v usnesení ze dne 23. 1. 2025 k návrhu žalobce dle § 264 odst. 2 IZ rozhodl, že se v přerušeném řízení pokračuje.6. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to spisu OS Frýdek-Místek, sp. zn. , spisová značka, , zejména notářského zápisu na čl. 5-6, rozsudku na čl. 136-141, rozsudku odvolacího soudu na čl. 255-257, usnesení NS ČR na čl. 297-299, žádosti žalobce na MS na čl. 13-14 spisu sp. zn. , spisová značka,  + dodejka na čl. 12, výzvy žalobce adresované žalované na čl. 15-16 včetně podacího lístku na čl. 17, potvrzení přijetí podání na čl. 11, stanoviska MS ČR na čl. 45-46, vyjádření žalované na čl. 47, ústřižku poštovní poukázky na částku 5 000 Kč na čl. 79 spisu, vyjádření insolvenčního správce na čl. 78.7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:8. Z notářského zápisu , Jméno žalované B, , notářkou se sídlem v , adresa,  dne 22. 11. 2013 soud zjistil, že tohoto dne žalobce jako věřitel a oprávněný a manželé , jméno FO,  a , jméno FO,  jako dlužníci a povinní uzavřeli smlouvu o půjčce se svolením k vykonatelnosti, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout dlužníkům půjčku ve výši 300 000 Kč. Dlužníci se zavázali splácet půjčku spolu se smluvenou odměnou 150 000 Kč ve splátkách sjednaných ve smlouvě. Současně byla ve smlouvě sjednána pro případ prodlení dlužníků s úhradou dluhu nebo je části smluvní pokuta ve výši 0,5 % za každý den prodlení z celkové dlužné částky. Tato smluvní pokuta začíná běžet dnem následujícím po dni, ve kterém došlo k prodlení a končí dnem zaplacení celého dluhu a je splatná poslední den kalendářního měsíce, kdy k prodlení došlo. Dlužníci se rovněž zavázali zřídit ve prospěch věřitele k zajištění pohledávky zástavní právo na jejich nemovitosti uvedené ve smlouvě. Zástavní smlouva k nemovitostem je obsažena v notářském zápisu , Anonymizováno,  sepsaném , Jméno žalované B, , notářkou se sídlem v , adresa,  dne 22. 11. 2013. Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku – Místku soud zjistil, že současně byla uzavřena smlouva o zástavě nemovitostí ve vlastnictví manželů , jméno FO,  v hodnotě přibližně 2 500 000 Kč. Ze spisu Okresního soudu ve Frýdku – Místku sp. zn. , spisová značka,  soud dále zjistil, že dne 25. 10. 2017 podali manželé , jméno FO,  jako žalobci na p. , jméno FO,  žalobu na zaplacení částky 492 742 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05% ročně od podání žaloby do zaplacení s odůvodněním, že ujednání v čl. III. smlouvy o půjčce byla neurčité. V podání ze dne 31. 7. 2018 manželé jako žalobci rozšířili žalobu o částku 167 175 Kč. Dne 14. 5. 2019 soud vyhlásil rozsudek č.j. , spisová značka, , kterým v I. výroku zavázal žalobce (ve věci sp. zn. , spisová značka,  vstupujícího jako žalovaný) zaplatit manželům , jméno FO,  částku 492 742 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 492 742 Kč od dne 25. 10. 2017 do zaplacení. Ve II. výroku žalobu ve zbývající části pro promlčení zamítl a v III. výroku zavázal žalobce k zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 170 957 Kč. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný p. , jméno FO,  jako věřitel a žalobci jako dlužníci uzavřeli dne 22. 11. 2013 smlouvu o půjčce, jejímž předmětem byla částka 300 000 Kč. Odměna za poskytnutí půjčky byla 150 000 Kč, celkem tedy měli žalobci zaplatit žalovanému 450 000 Kč, a to ve splátkách po 15 000 Kč počínaje 20. 12. 2013. Smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti a kromě sjednané odměny za půjčku odpovídající úroku ve výši 20 % ročně, si účastníci sjednali také smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení a rovněž za účelem zajištění půjčky uzavřeli smlouvu o zřízení zástavního práva ve prospěch žalovaného k nemovitostem ve vlastnictví žalobců v hodnotě přibližně 2 500 000 Kč. Žalobci ve splátkách zaplatili celkem 126 000 Kč, půjčku však nespláceli řádně a žalovaný ji zesplatnil. Dne 24. 9. 2015 žalobci prodali zastavenou nemovitost za cenu 2 500 000 Kč a část kupní ceny ve výši 991 291 Kč obdržel žalovaný, který v této výši vypočetl své nároky z předmětné smlouvy o půjčce – zbývající dlužnou částku, odměnu a smluvní pokuty, které mu měli žalobci zaplatit po zesplatnění celého dluhu (smluvní pokutu 132.210,- Kč za období od 22. 10. 2014 do 7. 1. 2015 z částky 339 000 Kč, 382 320 Kč za období od 8. 1. 2015 do 31. 8. 2015 z částky 324 000 Kč a 98 820 Kč za období od 1. 9. 2015 do zaplacení z celkové dlužné částky). Soud I. stupně dospěl k závěru, že půjčka byla „přezajištěná“, což působí neplatnost ujednání o smluvní pokutě, tudíž manželé , jméno FO,  mohou požadovat vrácení toho, co uhradili na smluvní pokutu. V části soud žalobu zamítl pro promlčení, neboť rozšíření žaloby bylo učiněno až po tříleté promlčecí lhůtě. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 10. 2020, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 30. 11. 2020, soud zjistil, že na základě odvolání obou stran sporu Krajský soud v Ostravě citovaným rozsudkem ve výroku I. rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku potvrdil ve výroku I. a II., výrokem II. změnil výši náhradu nákladů prvostupňového řízení na částku 164 971 Kč a dále výrokem III. zavázal pana Marciše k zaplacení náhrady nákladů odvolacího řízení ve výši 33 717 Kč. Své rozhodnutí zdůvodnil mj. tím, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě o půjčce ze dne 22. 11. 2013 je podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), neplatné pro rozpor s dobrými mravy, neboť půjčka byla tzv. přezajištěná – i bez ujednání o smluvní pokutě byla pohledávka žalovaného z předmětné smlouvy dostatečně zajištěna, protože smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, úrok činil v přepočtu 20 % ročně a bylo zřízeno zástavní právo k nemovitosti ve vlastnictví žalobců manželů , jméno FO, . Smluvní pokuta tak již nemohla plnit svou sankční, preventivní ani uhrazovací funkci. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně i v závěru, že nárok na zaplacení 167 175 Kč, o nějž žalobci rozšířili žalobu podáním došlým soudu prvního stupně dne 31. 7. 2018, uplatnili po uplynutí promlčecí lhůty pro bezdůvodné obohacení – k plnění podle kupní smlouvy totiž došlo nejpozději v prosinci 2015. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2021, č.j. , spisová značka, , soud zjistil, že o dovolání p. , jméno FO,  rozhodl Nejvyšší soud tak, že v I. výroku dovolání odmítl a ve II. výroku zavázal žalobce k zaplacení náhrady nákladů dovolacího řízení ve výši 20 303,80 Kč. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že dovolatel předkládá k řešení otázku, zda „může být ‚přezajištění‘ pohledávky (působící nemravnost a tedy neplatnost smluvní pokuty) způsobeno jakýmikoliv zajišťovacími instituty nebo jenom těmi, které zvětšily objem plnění dlužníka, tedy nikoliv těmi, které toliko zlepšují dobytnost pohledávky“, přičemž z obsahu dovolání se podává, že pro řešení této otázky považuje dovolání za přípustné z důvodu, že odvolací soud se odchýlil od judikatury dovolacího soudu; pro případ, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo s judikaturou dovolacího soudu v souladu, požaduje, aby Nejvyšší soud předmětnou otázkou řešenou odvolacím soudem posoudil jinak. Otázka formulovaná dovolatelem je variací otázky neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy, kterou se Nejvyšší soud v minulosti zabýval v mnoha svých rozhodnutích. V usnesení ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 33 ICdo 59/2016, zopakoval, že „obecně platí, že institut smluvní pokuty je jedním z právních prostředků zajištění závazků, které jsou souhrnně upraveny v § 544 až § 588 obč. zák. Jejich smyslem je zajištění splnění povinností, jež jsou obsahem závazků. Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka pohrůžkou majetkové sankce k řádnému splnění závazku. Zároveň má sankční charakter, neboť účastníka, který poruší smluvní povinnost, stíhá nepříznivým následkem v podobě vzniku další povinnosti zaplatit peněžitou částku ve sjednané výši. Sjednání pokuty a její výše je zásadně věcí vzájemné dohody stran. Neznamená to však, že by v každém jednotlivém případě mohla být pokuta sjednána v neomezené výši. Zákon výslovně neupravuje omezení při jednání o výši smluvní pokuty, avšak při posuzování platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska souladu s dobrými mravy je výše smluvní pokuty jedním z rozhodujících hledisek (§ 39 obč. zák). Právní úkon se příčí dobrým mravům, jestliže se jeho obsah ocitne v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Dobré mravy netvoří společenský normativní systém, nýbrž jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací odpovídajícím obecně uznávaným pravidlům slušnosti, poctivého jednání apod. Dobré mravy jsou vykládány jako souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Ke konkretizaci takto obecně stanovených pravidel je třeba užít dalších vodítek, ze kterých lze usoudit, co je ve vztahu ke smluvní pokutě v souladu se společenskými, kulturními a mravními normami. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). […] Řešení souladu ujednání o smluvní pokutě s dobrými mravy je vždy založeno na zcela konkrétních a individuálně daných skutkových okolnostech, a proto postrádá judikatorní přesah do obecné rozhodovací praxe soudů.“ V rozhodnutích ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 925/2004, ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005, ze dne 22. 11. 2016, sp. zn. 33 ICdo 22/2016, a ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 33 ICdo 101/2019, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, že sjednání smluvní pokuty odporuje dobrým mravům, jestliže i bez zajištění smluvní pokutou se věřiteli dostane náležitého zajištění pohledávky. Závěr odvolacího soudu, ke kterému dospěl po zvážení všech konkrétních skutkových okolností věci včetně porovnání povinností, k nimž se ve smlouvě zavázali žalobci, s povinnostmi, k nimž se zavázal dovolatel, že pohledávka dovolatele ze smlouvy o půjčce uzavřené účastníky dne 22. 11. 2013 byla zajištěna dostatečnými zajišťovacími instituty (zejména zástavním právem k nemovitostem v hodnotě 2 500 000 Kč) a že sjednaná smluvní pokuta proto již nemohla splňovat svou sankční, preventivní ani uhrazovací funkci, a z něj plynoucí závěr o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy, jsou plně v souladu s odkazovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud nemá žádný důvod se od svého dříve přijatého řešení této otázky odchýlit, a to ani na základě argumentace uvedené v dovolání. Námitkou, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, nezpochybnil dovolatel žádný právní závěr, na němž by bylo napadené rozhodnutí založeno, nýbrž odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. Dovolatel přehlíží, že k vadám řízení (jsou-li skutečně dány) dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Nejde totiž o otázku správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. o otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázku případné existence či neexistence vady řízení ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014., sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). V rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013, Nejvyšší soud vysvětlil, že „měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele“. Již z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelem vytýkané nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu mu nijak nebránily v tom, aby jasně a zřetelně vymezil dovolací důvod a předpoklad přípustnosti dovolání. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí odvolacího soudu tudíž v daném případě nepřichází do úvahy. K tomu lze ještě dodat, že z § 157 odst. 2 o. s. ř., který upravuje náležitosti odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku a přiměřeně se prosazuje i pro odůvodnění rozhodnutí vydaných odvolacím soudem (§ 211 o. s. ř.), ani z práva na spravedlivý proces nelze dovozovat povinnost soudů vypořádat se s každou jednotlivou námitkou účastníka řízení. Jak opakovaně vysvětlil Ústavní soud, není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09). Sluší se poznamenat, že i judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) zastává názor, že ačkoliv čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod soudy zavazuje, aby svá rozhodnutí odůvodňovaly, nemůže být tento závazek chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument, a proto rozsah této povinnosti se může měnit podle povahy rozhodnutí a musí být analyzován ve světle okolností každého případu [srovnej rozsudky ESLP ve věcech Van de Hurk versus Nizozemsko ze dne 19. 4. 1994 (stížnost č. 16034/90), Ruiz Torija versus Španělsko ze dne 9. 12. 1994 (stížnost č. 18390/91), Higgins versus Francie ze dne 19. 2. 1998 (stížnost č. 20124/92, Sbírka rozsudků a rozhodnutí 1998-I) a Hirvisaari versus Finsko ze dne 27. 9. 2001 (stížnost č. 49684/99)]. Odvolací soud se tak při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího soudu [viz rozsudek ESLP ve věci Helle versus Finsko ze dne 19. 12. 1997 (stížnost č. 20772/92)]. Shodně judikuje i Ústavní soud ČR (srov. odůvodnění nálezu ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 266/03, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 33, pod č. 67). Pokud se dovolatel snaží zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu tvrzením, že částka 991 291 Kč nebyla zaslána na jeho bankovní účet uvedený v kupní smlouvě ze dne 24. 9. 2015 (aniž by rozporoval, že tuto částku obdržel), pomíjí, že dílčí skutková zjištění i skutkové závěry z nich dovozené jsou součástí skutkového stavu věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2537/2011), jehož správnost, jak byl zjištěn v řízení před soudy nižších stupňů, nelze v dovolacím řízení probíhajícím v režimu účinném od 1. 1. 2013 v žádném ohledu zpochybnit. Dovolací přezkum je podle § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod, tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Z žádosti žalobce o náhradu škody ze dne 24. 11. 2022 vzal soud za zjištěno, že žalobce z výše uvedených důvodů požádal v důsledku nesprávného úředního postupu notáře, za jehož činnost odpovídá stát, o náhradu škody ve výši 492 742 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení p.a. z částky 492 742 Kč od 25. 10. 2017 do zaplacení a částky 218 991,80 kč představující náhradu nákladů před soudy všech stupňů. Z Potvrzení žalované č. 1 ze dne 28. 11. 2022 jakož i z dodejky z datové schránky pr. zástupce žalobce soud zjistil, že žádost byla žalované č. 1 doručena dne 24. 11. 2022. Z potvrzení insolvenčního správce , právnická osoba,  ze dne 28. 5. 2025 soud zjistil, že manželům , jméno FO,  nebyla v rámci insolvenčního řízení vedeného na majetek žalovaného pod sp. Zn. KSOS , spisová značka,  dosud vyplacena žádná částka. Z ústřižku poštovní poukázky ze dne 30. 5. 2025 soud zjistil, že žalobce tohoto dne uhradil , jméno FO,  částku 5 000 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.9. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobilya) státní orgány,b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen \"úřední osoby\"),c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen \"územní celky v přenesené působnosti\").Dle odst. 2 pro účely tohoto zákona se za úřední osobu považuje též úřední osoba jiného členského státu Evropské unie, která splňuje podmínky uvedené v § 127 trestního zákoníku, po dobu, po kterou tato osoba působí ve společném vyšetřovacím týmu na území České republiky nebo provádí úkon právní pomoci na území České republiky na základě evropského vyšetřovacího příkazu anebo je přítomna při jeho provádění.10. Podle § 4 odst. 1 citovaného zákona za výkon státní správy podle § 3 odst. 1 písm. b) se považuje i sepisování veřejných listin o právních úkonech, zápisy skutečností do veřejného rejstříku provedené notářem podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, úkony notáře jako soudního komisaře a úkony soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisuhttps://www.zakonyprolidi.cz/cs/1998-82 - f1851550. Dle odst. 2 činnost notáře a soudního exekutora, případně jeho zástupce, zanikl-li exekutorovi výkon exekutorského úřadu a je-li tímto zástupcem exekutorský kandidát, podle odstavce 1 se považuje za úřední postup.11. Podle § 5 písm. b) citovaného zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.12. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána v převážné části důvodně. Žalobce prokázal, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu žalované č. 2 jako notářky při sepisu notářského zápisu ze dne 22. 11. 2013 spočívajícího v tom, že v notářském zápisu byla ve smlouvě o půjčce ze dne 22. 11. 2013 sjednána smluvní pokuta při současném sjednání dalších zajišťovacích institutů, především zřízení zástavního práva k nemovitostem ve vlastnictví manželů , jméno FO, , které samy o sobě několikanásobně převyšovaly hodnotu zajišťované pohledávky (hodnota nemovitostí činila cca 2 500 000 Kč, zajišťovaná pohledávka i s úroky pouze 450 000 Kč), jakož i přímá vykonatelnost. V řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , spisová značka,  bylo soudem I. stupně, odvolacím soudem i dovolacím soudem konstatováno, že v notářském zápisu sjednaná smluvní pokuta je podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb. neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť půjčka byla tzv. přezajištěná, tedy i bez ujednání o smluvní pokutě byla pohledávka žalobce z předmětné smlouvy dostatečně zajištěna, protože smlouva byla uzavřena formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, úrok činil v přepočtu 20 % ročně a bylo zřízeno zástavní právo k nemovitosti ve vlastnictví manželů , jméno FO, . Smluvní pokuta tak již nemohla plnit svou sankční, preventivní ani uhrazovací funkci. Žalobce tak byl v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. , spisová značka,  zavázán k povinnosti mu již manželi , jméno FO,  uhrazenou smluvní pokutu ve výši 492 742 Kč těmto manželům vrátit. Bezprostřední příčinou vzniku škody je zde pochybení notáře, které nastalo při sepisu notářského zápisu 22. 11. 2013. V příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem notáře tedy žalobci následně vznikla škoda, jejíž výše je v tomto případě jednoznačně stanovena soudním rozhodnutím, neboť odpovídá výši Okresním soudem ve Frýdku-Místku přiznané částky 492 742 Kč v rozsudku ze dne 14. 5. 2019. Soud rovněž dospěl k závěru, že žalovaná č. 1 je pasivně legitimována ve věci, tedy že zde vznikla odpovědnost státu – žalované č. 1 za nesprávný úřední postup žalované č. 2 jako notářky, neboť výkon notářství při sepisování notářského zápisu se dle § 4 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. považuje za činnost státu (viz též např. nález sp. zn. I. ÚS 526/09 ze dne 13. 3. 2012), tudíž v případě nesprávného úředního postupu nastupuje odpovědnost státu dle zákona č. 82/1998 Sb. Tato odpovědnost je objektivní, přičemž zde nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro které by se stát odpovědnosti za škodu zprostil. Jak již soud konstatoval výše, v tomto řízení bylo zjištěno, že došlo k pochybení žalované č. 2 jako notáře při sepisu notářského zápisu ze dne 22. 11. 2013, která měla při sepisu notářského zápisu upozornit smluvní strany půjčky na tzv. přezajištění půjčky a tím dát možnost žalobci změnit způsob zajištění své pohledávky (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1976/2020 ze dne 15. 2. 2021), což učiněno nebylo, a ani nebylo odmítnuto vykonání úkonu dle § 53 odst. 1 písm. a) zákona č. 358/1992 Sb. (notářský řád), kdy notář odmítne provedení požadovaných úkonů, jestliže tento úkon odporuje zákonům nebo dalším obecně závazným předpisům a tento zákon nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Ostatně i sama žalovaná č. 1 připustila, že zde na straně žalované č. 2 došlo při sepisu notářského zápisu pochybení, když ve svém podání z 2. 5. 2024 uvedla, že „Oproti stanovisku notářky, které si žalovaná č. 1 pro účely předběžného projednání vyžádala, žalovaná č. 1 po provedeném šetření dospěla k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu notářky došlo a nárok není promlčen. Žalovaná též uzavřela, že žalobci byla v příčinné souvislosti s postupem notářky způsobena škoda, avšak nikoli v takovém rozsahu, jak ji žalobce vyčíslil.“ Skutečnost, že žalované č. 2 nebyla judikatura známa, není skutečností zprošťující odpovědnosti státu, tedy žalované č. 1 za případný nesprávný úřední postup. Soud navíc poukazuje, že judikatura zabývající se tzv. „přezajištěním“ a v důsledku toho neplatnosti smluvní pokuty existovala již v době sepisu napadených notářských zápisů v r. 2013, viz již výše citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu např. ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 925/2004, či ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005, nešlo tedy o praxi soudů, která by judikatorně vznikla až po sepisu notářských zápisů. Stát – žalovaná č. 1 tedy za škodu ve výši 492 742 Kč odpovídá a je povinna ji poškozenému žalobci uhradit.13. Skutečnost, že vyjma částky 5 000 Kč, která jako jediná dosud byla manželům , jméno FO,  žalobcem dne 30. 5. 2025 vyplacena a která nepochybně představuje již vzniklou skutečnou škodu, nebyla žádná další částka manželům , jméno FO,  dosud vyplacena, není v tomto případě pro rozhodnutí soudu podstatná. Soud poukazuje na skutečnost, že škoda vznikla již za účinnosti nového občanského zákoníku, která obsahuje úpravu odlišnou od úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb. Ve druhé větě § 2952 zákona č. 89/2012 Sb. je obsažen výrazný odklon od dosud v zákoně č. 40/1964 Sb. zastávaného pojetí, že skutečná škoda, odvíjí-li se od povinnosti poškozeného poskytnout třetí osobě plnění v důsledku škodního jednání škůdce, vzniká až okamžikem, kdy je plnění skutečně poskytnuto a majetkový stav poškozeného se tím sníží. Nyní ovšem zákon výslovně hovoří o tom, že škoda může spočívat též v dluhu, tedy že tato podmínka vzniku povinnosti nahradit škodu může nastat již tím, že jmění poškozeného (v tomto řízení žalobce) je zatíženo dluhem, a to bez ohledu na to, jak a zda bude dluh splněn. To ostatně navazuje na definici jmění v § 495 a na § 2894 odst. 1, podle nějž škoda je újmou na jmění. V případě, že skutečná škoda má povahu dluhu, může poškozený žádat buď náhradu, tj. zaplacení částky, kterou je povinen třetí osobě poskytnout na splnění dluhu, anebo požadovat, aby jej škůdce tohoto dluhu zbavil. Skutečnost, že žalobce dosud podstatnou část dluhu manželům , jméno FO,  dosud neuhradil, je proto pro rozhodnutí soudu nerelevantní, a žalobu nelze jen z tohoto důvodu zamítnout. Pokud tedy žalobci vznikl vůči manželům dluh ve výši 492 742 Kč (resp. do výše 5 000 Kč se již jedná o skutečnou vzniklou škodu), je dle současné právní úpravy ji nutno považovat za existující škodu, a proto soud žalobě ohledně této částky vůči žalované č. 1 pro dovození její odpovědnosti za škodu vyhověl.14. Jelikož byl soudy v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka,  pravomocně přiznán žalujícím manželům , jméno FO,  vůči žalobci i 8,05% zákonný úrok z prodlení p.a. z částky 492 742 Kč od 25. 10. 2017 do zaplacení, soud považuje za škodu vzniklou žalobci i část tohoto přiznaného příslušenství, ale pouze od 25. 10. 2017 do 2. 12. 2020. Žalobce měl přiznanou jistinu 492 742 Kč dobrovolně uhradit manželům , jméno FO,  ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. Lhůta k plnění této částky není v rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místu č.j. , spisová značka,  ve znění rozsudku Krajského soudu v , adresa,  č.j. , spisová značka,  uvedena, proto zdejší soud vycházel ze znění zákona v § 160 odst. 1 o.s.ř., dle nějž „Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku“. Rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místu ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě nabyl právní moci dne 30. 11. 2020. Jelikož žalobce do 3 dnů od právní moci rozsudku dluh manželům , jméno FO,  dobrovolně v zákonné lhůtě neuhradil, jde následující prodlení s úhradou a tedy povinnost zaplatit další úroky z prodlení po uplynutí této lhůty již za ním, tedy čistě k tíži žalobce, žalobce věděl o existenci této povinnosti a lhůtě k plnění, a proto nelze další prodlení žalobce přičítat k tíži státu a považovat jej za škodu vzniklou žalobci. Soud proto žalobu v části, aby žalovaná č. 1 byla povinna zaplatit žalobci 8,05 % úrok z prodlení p.a. z částky 492 742 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení, z těchto důvodů zamítnul.15. Žalobci rovněž vznikla škoda odpovídající výši nákladů soudního řízení vzniklých v řízení vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místu pod sp. zn. , spisová značka, , k jejichž úhradě byl v důsledku neúspěchu v řízení v rozhodnutích soudů I. stupně, odvolacího soudu a dovolacího soudu manželům , jméno FO,  zavázán, a které činily v prvoinstančním řízení 164 971 Kč, v odvolacím řízení 33 717 Kč a v dovolacím řízení 20 303,80 Kč. Jelikož náklady prvoinstančního a odvolacího řízení již byly žalobci žalovanou č. 1 uhrazeny a ohledně nich bylo řízení již zastaveno, zabýval se soud v řízení již jen nárokem na náhradu nákladů dovolacího řízení. Soud dospěl k závěru, že i náklady dovolacího řízení ve výši 20 303,80 Kč byly žalobcem vynaloženy důvodně a že jde o škodu na straně žalobce, za niž žalovaná č. 1 rovněž odpovídá, neboť procesní předpisy (konkrétně § 236 a násl. o.s.ř.) podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku připouštějí, a i v samotném rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě č.j. , spisová značka,  je dovolání vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu výslovně připuštěno, přičemž v okamžiku podání dovolání nelze predikovat, zda by podání v dané věci bylo zbytečné, resp. neúčelné či nikoliv, a tudíž nelze dovozovat, že podání dovolání a s ním vzniklé náklady na straně žalobce zde byly vynaloženy neúčelně. Soud proto rovněž přiznal žalobci i náklady dovolacího řízení ve výši 20 303,80 Kč a uložil je žalované č. 1 z titulu její odpovědnosti dle zákona č. 82/1998 Sb. žalobci uhradit.16. Vůči žalované č. 2 soud žalobu zcela zamítnul, když nedovodil její pasivní legitimaci ve věci. Soud má za to, že podle zákona č. 82/1998 Sb. nelze žalovanou č. 2 jako notářku přímo žalovat, tedy po ní požadovat na základě citovaného zákona vedle žalované č. 1 náhradu škody za zjištěný nesprávný úřední postup. Činnost notáře vymezená v § 4 odst. 1 citovaného zákona, tedy sepis notářských zápisů, je výkonem veřejné moci, za jehož nesprávnost nadále odpovídá stát, a nikoliv již souběžně s ním též sám notář. Vůči notáři by sice bylo možno požadovat též náhradu nemajetkové újmy, avšak pouze v případech jeho vlastní samostatné povinnosti k náhradě, tedy činností mimo výkon veřejné moci, nikoliv při výkonu státní moci, což je předmětná situace projednávaná v tomto řízení. Žalovaná č. 2 zde nevystupuje jako soukromý subjekt, ale jako složka státní moci, neboť výkon notářství při sepisování notářského zápisu se považuje za činnost státu, viz výše. Citovaný zákon č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v § 17 a § 18 sice počítá v případě náhrady škody státem, ke které došlo při činnosti státního orgánu nebo poskytl-li stát ze stejného důvodu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, s možností požadovat regresní úhradu od těch, kteří se podíleli na vydání nezákonného rozhodnutí nebo na nesprávném úředním postupu, pokud byli k vydání rozhodnutí nebo k úřednímu postupu oprávněni s právem na regresní úhradu, , a toto právo vznikne pouze tehdy, byla-li škoda způsobena zaviněným porušením právní povinnosti, přičemž zavinění je povinen prokázat ten, kdo uplatňuje nárok na regresní úhradu. Tato úprava však nezakládá žalobci jako soukromé osobě podle ustanovení § 17 a § 18 postupovat přímo proti žalované č. 2, tedy nezakládá poškozenému přímé postižné právo, zakládá jej pouze státu. Soud poukazuje na to, že i v dalších sporech, kde byl projednáván nesprávný úřední postup notáře při sepisování notářských zápisů, vystupuje notář pouze jako vedlejší účastník, nikoliv jako žalovaný, pokud je vůbec účasten řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2217/2009 ze dne 3. 11. 2011, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1976/2020 ze dne 19. 11. 2020, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2734/2016 ze dne 28. 2. 2017 (zde je žalováno jen , Jméno žalované A, ), či již citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 529/09 ze dne 13. 3. 2012). Žaloba tak vůči žalované č. 2 nebyla podána důvodně.17. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou č. 1 soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud považuje za úspěch žalobce zavázání žalované č. 1 k povinnosti plnit v I. výroku rozsudku a zastavení částečné řízení v usnesení ze dne 28. 6. 2024 (když řízení bylo zastaveno pro částečné plnění žalované č. 1), za jeho neúspěch zamítnutí žaloby v rozsahu uvedeném v II. výroku rozsudku. Úspěch žalobce činí ke dni rozhodnutí soudu 81 % původně žalované částky včetně příslušenství, jeho neúspěch 19 %, rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem tak činí 62 %. Soud proto přiznal žalobci 62 % účelně uplatňovaných nákladů řízení. Náklady řízení ve výši 91 324,90 Kč zde tvoří odměna právního zástupce žalobce za převzetí a přípravu zastoupení, sepis žádosti o náhradu škody na , Jméno žalované A,  ze dne 24. 11. 2022, sepis a podání žaloby, odměna ve výši ½ úkonu za sepis žádosti o osvobozeni od soudního poplatku, vyjádření a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 13. 6. 2024, odměna ve výši ½ úkonu za návrh na pokračovaní v řízení, podání ze dne 4. 6. 2025 a účast u jednaní soudu dne 26. 5. 2025 a 16. 9. 2025 (přičemž do částečného zpětvzetí žaloby činila výše úkonu právní pomoci 11 180 Kč ze základu 711 733,80 Kč a poté 10 380 Kč ze základu 513 045,80 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky ve znění účinném do 31. 12. 2024, 4 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 téže vyhlášky ve znění účinném od 1. 1. 2025, náhrada za ztrátu času za celkem 4 půlhodiny po 150 Kč dle § 14 téže vyhlášky za cestu z Ostravy do Karviné a zpět k 2 jednáním u soudu a náhrada cestovních nákladů za cestu automobilem z Ostravy do Karviné a zpět k 2 jednáním u soudu po 392,45 Kč. 62 % z částky 91 324,90 Kč činí 56 621 Kč a tuto částku soud uložil žalované č. 1 k povinnosti nahradit žalobci na nákladech řízení.18. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou č. 2 soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Jelikož byla žaloba vůči žalované č. 2 zcela zamítnuta, měla by právo na plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovaná č. 2 žádné náklady v průběhu řízení neuplatnila a ze spisu na její straně žádné náklady nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení mezi těmito účastníky tak, že žalobce a žalovaná č. 2 nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve třech vyhotoveních.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSKI:2025:27.C.240.2023.1","publishedAt":"2026-11-11","decisionAt":"2025-09-16","caseNumber":{"senate":27,"registry":"C","index":240,"year":2023,"pageNumber":97},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Roman","lastName":"Hlaváč","titlesAfter":"","function":"samosoudce"},"courtCode":"OSKI","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"492 742 Kč s příslušenstvím","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"3","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["ZAJISTENI_ZAVAZKU","LHUTY","KONKURS","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","SMLOUVA_ZASTAVNI","DOVOLANI","NESPORNE_SKUTECNOSTI","INSOLVENCNI_SPRAVCE","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","SMLOUVA_O_PUJCCE","PRERUSENI_RIZENI","MAJETEK","NOTARSKY_ZAPIS"]},"styles":[{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}