{"uuid":"ae82a366-1008-4d19-a24b-2d35bab1b2c9","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a soudců ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za účasti: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta C","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO advokáta C","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta C","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako vedlejšího účastníka","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odškodnění pracovního úrazu, o odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. 6 C 61/2016-499,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku V. o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným mění tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se v části výroku V. o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným mění tak, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, žalovaný byl povinen zaplatit žalobci za ztížení společenského uplatnění částku 2.900.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení (výrok I.) a za bolestné částku 600.840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení (výrok II.). Řízení o zaplacení částky 3.790.000 Kč (výrok III.) a částky 400.560 Kč se zákonným úrokem z prodlení od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"(výrok IV.) bylo zastaveno, žádnému z účastníků (výrok V.) ani České republice (výrok VI.) nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaný a žalobce odvolání, o nichž bylo odvolacím soudem rozhodnuto rozsudkem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. 49 Co 164/2023-645, (dále jen „rozsudek odvolacího soudu“), v němž odvolací soud výrokem I. potvrdil napadené rozhodnutí v zamítavých výrocích I., II., v části výroku V. o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem a ve výroku VI. o nákladech řízení státu. Výrokem II. odvolací soud změnil napadené rozhodnutí v části výroku V. o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným tak, že žalobce zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému na částečné náhradě nákladů řízení 11.433 Kč, výrokem III. byl žalobce zavázán povinností zaplatit žalovanému na částečné náhradě nákladů odvolacího řízení 1.888 Kč a výrokem IV. ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nebyla náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána žádnému z těchto účastníků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Jde-li o rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, vyšel odvolací soud ze skutečnosti, že žalovaný byl v projednávané věci úspěšným účastníkem řízení, a proto mu vzniklo vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Dále vyšel ze skutečnosti, že předmětem řízení žalobce učinil nárok na náhradu škody, kdy se jednalo o dva samostatné nároky, první na odškodnění bolesti a druhý na odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Původně žalobce zažaloval každý z uvedených nároků samostatně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- Řízení o nároku na odškodnění bolesti bylo vedeno u Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. 6 C 103/2016. V tomto řízení vznikly žalovanému náklady za zastoupení advokátem, který učinil v řízení 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání soudu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", zahájeného v 8.00 hodin - § 11 odst. 1 písm. a/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- V řízení o nároku na odškodnění ztížení společenského uplatnění, které bylo u téhož soudu vedeno pod sp. zn. 6 C 61/2016, vznikly v době, kdy byla obě řízení vedena samostatně, náklady sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání soudu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" - § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Pokud žalovaný dále požadoval odměnu za úkon právní služby advokáta spočívající v podání ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" označené jako „vyjádření žalovaného k vyjádření vedlejšího účastníka“, odvolací soud náhradu za tento úkon právní služby nepřiznal, neboť jej nepovažoval za účelné uplatňování nebo bránění práva, kdy podáním ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", o rozsahu několika málo řádků, se žalovaný pouze připojil k důkazním návrhům vedlejšího účastníka a k jeho stanovisku k mimořádnému zvýšení základních náhrad, bez toho, aby soudu sdělil jakkoli svou argumentaci či stanovisko v řízení, obsahující jiné, než vedlejším účastníkem uváděné skutečnosti a argumenty obsažené v jeho podání, k němuž se zástupce žalovaného vyjadřoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- Pokud žalovaný ve vztahu k oběma žalobám požadoval náhradu nákladů řízení za „seznámení se s materiály“, nebyla mu požadovaná odměna advokáta za takto vyúčtovaný úkon právní služby přidána, neboť seznámení se s materiály či jinými podklady potřebnými pro orientaci advokáta ve věci je součástí převzetí a přípravy zastoupení, jak to ostatně vyplývá i ze samotné dikce § 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. To samé lze říci též ve vztahu k požadované náhradě za nahlížení do spisu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", za které rovněž nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána. Toto nahlížení do spisu odvolací soud považoval za součást právní služby advokáta spočívající v převzetí a přípravě zastoupení žalovaného, k němuž došlo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a za které náhrada nákladů žalovanému samozřejmě přiznána byla. Za nahlížení do spisu tak bylo možno žalovanému přiznat pouze náhrada cestovného a ztráty času (viz níže). To samé lze vztáhnout i za účtovanou odměnu ze jednání s vedlejším účastníkem dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", za které také nebyla, a to ze stejných důvodů, náhrada nákladů žalovanému přiznána.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- U jednání soudu I. stupně dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", zahájeného ve 12.30 hodin, došlo v jeho úvodu ke spojení obou výše uvedených řízení a spojená řízení byla dále vedena pod sp. zn. 6 C 61/2016. Od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to včetně, tak zástupce žalovaného činil úkony právní služby ve dvou spojených řízeních, pro které spojení ke společnému projednání není stanoveno právním předpisem, a proto se za tarifní hodnotu pro další řízení považoval součet tarifních hodnot spojených věcí (srov. § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- Ve spojeném řízení pak žalovanému vznikly náklady za zastoupení advokátem, který v řízení učinil 13 úkonů právní služby (účast na jednání soudu I. stupně dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a u jednání dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" trvajícího více jak 2 hodiny, dále za účast u jednání odvolacího soudu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dále opět u jednání soudu I. stupně dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" trvajícího více jak 2 hodiny, dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", písemné odvolání proti mezitímnímu rozsudku § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Pokud žalovaný dále požadoval odměnu za úkony právní služby spočívající v písemném podání soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", pak žádné takové vyjádření žalovaného se ve spise nenachází, odměna tedy přiznána nebyla, nebyla přiznána ani za poradu s klientem dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", neboť tato porada přímo souvisela s odvoláním žalovaného z téhož dne a je tedy součástí odměny přiznané za podání tohoto odvolání. Dále nebyla žalovanému přiznána ani náhrada za jeho písemná podání ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", v nichž žalovaný sděluje pouze stručně své stanovisko k tomu, zda a jaké důkazy navrhuje – uvedená podání nelze považovat za účelné uplatňování či bránění práva, a to ani za situace, kdy byl ke sdělení stanoviska soudem I. stupně vyzván. Pokud žalovaný dále požadoval náhradu nákladů za soudem nařízené první setkání s mediátorem, resp. za účast zástupce žalovaného na dvou takových setkáních ve dnech ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", pak nejenže ze spisu vyplývá, že k setkání s mediátorem došlo pouze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (informace o setkání v 11/2022 ve spise nejsou), ale hlavním důvodem pro nepřiznání těchto nákladů žalovanému byl fakt, že žalobcem účtované náklady za účast na mediaci nelze považovat za náklady řízení, neboť toto jsou náklady, které si každý z účastníků bez ohledu na výsledek řízení nese sám, navíc povinnost setkání s mediátorem je osobní a přítomnost zástupce účastníka na něm je toliko dobrovolná (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 150/20 ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- Ze shora uvedeného vyplývá, že v souvislosti s řízením vzniklo žalovanému právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, sestávajících z odměny za zastoupením advokátem, který v řízení účelně učinil celkem 17 úkonů právní služby, z toho 4 úkony á 3.100 Kč (každý počítán z tarifní hodnoty 50.000 Kč) a 13 úkonů právní služby á 5.100 Kč (každý počítán z tarifní hodnoty 100.000 Kč) a z částky 4.800 Kč představující 16 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odvolací soud za tarifní hodnotu pro určení výše odměny advokáta žalovaného považoval na rozdíl od žalovaného nikoli výši žalovaných částek, ale ve vztahu ke každé z věcí částku 50.000 Kč a po spojení věcí jejich součet, tj. 100.000 Kč. Při určení tarifní hodnoty přitom odvolací soud vyšel ze skutečnosti, opakovaně akcentované i Ústavním soudem, že tarifní hodnota by měla odrážet skutečné náklady a nároky spojené s poskytováním právní pomoci. Vztaženo na projednávaný případ je proto třeba přihlédnou ke skutečnosti, že žalovaný byl v řízení podporován vedlejším účastníkem, jehož argumentaci v celém průběhu řízení v podstatě přebíral (o čemž svědčí i skutečnost, že za úkony právní služby, které bylo možno posoudit jako účelné uplatňování či bránění práva žalovaného byla posouzena v podstatě pouze účast jeho advokáta na jednání soudů, sepis odvolání proti mezitímnímu rozsudku, a v odvolacím řízení sepis odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení, když všechna ostatní písemná podání žalovaného ve vztahu soudu žádnou právní argumentaci, natož odlišnou od argumentace vedlejšího účastníka, neobsahovala). Zohlednit je třeba i to, že v projednávané věci byl žalobce (poškozený) zcela neúspěšný, a vzhledem k tomu, že v řízení byl řešen pouze základ obou uplatněných nároků na náhradu škody, nebyla zjišťována hodnota práva na náhradu škody, tedy rozsah újmy, o který v daném sporu šlo Za takové situace proto lze dle odvolacího soudu uzavřít, že náhrada nákladů žalovaného za zastoupení advokátem vycházející z tarifní hodnoty 50.000 Kč za každý ze dvou samostatných nároků na náhradu škody, odpovídá skutečné náročnosti projednávané věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- Žalovanému rovněž vzniklo právo na náhradu za hotové výdaje za cesty advokáta žalovaného k jednání soudu I. stupně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět o celkové délce jedné zpáteční cesty 120 km (vzdálenost ze sídla advokáta žalovaného do sídla soudu I. stupně činí cca 60 km, pokud advokát zvolil delší trasu, aniž by toto řádně zdůvodnil, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalobce v podobě hrazení vyšších nákladů), 2 cesty byly absolvovány v roce 2016 (vyhláška č. 385/2015 Sb.), 3 v roce 2017 (vyhláška č. 440/2016 Sb.), 1 v roce 2018 (vyhláška č. 463/2017 Sb.), 2 v roce 2020 (vyhláška č. 358/2019 Sb.), 2 v roce 2021 (první z nich za účinnosti vyhlášky č. 589/2020 Sb. a druhá za účinnosti vyhlášky 375/2020 Sb.) a 1 v 6/2023 (vyhláška č. 85/2023 Sb.). Cesty v letech 2016 (2) a 2017 (3) byly absolvovány vozidlem Peugeot Kombi registrační značky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"SPZ","anonStyle":"ANON"},{"text":" (poznámka soudu – ve vyúčtování cestovného byla tato registrační značka označena jako 1H9 4840 ač z technického průkazu vozu vyplývá, že tato registrační značka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"SPZ","anonStyle":"ANON"},{"text":". 2. 2007 nahrazena registrační značkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"SPZ","anonStyle":"ANON"},{"text":") se spotřebou 13,5/8,5/10,3 l benzinu 95/100 km. V roce 2016 tak náhrada cestovních výdajů advokáta žalobce za cesty na 2 jednání soudu I. stupně činí 1.679 Kč, a v roce 2017 činí tato náhrada za 3 cesty k jednání soudu I. stupně 2.547 Kč. V roce 2018 zástupce advokáta vykonal 1 cestu k jednání soudu I. stupně, a to vozidlem Subaru Forester, registrační značky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"SPZ","anonStyle":"ANON"},{"text":" průměrnou spotřebou 7,2/5,3/6 l motorové nafty/100 km, kdy výše hotových výdajů advokáta žalobce za tuto cestu činí 700 Kč. V roce 2020 zástupce žalobce žalovaného vykonal 2 cesty k jednání soudu I. stupně vozidlem Citroën Berlingo kombi registrační značky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"SPZ","anonStyle":"ANON"},{"text":" se spotřebou 9,2/5,3/6,7 l benzinu 95/100 km s tím, že náklady na ně činí 1.551 Kč. V roce 2021 zástupce žalobce žalovaného vykonal 2 cesty k jednání soudu I. stupně vozidlem Citroën Berlingo kombi registrační značky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"SPZ","anonStyle":"ANON"},{"text":" se spotřebou 9,2/5,3/6,7 l benzinu 95/100 km s tím, že hotové výdaje související s první cestu (vyhláška č. 289/2020 Sb.) představující 764 Kč a hotové výdaje za druhou cestu (vyhláška 375/2020 Sb.) činí 815 Kč. Stejným automobilem vykonal zástupce žalovaného i poslední cestu k soudu I. stupně, a to v roce 2023 a hotové výdaje na ni činí 973 Kč. Hotové výdaje žalovaného za cesty jeho advokáta k soudu tak dosáhly celkové výše 6.586 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- Další náklady žalovaného jsou představovány náhradou za ztrátu času jeho advokáta při celkem 11 cestách na trase ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", každé jedné zpáteční cesty v časovém rozsahu 2 hodin, tj 4 půlhodin á 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 4.400 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Celkem tak v řízení úspěšnému žalovanému vznikly náklady řízení ve výši 94.486 Kč, zvýšené o částku 19.842 Kč představující 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalovaného plátcem (§ 137 odst. 1, § 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Celkové náklady řízení žalovaného, na jejichž náhradu by měl právo (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř.) tak činí 114.328 Kč. Vzhledem k tomu, že současně odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele (z důvodů v odůvodnění rozsudku uvedených) pro to, aby žalovanému bylo postupem podle § 150 o. s. ř. odepřeno na náhradu řízení vůči v řízení neúspěšnému žalobci, a to v rozsahu 90 %. Žalobce byl proto zavázán k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 11.433 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, a to i nákladech řízení odvolacího (výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu) žalovaný napadl ústavní stížností, o níž byla rozhodnuto Ústavním soudem nálezem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. II. ÚS 263/26. Ústavní soud konstatoval, že výroky II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. 49 Co 164/2023-645, byla v části týkající se určení tarifní hodnoty pro stanovení výše odměny advokáta porušena práva stěžovatele zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (výrok I.), výroky II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. 49 Co 164/2023-645, zrušil (výrok II.) a ve zbývajících částech ústavní stížnost odmítl (výrok III.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Ústavní soud při svém rozhodování nesouhlasil s postupem odvolacího soudu, který za tarifní hodnotu pro určení výše odměny advokáta žalovaného považoval nikoli výši žalovaných částek, ale ve vztahu ke každé z věcí částku 50.000 Kč a po spojení věcí jejich součet, tj. 100.000 Kč, ani s jeho názorem, že měla-li by v projednávané věci tarifní hodnota odrážet skutečné náklady a nároky spojené s poskytováním právní pomoci, bylo třeba přihlédnou ke skutečnosti, že žalovaný byl v řízení podporován vedlejším účastníkem, jehož argumentaci v celém průběhu řízení v podstatě přebíral (o čemž svědčí i skutečnost, že za úkony právní služby, které bylo možno posoudit jako účelné uplatňování či bránění práva žalovaného byla posouzena v podstatě pouze účast jeho advokáta na jednání soudů, sepis odvolání proti mezitímnímu rozsudku, a v odvolacím řízení sepis odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení, když všechna ostatní písemná podání žalovaného ve vztahu soudu žádnou právní argumentaci, natož odlišnou od argumentace vedlejšího účastníka, neobsahovala) a současně bylo třeba zohlednit i to, že v projednávané věci byl žalobce (poškozený) zcela neúspěšný, a vzhledem k tomu, že v řízení byl řešen pouze základ obou uplatněných nároků na náhradu škody, nebyla zjišťována hodnota práva na náhradu škody, tedy rozsah újmy, o který v daném sporu šlo. Ústavní soud tak nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že náhrada nákladů žalovaného za zastoupení advokátem vycházející z tarifní hodnoty 50.000 Kč za každý ze dvou samostatných nároků na náhradu škody, odpovídá skutečné náročnosti projednávané věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Odvolacímu soudu bylo proto Ústavním soudem vytknuto, že při určení tarifní hodnoty pro stanovení výše odměny advokáta přistoupil k aplikaci § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, i když pro takový postup nebyly splněny podmínky. Tarifní hodnota v tomto případě měla být určena podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, jelikož to byl sám žalobce, který v žalobě vymezil hodnotu újmy, kterou doložil znaleckými posudky a nebyl tedy dán základní předpoklad užití § 9 odst. 4 advokátního tarifu, a to, že nelze zjistit hodnotu věci nebo práva, tedy rozsah újmy, o který v daném sporu šlo. Ústavní soud tedy vyslovil závazný právní názor, že za tarifní hodnotu sporu má odvolací soud v posuzované věci považovat částku 7.691.400 Kč (6.690.000 Kč + 1.001.400 Kč) a po částečném zpětvzetí návrhu částku 3.500.840 Kč (2.900.000 Kč + 600.840 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací soud tedy nezbylo, vázán závazným právním názorem Ústavního soudu, aby znovu určil výši nákladů, které žalovanému v řízení vznikly postupem Ústavním soudem požadovaným způsobem při použití § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odvolací soud je však i nadále přesvědčen o tom, že způsob vyčíslení výše nákladů řízení žalovaného, jímž dle Ústavního soudu porušil Listinou základních práv a svobod zaručené právo žalovaného, byl v projednávané věci zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení (a to s přihlédnutím k výše popsanému průběhu zastoupení žalobce, k tomu, že v řízení byly řešeny pouze otázky základu nároku, pro kterou nebylo podstatné to, jak finančně uplatněné nároky žalobce v řízení vyčíslil, a též k tomu, že určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění závisí bez ohledu na výši požadavku žalobce na znaleckém posudku a její mimořádné zvýšení pak na úvaze soudu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Ve finančním vyjádření výše tak Ústavním soudem vyžadovaný postup znamená, že odvolací soud žalovanému přiznal náhradu nákladů za úkony právní služby, které považoval za účelně vynaložené pro uplatňování a bránění práva žalovaného (viz odůvodnění shora pod bodem 6 stejně jako pod bodem 30 odůvodnění meritorního rozhodnutí odvolacího soudu, když ve vztahu k posouzení účelnosti jednotlivých úkonů právní služby advokáta žalovaného neshledal Ústavní soud nic, co by bylo možno odvolacímu soudu vytknout) a za tarifní hodnotu pro určení výše odměny advokáta žalovaného za jednotlivé úkony právní služby učiněné v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 6 C 103/2016, považoval částku 6.690.000 Kč (odměna 35.060 Kč/úkon), pro úkony učiněné ve spise vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 6 C 61/2016 v době, kdy bylo řízení vedeno samostatně považoval za tarifní hodnotu částku 1.001.400 Kč (odměna 12.340 Kč/úkon), a po spojení obou výše uvedených řízení ke společnému projednání pod sp. zn. 6 C 61/2016 považoval za tarifní hodnotu částku 7.691.400 Kč (6.690.000 Kč + 1.001.400 Kč, tj. odměna 39.100 Kč/úkon).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Jde-li o náklady, které v řízení úspěšnému žalovanému vznikly, ve vztahu k počtu účelně provedených úkonů právní služby advokáta žalovaného odvolací soud odkazuje pro stručnost znovu na odůvodnění výše pod bodem 6 tohoto odůvodnění a pod bodem 30 odůvodnění výše specifikovaného meritorního rozhodnutí odvolacího soudu, s tím, že jejich výše činí 749.215 Kč. Uvedená částka sestává z odměny za 2 úkony právní služby á 35.060 Kč, za 2 úkony právní služby á 12.340 Kč, 13 úkonů právní služby á 39.100 Kč, ze 17 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč, tj. 5.100 Kč, z částky 6.586 Kč představující hotové výdaje advokáta za cesty k jednání soudu v celkové výši 6.586 Kč, a z částky 4.400 Kč představující náhradu za ztrátu času advokáta při cestách k jednání soudu. Celkem tak v řízení žalovanému vznikly náklady ve výši 619.186 Kč, které byly zvýšeny o částku 130.029 Kč, představující 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalovaného plátcem (§ 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Odvolací soud již při rozhodování o nákladech řízení v projednávané věci ve svém rozsudku ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. 164/2023-645, dále zvažoval, zda jsou v projednávané věci dány důvody pro odepření výše uvedené náhrady nákladů řízení žalovanému, a to podle § 150 o. s. ř., který stanoví, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Vyšel přitom ze skutečnosti, že:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- Podle závěrů Ústavního soudu je základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Výjimku z tohoto pravidla představuje ustanovení § 150 o.s.ř. obsahující zvláštní zmírňovací právo soudů, jímž je z důvodů hodných zvláštního zřetele umožněno rozhodnout o náhradě nákladů řízení jinak, než by odpovídalo výsledku sporu. Slouží k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy jinými slovy k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. II. ÚS 2658/10).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- Ustanovení § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Nepřiznání náhrady nákladů řízení může být jenom výjimečné a mohou jej ospravedlnit pouze důvody zvláštního zřetele hodné. Rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s před procesním stádiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. (nález Ústavního soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. I. ÚS 2862/07).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- Podle Nejvyššího soudu ustanovení § 150 o. s. ř. zakládající diskreční oprávnění soudu nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu, nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (usnesení Nejvyššího soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. 22 Cdo 928/2017).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Pokud odvolací soud zvažoval existenci důvodů hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému, který s aplikací § 150 o. s. ř. nesouhlasil, vyšel z následujících okolností projednávané věci:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- Žalovaný v odvolacím řízení ve vztahu ke svým poměrům uvedl, že jeho podnikání spočívá ve výrobě betonových dílů, ze kterých pro zákazníky montuje betonové ploty, že má cca 40 zaměstnanců, a že v uplynutém roce, tj. v roce 2023 hodně investoval, a proto výsledek jeho hospodaření skončil ztrátou. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalovaný je vlastníkem řady pozemků v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" u Pohořelic a v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (součástí některých pozemků jsou stavby) a dále dvou staveb (jiná stavba a objekt občanské vybavenosti) v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" – viz žalovaným předložené seznamy nemovitostí na LV, že v roce 2023 měl žalovaný z podnikání čistý obrat ve výši 64.951.000 Kč a výsledek jeho hospodaření před zdaněním byl 9.484.000 Kč (viz výkaz zisku a ztrát za rok 2023), že za rok 2023 žalovaný vykázal stav aktiv netto 38.315.000 Kč (cca o 500.000 Kč méně než v roce 2022) a pasiva v téže výši (i zde o cca 500.000 Kč nižší než v předchozím roce) – viz rozvaha ve zkráceném rozsahu ke dni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", a že dle údajů v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 žalovaný vykázal z podnikání ztrátu ve výši 8.959.394 Kč a uplatnil odpisy v celkové výši 8.541.066 Kč. Dle přehledu dlouhodobého majetku žalovaný vlastnil ke dni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" kromě pozemků, budov (výrobní hala, objektů pro živočišnou výrobu, garáže aj.) též množství movitého majetku sloužícího pro jeho podnikání (nářadí, stroje, vozidla nákladní i osobní, to vše v celkové hodnotě 73.184.864,36 Kč, z níž odepsal částku 5.833.004,56 Kč s tím, že zůstatek činí 27.862.353,39 Kč. Dle přílohy k účetní uzávěrce za rok 2023 měl žalovaný v uvedeném roce průměrně 37,67 zaměstnanců, pořídil si dlouhodobý majetek na leasing a provedl odpisy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- Žalobce k objasnění svých příjmů upřesnil, že pobírá invalidní důchod pro invaliditu II. nebo III. stupně, jehož měsíční výše aktuálně činí 18.241 Kč, nemá žádné úspory, v minulosti koupil 3 zdevastované byty, které opravil a 2 z nich pronajímá, ve třetím bydlí s rodinou, žije ve společné domácnosti s družkou a jejich 2 nezletilými syny narozenými v letech 2011 a 2018, měsíční výdaje domácnosti činí cca 28.000 Kč (splátka hypotéky, energie, rozhlasové a televizní poplatky, pojištění nemovitosti, fond oprav, služby mobilního operátora aj.), životní pojištění žalobce, družky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2.623 Kč měsíčně, provoz 10 let starého osobního automobilu včetně servisu cca 7.000 Kč měsíčně, výdaje na obě děti v souvislosti se školní docházkou cca 4.000 Kč měsíčně a ostatní náklady na čtyřčlennou domácnost cca 20.000 Kč měsíčně; rodina tak měsíčně vynaloží nezbytnou částku cca 61.000 Kč. Jde-li o příjmy žalobce a jeho rodiny, žalobce uvedl, že pobírá invalidní důchod pro invaliditu III. stupně v měsíční výši 18.241 Kč, dále má příjem z pronájmu dvou bytů v obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" v celkové výši cca 19.000 Kč měsíčně. Družka žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla zaměstnána s průměrným čistým měsíčním příjmem cca 26.000 Kč, pracovní poměr ukončila ze zdravotních důvodů v souvislosti s pracovním úrazem a od 8/2024 je vedena na úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání a byla jí přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 17.335 Kč měsíčně pro první dva měsíce, pro další dva měsíce ve výši 13.335 Kč měsíčně pro zbývající podpůrčí dobu, která činí celkem 5 měsíců. Příjmy rodiny žalobce tak měsíčně aktuálně činí cca 63.000 Kč. Uvedená tvrzení žalobce prokázal potvrzením o výši invalidního důchodu, přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023, lékařským posudkem o zdravotním stavu družky žalobce, oznámením úřadu práce, pracovní smlouvou družky žalobce, dohodou o rozvázání pracovního poměru družky žalobce uzavřené ze zdravotních důvodů, rodnými listy nezletilých dětí a výpisem z katastru nemovitostí – informacemi o bytových 3 bytových jednotkách, které žalobce vlastní. Dále žalobce uvedl, že měl sjednáno „komerční pojištění“, na základě kterého mu pojišťovna v letech 2014, 2015 vyplatila v několika splátkách pojistné plnění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Při porovnání poměrů obou účastníků řízení tak, jak byly popsány shora a s přihlédnutím ke skutečnostem, které z obsahu spisu vyplývají ve vztahu k okolnostem uplatnění nároku na náhradu škody a chování žalobce v průběhu řízení dospěl odvolací soud k závěru, že důvody hodné zvláštního zřetele pro odepření práva žalovanému na náhradu nákladů řízení jsou v projednávané věci dány, a to, vzhledem k původně určené výši nákladů řízení žalovaného 114.328 Kč, v rozsahu 90 %.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Při rozhodování o ústavní stížnosti žalovaného se Ústavní soud zabýval též shora uvedeným postupem při aplikaci § 150 o. s. ř. Dospěl přitom k závěru, že odvolací soud dostál své povinnosti, když přesvědčivým způsobem odůvodnil, v čem spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž je možné nepřiznat částečnou náhradu nákladů jinak úspěšnému účastníkovi řízení, a naopak je možné po něm spravedlivě požadovat, aby tyto náklady v uvedeném rozsahu nesl ze svého. S ohledem na skutečnost, že odvolací soud dle Ústavního soudu pochybil při určení tarifní hodnoty pro stanovení odměny advokáta žalovaného a výše nákladů řízení žalovaného proto bude muset být určena znovu, Ústavní soud uložil odvolacímu soudu, aby se v novém rozhodnutí s ohledem na použití § 8 advokátního tarifu znovu zabýval zmírňovacím (moderačním) § 150 o. s. ř. a zejména z hlediska rozsahu přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému znovu náležitě vypořádal s jeho námitkami.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud se tedy znovu zabýval otázkou existence důvodů pro aplikaci § 150 o. s. ř. Znovu vyšel ze skutečností, které zohlednil již ve svém původním rozhodnutí (viz výše). I tentokrát tedy odvolací soud důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř. shledal zejména ve skutečnosti, že žalobce byl bezprostředně po předmětné dopravní nehodě transportování do nemocnice, kde se probral z bezvědomí až po několika dnech, a to se ztrátou paměti, takže si v důsledku této amnézie nevzpomínal a nevzpomíná dosud nejen na nehodu samotnou, ale ani na události, které jí předcházely. Je proto lidsky pochopitelné, že žalobce byl jakožto zkušený a dlouholetý řidič přesvědčen o tom, že nehodu nezavinil, neboť jak sám uvedl, byl dobrým řidičem, byl si vědom svých povinností, tyto neporušoval stejně jako neporušoval ani pravidla silničního provozu (sám žalobce uvedl, a ze spisu vyplývá, že měl řidičský průkaz od 16 let, že měl oprávnění řídit motorová vozidla různých kategorii a že za celou dobu, kdy je oprávněn řídit motorová vozidla spáchal pouze 2 dopravní přestupky, a to naposledy v roce 2007), a byl přesvědčen o tom, že se náhrady škody po žalovaném zaměstnavateli domáhá oprávněně. Žalobce byl navíc v řízení ochoten ke kompromisům (o čemž svědčí to, že v průběhu řízení snížil své finanční požadavky vůči žalobci), byť je pravdou, že snaha účastníků (resp. žalobce a vedlejšího účastníka) se v řízení časově míjela (v počátku řízení žalobce nepřijal smírný návrh vedlejšího účastníka na ukončení sporu a ten zase nepřijal další smírná řešení žalobce, a to aniž své nároky cestou částečného zpětvzetí žaloby výrazně omezil). Pozice žalobce v řízení tak byla velmi ztížena nejen skutečností, že v důsledku vážného poškození zdraví nemohl vypovídat bezprostředně po nehodě ale i tím, že si posléze v důsledku amnézie na nehodu ani události, které jí předcházely, nepamatoval a nemohl se k nim z tohoto důvodu vyjádřit. Pozice žalobce byla ovšem v řízení ztížena i postupem žalovaného, který ani ne měsíc po předmětné dopravní nehodě vrak havarovaného vozidla dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" prodal na náhradní díly, což prakticky znemožnilo žalobci pokusit se prokázat jeho tvrzení o možné technické příčině vzniku dopravní nehody (byť se tato příčina jevila vzhledem k dalším skutečnostem nepravděpodobná). S ohledem na výše zmíněné skutečnosti a s přihlédnutím ke skutečnosti, že byť bylo žalobci po nehodě (sám uvedl, že v roce 2014 či 2015) vyplaceno na základě komerčního pojištění pojistné plnění za poškození zdraví při předmětné dopravní nehodě, jeho aktuální situace je taková, že nemá žádné úspory, ze zdravotních důvodů není zaměstnán a jeho jediným příjmem je invalidní důchod III. stupně a příjem z pronájmu dvou bytů, které za tímto účelem v minulosti zakoupil a zrekonstruoval. Žalobce je navíc otcem dvou nezletilých dětí ve věku 6 a 13 let a matka dětí, družka žalobce, je v současné době ze zdravotních důvodů po úrazu bez zaměstnání s příjmem tvořeným pouze podporou v nezaměstnanosti. Je tedy bez diskuse, že poměry žalobce a jeho rodiny jsou neutěšené, narozdíl od poměrů žalovaného, který je prosperujícím podnikatelem s mnohamilionovým majetkem a obraty z podnikání, kdy jeho ztráta z podnikání za rok 2023, kterou vykázal v daňovém přiznání, nebyla způsobena ekonomickými nezdary v podnikání či zhoršením situace na trhu v segmentu, ve kterém žalovaný podniká, ale, jak žalovaný sám uvedl, rozsáhlými investicemi.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Na základě výše uvedených skutečností odvolací soud setrvává na závěru, že v projednávané věci jsou dány důvody hodných zvláštního zřetele, na jejichž základě je namístě žalovanému postupem podle § 150 o.s.ř. odepřít na náhradu řízení vůči v řízení neúspěšnému žalobci, a to v plném rozsahu. Pokud dříve odvolací soud uvažoval o odepření práva žalovaného na náhradu nákladů řízení v rozsahu 90 %, vycházel z toho, že takovéto odepření práva na náhradu nákladů řízení se do majetkové sféry žalovaného žádným výraznějším způsobem nepromítne, zatímco pro žalobce by bylo zaplacení plné výši náhrady nákladů řízení v podstatě likvidační – už i zaplacení 10 % (tehdy) vyčíslených nákladů bude na poměrech žalobce a jeho rodiny znát, neboť žalobce nemá žádné úspory (toto nebylo nikým v řízení zpochybněno), příjmy a výdaje jeho rodiny jsou nyní de facto vyrovnané a jakýkoli výdaj navíc oproti normálu, je problematický a bude ještě více poté, co družce žalobce skončí podpůrčí období pro výplatu podpory v nezaměstnanosti. To však bylo za situace, kdy byly náklady řízení žalovaného vyčísleny částku 114.328 Kč a jejich 10 % představovalo „pouze“ 11.433 Kč. Nyní však, v souladu se závazným názorem Ústavního soudu, byla výše nákladů řízení žalovaného určena částkou 749.215 Kč a její zaplacení či zaplacení 10 % z ní (74.922 Kč) by bylo pro žalobce likvidační tím spíše. Nelze ani uvažovat o tom, že by se v mezidobí výrazně změnila situace žalobce, jehož poškození zdraví pracovním úrazem je trvalého charakteru a nese s sebou nezpochybnitelné výdaje například na protetické pomůcky, nehledě na to, že v mezidobí se obecně zvýšily životní náklady ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce vzhledem k narůstajícímu věku mají vyšší náklady na odůvodněné potřeby než v minulosti. Jde-li o žalovaného, ten ani v ústavní stížnosti (podané v roce 2026) netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že se jeho poměry tak, jak byly popsány výše, změnily, resp. zhoršily. Zhoršení situace žalovaného nelze předpokládat ani s ohledem na obecně známé skutečnosti o hospodářském růstu k němuž postupně dochází, a to i v oboru, v němž žalovaný podniká. Navíc z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že žalovaný nepodniká pouze jako fyzická osoba, ale od 1/2022 je jediným společníkem firmy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", která má podobný předmět podnikání, v jakém žalovaný podniká jako fyzická osoba. Stejně tak z veřejných zdrojů vyplývá, že uvedená firma prosperuje, její tržby (stejně jako čistý obrat) v roce 2025 meziročně vzrostly více jak 6x na částku 27.548.000 Kč, přičemž výsledek uvedené firmy po zdanění činil za rok 2.784.000 Kč, což je více jak osminásobek výsledku za rok předchozí. V roce 2025 se meziročně zvýšila také čistá aktiva firmy, a to více jak dvojnásobě na částku 6.194.000 Kč a vlastní kapitál se zvýšil téměř pětinásobně na 3.484.000 Kč v podstatě při stejné výši závazků, které se zvýšily pouze o 500.000 Kč na 2.720.000 Kč (pokud se zvýšila na cca dvojnásobek pasiva firmy, nebylo to tedy způsobeno závazky firmy, nýbrž vlastním pasivním kapitálem, který se zvýšil cca 5x).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. S hledem na výše uvedené proto odvolací soud za přiměřeného použití § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně v části výroku V. o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným tak, žalovanému vůči žalobci právo na náhradě nákladů řízení nepřiznal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 142 odst. 1 ve spojení s § 150 o. s. ř. tak, že ze stejných důvodů jako náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně nebyla žalovanému vůči žalobci náhrada nákladů řízení přiznána a byla mu odepřena zcela. Jde-li o výši nepřiznané částky, ta činí 77.004 Kč a je představována náklady, které žalovanému vznikly v odvolacím řízení v souvislosti se zastoupením advokátem, sestává z odměny za 1 úkon právní služby (písemné odvolání proti nákladům řízení počítáno z žalovaným požadované výše náhrady 1.152.320,51 Kč, když soudem I. stupně mu náhrada nákladů řízení nebyla přiznána) á 6.470 Kč (§ 7, § 8 a § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), z odměny za 2 úkony právní služby (2x účast u jednání odvolacího soud) á 22.340 Kč (počítáno z předmětu řízení 3.50.840 Kč - § 7, § 8 a § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), z náhrady za ztrátu času 11.170 Kč za účast advokáta žalobce u jednání odvolacího soudu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", které bylo odročeno bez projednání věci (§ 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a ze 3 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč (§ 13 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Náklady vzniklé žalovanému v souvislosti s odvolacím řízením tedy dosáhly částky 63.640 Kč, která byla zvýšena o 13.364 Kč, představující 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalovaného plátcem (§ 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Rozsudkem soudu I. stupně byla zamítnuta žaloba, žalovaný byl povinen zaplatit žalobci za ztížení společenského uplatnění částku 2.900.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum,  do zaplacení (výrok I.) a za bolestné částku 600.840 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od , datum,  do zaplacení (výrok II.). Řízení o zaplacení částky 3.790.000 Kč (výrok III.) a částky 400.560 Kč se zákonným úrokem z prodlení od , datum,  do , datum, (výrok IV.) bylo zastaveno, žádnému z účastníků (výrok V.) ani České republice (výrok VI.) nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaný a žalobce odvolání, o nichž bylo odvolacím soudem rozhodnuto rozsudkem ze dne , datum, , č. j. 49 Co 164/2023-645, (dále jen „rozsudek odvolacího soudu“), v němž odvolací soud výrokem I. potvrdil napadené rozhodnutí v zamítavých výrocích I., II., v části výroku V. o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem a ve výroku VI. o nákladech řízení státu. Výrokem II. odvolací soud změnil napadené rozhodnutí v části výroku V. o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným tak, že žalobce zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému na částečné náhradě nákladů řízení 11.433 Kč, výrokem III. byl žalobce zavázán povinností zaplatit žalovanému na částečné náhradě nákladů odvolacího řízení 1.888 Kč a výrokem IV. ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nebyla náhrada nákladů odvolacího řízení přiznána žádnému z těchto účastníků.3. Jde-li o rozhodnutí o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, vyšel odvolací soud ze skutečnosti, že žalovaný byl v projednávané věci úspěšným účastníkem řízení, a proto mu vzniklo vůči neúspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Dále vyšel ze skutečnosti, že předmětem řízení žalobce učinil nárok na náhradu škody, kdy se jednalo o dva samostatné nároky, první na odškodnění bolesti a druhý na odškodnění za ztížení společenského uplatnění. Původně žalobce zažaloval každý z uvedených nároků samostatně.- Řízení o nároku na odškodnění bolesti bylo vedeno u Okresního soudu v , adresa,  pod sp. zn. 6 C 103/2016. V tomto řízení vznikly žalovanému náklady za zastoupení advokátem, který učinil v řízení 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání soudu , datum, , zahájeného v 8.00 hodin - § 11 odst. 1 písm. a/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.).- V řízení o nároku na odškodnění ztížení společenského uplatnění, které bylo u téhož soudu vedeno pod sp. zn. 6 C 61/2016, vznikly v době, kdy byla obě řízení vedena samostatně, náklady sestávající z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast u jednání soudu , datum,  - § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Pokud žalovaný dále požadoval odměnu za úkon právní služby advokáta spočívající v podání ze dne , datum,  označené jako „vyjádření žalovaného k vyjádření vedlejšího účastníka“, odvolací soud náhradu za tento úkon právní služby nepřiznal, neboť jej nepovažoval za účelné uplatňování nebo bránění práva, kdy podáním ze dne , datum, , o rozsahu několika málo řádků, se žalovaný pouze připojil k důkazním návrhům vedlejšího účastníka a k jeho stanovisku k mimořádnému zvýšení základních náhrad, bez toho, aby soudu sdělil jakkoli svou argumentaci či stanovisko v řízení, obsahující jiné, než vedlejším účastníkem uváděné skutečnosti a argumenty obsažené v jeho podání, k němuž se zástupce žalovaného vyjadřoval.- Pokud žalovaný ve vztahu k oběma žalobám požadoval náhradu nákladů řízení za „seznámení se s materiály“, nebyla mu požadovaná odměna advokáta za takto vyúčtovaný úkon právní služby přidána, neboť seznámení se s materiály či jinými podklady potřebnými pro orientaci advokáta ve věci je součástí převzetí a přípravy zastoupení, jak to ostatně vyplývá i ze samotné dikce § 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. To samé lze říci též ve vztahu k požadované náhradě za nahlížení do spisu dne , datum, , za které rovněž nebyla žalovanému náhrada nákladů řízení přiznána. Toto nahlížení do spisu odvolací soud považoval za součást právní služby advokáta spočívající v převzetí a přípravě zastoupení žalovaného, k němuž došlo , datum,  a za které náhrada nákladů žalovanému samozřejmě přiznána byla. Za nahlížení do spisu tak bylo možno žalovanému přiznat pouze náhrada cestovného a ztráty času (viz níže). To samé lze vztáhnout i za účtovanou odměnu ze jednání s vedlejším účastníkem dne , datum, , za které také nebyla, a to ze stejných důvodů, náhrada nákladů žalovanému přiznána.- U jednání soudu I. stupně dne , datum, , zahájeného ve 12.30 hodin, došlo v jeho úvodu ke spojení obou výše uvedených řízení a spojená řízení byla dále vedena pod sp. zn. 6 C 61/2016. Od , datum, , a to včetně, tak zástupce žalovaného činil úkony právní služby ve dvou spojených řízeních, pro které spojení ke společnému projednání není stanoveno právním předpisem, a proto se za tarifní hodnotu pro další řízení považoval součet tarifních hodnot spojených věcí (srov. § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od , datum, ).- Ve spojeném řízení pak žalovanému vznikly náklady za zastoupení advokátem, který v řízení učinil 13 úkonů právní služby (účast na jednání soudu I. stupně dne , datum, , , datum, , , datum,  a u jednání dne , datum,  trvajícího více jak 2 hodiny, dále za účast u jednání odvolacího soudu , datum,  a dále opět u jednání soudu I. stupně dne , datum,  trvajícího více jak 2 hodiny, dne , datum, , , datum, , , datum,  a , datum, , písemné odvolání proti mezitímnímu rozsudku § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Pokud žalovaný dále požadoval odměnu za úkony právní služby spočívající v písemném podání soudu ze dne , datum, , pak žádné takové vyjádření žalovaného se ve spise nenachází, odměna tedy přiznána nebyla, nebyla přiznána ani za poradu s klientem dne , datum, , neboť tato porada přímo souvisela s odvoláním žalovaného z téhož dne a je tedy součástí odměny přiznané za podání tohoto odvolání. Dále nebyla žalovanému přiznána ani náhrada za jeho písemná podání ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , v nichž žalovaný sděluje pouze stručně své stanovisko k tomu, zda a jaké důkazy navrhuje – uvedená podání nelze považovat za účelné uplatňování či bránění práva, a to ani za situace, kdy byl ke sdělení stanoviska soudem I. stupně vyzván. Pokud žalovaný dále požadoval náhradu nákladů za soudem nařízené první setkání s mediátorem, resp. za účast zástupce žalovaného na dvou takových setkáních ve dnech , datum,  a , datum, , pak nejenže ze spisu vyplývá, že k setkání s mediátorem došlo pouze dne , datum,  (informace o setkání v 11/2022 ve spise nejsou), ale hlavním důvodem pro nepřiznání těchto nákladů žalovanému byl fakt, že žalobcem účtované náklady za účast na mediaci nelze považovat za náklady řízení, neboť toto jsou náklady, které si každý z účastníků bez ohledu na výsledek řízení nese sám, navíc povinnost setkání s mediátorem je osobní a přítomnost zástupce účastníka na něm je toliko dobrovolná (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 150/20 ze dne , datum, ).- Ze shora uvedeného vyplývá, že v souvislosti s řízením vzniklo žalovanému právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, sestávajících z odměny za zastoupením advokátem, který v řízení účelně učinil celkem 17 úkonů právní služby, z toho 4 úkony á 3.100 Kč (každý počítán z tarifní hodnoty 50.000 Kč) a 13 úkonů právní služby á 5.100 Kč (každý počítán z tarifní hodnoty 100.000 Kč) a z částky 4.800 Kč představující 16 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odvolací soud za tarifní hodnotu pro určení výše odměny advokáta žalovaného považoval na rozdíl od žalovaného nikoli výši žalovaných částek, ale ve vztahu ke každé z věcí částku 50.000 Kč a po spojení věcí jejich součet, tj. 100.000 Kč. Při určení tarifní hodnoty přitom odvolací soud vyšel ze skutečnosti, opakovaně akcentované i Ústavním soudem, že tarifní hodnota by měla odrážet skutečné náklady a nároky spojené s poskytováním právní pomoci. Vztaženo na projednávaný případ je proto třeba přihlédnou ke skutečnosti, že žalovaný byl v řízení podporován vedlejším účastníkem, jehož argumentaci v celém průběhu řízení v podstatě přebíral (o čemž svědčí i skutečnost, že za úkony právní služby, které bylo možno posoudit jako účelné uplatňování či bránění práva žalovaného byla posouzena v podstatě pouze účast jeho advokáta na jednání soudů, sepis odvolání proti mezitímnímu rozsudku, a v odvolacím řízení sepis odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení, když všechna ostatní písemná podání žalovaného ve vztahu soudu žádnou právní argumentaci, natož odlišnou od argumentace vedlejšího účastníka, neobsahovala). Zohlednit je třeba i to, že v projednávané věci byl žalobce (poškozený) zcela neúspěšný, a vzhledem k tomu, že v řízení byl řešen pouze základ obou uplatněných nároků na náhradu škody, nebyla zjišťována hodnota práva na náhradu škody, tedy rozsah újmy, o který v daném sporu šlo Za takové situace proto lze dle odvolacího soudu uzavřít, že náhrada nákladů žalovaného za zastoupení advokátem vycházející z tarifní hodnoty 50.000 Kč za každý ze dvou samostatných nároků na náhradu škody, odpovídá skutečné náročnosti projednávané věci.- Žalovanému rovněž vzniklo právo na náhradu za hotové výdaje za cesty advokáta žalovaného k jednání soudu I. stupně , adresa,  a zpět o celkové délce jedné zpáteční cesty 120 km (vzdálenost ze sídla advokáta žalovaného do sídla soudu I. stupně činí cca 60 km, pokud advokát zvolil delší trasu, aniž by toto řádně zdůvodnil, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalobce v podobě hrazení vyšších nákladů), 2 cesty byly absolvovány v roce 2016 (vyhláška č. 385/2015 Sb.), 3 v roce 2017 (vyhláška č. 440/2016 Sb.), 1 v roce 2018 (vyhláška č. 463/2017 Sb.), 2 v roce 2020 (vyhláška č. 358/2019 Sb.), 2 v roce 2021 (první z nich za účinnosti vyhlášky č. 589/2020 Sb. a druhá za účinnosti vyhlášky 375/2020 Sb.) a 1 v 6/2023 (vyhláška č. 85/2023 Sb.). Cesty v letech 2016 (2) a 2017 (3) byly absolvovány vozidlem Peugeot Kombi registrační značky , SPZ,  (poznámka soudu – ve vyúčtování cestovného byla tato registrační značka označena jako 1H9 4840 ač z technického průkazu vozu vyplývá, že tato registrační značka , SPZ, . 2. 2007 nahrazena registrační značkou , SPZ, ) se spotřebou 13,5/8,5/10,3 l benzinu 95/100 km. V roce 2016 tak náhrada cestovních výdajů advokáta žalobce za cesty na 2 jednání soudu I. stupně činí 1.679 Kč, a v roce 2017 činí tato náhrada za 3 cesty k jednání soudu I. stupně 2.547 Kč. V roce 2018 zástupce advokáta vykonal 1 cestu k jednání soudu I. stupně, a to vozidlem Subaru Forester, registrační značky , SPZ,  průměrnou spotřebou 7,2/5,3/6 l motorové nafty/100 km, kdy výše hotových výdajů advokáta žalobce za tuto cestu činí 700 Kč. V roce 2020 zástupce žalobce žalovaného vykonal 2 cesty k jednání soudu I. stupně vozidlem Citroën Berlingo kombi registrační značky , SPZ,  se spotřebou 9,2/5,3/6,7 l benzinu 95/100 km s tím, že náklady na ně činí 1.551 Kč. V roce 2021 zástupce žalobce žalovaného vykonal 2 cesty k jednání soudu I. stupně vozidlem Citroën Berlingo kombi registrační značky , SPZ,  se spotřebou 9,2/5,3/6,7 l benzinu 95/100 km s tím, že hotové výdaje související s první cestu (vyhláška č. 289/2020 Sb.) představující 764 Kč a hotové výdaje za druhou cestu (vyhláška 375/2020 Sb.) činí 815 Kč. Stejným automobilem vykonal zástupce žalovaného i poslední cestu k soudu I. stupně, a to v roce 2023 a hotové výdaje na ni činí 973 Kč. Hotové výdaje žalovaného za cesty jeho advokáta k soudu tak dosáhly celkové výše 6.586 Kč.- Další náklady žalovaného jsou představovány náhradou za ztrátu času jeho advokáta při celkem 11 cestách na trase , adresa, , každé jedné zpáteční cesty v časovém rozsahu 2 hodin, tj 4 půlhodin á 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/ a odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem tedy 4.400 Kč.Celkem tak v řízení úspěšnému žalovanému vznikly náklady řízení ve výši 94.486 Kč, zvýšené o částku 19.842 Kč představující 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalovaného plátcem (§ 137 odst. 1, § 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Celkové náklady řízení žalovaného, na jejichž náhradu by měl právo (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o.s.ř.) tak činí 114.328 Kč. Vzhledem k tomu, že současně odvolací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele (z důvodů v odůvodnění rozsudku uvedených) pro to, aby žalovanému bylo postupem podle § 150 o. s. ř. odepřeno na náhradu řízení vůči v řízení neúspěšnému žalobci, a to v rozsahu 90 %. Žalobce byl proto zavázán k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 11.433 Kč.4. Rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, a to i nákladech řízení odvolacího (výroky II. a III. rozsudku odvolacího soudu) žalovaný napadl ústavní stížností, o níž byla rozhodnuto Ústavním soudem nálezem ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 263/26. Ústavní soud konstatoval, že výroky II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 49 Co 164/2023-645, byla v části týkající se určení tarifní hodnoty pro stanovení výše odměny advokáta porušena práva stěžovatele zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (výrok I.), výroky II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. 49 Co 164/2023-645, zrušil (výrok II.) a ve zbývajících částech ústavní stížnost odmítl (výrok III.).5. Ústavní soud při svém rozhodování nesouhlasil s postupem odvolacího soudu, který za tarifní hodnotu pro určení výše odměny advokáta žalovaného považoval nikoli výši žalovaných částek, ale ve vztahu ke každé z věcí částku 50.000 Kč a po spojení věcí jejich součet, tj. 100.000 Kč, ani s jeho názorem, že měla-li by v projednávané věci tarifní hodnota odrážet skutečné náklady a nároky spojené s poskytováním právní pomoci, bylo třeba přihlédnou ke skutečnosti, že žalovaný byl v řízení podporován vedlejším účastníkem, jehož argumentaci v celém průběhu řízení v podstatě přebíral (o čemž svědčí i skutečnost, že za úkony právní služby, které bylo možno posoudit jako účelné uplatňování či bránění práva žalovaného byla posouzena v podstatě pouze účast jeho advokáta na jednání soudů, sepis odvolání proti mezitímnímu rozsudku, a v odvolacím řízení sepis odvolání proti rozhodnutí o nákladech řízení, když všechna ostatní písemná podání žalovaného ve vztahu soudu žádnou právní argumentaci, natož odlišnou od argumentace vedlejšího účastníka, neobsahovala) a současně bylo třeba zohlednit i to, že v projednávané věci byl žalobce (poškozený) zcela neúspěšný, a vzhledem k tomu, že v řízení byl řešen pouze základ obou uplatněných nároků na náhradu škody, nebyla zjišťována hodnota práva na náhradu škody, tedy rozsah újmy, o který v daném sporu šlo. Ústavní soud tak nesouhlasil se závěrem odvolacího soudu, že náhrada nákladů žalovaného za zastoupení advokátem vycházející z tarifní hodnoty 50.000 Kč za každý ze dvou samostatných nároků na náhradu škody, odpovídá skutečné náročnosti projednávané věci.6. Odvolacímu soudu bylo proto Ústavním soudem vytknuto, že při určení tarifní hodnoty pro stanovení výše odměny advokáta přistoupil k aplikaci § 9 odst. 4 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, i když pro takový postup nebyly splněny podmínky. Tarifní hodnota v tomto případě měla být určena podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, jelikož to byl sám žalobce, který v žalobě vymezil hodnotu újmy, kterou doložil znaleckými posudky a nebyl tedy dán základní předpoklad užití § 9 odst. 4 advokátního tarifu, a to, že nelze zjistit hodnotu věci nebo práva, tedy rozsah újmy, o který v daném sporu šlo. Ústavní soud tedy vyslovil závazný právní názor, že za tarifní hodnotu sporu má odvolací soud v posuzované věci považovat částku 7.691.400 Kč (6.690.000 Kč + 1.001.400 Kč) a po částečném zpětvzetí návrhu částku 3.500.840 Kč (2.900.000 Kč + 600.840 Kč).7. Odvolací soud tedy nezbylo, vázán závazným právním názorem Ústavního soudu, aby znovu určil výši nákladů, které žalovanému v řízení vznikly postupem Ústavním soudem požadovaným způsobem při použití § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odvolací soud je však i nadále přesvědčen o tom, že způsob vyčíslení výše nákladů řízení žalovaného, jímž dle Ústavního soudu porušil Listinou základních práv a svobod zaručené právo žalovaného, byl v projednávané věci zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení (a to s přihlédnutím k výše popsanému průběhu zastoupení žalobce, k tomu, že v řízení byly řešeny pouze otázky základu nároku, pro kterou nebylo podstatné to, jak finančně uplatněné nároky žalobce v řízení vyčíslil, a též k tomu, že určení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění závisí bez ohledu na výši požadavku žalobce na znaleckém posudku a její mimořádné zvýšení pak na úvaze soudu).8. Ve finančním vyjádření výše tak Ústavním soudem vyžadovaný postup znamená, že odvolací soud žalovanému přiznal náhradu nákladů za úkony právní služby, které považoval za účelně vynaložené pro uplatňování a bránění práva žalovaného (viz odůvodnění shora pod bodem 6 stejně jako pod bodem 30 odůvodnění meritorního rozhodnutí odvolacího soudu, když ve vztahu k posouzení účelnosti jednotlivých úkonů právní služby advokáta žalovaného neshledal Ústavní soud nic, co by bylo možno odvolacímu soudu vytknout) a za tarifní hodnotu pro určení výše odměny advokáta žalovaného za jednotlivé úkony právní služby učiněné v řízení vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 6 C 103/2016, považoval částku 6.690.000 Kč (odměna 35.060 Kč/úkon), pro úkony učiněné ve spise vedeném u soudu I. stupně pod sp. zn. 6 C 61/2016 v době, kdy bylo řízení vedeno samostatně považoval za tarifní hodnotu částku 1.001.400 Kč (odměna 12.340 Kč/úkon), a po spojení obou výše uvedených řízení ke společnému projednání pod sp. zn. 6 C 61/2016 považoval za tarifní hodnotu částku 7.691.400 Kč (6.690.000 Kč + 1.001.400 Kč, tj. odměna 39.100 Kč/úkon).9. Jde-li o náklady, které v řízení úspěšnému žalovanému vznikly, ve vztahu k počtu účelně provedených úkonů právní služby advokáta žalovaného odvolací soud odkazuje pro stručnost znovu na odůvodnění výše pod bodem 6 tohoto odůvodnění a pod bodem 30 odůvodnění výše specifikovaného meritorního rozhodnutí odvolacího soudu, s tím, že jejich výše činí 749.215 Kč. Uvedená částka sestává z odměny za 2 úkony právní služby á 35.060 Kč, za 2 úkony právní služby á 12.340 Kč, 13 úkonů právní služby á 39.100 Kč, ze 17 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč, tj. 5.100 Kč, z částky 6.586 Kč představující hotové výdaje advokáta za cesty k jednání soudu v celkové výši 6.586 Kč, a z částky 4.400 Kč představující náhradu za ztrátu času advokáta při cestách k jednání soudu. Celkem tak v řízení žalovanému vznikly náklady ve výši 619.186 Kč, které byly zvýšeny o částku 130.029 Kč, představující 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalovaného plátcem (§ 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).10. Odvolací soud již při rozhodování o nákladech řízení v projednávané věci ve svém rozsudku ze dne , datum, , č. j. 164/2023-645, dále zvažoval, zda jsou v projednávané věci dány důvody pro odepření výše uvedené náhrady nákladů řízení žalovanému, a to podle § 150 o. s. ř., který stanoví, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.11. Vyšel přitom ze skutečnosti, že:- Podle závěrů Ústavního soudu je základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Výjimku z tohoto pravidla představuje ustanovení § 150 o.s.ř. obsahující zvláštní zmírňovací právo soudů, jímž je z důvodů hodných zvláštního zřetele umožněno rozhodnout o náhradě nákladů řízení jinak, než by odpovídalo výsledku sporu. Slouží k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy jinými slovy k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 2658/10).- Ustanovení § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Nepřiznání náhrady nákladů řízení může být jenom výjimečné a mohou jej ospravedlnit pouze důvody zvláštního zřetele hodné. Rozhodnutí o nepřiznání náhrady nákladů řízení, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s před procesním stádiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. (nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. I. ÚS 2862/07).- Podle Nejvyššího soudu ustanovení § 150 o. s. ř. zakládající diskreční oprávnění soudu nelze považovat za předpis, který by zakládal zcela volnou diskreci soudu, nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout. Okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další (usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 22 Cdo 928/2017).12. Pokud odvolací soud zvažoval existenci důvodů hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalovanému, který s aplikací § 150 o. s. ř. nesouhlasil, vyšel z následujících okolností projednávané věci:- Žalovaný v odvolacím řízení ve vztahu ke svým poměrům uvedl, že jeho podnikání spočívá ve výrobě betonových dílů, ze kterých pro zákazníky montuje betonové ploty, že má cca 40 zaměstnanců, a že v uplynutém roce, tj. v roce 2023 hodně investoval, a proto výsledek jeho hospodaření skončil ztrátou. Z přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 bylo odvolacím soudem zjištěno, že žalovaný je vlastníkem řady pozemků v k. ú. , adresa, , v k. ú. , jméno FO,  u Pohořelic a v k. ú. , adresa,  (součástí některých pozemků jsou stavby) a dále dvou staveb (jiná stavba a objekt občanské vybavenosti) v k. ú. , jméno FO,  , adresa,  – viz žalovaným předložené seznamy nemovitostí na LV, že v roce 2023 měl žalovaný z podnikání čistý obrat ve výši 64.951.000 Kč a výsledek jeho hospodaření před zdaněním byl 9.484.000 Kč (viz výkaz zisku a ztrát za rok 2023), že za rok 2023 žalovaný vykázal stav aktiv netto 38.315.000 Kč (cca o 500.000 Kč méně než v roce 2022) a pasiva v téže výši (i zde o cca 500.000 Kč nižší než v předchozím roce) – viz rozvaha ve zkráceném rozsahu ke dni , datum, , a že dle údajů v přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 žalovaný vykázal z podnikání ztrátu ve výši 8.959.394 Kč a uplatnil odpisy v celkové výši 8.541.066 Kč. Dle přehledu dlouhodobého majetku žalovaný vlastnil ke dni , datum,  kromě pozemků, budov (výrobní hala, objektů pro živočišnou výrobu, garáže aj.) též množství movitého majetku sloužícího pro jeho podnikání (nářadí, stroje, vozidla nákladní i osobní, to vše v celkové hodnotě 73.184.864,36 Kč, z níž odepsal částku 5.833.004,56 Kč s tím, že zůstatek činí 27.862.353,39 Kč. Dle přílohy k účetní uzávěrce za rok 2023 měl žalovaný v uvedeném roce průměrně 37,67 zaměstnanců, pořídil si dlouhodobý majetek na leasing a provedl odpisy.- Žalobce k objasnění svých příjmů upřesnil, že pobírá invalidní důchod pro invaliditu II. nebo III. stupně, jehož měsíční výše aktuálně činí 18.241 Kč, nemá žádné úspory, v minulosti koupil 3 zdevastované byty, které opravil a 2 z nich pronajímá, ve třetím bydlí s rodinou, žije ve společné domácnosti s družkou a jejich 2 nezletilými syny narozenými v letech 2011 a 2018, měsíční výdaje domácnosti činí cca 28.000 Kč (splátka hypotéky, energie, rozhlasové a televizní poplatky, pojištění nemovitosti, fond oprav, služby mobilního operátora aj.), životní pojištění žalobce, družky , právnická osoba,  2.623 Kč měsíčně, provoz 10 let starého osobního automobilu včetně servisu cca 7.000 Kč měsíčně, výdaje na obě děti v souvislosti se školní docházkou cca 4.000 Kč měsíčně a ostatní náklady na čtyřčlennou domácnost cca 20.000 Kč měsíčně; rodina tak měsíčně vynaloží nezbytnou částku cca 61.000 Kč. Jde-li o příjmy žalobce a jeho rodiny, žalobce uvedl, že pobírá invalidní důchod pro invaliditu III. stupně v měsíční výši 18.241 Kč, dále má příjem z pronájmu dvou bytů v obci , adresa,  v celkové výši cca 19.000 Kč měsíčně. Družka žalobce , jméno FO,  byla zaměstnána s průměrným čistým měsíčním příjmem cca 26.000 Kč, pracovní poměr ukončila ze zdravotních důvodů v souvislosti s pracovním úrazem a od 8/2024 je vedena na úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání a byla jí přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 17.335 Kč měsíčně pro první dva měsíce, pro další dva měsíce ve výši 13.335 Kč měsíčně pro zbývající podpůrčí dobu, která činí celkem 5 měsíců. Příjmy rodiny žalobce tak měsíčně aktuálně činí cca 63.000 Kč. Uvedená tvrzení žalobce prokázal potvrzením o výši invalidního důchodu, přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023, lékařským posudkem o zdravotním stavu družky žalobce, oznámením úřadu práce, pracovní smlouvou družky žalobce, dohodou o rozvázání pracovního poměru družky žalobce uzavřené ze zdravotních důvodů, rodnými listy nezletilých dětí a výpisem z katastru nemovitostí – informacemi o bytových 3 bytových jednotkách, které žalobce vlastní. Dále žalobce uvedl, že měl sjednáno „komerční pojištění“, na základě kterého mu pojišťovna v letech 2014, 2015 vyplatila v několika splátkách pojistné plnění.13. Při porovnání poměrů obou účastníků řízení tak, jak byly popsány shora a s přihlédnutím ke skutečnostem, které z obsahu spisu vyplývají ve vztahu k okolnostem uplatnění nároku na náhradu škody a chování žalobce v průběhu řízení dospěl odvolací soud k závěru, že důvody hodné zvláštního zřetele pro odepření práva žalovanému na náhradu nákladů řízení jsou v projednávané věci dány, a to, vzhledem k původně určené výši nákladů řízení žalovaného 114.328 Kč, v rozsahu 90 %.14. Při rozhodování o ústavní stížnosti žalovaného se Ústavní soud zabýval též shora uvedeným postupem při aplikaci § 150 o. s. ř. Dospěl přitom k závěru, že odvolací soud dostál své povinnosti, když přesvědčivým způsobem odůvodnil, v čem spatřuje důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž je možné nepřiznat částečnou náhradu nákladů jinak úspěšnému účastníkovi řízení, a naopak je možné po něm spravedlivě požadovat, aby tyto náklady v uvedeném rozsahu nesl ze svého. S ohledem na skutečnost, že odvolací soud dle Ústavního soudu pochybil při určení tarifní hodnoty pro stanovení odměny advokáta žalovaného a výše nákladů řízení žalovaného proto bude muset být určena znovu, Ústavní soud uložil odvolacímu soudu, aby se v novém rozhodnutí s ohledem na použití § 8 advokátního tarifu znovu zabýval zmírňovacím (moderačním) § 150 o. s. ř. a zejména z hlediska rozsahu přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému znovu náležitě vypořádal s jeho námitkami.15. Odvolací soud se tedy znovu zabýval otázkou existence důvodů pro aplikaci § 150 o. s. ř. Znovu vyšel ze skutečností, které zohlednil již ve svém původním rozhodnutí (viz výše). I tentokrát tedy odvolací soud důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř. shledal zejména ve skutečnosti, že žalobce byl bezprostředně po předmětné dopravní nehodě transportování do nemocnice, kde se probral z bezvědomí až po několika dnech, a to se ztrátou paměti, takže si v důsledku této amnézie nevzpomínal a nevzpomíná dosud nejen na nehodu samotnou, ale ani na události, které jí předcházely. Je proto lidsky pochopitelné, že žalobce byl jakožto zkušený a dlouholetý řidič přesvědčen o tom, že nehodu nezavinil, neboť jak sám uvedl, byl dobrým řidičem, byl si vědom svých povinností, tyto neporušoval stejně jako neporušoval ani pravidla silničního provozu (sám žalobce uvedl, a ze spisu vyplývá, že měl řidičský průkaz od 16 let, že měl oprávnění řídit motorová vozidla různých kategorii a že za celou dobu, kdy je oprávněn řídit motorová vozidla spáchal pouze 2 dopravní přestupky, a to naposledy v roce 2007), a byl přesvědčen o tom, že se náhrady škody po žalovaném zaměstnavateli domáhá oprávněně. Žalobce byl navíc v řízení ochoten ke kompromisům (o čemž svědčí to, že v průběhu řízení snížil své finanční požadavky vůči žalobci), byť je pravdou, že snaha účastníků (resp. žalobce a vedlejšího účastníka) se v řízení časově míjela (v počátku řízení žalobce nepřijal smírný návrh vedlejšího účastníka na ukončení sporu a ten zase nepřijal další smírná řešení žalobce, a to aniž své nároky cestou částečného zpětvzetí žaloby výrazně omezil). Pozice žalobce v řízení tak byla velmi ztížena nejen skutečností, že v důsledku vážného poškození zdraví nemohl vypovídat bezprostředně po nehodě ale i tím, že si posléze v důsledku amnézie na nehodu ani události, které jí předcházely, nepamatoval a nemohl se k nim z tohoto důvodu vyjádřit. Pozice žalobce byla ovšem v řízení ztížena i postupem žalovaného, který ani ne měsíc po předmětné dopravní nehodě vrak havarovaného vozidla dne , datum,  prodal na náhradní díly, což prakticky znemožnilo žalobci pokusit se prokázat jeho tvrzení o možné technické příčině vzniku dopravní nehody (byť se tato příčina jevila vzhledem k dalším skutečnostem nepravděpodobná). S ohledem na výše zmíněné skutečnosti a s přihlédnutím ke skutečnosti, že byť bylo žalobci po nehodě (sám uvedl, že v roce 2014 či 2015) vyplaceno na základě komerčního pojištění pojistné plnění za poškození zdraví při předmětné dopravní nehodě, jeho aktuální situace je taková, že nemá žádné úspory, ze zdravotních důvodů není zaměstnán a jeho jediným příjmem je invalidní důchod III. stupně a příjem z pronájmu dvou bytů, které za tímto účelem v minulosti zakoupil a zrekonstruoval. Žalobce je navíc otcem dvou nezletilých dětí ve věku 6 a 13 let a matka dětí, družka žalobce, je v současné době ze zdravotních důvodů po úrazu bez zaměstnání s příjmem tvořeným pouze podporou v nezaměstnanosti. Je tedy bez diskuse, že poměry žalobce a jeho rodiny jsou neutěšené, narozdíl od poměrů žalovaného, který je prosperujícím podnikatelem s mnohamilionovým majetkem a obraty z podnikání, kdy jeho ztráta z podnikání za rok 2023, kterou vykázal v daňovém přiznání, nebyla způsobena ekonomickými nezdary v podnikání či zhoršením situace na trhu v segmentu, ve kterém žalovaný podniká, ale, jak žalovaný sám uvedl, rozsáhlými investicemi.16. Na základě výše uvedených skutečností odvolací soud setrvává na závěru, že v projednávané věci jsou dány důvody hodných zvláštního zřetele, na jejichž základě je namístě žalovanému postupem podle § 150 o.s.ř. odepřít na náhradu řízení vůči v řízení neúspěšnému žalobci, a to v plném rozsahu. Pokud dříve odvolací soud uvažoval o odepření práva žalovaného na náhradu nákladů řízení v rozsahu 90 %, vycházel z toho, že takovéto odepření práva na náhradu nákladů řízení se do majetkové sféry žalovaného žádným výraznějším způsobem nepromítne, zatímco pro žalobce by bylo zaplacení plné výši náhrady nákladů řízení v podstatě likvidační – už i zaplacení 10 % (tehdy) vyčíslených nákladů bude na poměrech žalobce a jeho rodiny znát, neboť žalobce nemá žádné úspory (toto nebylo nikým v řízení zpochybněno), příjmy a výdaje jeho rodiny jsou nyní de facto vyrovnané a jakýkoli výdaj navíc oproti normálu, je problematický a bude ještě více poté, co družce žalobce skončí podpůrčí období pro výplatu podpory v nezaměstnanosti. To však bylo za situace, kdy byly náklady řízení žalovaného vyčísleny částku 114.328 Kč a jejich 10 % představovalo „pouze“ 11.433 Kč. Nyní však, v souladu se závazným názorem Ústavního soudu, byla výše nákladů řízení žalovaného určena částkou 749.215 Kč a její zaplacení či zaplacení 10 % z ní (74.922 Kč) by bylo pro žalobce likvidační tím spíše. Nelze ani uvažovat o tom, že by se v mezidobí výrazně změnila situace žalobce, jehož poškození zdraví pracovním úrazem je trvalého charakteru a nese s sebou nezpochybnitelné výdaje například na protetické pomůcky, nehledě na to, že v mezidobí se obecně zvýšily životní náklady , právnická osoba,  žalobce vzhledem k narůstajícímu věku mají vyšší náklady na odůvodněné potřeby než v minulosti. Jde-li o žalovaného, ten ani v ústavní stížnosti (podané v roce 2026) netvrdil žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že se jeho poměry tak, jak byly popsány výše, změnily, resp. zhoršily. Zhoršení situace žalovaného nelze předpokládat ani s ohledem na obecně známé skutečnosti o hospodářském růstu k němuž postupně dochází, a to i v oboru, v němž žalovaný podniká. Navíc z veřejně dostupných zdrojů vyplývá, že žalovaný nepodniká pouze jako fyzická osoba, ale od 1/2022 je jediným společníkem firmy , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , Adresa žalovaného, , která má podobný předmět podnikání, v jakém žalovaný podniká jako fyzická osoba. Stejně tak z veřejných zdrojů vyplývá, že uvedená firma prosperuje, její tržby (stejně jako čistý obrat) v roce 2025 meziročně vzrostly více jak 6x na částku 27.548.000 Kč, přičemž výsledek uvedené firmy po zdanění činil za rok 2.784.000 Kč, což je více jak osminásobek výsledku za rok předchozí. V roce 2025 se meziročně zvýšila také čistá aktiva firmy, a to více jak dvojnásobě na částku 6.194.000 Kč a vlastní kapitál se zvýšil téměř pětinásobně na 3.484.000 Kč v podstatě při stejné výši závazků, které se zvýšily pouze o 500.000 Kč na 2.720.000 Kč (pokud se zvýšila na cca dvojnásobek pasiva firmy, nebylo to tedy způsobeno závazky firmy, nýbrž vlastním pasivním kapitálem, který se zvýšil cca 5x).17. S hledem na výše uvedené proto odvolací soud za přiměřeného použití § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně v části výroku V. o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným tak, žalovanému vůči žalobci právo na náhradě nákladů řízení nepřiznal.18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto za použití § 142 odst. 1 ve spojení s § 150 o. s. ř. tak, že ze stejných důvodů jako náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně nebyla žalovanému vůči žalobci náhrada nákladů řízení přiznána a byla mu odepřena zcela. Jde-li o výši nepřiznané částky, ta činí 77.004 Kč a je představována náklady, které žalovanému vznikly v odvolacím řízení v souvislosti se zastoupením advokátem, sestává z odměny za 1 úkon právní služby (písemné odvolání proti nákladům řízení počítáno z žalovaným požadované výše náhrady 1.152.320,51 Kč, když soudem I. stupně mu náhrada nákladů řízení nebyla přiznána) á 6.470 Kč (§ 7, § 8 a § 11 odst. 2 písm. c/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), z odměny za 2 úkony právní služby (2x účast u jednání odvolacího soud) á 22.340 Kč (počítáno z předmětu řízení 3.50.840 Kč - § 7, § 8 a § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), z náhrady za ztrátu času 11.170 Kč za účast advokáta žalobce u jednání odvolacího soudu dne , datum, , které bylo odročeno bez projednání věci (§ 14 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a ze 3 částek paušální náhrady hotových výdajů advokáta á 300 Kč (§ 13 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do , datum, ). Náklady vzniklé žalovanému v souvislosti s odvolacím řízením tedy dosáhly částky 63.640 Kč, která byla zvýšena o 13.364 Kč, představující 21 % DPH z odměny a náhrad, jíž je advokát žalovaného plátcem (§ 137 odst. 3 písm. a/ a § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"RESOLUTION","ecli":"ECLI:CZ:KSBR:2026:49.Co.164.2023.1","publishedAt":"2026-10-26","decisionAt":"2026-07-31","caseNumber":{"senate":49,"registry":"Co","index":164,"year":2023,"pageNumber":748},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Monika","lastName":"Kyselová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSBR","caseResultType":["ZMENA"],"caseSubject":"o odškodnění pracovního úrazu, o odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka proti rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 8. června 2023, č. j. 6 C 61/2016-499,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":6,"registry":"C","index":61,"year":2016,"pageNumber":499},"affectedDate":"2023-06-08","courtCode":"OSBV","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"12","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"146","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SPOJENI_VECI","SMLOUVA_PRACOVNI","ODROCENI","PRACOVNI_POMER","NAHRADA_NAKLADU","VEDLEJSI_UCASTNIK","ZTIZENI_SPOLECENSKEHO_UPLATNENI","ODVOLANI","DOHODA_O_ROZVAZANI_PRACOVNIHO_POMERU","NAKLADY_RIZENI","RIDICSKY_PRUKAZ","ADVOKATNI_TARIF","MAJETEK","POPLATKY_ROZHLASOVE_A_TELEVIZNI","BOLESTNE","PODNIKATEL","LEASING"]},"styles":[{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}