{"uuid":"aeea9c1e-17cc-476b-86f3-49fb48292bc4","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 798 772 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 562 826 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 562 826 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba o zaplacení částky 235 946 Kč s příslušenstvím se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 82 328,44 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 562 826 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 562 826 Kč od , datum,  do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 235 946 Kč s příslušenstvím se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 82 328,44 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" domáhal po žalované náhrady škody a peněžitého odškodnění za nemajetkovou újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením policejního orgánu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" obviněn ze spáchání zločinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství. Právní kvalifikace byla později státním zástupcem změněna na zločin mučení a jiné nelidské a kruté zacházení podle § 149 odst. 1, 2 písm. a) a d) trestního zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody dvě léta až osm let a dále i na zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, se sazbou trestu odnětí svobody tři léta až deset let. Žalobce uvedl, že celkem bylo ve věci vydáno 5 rozhodnutí soudu nalézacího, 6 rozhodnutí soudu odvolacího a jedno rozhodnutí Nejvyššího soudu jakožto soudu dovolacího. Během toho se změnil popis skutku i jeho právní posouzení, až bylo trestní stíhání žalobce ukončeno postoupením k projednání přestupku, a to usnesením Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"-957 ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým byl skutek postoupen jako přestupek Magistrátu města ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Předmětné rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z uvedeného vyplývá, že žalobce byl neoprávněně trestně stíhán po dobu 12 let a 5 měsíců a 30 dnů. Žalobce se domáhal celkem čtyř nároků. První nárok žalobce odvozoval od nepřiměřené dlouhé doby trestního řízení. Poukázal na to, že délka trestního řízení neodpovídala složitosti a skutkové a právní náročnosti věci. Podle žalobce celková délka řízení výrazně přesáhla celorepubliková průměr, který činí do pravomocného skončení 200 dní, kdy u žalobce to bylo 4 566 dní. Složitost věci nemůže dle žalobce ospravedlnit délku řízení, jež byla značně neúměrná. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, pochybení lze spatřovat zejména v průtazích učiněných v řízení před soudem I. stupně. Na délce řízení se nijak negativně nepodílel, opakovaně poukazoval na to, že skutek není trestným činem, přičemž navrhoval postoupení věci do kázeňského řízení. Řízení mělo značný význam, neboť byl nucen přes 12 let žít v permanentní nejistotě ohledně toho, jak řízení skončí. Na dobu 11 měsíců byl žalobce postaven mimo policejní službu, kdy pobíral 50 % platu. Po celou dobu byl žalobce vystaven obavám ze ztráty zaměstnání u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ČR, kdy s ohledem na pravomocné odsuzující rozhodnutí Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", byl žalobce k ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" propuštěn ze služebního poměru u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ČR. Dlouhodobý stres ovlivnil žalobce i jeho rodinu, o trestním stíhání se dozvědělo okolí. Se zřetelem na uvedené žádal zadostiučinění ve výši 250 000 Kč (20 000 Kč za každý rok trvání řízení se zohledněním poloviční výše za první dva roky trvání napadeného řízení), když žalovaná v rámci předběžného projednání žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 143 563 Kč, pročež se žalobou domáhal zaplacení zbývající částky ve výši 104 437 Kč. Dále žalobce požadoval odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním. K tomuto nároku žalobce uvedl, že žil 12 let v permanentní nejistotě ohledně odsouzení a za jaký trestný čin (podle obžaloby hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody na 4 roky a zákaz působení v bezpečnostních sborech na dalších 10 let). Mimořádně stresující bylo již vyšetřování ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy žalobci bylo odebráno služební vybavení, proveden stěr z úst a odebrány vzorky DNA, a to nešetrným způsobem, v čemž spatřuje i zásah do soukromého života. Byl vystaven neustálým obavám ze ztráty zaměstnání u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ČR kvůli ztrátě bezúhonnosti. Dlouhodobý stres (ze soudních jednání) ovlivnil nejen něj, ale i rodinu, která s ním prožívala trestní stíhání (matka, otec i bratr). O jeho trestním stíhání vědělo celé okolí, čelil nevhodným poznámkám od svých kolegů – policistů (napětí na pracovišti), většina jej ale podporovala. Po pravomocném odsouzení byl žalobci odebrán zbrojní průkaz a musel převést vlastnictví své zbraně. Po propuštění od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" si musel hledat nové zaměstnání, které našel od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Nástup do zaměstnání byl však podmíněn podpisem kvalifikační dohody, kdy se žalobce zavázal setrvat u ČR ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" 5 let. Aktuálně musí splácet poměrnou část ve výši 260 919 Kč, neboť se od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" rozhodl vrátit do řad ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobce se nemohl věnovat svým zálibám ani jet na dovolenou. U ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" mu naproti tomu vznikl závazek ve výši 94 600 Kč v souvislosti s tam podepsanou kvalifikační dohodou v návaznosti na propuštění ze služebního poměru. Po propuštění ze služebního poměru žalobce na základě dohody k ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" přestal věřit ve výsluhu a úkorně vnímal ztrátu zabezpečení do budoucna. Žalobci se u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" dařilo, byl vybrán i k vysílání do agentury ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", což bylo ukončeno až po jeho propuštění, tudíž by sám dobrovolně policejní řady nikdy neopustil. Tím byla žalobci odňata i možnost kariérního postupu. Kvůli nezákonnému odsouzení v rámci zaměstnání u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ČR nemohl dokončit studium na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" akademii v původním termínu, nemohl využívat benefity a čerpat studijní volno, studium dokončil „po večerech“. Žalovaná v rámci předběžného projednání žalobci přiznala odškodnění 200 000 Kč, tudíž se žalobce domáhal dalších 300 000 Kč. Třetí nárok žalobce odvíjel od pravomocného odsouzení, které bylo posléze zrušeno, a na nějž navazovalo propuštění ze služebního poměru s datem skončení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Poslední měsíční hrubá mzda žalobce činila 43 370 Kč. V červenci pobíral žalobce podporu v nezaměstnanosti 15 590 Kč. Od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" nastoupil jako strojvedoucí k ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". V důsledku toho požadoval rozdíl mezi dříve dosahovaným průměrným výdělkem u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a nižším nově dosahovaným výdělkem za měsíce červenec až říjen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"a leden až duben ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a červen až srpen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", celkem 133 416 Kč. Této částky se domáhá po žalované coby náhrady ušlého výdělku. Poslední nárok žalobce odvozoval od později zrušeného pravomocného odsouzení, v důsledku čehož nemohl dále pokračoval u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ale musel si najít nové zaměstnání. Podmínkou pro nástup k ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo absolvování ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a s tím spojená podpis kvalifikační dohody. Jí se žalobce zavázal setrvat u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" v pracovním poměru po dobu 5 let se sankcí úhrady nejvýše 400 000 Kč v případě porušení závazku. Jelikož se žalobce rozhodl pro návrat k ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" k ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", odešel od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a v důsledku toho je povinen hradit poměrnou zbývající část ve výši 260 919 Kč. Této částky se domáhá po žalované coby náhrady škody.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná ve vyjádření ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" učinila nesporným, že u ní žalobce všechny nároky uplatnil dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaná nároky žalobce projednala stanoviskem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", přičemž konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobce částečně odškodnila. Pokud jde o žalobou uplatněné nároky žalovaná přiznala žalobci 200 000 Kč na odškodnění újmy z trestního stíhání a 145 563 Kč za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Na zbylé dva nároky žalovaná plnit odmítla. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce byl postaven mimo policejní službu, v důsledku čehož pobíral 50 % platu v období od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", že by došlo ke skončení služebního poměru po pravomocném odsouzení bez ohledu na uzavřenou dohodu o skončení k ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", jakož i ukončení činnosti žalobce u agentury ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaná však poukázala na to, že žalobce skončil služební poměr dříve než po uplynutí běhu 2měsíční výpovědní doby. Dále se dle žalované žalobce neměl zavazovat k práci u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". V tomto závazku žalovaná spatřuje dobrovolné rozhodnutí žalobce. Ohledně studia na Policejní akademii žalovaná poukázala na to, že žalobce byl opětovně přijat do služebního poměru od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a tudíž mu částka, kterou policii hradil za předčasné skončení služebního poměru, bude vrácena. Délku trestního řízení hodnotila žalovaná jako nepřiměřenou, pročež žalobce odškodnila částkou 145 563 Kč, přičemž vycházela ze základní částky 17 000 Kč/rok trvání řízení, tuto následně snížila o 15 % z důvodu složitosti věci a o 10 % pro počet stupňů soudní soustavy. Ohledně požadavku n náhradu ušlého výdělku 133 416 Kč žalovaná nečinila co do základu spornou možnost vzniku ušlého výdělku, nicméně odmítla, že by jeho značná část vznikla v důsledku později zrušeného pravomocného odsouzení. Žalovaná poukázala na to, že přinejmenším za měsíce červenec a srpen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" by žalobce v důsledku běhu 2měsíční výpovědní doby pobíral služební plat v nezměněné výši. Ohledně požadavku na náhradu zbylé části za úhradu rekvalifikačního kursu u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 269 919 Kč žalovaná činila spornou příčinnou souvislost. Podle žalované se žalobce dobrovolně zavázal k pětiletému setrvání u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a poté s plným vědomím vzniku závazku pracovní poměr u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ukončil. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Na základě skutečností mezi účastníky nesporných, které soud vzal za svá skutková zjištění a provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Soud má za prokázané (nespornými tvrzeními), že žalobce nároky uplatnil u žalované dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", k projednání došlo stanoviskem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", přičemž žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, žalobci na odškodnění nemajetkové újmy poskytla 200 000 Kč, za nepřiměřenou délku 145 563 Kč, ostatní žalobou uplatněné nároky žalovaná neshledala důvodnými, že v řízení vedeném u Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", pod sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl žalobce trestně stíhán, přičemž usnesením Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl skutek postoupen jako přestupek Magistrátu města ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" s právní mocí dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", že na straně žalobce došlo k dočasnému postavení mimo službu v období od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" s 50 % platu, že došlo ke skončení služebného poměru dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", že žalobce byl znovu přijat k Policii ČR dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", že došlo k ukončení činnosti žalobce ve skupině ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a že žalobce dočasně pozbyl zbrojní průkaz, že při hlavním líčení dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" v závěrečné řeči státní zástupce navrhoval pro žalobce nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Ze spisu Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp.zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl průběh trestního řízení zjištěn takto: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud má dále za prokázané, že v době, kdy bylo trestní stíhání zahájeno žil s rodiči, kterým informaci o zahájení trestního stíhání sdělil, jakož i bratrovi. Rovněž si v té době sháněl práci, protože počítal s tím, že pokud by byl odsouzen. tak by nemohl dál u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" pracovat. V roce 2012 se vrátil do služby u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Na případu se vystřídalo asi pět nebo šest státních zástupců, ve věcech figurovalo i více soudců. Žalobci hrozil i trest zákazu činnosti až na deset let. Jelikož se skutek měl stát v průběhu služby, tak žalobci byly zabaveny kanady a další služební vybavení, také musel podstoupit bukální stěr. Toto vše hodně prožíval. Tehdy u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" pracoval jako hlídková služba v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", případně na lince 158, kdy konal různé výjezdy v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a v nejbližším okolí. Chování ze strany kolegů v průběhu trestního stíhání bylo standartní do okamžiku, než byl žalobce pravomocně odsouzen. V průběhu trestního stíhání měl žalobce pocit, že ho spíše kolegové podporují, docházelo však k určitým vtípkům na jeho účet, což žalobci nebylo příjemné. Také když byl žalobce mimo službu nebo se pohyboval po městě nebo byl někde v hospodě tak se ho někdy přátelé, či známí vyptávali na celou kauzu, případně se poté dozvěděl, že se o té trestní věci povídají různé historky. K tomu přispělo i to, že v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" tolik policistů není a v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" obecně lidé místní policisty znají. Po pravomocném odsouzení se pracovní prostředí radikálně změnilo. Pro žalobce se stalo téměř neúnosným, což musel snášet do doby, než požádal o ukončení služebního poměru dohodou. Rodina žalobce z trestního stíhání byla nešťastná, ale žalobce podporovala. Rodiče podporovali žalobce i finančně. Po celou dobu dvanácti let si žalobce nemohl vzít žádnou hypotéku, nemohl jet na dovolenou, neboť nevěděl, jakým způsobem trestní řízení dopadne. Reálně byl za tuto dobu jen na několika levnějších dovolených v rámci Česka. Po určité době od zahájení trestního stíhání byl žalobce vyzván, aby odevzdal zbrojní průkaz i zbraň z důvodu ztráty spolehlivosti. Žalobce nevěděl, jestli zbraň může prodat, nebo jak dlouho si ji ještě může nechat, proto aby neměl žádné problémy, tak jí daroval známému. Hodnotu zbraně odhaduje asi na 5 000 Kč. Zbrojní průkaz žalobci vrácen nebyl. Pokud by jej chtěl znovu získat, musel by absolvovat celý proces vydání zbrojního průkazu znovu, kdy ani neví, jaké podmínky pro získání zbrojního průkazu v tuto chvíli platí. Jako příslušník ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" má ze zákona právo nosit zbraň, takže k výkonu svého zaměstnání u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" zbrojní průkaz nepotřebuje. V tuto chvíli potřebu žádat o zbrojní průkaz nemá. Pokud jde o studium na policejní akademii, tak v řádném termínu by žalobce skládal státní závěrečné zkoušky v květnu nebo v červnu roku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ale zrovna na květen nebo červen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" připadla zkouška způsobilosti pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z tohoto důvodu si státní zkoušky na Policejní akademii odložil až na říjen roku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". K nevyčkání na rozhodnutí o skončení služebního poměru ze strany služebního funkcionáře, žalobce nevěděl, co by se stalo, kdyby nepožádal o dohodu, neví, jestli by i nadále pracoval až do okamžiku, kdy by mu bylo doručeno rozhodnutí o skončení služebního poměru. Věděl, že ke skončení služebního poměru v návaznosti na pravomocné odsouzení dojde. Situace pro něj byla náročná i psychicky, protože atmosféra na pracovišti se poté, co byl pravomocně odsouzen, radikálním způsobem změnila. Po pravomocném odsouzení byl žalobci rovněž zamítnut výsluhový příspěvek, což nesl negativně. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" se tehdy žalobci zmínil, neboť sám také pracoval v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", o tom, že tam zrovna probíhá nábor, ale že musí žalobce reagovat co nejrychleji. Na personálním oddělení v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobci sdělili, že pokud má nějakou jinou práci, tak je potřeba, aby tuto práci opustil, aby mohl nastoupit. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" nenabíralo každý měsíc, ale byla určitá období, kdy se uzavíraly nové pracovní poměry. Žalobce také nevěděl, kdy bude další výběrové řízení, či jaké budou jeho podmínky. První pohovor měl žalobce v dubnu či květnu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", probíhalo to někdy těsně po pravomocném odsouzení, další pohovory a zkoušky potom probíhaly v červenci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Přesným termínem předpokládaného nástupu si žalobce není jistý, má za to, že mu tehdy personalistka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" mohla ústně sdělit, že přepokládaný nástup je v srpnu 2023","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" Žalobce si tehdy požádal, aby služební poměr skončil v době kratší než dvou měsíců od doručení žádosti o propuštění, ale tehdy neřešil přesné datum skončení služebního poměru, neboť chtěl skončit co nejdříve. Po pravomocném odsouzení bylo z jeho strany podáno dovolání, ale sám úplně nevěřil, že by mohlo dopadnout příznivě. Počítal tehdy s tím, že jeho kariéra se nasměrovala do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a že k policii se už nevrátí. U ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" nastoupil na pozici strojvedoucího, kdy nebyla jiná možnost, jak získat na tuto práci odbornou kvalifikaci než na základě kvalifikační dohody. Bez jejího uzavření by mohl vykonávat pouze jiné hůře placené pozice. Poté, co žalobce uspěl s dovoláním, tak ještě nevěděl, jak trestní řízení nakonec skončí, ale volala mu tehdy jeho vedoucí od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", jestli by se chtěl vrátit zpátky, což se posléze také stalo. Pokud by žalobce nenastoupil k policii zpět, tak by musel splácet dluh, který měl vůči policii v souvislosti s úlevami, které mu byly poskytnuty na studium na Policejní akademii a pokud by odešel od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", tak věděl, že bude muset splácet částku na rekvalifikační dohodu u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Aktuálně dluh u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" splácí a bude jej splácet až do roku 2029. Z pracovního působení u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" má žalobce průkaz strojvedoucího, což ho kvalifikačně opravňuje po dobu deseti let získat práci na této pozici, nicméně u každého dopravce, ke kterému by nastoupil, by si musel dělat zvlášť zkoušky na každou konkrétní lokomotivu. U ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" aktuálně žalobce pracuje u kriminální ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" poté, co působil u obvodního oddělení a hlídkové ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z ukončení činnosti pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl žalobce smutný a špatný, protože těsně poté co došlo k pravomocnému odsouzení tak mu volali a nabídli mu misi do Maďarska. Činnost pro agenturu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro žalobce znamenala jednak přivýdělek, ale také skvělou zkušenost a dodneška si dopisuje s některými kolegy které v rámci misi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" potkal (zjištěno z účastnického výslechu žalobce). Výpovědí svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", bratra žalobce, bylo z účastnické výpovědi žalobce potvrzeno, že v době zahájení trestního stíhání byl žalobce psychicky rozrušený, nechtěl se o tom moc bavit. Trestní stíhání spolu nijak do hloubky neprobírali. svědek si všiml, že je obecně žalobce uzavřenější, nechtěl být moc s lidmi, spíš se vyhýbal společnosti, radši než do společnosti, tak vzal psa a šel někam do lesa. Na žalobci bylo vidět, že trestní stíhání ho trápilo. Od počátku byl žalobce psychicky zdeptaný, a tím, jak se trestní stíhání táhlo, tak stav žalobce přešel do rezignace. O práci se žalobce se svědkem příliš nebavili. Pokud jde o pracovní uplatnění žalobce u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", tak svědek u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" pracuje asi 13 let, aktuálně na dispečinku. Někdy v roce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" se žalobce ptal svědka, jestli ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" nabírá lidi, na což mu svědek sdělil, že se přijímají žádosti o práci strojvedoucího, které se shromažďují a podle těch si ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" vybírá. Proto poradil žalobci, ať se dotáže na personálním oddělení. Svědek ví o tom, že mu žalobce říkal, že jde na zkoušky a ví, že ty zkoušky udělal napoprvé a že pak se stal strojvedoucím. Žalobce se svědkovi svěřoval s tím, že se soudem to vypadá dobře a že dostal opět nabídku, aby se vrátil zpět k policii a že to asi žalobce udělá, což se také stalo. Soud má za prokázané, že žalobce úspěšně ukončil studium na Policejní akademii dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy složil závěrečnou zkoušku z trestního práva, správního práva a kriminologie (zjištěno z výkazu o studiu na vysoké škole Policejní akademie na čl. 35). U ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce dosahoval hrubé mzdy v srpnu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v září ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v říjnu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v lednu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v únoru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v březnu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v dubnu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v červnu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v červenci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a v srpnu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (zjištěno z výplatních pásek od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" na čl. 42–51). U ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" KŘP Ústeckého kraje žalobce dosahoval hrubé mzdy v dubnu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v květnu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a v červnu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (zjištěno z výplatních pásek od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" KŘP Ústeckého kraje na čl. 52–54). Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla mezi žalobcem a Krajským ředitelství ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" Ústeckého kraje podepsána dohoda, v níž se žalobce zavázal uhradit částku 150 000 Kč jako náhradu za nesplnění závazku setrvat po ukončení studia ve služebním poměru v měsíčních splátkách po 4 300 Kč na účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" (zjištěno z Dohody o splátkách na čl. 70). V měsících červenec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" až duben ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" z účtu žalobce odcházela částka 4 300 Kč na účet ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" (zjištěno z potvrzení o provedení transakce na čl. 59–69). Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo mezi žalobcem a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". podepsáno uznání dluhu – náklady na rekvalifikaci a dohoda o způsobu úhrady odkazující na dohodu o rekvalifikaci na strojvedoucího v přípravě ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" podle níž se zaměstnanec zavázal získat novou kvalifikaci, setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po dobu pěti let, kdy zvýšení kvalifikace bylo ukončeno ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", zaměstnanec nesplnil svůj závazek k získání nové kvalifikace a setrvání u zaměstnavatele, neboť jeho pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" na základě výpovědi podané žalobcem coby zaměstnancem. Celkové náklady činí 312 384 Kč, poměrná část za neodpracovanou dobu od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" činí 260 919 Kč s tím, že žalobce coby zaměstnanec uznal vyčíslené náklady jako svůj dluh vůči zaměstnavateli co do důvodu vzniku a výše a zavázal se je uhradit, a to v pravidelných měsíčních splátkách 4 300 Kč počínaje dnem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (zjištěno z uznání dluhu – náklady na rekvalifikaci a dohoda o způsobu úhrady na čl. 76-77), 71 až 75 (splátky). V měsíci červenci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši 15 590 Kč (zjištěno z rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" na čl. 78). Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce podepsal s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". pracovní smlouvu s dnem nástupu do práce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" na dobu určitou do úspěšného vykonání zkoušky zvláštní odborné způsobilosti na druh práce strojvedoucí v přípravě (zjištěno z pracovní smlouvy na čl. 81). Žalobce převedl vlastnictví své zbraně na třetí osobu (zjištěno z oznámení o nabytí vlastnictví zbraně na č.l. 82). Žalobce byl propuštěn ze služebního poměru na služebním místě – inspektor s dnem služebního poměru dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" podle § 42 odst. 5 písm. c) zákona o služebním poměru příslušníků ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" s odůvodněním, že žalobce dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" požádal o propuštění ze služebního poměru ke dni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", tj. v době kratší, než je uplynutí dvou kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění (zjištěno z rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" Ústeckého kraje ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" na čl. 85). Žalobce ukončil pracovní poměr u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" výpovědí podanou dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" s tím, že pracovní poměr u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" bude ukončen uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Současně žalobce upozorněn, že je povinen vrátit zaměstnavateli poměrnou část plynoucí z počtu celých neodpracovaných měsíců zbývající do doby pěti let od ukončení kvalifikace, tedy celkem částku 260 919 Kč (zjištěno z potvrzení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" o převzetí výpovědi žalobce na čl. 87).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud provedl všechny navržené listinné důkazy s výjimkou těch, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných a těch, které byly navrženy k prokázání skutečností, které nebyly pro právní posouzení rozhodné. Pokud jde o výslechy svědků, soud z provedené svědecké výpovědi v kombinaci s účastnickou výpovědí má zjištěný skutkový stav za odpovídajícím a postačujícím způsobem zjištěný k tomu, aby mohl věc právně posoudit. Svědky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", rodiče žalobce, soud nevyslechl, neboť žalobce později na jejich výslechu již netrval. Současně ani soud nepovažoval za potřebné další svědky k podání svědecké výpovědi za této situace volat, neboť nezůstalo žádné žalobní tvrzení, ohledně něhož by nebyl skutkový stav objasněn v podstatném směru buď provedenými výslechy, případně listinnými důkazy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud považuje svědeckou výpověď bratra žalobce za věrohodnou, svědek vypovídal spontánně, soud neměl důvod svědkovi z nějakého důvodu nevěřit. Svědecká výpověď pak byla z hlediska zásadních skutečností a okolností ve vzájemném souladu s výpovědí účastnickou. Rovněž účastnickou výpověď soud hodnotí jako věrohodnou a skutečnostem v ní uváděným soud uvěřil. Soud toliko nijak nehodnotil ty části výslechu, v nichž svědek popisovala své dojmy, pocity, případně vyjadřoval názor na určité skutečnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Z důkazů, jak byly výše uvedeny, byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci neučinil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk právo na náhradu škody nemá ten kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. V řízení bylo nesporné, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Žalobce se v tomto řízení domáhal čtyř nároků, a to jednoho nároku v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, na které se v důsledku pozdějšího vydání zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné rozhodnutí, dalšího nároku se žalobce domáhal v souvislosti s nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a zbývajících dvou nároků v souvislosti s pravomocným odsouzením, které bylo později pro nezákonnost zrušeno. Uplatněné nároky soud právně posoudil následujícím způsobem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu ve vztahu k nároku na odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze zločinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 3 písm. c) t. z., zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) t.z. a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) t.z., spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 t.z., později překvalifikováno na zločin mučení a jiné nelidské a kruté zacházení podle § 149 odst. 1, 2 písm. a) a d) trestního zákoníku, které bylo odklizeno usnesením Krajského soudu v Ústní nad Labem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým bylo jednání žalobce postoupeno jako přestupek Magistrátu města ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Nárok ve výši 300 000 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Jak již výše soud vyložil, podmínka existence odpovědnostního titulu v části, v níž byl žalobce obžaloby zproštěn, je splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku nemajetkové újmy a existence příčinné souvislosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Nejvyšší soudu v rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 3731/2011 dospěl k závěru, že „… vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. Jde tedy \"pouze\" o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. - totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka - svoboda pohybu, rodinný život, nejistota apod.). …“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku pravomocného zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné, bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobce zasaženo, a to v míře, kterou lze již hodnotit jako závažnější. Soud v tomto ohledu akcentuje zejména délku trestního stíhání, která přesáhla dobu 12 let a je jí tak třeba považovat v poměrech projednávání trestní věci za závažnou. V tomto směru na věci nic nemění, že se žalobce domáhá samostatně i odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s délkou řízení, neboť soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu nezvyšoval základní částku o jinak presumovaný význam řízení. Význam řízení pro žalobce z hlediska případného prohloubení újmy plynutím času soud zohlednil v rámci odškodnění nemajetkové újmy z trestního stíhání. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, bylo prokázáno, že žalobce trestní stíhání významně prožíval. Žalobci hrozil citelný trest a rovněž zákaz činnosti, který by nepochybně zahrnoval i práci u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", neboť skutek souvisel s výkonem služebního poměru příslušníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Pro žalobce coby policistu rovněž muselo být ponižující, pokud mu bylo zabaveno služební vybavení a byl podroben dalším s tím souvisejícím opatřením (např. bukální stěr). Žalobce byl krátkodobě (přibližně na 11 měsíců) postaven mimo službu. Na straně druhé je třeba zohlednit, že chování kolegů k žalobci bylo v principu korektní, byť si neodpustili vtipy na jeho účet. Stejně tak žalobci nemohlo být příjemné, pokud se ho na celou věc neustále někdo vyptával. Soud uvěřil tomu, že žalobce byl coby policista v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" známou osobou a lidé ho poznávali. I když nedošlo k medializaci, nelze mít za to, že by nevešla v obecnou známost. Bylo prokázáno, že po pravomocném odsouzení se chování kolegů v práci změnilo. Soud uvěřil, že se pro žalobce pracovní prostředí muselo stát neúnosným. Skončení služebního poměru dohodou k ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo mezi účastníky nesporné. Služební poměr žalobce by však skočil i tak, neboť pravomocné odsouzení se neslučovalo s dalším trváním jeho služebního poměru. Trestní stíhání se žalobcem prožívala i rodina, byť žalobce podporovala, rodiče i finančně. Soud uvěřil žalobci, že po celou dobu 12 let žil v permanentní nejistotě ohledně výsledku stíhání, že nemohl uvažovat o hypotéce či nějaké nákladnější dovolené. V tomto směru šlo o významný zásah do života žalobce. Soud zde nijak neposuzuje a v řízení ani nevedl dokazování k tomu, zda se reálně žalobce hypotéky chtěl vzít. Podstatné v tomto směru je, že soud žalobci uvěřil, že na nic takového ani nepomýšlel. Nutnost přizpůsobovat další výhled do budoucna trestnímu stíhání je typický dopad, který se prohlubuje s tím, jak trestní řízení stále nekončí. Jako újmu je třeba hodnotit i ztrátu zbrojního průkazu a nutnost zbavit se osobní zbraně. I toto soud hodnotí jako skutečnost, která na žalobce musela působit tíživě a mohla zasáhnout jeho čest a důstojnost. Jako újmu soud hodnotí i to, že zbrojní průkaz se nevrací, ale žalobce by si o jeho vydání musel znovu požádat a splnit veškeré podmínky pro jeho opětovné vydání. Na způsobené újmě nic nemění to, že žalobce uvedl, že aktuálně potřebu zbrojního průkazu pro osobní potřebu nemá. Soud má za prokázané, že trestní stíhání zasáhlo i do studia žalobce na Policejní akademii. V souvislosti s pravomocným odsouzením byl žalobce uveden i do nejistoty ohledně svého dosavadního zaměstnání, protože věděl, že v případě odsouzení bude propuštěn od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobce tak byl vystaven nutnosti hledat si nové zaměstnání se záznamem v trestním rejstříku, což možnosti jeho pracovního uplatnění zásadním způsobem omezovalo. Zásahem pro žalobce jistě bylo i to, že po pravomocném odsouzení přišel o výsluhový příspěvek, a tudíž i o zajištění do budoucna. Skutečnost, že žalobce se opět v roce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" do řad ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" navrátil, nijak újmu žalobce nesnižuje. Jde o skutečnost, která nastala až po skončení trestního stíhání, a tudíž újmu žalobce v době, kdy trestní stíhání probíhalo, nijak nezmenšuje. V souvislosti se skončením služebního poměru žalobce přišel o možnost výkonu služby pro agenturu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud uvěřil, že nebýt trestního stíhání, žalobce by vyjel na misi do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Skutečnost, že na tuto misi žalobce nevyjel soud hodnotí jako újmu v podobě ztráty šance na další osobní a kariérní rozvoj. Bylo prokázáno, že po opětovném nástupu k policii již nebylo možné spolupráci s agenturou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" obnovit, neboť situace se mezitím změnila a nebyla potřeba žádné další personální kapacity.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží i zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Nutnost odškodnit žalobce v penězích nečinila spornou ani žalovaná, která žalobce sama dobrovolně odškodnila částkou 200 000 Kč. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán po dobu 12 let a 2 měsíců. Tuto dobu je třeba již považovat za dobu významnou, neboť představuje dlouhý úsek v životě člověka, který po celou tuto dobu musí podřizovat svůj život a plány do budoucna realitě trestního stíhání. Jelikož žalobce uplatnil samostatný nárok na odškodnění nemajetkové újmy z nepřiměřené délky trestního stíhání, přihlížel soud k tomuto kritériu při úvaze o výši odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným rozhodnutím jen v rozsahu, v jakém nebyla újma žalobce odškodněna v rámci samostatného nároku z nepřiměřené délky trestního stíhání. Soud vycházel z toho, že v rámci odškodnění újmy z nepřiměřené délky řízení se odškodňuje pouze presumovaná nejistota pramenící z toho, že řízení stále nekončí. Soud tak vzal v úvahu ostatní okolnosti, a to vliv délky trestního řízení na zvýšení intenzity zásahu do jednotlivých osobnostních sfér, které byly v řízení prokázány.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestné činy omezování osobní svobody, zneužití pravomoci úřední osoby či později, po změně právní kvalifikace, zločin mučení a jiného nelidského a krutého zacházení a zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) trestního zákoníku je třeba obecně považovat za trestné činy, které mají potenciál způsobit vyšší míru společenského odsouzení, zvláště je-li obviněným policista. Soud poukazuje na to, že zvlášť v laické veřejnosti musí označení trestného činu jako mučení a jiné nelidské a kruté zacházení vyvolat představu zvlášť odporného a zavrženíhodného jednání. Je třeba zohlednit, že po celou dobu trestního stíhání žalobci hrozil trest v přísné trestní sazbě od tří do deseti let. Je třeba zohlednit, že žalobce byl i pravomocně odsouzen. Žalobce je přitom osobou bezúhonnou bez předchozí zkušenosti s trestním stíháním. Mediální zájem o kauzu tvrzen nebyl, nicméně věc se do povědomí veřejnosti dostala přirozeně tím, že žalobce coby policista na menším městě byl spoluobčany poznáván.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše (srov. odst. 5 a 28) a na skutečnosti a úvahy tam uvedené plně odkazuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout. Žalobce ke srovnání navrhl případ vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 74/2016 (sp.zn. Městského soudu v Praze 35 Co 41/2018). Žalovaná ke srovnání navrhla případ vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 C 157/2012 (sp.zn. Městského soudu v Praze 69 Co 45/2014). Soud veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat, přičemž k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 43 C 94/2016 a 25 C 218/2017.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. V případu, který navrhl žalobce, ve věci sp.zn. 11 C 74/2016 šlo o přečiny ublížení na zdraví a výtržnictví. Tamní žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody až na tři léta. S ohledem na dosavadní bezúhonnost však žalobce reálně nebyl ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody. Význam trestní věci zvyšovala skutečnost, že tamní poškozený byl stíhán pro porušení významného zájmu chráněného trestním zákoníkem, kterým je ochrana života či zdraví. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 5,5 měsíce. Trestní stíhání mělo devastující vliv na pracovní život tamního poškozeného, který zastával významnou funkci ve Vojenské policii, byl kladně hodnocen jak ze strany kolegů, tak ze strany nadřízených a mohl tedy reálně očekávat funkční a platový postup. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" k dlouhotrvající degradaci a ohrožení dalšího u Vojenské ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a snížení platu. O trestním stíhání tamního žalobce a jeho přeřazení k dopravní službě se vědělo na pracovištích oddělení obecné kriminality, a přestože někteří kolegové vyjadřovali žalobci podporu a někteří jeho situaci zlehčovali, žalobce musel z provedené degradace trpět pocitem ponížení. Někteří kolegové tamního žalobce pomlouvali a šířili o něm skutečnosti, které se ani v předmětné trestní věci nestaly. O trestním stíhání se vědělo i v místě bydliště tamního žalobce, takže nepříjemným dotazům či vysvětlování čelil nejen žalobce, ale i jeho rodiče. K medializaci nedošlo. Byl prokázán negativní vliv nedostatku financí na možnost investic do bytového domu, věnovat se zálibám, jet na dovolenou, V souvislosti s trestním stíháním došlo k rozpadu vztahu s přítelkyní. Došlo k dopadům na psychiku, kdy se u něj vytratily dřívější optimismus a radost ze života, tamní žalobce přišel o možnost vykonávat práci, kterou měl rád, namísto toho byl nucen vykonávat za snížený plat práci neodpovídající jeho vzdělání a zkušenostem, což nakonec vyřešil tak, že Vojenskou policii zcela opustil. Tamní žalobce zhubl, trpěl nespavostí, měl žaludeční problémy a negativně se ho dotýkalo, že zdravotní problémy se objevily též u jeho rodičů. Bylo přiznáno 75 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. V případu, který navrhla žalovaná (a s kterým případ žalobce srovnávala v rámci předběžného projednání) sp.zn. 10 C 157/2012, šlo o trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a) a trestný čin omezování osobní svobody dle § 231 odst. 1 spáchané ve spolupachatelství dle § 9 odst. 1 tr.zák., kdy byl tamní žalobce ohrožen trestní sazbou 6 měsíců až 3 roky. Trestní stíhání trvalo přibližně 3 roky a 8 měsíců. Tamější žalobce byl rovněž pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let, a to po dobu 1 roku a 7 měsíců. Tamější žalobce byl rovněž příslušníkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Došlo k zásahům do profesního života a sféry zdraví. Bylo přiznáno 148 500 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. V případech, které vybral soud, ve věci sp.zn. 43 C 94/2016 šlo o obvinění z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona v jednočinném souběhu s trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1 tr. zákona a dále pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Tamní žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody na 3 léta až 10 let. Dopad trestního stíhání byl zejména do pracovní sféry, neboť tamní žalobce byl od roku 1990 (s výjimkou období od 2002 až 2006) řádným a bezúhonným členem zastupitelstva městské části, v době zahájení trestního stíhání zastával nejvyšší funkci starosty, přičemž v důsledku zahájení trestního stíhání dobrovolně toto své působení ukončil. Trestní stíhání mělo zásadní vliv na jeho pracovní působení, dále mělo významný dopad na samotného žalobce i do jeho rodinných vztahů. Trestní stíhání trvalo 38 měsíců, šlo o osobu bez trestní minulosti ve věku, kdy se obtížně bude moci opět znovu plnohodnotně zapojit do veřejného života tak, jak tomu bylo před zahájením stíhání. Žalovaná dobrovolně poskytla 57 000 Kč, soudy odškodnění navýšily na celkových 380 000 Kč. Ve věci sp.zn. 25 C 218/2017 byl tamní žalobce stíhán pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 2 písm. b) trestního zákona, trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), písm. c), odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákona a pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou 3 až 10 let odnětí svobody. Dále se domáhal odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení, které trvalo 4 roky a 9 měsíců (1728 dnů). Trestní stíhání negativně ovlivnilo osobní, rodinnou, profesní, výdělkovou i majetkovou stránku života tamního žalobce, přičemž od samého počátku bylo trestní řízení předmětem pozornosti veřejnoprávních médií s celostátní působností, v jejichž reportážích byl žalobce opakovaně jmenován, byly uveřejňovány jeho fotografie a obrazově zvukové záznamy. Uvedená média podrobně informovala veřejnost o průběhu zmíněného procesu, včetně toho, že tamní žalobce byl nakonec pravomocně zproštěn obžaloby. Po tamním žalobci byla požadována náhrada škody ve výši 77 000 000 Kč, kdy mu v tomto směru byla doručena i předžalobní výzva. V souvislosti s informováním veřejnosti o zproštění obžaloby veřejnoprávní média mimo jiné neopomněla tlumočit závěr trestního soudu, který tamního žalobce označil za tzv. „obětního beránka“. Délka předmětného trestního řízení byla hodnocena jako přiměřená a z tohoto titulu tamnímu žalobci žádné odškodnění přiznáno nebylo. Žalovaná za nezákonné rozhodnutí v trestním řízení přiznala 60 000 Kč, soudem přiznáno dalších 340 000 Kč, celkem 400 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. Ani žalovaná nezpochybňovala, že se žalobci má finančního zadostiučinění dostat, když mu dobrovolně před podání žaloby vyplatila 200 000 Kč. Žalovaná navrhla ke srovnání případ, v němž bylo přiznáno 148 500 Kč, žalobce navrhl případ, v němž bylo přiznáno 75 000 Kč, nicméně požadoval přibližně sedminásobek této částky s ohledem na závažnější průběh a delší dobu trvání, jakož i ohrožení vyšší trestní sazbou u žalobce. Soud již výše předeslal, že bere v úvahu, že žalobce byl samostatně odškodněn za nepřiměřenou délku trestního řízení částkou 189 834 Kč. To však neznamená, že k délce trestního řízení není na místě přihlédnout v určité míře i při stanovení výše odškodnění za újmu způsobenou trestním stíháním. Soud totiž v rámci kritéria význam řízení nijak nezohlednil presumovaný význam řízení pro žalobce. Tento aspekt, tedy vliv délky řízení na intenzitu prokázaných zásahů do osobnostních sfér, je na místě zhodnotit v rámci úvah o výši odškodnění v souvislosti s trestním stíháním. I v případu navrženém žalobcem byl tamní poškozený samostatně odškodněn za nepřiměřenou délku řízení. Případ, který navrhl žalobce je srovnatelný, neboť šlo rovněž o příslušníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", dokonce se v řadě aspektů dopady trestního stíhání podobají. Případ žalobce je však v porovnání s tímto případem závažnější, neboť žalobce byl ohrožen mnohem přísnějším trestem odnětí svobody, zásahy do osobnostních sfér trvaly delší dobu a trestný čin žalobce byl co do své podstaty a povahy mnohem závažnější. Případ, který navrhla žalovaná se rovněž v některých znacích podobá, kdy šlo také o příslušníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", rovněž došlo k pravomocnému odsouzení před definitivním zproštěním obžaloby. Nicméně trestné činy byly méně závažné, hrozil mnohem nižší trest odnětí svobody a trestní stíhání trvalo významně kratší dobu. Obecně totiž lze říci, že trestní stíhání trvající kolem tří či čtyř let je v každém případě dlouhé, nicméně s porovnání s očekávanou délkou lidského života představuje časový úsek, který je na hranici toho, co lze považovat za ještě přijatelný zásah. Pokud však trestní stíhání trvá prakticky téměř čtyřnásobně dlouhou dobu, v tomto případě více než 12 let, je třeba i obecně méně závažné dopady považovat za významné právě proto, že trvají velmi dlouhou dobu. V případech, které vybral soud, sice nešlo o policisty, ale šlo rovněž o veřejné činitele, kteří se trestné činnosti měli dopustit v rámci výkonu veřejné funkce. Soud vybral případy, kdy byly tamní poškození ohroženi shodnou trestní sazbou 3 až 10 let odnětí svobody. Trestní stíhání opět trvalo kratší dobu, v prvním případě 38 měsíců, v druhém případě necelých 5 let. V druhém případě se tamní poškozený sice domáhal i odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, nicméně ta mu přiznána nebyla. Některé dopady byly závažnější v druhém případě, kdy byl tamní žalobce ohrožen extrémně vysokým požadavkem na náhradu škody a věc byla významně medializována. Z porovnání případů je zjevné, že případ navržený žalovanou nedosahuje intenzity zásahů, jimiž byl žalobce vystaven, kdy částka by byla odpovídající za situace, kdy trestní stíhání by trvalo kolem tří až čtyř let. Matematické násobení, jak navrhoval žalobce, neodpovídá způsobu, jakým má být o výši odškodnění uváženo, neboť zohledňuje jen prvek času. Pokud by žalobce nebyl samostatně odškodněn i za nepřiměřenou délku trestního řízení, soud by uvažoval o odškodnění blížící se žalobcem požadovaných 500 000 Kč. V situaci, kdy žalobce byl již samostatně odškodněn za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení částkou blížící se 200 000 Kč, je na místě toto zohlednit. Jak však soud vysvětlil výše, nikoli plně, neboť odškodnění za újmu z nepřiměřené délky řízení odškodňuje výlučně nejistotu spojenou se stále nekončícím řízením. Trestní stíhání však do života stíhané osoby vnáší dopady další, které se délkou řízení, a tím více, je-li nepřiměřená, prohlubují.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Soud tak za přiměřené a spravedlivé zadostiučinění odpovídající všem individuálním okolnostem posuzovaného případu považuje částku 350 000 Kč. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, a poukázali na to i účastníci, že jednomu ze spoluobžalovaných žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 47 C 26/2025 soudem přiznáno nad rámec žalovanou poskytnuté částky 200 000 Kč dalších 100 000 Kč. Soud však není částkou, která byla přiznána v jiném dosud nepravomocně skončeném řízení vázán. Úvaha soudu o výsledné výši odškodnění je postavena na komplexním zhodnocení všech relevantních skutečností a obecně se nijak nepříčí spravedlivému uspořádání věcí, pokud obžalovaní ve stejné věci jsou odškodněni jinou částkou. Nad rámec dopadů, které se presumují u každé trestně stíhané osoby, je základem pro stanovená výše odškodnění zejména prokázaný rozsah a intenzita dopadů do jednotlivých osobnostních sfér toho kterého poškozeného. Jelikož žalovaná žalobci v rámci předběžného projednání nároku přiznala a vyplatila částku 200 000 Kč, přiznal soud žalobci zbývajících 150 000 Kč (výrok I). Požadavek na zaplacení dalších 150 000 Kč soud jako nedůvodný zamítl (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Nárok ve výši 104 437 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného trestního řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Trestní řízení trvalo vůči žalobci od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým byla věc žalobce postoupena do přestupkového řízení, přibližně 12 let a 2 měsíce. V řízení sice nelze nalézt období zjevné nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, kdy je zjevné, že řízení bylo složité zejména po skutkové, procesní i právní stránce, o čemž svědčí, že v řízení vystupovalo i více obviněných. Při komplexním pohledu na řízení, jehož celková délka přesáhla 12 let, nelze dobu trestního řízení i přes jeho složitost mít za přiměřenou, když se jedná i o řízení, ve kterém má být postupováno s nejvyšším urychlením.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). V posuzované věci trestní řízení trvalo 12 let a 2 měsíce. Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě částku 17 000 Kč za rok řízení, tj. 1 417 Kč za měsíc. I s přihlédnutím k tomu, že trestní věci mají být vyřizovány s co největším urychlením, soud nepoužil sazbu vyšší, neboť extrémní délky posuzované řízení nedosahuje. Pro navýšení základní částky není důvod ani proto, že šlo o řízení trestní, neboť tato okolnost se zohledňuje v rámci kritéria významu řízení pro účastníku. Základní částka se odvíjí primárně a převážně z celkové délky řízení. Není rovněž žádný důvod k tomu, aby nedošlo ke krácení základní částky na polovinu za první dva roky řízení. Tento druh nesprávného úředního postupu se odškodňuje bez ohledu na to, zda osoba chtěla být účastníkem řízení, či jak řízení skončilo. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo, je představováno částkou 189 834 Kč 11 x 17 000 + 2 x 1 417, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"44. Z hlediska kritéria složitosti soud shledal, že řízení bylo složité po procesní, právní i skutkové stránce. V řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování (když o rozsáhlosti dokazování vypovídá i obsah spisu), a to jak listinnými důkazy, tak svědeckými výslechy včetně opakovaného znaleckého zkoumání a odborného vyjádření. Ve věci též proběhla konfrontace mezi poškozeným a obžalovanými. Žalobci bylo nejprve kladeno za vinu spáchání zločinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství a později, po změně právní kvalifikace, spáchání zločinu mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149 odst. 1, 2 písm. a) a d) trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) trestního zákoníku. Spolu s žalobcem byli stíháni další 2 obvinění, což se podílelo i na procesní složitosti. Soud opakovaně rozhodoval např. o svědečném, o stížnostech obviněných, o návrzích na doplnění dokazování, o ustanovení znalce, o znalečném, obviněným byly opakovaně zasílány výzvy k odstranění vad odvolání. V rámci kritéria složitosti se zohledňuje i počet soudních instancí, na kterých byla věc projednávána. Věc se vůči žalobci (a dalším spoluobžalovaným) vedla na třech stupních soudní soustavy, ve věci rozhodoval ve věci samé nalézací soud pětkrát, odvolací soud šestkrát, Nejvyšší soud jedenkrát Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Podávání opravných prostředků je právem účastníků a doba potřebná k jejich (bezprůtažné) administraci je očekávatelným prodloužením řízení, s nímž musí účastníci počítat. Soud však současně z průběhu řízení zjistil, že ve vícero případech bylo rozhodnutí nalézacího soudu odvolacím soudem zrušeno pro tzv. kvalifikované vady. Za této situace se doba nutná k vyřízení opravného prostředku přičítá plně k tíži žalované a základní části se v tomto rozsahu nesnižuje. Již první odvolací usnesení ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" vytklo nalézacímu soudu porušení § 219 odst. 3 t. ř., když nebyl vyžádán souhlas státního zástupce a obžalovaných se čtením protokolu, neboť mezi hlavními líčeními uběhla dlouhá doba. Nalézací trestní soud tak neprovedl důkazy zákonným způsobem. Odvolací soud dal závazný pokyn provést hlavní líčení znovu. V dalším zrušovacím usnesení ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" odvolací soud vytkl nalézacímu soudu, že zcela ignoroval výslovný pokyn v rozhodnutí odvolacího soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", když pouze přečetl protokoly, ale nekonal hlavní líčení. Zároveň uložil soud prvního stupně závazný pokyn k novému provedení hlavního líčení. Dalším zrušovacím usnesením ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" odvolací soud vedle zrušení odsuzujícího rozsudku rovněž nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný senát. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně se již potřetí dopustil stejného pochybení podle § 219 odst. 3 t.ř., když hlavní líčení neprovedl znovu. Vina obžalovaných tak byla vyslovena bez důkazů, když nezákonně provedené důkazy jsou pro rozhodnutí o vině a trestu nepoužitelné. Odvolací soud konstatoval, že opakovaným nerespektováním závazných pokynů odvolacího soudu, zatížil soud prvního stupně řízení průtahy (k otázce, že instančnost řízení, která je posuzována v rámci kritéria složitosti věci ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, nemůže být vykládána v neprospěch poškozeného, byla-li nepřiměřená délka řízení způsobena opakovaným posuzováním věci na jednotlivých stupních soudní soustavy, jež lze v konkrétní věci přičíst k tíži soudům srov. nález Ústavního soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. III. ÚS 1303/21). Ostatní případy, kdy bylo rozhodnutí nižšího soudu zrušeno, včetně kasačního zásahu Nejvyššího soudu nelze pod kvalifikované důvody podřadit. Samotná skutečnost, že soud (odvolací nebo Nejvyšší) měl jiný názor na rozsah zjišťování skutkového stavu, či na jeho právní posouzení kvalifikovaný důvod nezakládá. Zaujímání právních názorů je podstatou soudnictví a nesprávný úřední postup nepředstavuje. Celkově za toto kritérium soud základní částku snížil o 25 % (z toho pouze o 5 % za instančnost ze shora popsaných důvodů).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"45. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že trestní řízení probíhalo v zásadě plynule, nicméně se vyskytla období nečinnosti od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Se zřetelem na zjištěná období nečinnosti nelze takový postup soudu označit jako zcela plynulý a koncentrovaný. Nadto nelze odhlédnout, že odvolací soud opakovaně rušil rozhodnutí soudu I. stupně, přičemž dvakrát se tak pro nerespektování závazného právního názoru a jednou pro provedení dokazování nezákonným způsobem (k tzv. kvalifikované kasaci srov. závěry NS sp.zn. 30 Cdo 3673/2021). O závažnosti vad svědčí i pokyn odvolacího soudu, aby věc projednal jiný senát. S přihlédnutím k uvedenému proto soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 25 %, jakkoli se již postup orgánů státu projevil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nutnosti odškodnit žalobce v penězích.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"46. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Hlavních líčení se žalobce účastnil, z celou dobu řízení žádal o odročení pouze třikrát. Řízení nijak nekomplikoval. Jeho chování tak soud vyhodnotil jako neutrální a nijak základní částku pro toto kritérium nemodifikoval.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"47. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován i u řízení trestního. V případě současného odškodňování nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení a za nezákonné trestní stíhání je třeba skutečně postupovat tak, aby odškodnění nebylo poskytnuto duplicitně. Nejistota z výsledku trestního stíhání se totiž prolíná do života obviněného nebo obžalovaného a může umocňovat následky, které má trestní stíhání v jeho životě. Komentářová literatura uvádí, že v souvislosti s typově zvýšeným významem je třeba dbát na to, aby zadostiučinění za tutéž újmu nebylo poskytováno duplicitně. To platí zejména u trestního stíhání, které je typově řízením se zvýšeným významem, pokud se však vedle přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení domáhá poškozený i odškodnění za samotné trestní stíhání (nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání), případně i vykonanou vazbu (rozhodnutí o vazbě), nebude zpravidla důvod ještě navyšovat odškodnění za nepřiměřenou délku řízení o jeho typově vyšší význam, jakkoliv jinak nelze pominout, že v případě každého z těchto samostatných nároků plynutí času zvyšuje míru pociťované újmy odlišného charakteru (nejistota ohledně výsledku řízení oproti narůstajícímu morálnímu poškození osobnosti obviněného a narušení jeho života oproti zbavení osobní svobody) [srov. Bičák, V. § 31a (Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu). In: Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, str. 343]. Soud proto nenavyšoval základní částku pro jinak (pokud se žalobce domáhal toliko odškodnění nemajetkové újmy z délky řízení) typově zvýšený význam řízení, neboť kritérium délky řízení plně zohlednil při úvaze o výši zadostiučinění za újmu způsobenou samotným trestním stíháním.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"48. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že ve věci jednoho ze spoluobžalovaných žalobce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 47 C 26/2025 soud dospěl k závěru, že částka přiznaná žalovanou za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení je dostačující. Soud se od tohoto rozhodnutí odchýlil proto, že dospěl k závěru, že v dříve rozhodované věci nebyla v potřebné míře zohledněna v rámci kritéria složitosti (v jehož rámci se posuzuje i počet soudních instsncí) skutečnost, že v trestním řízení docházelo opakovaně ke kvalifikované kasaci, v důsledku čehož nelze žalobci přičítat v plném rozsahu k tíži snížením základní částky jinak objektivní skutečnost projednávání věci na vícero stupních soudní soustavy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"49. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé trestní řízení náleží žalobci ve výši 189 834 Kč bez modifikace, tj. právě 189 834 Kč. Jelikož žalovaná žalobci již poskytla částku 145 563 Kč, přiznal soud žalobci zbývajících 46 271 Kč (výrok I). Ve zbytku, tedy ohledně částky 58 166 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"50. Nárok ve výši 133 516 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu škody ve formě ušlého výdělku vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím – pravomocným odsuzujícím rozsudkem, který byl později Nejvyšším soudem zrušen pro nezákonnost. Žalobce tvrdil, že v důsledku pravomocného odsouzení bylo nevyhnutelné skončení jeho služebního poměru u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ČR. V souvislosti s tím, že se ucházel o pracovní místo v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", chtěl, aby jeho služební poměr skončil co nejdříve. Současně poukázal na to, že s ohledem na pravomocné odsouzení mu rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru mohlo být doručeno kdykoli poté. Žalobce se náhrady domáhal za měsíce červenec až říjen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a leden až duben ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a červen až srpen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", tedy celkem za 11 měsíců, a to vždy ve výši rozdílu mezi původně dosahovaným výdělkem u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 43 370 Kč a nižším výdělkem v těchto měsících dosahovaným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"51. Soud dospěl k závěru, že v řízení byl prokázán odpovědnostní titul státu v podobě nezákonného rozhodnutí – pravomocného odsuzujícího rozsudku, který byl posléze v dovolacím řízení zrušen Nejvyšším soudem, i škoda v podobě ušlého zisku, neboť bylo prokázáno, že v posledním kalendářním čtvrtletí u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" dosáhl žalobce průměrného hrubého měsíčního výdělku 43 370 Kč (44 294 + 43 008 + 42 809/3). Jak výše uvedeno v závěru o skutkovém stavu, prokázaná výše rozdílu mezi průměrným výdělkem u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a podporou v nezaměstnanosti (červenec 2022) a výdělkem dosahovaným u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" je v jednotlivých měsících následující:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"měsíc","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"hrubá mzda","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":0,"column":1,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"ušlý výdělek","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":0,"column":2,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"Červenec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":1,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"15 590,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":1,"column":1,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"27 780,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":1,"column":2,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"Srpen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":2,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"26 551,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":2,"column":1,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"16 819,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":2,"column":2,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"Září ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":3,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"27 581,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":3,"column":1,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"15 789,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":3,"column":2,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"Říjen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":4,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"28 570,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":4,"column":1,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"14 800,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":4,"column":2,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"Leden ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":5,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"30 854,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":5,"column":1,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"12 516,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":5,"column":2,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":6,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"31 153,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":6,"column":1,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"12 217,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":6,"column":2,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"Březen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":7,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"30 680,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":7,"column":1,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"12 690,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":7,"column":2,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"Duben ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":8,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"30 260,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":8,"column":1,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"13 110,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":8,"column":2,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":9,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"38 965,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":9,"column":1,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"4 405,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":9,"column":2,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"Červenec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":10,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"41 553,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":10,"column":1,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"1 817,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":10,"column":2,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"Srpen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":11,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"41 897,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":11,"column":1,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"1 473,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":11,"column":2,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}},{"texts":[{"text":"Celkem: 133 416,00 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"52. Z hlediska příčinné souvislosti bylo prokázáno, že odsuzující rozsudek nabyl právní moci dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Podle § 42 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve rozhodném znění (dále jen „zákon o služebním poměru“), příslušník musí být propuštěn, jestliže byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně. Podle odstavce 1 písm. m) cit. ustanovení příslušník musí být propuštěn, jestliže požádal o propuštění. Podle odstavce 5 písm. a) cit. ustanovení při propuštění příslušníka podle odstavce 1 písm. a) až k) skončí jeho služební poměr dnem doručení rozhodnutí o propuštění. Podle odstavce 5 písm. c) cit. ustanovení při propuštění příslušníka podle odstavce 1 písm. m) skončí jeho služební poměr uplynutím 2 kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění, jestliže služební funkcionář nerozhodne na základě žádosti příslušníka o době kratší. Bylo nesporné, že služební poměr žalobce skončil na základě jeho žádosti ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" dnem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", když o skončení v co nejkratší době žalobce požádal. Ze shora citované právní úpravy se podává, že každý příslušník může kdykoliv požádat o propuštění ze služebního poměru, přičemž služební funkcionář mu musí vyhovět s tím, že služební poměr přímo ze zákona skončí po uplynutí 2 měsíců plynoucích ode dne následujícího po dni doručení žádosti, ledaže příslušník požádá o skončení služebního poměru v době kratší a služební funkcionář žádosti příslušníka vyhoví. Služební poměr žalobce by tak skončil uplynutím dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". V této souvislosti však soud poukazuje i na 42 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru. Bez ohledu na žádost žalobce s ním totiž musel služební funkcionář ukončit služební poměr propuštěním z důvodu pravomocného odsouzení. V takovém případě ze zákona končí služební poměr dnem doručení rozhodnutí o propuštění. Je třeba přisvědčit žalobci, že doručení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru mohl očekávat kdykoliv. Žalobce tak nemohl na běh dvouměsíční lhůty spoléhat. Nelze přisvědčit žalované, že standardní žádostí bez žádosti o zkrácení dvouměsíční lhůty, se žalobce mohl zcela vyhnout skončení služebního poměru dříve. Důvody propuštění stojí vedle sebe, přičemž žádost žalobce o propuštění ze služebního poměru nevylučovala možnost služebního funkcionáře propustit žalobce ze služebního poměru kdykoli po ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ze sledu událostí lze usuzovat, že s ohledem na žádost žalobce o propuštění ze služebního poměru v době co možná nejkratší, neměl služební funkcionář důvod postupovat podle § 42 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru. Za nastalé situace, kdy není možné zcela přesně zjistit, kdy by služební poměr žalobce skončil, nebýt jeho žádosti o propuštění, kdy nelze prokázat něco, co se nestalo, se jeví soudu jako spravedlivá následující úvaha. Služební poměr žalobce, pokud by o propuštění nepožádal, by patrně skončil někdy v průběhu měsíce července, nanejvýš srpna ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Sporné tak jsou právě dva měsíce červenec a srpen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy mohl za obvyklého běhu událostí služební poměr žalobce skončit. Žalobce požadoval náhradu již za měsíc červenec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", žalovaná, byť se nároku formálně bránila jako celku, se bránila se především náhradě za měsíce červenec a srpen ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud jako spravedlivé řešení považuje přiznání náhrady počínaje měsícem srpnem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". Za další období od září ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" je příčinná souvislost prokázána, neboť v září ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" by již služební poměr žalobce jistě netrval a nebylo by ani spravedlivé po žalobci požadovat, aby pasivně vyčkával, až mu bude doručeno rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. Žalobce si naopak aktivně práci našel a je zjevné, že ve zbylých měsících dosahoval i vyššího výdělku, tudíž žádnou náhradu nepožadoval, jak se strana žalující vyjadřovala i v průběhu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"53. V souhrnu tak soud ohledně tohoto nároku žalobě vyhověl co do částky 105 636 Kč (po odečtení částky požadované za měsíc červenec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" – 27 780 Kč, výrok I). Ohledně částky 27 780 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"54. Nárok ve výši 260 919 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu škody v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím – pravomocným odsuzujícím rozsudkem, který byl později Nejvyšším soudem zrušen pro nezákonnost. Žalobce tvrdil, že v důsledku pravomocného odsouzení si našel novou práci strojvedoucího u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy ovšem podmínkou výkonu takové práce bylo absolvování ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Bez jeho absolvování by žalobce mohl vykonávat pouze nekvalifikovanou práci, při níž by nedosahoval potřebného výdělku. Součástí nástupu do pracovního poměru u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" tak by i závazek k setrvání u zaměstnavatele ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" po stanovenou dobu se sankcí v podobě úhrady poměrné části nákladů na kvalifikační kurz odpovídající nesplněné době ujednaného minimálního trvání pracovního poměru. Žalobce argumentoval, že k ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" nastoupil jen proto, že si musel po propuštění od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" najít jinou práci a že od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" by jinak dobrovolně, nebýt pravomocného odsouzení, neodešel. Od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" odešel proto, že se chtěl vrátit k policii poté, co pominuly překážky, tedy co bylo jeho dovolání vyhověno a trestní věc postoupena do přestupkového řízení. Žalovaná se bránila poukazem na to, že jednak závazek setrvání u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl dobrovolným rozhodnutím žalobce, jednak se dobrovolně rozhodl pracovní poměr ukončit, ač věděl, že mu závazek v podobě povinnost uhradit poměrnou část nákladů vynaložených na jeho rekvalifikaci vznikne.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"55. Soud dospěl k závěru, že v řízení byl prokázán odpovědnostní titul státu v podobě nezákonného rozhodnutí – pravomocného odsuzujícího rozsudku, který byl posléze v dovolacím řízení zrušen Nejvyšším soudem, i skutečnost, že žalobci v souvislosti s tím že rozvázal pracovní poměr s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" vznikl závazek v žalobou požadované výši. Nesporné bylo, že se žalobce počínaje dnem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do služebního poměru u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ČR vrátil. Spor se tak vedl o právní posouzení věci, tedy zda jsou splněny všechny předpoklady pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, tedy zda žalobci vznikla škoda a pokud ano zda je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Nejvyšší soud v dnes již konstantní judikatuře stanovil, že škodou se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz k uvedení věci do předešlého stavu (NS ČR Cpj 87/70, Rc 55/1971, s. 151). Pojmovým znakem škody je tedy zásah do majetkové sféry poškozeného. Jinými slovy tak lze říci, že škoda nevznikne, pokud k zásahu do majetkové sféry poškozeného nedojde, případně poškozený získá za své plnění protihodnotu. V tomto případě bylo prokázáno, že žalobce získal u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" kvalifikaci pro profesi strojvůdce. Jak bylo prokázáno (účastnickým výslechem), získal žalobce u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" průkaz strojvedoucího, jenž kvalifikačně opravňuje po dobu deseti let získat práci na této pozici, nicméně u každého dopravce, ke kterému by nastoupil, by si musel dělat zvlášť zkoušky na každou konkrétní lokomotivu. Na první pohled by se věc jevila tak, že žalobce získal za částku, jejíž poměrnou část 260 919 Kč aktuálně splácí, protiplnění ve formě kvalifikace, a tudíž mu žádná škoda nevznikla. Dle soudu by se však jednalo o zjednodušující pohled, který by nereflektoval další podstatné okolnosti případu. Předně, žalobce sám od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ČR odejít nechtěl a soud uvěřil, že by dobrovolně neodešel. O tom zjevně svědčí to, že se žalobce ihned poté, co to bylo možné, do řad ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" (od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") vrátil. Žalobci po propuštění ze služebního poměru nezbylo než si hledat jinou práci. Tuto práci si žalobce našel, přičemž po něm nelze požadovat, aby vykonával práci nekvalifikovanou, k níž by sice nemusel uzavírat žádnou kvalifikační dohodu, ale v níž by dosahoval nižšího výdělku. Žalobce nemohl vědět, jak Nejvyšší soud rozhodne o jeho dovolání, ani jak celé jeho trestní stíhání dopadne. Tomu koresponduje i účastnická výpověď, kdy žalobce uvedl, že se jeho život přeorientoval na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jeho pracovní plány do budoucna s tímto zaměstnavatelem byly spojeny. Žalobci nelze vytýkat, ani mu klást k tíži, že poté, co jeho trestní stíhání skončilo a nic mu nebránilo v návratu k policii, využil nabídky a do služebního poměru počínaje dnem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" opět nastoupil. Soud toto považuje naopak za naplnění zásady restitutio in integrum, tedy „uvedení v původní stav“, kdy se žalobce snažil dostat do stejné situace, v níž se nacházel před vznikem škodné události. Aby obnovení původního stavu bylo úplné, je třeba, aby i žalovaná nahradila žalobci škodu, kterou mu způsobila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"56. Ústavní soud se ve své nálezové judikatuře hlásí k principu plné náhrady škody. Má-li být stát skutečně považován za materiální právní stát, musí nést odpovědnost za jednání svých orgánů. Odpovědnost státu za jeho nezákonná rozhodnutí je totiž neodmyslitelně spjata s důvěrou lidí v právo - jen těžko lze vyžadovat jednání jednotlivců s důvěrou v zákonnost rozhodnutí státu, kdyby nebylo garantováno právo na náhradu škody v případech, kdy se ukáže, že domněnka zákonnosti byla vyvrácena (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3005/14, bod 14; II. ÚS 590/08, či II. ÚS 3750/11, bod 16). Tato východiska se projevují v čl. 36 odst. 3 Listiny, z něhož plyne právo jednotlivce na náhradu škody od státu v případě nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Účelem institutu odpovědnosti za škodu a z něho vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody je snaha o vytvoření či znovuobnovení stavu, který existoval před vznikem škody. Takového účelu může být dosaženo jedině reparací veškeré vzniklé škody vzniknuvší v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem (srov. nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 795/16, bod 25). Ústavní soud v minulosti také uvedl, že účelem čl. 36 odst. 3 Listiny je odčinění újmy v takovém rozsahu, aby negativní následky nezákonného rozhodnutí (nesprávného úředního postupu) orgánu veřejné moci ve vztahu k poškozenému „byly zcela eliminovány nebo alespoň v maximální možné míře minimalizovány“ (nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 124/03). Nahrazení veškeré majetkové hodnoty, která by poškozenému za normálního běhu věcí náležela, ale v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím (nesprávným úředním postupem) o ni přišel, je podstatou principu tzv. plné náhrady způsobené újmy (srov. nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2410/23, bod 35). Soud při posuzování nároků uplatňovaných podle zákona o odpovědnosti státu za škodu musí mít na paměti ústavní původ těchto nároků a jejich zakotvení v čl. 36 odst. 3 Listiny. Zákon samotný ani jeho aplikace nemůže ústavně zaručené právo na náhradu škody vyprázdnit, a to ani v jeho dílčím aspektu. Stejně tak aplikací podústavních předpisů nesmí dojít, přímo ani nepřímo, k omezení či zúžení rozsahu tohoto základního práva (srov. nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 4227/12, bod 15). Pro nalézání práva v každém jednotlivém případě je rovněž nezbytné vycházet z jeho individuálních okolností a rozměrů. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické. To však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro dosažení spravedlivého řešení, případně docílit alespoň takového řešení, které bude co nejméně nespravedlivé (srov. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 4227/12, bod 17; I. ÚS 2050/11 či I. ÚS 320/06).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"57. Veden závěry nálezové judikatury soud posoudil i nárok žalobce na zaplacení částky 260 919 Kč a dospěl k závěru, že je důvodný. Předně soud dospěl k závěru, že žalobce prokázal, že po celou dobu usiloval o návrat k původní profesi, tedy k práci příslušníka policejního sboru. Ve světle tohoto snažení žalobce je třeba důvodnost nároku posuzovat. Protihodnota získaná absolvováním ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a získání oprávnění strojvůdce na dobu 10 let se v tomto světle soudu jeví jako pouze hypotetická. Žalobci by k něčemu sloužila, a tedy by mu vytvořila odpovídající protihodnotu pouze, pokud by v obdobné práci pokračoval, resp. vůbec chtěl pokračovat. Příkladmo za situace, kdy by odešel od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" na jinou obdobnou práci. V takovém případě by jistě bylo správné a spravedlivé učinit závěr o neexistenci škody. Nelze však po žalobci ani spravedlivě požadovat, aby se k práci k policii vrátil až po splnění závazku u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dle soudu tak je prokázán vznik škody na straně žalobce. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti, žalované nelze přisvědčit v tom, že by jednání žalobce byla zcela dobrovolné. Nebýt nezákonného rozhodnutí (odsuzujícího rozsudku), žalobce by ze služebního poměru propuštěn nebyl, nehledal by si práci u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a nepodepisoval by kvalifikační dohodu. Učiněný závazek v podobě setrvání žalobce v pracovním poměru u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" po sjednanou dobu je proto v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem. Rozhodnutí žalobce ukončit pracovní poměr u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" pak je v příčinné souvislosti s odklizením nezákonného rozhodnutí – odsuzujícího rozsudku – zrušujícím rozhodnutím Nejvyššího soudu, neboť bylo prokázáno (účastnickým výslechem), že již poté, co žalobce s dovoláním uspěl, i když trestní stíhání ještě nebylo skončeno, volala žalobci jeho nadřízená a nabídla mu, aby s k práci u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" vrátil. Definitivně odpadla jakákoli překážka pro návrat žalobce k policii postoupením věci do přestupkového řízení s právní mocí dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobce opět nastoupil k policejnímu sboru, čímž se obnovení původního stavu, který tu byl před pravomocným odsouzením žalobce, završil. Proto je naplněna i podmínka existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou. V souladu s principem plné náhrady škody je, aby žalobce neutrpěl škodu jen proto, že se snažil navrátit věci do původního stavu, který tu byl před zahájením trestního stíhání. Ze všech uvedených důvodů je nárok žalobce na náhradu částky 260 919 Kč po právu a soud jej žalobci přiznal (výrok I).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"58. V souhrnu soud žalobě vyhověl (výrok I) co do částky 562 826 Kč (150 000 + 46 271 + 105 636 + 260 919). Ohledně částky 235 946 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"59. Soud přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok I.) ze soudem přiznané částky 562 826 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" 12 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované došlo proto až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, či dále rozhodnutí NS sp.zn. 30 Cdo 3359/2022, či 30 Cdo 895/2023; tento závěr aprobuje i Ústavní soud, kdy lze poukázat na recentní usnesení ze dne 12.11.2025, sp.zn. I. ÚS 3137/25, odst. 17).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"60. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Jelikož žalobce uplatnil v řízení celkem čtyři nároky na odškodnění, a to jednak dva nároky na náhradu škody a dva nároky na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Celková tarifní hodnota předmětu řízení (na počátku) činí: 150 000 + 46 271 + 260 919 + 133 416 = 590 606 Kč. Žalobce byl úspěšný jednak ohledně obou nároků na odškodnění za nemajetkovou újmu (v tarifní hodnotě 196 271 Kč), neboť i když žalobce nebyl úspěšný v celém rozsahu, rozhodnutí o způsobu a případné výši zadostiučinění závisela na úvaze soudu a dále byl úspěšný ohledně částky 260 919 a 105 636 Kč. Žalovaná byla úspěšná ohledně části nároku na náhradu ušlého výdělku v částce 27 780 Kč. Jelikož neúspěch žalobce byl nepatrný v rozsahu pouze 4,70 %, v němž nepatrně uspěla žalovaná, rozhodl soud o přiznání plné náhrady nákladů žalobci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"61. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 000 Kč a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), spočívající v odměně advokáta za celkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" úkonů právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby, účast při soudním jednání dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" přes 2 hodiny a dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT], a to vždy z tarifní hodnoty 562 826 Kč ve výši à 10 580 Kč [dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 9a odst. 4 písm. a) AT, v případě aplikace § 142 odst. 3 o.s.ř. je třeba vycházet nikoliv z částky zažalované, ale z částky přiznané, resp. z částky, v níž byl žalobce v řízení úspěšný, tj. v dané věci z částky 562 826 Kč, srov. NS, sp. zn. 28 Cdo 5183/2014, či MS v Praze sp.zn. 18 Co 264/2025], 5 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč za tytéž úkony právní služby, cestovném k soudnímu jednání na trase ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" III – OS P2, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět (214 km), učiněné osobním automobilem VW Multivan reg. zn: 7U3 2512 s kombinovanou spotřebou 9,4 l/100 km, palivem NM (na základě doloženého technického průkazu) podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při ceně paliva 34,70 Kč/l a náhradě za použití vozidla 5,8 Kč/km, dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" vždy 1 939,22 Kč a náhradě za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" vždy ve výši 1 200 za 8 půlhodin na cestě po 150 Kč, to vše zvýšené o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 12 900 Kč (21 % ze 61 428,44 Kč), když zástupce žalobkyně je jejím plátcem, což bylo doloženo. Náhradu za závěrečný návrh ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" soud nepřiznal. Podání bylo doručeno soudu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" v 18:07:25 hodin, tedy v čase, kdy se s takovým podáním již soud ani žalovaná nemohli řádně seznámit před jednáním konaným následujícího dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" od 10 hodin. Za této procesní situace tak měl žalobce své vyjádření uvést v souladu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti právě u tohoto jednání srov. závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. 19 Co 208/2025- 123). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 82 328,44 Kč (74 328,44 + 8 000), a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok IV).‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"62. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum,  domáhal po žalované náhrady škody a peněžitého odškodnění za nemajetkovou újmy vzniklých v souvislosti s trestním stíháním žalobce, jenž byl usnesením policejního orgánu ze dne , datum,  obviněn ze spáchání zločinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství. Právní kvalifikace byla později státním zástupcem změněna na zločin mučení a jiné nelidské a kruté zacházení podle § 149 odst. 1, 2 písm. a) a d) trestního zákoníku se sazbou trestu odnětí svobody dvě léta až osm let a dále i na zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, se sazbou trestu odnětí svobody tři léta až deset let. Žalobce uvedl, že celkem bylo ve věci vydáno 5 rozhodnutí soudu nalézacího, 6 rozhodnutí soudu odvolacího a jedno rozhodnutí Nejvyššího soudu jakožto soudu dovolacího. Během toho se změnil popis skutku i jeho právní posouzení, až bylo trestní stíhání žalobce ukončeno postoupením k projednání přestupku, a to usnesením Krajského soudu v , adresa,  č. j. , anonymizováno, -957 ze dne , datum, , kterým byl skutek postoupen jako přestupek Magistrátu města , adresa, . Předmětné rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne , datum, . Z uvedeného vyplývá, že žalobce byl neoprávněně trestně stíhán po dobu 12 let a 5 měsíců a 30 dnů. Žalobce se domáhal celkem čtyř nároků. První nárok žalobce odvozoval od nepřiměřené dlouhé doby trestního řízení. Poukázal na to, že délka trestního řízení neodpovídala složitosti a skutkové a právní náročnosti věci. Podle žalobce celková délka řízení výrazně přesáhla celorepubliková průměr, který činí do pravomocného skončení 200 dní, kdy u žalobce to bylo 4 566 dní. Složitost věci nemůže dle žalobce ospravedlnit délku řízení, jež byla značně neúměrná. Řízení bylo vedeno na třech stupních soudní soustavy, pochybení lze spatřovat zejména v průtazích učiněných v řízení před soudem I. stupně. Na délce řízení se nijak negativně nepodílel, opakovaně poukazoval na to, že skutek není trestným činem, přičemž navrhoval postoupení věci do kázeňského řízení. Řízení mělo značný význam, neboť byl nucen přes 12 let žít v permanentní nejistotě ohledně toho, jak řízení skončí. Na dobu 11 měsíců byl žalobce postaven mimo policejní službu, kdy pobíral 50 % platu. Po celou dobu byl žalobce vystaven obavám ze ztráty zaměstnání u , anonymizováno,  ČR, kdy s ohledem na pravomocné odsuzující rozhodnutí Krajského soudu v , adresa,  ze dne , datum, , byl žalobce k , datum,  propuštěn ze služebního poměru u , anonymizováno,  ČR. Dlouhodobý stres ovlivnil žalobce i jeho rodinu, o trestním stíhání se dozvědělo okolí. Se zřetelem na uvedené žádal zadostiučinění ve výši 250 000 Kč (20 000 Kč za každý rok trvání řízení se zohledněním poloviční výše za první dva roky trvání napadeného řízení), když žalovaná v rámci předběžného projednání žalobci poskytla zadostiučinění ve výši 143 563 Kč, pročež se žalobou domáhal zaplacení zbývající částky ve výši 104 437 Kč. Dále žalobce požadoval odškodnění za nemajetkovou újmu způsobenou samotným trestním stíháním. K tomuto nároku žalobce uvedl, že žil 12 let v permanentní nejistotě ohledně odsouzení a za jaký trestný čin (podle obžaloby hrozil nepodmíněný trest odnětí svobody na 4 roky a zákaz působení v bezpečnostních sborech na dalších 10 let). Mimořádně stresující bylo již vyšetřování , anonymizováno, , kdy žalobci bylo odebráno služební vybavení, proveden stěr z úst a odebrány vzorky DNA, a to nešetrným způsobem, v čemž spatřuje i zásah do soukromého života. Byl vystaven neustálým obavám ze ztráty zaměstnání u , anonymizováno,  ČR kvůli ztrátě bezúhonnosti. Dlouhodobý stres (ze soudních jednání) ovlivnil nejen něj, ale i rodinu, která s ním prožívala trestní stíhání (matka, otec i bratr). O jeho trestním stíhání vědělo celé okolí, čelil nevhodným poznámkám od svých kolegů – policistů (napětí na pracovišti), většina jej ale podporovala. Po pravomocném odsouzení byl žalobci odebrán zbrojní průkaz a musel převést vlastnictví své zbraně. Po propuštění od , anonymizováno,  si musel hledat nové zaměstnání, které našel od , datum,  u , právnická osoba, . Nástup do zaměstnání byl však podmíněn podpisem kvalifikační dohody, kdy se žalobce zavázal setrvat u ČR , Anonymizováno,  5 let. Aktuálně musí splácet poměrnou část ve výši 260 919 Kč, neboť se od , datum,  rozhodl vrátit do řad , anonymizováno, . Žalobce se nemohl věnovat svým zálibám ani jet na dovolenou. U , anonymizováno,  mu naproti tomu vznikl závazek ve výši 94 600 Kč v souvislosti s tam podepsanou kvalifikační dohodou v návaznosti na propuštění ze služebního poměru. Po propuštění ze služebního poměru žalobce na základě dohody k , datum,  přestal věřit ve výsluhu a úkorně vnímal ztrátu zabezpečení do budoucna. Žalobci se u , anonymizováno,  dařilo, byl vybrán i k vysílání do agentury , anonymizováno, , což bylo ukončeno až po jeho propuštění, tudíž by sám dobrovolně policejní řady nikdy neopustil. Tím byla žalobci odňata i možnost kariérního postupu. Kvůli nezákonnému odsouzení v rámci zaměstnání u , anonymizováno,  ČR nemohl dokončit studium na , Anonymizováno,  akademii v původním termínu, nemohl využívat benefity a čerpat studijní volno, studium dokončil „po večerech“. Žalovaná v rámci předběžného projednání žalobci přiznala odškodnění 200 000 Kč, tudíž se žalobce domáhal dalších 300 000 Kč. Třetí nárok žalobce odvíjel od pravomocného odsouzení, které bylo posléze zrušeno, a na nějž navazovalo propuštění ze služebního poměru s datem skončení , datum, . Poslední měsíční hrubá mzda žalobce činila 43 370 Kč. V červenci pobíral žalobce podporu v nezaměstnanosti 15 590 Kč. Od , datum,  nastoupil jako strojvedoucí k , právnická osoba, . V důsledku toho požadoval rozdíl mezi dříve dosahovaným průměrným výdělkem u , anonymizováno,  a nižším nově dosahovaným výdělkem za měsíce červenec až říjen , Anonymizováno, , Anonymizováno, a leden až duben , Anonymizováno,  a červen až srpen , Anonymizováno, , celkem 133 416 Kč. Této částky se domáhá po žalované coby náhrady ušlého výdělku. Poslední nárok žalobce odvozoval od později zrušeného pravomocného odsouzení, v důsledku čehož nemohl dále pokračoval u , anonymizováno, , ale musel si najít nové zaměstnání. Podmínkou pro nástup k , právnická osoba,  bylo absolvování , právnická osoba,  a s tím spojená podpis kvalifikační dohody. Jí se žalobce zavázal setrvat u , právnická osoba,  v pracovním poměru po dobu 5 let se sankcí úhrady nejvýše 400 000 Kč v případě porušení závazku. Jelikož se žalobce rozhodl pro návrat k , anonymizováno,  k , datum, , odešel od , právnická osoba,  a v důsledku toho je povinen hradit poměrnou zbývající část ve výši 260 919 Kč. Této částky se domáhá po žalované coby náhrady škody.2. Žalovaná ve vyjádření ze dne , datum,  učinila nesporným, že u ní žalobce všechny nároky uplatnil dne , datum, . Žalovaná nároky žalobce projednala stanoviskem ze dne , datum, , přičemž konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí a žalobce částečně odškodnila. Pokud jde o žalobou uplatněné nároky žalovaná přiznala žalobci 200 000 Kč na odškodnění újmy z trestního stíhání a 145 563 Kč za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení. Na zbylé dva nároky žalovaná plnit odmítla. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce byl postaven mimo policejní službu, v důsledku čehož pobíral 50 % platu v období od , datum,  do , datum, , že by došlo ke skončení služebního poměru po pravomocném odsouzení bez ohledu na uzavřenou dohodu o skončení k , datum, , jakož i ukončení činnosti žalobce u agentury , anonymizováno, . Žalovaná však poukázala na to, že žalobce skončil služební poměr dříve než po uplynutí běhu 2měsíční výpovědní doby. Dále se dle žalované žalobce neměl zavazovat k práci u , právnická osoba, . V tomto závazku žalovaná spatřuje dobrovolné rozhodnutí žalobce. Ohledně studia na Policejní akademii žalovaná poukázala na to, že žalobce byl opětovně přijat do služebního poměru od , datum,  a tudíž mu částka, kterou policii hradil za předčasné skončení služebního poměru, bude vrácena. Délku trestního řízení hodnotila žalovaná jako nepřiměřenou, pročež žalobce odškodnila částkou 145 563 Kč, přičemž vycházela ze základní částky 17 000 Kč/rok trvání řízení, tuto následně snížila o 15 % z důvodu složitosti věci a o 10 % pro počet stupňů soudní soustavy. Ohledně požadavku n náhradu ušlého výdělku 133 416 Kč žalovaná nečinila co do základu spornou možnost vzniku ušlého výdělku, nicméně odmítla, že by jeho značná část vznikla v důsledku později zrušeného pravomocného odsouzení. Žalovaná poukázala na to, že přinejmenším za měsíce červenec a srpen , Anonymizováno,  by žalobce v důsledku běhu 2měsíční výpovědní doby pobíral služební plat v nezměněné výši. Ohledně požadavku na náhradu zbylé části za úhradu rekvalifikačního kursu u , právnická osoba,  ve výši 269 919 Kč žalovaná činila spornou příčinnou souvislost. Podle žalované se žalobce dobrovolně zavázal k pětiletému setrvání u , právnická osoba,  a poté s plným vědomím vzniku závazku pracovní poměr u , právnická osoba,  ukončil. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.3. Soud o podané žalobě rozhodl při nařízeném jednání.4. Na základě skutečností mezi účastníky nesporných, které soud vzal za svá skutková zjištění a provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Soud má za prokázané (nespornými tvrzeními), že žalobce nároky uplatnil u žalované dne , datum, , k projednání došlo stanoviskem ze dne , datum, , přičemž žalovaná konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí, žalobci na odškodnění nemajetkové újmy poskytla 200 000 Kč, za nepřiměřenou délku 145 563 Kč, ostatní žalobou uplatněné nároky žalovaná neshledala důvodnými, že v řízení vedeném u Okresního soudu v , adresa, , pod sp.zn. , anonymizováno,  byl žalobce trestně stíhán, přičemž usnesením Krajského soudu v , adresa,  ze dne , datum,  byl skutek postoupen jako přestupek Magistrátu města , adresa,  s právní mocí dne , datum, , že na straně žalobce došlo k dočasnému postavení mimo službu v období od , datum,  do , datum,  s 50 % platu, že došlo ke skončení služebného poměru dne , datum, , že žalobce byl znovu přijat k Policii ČR dne , datum, , že došlo k ukončení činnosti žalobce ve skupině , anonymizováno,  a že žalobce dočasně pozbyl zbrojní průkaz, že při hlavním líčení dne , datum,  v závěrečné řeči státní zástupce navrhoval pro žalobce nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Ze spisu Okresního soudu v , adresa, , sp.zn. , anonymizováno,  byl průběh trestního řízení zjištěn takto: , jméno FO,  , anonymizováno,  , jméno FO5. Soud má dále za prokázané, že v době, kdy bylo trestní stíhání zahájeno žil s rodiči, kterým informaci o zahájení trestního stíhání sdělil, jakož i bratrovi. Rovněž si v té době sháněl práci, protože počítal s tím, že pokud by byl odsouzen. tak by nemohl dál u , anonymizováno,  pracovat. V roce 2012 se vrátil do služby u , anonymizováno, . Na případu se vystřídalo asi pět nebo šest státních zástupců, ve věcech figurovalo i více soudců. Žalobci hrozil i trest zákazu činnosti až na deset let. Jelikož se skutek měl stát v průběhu služby, tak žalobci byly zabaveny kanady a další služební vybavení, také musel podstoupit bukální stěr. Toto vše hodně prožíval. Tehdy u , anonymizováno,  pracoval jako hlídková služba v , adresa, , případně na lince 158, kdy konal různé výjezdy v , adresa,  a v nejbližším okolí. Chování ze strany kolegů v průběhu trestního stíhání bylo standartní do okamžiku, než byl žalobce pravomocně odsouzen. V průběhu trestního stíhání měl žalobce pocit, že ho spíše kolegové podporují, docházelo však k určitým vtípkům na jeho účet, což žalobci nebylo příjemné. Také když byl žalobce mimo službu nebo se pohyboval po městě nebo byl někde v hospodě tak se ho někdy přátelé, či známí vyptávali na celou kauzu, případně se poté dozvěděl, že se o té trestní věci povídají různé historky. K tomu přispělo i to, že v , adresa,  tolik policistů není a v , adresa,  obecně lidé místní policisty znají. Po pravomocném odsouzení se pracovní prostředí radikálně změnilo. Pro žalobce se stalo téměř neúnosným, což musel snášet do doby, než požádal o ukončení služebního poměru dohodou. Rodina žalobce z trestního stíhání byla nešťastná, ale žalobce podporovala. Rodiče podporovali žalobce i finančně. Po celou dobu dvanácti let si žalobce nemohl vzít žádnou hypotéku, nemohl jet na dovolenou, neboť nevěděl, jakým způsobem trestní řízení dopadne. Reálně byl za tuto dobu jen na několika levnějších dovolených v rámci Česka. Po určité době od zahájení trestního stíhání byl žalobce vyzván, aby odevzdal zbrojní průkaz i zbraň z důvodu ztráty spolehlivosti. Žalobce nevěděl, jestli zbraň může prodat, nebo jak dlouho si ji ještě může nechat, proto aby neměl žádné problémy, tak jí daroval známému. Hodnotu zbraně odhaduje asi na 5 000 Kč. Zbrojní průkaz žalobci vrácen nebyl. Pokud by jej chtěl znovu získat, musel by absolvovat celý proces vydání zbrojního průkazu znovu, kdy ani neví, jaké podmínky pro získání zbrojního průkazu v tuto chvíli platí. Jako příslušník , anonymizováno,  má ze zákona právo nosit zbraň, takže k výkonu svého zaměstnání u , anonymizováno,  zbrojní průkaz nepotřebuje. V tuto chvíli potřebu žádat o zbrojní průkaz nemá. Pokud jde o studium na policejní akademii, tak v řádném termínu by žalobce skládal státní závěrečné zkoušky v květnu nebo v červnu roku , Anonymizováno, , ale zrovna na květen nebo červen , Anonymizováno,  připadla zkouška způsobilosti pro , právnická osoba, . Z tohoto důvodu si státní zkoušky na Policejní akademii odložil až na říjen roku , Anonymizováno, . K nevyčkání na rozhodnutí o skončení služebního poměru ze strany služebního funkcionáře, žalobce nevěděl, co by se stalo, kdyby nepožádal o dohodu, neví, jestli by i nadále pracoval až do okamžiku, kdy by mu bylo doručeno rozhodnutí o skončení služebního poměru. Věděl, že ke skončení služebního poměru v návaznosti na pravomocné odsouzení dojde. Situace pro něj byla náročná i psychicky, protože atmosféra na pracovišti se poté, co byl pravomocně odsouzen, radikálním způsobem změnila. Po pravomocném odsouzení byl žalobci rovněž zamítnut výsluhový příspěvek, což nesl negativně. , jméno FO,  se tehdy žalobci zmínil, neboť sám také pracoval v , právnická osoba, , o tom, že tam zrovna probíhá nábor, ale že musí žalobce reagovat co nejrychleji. Na personálním oddělení v , právnická osoba,  žalobci sdělili, že pokud má nějakou jinou práci, tak je potřeba, aby tuto práci opustil, aby mohl nastoupit. , právnická osoba,  nenabíralo každý měsíc, ale byla určitá období, kdy se uzavíraly nové pracovní poměry. Žalobce také nevěděl, kdy bude další výběrové řízení, či jaké budou jeho podmínky. První pohovor měl žalobce v dubnu či květnu , Anonymizováno, , probíhalo to někdy těsně po pravomocném odsouzení, další pohovory a zkoušky potom probíhaly v červenci , Anonymizováno, . Přesným termínem předpokládaného nástupu si žalobce není jistý, má za to, že mu tehdy personalistka , právnická osoba,  mohla ústně sdělit, že přepokládaný nástup je v srpnu 2023, Anonymizováno,  Žalobce si tehdy požádal, aby služební poměr skončil v době kratší než dvou měsíců od doručení žádosti o propuštění, ale tehdy neřešil přesné datum skončení služebního poměru, neboť chtěl skončit co nejdříve. Po pravomocném odsouzení bylo z jeho strany podáno dovolání, ale sám úplně nevěřil, že by mohlo dopadnout příznivě. Počítal tehdy s tím, že jeho kariéra se nasměrovala do , právnická osoba,  a že k policii se už nevrátí. U , právnická osoba,  nastoupil na pozici strojvedoucího, kdy nebyla jiná možnost, jak získat na tuto práci odbornou kvalifikaci než na základě kvalifikační dohody. Bez jejího uzavření by mohl vykonávat pouze jiné hůře placené pozice. Poté, co žalobce uspěl s dovoláním, tak ještě nevěděl, jak trestní řízení nakonec skončí, ale volala mu tehdy jeho vedoucí od , anonymizováno, , jestli by se chtěl vrátit zpátky, což se posléze také stalo. Pokud by žalobce nenastoupil k policii zpět, tak by musel splácet dluh, který měl vůči policii v souvislosti s úlevami, které mu byly poskytnuty na studium na Policejní akademii a pokud by odešel od , právnická osoba, , tak věděl, že bude muset splácet částku na rekvalifikační dohodu u , právnická osoba, . Aktuálně dluh u , právnická osoba,  splácí a bude jej splácet až do roku 2029. Z pracovního působení u , právnická osoba,  má žalobce průkaz strojvedoucího, což ho kvalifikačně opravňuje po dobu deseti let získat práci na této pozici, nicméně u každého dopravce, ke kterému by nastoupil, by si musel dělat zvlášť zkoušky na každou konkrétní lokomotivu. U , anonymizováno,  aktuálně žalobce pracuje u kriminální , anonymizováno,  poté, co působil u obvodního oddělení a hlídkové , anonymizováno, . Z ukončení činnosti pro , anonymizováno,  byl žalobce smutný a špatný, protože těsně poté co došlo k pravomocnému odsouzení tak mu volali a nabídli mu misi do Maďarska. Činnost pro agenturu , anonymizováno,  pro žalobce znamenala jednak přivýdělek, ale také skvělou zkušenost a dodneška si dopisuje s některými kolegy které v rámci misi , anonymizováno,  potkal (zjištěno z účastnického výslechu žalobce). Výpovědí svědka , jméno FO, , bratra žalobce, bylo z účastnické výpovědi žalobce potvrzeno, že v době zahájení trestního stíhání byl žalobce psychicky rozrušený, nechtěl se o tom moc bavit. Trestní stíhání spolu nijak do hloubky neprobírali. svědek si všiml, že je obecně žalobce uzavřenější, nechtěl být moc s lidmi, spíš se vyhýbal společnosti, radši než do společnosti, tak vzal psa a šel někam do lesa. Na žalobci bylo vidět, že trestní stíhání ho trápilo. Od počátku byl žalobce psychicky zdeptaný, a tím, jak se trestní stíhání táhlo, tak stav žalobce přešel do rezignace. O práci se žalobce se svědkem příliš nebavili. Pokud jde o pracovní uplatnění žalobce u , právnická osoba, , tak svědek u , právnická osoba,  pracuje asi 13 let, aktuálně na dispečinku. Někdy v roce , Anonymizováno,  se žalobce ptal svědka, jestli , právnická osoba,  nabírá lidi, na což mu svědek sdělil, že se přijímají žádosti o práci strojvedoucího, které se shromažďují a podle těch si , právnická osoba,  vybírá. Proto poradil žalobci, ať se dotáže na personálním oddělení. Svědek ví o tom, že mu žalobce říkal, že jde na zkoušky a ví, že ty zkoušky udělal napoprvé a že pak se stal strojvedoucím. Žalobce se svědkovi svěřoval s tím, že se soudem to vypadá dobře a že dostal opět nabídku, aby se vrátil zpět k policii a že to asi žalobce udělá, což se také stalo. Soud má za prokázané, že žalobce úspěšně ukončil studium na Policejní akademii dne , datum, , kdy složil závěrečnou zkoušku z trestního práva, správního práva a kriminologie (zjištěno z výkazu o studiu na vysoké škole Policejní akademie na čl. 35). U , právnická osoba,  žalobce dosahoval hrubé mzdy v srpnu , částka, , v září , částka, , v říjnu , částka, , v lednu , částka, , v únoru , částka, , v březnu , částka, , v dubnu , částka, , v červnu , částka, , v červenci , částka,  a v srpnu , částka,  (zjištěno z výplatních pásek od , právnická osoba,  na čl. 42–51). U , anonymizováno,  KŘP Ústeckého kraje žalobce dosahoval hrubé mzdy v dubnu , částka, , v květnu , částka,  a v červnu , částka,  (zjištěno z výplatních pásek od , anonymizováno,  KŘP Ústeckého kraje na čl. 52–54). Dne , datum,  byla mezi žalobcem a Krajským ředitelství , anonymizováno,  Ústeckého kraje podepsána dohoda, v níž se žalobce zavázal uhradit částku 150 000 Kč jako náhradu za nesplnění závazku setrvat po ukončení studia ve služebním poměru v měsíčních splátkách po 4 300 Kč na účet č. , č. účtu,  (zjištěno z Dohody o splátkách na čl. 70). V měsících červenec , Anonymizováno,  až duben , Anonymizováno,  z účtu žalobce odcházela částka 4 300 Kč na účet , č. účtu,  (zjištěno z potvrzení o provedení transakce na čl. 59–69). Dne , datum,  bylo mezi žalobcem a , právnická osoba, . podepsáno uznání dluhu – náklady na rekvalifikaci a dohoda o způsobu úhrady odkazující na dohodu o rekvalifikaci na strojvedoucího v přípravě ze dne , datum,  podle níž se zaměstnanec zavázal získat novou kvalifikaci, setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po dobu pěti let, kdy zvýšení kvalifikace bylo ukončeno , datum, , zaměstnanec nesplnil svůj závazek k získání nové kvalifikace a setrvání u zaměstnavatele, neboť jeho pracovní poměr skončil uplynutím výpovědní doby dne , datum,  na základě výpovědi podané žalobcem coby zaměstnancem. Celkové náklady činí 312 384 Kč, poměrná část za neodpracovanou dobu od , datum,  do , datum,  činí 260 919 Kč s tím, že žalobce coby zaměstnanec uznal vyčíslené náklady jako svůj dluh vůči zaměstnavateli co do důvodu vzniku a výše a zavázal se je uhradit, a to v pravidelných měsíčních splátkách 4 300 Kč počínaje dnem , datum,  (zjištěno z uznání dluhu – náklady na rekvalifikaci a dohoda o způsobu úhrady na čl. 76-77), 71 až 75 (splátky). V měsíci červenci , Anonymizováno,  žalobce pobíral podporu v nezaměstnanosti ve výši 15 590 Kč (zjištěno z rozhodnutí o přiznání podpory v nezaměstnanosti Úřadu práce ČR – Krajská pobočka v , adresa,  ze dne , datum,  na čl. 78). Dne , datum,  žalobce podepsal s , právnická osoba, . pracovní smlouvu s dnem nástupu do práce , datum,  na dobu určitou do úspěšného vykonání zkoušky zvláštní odborné způsobilosti na druh práce strojvedoucí v přípravě (zjištěno z pracovní smlouvy na čl. 81). Žalobce převedl vlastnictví své zbraně na třetí osobu (zjištěno z oznámení o nabytí vlastnictví zbraně na č.l. 82). Žalobce byl propuštěn ze služebního poměru na služebním místě – inspektor s dnem služebního poměru dne , datum,  podle § 42 odst. 5 písm. c) zákona o služebním poměru příslušníků , anonymizováno,  s odůvodněním, že žalobce dne , datum,  požádal o propuštění ze služebního poměru ke dni , datum, , tj. v době kratší, než je uplynutí dvou kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění (zjištěno z rozhodnutí ředitele Krajského ředitelství , anonymizováno,  Ústeckého kraje ze dne , datum,  na čl. 85). Žalobce ukončil pracovní poměr u , právnická osoba,  výpovědí podanou dne , datum,  s tím, že pracovní poměr u , právnická osoba,  bude ukončen uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dne , datum, . Současně žalobce upozorněn, že je povinen vrátit zaměstnavateli poměrnou část plynoucí z počtu celých neodpracovaných měsíců zbývající do doby pěti let od ukončení kvalifikace, tedy celkem částku 260 919 Kč (zjištěno z potvrzení , právnická osoba,  o převzetí výpovědi žalobce na čl. 87).6. Soud provedl všechny navržené listinné důkazy s výjimkou těch, které byly navrženy k prokázání skutečností mezi účastníky nesporných a těch, které byly navrženy k prokázání skutečností, které nebyly pro právní posouzení rozhodné. Pokud jde o výslechy svědků, soud z provedené svědecké výpovědi v kombinaci s účastnickou výpovědí má zjištěný skutkový stav za odpovídajícím a postačujícím způsobem zjištěný k tomu, aby mohl věc právně posoudit. Svědky , jméno FO,  a , Jméno žalobce, , rodiče žalobce, soud nevyslechl, neboť žalobce později na jejich výslechu již netrval. Současně ani soud nepovažoval za potřebné další svědky k podání svědecké výpovědi za této situace volat, neboť nezůstalo žádné žalobní tvrzení, ohledně něhož by nebyl skutkový stav objasněn v podstatném směru buď provedenými výslechy, případně listinnými důkazy.7. Soud považuje svědeckou výpověď bratra žalobce za věrohodnou, svědek vypovídal spontánně, soud neměl důvod svědkovi z nějakého důvodu nevěřit. Svědecká výpověď pak byla z hlediska zásadních skutečností a okolností ve vzájemném souladu s výpovědí účastnickou. Rovněž účastnickou výpověď soud hodnotí jako věrohodnou a skutečnostem v ní uváděným soud uvěřil. Soud toliko nijak nehodnotil ty části výslechu, v nichž svědek popisovala své dojmy, pocity, případně vyjadřoval názor na určité skutečnosti.8. Z důkazů, jak byly výše uvedeny, byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněných nároků, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud blíže nehodnotil ty důkazy, z nichž posléze žádná skutková zjištění potřebná pro právní posouzení věci neučinil.9. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.11. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.12. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk platí, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.13. Podle § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk právo na náhradu škody nemá ten kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.17. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.19. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.20. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.21. V řízení bylo nesporné, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).22. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Existence splnění těchto tří kumulativních podmínek musí být v soudním řízení bezpečně prokázána a důkazní břemeno v tomto směru leží na žalobci coby poškozeném (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4249/2010 evidovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 37/2012 či sp.zn. 29 Cdo 1482/2013 a navazující rozhodnutí). Požadavek na kumulativní splnění podmínek vede vždy k tomu, že není-li splněna byť jen jedna z nich, žalobě nelze vyhovět, a to bez ohledu na skutečnost, zda jsou splněny podmínky ostatní.23. Žalobce se v tomto řízení domáhal čtyř nároků, a to jednoho nároku v souvislosti s rozhodnutím policejního orgánu o zahájení trestního stíhání, na které se v důsledku pozdějšího vydání zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné rozhodnutí, dalšího nároku se žalobce domáhal v souvislosti s nesprávným úředním postupem, spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a zbývajících dvou nároků v souvislosti s pravomocným odsouzením, které bylo později pro nezákonnost zrušeno. Uplatněné nároky soud právně posoudil následujícím způsobem.24. Soud předně, pokud jde o splnění podmínky existence odpovědnostního titulu ve vztahu k nároku na odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným rozhodnutím uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001), což v daném případě nastalo. Nezákonným rozhodnutím je ve vztahu k žalobci usnesení policejního orgánu ze dne , datum, , kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze zločinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 3 písm. c) t. z., zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) t.z. a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) t.z., spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 t.z., později překvalifikováno na zločin mučení a jiné nelidské a kruté zacházení podle § 149 odst. 1, 2 písm. a) a d) trestního zákoníku, které bylo odklizeno usnesením Krajského soudu v Ústní nad Labem ze dne , datum, , kterým bylo jednání žalobce postoupeno jako přestupek Magistrátu města , adresa, .25. Nárok ve výši 300 000 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Jak již výše soud vyložil, podmínka existence odpovědnostního titulu v části, v níž byl žalobce obžaloby zproštěn, je splněna a soud se bude dále zabývat otázkou vzniku nemajetkové újmy a existence příčinné souvislosti.26. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Nejvyšší soudu v rozhodnutí sp.zn. 30 Cdo 3731/2011 dospěl k závěru, že „… vznik nemajetkové újmy zpravidla nelze dokazovat, neboť jde o stav mysli osoby poškozené. Jde tedy \"pouze\" o zjištění, zda tu jsou dány objektivní důvody pro to, aby se konkrétní osoba mohla cítit poškozenou. Jinými slovy řečeno, je třeba zvážit, zda vzhledem ke konkrétním okolnostem případu by se i jiná osoba v obdobném postavení mohla cítit být dotčena ve složkách tvořících ve svém souhrnu nemajetkovou sféru jednotlivce. Zřetelněji vyplývá tato potřeba při využití jiné terminologie, kterou zmiňuje i důvodová zpráva k zákonu č. 160/2006 Sb. - totiž, že nemajetková újma se jinak nazývá újmou morální. Jedná se tedy o utrpění na těch nehmotných hodnotách, které se dotýkají morální integrity poškozené osoby (patří sem zejména její důstojnost, čest, dobrá pověst, ale i jiné hodnoty, které se zpravidla promítají i v niterném životě člověka - svoboda pohybu, rodinný život, nejistota apod.). …“.27. Soud dospěl k závěru, že v souvislosti s trestním stíháním, v němž bylo vydáno rozhodnutí, na nějž se v důsledku pravomocného zprošťujícího rozsudku hledí jako na nezákonné, bylo v souzeném případě do osobnostních sfér žalobce zasaženo, a to v míře, kterou lze již hodnotit jako závažnější. Soud v tomto ohledu akcentuje zejména délku trestního stíhání, která přesáhla dobu 12 let a je jí tak třeba považovat v poměrech projednávání trestní věci za závažnou. V tomto směru na věci nic nemění, že se žalobce domáhá samostatně i odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s délkou řízení, neboť soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu nezvyšoval základní částku o jinak presumovaný význam řízení. Význam řízení pro žalobce z hlediska případného prohloubení újmy plynutím času soud zohlednil v rámci odškodnění nemajetkové újmy z trestního stíhání. Nad rámec obecných dopadů trestního stíhání, které dopadají na každou trestně stíhanou osobu, bylo prokázáno, že žalobce trestní stíhání významně prožíval. Žalobci hrozil citelný trest a rovněž zákaz činnosti, který by nepochybně zahrnoval i práci u , anonymizováno, , neboť skutek souvisel s výkonem služebního poměru příslušníka , anonymizováno, . Pro žalobce coby policistu rovněž muselo být ponižující, pokud mu bylo zabaveno služební vybavení a byl podroben dalším s tím souvisejícím opatřením (např. bukální stěr). Žalobce byl krátkodobě (přibližně na 11 měsíců) postaven mimo službu. Na straně druhé je třeba zohlednit, že chování kolegů k žalobci bylo v principu korektní, byť si neodpustili vtipy na jeho účet. Stejně tak žalobci nemohlo být příjemné, pokud se ho na celou věc neustále někdo vyptával. Soud uvěřil tomu, že žalobce byl coby policista v , adresa,  známou osobou a lidé ho poznávali. I když nedošlo k medializaci, nelze mít za to, že by nevešla v obecnou známost. Bylo prokázáno, že po pravomocném odsouzení se chování kolegů v práci změnilo. Soud uvěřil, že se pro žalobce pracovní prostředí muselo stát neúnosným. Skončení služebního poměru dohodou k , datum,  bylo mezi účastníky nesporné. Služební poměr žalobce by však skočil i tak, neboť pravomocné odsouzení se neslučovalo s dalším trváním jeho služebního poměru. Trestní stíhání se žalobcem prožívala i rodina, byť žalobce podporovala, rodiče i finančně. Soud uvěřil žalobci, že po celou dobu 12 let žil v permanentní nejistotě ohledně výsledku stíhání, že nemohl uvažovat o hypotéce či nějaké nákladnější dovolené. V tomto směru šlo o významný zásah do života žalobce. Soud zde nijak neposuzuje a v řízení ani nevedl dokazování k tomu, zda se reálně žalobce hypotéky chtěl vzít. Podstatné v tomto směru je, že soud žalobci uvěřil, že na nic takového ani nepomýšlel. Nutnost přizpůsobovat další výhled do budoucna trestnímu stíhání je typický dopad, který se prohlubuje s tím, jak trestní řízení stále nekončí. Jako újmu je třeba hodnotit i ztrátu zbrojního průkazu a nutnost zbavit se osobní zbraně. I toto soud hodnotí jako skutečnost, která na žalobce musela působit tíživě a mohla zasáhnout jeho čest a důstojnost. Jako újmu soud hodnotí i to, že zbrojní průkaz se nevrací, ale žalobce by si o jeho vydání musel znovu požádat a splnit veškeré podmínky pro jeho opětovné vydání. Na způsobené újmě nic nemění to, že žalobce uvedl, že aktuálně potřebu zbrojního průkazu pro osobní potřebu nemá. Soud má za prokázané, že trestní stíhání zasáhlo i do studia žalobce na Policejní akademii. V souvislosti s pravomocným odsouzením byl žalobce uveden i do nejistoty ohledně svého dosavadního zaměstnání, protože věděl, že v případě odsouzení bude propuštěn od , anonymizováno, . Žalobce tak byl vystaven nutnosti hledat si nové zaměstnání se záznamem v trestním rejstříku, což možnosti jeho pracovního uplatnění zásadním způsobem omezovalo. Zásahem pro žalobce jistě bylo i to, že po pravomocném odsouzení přišel o výsluhový příspěvek, a tudíž i o zajištění do budoucna. Skutečnost, že žalobce se opět v roce , Anonymizováno,  do řad , anonymizováno,  navrátil, nijak újmu žalobce nesnižuje. Jde o skutečnost, která nastala až po skončení trestního stíhání, a tudíž újmu žalobce v době, kdy trestní stíhání probíhalo, nijak nezmenšuje. V souvislosti se skončením služebního poměru žalobce přišel o možnost výkonu služby pro agenturu , anonymizováno, . Soud uvěřil, že nebýt trestního stíhání, žalobce by vyjel na misi do , Anonymizováno, . Skutečnost, že na tuto misi žalobce nevyjel soud hodnotí jako újmu v podobě ztráty šance na další osobní a kariérní rozvoj. Bylo prokázáno, že po opětovném nástupu k policii již nebylo možné spolupráci s agenturou , anonymizováno,  obnovit, neboť situace se mezitím změnila a nebyla potřeba žádné další personální kapacity.28. Soud se tak na tomto půdorysu vytrpěné újmy zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží i zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Nutnost odškodnit žalobce v penězích nečinila spornou ani žalovaná, která žalobce sama dobrovolně odškodnila částkou 200 000 Kč. Při stanovení formy a výše zadostiučinění soud vycházel především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédl i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod č. 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).29. Pokud jde o délku trestního řízení, žalobce byl stíhán po dobu 12 let a 2 měsíců. Tuto dobu je třeba již považovat za dobu významnou, neboť představuje dlouhý úsek v životě člověka, který po celou tuto dobu musí podřizovat svůj život a plány do budoucna realitě trestního stíhání. Jelikož žalobce uplatnil samostatný nárok na odškodnění nemajetkové újmy z nepřiměřené délky trestního stíhání, přihlížel soud k tomuto kritériu při úvaze o výši odškodnění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným rozhodnutím jen v rozsahu, v jakém nebyla újma žalobce odškodněna v rámci samostatného nároku z nepřiměřené délky trestního stíhání. Soud vycházel z toho, že v rámci odškodnění újmy z nepřiměřené délky řízení se odškodňuje pouze presumovaná nejistota pramenící z toho, že řízení stále nekončí. Soud tak vzal v úvahu ostatní okolnosti, a to vliv délky trestního řízení na zvýšení intenzity zásahu do jednotlivých osobnostních sfér, které byly v řízení prokázány.30. Pokud jde o povahu trestní věci, lze konstatovat, že trestné činy omezování osobní svobody, zneužití pravomoci úřední osoby či později, po změně právní kvalifikace, zločin mučení a jiného nelidského a krutého zacházení a zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) trestního zákoníku je třeba obecně považovat za trestné činy, které mají potenciál způsobit vyšší míru společenského odsouzení, zvláště je-li obviněným policista. Soud poukazuje na to, že zvlášť v laické veřejnosti musí označení trestného činu jako mučení a jiné nelidské a kruté zacházení vyvolat představu zvlášť odporného a zavrženíhodného jednání. Je třeba zohlednit, že po celou dobu trestního stíhání žalobci hrozil trest v přísné trestní sazbě od tří do deseti let. Je třeba zohlednit, že žalobce byl i pravomocně odsouzen. Žalobce je přitom osobou bezúhonnou bez předchozí zkušenosti s trestním stíháním. Mediální zájem o kauzu tvrzen nebyl, nicméně věc se do povědomí veřejnosti dostala přirozeně tím, že žalobce coby policista na menším městě byl spoluobčany poznáván.31. Pokud jde o následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, pak soud tyto shrnul již výše (srov. odst. 5 a 28) a na skutečnosti a úvahy tam uvedené plně odkazuje.32. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že „[v]ýše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ Soud tak, pokud jde o otázku přiměřenosti finančního zadostiučinění, předně dal účastníkům na srozuměnou, že mohou případy ke srovnání navrhnout. Žalobce ke srovnání navrhl případ vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. 11 C 74/2016 (sp.zn. Městského soudu v Praze 35 Co 41/2018). Žalovaná ke srovnání navrhla případ vedený u zdejšího soudu pod sp.zn. 10 C 157/2012 (sp.zn. Městského soudu v Praze 69 Co 45/2014). Soud veden zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování při jednání dne , datum,  sdělil, s jakými případy bude případ žalobce srovnávat, přičemž k porovnání vybral případy vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 43 C 94/2016 a 25 C 218/2017.33. V případu, který navrhl žalobce, ve věci sp.zn. 11 C 74/2016 šlo o přečiny ublížení na zdraví a výtržnictví. Tamní žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody až na tři léta. S ohledem na dosavadní bezúhonnost však žalobce reálně nebyl ohrožen nepodmíněným trestem odnětí svobody. Význam trestní věci zvyšovala skutečnost, že tamní poškozený byl stíhán pro porušení významného zájmu chráněného trestním zákoníkem, kterým je ochrana života či zdraví. Trestní stíhání trvalo 2 roky a 5,5 měsíce. Trestní stíhání mělo devastující vliv na pracovní život tamního poškozeného, který zastával významnou funkci ve Vojenské policii, byl kladně hodnocen jak ze strany kolegů, tak ze strany nadřízených a mohl tedy reálně očekávat funkční a platový postup. , jméno FO,  k dlouhotrvající degradaci a ohrožení dalšího u Vojenské , anonymizováno,  a snížení platu. O trestním stíhání tamního žalobce a jeho přeřazení k dopravní službě se vědělo na pracovištích oddělení obecné kriminality, a přestože někteří kolegové vyjadřovali žalobci podporu a někteří jeho situaci zlehčovali, žalobce musel z provedené degradace trpět pocitem ponížení. Někteří kolegové tamního žalobce pomlouvali a šířili o něm skutečnosti, které se ani v předmětné trestní věci nestaly. O trestním stíhání se vědělo i v místě bydliště tamního žalobce, takže nepříjemným dotazům či vysvětlování čelil nejen žalobce, ale i jeho rodiče. K medializaci nedošlo. Byl prokázán negativní vliv nedostatku financí na možnost investic do bytového domu, věnovat se zálibám, jet na dovolenou, V souvislosti s trestním stíháním došlo k rozpadu vztahu s přítelkyní. Došlo k dopadům na psychiku, kdy se u něj vytratily dřívější optimismus a radost ze života, tamní žalobce přišel o možnost vykonávat práci, kterou měl rád, namísto toho byl nucen vykonávat za snížený plat práci neodpovídající jeho vzdělání a zkušenostem, což nakonec vyřešil tak, že Vojenskou policii zcela opustil. Tamní žalobce zhubl, trpěl nespavostí, měl žaludeční problémy a negativně se ho dotýkalo, že zdravotní problémy se objevily též u jeho rodičů. Bylo přiznáno 75 000 Kč.34. V případu, který navrhla žalovaná (a s kterým případ žalobce srovnávala v rámci předběžného projednání) sp.zn. 10 C 157/2012, šlo o trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a) a trestný čin omezování osobní svobody dle § 231 odst. 1 spáchané ve spolupachatelství dle § 9 odst. 1 tr.zák., kdy byl tamní žalobce ohrožen trestní sazbou 6 měsíců až 3 roky. Trestní stíhání trvalo přibližně 3 roky a 8 měsíců. Tamější žalobce byl rovněž pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 8 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let, a to po dobu 1 roku a 7 měsíců. Tamější žalobce byl rovněž příslušníkem , anonymizováno, . Došlo k zásahům do profesního života a sféry zdraví. Bylo přiznáno 148 500 Kč.35. V případech, které vybral soud, ve věci sp.zn. 43 C 94/2016 šlo o obvinění z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona v jednočinném souběhu s trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1 tr. zákona a dále pro zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), f) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku dle ust. § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Tamní žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody na 3 léta až 10 let. Dopad trestního stíhání byl zejména do pracovní sféry, neboť tamní žalobce byl od roku 1990 (s výjimkou období od 2002 až 2006) řádným a bezúhonným členem zastupitelstva městské části, v době zahájení trestního stíhání zastával nejvyšší funkci starosty, přičemž v důsledku zahájení trestního stíhání dobrovolně toto své působení ukončil. Trestní stíhání mělo zásadní vliv na jeho pracovní působení, dále mělo významný dopad na samotného žalobce i do jeho rodinných vztahů. Trestní stíhání trvalo 38 měsíců, šlo o osobu bez trestní minulosti ve věku, kdy se obtížně bude moci opět znovu plnohodnotně zapojit do veřejného života tak, jak tomu bylo před zahájením stíhání. Žalovaná dobrovolně poskytla 57 000 Kč, soudy odškodnění navýšily na celkových 380 000 Kč. Ve věci sp.zn. 25 C 218/2017 byl tamní žalobce stíhán pro trestný čin pletichy při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 128a odst. 2 písm. b) trestního zákona, trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), písm. c), odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákona a pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 trestního zákona. Žalobce byl ohrožen trestní sazbou 3 až 10 let odnětí svobody. Dále se domáhal odškodnění za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení, které trvalo 4 roky a 9 měsíců (1728 dnů). Trestní stíhání negativně ovlivnilo osobní, rodinnou, profesní, výdělkovou i majetkovou stránku života tamního žalobce, přičemž od samého počátku bylo trestní řízení předmětem pozornosti veřejnoprávních médií s celostátní působností, v jejichž reportážích byl žalobce opakovaně jmenován, byly uveřejňovány jeho fotografie a obrazově zvukové záznamy. Uvedená média podrobně informovala veřejnost o průběhu zmíněného procesu, včetně toho, že tamní žalobce byl nakonec pravomocně zproštěn obžaloby. Po tamním žalobci byla požadována náhrada škody ve výši 77 000 000 Kč, kdy mu v tomto směru byla doručena i předžalobní výzva. V souvislosti s informováním veřejnosti o zproštění obžaloby veřejnoprávní média mimo jiné neopomněla tlumočit závěr trestního soudu, který tamního žalobce označil za tzv. „obětního beránka“. Délka předmětného trestního řízení byla hodnocena jako přiměřená a z tohoto titulu tamnímu žalobci žádné odškodnění přiznáno nebylo. Žalovaná za nezákonné rozhodnutí v trestním řízení přiznala 60 000 Kč, soudem přiznáno dalších 340 000 Kč, celkem 400 000 Kč.36. Po zhodnocení všeho, co vyšlo v řízení najevo ohledně dopadů trestního stíhání a poměření těchto skutkových okolností s kritérii stanovenými pro rozhodování o způsobu a případné výši peněžitého zadostiučinění soud dospěl k závěru, že samotné konstatování vydání nezákonného rozhodnutí vůči žalobci není dostatečnou a spravedlivou formou satisfakce za proběhlé nezákonné trestní stíhání a je na místě nemajetkovou újmu žalobci vzniklou odškodnit v penězích. Ani žalovaná nezpochybňovala, že se žalobci má finančního zadostiučinění dostat, když mu dobrovolně před podání žaloby vyplatila 200 000 Kč. Žalovaná navrhla ke srovnání případ, v němž bylo přiznáno 148 500 Kč, žalobce navrhl případ, v němž bylo přiznáno 75 000 Kč, nicméně požadoval přibližně sedminásobek této částky s ohledem na závažnější průběh a delší dobu trvání, jakož i ohrožení vyšší trestní sazbou u žalobce. Soud již výše předeslal, že bere v úvahu, že žalobce byl samostatně odškodněn za nepřiměřenou délku trestního řízení částkou 189 834 Kč. To však neznamená, že k délce trestního řízení není na místě přihlédnout v určité míře i při stanovení výše odškodnění za újmu způsobenou trestním stíháním. Soud totiž v rámci kritéria význam řízení nijak nezohlednil presumovaný význam řízení pro žalobce. Tento aspekt, tedy vliv délky řízení na intenzitu prokázaných zásahů do osobnostních sfér, je na místě zhodnotit v rámci úvah o výši odškodnění v souvislosti s trestním stíháním. I v případu navrženém žalobcem byl tamní poškozený samostatně odškodněn za nepřiměřenou délku řízení. Případ, který navrhl žalobce je srovnatelný, neboť šlo rovněž o příslušníka , anonymizováno, , dokonce se v řadě aspektů dopady trestního stíhání podobají. Případ žalobce je však v porovnání s tímto případem závažnější, neboť žalobce byl ohrožen mnohem přísnějším trestem odnětí svobody, zásahy do osobnostních sfér trvaly delší dobu a trestný čin žalobce byl co do své podstaty a povahy mnohem závažnější. Případ, který navrhla žalovaná se rovněž v některých znacích podobá, kdy šlo také o příslušníka , anonymizováno, , rovněž došlo k pravomocnému odsouzení před definitivním zproštěním obžaloby. Nicméně trestné činy byly méně závažné, hrozil mnohem nižší trest odnětí svobody a trestní stíhání trvalo významně kratší dobu. Obecně totiž lze říci, že trestní stíhání trvající kolem tří či čtyř let je v každém případě dlouhé, nicméně s porovnání s očekávanou délkou lidského života představuje časový úsek, který je na hranici toho, co lze považovat za ještě přijatelný zásah. Pokud však trestní stíhání trvá prakticky téměř čtyřnásobně dlouhou dobu, v tomto případě více než 12 let, je třeba i obecně méně závažné dopady považovat za významné právě proto, že trvají velmi dlouhou dobu. V případech, které vybral soud, sice nešlo o policisty, ale šlo rovněž o veřejné činitele, kteří se trestné činnosti měli dopustit v rámci výkonu veřejné funkce. Soud vybral případy, kdy byly tamní poškození ohroženi shodnou trestní sazbou 3 až 10 let odnětí svobody. Trestní stíhání opět trvalo kratší dobu, v prvním případě 38 měsíců, v druhém případě necelých 5 let. V druhém případě se tamní poškozený sice domáhal i odškodnění za nepřiměřenou délku řízení, nicméně ta mu přiznána nebyla. Některé dopady byly závažnější v druhém případě, kdy byl tamní žalobce ohrožen extrémně vysokým požadavkem na náhradu škody a věc byla významně medializována. Z porovnání případů je zjevné, že případ navržený žalovanou nedosahuje intenzity zásahů, jimiž byl žalobce vystaven, kdy částka by byla odpovídající za situace, kdy trestní stíhání by trvalo kolem tří až čtyř let. Matematické násobení, jak navrhoval žalobce, neodpovídá způsobu, jakým má být o výši odškodnění uváženo, neboť zohledňuje jen prvek času. Pokud by žalobce nebyl samostatně odškodněn i za nepřiměřenou délku trestního řízení, soud by uvažoval o odškodnění blížící se žalobcem požadovaných 500 000 Kč. V situaci, kdy žalobce byl již samostatně odškodněn za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního řízení částkou blížící se 200 000 Kč, je na místě toto zohlednit. Jak však soud vysvětlil výše, nikoli plně, neboť odškodnění za újmu z nepřiměřené délky řízení odškodňuje výlučně nejistotu spojenou se stále nekončícím řízením. Trestní stíhání však do života stíhané osoby vnáší dopady další, které se délkou řízení, a tím více, je-li nepřiměřená, prohlubují.37. Soud tak za přiměřené a spravedlivé zadostiučinění odpovídající všem individuálním okolnostem posuzovaného případu považuje částku 350 000 Kč. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, a poukázali na to i účastníci, že jednomu ze spoluobžalovaných žalobce , anonymizováno,  bylo ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 47 C 26/2025 soudem přiznáno nad rámec žalovanou poskytnuté částky 200 000 Kč dalších 100 000 Kč. Soud však není částkou, která byla přiznána v jiném dosud nepravomocně skončeném řízení vázán. Úvaha soudu o výsledné výši odškodnění je postavena na komplexním zhodnocení všech relevantních skutečností a obecně se nijak nepříčí spravedlivému uspořádání věcí, pokud obžalovaní ve stejné věci jsou odškodněni jinou částkou. Nad rámec dopadů, které se presumují u každé trestně stíhané osoby, je základem pro stanovená výše odškodnění zejména prokázaný rozsah a intenzita dopadů do jednotlivých osobnostních sfér toho kterého poškozeného. Jelikož žalovaná žalobci v rámci předběžného projednání nároku přiznala a vyplatila částku 200 000 Kč, přiznal soud žalobci zbývajících 150 000 Kč (výrok I). Požadavek na zaplacení dalších 150 000 Kč soud jako nedůvodný zamítl (výrok II).38. Nárok ve výši 104 437 Kč soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného trestního řízení.39. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.40. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.41. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne , datum, ) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.42. Trestní řízení trvalo vůči žalobci od , datum, , kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum,  do , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v , adresa,  ze dne , datum, , kterým byla věc žalobce postoupena do přestupkového řízení, přibližně 12 let a 2 měsíce. V řízení sice nelze nalézt období zjevné nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, kdy je zjevné, že řízení bylo složité zejména po skutkové, procesní i právní stránce, o čemž svědčí, že v řízení vystupovalo i více obviněných. Při komplexním pohledu na řízení, jehož celková délka přesáhla 12 let, nelze dobu trestního řízení i přes jeho složitost mít za přiměřenou, když se jedná i o řízení, ve kterém má být postupováno s nejvyšším urychlením.43. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz např. Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý rok řízení, přičemž za první dva roky náleží odškodnění v poloviční výši (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná). Z judikatury Nejvyššího soudu lze vysledovat, že horní hranice doporučeného rozmezí je soudy přiznávána v řízení o extrémních délkách 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011, či věc řešenou Nejvyšším soudem pod sp.zn. 30 Cdo 5440/2014, kde byla základní částka 20 000 Kč/rok přiznána u řízení, jehož délka přesahovala 23 let). Základní částka 17 000 Kč byla přiznána v řízení trvajícím 16 let (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1612/2009). V posuzované věci trestní řízení trvalo 12 let a 2 měsíce. Za přiměřenou základní sazbu tak soud považuje v tomto případě částku 17 000 Kč za rok řízení, tj. 1 417 Kč za měsíc. I s přihlédnutím k tomu, že trestní věci mají být vyřizovány s co největším urychlením, soud nepoužil sazbu vyšší, neboť extrémní délky posuzované řízení nedosahuje. Pro navýšení základní částky není důvod ani proto, že šlo o řízení trestní, neboť tato okolnost se zohledňuje v rámci kritéria významu řízení pro účastníku. Základní částka se odvíjí primárně a převážně z celkové délky řízení. Není rovněž žádný důvod k tomu, aby nedošlo ke krácení základní částky na polovinu za první dva roky řízení. Tento druh nesprávného úředního postupu se odškodňuje bez ohledu na to, zda osoba chtěla být účastníkem řízení, či jak řízení skončilo. Zadostiučinění, které by tak žalobci náleželo, je představováno částkou 189 834 Kč 11 x 17 000 + 2 x 1 417, kdy je však nutno tuto částku modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk.44. Z hlediska kritéria složitosti soud shledal, že řízení bylo složité po procesní, právní i skutkové stránce. V řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování (když o rozsáhlosti dokazování vypovídá i obsah spisu), a to jak listinnými důkazy, tak svědeckými výslechy včetně opakovaného znaleckého zkoumání a odborného vyjádření. Ve věci též proběhla konfrontace mezi poškozeným a obžalovanými. Žalobci bylo nejprve kladeno za vinu spáchání zločinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku spáchaných ve spolupachatelství a později, po změně právní kvalifikace, spáchání zločinu mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149 odst. 1, 2 písm. a) a d) trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. e) trestního zákoníku. Spolu s žalobcem byli stíháni další 2 obvinění, což se podílelo i na procesní složitosti. Soud opakovaně rozhodoval např. o svědečném, o stížnostech obviněných, o návrzích na doplnění dokazování, o ustanovení znalce, o znalečném, obviněným byly opakovaně zasílány výzvy k odstranění vad odvolání. V rámci kritéria složitosti se zohledňuje i počet soudních instancí, na kterých byla věc projednávána. Věc se vůči žalobci (a dalším spoluobžalovaným) vedla na třech stupních soudní soustavy, ve věci rozhodoval ve věci samé nalézací soud pětkrát, odvolací soud šestkrát, Nejvyšší soud jedenkrát Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Podávání opravných prostředků je právem účastníků a doba potřebná k jejich (bezprůtažné) administraci je očekávatelným prodloužením řízení, s nímž musí účastníci počítat. Soud však současně z průběhu řízení zjistil, že ve vícero případech bylo rozhodnutí nalézacího soudu odvolacím soudem zrušeno pro tzv. kvalifikované vady. Za této situace se doba nutná k vyřízení opravného prostředku přičítá plně k tíži žalované a základní části se v tomto rozsahu nesnižuje. Již první odvolací usnesení ze dne , datum,  vytklo nalézacímu soudu porušení § 219 odst. 3 t. ř., když nebyl vyžádán souhlas státního zástupce a obžalovaných se čtením protokolu, neboť mezi hlavními líčeními uběhla dlouhá doba. Nalézací trestní soud tak neprovedl důkazy zákonným způsobem. Odvolací soud dal závazný pokyn provést hlavní líčení znovu. V dalším zrušovacím usnesení ze dne , datum,  odvolací soud vytkl nalézacímu soudu, že zcela ignoroval výslovný pokyn v rozhodnutí odvolacího soudu ze dne , datum, , když pouze přečetl protokoly, ale nekonal hlavní líčení. Zároveň uložil soud prvního stupně závazný pokyn k novému provedení hlavního líčení. Dalším zrušovacím usnesením ze dne , datum,  odvolací soud vedle zrušení odsuzujícího rozsudku rovněž nařídil, aby věc projednal a rozhodl jiný senát. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně se již potřetí dopustil stejného pochybení podle § 219 odst. 3 t.ř., když hlavní líčení neprovedl znovu. Vina obžalovaných tak byla vyslovena bez důkazů, když nezákonně provedené důkazy jsou pro rozhodnutí o vině a trestu nepoužitelné. Odvolací soud konstatoval, že opakovaným nerespektováním závazných pokynů odvolacího soudu, zatížil soud prvního stupně řízení průtahy (k otázce, že instančnost řízení, která je posuzována v rámci kritéria složitosti věci ve smyslu § 31a odst. 3 OdpŠk, nemůže být vykládána v neprospěch poškozeného, byla-li nepřiměřená délka řízení způsobena opakovaným posuzováním věci na jednotlivých stupních soudní soustavy, jež lze v konkrétní věci přičíst k tíži soudům srov. nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 1303/21). Ostatní případy, kdy bylo rozhodnutí nižšího soudu zrušeno, včetně kasačního zásahu Nejvyššího soudu nelze pod kvalifikované důvody podřadit. Samotná skutečnost, že soud (odvolací nebo Nejvyšší) měl jiný názor na rozsah zjišťování skutkového stavu, či na jeho právní posouzení kvalifikovaný důvod nezakládá. Zaujímání právních názorů je podstatou soudnictví a nesprávný úřední postup nepředstavuje. Celkově za toto kritérium soud základní částku snížil o 25 % (z toho pouze o 5 % za instančnost ze shora popsaných důvodů).45. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud shledal, že trestní řízení probíhalo v zásadě plynule, nicméně se vyskytla období nečinnosti od , datum,  do , datum, , od , datum,  do , datum, , od , datum,  do , datum,  a od , datum,  do , datum, . Se zřetelem na zjištěná období nečinnosti nelze takový postup soudu označit jako zcela plynulý a koncentrovaný. Nadto nelze odhlédnout, že odvolací soud opakovaně rušil rozhodnutí soudu I. stupně, přičemž dvakrát se tak pro nerespektování závazného právního názoru a jednou pro provedení dokazování nezákonným způsobem (k tzv. kvalifikované kasaci srov. závěry NS sp.zn. 30 Cdo 3673/2021). O závažnosti vad svědčí i pokyn odvolacího soudu, aby věc projednal jiný senát. S přihlédnutím k uvedenému proto soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 25 %, jakkoli se již postup orgánů státu projevil v závěru o nepřiměřenosti délky řízení a nutnosti odškodnit žalobce v penězích.46. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Hlavních líčení se žalobce účastnil, z celou dobu řízení žádal o odročení pouze třikrát. Řízení nijak nekomplikoval. Jeho chování tak soud vyhodnotil jako neutrální a nijak základní částku pro toto kritérium nemodifikoval.47. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován i u řízení trestního. V případě současného odškodňování nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení a za nezákonné trestní stíhání je třeba skutečně postupovat tak, aby odškodnění nebylo poskytnuto duplicitně. Nejistota z výsledku trestního stíhání se totiž prolíná do života obviněného nebo obžalovaného a může umocňovat následky, které má trestní stíhání v jeho životě. Komentářová literatura uvádí, že v souvislosti s typově zvýšeným významem je třeba dbát na to, aby zadostiučinění za tutéž újmu nebylo poskytováno duplicitně. To platí zejména u trestního stíhání, které je typově řízením se zvýšeným významem, pokud se však vedle přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení domáhá poškozený i odškodnění za samotné trestní stíhání (nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání), případně i vykonanou vazbu (rozhodnutí o vazbě), nebude zpravidla důvod ještě navyšovat odškodnění za nepřiměřenou délku řízení o jeho typově vyšší význam, jakkoliv jinak nelze pominout, že v případě každého z těchto samostatných nároků plynutí času zvyšuje míru pociťované újmy odlišného charakteru (nejistota ohledně výsledku řízení oproti narůstajícímu morálnímu poškození osobnosti obviněného a narušení jeho života oproti zbavení osobní svobody) [srov. Bičák, V. § 31a (Zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu). In: Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, str. 343]. Soud proto nenavyšoval základní částku pro jinak (pokud se žalobce domáhal toliko odškodnění nemajetkové újmy z délky řízení) typově zvýšený význam řízení, neboť kritérium délky řízení plně zohlednil při úvaze o výši zadostiučinění za újmu způsobenou samotným trestním stíháním.48. Soudu je z jeho úřední činnosti známo, že ve věci jednoho ze spoluobžalovaných žalobce , anonymizováno,  ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 47 C 26/2025 soud dospěl k závěru, že částka přiznaná žalovanou za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení je dostačující. Soud se od tohoto rozhodnutí odchýlil proto, že dospěl k závěru, že v dříve rozhodované věci nebyla v potřebné míře zohledněna v rámci kritéria složitosti (v jehož rámci se posuzuje i počet soudních instsncí) skutečnost, že v trestním řízení docházelo opakovaně ke kvalifikované kasaci, v důsledku čehož nelze žalobci přičítat v plném rozsahu k tíži snížením základní částky jinak objektivní skutečnost projednávání věci na vícero stupních soudní soustavy.49. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé trestní řízení náleží žalobci ve výši 189 834 Kč bez modifikace, tj. právě 189 834 Kč. Jelikož žalovaná žalobci již poskytla částku 145 563 Kč, přiznal soud žalobci zbývajících 46 271 Kč (výrok I). Ve zbytku, tedy ohledně částky 58 166 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).50. Nárok ve výši 133 516 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu škody ve formě ušlého výdělku vzniklé v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím – pravomocným odsuzujícím rozsudkem, který byl později Nejvyšším soudem zrušen pro nezákonnost. Žalobce tvrdil, že v důsledku pravomocného odsouzení bylo nevyhnutelné skončení jeho služebního poměru u , anonymizováno,  ČR. V souvislosti s tím, že se ucházel o pracovní místo v , právnická osoba, , chtěl, aby jeho služební poměr skončil co nejdříve. Současně poukázal na to, že s ohledem na pravomocné odsouzení mu rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru mohlo být doručeno kdykoli poté. Žalobce se náhrady domáhal za měsíce červenec až říjen , Anonymizováno,  a leden až duben , Anonymizováno,  a červen až srpen , Anonymizováno, , tedy celkem za 11 měsíců, a to vždy ve výši rozdílu mezi původně dosahovaným výdělkem u , anonymizováno,  ve výši 43 370 Kč a nižším výdělkem v těchto měsících dosahovaným.51. Soud dospěl k závěru, že v řízení byl prokázán odpovědnostní titul státu v podobě nezákonného rozhodnutí – pravomocného odsuzujícího rozsudku, který byl posléze v dovolacím řízení zrušen Nejvyšším soudem, i škoda v podobě ušlého zisku, neboť bylo prokázáno, že v posledním kalendářním čtvrtletí u , anonymizováno,  dosáhl žalobce průměrného hrubého měsíčního výdělku 43 370 Kč (44 294 + 43 008 + 42 809/3). Jak výše uvedeno v závěru o skutkovém stavu, prokázaná výše rozdílu mezi průměrným výdělkem u , anonymizováno,  a podporou v nezaměstnanosti (červenec 2022) a výdělkem dosahovaným u , právnická osoba,  je v jednotlivých měsících následující:měsíchrubá mzdaušlý výdělekČervenec , Anonymizováno15 590,00 Kč27 780,00 KčSrpen , Anonymizováno26 551,00 Kč16 819,00 KčZáří , Anonymizováno27 581,00 Kč15 789,00 KčŘíjen , Anonymizováno28 570,00 Kč14 800,00 KčLeden , Anonymizováno30 854,00 Kč12 516,00 Kč, adresa31 153,00 Kč12 217,00 KčBřezen , Anonymizováno30 680,00 Kč12 690,00 KčDuben , Anonymizováno30 260,00 Kč13 110,00 Kč, adresa38 965,00 Kč4 405,00 KčČervenec , Anonymizováno41 553,00 Kč1 817,00 KčSrpen , Anonymizováno41 897,00 Kč1 473,00 KčCelkem: 133 416,00 Kč52. Z hlediska příčinné souvislosti bylo prokázáno, že odsuzující rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Podle § 42 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve rozhodném znění (dále jen „zákon o služebním poměru“), příslušník musí být propuštěn, jestliže byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně. Podle odstavce 1 písm. m) cit. ustanovení příslušník musí být propuštěn, jestliže požádal o propuštění. Podle odstavce 5 písm. a) cit. ustanovení při propuštění příslušníka podle odstavce 1 písm. a) až k) skončí jeho služební poměr dnem doručení rozhodnutí o propuštění. Podle odstavce 5 písm. c) cit. ustanovení při propuštění příslušníka podle odstavce 1 písm. m) skončí jeho služební poměr uplynutím 2 kalendářních měsíců následujících po dni doručení žádosti o propuštění, jestliže služební funkcionář nerozhodne na základě žádosti příslušníka o době kratší. Bylo nesporné, že služební poměr žalobce skončil na základě jeho žádosti ze dne , datum,  dnem , datum, , když o skončení v co nejkratší době žalobce požádal. Ze shora citované právní úpravy se podává, že každý příslušník může kdykoliv požádat o propuštění ze služebního poměru, přičemž služební funkcionář mu musí vyhovět s tím, že služební poměr přímo ze zákona skončí po uplynutí 2 měsíců plynoucích ode dne následujícího po dni doručení žádosti, ledaže příslušník požádá o skončení služebního poměru v době kratší a služební funkcionář žádosti příslušníka vyhoví. Služební poměr žalobce by tak skončil uplynutím dne , datum, . V této souvislosti však soud poukazuje i na 42 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru. Bez ohledu na žádost žalobce s ním totiž musel služební funkcionář ukončit služební poměr propuštěním z důvodu pravomocného odsouzení. V takovém případě ze zákona končí služební poměr dnem doručení rozhodnutí o propuštění. Je třeba přisvědčit žalobci, že doručení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru mohl očekávat kdykoliv. Žalobce tak nemohl na běh dvouměsíční lhůty spoléhat. Nelze přisvědčit žalované, že standardní žádostí bez žádosti o zkrácení dvouměsíční lhůty, se žalobce mohl zcela vyhnout skončení služebního poměru dříve. Důvody propuštění stojí vedle sebe, přičemž žádost žalobce o propuštění ze služebního poměru nevylučovala možnost služebního funkcionáře propustit žalobce ze služebního poměru kdykoli po , datum, . Ze sledu událostí lze usuzovat, že s ohledem na žádost žalobce o propuštění ze služebního poměru v době co možná nejkratší, neměl služební funkcionář důvod postupovat podle § 42 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru. Za nastalé situace, kdy není možné zcela přesně zjistit, kdy by služební poměr žalobce skončil, nebýt jeho žádosti o propuštění, kdy nelze prokázat něco, co se nestalo, se jeví soudu jako spravedlivá následující úvaha. Služební poměr žalobce, pokud by o propuštění nepožádal, by patrně skončil někdy v průběhu měsíce července, nanejvýš srpna , Anonymizováno, . Sporné tak jsou právě dva měsíce červenec a srpen , Anonymizováno, , kdy mohl za obvyklého běhu událostí služební poměr žalobce skončit. Žalobce požadoval náhradu již za měsíc červenec , Anonymizováno, , žalovaná, byť se nároku formálně bránila jako celku, se bránila se především náhradě za měsíce červenec a srpen , Anonymizováno, . Soud jako spravedlivé řešení považuje přiznání náhrady počínaje měsícem srpnem , Anonymizováno, . Za další období od září , Anonymizováno,  je příčinná souvislost prokázána, neboť v září , Anonymizováno,  by již služební poměr žalobce jistě netrval a nebylo by ani spravedlivé po žalobci požadovat, aby pasivně vyčkával, až mu bude doručeno rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru. Žalobce si naopak aktivně práci našel a je zjevné, že ve zbylých měsících dosahoval i vyššího výdělku, tudíž žádnou náhradu nepožadoval, jak se strana žalující vyjadřovala i v průběhu řízení.53. V souhrnu tak soud ohledně tohoto nároku žalobě vyhověl co do částky 105 636 Kč (po odečtení částky požadované za měsíc červenec , Anonymizováno,  – 27 780 Kč, výrok I). Ohledně částky 27 780 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).54. Nárok ve výši 260 919 Kč soud posoudil jako nárok na náhradu škody v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím – pravomocným odsuzujícím rozsudkem, který byl později Nejvyšším soudem zrušen pro nezákonnost. Žalobce tvrdil, že v důsledku pravomocného odsouzení si našel novou práci strojvedoucího u , právnická osoba, , kdy ovšem podmínkou výkonu takové práce bylo absolvování , právnická osoba, . Bez jeho absolvování by žalobce mohl vykonávat pouze nekvalifikovanou práci, při níž by nedosahoval potřebného výdělku. Součástí nástupu do pracovního poměru u , právnická osoba,  tak by i závazek k setrvání u zaměstnavatele , právnická osoba,  po stanovenou dobu se sankcí v podobě úhrady poměrné části nákladů na kvalifikační kurz odpovídající nesplněné době ujednaného minimálního trvání pracovního poměru. Žalobce argumentoval, že k , právnická osoba,  nastoupil jen proto, že si musel po propuštění od , anonymizováno,  najít jinou práci a že od , anonymizováno,  by jinak dobrovolně, nebýt pravomocného odsouzení, neodešel. Od , právnická osoba,  odešel proto, že se chtěl vrátit k policii poté, co pominuly překážky, tedy co bylo jeho dovolání vyhověno a trestní věc postoupena do přestupkového řízení. Žalovaná se bránila poukazem na to, že jednak závazek setrvání u , právnická osoba,  byl dobrovolným rozhodnutím žalobce, jednak se dobrovolně rozhodl pracovní poměr ukončit, ač věděl, že mu závazek v podobě povinnost uhradit poměrnou část nákladů vynaložených na jeho rekvalifikaci vznikne.55. Soud dospěl k závěru, že v řízení byl prokázán odpovědnostní titul státu v podobě nezákonného rozhodnutí – pravomocného odsuzujícího rozsudku, který byl posléze v dovolacím řízení zrušen Nejvyšším soudem, i skutečnost, že žalobci v souvislosti s tím že rozvázal pracovní poměr s , právnická osoba,  vznikl závazek v žalobou požadované výši. Nesporné bylo, že se žalobce počínaje dnem , datum,  do služebního poměru u , anonymizováno,  ČR vrátil. Spor se tak vedl o právní posouzení věci, tedy zda jsou splněny všechny předpoklady pro vyvození odpovědnosti státu za škodu, tedy zda žalobci vznikla škoda a pokud ano zda je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím. Nejvyšší soud v dnes již konstantní judikatuře stanovil, že škodou se rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi, a je tedy napravitelná poskytnutím majetkového plnění, především poskytnutím peněz k uvedení věci do předešlého stavu (NS ČR Cpj 87/70, Rc 55/1971, s. 151). Pojmovým znakem škody je tedy zásah do majetkové sféry poškozeného. Jinými slovy tak lze říci, že škoda nevznikne, pokud k zásahu do majetkové sféry poškozeného nedojde, případně poškozený získá za své plnění protihodnotu. V tomto případě bylo prokázáno, že žalobce získal u , právnická osoba,  kvalifikaci pro profesi strojvůdce. Jak bylo prokázáno (účastnickým výslechem), získal žalobce u , právnická osoba,  průkaz strojvedoucího, jenž kvalifikačně opravňuje po dobu deseti let získat práci na této pozici, nicméně u každého dopravce, ke kterému by nastoupil, by si musel dělat zvlášť zkoušky na každou konkrétní lokomotivu. Na první pohled by se věc jevila tak, že žalobce získal za částku, jejíž poměrnou část 260 919 Kč aktuálně splácí, protiplnění ve formě kvalifikace, a tudíž mu žádná škoda nevznikla. Dle soudu by se však jednalo o zjednodušující pohled, který by nereflektoval další podstatné okolnosti případu. Předně, žalobce sám od , anonymizováno,  ČR odejít nechtěl a soud uvěřil, že by dobrovolně neodešel. O tom zjevně svědčí to, že se žalobce ihned poté, co to bylo možné, do řad , anonymizováno,  (od , datum, ) vrátil. Žalobci po propuštění ze služebního poměru nezbylo než si hledat jinou práci. Tuto práci si žalobce našel, přičemž po něm nelze požadovat, aby vykonával práci nekvalifikovanou, k níž by sice nemusel uzavírat žádnou kvalifikační dohodu, ale v níž by dosahoval nižšího výdělku. Žalobce nemohl vědět, jak Nejvyšší soud rozhodne o jeho dovolání, ani jak celé jeho trestní stíhání dopadne. Tomu koresponduje i účastnická výpověď, kdy žalobce uvedl, že se jeho život přeorientoval na , právnická osoba,  a jeho pracovní plány do budoucna s tímto zaměstnavatelem byly spojeny. Žalobci nelze vytýkat, ani mu klást k tíži, že poté, co jeho trestní stíhání skončilo a nic mu nebránilo v návratu k policii, využil nabídky a do služebního poměru počínaje dnem , datum,  opět nastoupil. Soud toto považuje naopak za naplnění zásady restitutio in integrum, tedy „uvedení v původní stav“, kdy se žalobce snažil dostat do stejné situace, v níž se nacházel před vznikem škodné události. Aby obnovení původního stavu bylo úplné, je třeba, aby i žalovaná nahradila žalobci škodu, kterou mu způsobila.56. Ústavní soud se ve své nálezové judikatuře hlásí k principu plné náhrady škody. Má-li být stát skutečně považován za materiální právní stát, musí nést odpovědnost za jednání svých orgánů. Odpovědnost státu za jeho nezákonná rozhodnutí je totiž neodmyslitelně spjata s důvěrou lidí v právo - jen těžko lze vyžadovat jednání jednotlivců s důvěrou v zákonnost rozhodnutí státu, kdyby nebylo garantováno právo na náhradu škody v případech, kdy se ukáže, že domněnka zákonnosti byla vyvrácena (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3005/14, bod 14; II. ÚS 590/08, či II. ÚS 3750/11, bod 16). Tato východiska se projevují v čl. 36 odst. 3 Listiny, z něhož plyne právo jednotlivce na náhradu škody od státu v případě nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Účelem institutu odpovědnosti za škodu a z něho vyplývající povinnosti k náhradě způsobené škody je snaha o vytvoření či znovuobnovení stavu, který existoval před vznikem škody. Takového účelu může být dosaženo jedině reparací veškeré vzniklé škody vzniknuvší v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem (srov. nález Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 795/16, bod 25). Ústavní soud v minulosti také uvedl, že účelem čl. 36 odst. 3 Listiny je odčinění újmy v takovém rozsahu, aby negativní následky nezákonného rozhodnutí (nesprávného úředního postupu) orgánu veřejné moci ve vztahu k poškozenému „byly zcela eliminovány nebo alespoň v maximální možné míře minimalizovány“ (nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 124/03). Nahrazení veškeré majetkové hodnoty, která by poškozenému za normálního běhu věcí náležela, ale v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím (nesprávným úředním postupem) o ni přišel, je podstatou principu tzv. plné náhrady způsobené újmy (srov. nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2410/23, bod 35). Soud při posuzování nároků uplatňovaných podle zákona o odpovědnosti státu za škodu musí mít na paměti ústavní původ těchto nároků a jejich zakotvení v čl. 36 odst. 3 Listiny. Zákon samotný ani jeho aplikace nemůže ústavně zaručené právo na náhradu škody vyprázdnit, a to ani v jeho dílčím aspektu. Stejně tak aplikací podústavních předpisů nesmí dojít, přímo ani nepřímo, k omezení či zúžení rozsahu tohoto základního práva (srov. nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 4227/12, bod 15). Pro nalézání práva v každém jednotlivém případě je rovněž nezbytné vycházet z jeho individuálních okolností a rozměrů. Mnohé případy a jejich specifické okolnosti mohou být značně komplikované a netypické. To však nevyvazuje obecné soudy z povinnosti udělat vše pro dosažení spravedlivého řešení, případně docílit alespoň takového řešení, které bude co nejméně nespravedlivé (srov. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 4227/12, bod 17; I. ÚS 2050/11 či I. ÚS 320/06).57. Veden závěry nálezové judikatury soud posoudil i nárok žalobce na zaplacení částky 260 919 Kč a dospěl k závěru, že je důvodný. Předně soud dospěl k závěru, že žalobce prokázal, že po celou dobu usiloval o návrat k původní profesi, tedy k práci příslušníka policejního sboru. Ve světle tohoto snažení žalobce je třeba důvodnost nároku posuzovat. Protihodnota získaná absolvováním , právnická osoba,  a získání oprávnění strojvůdce na dobu 10 let se v tomto světle soudu jeví jako pouze hypotetická. Žalobci by k něčemu sloužila, a tedy by mu vytvořila odpovídající protihodnotu pouze, pokud by v obdobné práci pokračoval, resp. vůbec chtěl pokračovat. Příkladmo za situace, kdy by odešel od , právnická osoba,  na jinou obdobnou práci. V takovém případě by jistě bylo správné a spravedlivé učinit závěr o neexistenci škody. Nelze však po žalobci ani spravedlivě požadovat, aby se k práci k policii vrátil až po splnění závazku u , právnická osoba, . Dle soudu tak je prokázán vznik škody na straně žalobce. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti, žalované nelze přisvědčit v tom, že by jednání žalobce byla zcela dobrovolné. Nebýt nezákonného rozhodnutí (odsuzujícího rozsudku), žalobce by ze služebního poměru propuštěn nebyl, nehledal by si práci u , právnická osoba,  a nepodepisoval by kvalifikační dohodu. Učiněný závazek v podobě setrvání žalobce v pracovním poměru u , právnická osoba,  po sjednanou dobu je proto v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem. Rozhodnutí žalobce ukončit pracovní poměr u , právnická osoba,  pak je v příčinné souvislosti s odklizením nezákonného rozhodnutí – odsuzujícího rozsudku – zrušujícím rozhodnutím Nejvyššího soudu, neboť bylo prokázáno (účastnickým výslechem), že již poté, co žalobce s dovoláním uspěl, i když trestní stíhání ještě nebylo skončeno, volala žalobci jeho nadřízená a nabídla mu, aby s k práci u , anonymizováno,  vrátil. Definitivně odpadla jakákoli překážka pro návrat žalobce k policii postoupením věci do přestupkového řízení s právní mocí dne , datum, . Dne , datum,  žalobce opět nastoupil k policejnímu sboru, čímž se obnovení původního stavu, který tu byl před pravomocným odsouzením žalobce, završil. Proto je naplněna i podmínka existence příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a vzniklou škodou. V souladu s principem plné náhrady škody je, aby žalobce neutrpěl škodu jen proto, že se snažil navrátit věci do původního stavu, který tu byl před zahájením trestního stíhání. Ze všech uvedených důvodů je nárok žalobce na náhradu částky 260 919 Kč po právu a soud jej žalobci přiznal (výrok I).58. V souhrnu soud žalobě vyhověl (výrok I) co do částky 562 826 Kč (150 000 + 46 271 + 105 636 + 260 919). Ohledně částky 235 946 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).59. Soud přiznal žalobci požadovaný úrok z prodlení v zákonné výši (výrok I.) ze soudem přiznané částky 562 826 Kč od , datum,  do zaplacení. Úrok byl přiznán v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., která byla ke dni , datum,  12 %. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u žalované, když platí, že nárok věřitele na zaplacení úroků z prodlení vzniká podle ust. § 1970 občanského zákoníku tehdy, nesplní-li dlužník svůj peněžitý dluh řádně a včas, tedy je-li v prodlení, a zároveň dle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. K prodlení žalované došlo proto až marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, která začala běžet ode dne uplatnění nároku, tj. dne , datum, , a ode dne následujícího po uplynutí lhůty žalovanou stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení, když lhůta šesti měsíců skončila dnem , datum,  (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001, či dále rozhodnutí NS sp.zn. 30 Cdo 3359/2022, či 30 Cdo 895/2023; tento závěr aprobuje i Ústavní soud, kdy lze poukázat na recentní usnesení ze dne 12.11.2025, sp.zn. I. ÚS 3137/25, odst. 17).60. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Jelikož žalobce uplatnil v řízení celkem čtyři nároky na odškodnění, a to jednak dva nároky na náhradu škody a dva nároky na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu. Celková tarifní hodnota předmětu řízení (na počátku) činí: 150 000 + 46 271 + 260 919 + 133 416 = 590 606 Kč. Žalobce byl úspěšný jednak ohledně obou nároků na odškodnění za nemajetkovou újmu (v tarifní hodnotě 196 271 Kč), neboť i když žalobce nebyl úspěšný v celém rozsahu, rozhodnutí o způsobu a případné výši zadostiučinění závisela na úvaze soudu a dále byl úspěšný ohledně částky 260 919 a 105 636 Kč. Žalovaná byla úspěšná ohledně části nároku na náhradu ušlého výdělku v částce 27 780 Kč. Jelikož neúspěch žalobce byl nepatrný v rozsahu pouze 4,70 %, v němž nepatrně uspěla žalovaná, rozhodl soud o přiznání plné náhrady nákladů žalobci.61. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 8 000 Kč a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), spočívající v odměně advokáta za celkem , hodnota,  úkonů právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby, účast při soudním jednání dne , datum,  přes 2 hodiny a dne , datum,  podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT], a to vždy z tarifní hodnoty 562 826 Kč ve výši à 10 580 Kč [dle § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 9a odst. 4 písm. a) AT, v případě aplikace § 142 odst. 3 o.s.ř. je třeba vycházet nikoliv z částky zažalované, ale z částky přiznané, resp. z částky, v níž byl žalobce v řízení úspěšný, tj. v dané věci z částky 562 826 Kč, srov. NS, sp. zn. 28 Cdo 5183/2014, či MS v Praze sp.zn. 18 Co 264/2025], 5 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 450 Kč za tytéž úkony právní služby, cestovném k soudnímu jednání na trase , adresa, , , adresa,  III – OS P2, , adresa,  a zpět (214 km), učiněné osobním automobilem VW Multivan reg. zn: 7U3 2512 s kombinovanou spotřebou 9,4 l/100 km, palivem NM (na základě doloženého technického průkazu) podle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při ceně paliva 34,70 Kč/l a náhradě za použití vozidla 5,8 Kč/km, dne , datum,  a dne , datum,  vždy 1 939,22 Kč a náhradě za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu dne , datum,  a dne , datum,  vždy ve výši 1 200 za 8 půlhodin na cestě po 150 Kč, to vše zvýšené o náhradu za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 12 900 Kč (21 % ze 61 428,44 Kč), když zástupce žalobkyně je jejím plátcem, což bylo doloženo. Náhradu za závěrečný návrh ze dne , datum,  soud nepřiznal. Podání bylo doručeno soudu dne , datum,  v 18:07:25 hodin, tedy v čase, kdy se s takovým podáním již soud ani žalovaná nemohli řádně seznámit před jednáním konaným následujícího dne , datum,  od 10 hodin. Za této procesní situace tak měl žalobce své vyjádření uvést v souladu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti právě u tohoto jednání srov. závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. 19 Co 208/2025- 123). Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 82 328,44 Kč (74 328,44 + 8 000), a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok IV).‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬‬62. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH02:2026:48.C.31.2025.1","publishedAt":"2026-11-06","decisionAt":"2026-02-24","caseNumber":{"senate":48,"registry":"C","index":31,"year":2025,"pageNumber":176},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Ivo","lastName":"Krýsa","titlesAfter":"Ph.D.,","function":"soudce"},"courtCode":"OSPH02","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 798 772 Kč s příslušenstvím","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"15","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":141,"lexYear":1961,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"42","lexNumber":361,"lexYear":2003,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"5","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"12","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"23","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"171","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"175","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"329","lexNumber":40,"lexYear":2009,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["USLY_ZISK","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE","PRACOVNI_POMER","SPLNENI_ZAVAZKU","NAHRADA_NEMAJETKOVE_UJMY","ODPOVEDNOST_STATU_ZA_SKODU","NEMAJETKOVA_UJMA"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}