{"uuid":"b0462e13-2be9-44a4-9fef-f1e16fff7f6e","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 90 777 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 337 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 337 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Co do částky 18 938 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 938 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, částky 26 502 Kč, úroku ve výši 64,60 % ročně z částky 54 177,48 Kč od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, nejvýše částky 185 529 Kč, se žaloba zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 337 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 45 337 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nII. Co do částky 18 938 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 938 Kč od [datum] do zaplacení, částky 26 502 Kč, úroku ve výši 64,60 % ročně z částky 54 177,48 Kč od [datum] do zaplacení, nejvýše částky 185 529 Kč, se žaloba zamítá.\nIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 90 777 Kč (z toho tzv. nová jistina 64 275 Kč, smluvní pokuta ve výši 26 502 Kč a ve výši 998 Kč, náhrada nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč) s příslušenstvím tak, jak uvedeno v I. a II. výroku tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že jde o dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřené dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na základě které žalovaný obdržel od žalobkyně úvěr ve výši 55 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatky a sjednaným úrokem ve výši 64,6 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 3 221 Kč splatných vždy do každého 14. dne kalendářního měsíce počínaje listopadem 2021, přičemž do zesplatnění zaplatil částku 9 663 Kč, po zesplatnění dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" (v důsledku porušení povinnosti úvěr řádně splácet) již nezaplatil nic. V důsledku prodlení žalovaného také vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky sjednanou ve smlouvě a smluvní pokutu. Dle žalobkyně tato po prošetření úvěruschopnosti žalovaného jeho lustrací v nebankovních registrech klientských informací ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" a NRKI, dále v insolvenčním rejstříku, šetřením dotazníkovým způsobem s doložením příjmů výpisem z běžného účtu žalovaného o příchozí mzdě řádně uzavřela na schopnost žalovaného úvěr splatit, když uzavřela, že žalovaný má volné zdroje ke splácení v měsíční výši 10 140 Kč, přičemž k výdajům uvedeným žalovaným přičetla rezervu 1 000 Kč a zadala objektivně známé zákonné životní minimum. Žalobkyně má za to, že k objektivnímu paušálnímu určení výdajů klienta zcela postačí, jestliže vyjde ze zákonného životního minima (neuvede-li klient částku výdajů vyšší). Dle žalobkyně není částka zákonného životního minima částkou nezbytnou k přežití, ale částkou, jež postačuje k obživě. Na výdajové stránce žalovaný uvedl žalobkyni náklady na bydlení (nájemné a inkaso) částkou 3 000 Kč, což žalobkyně neměla možnost ověřit a vzhledem k tomu, že se nejednalo o zjevně nepřiměřenou částku, nezbylo žalobkyni než prohlášení žalovaného uvěřit. Jde-li o ostatní životní náklady žalovaného, je s nimi dle žalobkyně počítáno v rámci stanovených minimálních výdajů ve výši 3 860 Kč. Žalobkyně také zdůraznila obecnou povinnost klienta jednat ve smluvních vztazích poctivě. V případě nepoctivého jednání spočívajícího v zatajení, či zkreslení výdajů, které žalobkyně nemá možnost ověřit, nemůže v souladu s § 6 občanského zákoníku žalovaný těžit ze své nepoctivosti, k čemuž by došlo, bylo-li by na smlouvu o úvěru nahlíženo jako na absolutně neplatnou. Žalobkyně s odkazem na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III ÚS 4129/18 ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" zdůraznila, že v souladu s ním, v posuzovaném případě jednoznačně uzavřela, že žalovaný vzhledem ke svým příjmům a výdajům nebude mít zjevný problém sjednávaný úvěr splatit, tedy, že splacení úvěru je reálné, tj. že žalovaný je schopný úvěr zaplatit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač byla soudem vyzvána.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalovaného, který se bez omluvy nedostavil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z předložené smlouvy o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" včetně splátkového kalendáře a karty klienta a oznámení o schválení úvěru ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ve spojení s dokladem o vyplacení úvěru ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo prokázáno, že žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zaslala žalovanému (jak prokazuje předložená kopie občanského průkazu žalovaného a předložené výpisy o platbě mzdy na účet žalovaného) na jeho účet (což prokazuje výpis z běžného účtu ve spojení s dokladem o vyplacení úvěru) dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku 55 000 Kč. Jak prokazuje nerozporované tvrzení žalobkyně ve spojení s kartou klienta ke smlouvě, žalovaný zaplatil žalobkyni z titulu této smlouvy celkem částku 9 663 Kč. Z dotazníkového formuláře žalobkyně, který je podepsán číselným kódem, jež však autentičnost obsahu před podpisem neprokazuje, bylo zjištěno, že žalobkyně při šetření úvěruschopnosti žalovaného vycházela z pravidelného příjmů žalovaného ve výši 18 000 Kč měsíčně čistého (což ověřila výpisem z běžného účtu žalovaného o příchozí mzdě v měsících září, červen a červenec 2021). Jde-li o pravidelné výdaje žalovaného, vyšla žalobkyně z částky 3 860 Kč jako životního minima žalovaného, dále z částky 3 000 Kč jako nákladů na nájemné a inkaso. Žalobkyně tak uzavřela, že žalovaný má dostatečnou rezervu ve výši 10 140 Kč ke splacení sjednávaného úvěru. Dále vyšla z toho, že žalovaný dle svého prohlášení měl v domácnosti sám, neměl mít žádné děti, spoření, splátky jiných úvěrů a žádné výdaje na dopravu, kurzy, záliby a podobně. Z prohlášení bylo dále zjištěno, že žalovaný měl uvést svého zaměstnavatele se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" a že bydlí u rodičů. Jak prokazuje tvrzení žaloby a předložené smluvní písemnosti, žalovaný komunikoval se žalobkyní prostřednictvím prostředků elektronické komunikace. Protože zjištění o výdajích ve výši 6 860 Kč z karty hodnocení klienta soud pokládal za zjevně nereálné za stavu, kdy tato karta prokazuje, že žalovaný do zaměstnání z místa bydliště dojíždí, s čímž jsou běžně spojeny výdaje (vzdálenost z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" je 21 km), dále zjevně musí mít obvyklé výdaje na poskytování služeb elektronických komunikací, jestliže se žalobkyní touto cestou komunikoval, především však uvedl vzhledem k obvyklým výdajům na bydlení jednoznačně podhodnocenou částku, jejíž pravdivost žalobkyně nijak neosvědčila (např. čestným prohlášením rodičů o poskytování ubytování žalovanému za tuto částku), vyzval soud žalobkyni po kvalifikovaném poučení dle § 118 a) odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení, zda a jakým způsobem žalobkyně pravdivost prohlášení žalovaného ověřila, včetně označení důkazních prostředků k prokázání doplněných tvrzení. Po tomto poučení žalobkyně setrvala na svém procesním stanovisku o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného a již nic nedoplnila. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" soud shledal výzvu žalovanému k zaplacení celkem částky 64 275 Kč z důvodu smlouvy o úvěru. Předžalobní upomínka ve spojení s poštovním podacím archem dokládá výzvu žalované k zaplacení ještě před podáním žaloby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také„ zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", na který také žalobkyně odkazuje, se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla smlouva o úvěru platně uzavřena z důvodu porušení povinnosti žalobkyně dané § 86 odst. 1 zsu, neboť žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je ve schopnostech žalovaného úvěr řádně splatit bez nezbytnosti druhotného zadlužení. Žalobkyně od žalovaného obdržela informace o pravidelných výdajích, a to vzhledem k cenové hladině v roce 2021 ve zjevně podhodnocené výši, když dle tvrzení žalobkyně podle údaje od žalovaného částka 3 860 Kč měla vyjma nákladů bydlení pokrývat náklady dospělého muže žijícího samostatně na stravu, ošacení, hygienu, dojíždění do zaměstnání, na platby za užívání elektronických komunikací (bez nákladů na případnou zdravotní péči, záliby apod.). Informace o takto nízkých výdajích si žalobkyně nijak neověřila (např. vyžádáním výpisu z běžného účtu, dokladu o výši plateb na elektronické komunikace). Žalobkyně si nijak neověřila ani údaj o podhodnocených výdajích na bydlení, neboť částka 3 000 Kč běžným výdajům na bydlení i ve vlastním objektu neodpovídá (jak shora uvedeno, např. potvrzením od ubytovatelů). Nelze přisvědčit žalobkyni, že při posuzování výdajové stránky rozpočtu úvěrovaného postačí vyjít ze zákonem udávaného životního minima. V souladu se shora citovanou judikaturou sice údaj životního minima může být podpůrným hlediskem při posuzování úvěruschopnosti, nicméně jeho uvedení nezbavuje úvěrujícího zákonné povinnosti posoudit výdaje spotřebitele s odbornou péčí, tj. i se zohledněním informací o reálných běžných výdajích za život v daném čase a místě, které nelze obecně redukovat na zákonem určenou minimální hranici příjmu osoby k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (§ 1 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů), když naštěstí není běžné, že by lidé obvykle byli nuceni vyžít z příjmu zajišťujícího pokrytí jen základních životních potřeb, zvláště, když dojíždí do zaměstnání. Jde-li o odborné posouzení věrohodnosti tvrzení žalovaného o pravidelných výdajích, mohla žalobkyně např. vyjít ze statistických ročenek Českého statistického úřadu, které běžné uvádějí např. průměrné náklady bydlení v daném roce a kraji. Dostalo-li se žalobkyni od žalovaného informací o jeho běžných životních nákladech na hranici základních životních potřeb, jejichž pravdivost nijak neověřovala, neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí v souladu s ustanovením § 86 z.s.u. Porušení povinnosti žalovaným jednat poctivě, nemůže žalobkyni zprostit její zákonné povinnosti neposkytnout úvěr člověku, u něhož dostatečně neověřila jeho schopnost úvěr splatit. V projednávaném případě se přitom žalovaný měl smluvně zavázat v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit celkem částku 154 608 Kč během čtyř let s měsíční platbou ve výši cca 18 % z pravidelného příjmu žalovaného, který sám o sobě je pod průměrným příjmem fyzických osob (v roce 2021 dosahovala průměrná mzda hrubého v ČR dle zjištění Českého statistického úřadu částky 37 839 Kč, viz. stránky Českého statistického úřadu), což vznáší značné pochybnosti o reálnosti splacení dluhu. Nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zsu (k tomu srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 15 Co 246/2022, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 in www. beck online).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. V řízení bylo dále výpisem z běžného účtu žalovaného a dokladu o vyplacení úvěru prokázáno, že žalobkyně na základě neplatně uzavřené smlouvy poskytla žalovanému částku 55 000 Kč, na kterou žalovaný vrátil pouze 9 663 Kč, jak prokazuje tvrzení žalobkyně, nerozporované žalovaným. V důsledku přijetí částky 55 000 Kč bez právního důvodu se tak žalovanému dostalo na úkor žalobkyně bezdůvodného obohacení ve výši 45 337 Kč. Soud proto podle § 2991 občanského zákoníku uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Nárok z bezdůvodného obohacení byl podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku splatný k výzvě žalobkyně ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", k čemuž došlo oznámením o zesplatnění úvěru. Jestliže žalovaný dluh tohoto dne nezaplatil, dostal se podle § 1968 občanského zákoníku do prodlení a je podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve spojení se žalobou (kdy soud nejde nad žalobní návrh) povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení ve výši, jak uvedeno v I. výroku rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Nárok žalobkyně na zaplacení poplatku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty a smluvního úroku byl zamítnut, protože při neplatně sjednané smlouvě o zápůjčce povinnost zaplatit uvedené částky žalovanému z žádné smlouvy, či právního předpisu nevyplývá. Při neplatném sjednání smluvních nároků byly platby od žalovaného placeny na dlužnou jistinu z bezdůvodného obohacení, proto byl zamítnut z důvodu zániku nároku splněním také nárok na část jistiny ve výši 9 663 Kč. Nárok na úrok z prodlení ve výši dle II. výroku tohoto rozsudku byl zamítnut z důvodu nedůvodnosti jistiny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za stavu, kdy více úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 50,06 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 49,94 %).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 90 777 Kč (z toho tzv. nová jistina 64 275 Kč, smluvní pokuta ve výši 26 502 Kč a ve výši 998 Kč, náhrada nákladů v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč) s příslušenstvím tak, jak uvedeno v I. a II. výroku tohoto rozsudku, a to s odůvodněním, že jde o dluh žalovaného ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na základě které žalovaný obdržel od žalobkyně úvěr ve výši 55 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s poplatky a sjednaným úrokem ve výši 64,6 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 3 221 Kč splatných vždy do každého 14. dne kalendářního měsíce počínaje listopadem 2021, přičemž do zesplatnění zaplatil částku 9 663 Kč, po zesplatnění dne [datum] (v důsledku porušení povinnosti úvěr řádně splácet) již nezaplatil nic. V důsledku prodlení žalovaného také vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky sjednanou ve smlouvě a smluvní pokutu. Dle žalobkyně tato po prošetření úvěruschopnosti žalovaného jeho lustrací v nebankovních registrech klientských informací [příjmení] a NRKI, dále v insolvenčním rejstříku, šetřením dotazníkovým způsobem s doložením příjmů výpisem z běžného účtu žalovaného o příchozí mzdě řádně uzavřela na schopnost žalovaného úvěr splatit, když uzavřela, že žalovaný má volné zdroje ke splácení v měsíční výši 10 140 Kč, přičemž k výdajům uvedeným žalovaným přičetla rezervu 1 000 Kč a zadala objektivně známé zákonné životní minimum. Žalobkyně má za to, že k objektivnímu paušálnímu určení výdajů klienta zcela postačí, jestliže vyjde ze zákonného životního minima (neuvede-li klient částku výdajů vyšší). Dle žalobkyně není částka zákonného životního minima částkou nezbytnou k přežití, ale částkou, jež postačuje k obživě. Na výdajové stránce žalovaný uvedl žalobkyni náklady na bydlení (nájemné a inkaso) částkou 3 000 Kč, což žalobkyně neměla možnost ověřit a vzhledem k tomu, že se nejednalo o zjevně nepřiměřenou částku, nezbylo žalobkyni než prohlášení žalovaného uvěřit. Jde-li o ostatní životní náklady žalovaného, je s nimi dle žalobkyně počítáno v rámci stanovených minimálních výdajů ve výši 3 860 Kč. Žalobkyně také zdůraznila obecnou povinnost klienta jednat ve smluvních vztazích poctivě. V případě nepoctivého jednání spočívajícího v zatajení, či zkreslení výdajů, které žalobkyně nemá možnost ověřit, nemůže v souladu s § 6 občanského zákoníku žalovaný těžit ze své nepoctivosti, k čemuž by došlo, bylo-li by na smlouvu o úvěru nahlíženo jako na absolutně neplatnou. Žalobkyně s odkazem na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznila, že v souladu s ním, v posuzovaném případě jednoznačně uzavřela, že žalovaný vzhledem ke svým příjmům a výdajům nebude mít zjevný problém sjednávaný úvěr splatit, tedy, že splacení úvěru je reálné, tj. že žalovaný je schopný úvěr zaplatit.\n2. Ve věci nebyl vydán platební rozkaz. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ač byla soudem vyzvána.\n3. Dne [datum] bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti žalovaného, který se bez omluvy nedostavil.\n4. Soud v řízení rozhodl na základě níže uvedených důkazů.:\n5. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] včetně splátkového kalendáře a karty klienta a oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], ve spojení s dokladem o vyplacení úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru zaslala žalovanému (jak prokazuje předložená kopie občanského průkazu žalovaného a předložené výpisy o platbě mzdy na účet žalovaného) na jeho účet (což prokazuje výpis z běžného účtu ve spojení s dokladem o vyplacení úvěru) dne [datum] částku 55 000 Kč. Jak prokazuje nerozporované tvrzení žalobkyně ve spojení s kartou klienta ke smlouvě, žalovaný zaplatil žalobkyni z titulu této smlouvy celkem částku 9 663 Kč. Z dotazníkového formuláře žalobkyně, který je podepsán číselným kódem, jež však autentičnost obsahu před podpisem neprokazuje, bylo zjištěno, že žalobkyně při šetření úvěruschopnosti žalovaného vycházela z pravidelného příjmů žalovaného ve výši 18 000 Kč měsíčně čistého (což ověřila výpisem z běžného účtu žalovaného o příchozí mzdě v měsících září, červen a červenec 2021). Jde-li o pravidelné výdaje žalovaného, vyšla žalobkyně z částky 3 860 Kč jako životního minima žalovaného, dále z částky 3 000 Kč jako nákladů na nájemné a inkaso. Žalobkyně tak uzavřela, že žalovaný má dostatečnou rezervu ve výši 10 140 Kč ke splacení sjednávaného úvěru. Dále vyšla z toho, že žalovaný dle svého prohlášení měl v domácnosti sám, neměl mít žádné děti, spoření, splátky jiných úvěrů a žádné výdaje na dopravu, kurzy, záliby a podobně. Z prohlášení bylo dále zjištěno, že žalovaný měl uvést svého zaměstnavatele se sídlem v [obec] a že bydlí u rodičů. Jak prokazuje tvrzení žaloby a předložené smluvní písemnosti, žalovaný komunikoval se žalobkyní prostřednictvím prostředků elektronické komunikace. Protože zjištění o výdajích ve výši 6 860 Kč z karty hodnocení klienta soud pokládal za zjevně nereálné za stavu, kdy tato karta prokazuje, že žalovaný do zaměstnání z místa bydliště dojíždí, s čímž jsou běžně spojeny výdaje (vzdálenost z [obec] do [obec] je 21 km), dále zjevně musí mít obvyklé výdaje na poskytování služeb elektronických komunikací, jestliže se žalobkyní touto cestou komunikoval, především však uvedl vzhledem k obvyklým výdajům na bydlení jednoznačně podhodnocenou částku, jejíž pravdivost žalobkyně nijak neosvědčila (např. čestným prohlášením rodičů o poskytování ubytování žalovanému za tuto částku), vyzval soud žalobkyni po kvalifikovaném poučení dle § 118 a) odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení, zda a jakým způsobem žalobkyně pravdivost prohlášení žalovaného ověřila, včetně označení důkazních prostředků k prokázání doplněných tvrzení. Po tomto poučení žalobkyně setrvala na svém procesním stanovisku o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného a již nic nedoplnila. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] soud shledal výzvu žalovanému k zaplacení celkem částky 64 275 Kč z důvodu smlouvy o úvěru. Předžalobní upomínka ve spojení s poštovním podacím archem dokládá výzvu žalované k zaplacení ještě před podáním žaloby.\n6. Podle § 86 odst. 1. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.\n7. Podle § 2991 odst. 1,2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.\n8. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen také„ zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…\n9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US [číslo] ze dne [datum], na který také žalobkyně odkazuje, se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1. zákona [číslo] obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.\n10. V souzeném případě soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že mezi účastníky nebyla smlouva o úvěru platně uzavřena z důvodu porušení povinnosti žalobkyně dané § 86 odst. 1 zsu, neboť žalobkyně s odbornou péčí neposoudila, zda je ve schopnostech žalovaného úvěr řádně splatit bez nezbytnosti druhotného zadlužení. Žalobkyně od žalovaného obdržela informace o pravidelných výdajích, a to vzhledem k cenové hladině v roce 2021 ve zjevně podhodnocené výši, když dle tvrzení žalobkyně podle údaje od žalovaného částka 3 860 Kč měla vyjma nákladů bydlení pokrývat náklady dospělého muže žijícího samostatně na stravu, ošacení, hygienu, dojíždění do zaměstnání, na platby za užívání elektronických komunikací (bez nákladů na případnou zdravotní péči, záliby apod.). Informace o takto nízkých výdajích si žalobkyně nijak neověřila (např. vyžádáním výpisu z běžného účtu, dokladu o výši plateb na elektronické komunikace). Žalobkyně si nijak neověřila ani údaj o podhodnocených výdajích na bydlení, neboť částka 3 000 Kč běžným výdajům na bydlení i ve vlastním objektu neodpovídá (jak shora uvedeno, např. potvrzením od ubytovatelů). Nelze přisvědčit žalobkyni, že při posuzování výdajové stránky rozpočtu úvěrovaného postačí vyjít ze zákonem udávaného životního minima. V souladu se shora citovanou judikaturou sice údaj životního minima může být podpůrným hlediskem při posuzování úvěruschopnosti, nicméně jeho uvedení nezbavuje úvěrujícího zákonné povinnosti posoudit výdaje spotřebitele s odbornou péčí, tj. i se zohledněním informací o reálných běžných výdajích za život v daném čase a místě, které nelze obecně redukovat na zákonem určenou minimální hranici příjmu osoby k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb (§ 1 odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů), když naštěstí není běžné, že by lidé obvykle byli nuceni vyžít z příjmu zajišťujícího pokrytí jen základních životních potřeb, zvláště, když dojíždí do zaměstnání. Jde-li o odborné posouzení věrohodnosti tvrzení žalovaného o pravidelných výdajích, mohla žalobkyně např. vyjít ze statistických ročenek Českého statistického úřadu, které běžné uvádějí např. průměrné náklady bydlení v daném roce a kraji. Dostalo-li se žalobkyni od žalovaného informací o jeho běžných životních nákladech na hranici základních životních potřeb, jejichž pravdivost nijak neověřovala, neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí v souladu s ustanovením § 86 z.s.u. Porušení povinnosti žalovaným jednat poctivě, nemůže žalobkyni zprostit její zákonné povinnosti neposkytnout úvěr člověku, u něhož dostatečně neověřila jeho schopnost úvěr splatit. V projednávaném případě se přitom žalovaný měl smluvně zavázat v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit celkem částku 154 608 Kč během čtyř let s měsíční platbou ve výši cca 18 % z pravidelného příjmu žalovaného, který sám o sobě je pod průměrným příjmem fyzických osob (v roce 2021 dosahovala průměrná mzda hrubého v ČR dle zjištění Českého statistického úřadu částky 37 839 Kč, viz. stránky Českého statistického úřadu), což vznáší značné pochybnosti o reálnosti splacení dluhu. Nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zsu (k tomu srovnej např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. 15 Co 246/2022, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019 sp. zn. 33 Cdo 201/2018 in www. beck online).\n11. V řízení bylo dále výpisem z běžného účtu žalovaného a dokladu o vyplacení úvěru prokázáno, že žalobkyně na základě neplatně uzavřené smlouvy poskytla žalovanému částku 55 000 Kč, na kterou žalovaný vrátil pouze 9 663 Kč, jak prokazuje tvrzení žalobkyně, nerozporované žalovaným. V důsledku přijetí částky 55 000 Kč bez právního důvodu se tak žalovanému dostalo na úkor žalobkyně bezdůvodného obohacení ve výši 45 337 Kč. Soud proto podle § 2991 občanského zákoníku uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni zaplatit.\n12. Nárok z bezdůvodného obohacení byl podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku splatný k výzvě žalobkyně ze dne [datum], k čemuž došlo oznámením o zesplatnění úvěru. Jestliže žalovaný dluh tohoto dne nezaplatil, dostal se podle § 1968 občanského zákoníku do prodlení a je podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a ve spojení se žalobou (kdy soud nejde nad žalobní návrh) povinen zaplatit žalobkyni také úrok z prodlení ve výši, jak uvedeno v I. výroku rozsudku.\n13. Nárok žalobkyně na zaplacení poplatku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty a smluvního úroku byl zamítnut, protože při neplatně sjednané smlouvě o zápůjčce povinnost zaplatit uvedené částky žalovanému z žádné smlouvy, či právního předpisu nevyplývá. Při neplatném sjednání smluvních nároků byly platby od žalovaného placeny na dlužnou jistinu z bezdůvodného obohacení, proto byl zamítnut z důvodu zániku nároku splněním také nárok na část jistiny ve výši 9 663 Kč. Nárok na úrok z prodlení ve výši dle II. výroku tohoto rozsudku byl zamítnut z důvodu nedůvodnosti jistiny.\n14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. za stavu, kdy více úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 50,06 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 49,94 %).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu ve dvojím písemném vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSKD:2023:117.C.4.2023.1","publishedAt":"2023-12-07","decisionAt":"2023-09-12","caseNumber":{"senate":117,"registry":"C","index":4,"year":2023,"pageNumber":null},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Petra","lastName":"Nováková","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSKD","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení částky 90 777 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","PENEZITE_PLNENI","POPLATEK_Z_PRODLENI","SMLOUVA_O_UVERU","SMLOUVA_O_ZAPUJCCE"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}