{"uuid":"b0b613ed-50e7-45f4-87b7-9875dcf6ba8a","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Michaela Nipperta a soudců JUDr. Aleny Bílkové a Mgr. Martina Langhanse, Ph.D. ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o vypořádání společného jmění manželů","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvoláním žalobce a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. prosince 2025, č. j. 14C 170/2008-1411, ve spojení s usneseními Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. února 2026, č. j. 14C 170/2008-1421, a ze dne 17. února 2026, č. j. 14C 170/2008-1422,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje s tím, že finanční hodnota souboru movitých věcí činí 256 280 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů z vypořádaného zaniklého společného jmění manželů částku 3 457 590,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Ve výrocích V. a VI. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"V. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 2. 2026, č. j. 14C 170/2008-1421, se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje s tím, že finanční hodnota souboru movitých věcí činí 256 280 Kč.III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vyrovnání podílů z vypořádaného zaniklého společného jmění manželů částku 3 457 590,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Ve výrocích V. a VI. se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.V. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 2. 2026, č. j. 14C 170/2008-1421, se potvrzuje.VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","justification":[{"texts":[{"text":"1. V záhlaví označeným rozsudkem, ve znění v záhlaví označeného doplňujícího usnesení, soud prvního stupně přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného budovu č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" stojící na pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", zastavěná plocha a nádvoří, zapsanou u Katastrálního úřadu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", pro katastrální území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" na LV č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" (výrok I.). Dále přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného finanční hodnotu souboru movitých věcí původně se nacházejících v rodinném domě č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", popsaných ve znaleckém posudku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jeho doplňku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" znalce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", v hodnotě 262 330 Kč (výrok II.), do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal finanční hodnotu souboru movitých věcí nacházejících se v původním bytě na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", popsaných ve znaleckém posudku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" téhož znalce, ve zjištěné hodnotě 23 150 Kč (výrok III.). Žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil na vyrovnání podílu z vypořádaného zaniklého společného jmění manželů částku 3 710 615,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a současně rozhodl, že žalobkyně i žalovaný jsou povinni zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 52 954,75 Kč (výroky V. a VI.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.). Soud prvního stupně uvedl, že v rozsudku bylo rozhodnuto o vypořádání společného jmění účastníků, avšak opomněl rozhodnout o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ze dne 18. 11. 2008, jíž se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů účastníků. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", který nabyl právní moci dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobkyně učinila předmětem vypořádání zejména rodinný dům č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", postavený na pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", zařízení tohoto domu a solnou jeskyni nacházející se v garáži. Současně uvedla, že pozemky, na nichž je rodinný dům postaven, jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného, neboť finanční prostředky na jejich pořízení získal žalovaný od své matky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Podle žalovaného bylo mezi účastníky dohodnuto, že si žalobkyně ponechá ve svém užívání kompletně zařízený a zrekonstruovaný byt na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", v němž účastníci žili s dětmi ve společné domácnosti. Uvedl, že tento byt žalobkyně získala před uzavřením manželství, avšak byl v nevyhovujícím stavu a žalovaný jej z vlastních prostředků zrekonstruoval a spojil se sousedním bytem. Žalobkyni byt po rozvodu zůstal a žalovaný za provedenou rekonstrukci nepožadoval žádnou kompenzaci. Ve vztahu k rodinnému domu ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalovaný tvrdil, že již od počátku mělo jít o jeho výlučný majetek. Pozemky nabyl do svého výlučného vlastnictví, následně vystupoval jako jediný stavebník a dům podle svých tvrzení financoval z vlastních prostředků, z prostředků získaných prodejem svých osobních věcí a z darů od matky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tvrdil také, že částku 500 000 Kč mu na stavbu poskytl ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", přičemž půjčka byla později splacena. Movité vybavení rodinného domu bylo podle žalovaného pořízeno výlučně z jeho příjmů nebo z darů jeho matky. Žalobkyně podle něj v průběhu manželství nepracovala a žila z jeho příjmů. Po dokončení rodinného domu jej žalovaný krátkodobě pronajímal a příjmy z pronájmu vkládal do společného rozpočtu; po určitou dobu v domě bydlela jeho matka a ke konci manželství také účastníci se svými dětmi. Pokud jde o solnou jeskyni, žalovaný tvrdil, že byla vybudována až po rozvodu za účelem jeho podnikání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný nabyl kupní smlouvou ve formě notářského zápisu ze dne 6. 6. 1994, sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" do svého výlučného vlastnictví pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobkyně v notářském zápisu jako manželka kupujícího prohlásila, že žalovaný pozemek kupuje z finančních prostředků získaných darem od své matky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a že kupovaná nemovitost nebude součástí tehdejšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Podle výpisu z katastru nemovitostí byl ke dni 1. 6. 2023 jako vlastník pozemků i rodinného domu evidován žalovaný. Dále soud prvního stupně zjistil, že dne 26. 7. 2021 došlo k požáru rodinného domu ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Věc byla ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Ze závěrů znaleckého posudku ve věci „Ceny nákladů na demolici rodinného domu č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"“ soud prvního stupně zjistil, že tržní hodnota domu po vydání rozhodnutí o odstranění stavby je 0 Kč. Od pojišťovny ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., u níž byla nemovitost pojištěna, obdržel žalovaný zálohu na pojistném plnění ve výši 300 000 Kč a následně doplatek ve výši 6 882 051 Kč, tedy celkem 7 182 051 Kč. Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že žalovaný ohlásil odstranění stavby rodinného domu a že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", rozhodla dne 26. 7. 2023 o povolení odstranění stavby s termínem do 31. 12. 2023. Z čestného prohlášení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 25. 9. 2025, učiněného zástupkyni žalované, soud prvního stupně zjistil, že po smrti svého manžela a návratu do České republiky v červnu 1997 uhradila ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku 500 000 Kč představující půjčku, kterou měl ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" poskytnout jejímu synovi na nákup materiálu pro stavbu rodinného domu ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Finanční prostředky měla vybrat z banky v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"stát","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z výpisů z daňových přiznání za roky 1995 až rok 2000, soud prvního stupně zjistil, že rodinný dům byl pronajímán pouze v roce 1999 a čtyři měsíce z roku 2000. Co se týče bytu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ulici, bylo zjištěno, že žalobkyně se z předmětného bytu v mezidobí vystěhovala, jej nabyla do vlastnictví ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (jak plyne z kupní smlouvy mezi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 15. 2. 2017). Ze znaleckého posudku č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 16. 7. 2010 znalce ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" doplněného znaleckým posudkem ze dne 5. 1. 2016 soud prvního stupně zjistil hodnotu movitých věcí nacházejících se v domě ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" formou ceny obvyklé a movitých věcí v bytě 3+1 na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Část věcí nebyla žalovaným, jenž domem v současné době disponuje, předložena, resp. v domě v čase ocenění se nenacházela. Celková cena hodnoty movitých věcí nacházejících se v domě ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla stanovena podle posudku na 256 280 Kč. Ze znaleckého posudku téhož znalce č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 5. 1. 2016 soud prvního stupně zjistil hodnotu movitých věcí v bytě 3+1 na adrese ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", ke dni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 23 150 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud prvního stupně posuzoval věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), neboť k rozvodu manželství účastníků došlo dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Vyšel zejména z § 143 odst. 1, § 144, § 149 a § 150 obč. zák.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud prvního stupně uzavřel, že pozemky parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" a parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", nejsou předmětem vypořádání, neboť byly pořízeny z výlučných prostředků žalovaného. Ohledně solné jeskyně dospěl k závěru, že ani ta není předmětem vypořádání, protože byla pořízena až po rozvodu účastníků. Rodinný dům ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" soud prvního stupně považoval za součást společného jmění manželů. Podle soudu prvního stupně z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalovaný stavěl dům pouze pro sebe. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalovaný sám tvrdil, že dům po dostavění pronajímal za účelem zvýšení životní úrovně rodiny a příjmy z pronájmu vkládal do společného rozpočtu, a že účastníci se svými dětmi v domě po určitou dobu bydleli. Proto soud prvního stupně uzavřel, že rodinný dům je součástí společného jmění, a vzhledem k tomu, že jej po rozvodu užíval výlučně žalovaný, přikázal jej do jeho výlučného vlastnictví.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Při stanovení hodnoty rodinného domu soud prvního stupně vyšel z vyplaceného pojistného plnění ve výši 7 182 051 Kč. Přihlédl k tomu, že žalovaný při jednání dne 3. 9. 2025 upřesnil, že tato částka se vztahovala výlučně k nemovitosti, neboť škoda na movitých věcech byla u pojišťovny uplatněna samostatně. Soud prvního stupně nezohlednil případné náklady na odstranění stavby. Stavba do rozhodnutí soudu odstraněna nebyla a případné skutečně vynaložené náklady by představovaly jiný možný nárok žalovaného, který není předmětem tohoto vypořádání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným finančním darům, které měl žalovaný obdržet od své matky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a použít na výstavbu nebo vybavení rodinného domu. Uzavřel, že žalovaný přes výzvu soudu konkrétně a přesvědčivě netvrdil, natož prokázal, jaké konkrétní finanční dary měl od své matky obdržet a na co byly použity. Podle soudu prvního stupně skutková zjištění učiněná z výslechů svědků, tvrzení žalovaného, prohlášení matky žalovaného a předložených listin nevytvářejí přesvědčivý a ucelený obraz o výši a užití poskytnutých darů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud prvního stupně neshledal důvod k disparitě podílů. Žalovaný navrhoval odklon od zásady rovnosti podílů zejména s poukazem na svou zásluhu o rekonstrukci bytu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ulici, o výstavbu rodinného domu, na získání finančních prostředků k těmto účelům, na půjčku od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a na dary od matky. Soud prvního stupně však vyšel z toho, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně v průběhu manželství pečovala o společnou domácnost a o děti, zatímco žalovaný pracoval jako řidič taxislužby. Uzavřel, že žalovaný netvrdil, ani neprokázal takové jednání žalobkyně, které by bylo způsobilé významně ovlivnit majetkovou sféru společného jmění nebo péči o rodinu a odůvodňovalo by nerovnost podílů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání, jímž jej napadl v celém rozsahu. Namítal, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že dům je součástí společného jmění manželů. Poukazoval na kupní smlouvu ze dne 6. 6. 1994 sepsanou ve formě notářského zápisu, jíž nabyl pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", z prostředků darovaných jeho matkou, přičemž žalobkyně v notářském zápisu výslovně potvrdila, že pozemek nebude patřit do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Dále zdůraznil, že ve stavebním povolení byl uveden jako jediný stavebník, sám vystupoval v řízeních týkajících se zápisu budovy do katastru nemovitostí, byl vždy veden jako výlučný vlastník pozemku i domu a výlučně on hradil daň z nemovitých věcí, pojistné a další náklady spojené s domem. Podle žalovaného bylo pro posouzení nabytí vlastnického práva rozhodné, kdo stavbu fakticky uskutečňoval s úmyslem mít ji pro sebe. Žalobkyně se na stavbě nepodílela, nikdy neprojevila vůli stát se vlastnicí domu, dům odmítala a nikdy neusilovala o změnu zápisu v katastru nemovitostí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalovaný dále namítal, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil skutečnost, že rodinný dům byl krátkodobě pronajímán a že v něm po určitou dobu bydlela rodina účastníků. Podle žalovaného byl dům pronajímán pouze jeden rok a čtyři měsíce, což mělo být doloženo daňovými přiznáními, a příjmy z pronájmu měly sloužit k úhradě studia synů. Rodina měla v domě bydlet pouze krátce, přibližně necelý rok, a to v souvislosti se snahou žalovaného zachovat manželství a dohlížet na syny. Tyto skutečnosti podle žalovaného nemohly založit vlastnické právo žalobkyně k domu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Žalovaný nesouhlasil ani se stanovením hodnoty rodinného domu podle vyplaceného pojistného plnění. Namítal, že soud má při vypořádání společného jmění vycházet ze stavu věci ke dni rozhodování soudu, nikoliv ze stavu v době pojistné události nebo z výše pojistného plnění vyplaceného v roce 2022. Poukazoval na znalecký posudek, podle něhož byla tržní hodnota domu ke dni 25. 1. 2023 stanovena částkou 2 764 000 Kč, a na další znalecký posudek, podle něhož náklady na demolici rodinného domu činí ke dni 15. 11. 2023 částku 3 720 600 Kč, takže tržní hodnota domu po vydání rozhodnutí o odstranění stavby je nulová. Podle žalovaného pojistné plnění vyplacené po rozvodu do společného jmění nepatří a nelze je bez dalšího ztotožnit s hodnotou domu při vypořádání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Ve vztahu k movitým věcem žalovaný namítal, že soud prvního stupně bez dostatečného odůvodnění převzal do výroků rozsudku všechny věci uvedené ve znaleckých posudcích ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ačkoli podle žalovaného bylo prokázáno, že část věcí neexistuje, část shořela při požáru, část byla pořízena matkou žalovaného nebo přivezena z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"stát","anonStyle":"ANON"},{"text":" po smrti jejího manžela a část tvoří součást nemovitosti. Poukazoval na výpovědi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", z nichž podle něj plyne, že vybavení rodinného domu pořizovala matka žalovaného. Dále namítal, že doplňující znalecký posudek č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ocenil i věci, které znalec osobně neviděl, k nimž nebyla fotodokumentace ani doklady o nabytí a jejichž existence vycházela toliko z tvrzení žalobkyně. Soud prvního stupně podle žalovaného pochybil také tím, že přikázal finanční hodnotu věcí, které ke dni rozhodování soudu již neexistovaly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalovaný dále brojil proti výši vypořádacího podílu. Uváděl, že tato výše vychází z nesprávně stanovené hodnoty rodinného domu a movitých věcí. Současně namítal, že soud prvního stupně nezohlednil finanční dary od jeho matky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", které podle žalovaného byly v předchozím průběhu řízení uznávány jako vnosy v celkové výši 1 400 000 Kč. Konkrétně poukazoval na částku 500 000 Kč, kterou si měl půjčit od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" na stavbu domu a kterou měla následně za žalovaného splatit jeho matka, dále na částku 900 000 Kč z prodeje chaty v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a na další částky a věci, které měla matka žalovaného poskytnout na stavbu a vybavení domu. Namítal, že soud prvního stupně nehodnotil provedené důkazy ve vzájemných souvislostech a bez dostatečného vysvětlení dospěl k závěru, že tvrzené dary nejsou způsobilé k započtení na vypořádací podíl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. K otázce disparity podílů žalovaný namítal, že soud prvního stupně se dostatečně nezabýval zásluhami účastníků o nabytí a udržení rodinného domu. Tvrdil, že žalobkyně nikdy nepracovala, o nabytí domu se nezasloužila a dům odmítala, zatímco žalovaný vedle výdělečné činnosti zajišťoval výstavbu domu a financoval ji podle svých tvrzení z výlučných prostředků a z darů od své matky. Podle žalovaného bylo namístě zabývat se alespoň disparitou vztahující se k rodinnému domu, případně přikázat tuto položku žalovanému bez povinnosti vyrovnání ve prospěch žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Ve vztahu k nákladům řízení státu žalovaný namítal, že je stále v plném rozsahu osvobozen od soudních poplatků a že soud prvního stupně nerozhodl o odnětí tohoto osvobození. Podle žalovaného proto nebylo možné uložit mu povinnost nahradit České republice náklady řízení. K nákladům řízení mezi účastníky uvedl, že vzhledem k povaze a výsledku sporu, zejména ke svému stanovisku, že rodinný dům do společného jmění nespadá, příp. že jeho hodnota je nulová nebo že je namístě disparita podílů, má za to, že mu má být přiznána náhrada nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pro případ, že by odvolací soud dospěl k závěru, že rodinný dům do společného jmění náleží, navrhl vycházet z jeho nulové hodnoty a přikázat jej do jeho výlučného vlastnictví bez přiznání náhrady žalobkyni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Proti usnesení ze dne 17. 2. 2026, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", jímž byla vyčíslena výše nákladů řízení státu, k jejichž náhradě byli účastníci v záhlaví označeným rozsudkem zavázáni, podala odvolání také žalobkyně. Namítala, že náklady řízení státu má nést výlučně žalovaný. Podle žalobkyně to byl žalovaný, kdo svými tvrzeními o výlučném vlastnictví rodinného domu ve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" zapříčinil, že se musela obrátit na soud a od roku 2008 vést časově i finančně náročný spor o vypořádání společného jmění. Dále uvedla, že žalovaný podle jejího názoru mařil práci soudem ustanovených znalců, podával vůči jejich osobám námitky, podněty a stížnosti, které byly příslušnými orgány jako nedůvodné zamítány. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 105 909,50 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Proti doplňujícímu usnesení ze dne 17. 2. 2026, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", podala žalobkyně rovněž odvolání. Namítala, že nesouhlasí s výrokem, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle jejího názoru měl být žalovaný zavázán k náhradě nákladů řízení a právního zastoupení žalobkyně, neboť to byl výlučně žalovaný, kdo od počátku řízení tvrdil, že rodinný dům č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", je v jeho výlučném vlastnictví a že vůči žalobkyni není ničeho povinen. S ohledem na rozhodnutí soudu prvního stupně a na závěr o zahrnutí rodinného domu do společného jmění měla žalobkyně za to, že byla ve věci plně úspěšná, a navrhla, aby žalovanému byla podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost nahradit jí náklady řízení a právního zastoupení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Žalovaný se k odvoláním žalobkyně vyjádřil tak, že s nimi nesouhlasí. Uvedl, že proti oběma usnesením podal odvolání rovněž on, a odkázal proto na svou vlastní odvolací argumentaci. Má za to, že náhrada nákladů řízení má být přiznána jemu, neboť rodinný dům jako hlavní položka tvrzené masy společného jmění podle jeho názoru do společného jmění nespadá. Poukázal na to, že tento jeho názor byl v minulosti soudem prvního stupně potvrzen, byť nepravomocně, a že v nyní napadeném rozsudku soud prvního stupně vyšel z opačného závěru jen proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu. Žalovaný odmítl tvrzení žalobkyně, že průtahy v řízení byly způsobeny jeho postupem. Ze stanoviska ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 15. 1. 2026, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", podle žalovaného plyne, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu zejména v neefektivním a nedůsledném postupu soudu, v procesních nedostatcích a v celkové nepřiměřené délce řízení. Řízení bylo na určitou dobu přerušeno z podnětu žalobkyně a že žalobkyně neprojevila zájem na mimosoudní dohodě nebo smíru. Poukazoval také na to, že proti všem dosavadním meritorním rozhodnutím podali odvolání oba účastníci. Podle žalovaného žalobkyně sama přispěla k rozsahu a délce řízení tím, že uplatnila i položky, které podle jeho názoru do společného jmění nespadaly, například solnou jeskyni, a že požadovala doplnění znaleckého dokazování k dalším movitým věcem, přestože se podle žalovaného ukázalo, že další fotodokumentaci nemá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Ve vztahu k nákladům řízení státu žalovaný zdůraznil, že znalecké posudky byly objednány soudem u soudem ustanovených znalců, včetně posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ke stanovení nákladů na demolici domu. V návaznosti na svou odvolací argumentaci zopakoval, že pokud soud považuje rodinný dům za součást společného jmění, měla by se žalobkyně podílet také na nákladech spojených s jeho odstraněním. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž lze náklady na demolici stavby zohlednit tehdy, tíží-li oba účastníky právní povinnost stavbu odstranit, například na základě rozhodnutí stavebního úřadu. Podle žalovaného je proto nesprávný závěr soudu prvního stupně, že náklady na demolici nelze zohlednit proto, že stavba dosud nebyla odstraněna. Žalovaný uzavřel, že trvá na skutečnostech uvedených ve svých odvoláních proti oběma napadeným usnesením. Tvrzení žalobkyně v jejích odvoláních považoval za nedůvodná a navrhl, aby odvolací soud vyšel z jeho odvolací argumentace a přiznal náhradu nákladů řízení žalovanému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Odvolací soud nejprve ověřil, že odvolání byla podána včas osobami oprávněnými. Napadená rozhodnutí přezkoumal včetně řízení, které jejich vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudná řád (dále též jen „o. s. ř.“). Vzhledem k tomu, že v řízení o vypořádání společného jmění vyplývá z právního předpisu určitý způsob vypořádání vztahu účastníků, nebyl odvolací soud vázán rozsahem odvolání v těch částech, které jsou s napadenými výroky obsahově spojeny. Vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) nebo § 229 odst. 3 o. s. ř., ani jinou vadu, jež by nemohla být napravena v odvolacím řízení a mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezjistil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Soud prvního stupně správně použil na vypořádání hmotněprávní úpravu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném ke dni zániku společného jmění. Vypořádání společného jmění, které zaniklo, bylo zrušeno nebo zúženo před 1. 1. 2014, se řídí zákonem č. 40/1964 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Procesně odvolací soud postupoval podle občanského soudního řádu v aktuálním znění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Odvolací námitky žalovaného proti zařazení rodinného domu do společného jmění nejsou důvodné. Otázkou právního režimu domu se odvolací soud zabýval již v usnesení ze dne 25. 3. 2025, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", jehož právním názorem byl soud prvního stupně v dalším řízení vázán. Ani po doplnění dokazování nevyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly jiný závěr. Prohlášení žalobkyně v notářském zápisu ze dne 6. 6. 1994 se týká výlučně právního režimu kupovaného pozemku; neobsahuje dohodu ani jiný projev vůle o vlastnictví stavby, která na něm měla teprve vzniknout. Údaj o jediném stavebníkovi ve stavebním povolení, zápis žalovaného v katastru nemovitostí, hrazení daně nebo pojistného ani skutečnost, že žalovaný jednal s úřady, nejsou samy o sobě důkazem, že za trvání manželství budoval dům s právně relevantně projevenou vůlí mít jej výlučně pro sebe. Naopak účel domu, jeho financování v průběhu manželství, použití příjmů z pronájmu pro potřeby rodiny a skutečné bydlení účastníků s dětmi vytvářejí ve vzájemné souvislosti přesvědčivý podklad pro závěr, že dům byl vybudován jako společná majetková hodnota. Prokáže-li se nabytí majetku za trvání manželství a druhý z manželů tvrdí skutečnosti, které jej mají ze společného jmění vyloučit, tíží důkazní břemeno ohledně takové výjimky tohoto manžela (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. 22Cdo 2570/2006). Žalovaný toto důkazní břemeno neunesl. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně je proto věcně správný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Při ocenění domu bylo nutno přihlédnout k požáru ze dne 26. 7. 2021. Obecné pravidlo ocenění podle stavu věci při zániku společného jmění nelze mechanicky použít, byla-li věc mezi zánikem společného jmění a jeho vypořádáním bez zavinění některého z účastníků mimořádně poškozena nebo zničena živelní událostí; v takovém případě se vychází ze stavu vyvolaného touto událostí v době vypořádání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22Cdo 4276/2014). V projednávané věci nebylo zjištěno, že by požár zavinil některý z účastníků. Jeho ekonomické následky proto nelze přenést pouze na žalobkyni, ani pouze na žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Přímé zjištění obvyklé hodnoty původního domu bylo po požáru a rozsáhlém poškození stavby spojeno s mimořádnými obtížemi. Za této situace bylo namístě podpůrně vyjít z výsledku odborného šetření pojistitele a z částky, kterou pojistitel po prověření rozsahu škody skutečně vyplatil. Žalovaný sám při jednání dne 3. 9. 2025 potvrdil, že částka 7 182 051 Kč se vztahovala výlučně ke stavbě a že škoda na movitých věcech byla uplatněna samostatně. Pojistné plnění z majetkového pojištění má restituční funkci a slouží k reparaci majetkové újmy vzniklé pojistnou událostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 32Cdo 763/2013). Částka určená a vyplacená profesionálním pojistitelem bezprostředně v návaznosti na zdokumentovanou pojistnou událost proto představuje v poměrech této věci konkrétní a přezkoumatelný podklad pro vyjádření ekonomické hodnoty domu dotčené požárem, neboť pro úvahu o výši nároku mohou postačovat i skutečnosti vyplývající přímo z posuzované věci, poskytují-li dostatečný podklad alespoň pro elementární přezkum soudní úvahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 25Cdo 3799/2014).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Odvolací soud přitom pojistné plnění nevypořádává jako novou, samostatně uplatněnou majetkovou položku, nýbrž je používá jako podpůrné měřítko finanční hodnoty domu, který byl předmětem řízení od jeho počátku. Znalecký závěr o hodnotě požárem poškozených stavebních zbytků ve výši 2 764 000 Kč nevystihuje celou ekonomickou hodnotu původní společné majetkové položky a nezohledňuje její majetkovou náhradu vzniklou v důsledku pojistné události. Úvaha o nulové hodnotě je pak založena zejména na předpokládaných nákladech budoucího odstranění stavby. Takové náklady však nelze bez dalšího odečíst od vypořádávané hodnoty. Rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 26. 7. 2023 bylo vydáno na základě záměru žalovaného a odstranění stavby povolilo; nebylo jím oběma účastníkům z moci úřední nařízeno, aby stavbu odstranili. Náklady demolice lze ve vypořádání zohlednit jen tehdy, tíží-li oba účastníky právní povinnost stavbu odstranit, například na základě rozhodnutí stavebního úřadu ukládajícího takovou povinnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22Cdo 4276/2014). Taková společná právní povinnost v projednávané věci zjištěna nebyla, stavba dosud odstraněna nebyla a žalovaný tvrzené náklady nevynaložil. Pokud po přikázání domu do výlučného vlastnictví žalovaného vznikne a bude splněna konkrétní povinnost k jeho odstranění, půjde podle okolností o jiný majetkový nárok, nikoli o pasivum existující ve vypořádávaném společném jmění. Majetkové nároky navazující na pozdější nakládání s vypořádanou věcí mohou přitom být řešeny samostatně po vypořádání, jestliže nejsou součástí samotné masy společného jmění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 22Cdo 2211/2004).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Nedůvodné jsou rovněž námitky žalovaného proti rozsahu a ocenění movitých věcí. Znalecký posudek č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jeho doplněk č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" obsahují rozlišení věcí podle jejich druhu a umístění v jednotlivých místnostech. Opakování druhově shodného vybavení v různých pokojích rodinného domu neznamená, že byla tatáž individuální věc oceněna dvakrát. Žalovaný ani v odvolání neoznačil konkrétní dvojici položek, která by podle čísla, popisu a umístění představovala jedinou věc započtenou opakovaně; zůstal u obecného tvrzení o dublování. Existence a rozsah vybavení byly prokázány nejen odborným oceněním, ale i podklady zachycujícími vybavení domu a ostatními provedenými důkazy. Skutečnost, že některé věci byly v doplňku oceněny z dřívější dokumentace nebo na podkladě údajů navazujících na původní prohlídku, sama o sobě nezpůsobuje nepoužitelnost posudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Znalecký posudek soud hodnotí z hlediska úplnosti ve vztahu k zadání, logického odůvodnění, opory závěrů v nálezu a souladu s ostatními důkazy; věcnou správnost odborných závěrů však nemůže nahradit vlastní laickou úvahou a při důvodných pochybnostech musí nejprve vyžádat vysvětlení či doplnění, případně jiný posudek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 28Cdo 209/2018). Posudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jeho doplněk jsou v rozhodných závěrech úplné, srozumitelné a vzájemně souladné; obecné námitky žalovaného nevyvolávají konkrétní odbornou pochybnost, která by vyžadovala další revizi. Pozdější požár navíc nemůže zpětně prokázat, že věci v době rozhodné pro jejich soupis a ocenění neexistovaly. Výrok II. nadto nepřikazuje žalovanému jednotlivé již neexistující věci k fyzickému převzetí, nýbrž jejich finanční hodnotu. Přikázání této hodnoty žalovanému odpovídá tomu, že po rozvodu měl věci ve své dispoziční sféře a jejich užitnou hodnotu spotřebovával on; dlouhodobé výlučné užívání věci jedním z bývalých manželů je právě proto relevantním hlediskem pro její přikázání tomuto manželovi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 22Cdo 811/2003).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Ze součtu jednotlivých položek znaleckého ocenění jednoznačně vyplývá hodnota 256 280 Kč. Stejnou částku soud prvního stupně uvedl v odůvodnění a z této částky podle obsahu svých úvah vycházel; částka 262 330 Kč se objevila pouze ve výroku II. Jde proto o zjevné písařské pochybení při vyhotovení rozsudku, nikoli o jiný skutkový nebo právní závěr. Zřejmost takové nesprávnosti plyne z porovnání výroku s odůvodněním a dalšími souvislostmi rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 28Cdo 4453/2015). Odvolací soud může za podmínek § 164 o. s. ř. sám formulovat ve svém rozhodnutí výrok tak, jak měl správně znít, nejde o věcnou změnu, ale o zhojení zřejmé nesprávnosti v souladu se zásadou procesní ekonomie (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 28Cdo 2297/2008). Proto odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku potvrdil s upřesněním správné částky 256 280 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Odvolání žalovaného je naproti tomu důvodné v části týkající se částky 500 000 Kč. Výpověď žalovaného o tom, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" poskytl částku 500 000 Kč na výstavbu domu a že tuto půjčku následně za žalovaného splatila jeho matka, jak plyne z jejího čestného prohlášení, je v podstatném jádru konzistentní a je podpořena ostatními důkazy vztahujícími se ke zdroji, přesné výši, účelu a následnému splacení půjčky. Dílčí nepřesnosti v popisu časového průběhu, které lze vysvětlit značným odstupem od událostí a délkou řízení, nezpochybňují shodu důkazů v rozhodujících bodech. Odvolací soud uvěřil žalovanému rovněž v tom, že plnění matky bylo určeno výlučně jemu, nikoli oběma manželům. Tím, že matka splnila za žalovaného dluh ve výši 500 000 Kč, poskytla mu majetkovou hodnotu darem; tato hodnota náležela do jeho výlučného majetku. Půjčka od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla použita na výstavbu domu náležejícího do společného jmění. Z okolností jejího sjednání, účelu a použití přitom nevyplývá, že by šlo o závazek přesahující míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků, který žalovaný převzal bez souhlasu žalobkyně. Ve vnitřním majetkovém vztahu účastníků proto šlo o společný dluh. Byl-li společný dluh uhrazen z výlučných prostředků jednoho z manželů, může tento manžel požadovat vypořádání takové investice jako vnosu podle § 149 odst. 2 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22Cdo 5/2016). Částka 500 000 Kč se proto zohlední jako vnos žalovaného z jeho výlučného majetku do majetku společného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. U ostatních žalovaným tvrzených darů, zejména spojovaných s prodejem chaty v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dalších částek použitých údajně na stavbu nebo vybavení domu, se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně ztotožnil. Prokázání toho, že matka žalovaného disponovala určitými prostředky nebo prodala vlastní majetek, ještě neprokazuje, že konkrétní částku darovala výlučně žalovanému a že ji žalovaný použil na konkrétní společnou majetkovou hodnotu. Vypořádání vnosu předpokládá tvrzení a prokázání, že určité výlučné prostředky jednoho z manželů byly skutečně použity ve prospěch konkrétního společného majetku, a současně včasný požadavek na jejich náhradu. Takový ucelený důkazní řetězec byl vytvořen pouze pro částku 500 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu proto odvolací námitka žalovaného důvodná není.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Vnos žalovaného se pro účely vypořádání zohledňuje v nominální výši 500 000 Kč. Podle právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, se vnos jednoho z manželů do společného majetku pro účely jeho náhrady nezvyšuje podle pozdějšího růstu hodnoty společné věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 22Cdo 1135/2005). Pohledávka manžela z vnosu nesměřuje přímo proti druhému manželovi, nýbrž proti celé mase společného jmění; od celkové hodnoty společného jmění se vnos nejprve odečte, ze zbytku se určí podíly a celý vnos se přičte k podílu manžela, který jej poskytl (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22Cdo 367/2013). Celková hodnota vypořádávaných aktiv činí 7 461 481 Kč, a to součtem hodnoty domu 7 182 051 Kč, finanční hodnoty movitých věcí přikázané žalovanému 256 280 Kč a finanční hodnoty movitých věcí přikázané žalobkyni 23 150 Kč. Po odečtení vnosu žalovaného ve výši 500 000 Kč činí čistá hodnota společného majetku 6 961 481 Kč. Při rovných podílech připadá každému z účastníků z této čisté hodnoty 3 480 740,50 Kč. K podílu žalovaného se přičítá jeho vnos 500 000 Kč. Žalobkyni byl přikázán majetek v hodnotě 23 150 Kč, a k dorovnání jejího podílu jí proto náleží 3 480 740,50 Kč − 23 150 Kč, tedy 3 457 590,50 Kč. Výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně byl proto změněn způsobem uvedeným ve výroku III. tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Soud prvního stupně podle odvolacího soudu správně uzavřel, že nejsou dány důvody pro odklon od zásady rovnosti podílů. Rovnost podílů představuje zákonné východisko vypořádání; disparita je výjimkou, která musí být opřena o konkrétní, prokázané a svojí intenzitou mimořádné okolnosti. Nestačí proto pouze zjistit, že se jeden z manželů ve větší míře věnoval výdělečné činnosti nebo bezprostředně organizoval pořízení určité majetkové hodnoty. Pečuje-li druhý manžel řádně o rodinu, děti a společnou domácnost, přichází snížení jeho podílu v úvahu jen při mimořádných zásluhách prvního manžela nebo při takovém zanedbávání rodinných či majetkových povinností druhým manželem, které vybočuje z běžného fungování manželství (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22Cdo 1486/2019).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. V projednávané věci bylo prokázáno, že mezi účastníky existovala po dobu manželství faktická dělba rodinných rolí. Žalovaný vykonával výdělečnou činnost, zajišťoval příjmy rodiny a bezprostředně se věnoval organizačním a praktickým otázkám výstavby domu. Žalobkyně naproti tomu pečovala o dvě společné děti a obstarávala společnou domácnost. To, že žalobkyně nevykonávala výdělečnou činnost ve stejném rozsahu jako žalovaný, proto nelze bez dalšího hodnotit jako její menší zásluhu o vytvoření a udržení společného majetku. Osobní péče o děti a domácnost je zákonem postavena vedle přímého finančního přínosu a vytváří podmínky, aby se druhý manžel mohl soustředit na výdělečnou činnost a pořizování majetku. Vyšší rozsah péče o domácnost na straně jednoho z manželů a vyšší rozsah výdělečné aktivity na straně druhého je běžným modelem fungování rodiny, který nemá být sám o sobě sankcionován disparitou podílů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22Cdo 105/2019).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně dům odmítala, na jeho výstavbě osobně nepracovala a rodina jej užívala pouze krátce, neprokazují, že žalobkyně zanedbávala péči o rodinu nebo společný majetek. Rodinný dům byl budován v době trvání manželství, po dokončení byl pronajímán také za účelem získání prostředků pro rodinu a následně v něm účastníci se svými dětmi bydleli. Případný rozdílný názor manželů na vhodnost konkrétní investice, na místo rodinného bydlení nebo na rozsah osobní účasti při stavebních pracích není sám o sobě důvodem ke snížení podílu jednoho z nich. Rozhodné je celkové plnění rodinných a majetkových povinností za dobu manželství, nikoli izolovaný postoj k jedné věci. Tak jako může osobní péče o rodinu kompenzovat nižší finanční přínos, může zajišťování hmotných potřeb rodiny kompenzovat menší rozsah osobní péče; vždy je nutno hodnotit přínos obou manželů jako celek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22Cdo 1096/2011).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně společný majetek úmyslně zmenšovala, nehospodárně jej spotřebovávala, odmítala bez přijatelného důvodu pečovat o děti či domácnost, znemožňovala žalovanému výdělečnou činnost nebo jinak závažně porušovala povinnosti, jež se promítají do nabytí a udržení společného jmění. Stejně tak nebylo prokázáno, že by žalovaný vedle zajišťování příjmů a výstavby domu vykonával současně v podstatně převážném rozsahu i péči o děti a domácnost, takže by jeho celkové přičinění bylo ve srovnání se žalobkyní mimořádné. Okolnosti nastalé převážně po zániku společného jmění, zejména dlouhodobé užívání domu žalovaným, hrazení daně, pojistného a nákladů souvisejících s jeho pozdější správou, samy o sobě nevypovídají o poměru, v němž účastníci plnili své rodinné a majetkové povinnosti za trvání manželství. Mohou mít význam pro přikázání věci nebo pro případné samostatné majetkové nároky, nikoli však bez dalšího pro disparitu vypořádacích podílů. K disparitě nevede ani skutečnost, že žalovaný vložil do společného majetku výlučné prostředky nebo že se na získání některých majetkových hodnot podíleli jeho příbuzní. Vnosy a disparita jsou odlišné instituty: vnos napravuje konkrétní přesun majetkové hodnoty mezi výlučným a společným majetkem, zatímco disparita vyjadřuje celkové mimořádné okolnosti péče o rodinu a zásluh o společné jmění. Skutečnosti zohledněné jako vnos nelze bez dalšího podruhé použít ke snížení podílu druhého manžela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 22Cdo 884/2018). Částka 500 000 Kč poskytnutá matkou žalovaného je v tomto rozhodnutí plně zohledněna jako vnos žalovaného. U ostatních tvrzených darů nebyla prokázána jejich výše ani konkrétní vazba na společný majetek. Ani tvrzená rekonstrukce bytu ve výlučném majetku žalobkyně nemůže bez prokázání konkrétní, včas uplatněné a dosud nevypořádané majetkové investice sloužit jako náhradní důvod pro obecnou disparitu. Pro úvahu o nerovnosti podílů není významné, co jeden z manželů vložil ze svého odděleného majetku do majetku společného, neboť takový přesun se zásadně zohledňuje vypořádáním vnosu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22Cdo 4011/2014).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Návrh žalovaného na disparitu vztahující se pouze k rodinnému domu rovněž nemůže obstát. Ani ve vztahu k této položce nebyly zjištěny takové mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly, aby žalobkyně neměla obdržet odpovídající část hodnoty společné věci. Žalovaný sice bezprostředně zajišťoval výstavbu domu, činil právní a faktické kroky vůči stavebním orgánům a podílel se na jeho financování, činil tak však za trvání dlouholetého manželství, v němž žalobkyně zajišťovala druhou základní složku fungování rodiny - péči o děti a domácnost. Závěr soudu prvního stupně o zachování rovných podílů je proto správný a odvolací námitka žalovaného v tomto rozsahu není důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného směřující proti uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení státu. Skutečnost, že žalovanému bylo v průběhu řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků, sama o sobě nevylučuje rozhodnutí podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že ani účastník osvobozený od soudních poplatků není bez dalšího vyňat z povinnosti nést náklady řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 2933/15). Výroky V. a VI. rozsudku soudu prvního stupně a navazující usnesení o vyčíslení nákladů státu jsou založeny na správné úvaze, že náklady znaleckého a dalšího dokazování vznikly v souvislosti s projednáním společných sporných otázek a oba účastníci mají podle výsledku řízení nést stejný díl. Samotná skutečnost, že závěr určitého znaleckého posudku nebyl nakonec pro meritorní rozhodnutí určující, neznamená, že náklad na jeho pořízení zavinil účastník, který důkaz navrhl. Náhrada nákladů státu se neřídí pouze následným hodnocením účelnosti jednotlivého důkazu, nýbrž tím, zda stát náklad v souvislosti s obstaráním a provedením dokazování skutečně platil (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 33Cdo 2467/2013). Posudek k nákladům odstranění stavby reagoval na významnou námitku žalovaného a soud jej v dané fázi řízení připustil; nelze proto jeho cenu bez dalšího uložit výlučně žalovanému. Navíc - ačkoli žalovanému bylo v určité fázi řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků, z výsledků řízení vyplývá existence majetkových hodnot značného rozsahu, které byly žalovanému v rámci vypořádání přikázány. Za této situace nelze bez dalšího uzavřít, že i v době rozhodování o náhradě nákladů státu byly pro účely § 148 odst. 1 o. s. ř. u žalovaného nadále dány předpoklady pro plné osvobození od soudních poplatků.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. , a v souladu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 2148/23, aniž shledal důvody pro odchýlení se od obecného východiska, podle něhož, jelikož v řízení o vypořádání společného jmění manželů zpravidla nelze určit, který z účastníků měl ve věci plný úspěch, nemá žádný z účastníků vůči jinému účastníku právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. Z uvedených důvodů odvolací soud věcně správné výroky I., III., V. a VI. rozsudku soudu prvního stupně, ve znění v záhlaví označeného doplňujícího usnesení, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Výrok II. potvrdil s upřesněním zřejmé nesprávnosti v částce finanční hodnoty movitých věcí. Výrok IV. odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, aby se ve výši vypořádacího podílu promítla správná hodnota movitých věcí a vnos žalovaného ve výši 500 000 Kč. O odvoláních proti nákladovým rozhodnutím odvolací soud rozhodl způsobem uvedeným ve výrocích V. a VI. tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. V záhlaví označeným rozsudkem, ve znění v záhlaví označeného doplňujícího usnesení, soud prvního stupně přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného budovu č. p. , číslo,  stojící na pozemku parc. č. , číslo, , zastavěná plocha a nádvoří, zapsanou u Katastrálního úřadu pro , adresa, , pro katastrální území , adresa,  na LV č. , číslo,  (výrok I.). Dále přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného finanční hodnotu souboru movitých věcí původně se nacházejících v rodinném domě č. p. , číslo, , v katastrálním území , adresa, , popsaných ve znaleckém posudku č. , číslo,  a jeho doplňku č. , číslo,  znalce , tituly před jménem,  , jméno FO, , v hodnotě 262 330 Kč (výrok II.), do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal finanční hodnotu souboru movitých věcí nacházejících se v původním bytě na adrese , adresa, , popsaných ve znaleckém posudku č. , číslo,  téhož znalce, ve zjištěné hodnotě 23 150 Kč (výrok III.). Žalovanému uložil, aby žalobkyni zaplatil na vyrovnání podílu z vypořádaného zaniklého společného jmění manželů částku 3 710 615,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV.) a současně rozhodl, že žalobkyně i žalovaný jsou povinni zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 52 954,75 Kč (výroky V. a VI.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.). Soud prvního stupně uvedl, že v rozsudku bylo rozhodnuto o vypořádání společného jmění účastníků, avšak opomněl rozhodnout o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ze dne 18. 11. 2008, jíž se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů účastníků. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne , datum,  a rozvedeno rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa,  ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, . Žalobkyně učinila předmětem vypořádání zejména rodinný dům č. p. , číslo, , postavený na pozemku parc. č. , číslo, , v katastrálním území , adresa, , zařízení tohoto domu a solnou jeskyni nacházející se v garáži. Současně uvedla, že pozemky, na nichž je rodinný dům postaven, jsou ve výlučném vlastnictví žalovaného, neboť finanční prostředky na jejich pořízení získal žalovaný od své matky.3. Podle žalovaného bylo mezi účastníky dohodnuto, že si žalobkyně ponechá ve svém užívání kompletně zařízený a zrekonstruovaný byt na adrese , adresa, , v němž účastníci žili s dětmi ve společné domácnosti. Uvedl, že tento byt žalobkyně získala před uzavřením manželství, avšak byl v nevyhovujícím stavu a žalovaný jej z vlastních prostředků zrekonstruoval a spojil se sousedním bytem. Žalobkyni byt po rozvodu zůstal a žalovaný za provedenou rekonstrukci nepožadoval žádnou kompenzaci. Ve vztahu k rodinnému domu ve , adresa,  žalovaný tvrdil, že již od počátku mělo jít o jeho výlučný majetek. Pozemky nabyl do svého výlučného vlastnictví, následně vystupoval jako jediný stavebník a dům podle svých tvrzení financoval z vlastních prostředků, z prostředků získaných prodejem svých osobních věcí a z darů od matky , jméno FO, . Tvrdil také, že částku 500 000 Kč mu na stavbu poskytl , jméno FO, , přičemž půjčka byla později splacena. Movité vybavení rodinného domu bylo podle žalovaného pořízeno výlučně z jeho příjmů nebo z darů jeho matky. Žalobkyně podle něj v průběhu manželství nepracovala a žila z jeho příjmů. Po dokončení rodinného domu jej žalovaný krátkodobě pronajímal a příjmy z pronájmu vkládal do společného rozpočtu; po určitou dobu v domě bydlela jeho matka a ke konci manželství také účastníci se svými dětmi. Pokud jde o solnou jeskyni, žalovaný tvrdil, že byla vybudována až po rozvodu za účelem jeho podnikání.4. Soud prvního stupně zjistil, že žalovaný nabyl kupní smlouvou ve formě notářského zápisu ze dne 6. 6. 1994, sp. zn. , spisová značka,  do svého výlučného vlastnictví pozemek parc. č. , číslo, , v katastrálním území , adresa, . Žalobkyně v notářském zápisu jako manželka kupujícího prohlásila, že žalovaný pozemek kupuje z finančních prostředků získaných darem od své matky , jméno FO,  a že kupovaná nemovitost nebude součástí tehdejšího bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Podle výpisu z katastru nemovitostí byl ke dni 1. 6. 2023 jako vlastník pozemků i rodinného domu evidován žalovaný. Dále soud prvního stupně zjistil, že dne 26. 7. 2021 došlo k požáru rodinného domu ve , adresa, . Věc byla , právnická osoba,  odložena, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájení trestního stíhání. Ze závěrů znaleckého posudku ve věci „Ceny nákladů na demolici rodinného domu č.p. , číslo,  , adresa, , parc. č. , číslo, , k. ú. , adresa, “ soud prvního stupně zjistil, že tržní hodnota domu po vydání rozhodnutí o odstranění stavby je 0 Kč. Od pojišťovny , právnická osoba, ., u níž byla nemovitost pojištěna, obdržel žalovaný zálohu na pojistném plnění ve výši 300 000 Kč a následně doplatek ve výši 6 882 051 Kč, tedy celkem 7 182 051 Kč. Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že žalovaný ohlásil odstranění stavby rodinného domu a že , právnická osoba, , rozhodla dne 26. 7. 2023 o povolení odstranění stavby s termínem do 31. 12. 2023. Z čestného prohlášení , jméno FO,  ze dne 25. 9. 2025, učiněného zástupkyni žalované, soud prvního stupně zjistil, že po smrti svého manžela a návratu do České republiky v červnu 1997 uhradila , jméno FO,  částku 500 000 Kč představující půjčku, kterou měl , jméno FO,  poskytnout jejímu synovi na nákup materiálu pro stavbu rodinného domu ve , adresa, . Finanční prostředky měla vybrat z banky v , stát, . Z výpisů z daňových přiznání za roky 1995 až rok 2000, soud prvního stupně zjistil, že rodinný dům byl pronajímán pouze v roce 1999 a čtyři měsíce z roku 2000. Co se týče bytu v , adresa,  ulici, bylo zjištěno, že žalobkyně se z předmětného bytu v mezidobí vystěhovala, jej nabyla do vlastnictví , jméno FO,  (jak plyne z kupní smlouvy mezi , tituly před jménem,  , jméno FO,  a , jméno FO,  ze dne 15. 2. 2017). Ze znaleckého posudku č. , číslo,  ze dne 16. 7. 2010 znalce , tituly před jménem,  , jméno FO,  doplněného znaleckým posudkem ze dne 5. 1. 2016 soud prvního stupně zjistil hodnotu movitých věcí nacházejících se v domě ve , adresa,  formou ceny obvyklé a movitých věcí v bytě 3+1 na adrese , adresa, . Část věcí nebyla žalovaným, jenž domem v současné době disponuje, předložena, resp. v domě v čase ocenění se nenacházela. Celková cena hodnoty movitých věcí nacházejících se v domě ve , adresa,  byla stanovena podle posudku na 256 280 Kč. Ze znaleckého posudku téhož znalce č. , číslo,  ze dne 5. 1. 2016 soud prvního stupně zjistil hodnotu movitých věcí v bytě 3+1 na adrese , adresa, , ke dni , datum,  ve výši 23 150 Kč.5. Soud prvního stupně posuzoval věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), neboť k rozvodu manželství účastníků došlo dne , datum, . Vyšel zejména z § 143 odst. 1, § 144, § 149 a § 150 obč. zák.6. Soud prvního stupně uzavřel, že pozemky parc. č. , číslo,  a parc. č. , číslo, , v katastrálním území , adresa, , nejsou předmětem vypořádání, neboť byly pořízeny z výlučných prostředků žalovaného. Ohledně solné jeskyně dospěl k závěru, že ani ta není předmětem vypořádání, protože byla pořízena až po rozvodu účastníků. Rodinný dům ve , adresa,  soud prvního stupně považoval za součást společného jmění manželů. Podle soudu prvního stupně z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalovaný stavěl dům pouze pro sebe. Soud prvního stupně přihlédl k tomu, že žalovaný sám tvrdil, že dům po dostavění pronajímal za účelem zvýšení životní úrovně rodiny a příjmy z pronájmu vkládal do společného rozpočtu, a že účastníci se svými dětmi v domě po určitou dobu bydleli. Proto soud prvního stupně uzavřel, že rodinný dům je součástí společného jmění, a vzhledem k tomu, že jej po rozvodu užíval výlučně žalovaný, přikázal jej do jeho výlučného vlastnictví.7. Při stanovení hodnoty rodinného domu soud prvního stupně vyšel z vyplaceného pojistného plnění ve výši 7 182 051 Kč. Přihlédl k tomu, že žalovaný při jednání dne 3. 9. 2025 upřesnil, že tato částka se vztahovala výlučně k nemovitosti, neboť škoda na movitých věcech byla u pojišťovny uplatněna samostatně. Soud prvního stupně nezohlednil případné náklady na odstranění stavby. Stavba do rozhodnutí soudu odstraněna nebyla a případné skutečně vynaložené náklady by představovaly jiný možný nárok žalovaného, který není předmětem tohoto vypořádání.8. Soud prvního stupně nepřihlédl k tvrzeným finančním darům, které měl žalovaný obdržet od své matky , jméno FO,  a použít na výstavbu nebo vybavení rodinného domu. Uzavřel, že žalovaný přes výzvu soudu konkrétně a přesvědčivě netvrdil, natož prokázal, jaké konkrétní finanční dary měl od své matky obdržet a na co byly použity. Podle soudu prvního stupně skutková zjištění učiněná z výslechů svědků, tvrzení žalovaného, prohlášení matky žalovaného a předložených listin nevytvářejí přesvědčivý a ucelený obraz o výši a užití poskytnutých darů.9. Soud prvního stupně neshledal důvod k disparitě podílů. Žalovaný navrhoval odklon od zásady rovnosti podílů zejména s poukazem na svou zásluhu o rekonstrukci bytu v , adresa,  ulici, o výstavbu rodinného domu, na získání finančních prostředků k těmto účelům, na půjčku od , jméno FO,  a na dary od matky. Soud prvního stupně však vyšel z toho, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně v průběhu manželství pečovala o společnou domácnost a o děti, zatímco žalovaný pracoval jako řidič taxislužby. Uzavřel, že žalovaný netvrdil, ani neprokázal takové jednání žalobkyně, které by bylo způsobilé významně ovlivnit majetkovou sféru společného jmění nebo péči o rodinu a odůvodňovalo by nerovnost podílů.10. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání, jímž jej napadl v celém rozsahu. Namítal, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že dům je součástí společného jmění manželů. Poukazoval na kupní smlouvu ze dne 6. 6. 1994 sepsanou ve formě notářského zápisu, jíž nabyl pozemek parc. č. , číslo, , v katastrálním území , adresa, , z prostředků darovaných jeho matkou, přičemž žalobkyně v notářském zápisu výslovně potvrdila, že pozemek nebude patřit do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Dále zdůraznil, že ve stavebním povolení byl uveden jako jediný stavebník, sám vystupoval v řízeních týkajících se zápisu budovy do katastru nemovitostí, byl vždy veden jako výlučný vlastník pozemku i domu a výlučně on hradil daň z nemovitých věcí, pojistné a další náklady spojené s domem. Podle žalovaného bylo pro posouzení nabytí vlastnického práva rozhodné, kdo stavbu fakticky uskutečňoval s úmyslem mít ji pro sebe. Žalobkyně se na stavbě nepodílela, nikdy neprojevila vůli stát se vlastnicí domu, dům odmítala a nikdy neusilovala o změnu zápisu v katastru nemovitostí.11. Žalovaný dále namítal, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil skutečnost, že rodinný dům byl krátkodobě pronajímán a že v něm po určitou dobu bydlela rodina účastníků. Podle žalovaného byl dům pronajímán pouze jeden rok a čtyři měsíce, což mělo být doloženo daňovými přiznáními, a příjmy z pronájmu měly sloužit k úhradě studia synů. Rodina měla v domě bydlet pouze krátce, přibližně necelý rok, a to v souvislosti se snahou žalovaného zachovat manželství a dohlížet na syny. Tyto skutečnosti podle žalovaného nemohly založit vlastnické právo žalobkyně k domu.12. Žalovaný nesouhlasil ani se stanovením hodnoty rodinného domu podle vyplaceného pojistného plnění. Namítal, že soud má při vypořádání společného jmění vycházet ze stavu věci ke dni rozhodování soudu, nikoliv ze stavu v době pojistné události nebo z výše pojistného plnění vyplaceného v roce 2022. Poukazoval na znalecký posudek, podle něhož byla tržní hodnota domu ke dni 25. 1. 2023 stanovena částkou 2 764 000 Kč, a na další znalecký posudek, podle něhož náklady na demolici rodinného domu činí ke dni 15. 11. 2023 částku 3 720 600 Kč, takže tržní hodnota domu po vydání rozhodnutí o odstranění stavby je nulová. Podle žalovaného pojistné plnění vyplacené po rozvodu do společného jmění nepatří a nelze je bez dalšího ztotožnit s hodnotou domu při vypořádání.13. Ve vztahu k movitým věcem žalovaný namítal, že soud prvního stupně bez dostatečného odůvodnění převzal do výroků rozsudku všechny věci uvedené ve znaleckých posudcích , tituly před jménem,  , jméno FO, , ačkoli podle žalovaného bylo prokázáno, že část věcí neexistuje, část shořela při požáru, část byla pořízena matkou žalovaného nebo přivezena z , stát,  po smrti jejího manžela a část tvoří součást nemovitosti. Poukazoval na výpovědi , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO,  a , jméno FO, , z nichž podle něj plyne, že vybavení rodinného domu pořizovala matka žalovaného. Dále namítal, že doplňující znalecký posudek č. , číslo,  ocenil i věci, které znalec osobně neviděl, k nimž nebyla fotodokumentace ani doklady o nabytí a jejichž existence vycházela toliko z tvrzení žalobkyně. Soud prvního stupně podle žalovaného pochybil také tím, že přikázal finanční hodnotu věcí, které ke dni rozhodování soudu již neexistovaly.14. Žalovaný dále brojil proti výši vypořádacího podílu. Uváděl, že tato výše vychází z nesprávně stanovené hodnoty rodinného domu a movitých věcí. Současně namítal, že soud prvního stupně nezohlednil finanční dary od jeho matky , jméno FO, , které podle žalovaného byly v předchozím průběhu řízení uznávány jako vnosy v celkové výši 1 400 000 Kč. Konkrétně poukazoval na částku 500 000 Kč, kterou si měl půjčit od , jméno FO,  na stavbu domu a kterou měla následně za žalovaného splatit jeho matka, dále na částku 900 000 Kč z prodeje chaty v , adresa,  a na další částky a věci, které měla matka žalovaného poskytnout na stavbu a vybavení domu. Namítal, že soud prvního stupně nehodnotil provedené důkazy ve vzájemných souvislostech a bez dostatečného vysvětlení dospěl k závěru, že tvrzené dary nejsou způsobilé k započtení na vypořádací podíl.15. K otázce disparity podílů žalovaný namítal, že soud prvního stupně se dostatečně nezabýval zásluhami účastníků o nabytí a udržení rodinného domu. Tvrdil, že žalobkyně nikdy nepracovala, o nabytí domu se nezasloužila a dům odmítala, zatímco žalovaný vedle výdělečné činnosti zajišťoval výstavbu domu a financoval ji podle svých tvrzení z výlučných prostředků a z darů od své matky. Podle žalovaného bylo namístě zabývat se alespoň disparitou vztahující se k rodinnému domu, případně přikázat tuto položku žalovanému bez povinnosti vyrovnání ve prospěch žalobkyně.16. Ve vztahu k nákladům řízení státu žalovaný namítal, že je stále v plném rozsahu osvobozen od soudních poplatků a že soud prvního stupně nerozhodl o odnětí tohoto osvobození. Podle žalovaného proto nebylo možné uložit mu povinnost nahradit České republice náklady řízení. K nákladům řízení mezi účastníky uvedl, že vzhledem k povaze a výsledku sporu, zejména ke svému stanovisku, že rodinný dům do společného jmění nespadá, příp. že jeho hodnota je nulová nebo že je namístě disparita podílů, má za to, že mu má být přiznána náhrada nákladů řízení.17. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, případně jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pro případ, že by odvolací soud dospěl k závěru, že rodinný dům do společného jmění náleží, navrhl vycházet z jeho nulové hodnoty a přikázat jej do jeho výlučného vlastnictví bez přiznání náhrady žalobkyni.18. Proti usnesení ze dne 17. 2. 2026, č. j. , spisová značka, , jímž byla vyčíslena výše nákladů řízení státu, k jejichž náhradě byli účastníci v záhlaví označeným rozsudkem zavázáni, podala odvolání také žalobkyně. Namítala, že náklady řízení státu má nést výlučně žalovaný. Podle žalobkyně to byl žalovaný, kdo svými tvrzeními o výlučném vlastnictví rodinného domu ve , adresa,  zapříčinil, že se musela obrátit na soud a od roku 2008 vést časově i finančně náročný spor o vypořádání společného jmění. Dále uvedla, že žalovaný podle jejího názoru mařil práci soudem ustanovených znalců, podával vůči jejich osobám námitky, podněty a stížnosti, které byly příslušnými orgány jako nedůvodné zamítány. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadené usnesení tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku 105 909,50 Kč.19. Proti doplňujícímu usnesení ze dne 17. 2. 2026, č. j. , spisová značka, , podala žalobkyně rovněž odvolání. Namítala, že nesouhlasí s výrokem, podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle jejího názoru měl být žalovaný zavázán k náhradě nákladů řízení a právního zastoupení žalobkyně, neboť to byl výlučně žalovaný, kdo od počátku řízení tvrdil, že rodinný dům č. p. , číslo, , v katastrálním území , adresa, , je v jeho výlučném vlastnictví a že vůči žalobkyni není ničeho povinen. S ohledem na rozhodnutí soudu prvního stupně a na závěr o zahrnutí rodinného domu do společného jmění měla žalobkyně za to, že byla ve věci plně úspěšná, a navrhla, aby žalovanému byla podle § 142 odst. 1 o. s. ř. uložena povinnost nahradit jí náklady řízení a právního zastoupení.20. Žalovaný se k odvoláním žalobkyně vyjádřil tak, že s nimi nesouhlasí. Uvedl, že proti oběma usnesením podal odvolání rovněž on, a odkázal proto na svou vlastní odvolací argumentaci. Má za to, že náhrada nákladů řízení má být přiznána jemu, neboť rodinný dům jako hlavní položka tvrzené masy společného jmění podle jeho názoru do společného jmění nespadá. Poukázal na to, že tento jeho názor byl v minulosti soudem prvního stupně potvrzen, byť nepravomocně, a že v nyní napadeném rozsudku soud prvního stupně vyšel z opačného závěru jen proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu. Žalovaný odmítl tvrzení žalobkyně, že průtahy v řízení byly způsobeny jeho postupem. Ze stanoviska , právnická osoba,  ze dne 15. 1. 2026, č. j. , spisová značka, , podle žalovaného plyne, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, spočívajícímu zejména v neefektivním a nedůsledném postupu soudu, v procesních nedostatcích a v celkové nepřiměřené délce řízení. Řízení bylo na určitou dobu přerušeno z podnětu žalobkyně a že žalobkyně neprojevila zájem na mimosoudní dohodě nebo smíru. Poukazoval také na to, že proti všem dosavadním meritorním rozhodnutím podali odvolání oba účastníci. Podle žalovaného žalobkyně sama přispěla k rozsahu a délce řízení tím, že uplatnila i položky, které podle jeho názoru do společného jmění nespadaly, například solnou jeskyni, a že požadovala doplnění znaleckého dokazování k dalším movitým věcem, přestože se podle žalovaného ukázalo, že další fotodokumentaci nemá.21. Ve vztahu k nákladům řízení státu žalovaný zdůraznil, že znalecké posudky byly objednány soudem u soudem ustanovených znalců, včetně posudku , tituly před jménem,  , jméno FO,  ke stanovení nákladů na demolici domu. V návaznosti na svou odvolací argumentaci zopakoval, že pokud soud považuje rodinný dům za součást společného jmění, měla by se žalobkyně podílet také na nákladech spojených s jeho odstraněním. Odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž lze náklady na demolici stavby zohlednit tehdy, tíží-li oba účastníky právní povinnost stavbu odstranit, například na základě rozhodnutí stavebního úřadu. Podle žalovaného je proto nesprávný závěr soudu prvního stupně, že náklady na demolici nelze zohlednit proto, že stavba dosud nebyla odstraněna. Žalovaný uzavřel, že trvá na skutečnostech uvedených ve svých odvoláních proti oběma napadeným usnesením. Tvrzení žalobkyně v jejích odvoláních považoval za nedůvodná a navrhl, aby odvolací soud vyšel z jeho odvolací argumentace a přiznal náhradu nákladů řízení žalovanému.22. Odvolací soud nejprve ověřil, že odvolání byla podána včas osobami oprávněnými. Napadená rozhodnutí přezkoumal včetně řízení, které jejich vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudná řád (dále též jen „o. s. ř.“). Vzhledem k tomu, že v řízení o vypořádání společného jmění vyplývá z právního předpisu určitý způsob vypořádání vztahu účastníků, nebyl odvolací soud vázán rozsahem odvolání v těch částech, které jsou s napadenými výroky obsahově spojeny. Vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) nebo § 229 odst. 3 o. s. ř., ani jinou vadu, jež by nemohla být napravena v odvolacím řízení a mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezjistil.23. Soud prvního stupně správně použil na vypořádání hmotněprávní úpravu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění rozhodném ke dni zániku společného jmění. Vypořádání společného jmění, které zaniklo, bylo zrušeno nebo zúženo před 1. 1. 2014, se řídí zákonem č. 40/1964 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3779/2014, uveřejněný pod č. 103/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Procesně odvolací soud postupoval podle občanského soudního řádu v aktuálním znění.24. Odvolací námitky žalovaného proti zařazení rodinného domu do společného jmění nejsou důvodné. Otázkou právního režimu domu se odvolací soud zabýval již v usnesení ze dne 25. 3. 2025, č. j. , spisová značka, , jehož právním názorem byl soud prvního stupně v dalším řízení vázán. Ani po doplnění dokazování nevyšly najevo skutečnosti, které by odůvodňovaly jiný závěr. Prohlášení žalobkyně v notářském zápisu ze dne 6. 6. 1994 se týká výlučně právního režimu kupovaného pozemku; neobsahuje dohodu ani jiný projev vůle o vlastnictví stavby, která na něm měla teprve vzniknout. Údaj o jediném stavebníkovi ve stavebním povolení, zápis žalovaného v katastru nemovitostí, hrazení daně nebo pojistného ani skutečnost, že žalovaný jednal s úřady, nejsou samy o sobě důkazem, že za trvání manželství budoval dům s právně relevantně projevenou vůlí mít jej výlučně pro sebe. Naopak účel domu, jeho financování v průběhu manželství, použití příjmů z pronájmu pro potřeby rodiny a skutečné bydlení účastníků s dětmi vytvářejí ve vzájemné souvislosti přesvědčivý podklad pro závěr, že dům byl vybudován jako společná majetková hodnota. Prokáže-li se nabytí majetku za trvání manželství a druhý z manželů tvrdí skutečnosti, které jej mají ze společného jmění vyloučit, tíží důkazní břemeno ohledně takové výjimky tohoto manžela (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. 22Cdo 2570/2006). Žalovaný toto důkazní břemeno neunesl. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně je proto věcně správný.25. Při ocenění domu bylo nutno přihlédnout k požáru ze dne 26. 7. 2021. Obecné pravidlo ocenění podle stavu věci při zániku společného jmění nelze mechanicky použít, byla-li věc mezi zánikem společného jmění a jeho vypořádáním bez zavinění některého z účastníků mimořádně poškozena nebo zničena živelní událostí; v takovém případě se vychází ze stavu vyvolaného touto událostí v době vypořádání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22Cdo 4276/2014). V projednávané věci nebylo zjištěno, že by požár zavinil některý z účastníků. Jeho ekonomické následky proto nelze přenést pouze na žalobkyni, ani pouze na žalovaného.26. Přímé zjištění obvyklé hodnoty původního domu bylo po požáru a rozsáhlém poškození stavby spojeno s mimořádnými obtížemi. Za této situace bylo namístě podpůrně vyjít z výsledku odborného šetření pojistitele a z částky, kterou pojistitel po prověření rozsahu škody skutečně vyplatil. Žalovaný sám při jednání dne 3. 9. 2025 potvrdil, že částka 7 182 051 Kč se vztahovala výlučně ke stavbě a že škoda na movitých věcech byla uplatněna samostatně. Pojistné plnění z majetkového pojištění má restituční funkci a slouží k reparaci majetkové újmy vzniklé pojistnou událostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 32Cdo 763/2013). Částka určená a vyplacená profesionálním pojistitelem bezprostředně v návaznosti na zdokumentovanou pojistnou událost proto představuje v poměrech této věci konkrétní a přezkoumatelný podklad pro vyjádření ekonomické hodnoty domu dotčené požárem, neboť pro úvahu o výši nároku mohou postačovat i skutečnosti vyplývající přímo z posuzované věci, poskytují-li dostatečný podklad alespoň pro elementární přezkum soudní úvahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 25Cdo 3799/2014).27. Odvolací soud přitom pojistné plnění nevypořádává jako novou, samostatně uplatněnou majetkovou položku, nýbrž je používá jako podpůrné měřítko finanční hodnoty domu, který byl předmětem řízení od jeho počátku. Znalecký závěr o hodnotě požárem poškozených stavebních zbytků ve výši 2 764 000 Kč nevystihuje celou ekonomickou hodnotu původní společné majetkové položky a nezohledňuje její majetkovou náhradu vzniklou v důsledku pojistné události. Úvaha o nulové hodnotě je pak založena zejména na předpokládaných nákladech budoucího odstranění stavby. Takové náklady však nelze bez dalšího odečíst od vypořádávané hodnoty. Rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 26. 7. 2023 bylo vydáno na základě záměru žalovaného a odstranění stavby povolilo; nebylo jím oběma účastníkům z moci úřední nařízeno, aby stavbu odstranili. Náklady demolice lze ve vypořádání zohlednit jen tehdy, tíží-li oba účastníky právní povinnost stavbu odstranit, například na základě rozhodnutí stavebního úřadu ukládajícího takovou povinnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 22Cdo 4276/2014). Taková společná právní povinnost v projednávané věci zjištěna nebyla, stavba dosud odstraněna nebyla a žalovaný tvrzené náklady nevynaložil. Pokud po přikázání domu do výlučného vlastnictví žalovaného vznikne a bude splněna konkrétní povinnost k jeho odstranění, půjde podle okolností o jiný majetkový nárok, nikoli o pasivum existující ve vypořádávaném společném jmění. Majetkové nároky navazující na pozdější nakládání s vypořádanou věcí mohou přitom být řešeny samostatně po vypořádání, jestliže nejsou součástí samotné masy společného jmění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2005, sp. zn. 22Cdo 2211/2004).28. Nedůvodné jsou rovněž námitky žalovaného proti rozsahu a ocenění movitých věcí. Znalecký posudek č. , číslo,  a jeho doplněk č. , číslo,  obsahují rozlišení věcí podle jejich druhu a umístění v jednotlivých místnostech. Opakování druhově shodného vybavení v různých pokojích rodinného domu neznamená, že byla tatáž individuální věc oceněna dvakrát. Žalovaný ani v odvolání neoznačil konkrétní dvojici položek, která by podle čísla, popisu a umístění představovala jedinou věc započtenou opakovaně; zůstal u obecného tvrzení o dublování. Existence a rozsah vybavení byly prokázány nejen odborným oceněním, ale i podklady zachycujícími vybavení domu a ostatními provedenými důkazy. Skutečnost, že některé věci byly v doplňku oceněny z dřívější dokumentace nebo na podkladě údajů navazujících na původní prohlídku, sama o sobě nezpůsobuje nepoužitelnost posudku.29. Znalecký posudek soud hodnotí z hlediska úplnosti ve vztahu k zadání, logického odůvodnění, opory závěrů v nálezu a souladu s ostatními důkazy; věcnou správnost odborných závěrů však nemůže nahradit vlastní laickou úvahou a při důvodných pochybnostech musí nejprve vyžádat vysvětlení či doplnění, případně jiný posudek (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 28Cdo 209/2018). Posudek , tituly před jménem,  , jméno FO,  a jeho doplněk jsou v rozhodných závěrech úplné, srozumitelné a vzájemně souladné; obecné námitky žalovaného nevyvolávají konkrétní odbornou pochybnost, která by vyžadovala další revizi. Pozdější požár navíc nemůže zpětně prokázat, že věci v době rozhodné pro jejich soupis a ocenění neexistovaly. Výrok II. nadto nepřikazuje žalovanému jednotlivé již neexistující věci k fyzickému převzetí, nýbrž jejich finanční hodnotu. Přikázání této hodnoty žalovanému odpovídá tomu, že po rozvodu měl věci ve své dispoziční sféře a jejich užitnou hodnotu spotřebovával on; dlouhodobé výlučné užívání věci jedním z bývalých manželů je právě proto relevantním hlediskem pro její přikázání tomuto manželovi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2003, sp. zn. 22Cdo 811/2003).30. Ze součtu jednotlivých položek znaleckého ocenění jednoznačně vyplývá hodnota 256 280 Kč. Stejnou částku soud prvního stupně uvedl v odůvodnění a z této částky podle obsahu svých úvah vycházel; částka 262 330 Kč se objevila pouze ve výroku II. Jde proto o zjevné písařské pochybení při vyhotovení rozsudku, nikoli o jiný skutkový nebo právní závěr. Zřejmost takové nesprávnosti plyne z porovnání výroku s odůvodněním a dalšími souvislostmi rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 28Cdo 4453/2015). Odvolací soud může za podmínek § 164 o. s. ř. sám formulovat ve svém rozhodnutí výrok tak, jak měl správně znít, nejde o věcnou změnu, ale o zhojení zřejmé nesprávnosti v souladu se zásadou procesní ekonomie (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2008, sp. zn. 28Cdo 2297/2008). Proto odvolací soud výrok II. napadeného rozsudku potvrdil s upřesněním správné částky 256 280 Kč.31. Odvolání žalovaného je naproti tomu důvodné v části týkající se částky 500 000 Kč. Výpověď žalovaného o tom, že , jméno FO,  poskytl částku 500 000 Kč na výstavbu domu a že tuto půjčku následně za žalovaného splatila jeho matka, jak plyne z jejího čestného prohlášení, je v podstatném jádru konzistentní a je podpořena ostatními důkazy vztahujícími se ke zdroji, přesné výši, účelu a následnému splacení půjčky. Dílčí nepřesnosti v popisu časového průběhu, které lze vysvětlit značným odstupem od událostí a délkou řízení, nezpochybňují shodu důkazů v rozhodujících bodech. Odvolací soud uvěřil žalovanému rovněž v tom, že plnění matky bylo určeno výlučně jemu, nikoli oběma manželům. Tím, že matka splnila za žalovaného dluh ve výši 500 000 Kč, poskytla mu majetkovou hodnotu darem; tato hodnota náležela do jeho výlučného majetku. Půjčka od , jméno FO,  byla použita na výstavbu domu náležejícího do společného jmění. Z okolností jejího sjednání, účelu a použití přitom nevyplývá, že by šlo o závazek přesahující míru přiměřenou majetkovým poměrům účastníků, který žalovaný převzal bez souhlasu žalobkyně. Ve vnitřním majetkovém vztahu účastníků proto šlo o společný dluh. Byl-li společný dluh uhrazen z výlučných prostředků jednoho z manželů, může tento manžel požadovat vypořádání takové investice jako vnosu podle § 149 odst. 2 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22Cdo 5/2016). Částka 500 000 Kč se proto zohlední jako vnos žalovaného z jeho výlučného majetku do majetku společného.32. U ostatních žalovaným tvrzených darů, zejména spojovaných s prodejem chaty v , adresa,  a dalších částek použitých údajně na stavbu nebo vybavení domu, se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně ztotožnil. Prokázání toho, že matka žalovaného disponovala určitými prostředky nebo prodala vlastní majetek, ještě neprokazuje, že konkrétní částku darovala výlučně žalovanému a že ji žalovaný použil na konkrétní společnou majetkovou hodnotu. Vypořádání vnosu předpokládá tvrzení a prokázání, že určité výlučné prostředky jednoho z manželů byly skutečně použity ve prospěch konkrétního společného majetku, a současně včasný požadavek na jejich náhradu. Takový ucelený důkazní řetězec byl vytvořen pouze pro částku 500 000 Kč. Ve zbývajícím rozsahu proto odvolací námitka žalovaného důvodná není.33. Vnos žalovaného se pro účely vypořádání zohledňuje v nominální výši 500 000 Kč. Podle právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, se vnos jednoho z manželů do společného majetku pro účely jeho náhrady nezvyšuje podle pozdějšího růstu hodnoty společné věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 22Cdo 1135/2005). Pohledávka manžela z vnosu nesměřuje přímo proti druhému manželovi, nýbrž proti celé mase společného jmění; od celkové hodnoty společného jmění se vnos nejprve odečte, ze zbytku se určí podíly a celý vnos se přičte k podílu manžela, který jej poskytl (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22Cdo 367/2013). Celková hodnota vypořádávaných aktiv činí 7 461 481 Kč, a to součtem hodnoty domu 7 182 051 Kč, finanční hodnoty movitých věcí přikázané žalovanému 256 280 Kč a finanční hodnoty movitých věcí přikázané žalobkyni 23 150 Kč. Po odečtení vnosu žalovaného ve výši 500 000 Kč činí čistá hodnota společného majetku 6 961 481 Kč. Při rovných podílech připadá každému z účastníků z této čisté hodnoty 3 480 740,50 Kč. K podílu žalovaného se přičítá jeho vnos 500 000 Kč. Žalobkyni byl přikázán majetek v hodnotě 23 150 Kč, a k dorovnání jejího podílu jí proto náleží 3 480 740,50 Kč − 23 150 Kč, tedy 3 457 590,50 Kč. Výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně byl proto změněn způsobem uvedeným ve výroku III. tohoto rozsudku.34. Soud prvního stupně podle odvolacího soudu správně uzavřel, že nejsou dány důvody pro odklon od zásady rovnosti podílů. Rovnost podílů představuje zákonné východisko vypořádání; disparita je výjimkou, která musí být opřena o konkrétní, prokázané a svojí intenzitou mimořádné okolnosti. Nestačí proto pouze zjistit, že se jeden z manželů ve větší míře věnoval výdělečné činnosti nebo bezprostředně organizoval pořízení určité majetkové hodnoty. Pečuje-li druhý manžel řádně o rodinu, děti a společnou domácnost, přichází snížení jeho podílu v úvahu jen při mimořádných zásluhách prvního manžela nebo při takovém zanedbávání rodinných či majetkových povinností druhým manželem, které vybočuje z běžného fungování manželství (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2019, sp. zn. 22Cdo 1486/2019).35. V projednávané věci bylo prokázáno, že mezi účastníky existovala po dobu manželství faktická dělba rodinných rolí. Žalovaný vykonával výdělečnou činnost, zajišťoval příjmy rodiny a bezprostředně se věnoval organizačním a praktickým otázkám výstavby domu. Žalobkyně naproti tomu pečovala o dvě společné děti a obstarávala společnou domácnost. To, že žalobkyně nevykonávala výdělečnou činnost ve stejném rozsahu jako žalovaný, proto nelze bez dalšího hodnotit jako její menší zásluhu o vytvoření a udržení společného majetku. Osobní péče o děti a domácnost je zákonem postavena vedle přímého finančního přínosu a vytváří podmínky, aby se druhý manžel mohl soustředit na výdělečnou činnost a pořizování majetku. Vyšší rozsah péče o domácnost na straně jednoho z manželů a vyšší rozsah výdělečné aktivity na straně druhého je běžným modelem fungování rodiny, který nemá být sám o sobě sankcionován disparitou podílů (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22Cdo 105/2019).36. Tvrzení žalovaného, že žalobkyně dům odmítala, na jeho výstavbě osobně nepracovala a rodina jej užívala pouze krátce, neprokazují, že žalobkyně zanedbávala péči o rodinu nebo společný majetek. Rodinný dům byl budován v době trvání manželství, po dokončení byl pronajímán také za účelem získání prostředků pro rodinu a následně v něm účastníci se svými dětmi bydleli. Případný rozdílný názor manželů na vhodnost konkrétní investice, na místo rodinného bydlení nebo na rozsah osobní účasti při stavebních pracích není sám o sobě důvodem ke snížení podílu jednoho z nich. Rozhodné je celkové plnění rodinných a majetkových povinností za dobu manželství, nikoli izolovaný postoj k jedné věci. Tak jako může osobní péče o rodinu kompenzovat nižší finanční přínos, může zajišťování hmotných potřeb rodiny kompenzovat menší rozsah osobní péče; vždy je nutno hodnotit přínos obou manželů jako celek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 22Cdo 1096/2011).37. V řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně společný majetek úmyslně zmenšovala, nehospodárně jej spotřebovávala, odmítala bez přijatelného důvodu pečovat o děti či domácnost, znemožňovala žalovanému výdělečnou činnost nebo jinak závažně porušovala povinnosti, jež se promítají do nabytí a udržení společného jmění. Stejně tak nebylo prokázáno, že by žalovaný vedle zajišťování příjmů a výstavby domu vykonával současně v podstatně převážném rozsahu i péči o děti a domácnost, takže by jeho celkové přičinění bylo ve srovnání se žalobkyní mimořádné. Okolnosti nastalé převážně po zániku společného jmění, zejména dlouhodobé užívání domu žalovaným, hrazení daně, pojistného a nákladů souvisejících s jeho pozdější správou, samy o sobě nevypovídají o poměru, v němž účastníci plnili své rodinné a majetkové povinnosti za trvání manželství. Mohou mít význam pro přikázání věci nebo pro případné samostatné majetkové nároky, nikoli však bez dalšího pro disparitu vypořádacích podílů. K disparitě nevede ani skutečnost, že žalovaný vložil do společného majetku výlučné prostředky nebo že se na získání některých majetkových hodnot podíleli jeho příbuzní. Vnosy a disparita jsou odlišné instituty: vnos napravuje konkrétní přesun majetkové hodnoty mezi výlučným a společným majetkem, zatímco disparita vyjadřuje celkové mimořádné okolnosti péče o rodinu a zásluh o společné jmění. Skutečnosti zohledněné jako vnos nelze bez dalšího podruhé použít ke snížení podílu druhého manžela (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 22Cdo 884/2018). Částka 500 000 Kč poskytnutá matkou žalovaného je v tomto rozhodnutí plně zohledněna jako vnos žalovaného. U ostatních tvrzených darů nebyla prokázána jejich výše ani konkrétní vazba na společný majetek. Ani tvrzená rekonstrukce bytu ve výlučném majetku žalobkyně nemůže bez prokázání konkrétní, včas uplatněné a dosud nevypořádané majetkové investice sloužit jako náhradní důvod pro obecnou disparitu. Pro úvahu o nerovnosti podílů není významné, co jeden z manželů vložil ze svého odděleného majetku do majetku společného, neboť takový přesun se zásadně zohledňuje vypořádáním vnosu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22Cdo 4011/2014).38. Návrh žalovaného na disparitu vztahující se pouze k rodinnému domu rovněž nemůže obstát. Ani ve vztahu k této položce nebyly zjištěny takové mimořádné okolnosti, které by odůvodňovaly, aby žalobkyně neměla obdržet odpovídající část hodnoty společné věci. Žalovaný sice bezprostředně zajišťoval výstavbu domu, činil právní a faktické kroky vůči stavebním orgánům a podílel se na jeho financování, činil tak však za trvání dlouholetého manželství, v němž žalobkyně zajišťovala druhou základní složku fungování rodiny - péči o děti a domácnost. Závěr soudu prvního stupně o zachování rovných podílů je proto správný a odvolací námitka žalovaného v tomto rozsahu není důvodná.39. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalovaného směřující proti uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení státu. Skutečnost, že žalovanému bylo v průběhu řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků, sama o sobě nevylučuje rozhodnutí podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že ani účastník osvobozený od soudních poplatků není bez dalšího vyňat z povinnosti nést náklady řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 2933/15). Výroky V. a VI. rozsudku soudu prvního stupně a navazující usnesení o vyčíslení nákladů státu jsou založeny na správné úvaze, že náklady znaleckého a dalšího dokazování vznikly v souvislosti s projednáním společných sporných otázek a oba účastníci mají podle výsledku řízení nést stejný díl. Samotná skutečnost, že závěr určitého znaleckého posudku nebyl nakonec pro meritorní rozhodnutí určující, neznamená, že náklad na jeho pořízení zavinil účastník, který důkaz navrhl. Náhrada nákladů státu se neřídí pouze následným hodnocením účelnosti jednotlivého důkazu, nýbrž tím, zda stát náklad v souvislosti s obstaráním a provedením dokazování skutečně platil (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 33Cdo 2467/2013). Posudek k nákladům odstranění stavby reagoval na významnou námitku žalovaného a soud jej v dané fázi řízení připustil; nelze proto jeho cenu bez dalšího uložit výlučně žalovanému. Navíc - ačkoli žalovanému bylo v určité fázi řízení přiznáno osvobození od soudních poplatků, z výsledků řízení vyplývá existence majetkových hodnot značného rozsahu, které byly žalovanému v rámci vypořádání přikázány. Za této situace nelze bez dalšího uzavřít, že i v době rozhodování o náhradě nákladů státu byly pro účely § 148 odst. 1 o. s. ř. u žalovaného nadále dány předpoklady pro plné osvobození od soudních poplatků.40. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2, ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. , a v souladu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 2148/23, aniž shledal důvody pro odchýlení se od obecného východiska, podle něhož, jelikož v řízení o vypořádání společného jmění manželů zpravidla nelze určit, který z účastníků měl ve věci plný úspěch, nemá žádný z účastníků vůči jinému účastníku právo na náhradu nákladů řízení.41. Z uvedených důvodů odvolací soud věcně správné výroky I., III., V. a VI. rozsudku soudu prvního stupně, ve znění v záhlaví označeného doplňujícího usnesení, podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Výrok II. potvrdil s upřesněním zřejmé nesprávnosti v částce finanční hodnoty movitých věcí. Výrok IV. odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, aby se ve výši vypořádacího podílu promítla správná hodnota movitých věcí a vnos žalovaného ve výši 500 000 Kč. O odvoláních proti nákladovým rozhodnutím odvolací soud rozhodl způsobem uvedeným ve výrocích V. a VI. tohoto rozsudku.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř. a násl. dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:28.Co.132.2026.1458","publishedAt":"2026-11-13","decisionAt":"2026-08-05","caseNumber":{"senate":28,"registry":"Co","index":132,"year":2026,"pageNumber":1458},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Michael","lastName":"Nippert","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o vypořádání společného jmění manželů","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":14,"registry":"C","index":170,"year":2008,"pageNumber":1411},"affectedDate":"2025-12-17","courtCode":"OSPH02","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"148","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"164","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"229","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":[]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}