{"uuid":"b1ae1bbb-9806-4641-88f6-76f476ad5aff","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o 33 784 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba se zamítá co do částky 10 024 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do zaplacení, co do částky 2 030 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do 21.12.2021.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 760, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 322,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba se zamítá co do částky 10 024 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do zaplacení, co do částky 2 030 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do 21.12.2021.\nII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 23 760, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 322,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6. 10. 2022 ve znění doplnění ze dne 16. 12. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 33 784 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 9.8.2021 elektronicky prostřednictvím svých webových stránek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"webová adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" smlouvu o úvěru. Na základě této úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč. Žalovaný si dále při uzavírání úvěrové smlouvy sjednal se žalobkyní i následující služby„ klidné spaní“ za poplatek 110 Kč, službu„ presto“ za poplatek 165 Kč, službu„ informační SMS servis“ za poplatek 29 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr spolu s výše uvedenými poplatky a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 480 Kč po prodloužení doby splatnosti do 22.9.2021. Úvěryschopnost žalovaného byla ověřena na základě databází: CEE, ISIR, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z registru PČR, výpisu z registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku, bankovních a nebankovních databází, údajů sdělených žalovaným, bankovních výpisů žalovaného, případně z jeho platebních pásek a z databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný na úvěr uhradil dne 8.9.2021 částku 3 240 Kč. V případě prodlení se splácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 27 000 Kč, poplatku za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu„ presto“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu„ informační SMS servis“ ve výši 29 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 480 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do 21.12.2021 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 784 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Žalovaný uzavřel dne 9.8.2021 s žalobkyní prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"webová adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním (viz smlouva), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako spotřebiteli úvěr do výše 27 000 Kč Součástí smlouvy byl i sazebník poplatků (viz sazební poplatků), údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (viz údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru), souhlas se zpracováním osobních údajů (viz souhlas se zpracováním osobních údajů). Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 480 Kč do 8.9.2021. Částka 27 000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedený v úvěrové smlouvě dne 9.8.2021 (viz zpráva banky, viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaný byl ve smlouvě o úvěru identifikován m.j. rodným číslem, číslem mobilního telefonu, bankovním číslem účtu, číslem občanského průkazu, bydlištěm. Dále byla totožnost žalovaného ověřena z občanského průkazu a z náhledu na bankovní účet žalovaného (viz kopie občanského průkazu, viz autorizace ověření totožnosti). V případě prodlení s úhradou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz č.l. 6 všeobecných obchodních podmínek). Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena z údajů ve výpisu o posouzení úvěryschopnosti u žalobkyně (viz výpis), dle kterého činily výdaje žalovaného 8 000 Kč měsíčně, výše ověřeného příjmu 26 266 Kč čistého měsíčně, výše příjmu sdělená žalovaným 32 000 Kč čistého měsíčně. Disponibilní příjem činil 17 600 Kč měsíčně. Počet členů domácnosti činil 3 osoby, z toho dvě pracující a jedna byla nepracující. Výši čistého příjmu ve výši 26 266 Kč měsíčně byla žalobkyní zjištěna i z příjmových transakcí žalovaného (viz identifikované příjmy), přičemž z uvedených částek nelze zjistit, zda se skutečně jednalo o příjmy žalovaného ve dnech zde uvedených. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 25.8.2022 (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání – podací lístek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle § 580 odst. 1 o.z neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 9.8.2021 prostředky komunikace na dálku písemnou formou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 27 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 480 Kč a dalšími poplatky do 8.9.2021, resp. po prodloužení doby splatnosti dne 22.9.2021. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku ve výši 3 240 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovaného úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěr nebyl vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru (viz § 4 tohoto zákona). Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalovaného dle spotřebitelského zákona.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", L a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", ISBN ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019-89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18, v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020-63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. 14 Co 65/2021, dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že provedla u žalovaného lustraci velkého množství různých databází včetně bankovních a nebankovních registrů. Dále vycházela z údajů sdělených jí žalovaným a z údajů, které získala náhledem na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána a poučena o důsledcích neunesení důkazního břemene, nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů, neboť soudu nedoložila ani pracovní smlouvu či jiný doklad o příjmech žalovaného ani žádné doklady o výdajích žalovaného. Listina„ identifikované příjmy“ žalovaného mající prokazovat příjmy žalovaného, je zcela neprůkazná. Nelze nijak ověřit pravost částek zde uvedených (žalobkyně nedoložila soudu výpisy z účtu, z nichž měla částky čerpat). Dále zde nejsou uvedeny žádné výdaje žalovaného. Konečně je soudu známo, že žalovaný před 9.8.2021 měl již uzavřené četné úvěrové smlouvy s jinými společnostmi (např. rozsudkem č.j. 48 C 116/2022 – 30 bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil dlužnou částku ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 8.10.2020, rozsudkem č.j. 61 C 48/2022 – 46 bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil dlužnou částku ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 24.3.2020, rozsudkem č.j. 48 C 55/2022 – 38 bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil dlužnou částku ze smlouvy o úvěru ze dne 1.3.2021 a ze smlouvy o úvěru ze dne 26.7.2021","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Žalobkyně údaje tvrzené žalovaným řádně neprověřila, a to jednak z hlediska příjmů, neboť údaje uvedené v „ identifikovaných příjmech“ jsou neprůkazné, a jednak z hlediska výdajů, na jejichž prověření žalobkyně zcela rezignovala. Pokud by tak učinila, úvěr by žalovanému neposkytla, neboť měl dluhy již z předchozích úvěrových smluv. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěschopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nebyla řádně žalobkyní řádně posouzena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 o.z., neboť porušením svých povinností žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018-86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018, viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 5.3.2020). Od 29.5.2022 je stanovena absolutní neplatnost rovněž v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 27 000 Kč (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinen vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaní uhradil celkem částku 3 240 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit 23 760 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Dle rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 23 760 Kč (viz výrok II). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Ve zbývající části, tedy co do částky 10 024 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do zaplacení, co do částky 2 030 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do 21.12.2021, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 23 760 Kč. Žalovaný byl úspěšný co do částky 19 122,72 Kč (částka 10 024 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do vyhlášení rozsudku dne 16.2.2023 ve výši 4 028,16 Kč, částka 2 030 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do vydání rozsudku dne 16.2.2023 ve výši 3 040,56 Kč), neboť v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 55 % a žalovaný byl úspěšný ve výši 45 %, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne 28.3.2018, sp.zn. 33 Cdo 1357/2017 nebo usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Rozdíl činí 10 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 250 Kč (předžalobní výzva) dle § 14b odst.1 a.t. a § 11 odst. 2 písm.h) a.t. (k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t.), tj. celkem odměna 1 250 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 1 550 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 352 Kč, tj. celkem 3 227,50 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 10 %, tj. 322,80 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, protože tvrzení zde obsažená měla být součástí žaloby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly uložení jiné lhůty.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).\n2. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6. 10. 2022 ve znění doplnění ze dne 16. 12. 2022 domáhala na žalovaném zaplacení částky 33 784 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 9.8.2021 elektronicky prostřednictvím svých webových stránek [webová adresa] smlouvu o úvěru. Na základě této úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč. Žalovaný si dále při uzavírání úvěrové smlouvy sjednal se žalobkyní i následující služby„ klidné spaní“ za poplatek 110 Kč, službu„ presto“ za poplatek 165 Kč, službu„ informační SMS servis“ za poplatek 29 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr spolu s výše uvedenými poplatky a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 480 Kč po prodloužení doby splatnosti do 22.9.2021. Úvěryschopnost žalovaného byla ověřena na základě databází: CEE, ISIR, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z registru PČR, výpisu z registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku, bankovních a nebankovních databází, údajů sdělených žalovaným, bankovních výpisů žalovaného, případně z jeho platebních pásek a z databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalovaný na úvěr uhradil dne 8.9.2021 částku 3 240 Kč. V případě prodlení se splácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 27 000 Kč, poplatku za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu„ presto“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu„ informační SMS servis“ ve výši 29 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 480 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 030 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do 21.12.2021 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 784 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení.\n3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.\n4. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud tak má za to, že žalovaný s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.\n5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:\nŽalovaný uzavřel dne 9.8.2021 s žalobkyní prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek [webová adresa] smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním (viz smlouva), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako spotřebiteli úvěr do výše 27 000 Kč Součástí smlouvy byl i sazebník poplatků (viz sazební poplatků), údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (viz údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru), souhlas se zpracováním osobních údajů (viz souhlas se zpracováním osobních údajů). Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 480 Kč do 8.9.2021. Částka 27 000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] uvedený v úvěrové smlouvě dne 9.8.2021 (viz zpráva banky, viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaný byl ve smlouvě o úvěru identifikován m.j. rodným číslem, číslem mobilního telefonu, bankovním číslem účtu, číslem občanského průkazu, bydlištěm. Dále byla totožnost žalovaného ověřena z občanského průkazu a z náhledu na bankovní účet žalovaného (viz kopie občanského průkazu, viz autorizace ověření totožnosti). V případě prodlení s úhradou se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz č.l. 6 všeobecných obchodních podmínek). Úvěryschopnost žalovaného byla posouzena z údajů ve výpisu o posouzení úvěryschopnosti u žalobkyně (viz výpis), dle kterého činily výdaje žalovaného 8 000 Kč měsíčně, výše ověřeného příjmu 26 266 Kč čistého měsíčně, výše příjmu sdělená žalovaným 32 000 Kč čistého měsíčně. Disponibilní příjem činil 17 600 Kč měsíčně. Počet členů domácnosti činil 3 osoby, z toho dvě pracující a jedna byla nepracující. Výši čistého příjmu ve výši 26 266 Kč měsíčně byla žalobkyní zjištěna i z příjmových transakcí žalovaného (viz identifikované příjmy), přičemž z uvedených částek nelze zjistit, zda se skutečně jednalo o příjmy žalovaného ve dnech zde uvedených. Žalovaný byl k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní výzvou ze dne 25.8.2022 (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání – podací lístek).\n6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:\nDle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.\nDle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.\nDle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.\nDle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.\nDle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.\nDle § 580 odst. 1 o.z neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.\nDle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.\nDle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.\nDle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.\n7. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 9.8.2021 prostředky komunikace na dálku písemnou formou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 27 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 6 480 Kč a dalšími poplatky do 8.9.2021, resp. po prodloužení doby splatnosti dne 22.9.2021. Žalovaný na úvěr uhradil pouze částku ve výši 3 240 Kč.\n8. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovaného úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný smlouvu o úvěru uzavřel jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěr nebyl vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru (viz § 4 tohoto zákona). Právní předchůdkyně žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalovaného dle spotřebitelského zákona.\n9. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018„ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“\n10. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019-89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18, v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“\n11. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020-63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“\n12. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. 14 Co 65/2021, dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.\n13. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo] ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“\n14. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že provedla u žalovaného lustraci velkého množství různých databází včetně bankovních a nebankovních registrů. Dále vycházela z údajů sdělených jí žalovaným a z údajů, které získala náhledem na bankovní účet žalovaného. Žalobkyně, ačkoliv byla soudem vyzvána a poučena o důsledcích neunesení důkazního břemene, nepředložila soudu žádný důkaz o tom, že se žalobkyně skutečně zabývala řádným zjišťováním majetkových poměrů žalovaného včetně jeho výdajů, neboť soudu nedoložila ani pracovní smlouvu či jiný doklad o příjmech žalovaného ani žádné doklady o výdajích žalovaného. Listina„ identifikované příjmy“ žalovaného mající prokazovat příjmy žalovaného, je zcela neprůkazná. Nelze nijak ověřit pravost částek zde uvedených (žalobkyně nedoložila soudu výpisy z účtu, z nichž měla částky čerpat). Dále zde nejsou uvedeny žádné výdaje žalovaného. Konečně je soudu známo, že žalovaný před 9.8.2021 měl již uzavřené četné úvěrové smlouvy s jinými společnostmi (např. rozsudkem č.j. 48 C 116/2022 – 30 bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil dlužnou částku ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 8.10.2020, rozsudkem č.j. 61 C 48/2022 – 46 bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil dlužnou částku ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 24.3.2020, rozsudkem č.j. 48 C 55/2022 – 38 bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil dlužnou částku ze smlouvy o úvěru ze dne 1.3.2021 a ze smlouvy o úvěru ze dne 26.7.2021\n15. Žalobkyně údaje tvrzené žalovaným řádně neprověřila, a to jednak z hlediska příjmů, neboť údaje uvedené v „ identifikovaných příjmech“ jsou neprůkazné, a jednak z hlediska výdajů, na jejichž prověření žalobkyně zcela rezignovala. Pokud by tak učinila, úvěr by žalovanému neposkytla, neboť měl dluhy již z předchozích úvěrových smluv. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěschopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nebyla řádně žalobkyní řádně posouzena.\n16. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 o.z., neboť porušením svých povinností žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018-86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018, viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C [číslo] ze dne 5.3.2020). Od 29.5.2022 je stanovena absolutní neplatnost rovněž v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.\n17. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 27 000 Kč (částka poskytnutá žalovanému) bezdůvodné obohacení, které je žalovaný dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinen vrátit žalobkyni. Dle sdělení žalobkyně žalovaní uhradil celkem částku 3 240 Kč. Žalovaný je tak povinen žalobkyni vrátit 23 760 Kč.\n18. Dle rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.\n19. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 23 760 Kč (viz výrok II). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky.\n20. Ve zbývající části, tedy co do částky 10 024 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do zaplacení, co do částky 2 030 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do 21.12.2021, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).\n21. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III tohoto rozsudku dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná do částky 23 760 Kč. Žalovaný byl úspěšný co do částky 19 122,72 Kč (částka 10 024 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do vyhlášení rozsudku dne 16.2.2023 ve výši 4 028,16 Kč, částka 2 030 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 33 784 Kč od 23.9.2021 do vydání rozsudku dne 16.2.2023 ve výši 3 040,56 Kč), neboť v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně tak byla úspěšná ve výši 55 % a žalovaný byl úspěšný ve výši 45 %, neboť úspěch účastníka v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně příslušenství, tj. uplatněných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (viz např. usnesení NS ČR ze dne 28.3.2018, sp.zn. 33 Cdo 1357/2017 nebo usnesení NS ČR ze dne 3.12.2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015). Rozdíl činí 10 %. V tomto rozsahu má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 2 úkony právní služby 2x 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), a odměna za zastupování za 1 úkon právní služby 1x 250 Kč (předžalobní výzva) dle § 14b odst.1 a.t. a § 11 odst. 2 písm.h) a.t. (k příslušenství se nepřihlíží dle § 8 odst.1 a.t.), tj. celkem odměna 1 250 Kč, náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t., tj. celkem 300 Kč. Náhrada nákladů žalobkyně tak činí 1 550 Kč a 21 % DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 352 Kč, tj. celkem 3 227,50 Kč. Z toho má žalobkyně právo na náhradu 10 %, tj. 322,80 Kč.\n22. Za doplnění žaloby soud žalobkyni náhradu nákladů nepřiznal, neboť tyto náklady neshledal účelně vynaloženými, protože tvrzení zde obsažená měla být součástí žaloby.\n23. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř., jelikož v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly uložení jiné lhůty.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSMO:2023:61.C.198.2022.3","publishedAt":"2023-03-28","decisionAt":"2023-02-16","caseNumber":{"senate":61,"registry":"C","index":198,"year":2022,"pageNumber":33},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jana","lastName":"Čermáková","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSMO","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"33 784 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"115a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":145,"lexYear":2010,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":110,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"562","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU","SMLOUVA_PRACOVNI"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}