{"uuid":"b3f4ba6b-d23c-4647-a9bb-212ebf44b087","header":[{"texts":[{"text":"Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Ondruszové a soudců JUDr. Michala Mědílka a JUDr. Jany Sedlářové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastupování státu ve věcech majetkových,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za účasti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"účastníků: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Česká republika – Státní pozemkový úřad, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o vydání věci, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Praha ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp.zn. SPU ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. října 2020, č.j. 79C 2/2020-87","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobce je povinen zaplatit 1. účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 7.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce 1. účastníka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobce a 2. účastník nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.\nII. Žalobce je povinen zaplatit 1. účastníkovi náklady odvolacího řízení ve výši 7.000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce 1. účastníka [příjmení] [jméno] [příjmení].\nIII. Žalobce a 2. účastník nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Soud prvního stupně rozsudkem v záhlaví označeným zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum rozhodnutí","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo jednací","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp.zn. SPU ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", že 1. účastníkovi nebudou vydány zemědělské pozemky parc. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" parc. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" parc. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" parc. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"část obce","anonStyle":"ANON"},{"text":" a obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen„ předmětné pozemky“). Žalobci uložil povinnosti zaplatit 1. účastníkovi náklady řízení ve výši 10 400 Kč k rukám zástupce žalobce (správně zástupce 1. účastníka) do tří dnů od právní moci rozsudku a ve vztahu žalobce a 2. účastníka žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že s předmětnými pozemky dle evidence v katastru nemovitostí hospodaří Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 1.7.2016, č.j. 5C 268/2015-198 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.4.2017, č.j. 19Co 475/2016-269, kterým bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem předmětných pozemků, protože nebyly splněny zákonné podmínky pro přechod pozemků ze státu na obec Neustupov podle § 2a zák. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Účastník 1. jako oprávněná osoba vyzval k vydání předmětných pozemků; k vydání pozemků nedošlo, protože žalobce namítal nesplnění podmínky § 7 zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ zákon o majetkovém vyrovnání“). Mezi žalobcem a 2. účastníkem, resp. organizačními složkami státu, a to Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a Státním pozemkovým úřadem, zůstalo sporné, kdo z nich je příslušný hospodařit s předmětnými pozemky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že Úřad pro zastupování státu není příslušný hospodařit s předmětnými pozemky, když rozhodující není stav zápisu v katastru nemovitostí, ale skutečnost, že předmětné pozemky jsou pozemky zemědělskými a se zemědělskými pozemky ve vlastnictví státu je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad (§ 1 odst. 1, § 17 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, § 11 odst. 1, 5 zákona č. 290/2002 Sb., přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách, § 4 odst. 1 zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů). Protože žalobce, resp. organizační složka státu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, není příslušný hospodařit s předmětnými pozemky, není tak osobou povinnou podle zákona o církevních restitucích a nemůže být proto dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl, aniž se zabýval námitkami žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. V odvolání poukazoval na zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, s tím, že zápis předmětných pozemků s příslušností hospodaření s majetkem státu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových je v souladu jak s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.4.2017, č.j. 19Co 475/2016-269, který nabyl právní moci dne 1.6.2017, tak s ustanovením § 10 písm. a)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"a § 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, když Česká republika nabyla předmětné pozemky do vlastnictví až dnem právní moci uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze. Nesouhlasil proto s názorem soudu prvního stupně, že s předmětnými pozemky je příslušný hospodařit dle § 4 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, 2. účastník řízení. Poukazoval na to, že by bylo v rozporu s § 13 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání, pokud by došlo k převodu příslušnosti hospodařit s předmětnými pozemky státu z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových na Státní pozemkový úřad a že takové jednání by bylo neplatné. Měl za to, že je povinnou osobou podle § 4 písm. c) zákona o majetkovém vyrovnání a proto je dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se předmětné pozemky 1. účastníkovi nevydávají a tím nahradil rozhodnutí správního orgánu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Účastník 1. k odvolání uvedl, že sám žalobce v řízení podle § 18 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání tvrdil, že jednat za Českou republiku je příslušný Státní pozemkový úřad. Rozsudek, kterým bylo vyhověno 1. účastníkovi v řízení podle § 18 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání, je deklaratorním rozhodnutím, takže není pravdou, že stát se stal vlastníkem předmětných pozemků až dnem právní moci rozsudku a nelze tak ani postupovat podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Předmětné pozemky byly fakticky ve vlastnictví státu i k datu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a k datu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", a protože byly a jsou součástí zemědělského půdního fondu, byl s nimi podle § 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, příslušný hospodařit Pozemkový fond České republiky a je s nimi podle § 4 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, příslušný hospodařit 2. účastník řízení. Zdůraznil, že ustanovení § 13 odst. 1 zákona o církevních restitucích nebrání převodu práva hospodaření k předmětným pozemkům z žalobce na 2. účastníka řízení. Účastník 1. navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Účastník 2. k odvolání uvedl, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že žalobce není příslušný hospodařit s předmětnými pozemky a není tak osobou povinnou podle zákona","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o majetkovém vyrovnání a tudíž nebyl dotčen na svých právech napadeným rozhodnutím správního orgánu. Státní pozemkový úřad byl zřízen zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dříve ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" fond ČR), na podkladě zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, za to za účelem hospodaření s majetkem ve vlastnictví státu. Příslušnost hospodařit s předmětnými pozemky vznikla Státnímu pozemkovému úřadu na základě § 4 odst. 1 zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, když z dokazování vyplývá, že pozemky jsou pozemky zemědělskými a tudíž není pochyb o tom, že příslušný hospodařit s předmětnými pozemky je 2. účastník řízení. Účastník 2. navrhl potvrzení napadeného rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl k odvolání žalobce a k vyjádření obou účastníků a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Mezi účastníky řízení podle části páté o.s.ř. nebylo sporné, že oprávněnou osobou je 1. účastník, že předmětné pozemky jsou zemědělskými nemovitostmi ve smyslu § 2 písm. b) bodu 1. zákona o majetkovém vyrovnání a že předmětné pozemky byly odňaty státem podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, bez náhrady právnímu předchůdci 1. účastníka. Sporné mezi účastníky bylo, která organizační složka státu je příslušná hospodařit s předmětnými pozemky podle § 4 zákona o majetkovém vyrovnání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových odvíjí svou příslušnost hospodařit s předmětnými pozemky státu z ustanovení § 10 a § 11 odst. 2 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, s poukazem na pravomocný rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 1.7.2016, č.j. 5C 268/2015-198 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.4.2017, č.j. 19Co 475/2016-269, jímž bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem předmětných pozemků, protože nebyly splněny zákonné podmínky pro přechod pozemků ze státu na obec Neustupov dle § 2a zák. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 1.7.2016, č.j. 5C 268/2015-198 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.4.2017, č.j. 19Co 475/2016-269, který nabyl právní moci dne 1.6.2017, bylo určeno na základě žaloby podané podle § 18 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání, že Česká republika je vlastníkem předmětných pozemků. Uvedené rozhodnutí je rozhodnutím deklaratorním působícím ex tunc (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.2.2022, sp.zn. 28Cdo 173/2022). Nelze tedy dovodit, že by se stát stal vlastníkem předmětných pozemků až právní mocí uvedeného rozhodnutí soudu, jak tvrdil v odvolání žalobce. Protože se jedná o zemědělské pozemky, jejichž vlastníkem je stát, je příslušný s nimi hospodařit Státní pozemkový úřad a je tak povinnou osobou podle § 4 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, jak správně dovodil soud prvního stupně. Žalobce proto nemohl být dotčen na svých právech napadeným rozhodnutím správního orgánu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o náhradě nákladů účastníků jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Účastníkovi 1. byla přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 7.000 Kč spočívající v odměně advokáta 6.200 Kč za dva úkony právní služby po 3.100 Kč dle 9 odst. 4 písm. d), § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání), v náhradě hotových výdajů advokáta 600 Kč za uvedené úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky a v náhradě za promeškaný čas advokáta strávený cestou ze sídla advokáta k soudu a zpět ve výši 200 Kč za dvě započaté půlhodiny po 100 Kč dle § 14 uvedené vyhlášky. Náklady řízení je žalobce povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce 1. účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Účastníkovi 2. nebyla přiznána náhrada nákladů řízení ve vztahu k žalobci, neboť se jedná o jeden subjekt, byť jednající dvěma organizačními složkami.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Soud prvního stupně rozsudkem v záhlaví označeným zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp.zn. SPU [číslo], že 1. účastníkovi nebudou vydány zemědělské pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a obci [obec] (dále jen„ předmětné pozemky“). Žalobci uložil povinnosti zaplatit 1. účastníkovi náklady řízení ve výši 10 400 Kč k rukám zástupce žalobce (správně zástupce 1. účastníka) do tří dnů od právní moci rozsudku a ve vztahu žalobce a 2. účastníka žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.\n2. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že s předmětnými pozemky dle evidence v katastru nemovitostí hospodaří Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 1.7.2016, č.j. 5C 268/2015-198 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.4.2017, č.j. 19Co 475/2016-269, kterým bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem předmětných pozemků, protože nebyly splněny zákonné podmínky pro přechod pozemků ze státu na obec Neustupov podle § 2a zák. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí. Účastník 1. jako oprávněná osoba vyzval k vydání předmětných pozemků; k vydání pozemků nedošlo, protože žalobce namítal nesplnění podmínky § 7 zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ zákon o majetkovém vyrovnání“). Mezi žalobcem a 2. účastníkem, resp. organizačními složkami státu, a to Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a Státním pozemkovým úřadem, zůstalo sporné, kdo z nich je příslušný hospodařit s předmětnými pozemky. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že Úřad pro zastupování státu není příslušný hospodařit s předmětnými pozemky, když rozhodující není stav zápisu v katastru nemovitostí, ale skutečnost, že předmětné pozemky jsou pozemky zemědělskými a se zemědělskými pozemky ve vlastnictví státu je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad (§ 1 odst. 1, § 17 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, § 11 odst. 1, 5 zákona č. 290/2002 Sb., přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách, § 4 odst. 1 zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů). Protože žalobce, resp. organizační složka státu Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, není příslušný hospodařit s předmětnými pozemky, není tak osobou povinnou podle zákona o církevních restitucích a nemůže být proto dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu zamítl, aniž se zabýval námitkami žalobce.\rO náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř.\n3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání. V odvolání poukazoval na zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, s tím, že zápis předmětných pozemků s příslušností hospodaření s majetkem státu Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových je v souladu jak s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.4.2017, č.j. 19Co 475/2016-269, který nabyl právní moci dne 1.6.2017, tak s ustanovením § 10 písm. a)\ra § 11 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, když Česká republika nabyla předmětné pozemky do vlastnictví až dnem právní moci uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze. Nesouhlasil proto s názorem soudu prvního stupně, že s předmětnými pozemky je příslušný hospodařit dle § 4 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, 2. účastník řízení. Poukazoval na to, že by bylo v rozporu s § 13 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání, pokud by došlo k převodu příslušnosti hospodařit s předmětnými pozemky státu z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových na Státní pozemkový úřad a že takové jednání by bylo neplatné. Měl za to, že je povinnou osobou podle § 4 písm. c) zákona o majetkovém vyrovnání a proto je dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se předmětné pozemky 1. účastníkovi nevydávají a tím nahradil rozhodnutí správního orgánu.\n4. Účastník 1. k odvolání uvedl, že sám žalobce v řízení podle § 18 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání tvrdil, že jednat za Českou republiku je příslušný Státní pozemkový úřad. Rozsudek, kterým bylo vyhověno 1. účastníkovi v řízení podle § 18 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání, je deklaratorním rozhodnutím, takže není pravdou, že stát se stal vlastníkem předmětných pozemků až dnem právní moci rozsudku a nelze tak ani postupovat podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Předmětné pozemky byly fakticky ve vlastnictví státu i k datu [datum] a k datu [datum], a protože byly a jsou součástí zemědělského půdního fondu, byl s nimi podle § 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, příslušný hospodařit Pozemkový fond České republiky a je s nimi podle § 4 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, příslušný hospodařit 2. účastník řízení. Zdůraznil, že ustanovení § 13 odst. 1 zákona o církevních restitucích nebrání převodu práva hospodaření k předmětným pozemkům z žalobce na 2. účastníka řízení. Účastník 1. navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.\n5. Účastník 2. k odvolání uvedl, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, že žalobce není příslušný hospodařit s předmětnými pozemky a není tak osobou povinnou podle zákona\ro majetkovém vyrovnání a tudíž nebyl dotčen na svých právech napadeným rozhodnutím správního orgánu. Státní pozemkový úřad byl zřízen zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu (dříve [příjmení] fond ČR), na podkladě zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, za to za účelem hospodaření s majetkem ve vlastnictví státu. Příslušnost hospodařit s předmětnými pozemky vznikla Státnímu pozemkovému úřadu na základě § 4 odst. 1 zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu, když z dokazování vyplývá, že pozemky jsou pozemky zemědělskými a tudíž není pochyb o tom, že příslušný hospodařit s předmětnými pozemky je 2. účastník řízení. Účastník 2. navrhl potvrzení napadeného rozsudku.\n6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a o.s.ř., přihlédl k odvolání žalobce a k vyjádření obou účastníků a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.\n7. Mezi účastníky řízení podle části páté o.s.ř. nebylo sporné, že oprávněnou osobou je 1. účastník, že předmětné pozemky jsou zemědělskými nemovitostmi ve smyslu § 2 písm. b) bodu 1. zákona o majetkovém vyrovnání a že předmětné pozemky byly odňaty státem podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě, bez náhrady právnímu předchůdci 1. účastníka. Sporné mezi účastníky bylo, která organizační složka státu je příslušná hospodařit s předmětnými pozemky podle § 4 zákona o majetkovém vyrovnání.\n8. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových odvíjí svou příslušnost hospodařit s předmětnými pozemky státu z ustanovení § 10 a § 11 odst. 2 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, s poukazem na pravomocný rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 1.7.2016, č.j. 5C 268/2015-198 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.4.2017, č.j. 19Co 475/2016-269, jímž bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem předmětných pozemků, protože nebyly splněny zákonné podmínky pro přechod pozemků ze státu na obec Neustupov dle § 2a zák. č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.\n9. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 1.7.2016, č.j. 5C 268/2015-198 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20.4.2017, č.j. 19Co 475/2016-269, který nabyl právní moci dne 1.6.2017, bylo určeno na základě žaloby podané podle § 18 odst. 1 zákona o majetkovém vyrovnání, že Česká republika je vlastníkem předmětných pozemků. Uvedené rozhodnutí je rozhodnutím deklaratorním působícím ex tunc (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.2.2022, sp.zn. 28Cdo 173/2022). Nelze tedy dovodit, že by se stát stal vlastníkem předmětných pozemků až právní mocí uvedeného rozhodnutí soudu, jak tvrdil v odvolání žalobce. Protože se jedná o zemědělské pozemky, jejichž vlastníkem je stát, je příslušný s nimi hospodařit Státní pozemkový úřad a je tak povinnou osobou podle § 4 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání, jak správně dovodil soud prvního stupně. Žalobce proto nemohl být dotčen na svých právech napadeným rozhodnutím správního orgánu.\n10. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně výroku o náhradě nákladů účastníků jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.\n11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Účastníkovi 1. byla přiznána plná náhrada nákladů řízení ve výši 7.000 Kč spočívající v odměně advokáta 6.200 Kč za dva úkony právní služby po 3.100 Kč dle 9 odst. 4 písm. d), § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (vyjádření k odvolání, účast na odvolacím jednání), v náhradě hotových výdajů advokáta 600 Kč za uvedené úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky a v náhradě za promeškaný čas advokáta strávený cestou ze sídla advokáta k soudu a zpět ve výši 200 Kč za dvě započaté půlhodiny po 100 Kč dle § 14 uvedené vyhlášky. Náklady řízení je žalobce povinen zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce 1. účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Účastníkovi 2. nebyla přiznána náhrada nákladů řízení ve vztahu k žalobci, neboť se jedná o jeden subjekt, byť jednající dvěma organizačními složkami.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:VSPH:2022:4.Co.135.2021.1","publishedAt":"2022-09-27","decisionAt":"2022-06-09","caseNumber":{"senate":4,"registry":"CO","index":135,"year":2021,"pageNumber":111},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Irena","lastName":"Ondruszová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"VSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Středočeský kraj a hl. m. Praha ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], sp.zn. SPU [číslo], o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. října 2020, č.j. 79C 2/2020-87","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":79,"registry":"C","index":2,"year":2020,"pageNumber":87},"affectedDate":"2020-10-22","courtCode":"KSPH","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":229,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2a","lexNumber":172,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"17","lexNumber":229,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":428,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":428,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"4","lexNumber":503,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":219,"lexYear":2000,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"10","lexNumber":219,"lexYear":2000,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":290,"lexYear":2002,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PENEZITE_PLNENI","VYDANI_VECI"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}