{"uuid":"b60fe97f-a63f-494d-9c21-340681c04870","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Hejdukové, soudkyně JUDr. Evy Kotrbaté a soudce JUDr. Petra Kulawiaka ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o vypořádání společného jmění manželů, zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 25. září 2025, č. j. 16 C 233/2020-568,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":0,"column":0,"hasBorder":true,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdict":[{"texts":[{"text":"Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích IV, VI a VII mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání společného jmění manželů účastníků částku 314 335 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" náklady řízení ve výši 4 393 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" náklady řízení ve výši 4 393 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":{"tableId":1,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdictText":"Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích IV, VI a VII mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádání společného jmění manželů účastníků částku 314 335 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v , adresa,  náklady řízení ve výši 4 393 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalovaná je povinna nahradit České republice na účet Okresního soudu v , adresa,  náklady řízení ve výši 4 393 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl o vypořádání společného jmění manželů z manželství účastníků uzavřeného dne 22. 4. 2006 a pravomocně rozvedeného dne 16. 1. 2020. Soud řízení zčásti zastavil, zčásti žalobu zamítl a zčásti zaniklé společné jmění účastníků vypořádal. Předně zastavil řízení ohledně souboru movitých věcí tvořících vybavení rodinné domácnosti, neboť žalobce vzal v této části žalobu zpět a žalovaná se zpětvzetím souhlasila (výrok I). Stejně tak zastavil řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k rodinnému domu, jelikož v průběhu řízení došlo k prodeji nemovitosti a žalobce vzal i tento návrh zpět; žalovaná s tímto postupem souhlasila (výrok II). Řízení soud zastavil i ohledně závazku z hypotečního úvěru u Hypoteční banky s odůvodněním, že v době rozhodování již byl tento závazek zcela uhrazen, a odpadl tak předmět řízení (výrok III).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Ve vztahu k tvrzenému závazku vůči ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze směnky ve výši 1 885 000 Kč soud žalobu zamítl (výrok IV). Dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by šlo o dluh náležející do společného jmění manželů. Z provedených důkazů podle soudu vyplynulo, že závazek souvisel s dřívějšími vztahy vzniklými ještě před uzavřením manželství, respektive s dostavbou domu v době před sňatkem, a navíc směnku i následné uznání dluhu učinil pouze žalobce. Nebylo proto prokázáno, že by tímto závazkem byla vázána i žalovaná. Pokud jde o závazky z kreditních karet u ČSOB a Moneta Money Bank, soud uzavřel, že tyto dluhy do společného jmění patří, neboť vznikly za trvání manželství a podle výsledků dokazování sloužily k obstarávání běžných potřeb rodiny. Proto je přikázal žalobci, který tyto smlouvy uzavřel, s tím, že v rámci vypořádání zohlednil polovinu jejich zůstatků ve prospěch žalobce (výrok V). Nároky žalobce na vypořádání tzv. vnosů z jeho výlučných prostředků soud neuznal. U částky, u níž žalobce tvrdil, že ji použil na splacení dřívější hypotéky bývalých manželů, soud zjistil, že tato byla uhrazena refinancováním novým hypotečním úvěrem, nikoli darem od otce žalobce. U dalších částek nebylo prokázáno buď to, že šlo skutečně o dar otce žalobce do jeho výlučného majetku, nebo že byly použity na úhradu společných závazků; v některých případech se navíc ukázalo, že šlo o závazky otce žalobce či o neprokázané úvěrové vztahy. Soud proto žádný z uplatněných vnosů při vypořádání nezohlednil. Naopak soud zohlednil splátky hypotečního úvěru hrazené po zániku společného soužití, resp. po zániku manželství. Vyšel ze zjištění, že žalobce sám hradil splátky v období od září do prosince 2019, zatímco žalovaná následně sama hradila hypoteční splátky od listopadu 2020 do dubna 2025. Z tohoto důvodu uložil žalobci (výrok VI) zaplatit žalované částku 427 900 Kč jako polovinu splátek, které po zániku manželství hradila sama, a žalované uložil zaplatit žalobci částku 144 940,08 Kč (výrok VII), sestávající z poloviny zůstatků obou dluhů z kreditních karet a z částky 22 600,08 Kč představující nárok žalobce z jím uhrazených hypotečních splátek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Dále soud uložil oběma účastníkům nahradit státu rovným dílem náklady znalečného po 4 393 Kč (výroky VIII a IX), neboť znalecký posudek byl v řízení vypracován v jejich společném zájmu. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich na ni nemá právo, s ohledem na povahu řízení o vypořádání společného jmění a zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (výrok X).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovaná včasným odvoláním napadla pouze výrok VII rozsudku, což stvrdila i při jednání odvolacího soudu. Namítala, že s ohledem na okolnosti věci a na průběh hospodaření žalobce s finančními prostředky za trvání manželství není povinna žalobci na vypořádání nic plnit. Vytýkala soudu prvního stupně, že v tomto směru neprovedl dostatečné dokazování, nepřihlédl ke všem listinám, které k podpoře svých tvrzení předložila, a v důsledku toho věc i nesprávně právně posoudil. Připomněla, že žalobce nejméně od roku 2008 nakládal se svým účtem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":" netransparentně a bez jejího vědomí a souhlasu převáděl vysoké finanční částky na jí neznámé účty. V této souvislosti poukázala na kupní smlouvu ze dne 23. 11. 2009, na jejímž základě účastníci prodali pozemky v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" za kupní cenu 4 980 250 Kč, přičemž celá kupní cena měla být podle smlouvy uhrazena na účet žalobce a z této částky připadala na její spoluvlastnický podíl částka 2 490 125 Kč, s níž však žalobce podle jejího tvrzení nakládal bez jakéhokoli jejího souhlasu a kterou jí nikdy nevydal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalovaná dále akcentovala, že žalobce si v roce 2011 sjednal u ČSOB spotřebitelský úvěr a kreditní kartu, na níž ke dni zániku manželství evidoval zůstatek 95 000 Kč, přestože v té době měli dostatek peněz z předchozího prodeje nemovitosti. V roce 2013 u Moneta Money Bank sjednal revolvingový úvěr a další kreditní kartu se zůstatkem 149 680 Kč, a to vše bez jejího vědomí a souhlasu. Podle žalované žalobce nevysvětlil, co se stalo s prostředky z prodeje pozemků, a současně neprokázal, že prostředky čerpané z uvedených úvěrových vztahů použil ve prospěch rodiny. Soud prvního stupně proto podle jejího názoru nemohl bez dalšího uzavřít, že uvedené závazky tvoří součást společného jmění jen proto, že byly sjednány za trvání manželství.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Odvolatelka namítala, že jestliže žalobce převzal tyto závazky bez jejího vědomí a souhlasu, bylo na něm, aby prokázal, že prostředky z nich získané byly použity k obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny ve smyslu § 710 písm. b) o. z. To se však podle jejího názoru nestalo. Současně setrvala na tvrzení, že žalobce nehospodařil řádně a v zájmu rodiny, nýbrž spotřebovával finanční prostředky náležející do společného jmění, své výlučné prostředky i finanční prostředky náležející výhradně jí pro svou osobní potřebu a na blíže neobjasněné finanční transakce, o nichž neměla žádné povědomí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Z uvedených důvodů žalovaná navrhovala doplnění dokazování, aby bylo objasněno, jak žalobce nakládal s prostředky z prodeje pozemků a jakým způsobem čerpal a splácel závazky z obou kreditních karet. Navrhla, aby odvolací soud změnil výrok VII napadeného rozsudku tak, že žalovaná není povinna žalobci na vypořádání společného jmění manželů platit žádnou částku, zatímco ve vztahu k ostatním výrokům napadeného rozsudku navrhla jejich potvrzení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žalobce včasným odvoláním napadl výroky IV, VI a VII rozsudku. Ve vztahu k výroku IV namítal, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že závazek vůči ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 1 885 000 Kč nepředstavuje součást zaniklého společného jmění manželů. Pro posouzení věci je podstatné, zda žalovaná o vzniku a trvání dluhu věděla a nebrojila-li proti němu, fakticky s ním souhlasila. Z toho dovozoval, že dluh náležel do společného jmění účastníků, a navrhoval, aby odvolací soud změnil výrok IV tak, že tento závazek bude přikázán do jeho výlučného vlastnictví s odpovídajícím promítnutím do vypořádacích podílů. Proti výrokům VI a VII žalobce brojil především proto, že soud prvního stupně jednak neuznal tvrzené vnosy z jeho výlučných prostředků do společného jmění, jednak naopak zohlednil ve prospěch žalované její tvrzené úhrady hypotečních splátek. Pokud jde o jeho vlastní vnosy, namítal, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil alespoň ty platby, u nichž bylo podle jeho názoru jednoznačně prokázáno, že byly zaslány z účtu jeho otce na jeho účet, konkrétně částku 14 000 Kč dne 17. 7. 2013, částku 27 700 Kč dne 24. 9. 2013 a částku 313 060 Kč dne 27. 3. 2018. Tvrdil, že z provedených důkazů, včetně výpovědi svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jeho vlastní účastnické výpovědi, vyplynulo, že šlo o dary od jeho otce určené výlučně jemu a že tyto prostředky byly následně použity ve prospěch společného jmění zejména k úhradě společných závazků. Dovozoval proto, že žalovaná je povinna mu nahradit alespoň polovinu těchto vnosů, tedy 177 380 Kč. Současně odvozoval, že při zohlednění poloviny tvrzeného společného dluhu vůči ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 942 500 Kč a již přiznané částky 144 940,08 Kč měla být žalované uložena povinnost zaplatit mu celkem 1 264 820,08 Kč, a navrhoval tomu odpovídající změnu výroku VII. Ve vztahu k výroku VI žalobce namítal, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalované přiznal částku 427 900 Kč jako polovinu hypotečních splátek, které měla po zániku manželství hradit sama. Uváděl, že žalobou byly k vypořádání vymezeny pouze splátky za období od srpna 2019 do prosince 2019, i při jednání dne 9. 8. 2022 byly jako sporné vymezeny pouze úhrady splátek hypotečního úvěru po skončení společného hospodaření podle písm. C žaloby, tedy právě v tomto žalobcem tvrzeném rozsahu, a že žalovaná ve lhůtě tří let od zániku společného jmění žádný vlastní nárok z titulu úhrad hypotečních splátek neuplatnila. V této souvislosti odkazoval na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž lze v řízení o vypořádání společného jmění vypořádat jen ten majetek, pohledávky a vnosy, které účastníci v zákonné lhůtě učinili předmětem řízení. Dovozoval tedy, že nárok žalované byl prekludován a soud jej nemohl do vypořádání zahrnout. Současně vytýkal soudu prvního stupně, že se s touto jeho argumentací v odůvodnění rozsudku nijak nevypořádal, v čemž spatřoval nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v části odvoláním dotčené, přihlédl k podáním obou účastníků řízení a jejich nesporným tvrzením a poté dospěl k závěrům, jež budou podrobně rozvedeny v další části odůvodnění tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Pokud jde o výrok IV napadeného rozsudku, soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že směnku i následné uznání dluhu podepsal výlučně žalobce, jenž se jimi zavázal zaplatit ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku 1 885 000 Kč. Současně nebylo v řízení spolehlivě objasněno, jaký konkrétní kauzální závazek byl směnkou zajištěn, na základě jakého právního důvodu vznikl a zda k jeho vzniku došlo ještě před uzavřením manželství účastníků, či až za jeho trvání. Jestliže svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedl, že původní směnka podepsaná žalobcem v roce 2008 měla zajišťovat jednak nesplacenou půjčku ve výši 100 000 Kč, jednak dluh za práce prováděné na domě účastníků přibližně v letech 2005 až 2006, tedy zjevně v době, která mohla předcházet vzniku společného jmění, nelze pokládat za nesprávný skutkový závěr soudu prvního stupně, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že šlo o dluh náležející do SJM. To platí tím spíše, že ani ve vztahu k tvrzené půjčce 100 000 Kč nevyšly najevo dostatečně určité skutkové okolnosti o době jejího poskytnutí a o jejím dalším osudu, tedy zda byla či nebyla již zcela nebo zčásti uhrazena, činí-li dluh z původních 3 000 000 Kč v současnosti 1 885 000 Kč. Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že důkazní břemeno ohledně skutečností, z nichž účastník dovozuje pro sebe příznivé právní následky, nese zásadně tento účastník. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1506/2013, výslovně uvedl, že „důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky“, a dále, že ten, kdo tvrdí, že určitá hodnota (nebo i závazek – pozn. odvolacího soudu) náleží do společného jmění manželů, musí prokázat, že byla nabyta (vznikl) za trvání manželství. Za této důkazní situace proto odvolací soud souhlasí se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal, že předmětný závazek tvořil součást společného jmění účastníků. Soud prvního stupně, nezahrnul-li do masy SJM tuto položku k vypořádání, postupoval správně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud prvního stupně se také podrobně zabýval žalobcem tvrzenými vnosy z jeho výlučných prostředků do SJM. Pokud šlo o tvrzenou částku 950 000 Kč, zjistil, že původní úvěr u České spořitelny byl splacen dne 24. 4. 2008 částkou 924 705,48 Kč zaslanou z účtu vedeného u Hypoteční banky, tedy refinancováním novým hypotečním úvěrem, nikoli darem od otce žalobce. Proto tuto položku při vypořádání nezohlednil. Ohledně částky 41 000 Kč zjistil, že úvěr č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřel dne 13. 8. 2012 nikoli žalobce, nýbrž jeho otec, takže nešlo o společný závazek účastníků. Ohledně návrhu na vypořádání částky 80 000 Kč uzavřel, že společnost Home Credit takovou úvěrovou smlouvu na osobu žalobce neeviduje. Ani tento nárok proto neuznal. Tyto skutkové závěry soudu prvního stupně odpovídají provedenému dokazování a odvolací soud sdílí názor, že žalobce ani u těchto nároků neunesl důkazní břemeno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Pokud žalobce tvrdil, že mu otec v letech 2011 až 2018 daroval celkem 802 260 Kč, z nichž mělo být 628 232,30 Kč použito na úhradu společných závazků, soud prvního stupně zjistil, že část tvrzených plateb se na výpisech vůbec neobjevila, u dalších šlo pouze o hotovostní vklady bez možnosti postavit najisto, kdo je provedl, a jen u některých bylo prokázáno, že byly odeslány z účtu otce žalobce nebo že šlo o kupní cenu za jeho nemovitost. Ani v těchto případech však soud nepokládal za prokázané, že šlo o dar do výlučného majetku žalobce. Z pouhého převodu peněz na žalobcův účet takový závěr podle jeho názoru neplynul. Současně zjistil, že některé následné odchozí platby směřovaly i na závazky žalobce vzniklé ještě před uzavřením manželství nebo na právní vztahy, které žalobce blíže neprokázal. Proto soud prvního stupně uzavřel, že tvrzení o vnosech z výlučných prostředků žalobce do společného majetku zůstalo neprokázáno, a požadovanou částku 628 232,30 Kč do vypořádání nezahrnul. I s tímto závěrem soudu prvního stupně lze souhlasit, jelikož odráží provedené dokazování.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Ve vztahu k hypotečním splátkám hrazeným po rozpadu soužití účastníků soud zjistil, že žalobce hradil hypoteční splátky v období od září do prosince 2019, zatímco žalovaná sama hradila hypoteční splátky po zániku manželství, zejména od listopadu 2020 do dubna 2025, a že v květnu 2025 provedla i mimořádnou splátku. Pokud jde o závěr soudu prvního stupně o skutkovém stavu ve vztahu ke splátkám každého z manželů, je součet jednotlivých splátek, který se měl odrazit ve vypořádacím podílu, nesprávný a tím je rozsudek v této části nepřezkoumatelný. Při jednání odvolacího soudu však učinily strany nesporným své platby tak, jak byly zmíněny v rozsudku soudu prvního stupně v odstavcích 122–125 a 131. Žalovaná na splátkách hypotečního úvěru podle těchto nesporných tvrzení po zániku SJM zaplatila celkem 890 358 Kč. Požadovala-li do rozhodnutí soudu prvního stupně polovinu toho, co na společný závazek vzniklý za trvání SJM uhradila ze svých výlučných prostředků, konkrétně částku 436 675 Kč, je tento nárok důvodný, jelikož nepřesahuje polovinu z celkové částky, kterou takto zaplatila.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Ohledně úhrad hypotečního úvěru po zániku společného jmění tak odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek v této části neobstojí, neboť skutková zjištění soudu prvního stupně nejsou ve vztahu k výsledné výši vypořádacích podílů vnitřně souladná a neumožňují přezkoumat, z jakých konkrétních částek soud při stanovení výroku VI vycházel. Jestliže se však při jednání před odvolacím soudem účastníci shodli na tom, jaké jednotlivé splátky hypotečního úvěru byly hrazeny, a to v rozsahu odpovídajícím skutkovým zjištěním uvedeným soudem prvního stupně, jak shora uvedeno, vyšel odvolací soud z těchto nesporných tvrzení ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Protože hypoteční úvěr představoval dluh vzniklý za trvání manželství, jenž zatěžoval oba účastníky, bylo třeba při vypořádání podle § 740 a § 742 odst. 1 písm. a) o. z. zohlednit, v jakém rozsahu plnila po zániku společného jmění na tento společný dluh jen žalovaná. Není přitom rozhodné, že k jednotlivým úhradám došlo až po zániku SJM; i takové plnění z výlučných prostředků jednoho z bývalých manželů na dosud nevypořádaný společný závazek se v rámci vypořádání promítá, obdobně jako judikatura připouští zohlednění vnosů učiněných po zániku společného jmění do jeho vypořádání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1912/2019). Odvolací soud proto při stanovení vypořádacího podílu vycházel z částky 436 675 Kč jako z částky, kterou žalovaná ze svých výlučných prostředků plnila za žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Pokud jde o závazky z úvěrových smluv uzavřených u ČSOB a Moneta Money Bank, odvolací soud sdílí skutkové i právní závěry soudu prvního stupně. Ke dni zániku manželství činil dluh vůči ČSOB 95 000 Kč a dluh vůči Moneta Money Bank 149 680 Kč. Tyto závazky byly převzaty za trvání manželství, a bylo proto třeba posoudit, zda jde o dluhy náležející do společného jmění ve smyslu § 710 o. z., anebo zda jsou dány okolnosti vylučující jejich zařazení do SJM. Samotná okolnost, že žalovaná smlouvy nepodepsala a tvrdila, že o nich nevěděla, pro závěr o jejich výlučné povaze nepostačuje. Podle § 693 a § 694 odst. 1 o. z. mohou být i právní jednání učiněná jen jedním z manželů v běžných záležitostech rodiny závazná pro oba manžele společně a nerozdílně. Tomu odpovídá i úprava § 710 o. z., podle níž dluh převzatý za trvání manželství do SJM zásadně náleží, ledaže jej převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého a nejde přitom o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně přitom nevyplývá nic, co by dovolovalo uzavřít, že šlo o závazky ryze osobní povahy nebo o čerpání nesouvisející s běžným rodinným hospodařením. Naopak povaha těchto produktů i způsob jejich užívání nasvědčují tomu, že šlo o standardní karetní úvěry sloužící k průběžným úhradám obvyklým v chodu domácnosti. Za této situace nebyl dán důvod považovat je za dluhy výlučně žalobce. Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže oba závazky zahrnul do masy zaniklého společného jmění, přikázal je žalobci, který příslušné smlouvy uzavřel, a při určení vypořádacího podílu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. a) o. z. zohlednil ve prospěch žalobce polovinu jejich zůstatků, tedy částky 47 500 Kč a 74 840 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Pokud jde o splátky hypotečního úvěru, které měl žalobce podle svých tvrzení hradit v době trvání manželství, tedy před zánikem společného jmění, odvolací soud neshledal důvod, pro který by tyto úhrady měly být při vypořádání mezi účastníky samostatně zohledněny. Za trvání manželství totiž manželé plní své společné závazky zásadně ze společných prostředků, a není-li prokázáno, že některý z nich použil k úhradě společného dluhu prostředky náležející výlučně jemu, nevzniká mu vůči druhému z manželů samostatný vypořádací nárok. Jen takové plnění, které bylo na společný majetek nebo společný dluh vynaloženo z výlučného majetku jednoho z manželů, může být při vypořádání zohledněno podle § 742 odst. 1 písm. c) o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. V projednávané věci žalobce netvrdil ani neprokázal, že by splátky hypotečního úvěru hrazené v období před zánikem manželství byly placeny z jeho výlučných prostředků; naopak šlo o plnění poskytované v době existence SJM na závazek, který nepochybně do SJM náležel. V takovém případě se nejedná o „vnos“ ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, nýbrž o běžné plnění společného dluhu ze společného majetku, které samo o sobě mezi manžely žádný další vypořádací vztah nezakládá. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 428/2017, dovodil, že jestliže manželé za trvání manželství uhradí závazek tvořící součást jejich společného jmění společnými prostředky, „žádný vzájemný vypořádací finanční nárok vzniknout nemůže“. Stejným směrem se ubírá i rozsudek téhož soudu ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4314/2010, podle něhož nevzniká při vypořádání nárok na náhradu tam, kde se majetkové přesuny mezi výlučnou a společnou sférou za trvání manželství fakticky vyrovnaly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Z těchto důvodů nebylo možno při vypořádání SJM samostatně přihlížet k úhradám hypotečních splátek, které žalobce provedl ještě za trvání manželství. Jiná situace ovšem nastala u plateb uskutečněných až po zániku společného jmění, jak bylo uvedeno shora, neboť tam již šlo o plnění na společný dluh z výlučných prostředků ze strany žalované, které se ve vypořádání promítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Soud prvního stupně přistoupil poněkud neortodoxně k řešení vypořádacího podílu, kdy každému z bývalých manželů uložil výroky VI a VII zaplatit vypořádací podíl. Judikatura obecně vychází z pravidla, že vyplácen má být vypořádací podíl jediný (srov. např. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3268/2010: „Věci ze zaniklého společného jmění manželů se mají mezi účastníky rozdělit tak, aby částka, kterou je jeden z manželů povinen zaplatit druhému na vyrovnání jeho podílu, ...“ nebo s rozsudkem ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3916/2014: „… soudy nemohou přehlížet ..., že jeden z účastníků musí platit druhému na vyrovnání podílu částku …“). Je-li tedy jednomu z manželů přiřknuta soudem při vypořádání společného jmění manželů hodnota majetku vyšší, vyplatí zpravidla polovinu rozdílu druhému z bývalých manželů jako vypořádací podíl. K tomuto přístupu se kloní i odvolací soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Stejně tak se odvolací soud přidržuje obvyklé praxe, při níž v řízení o vypořádání společného jmění manželů není nezbytné, aby soud o každé jednotlivé účastníky tvrzené, avšak neprokázané nebo do společného jmění nenáležející položce rozhodoval samostatným zamítavým výrokem. Postačí, jestliže v odůvodnění rozsudku soud přezkoumatelným způsobem vyloží, proč k jejímu vypořádání ve výroku nepřistoupil. Odvolací soud proto nepotvrdil výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, byť se ztotožnil se závěry soudu, že se žalobci nepodařilo prokázat, že by dluh ve výši 1 885 000 Kč zajištěný směnkou měl být zahrnut do vypořádání SJM. Proto tento nárok nezahrnul do vypořádávané masy SJM a byl-li výrok napaden odvoláním, odklidil jej výrokem I tohoto rozsudku, kterým stanovil jediný vypořádací podíl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Odvolání žalované bylo důvodné, vytýkala-li soudu prvního stupně výši vypořádacího podílu, který měla žalobci zaplatit. Soud totiž nesprávně do svých úvah při stanovení masy vypořádávaného majetku zahrnul ve prospěch žalobce i částku 22 600,08 Kč. Zároveň nesprávně zohlednil souhrnnou výši splátek žalované z jejího výlučného majetku na hypoteční úvěr, které se měly promítnout do vypořádacího podílu ve výši 436 675 Kč. Odvolací soud proto změnil odvoláním dotčené výroky IV, VI a VII rozsudku soudu prvního stupně v souladu s § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a stanovil jediný vypořádací podíl ve výši 314 335 Kč, který je žalobce povinen zaplatit žalované ve lhůtě 1 měsíce v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Při stanovení vypořádacího podílu odvolací soud vycházel z pravidel obsažených v § 740 a § 742 odst. 1 o. z., podle nichž soud při vypořádání zaniklého společného jmění zohlední nejen rovnost podílů obou bývalých manželů, ale i to, co bylo po zániku SJM ze sféry výlučného majetku jednoho z nich plněno na závazek, který původně tížil oba. Protože žalovaná po zániku společného jmění uhradila ze svých výlučných prostředků na společný hypoteční dluh i za žalobce částku 436 675 Kč, bylo třeba tuto hodnotu při vypořádání zohlednit v její prospěch. Současně bylo ve prospěch žalobce nutno započíst závazky z kreditních karet v souhrnné výši 122 340 Kč, které sice náležely do společného jmění, avšak byly při vypořádání přikázány do jeho výlučné sféry. Po vzájemném zohlednění obou těchto položek tak odvolací soud uzavřel, že výsledný vypořádací podíl ve prospěch žalované činí shora uvedenou částku. Tento postup odpovídá smyslu soudního vypořádání SJM, jehož cílem je dospět k jedinému přehlednému výsledku, jenž spravedlivě vystihuje konečný majetkový vztah mezi účastníky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Námitka žalobce, že žalovaná nemohla po uplynutí tří let od zániku společného jmění uplatnit k vypořádání částky, které po tomto okamžiku vynaložila na splácení hypotečního úvěru, důvodná není. Tříletá lhůta upravená v § 741 o. z. dopadá na majetek, dluhy a vnosy existující v době zániku společného jmění. Jiná je však situace u plnění, která jeden z bývalých manželů poskytl až následně, tedy v době od zániku SJM do jeho vypořádání, ze svého výlučného majetku na společný závazek. Takové plnění zakládá samostatný vypořádací nárok, který se promítá do rozhodnutí podle § 740 a § 742 odst. 1 písm. c) o. z., neboť jde o hodnotu vynaloženou z výlučného majetku na majetkovou sféru, jež dosud podléhá vypořádání mezi účastníky. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1912/2019 dovodil, že „nároky vzniklé investicí (vnosem) z výlučného majetku jednoho z účastníků, vynaložené na společný majetek v době od zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání, lze úspěšně uplatnit v soudním řízení bez ohledu na uplynutí tří let od zániku společného jmění“, a obdobně již v usnesení ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4036/2010, uzavřel, že dojde-li ke splacení společného dluhu po zániku SJM zásluhou jednoho z manželů z jeho výlučných prostředků, přísluší mu právo na náhradu, které se má promítnout do vypořádání. Z toho plyne, že žalovaná nebyla povinna uplatnit tyto následné úhrady ve tříleté lhůtě od zániku SJM a soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací, k nim mohl při vypořádání přihlédnout. Pokud jde o vymezení tohoto nároku ze strany žalované, tak ta ve svých podáních uvedla, že chce vypořádat splátky hypotečního úvěru, které po zániku SJM z výlučných prostředků uhradila. Jestliže k jejich úhradám docházelo i v průběhu řízení před soudem prvního stupně a žalovaná před rozhodnutím ve věci samé učinila předmětem vypořádání takové splátky, musely být zohledněny při stanovení vypořádacího podílu, jelikož se jednalo o prokázané skutečnosti, které ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. nastaly po koncentraci řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. K námitce žalobce, že soud prvního stupně se v odůvodnění dostatečně nevypořádal s jeho argumentací o opožděnosti nároku žalované z titulu úhrad hypotečního úvěru po zániku společného jmění, odvolací soud ještě uvádí, že ani případná stručnost odůvodnění soudu prvního stupně v tomto směru nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud tuto právní otázku přezkoumal v plném rozsahu a uzavírá, že nárok žalované prekludován nebyl. Nešlo totiž o vnos existující již ke dni zániku společného jmění, který by bylo nutno uplatnit ve lhůtě podle § 741 občanského zákoníku, nýbrž o plnění poskytovaná až následně v průběhu doby od zániku SJM do jeho vypořádání ze sféry výlučného majetku žalované na společný dluh účastníků. Současně nelze přisvědčit ani tvrzení žalobce, že soud mohl při vypořádání přihlížet jen k těm splátkám, které byly výslovně označeny již v původní žalobě, neboť v řízení o vypořádání SJM mají oba účastníci postavení osob oprávněných činit návrhy na vypořádání jednotlivých položek a žalovaná tento svůj požadavek v průběhu řízení uplatnila dostatečně určitě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Odvolací soud neshledal důvodným ani návrh žalobce na změnu výroku VII tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 1 264 820,08 Kč. Tento požadavek vycházel z předpokladu, že do vypořádání měly být zahrnuty jednak žalobcem tvrzené vnosy z darů od jeho otce, jednak polovina závazku vůči ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Jak však bylo vyloženo shora, žalobce neunesl důkazní břemeno ani ohledně tvrzených vnosů ze svého výlučného majetku do společného jmění, ani ohledně tvrzení, že závazek vůči ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" tvořil součást společného jmění účastníků. Nebylo proto možno při výpočtu vypořádacího podílu zohlednit ani částku 177 380 Kč, kterou žalobce ve svém odvolání odvozoval od tvrzených darů otce, ani částku 942 500 Kč představující polovinu údajného společného dluhu vůči ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Za této situace mohl být ve prospěch žalobce započten pouze nárok odpovídající polovině zůstatků závazků z kreditních karet, tedy částka 122 340 Kč. Návrh žalobce na změnu vypořádacího podílu proto nebyl důvodný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Odvolací soud se neztotožnil s odvolací námitkou žalované, podle níž mělo být při vypořádání společného jmění zohledněno, že žalobce bez jejího souhlasu naložil s prostředky získanými z prodeje pozemků v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně je zřejmé, že tyto pozemky účastníci nabyli na základě darovací smlouvy do podílového spoluvlastnictví, nikoli do společného jmění manželů, a následně je jako podíloví spoluvlastníci prodali kupní smlouvou ze dne 23. 11. 2009. Peněžní prostředky získané tímto prodejem proto nepředstavovaly majetek náležející do SJM, nýbrž majetkovou hodnotu nahrazující původní spoluvlastnické podíly jednotlivých účastníků. Takový závěr odpovídá již tehdy účinnému § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, podle něhož společné jmění netvořil majetek nabytý za majetek, který do SJM nenáležel; v nynější úpravě témuž principu odpovídá § 709 odst. 1 písm. d) a e) o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. K odvolacím námitkám žalované, jimiž požadovala doplnění dokazování zejména dalšími výpisy z účtu žalobce a vytýkala soudu prvního stupně, že nepřihlédl ke všem listinám, které v řízení předložila, odvolací soud uvádí, že tyto návrhy nepovažoval za důvodné. Předmětem tohoto řízení bylo vypořádání zaniklého společného jmění manželů, nikoli úplné objasnění všech majetkových dispozic žalobce v průběhu manželství bez ohledu na jejich vztah k mase SJM. Z provedeného dokazování bylo dostatečně zřejmé, že prostředky získané prodejem pozemků v katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" nepředstavovaly majetek náležející do společného jmění, nýbrž výtěžek z prodeje nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Další dokazování k toku těchto prostředků proto nemohlo mít význam pro posouzení, zda závazky z kreditních karet patřily do SJM a jak měl být určen vypořádací podíl. Odvolací soud současně neshledal, že by některá z žalovanou předložených listin obsahovala takové skutečnosti, které by mohly zvrátit skutkový závěr soudu prvního stupně o povaze těchto závazků jako dluhů převzatých za trvání manželství k obstarávání běžných potřeb rodiny. Za tohoto stavu považoval odvolací soud skutkový stav za dostatečně objasněný a navrhované doplnění dokazování za nadbytečné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Jelikož odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, musel podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Ohledně nákladů státu, které platil, stejně jako soud prvního stupně vycházel z § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady státu v projednávané věci tvořilo znalečné za vypracování znaleckého posudku ve výši 8 786 Kč, které bylo v řízení zálohováno státem. Protože u žádného z účastníků nebyly zjištěny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a provedení znaleckého dokazování sloužilo k objasnění skutečností významných pro rozhodnutí ve věci v zájmu obou účastníků, shledal odvolací soud správným, aby každý z nich nesl polovinu těchto nákladů, tj. částku 4 393 Kč. Změna meritorního rozhodnutí na tomto závěru nic nemění, a proto odvolací soud výroky o povinnosti účastníků nahradit státu náklady řízení věcně zachoval. To se pak odrazilo ve výrocích II a III tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. Řízení o vypořádání společného jmění manželů je řízením povahy iudicium duplex, v němž se zpravidla neposuzuje procesní úspěch kteréhokoli účastníka při rozhodnutí o nákladech řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl o vypořádání společného jmění manželů z manželství účastníků uzavřeného dne 22. 4. 2006 a pravomocně rozvedeného dne 16. 1. 2020. Soud řízení zčásti zastavil, zčásti žalobu zamítl a zčásti zaniklé společné jmění účastníků vypořádal. Předně zastavil řízení ohledně souboru movitých věcí tvořících vybavení rodinné domácnosti, neboť žalobce vzal v této části žalobu zpět a žalovaná se zpětvzetím souhlasila (výrok I). Stejně tak zastavil řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k rodinnému domu, jelikož v průběhu řízení došlo k prodeji nemovitosti a žalobce vzal i tento návrh zpět; žalovaná s tímto postupem souhlasila (výrok II). Řízení soud zastavil i ohledně závazku z hypotečního úvěru u Hypoteční banky s odůvodněním, že v době rozhodování již byl tento závazek zcela uhrazen, a odpadl tak předmět řízení (výrok III).2. Ve vztahu k tvrzenému závazku vůči , tituly před jménem,  , jméno FO,  ze směnky ve výši 1 885 000 Kč soud žalobu zamítl (výrok IV). Dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by šlo o dluh náležející do společného jmění manželů. Z provedených důkazů podle soudu vyplynulo, že závazek souvisel s dřívějšími vztahy vzniklými ještě před uzavřením manželství, respektive s dostavbou domu v době před sňatkem, a navíc směnku i následné uznání dluhu učinil pouze žalobce. Nebylo proto prokázáno, že by tímto závazkem byla vázána i žalovaná. Pokud jde o závazky z kreditních karet u ČSOB a Moneta Money Bank, soud uzavřel, že tyto dluhy do společného jmění patří, neboť vznikly za trvání manželství a podle výsledků dokazování sloužily k obstarávání běžných potřeb rodiny. Proto je přikázal žalobci, který tyto smlouvy uzavřel, s tím, že v rámci vypořádání zohlednil polovinu jejich zůstatků ve prospěch žalobce (výrok V). Nároky žalobce na vypořádání tzv. vnosů z jeho výlučných prostředků soud neuznal. U částky, u níž žalobce tvrdil, že ji použil na splacení dřívější hypotéky bývalých manželů, soud zjistil, že tato byla uhrazena refinancováním novým hypotečním úvěrem, nikoli darem od otce žalobce. U dalších částek nebylo prokázáno buď to, že šlo skutečně o dar otce žalobce do jeho výlučného majetku, nebo že byly použity na úhradu společných závazků; v některých případech se navíc ukázalo, že šlo o závazky otce žalobce či o neprokázané úvěrové vztahy. Soud proto žádný z uplatněných vnosů při vypořádání nezohlednil. Naopak soud zohlednil splátky hypotečního úvěru hrazené po zániku společného soužití, resp. po zániku manželství. Vyšel ze zjištění, že žalobce sám hradil splátky v období od září do prosince 2019, zatímco žalovaná následně sama hradila hypoteční splátky od listopadu 2020 do dubna 2025. Z tohoto důvodu uložil žalobci (výrok VI) zaplatit žalované částku 427 900 Kč jako polovinu splátek, které po zániku manželství hradila sama, a žalované uložil zaplatit žalobci částku 144 940,08 Kč (výrok VII), sestávající z poloviny zůstatků obou dluhů z kreditních karet a z částky 22 600,08 Kč představující nárok žalobce z jím uhrazených hypotečních splátek.3. Dále soud uložil oběma účastníkům nahradit státu rovným dílem náklady znalečného po 4 393 Kč (výroky VIII a IX), neboť znalecký posudek byl v řízení vypracován v jejich společném zájmu. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl tak, že žádný z nich na ni nemá právo, s ohledem na povahu řízení o vypořádání společného jmění a zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (výrok X).4. Žalovaná včasným odvoláním napadla pouze výrok VII rozsudku, což stvrdila i při jednání odvolacího soudu. Namítala, že s ohledem na okolnosti věci a na průběh hospodaření žalobce s finančními prostředky za trvání manželství není povinna žalobci na vypořádání nic plnit. Vytýkala soudu prvního stupně, že v tomto směru neprovedl dostatečné dokazování, nepřihlédl ke všem listinám, které k podpoře svých tvrzení předložila, a v důsledku toho věc i nesprávně právně posoudil. Připomněla, že žalobce nejméně od roku 2008 nakládal se svým účtem č. , č. účtu,  netransparentně a bez jejího vědomí a souhlasu převáděl vysoké finanční částky na jí neznámé účty. V této souvislosti poukázala na kupní smlouvu ze dne 23. 11. 2009, na jejímž základě účastníci prodali pozemky v katastrálním území , adresa,  za kupní cenu 4 980 250 Kč, přičemž celá kupní cena měla být podle smlouvy uhrazena na účet žalobce a z této částky připadala na její spoluvlastnický podíl částka 2 490 125 Kč, s níž však žalobce podle jejího tvrzení nakládal bez jakéhokoli jejího souhlasu a kterou jí nikdy nevydal.5. Žalovaná dále akcentovala, že žalobce si v roce 2011 sjednal u ČSOB spotřebitelský úvěr a kreditní kartu, na níž ke dni zániku manželství evidoval zůstatek 95 000 Kč, přestože v té době měli dostatek peněz z předchozího prodeje nemovitosti. V roce 2013 u Moneta Money Bank sjednal revolvingový úvěr a další kreditní kartu se zůstatkem 149 680 Kč, a to vše bez jejího vědomí a souhlasu. Podle žalované žalobce nevysvětlil, co se stalo s prostředky z prodeje pozemků, a současně neprokázal, že prostředky čerpané z uvedených úvěrových vztahů použil ve prospěch rodiny. Soud prvního stupně proto podle jejího názoru nemohl bez dalšího uzavřít, že uvedené závazky tvoří součást společného jmění jen proto, že byly sjednány za trvání manželství.6. Odvolatelka namítala, že jestliže žalobce převzal tyto závazky bez jejího vědomí a souhlasu, bylo na něm, aby prokázal, že prostředky z nich získané byly použity k obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny ve smyslu § 710 písm. b) o. z. To se však podle jejího názoru nestalo. Současně setrvala na tvrzení, že žalobce nehospodařil řádně a v zájmu rodiny, nýbrž spotřebovával finanční prostředky náležející do společného jmění, své výlučné prostředky i finanční prostředky náležející výhradně jí pro svou osobní potřebu a na blíže neobjasněné finanční transakce, o nichž neměla žádné povědomí.7. Z uvedených důvodů žalovaná navrhovala doplnění dokazování, aby bylo objasněno, jak žalobce nakládal s prostředky z prodeje pozemků a jakým způsobem čerpal a splácel závazky z obou kreditních karet. Navrhla, aby odvolací soud změnil výrok VII napadeného rozsudku tak, že žalovaná není povinna žalobci na vypořádání společného jmění manželů platit žádnou částku, zatímco ve vztahu k ostatním výrokům napadeného rozsudku navrhla jejich potvrzení.8. Žalobce včasným odvoláním napadl výroky IV, VI a VII rozsudku. Ve vztahu k výroku IV namítal, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že závazek vůči , tituly před jménem,  , jméno FO,  ve výši 1 885 000 Kč nepředstavuje součást zaniklého společného jmění manželů. Pro posouzení věci je podstatné, zda žalovaná o vzniku a trvání dluhu věděla a nebrojila-li proti němu, fakticky s ním souhlasila. Z toho dovozoval, že dluh náležel do společného jmění účastníků, a navrhoval, aby odvolací soud změnil výrok IV tak, že tento závazek bude přikázán do jeho výlučného vlastnictví s odpovídajícím promítnutím do vypořádacích podílů. Proti výrokům VI a VII žalobce brojil především proto, že soud prvního stupně jednak neuznal tvrzené vnosy z jeho výlučných prostředků do společného jmění, jednak naopak zohlednil ve prospěch žalované její tvrzené úhrady hypotečních splátek. Pokud jde o jeho vlastní vnosy, namítal, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil alespoň ty platby, u nichž bylo podle jeho názoru jednoznačně prokázáno, že byly zaslány z účtu jeho otce na jeho účet, konkrétně částku 14 000 Kč dne 17. 7. 2013, částku 27 700 Kč dne 24. 9. 2013 a částku 313 060 Kč dne 27. 3. 2018. Tvrdil, že z provedených důkazů, včetně výpovědi svědkyně , Anonymizováno,  a jeho vlastní účastnické výpovědi, vyplynulo, že šlo o dary od jeho otce určené výlučně jemu a že tyto prostředky byly následně použity ve prospěch společného jmění zejména k úhradě společných závazků. Dovozoval proto, že žalovaná je povinna mu nahradit alespoň polovinu těchto vnosů, tedy 177 380 Kč. Současně odvozoval, že při zohlednění poloviny tvrzeného společného dluhu vůči , tituly před jménem,  , jméno FO,  ve výši 942 500 Kč a již přiznané částky 144 940,08 Kč měla být žalované uložena povinnost zaplatit mu celkem 1 264 820,08 Kč, a navrhoval tomu odpovídající změnu výroku VII. Ve vztahu k výroku VI žalobce namítal, že soud prvního stupně pochybil, pokud žalované přiznal částku 427 900 Kč jako polovinu hypotečních splátek, které měla po zániku manželství hradit sama. Uváděl, že žalobou byly k vypořádání vymezeny pouze splátky za období od srpna 2019 do prosince 2019, i při jednání dne 9. 8. 2022 byly jako sporné vymezeny pouze úhrady splátek hypotečního úvěru po skončení společného hospodaření podle písm. C žaloby, tedy právě v tomto žalobcem tvrzeném rozsahu, a že žalovaná ve lhůtě tří let od zániku společného jmění žádný vlastní nárok z titulu úhrad hypotečních splátek neuplatnila. V této souvislosti odkazoval na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž lze v řízení o vypořádání společného jmění vypořádat jen ten majetek, pohledávky a vnosy, které účastníci v zákonné lhůtě učinili předmětem řízení. Dovozoval tedy, že nárok žalované byl prekludován a soud jej nemohl do vypořádání zahrnout. Současně vytýkal soudu prvního stupně, že se s touto jeho argumentací v odůvodnění rozsudku nijak nevypořádal, v čemž spatřoval nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v části odvoláním dotčené, přihlédl k podáním obou účastníků řízení a jejich nesporným tvrzením a poté dospěl k závěrům, jež budou podrobně rozvedeny v další části odůvodnění tohoto rozsudku.10. Pokud jde o výrok IV napadeného rozsudku, soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že směnku i následné uznání dluhu podepsal výlučně žalobce, jenž se jimi zavázal zaplatit , tituly před jménem,  , jméno FO,  částku 1 885 000 Kč. Současně nebylo v řízení spolehlivě objasněno, jaký konkrétní kauzální závazek byl směnkou zajištěn, na základě jakého právního důvodu vznikl a zda k jeho vzniku došlo ještě před uzavřením manželství účastníků, či až za jeho trvání. Jestliže svědek , jméno FO,  uvedl, že původní směnka podepsaná žalobcem v roce 2008 měla zajišťovat jednak nesplacenou půjčku ve výši 100 000 Kč, jednak dluh za práce prováděné na domě účastníků přibližně v letech 2005 až 2006, tedy zjevně v době, která mohla předcházet vzniku společného jmění, nelze pokládat za nesprávný skutkový závěr soudu prvního stupně, že žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně svého tvrzení, že šlo o dluh náležející do SJM. To platí tím spíše, že ani ve vztahu k tvrzené půjčce 100 000 Kč nevyšly najevo dostatečně určité skutkové okolnosti o době jejího poskytnutí a o jejím dalším osudu, tedy zda byla či nebyla již zcela nebo zčásti uhrazena, činí-li dluh z původních 3 000 000 Kč v současnosti 1 885 000 Kč. Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že důkazní břemeno ohledně skutečností, z nichž účastník dovozuje pro sebe příznivé právní následky, nese zásadně tento účastník. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1506/2013, výslovně uvedl, že „důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky“, a dále, že ten, kdo tvrdí, že určitá hodnota (nebo i závazek – pozn. odvolacího soudu) náleží do společného jmění manželů, musí prokázat, že byla nabyta (vznikl) za trvání manželství. Za této důkazní situace proto odvolací soud souhlasí se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně, že žalobce neprokázal, že předmětný závazek tvořil součást společného jmění účastníků. Soud prvního stupně, nezahrnul-li do masy SJM tuto položku k vypořádání, postupoval správně.11. Soud prvního stupně se také podrobně zabýval žalobcem tvrzenými vnosy z jeho výlučných prostředků do SJM. Pokud šlo o tvrzenou částku 950 000 Kč, zjistil, že původní úvěr u České spořitelny byl splacen dne 24. 4. 2008 částkou 924 705,48 Kč zaslanou z účtu vedeného u Hypoteční banky, tedy refinancováním novým hypotečním úvěrem, nikoli darem od otce žalobce. Proto tuto položku při vypořádání nezohlednil. Ohledně částky 41 000 Kč zjistil, že úvěr č. , hodnota,  uzavřel dne 13. 8. 2012 nikoli žalobce, nýbrž jeho otec, takže nešlo o společný závazek účastníků. Ohledně návrhu na vypořádání částky 80 000 Kč uzavřel, že společnost Home Credit takovou úvěrovou smlouvu na osobu žalobce neeviduje. Ani tento nárok proto neuznal. Tyto skutkové závěry soudu prvního stupně odpovídají provedenému dokazování a odvolací soud sdílí názor, že žalobce ani u těchto nároků neunesl důkazní břemeno.12. Pokud žalobce tvrdil, že mu otec v letech 2011 až 2018 daroval celkem 802 260 Kč, z nichž mělo být 628 232,30 Kč použito na úhradu společných závazků, soud prvního stupně zjistil, že část tvrzených plateb se na výpisech vůbec neobjevila, u dalších šlo pouze o hotovostní vklady bez možnosti postavit najisto, kdo je provedl, a jen u některých bylo prokázáno, že byly odeslány z účtu otce žalobce nebo že šlo o kupní cenu za jeho nemovitost. Ani v těchto případech však soud nepokládal za prokázané, že šlo o dar do výlučného majetku žalobce. Z pouhého převodu peněz na žalobcův účet takový závěr podle jeho názoru neplynul. Současně zjistil, že některé následné odchozí platby směřovaly i na závazky žalobce vzniklé ještě před uzavřením manželství nebo na právní vztahy, které žalobce blíže neprokázal. Proto soud prvního stupně uzavřel, že tvrzení o vnosech z výlučných prostředků žalobce do společného majetku zůstalo neprokázáno, a požadovanou částku 628 232,30 Kč do vypořádání nezahrnul. I s tímto závěrem soudu prvního stupně lze souhlasit, jelikož odráží provedené dokazování.13. Ve vztahu k hypotečním splátkám hrazeným po rozpadu soužití účastníků soud zjistil, že žalobce hradil hypoteční splátky v období od září do prosince 2019, zatímco žalovaná sama hradila hypoteční splátky po zániku manželství, zejména od listopadu 2020 do dubna 2025, a že v květnu 2025 provedla i mimořádnou splátku. Pokud jde o závěr soudu prvního stupně o skutkovém stavu ve vztahu ke splátkám každého z manželů, je součet jednotlivých splátek, který se měl odrazit ve vypořádacím podílu, nesprávný a tím je rozsudek v této části nepřezkoumatelný. Při jednání odvolacího soudu však učinily strany nesporným své platby tak, jak byly zmíněny v rozsudku soudu prvního stupně v odstavcích 122–125 a 131. Žalovaná na splátkách hypotečního úvěru podle těchto nesporných tvrzení po zániku SJM zaplatila celkem 890 358 Kč. Požadovala-li do rozhodnutí soudu prvního stupně polovinu toho, co na společný závazek vzniklý za trvání SJM uhradila ze svých výlučných prostředků, konkrétně částku 436 675 Kč, je tento nárok důvodný, jelikož nepřesahuje polovinu z celkové částky, kterou takto zaplatila.14. Ohledně úhrad hypotečního úvěru po zániku společného jmění tak odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek v této části neobstojí, neboť skutková zjištění soudu prvního stupně nejsou ve vztahu k výsledné výši vypořádacích podílů vnitřně souladná a neumožňují přezkoumat, z jakých konkrétních částek soud při stanovení výroku VI vycházel. Jestliže se však při jednání před odvolacím soudem účastníci shodli na tom, jaké jednotlivé splátky hypotečního úvěru byly hrazeny, a to v rozsahu odpovídajícím skutkovým zjištěním uvedeným soudem prvního stupně, jak shora uvedeno, vyšel odvolací soud z těchto nesporných tvrzení ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř.15. Protože hypoteční úvěr představoval dluh vzniklý za trvání manželství, jenž zatěžoval oba účastníky, bylo třeba při vypořádání podle § 740 a § 742 odst. 1 písm. a) o. z. zohlednit, v jakém rozsahu plnila po zániku společného jmění na tento společný dluh jen žalovaná. Není přitom rozhodné, že k jednotlivým úhradám došlo až po zániku SJM; i takové plnění z výlučných prostředků jednoho z bývalých manželů na dosud nevypořádaný společný závazek se v rámci vypořádání promítá, obdobně jako judikatura připouští zohlednění vnosů učiněných po zániku společného jmění do jeho vypořádání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1912/2019). Odvolací soud proto při stanovení vypořádacího podílu vycházel z částky 436 675 Kč jako z částky, kterou žalovaná ze svých výlučných prostředků plnila za žalobce.16. Pokud jde o závazky z úvěrových smluv uzavřených u ČSOB a Moneta Money Bank, odvolací soud sdílí skutkové i právní závěry soudu prvního stupně. Ke dni zániku manželství činil dluh vůči ČSOB 95 000 Kč a dluh vůči Moneta Money Bank 149 680 Kč. Tyto závazky byly převzaty za trvání manželství, a bylo proto třeba posoudit, zda jde o dluhy náležející do společného jmění ve smyslu § 710 o. z., anebo zda jsou dány okolnosti vylučující jejich zařazení do SJM. Samotná okolnost, že žalovaná smlouvy nepodepsala a tvrdila, že o nich nevěděla, pro závěr o jejich výlučné povaze nepostačuje. Podle § 693 a § 694 odst. 1 o. z. mohou být i právní jednání učiněná jen jedním z manželů v běžných záležitostech rodiny závazná pro oba manžele společně a nerozdílně. Tomu odpovídá i úprava § 710 o. z., podle níž dluh převzatý za trvání manželství do SJM zásadně náleží, ledaže jej převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého a nejde přitom o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně přitom nevyplývá nic, co by dovolovalo uzavřít, že šlo o závazky ryze osobní povahy nebo o čerpání nesouvisející s běžným rodinným hospodařením. Naopak povaha těchto produktů i způsob jejich užívání nasvědčují tomu, že šlo o standardní karetní úvěry sloužící k průběžným úhradám obvyklým v chodu domácnosti. Za této situace nebyl dán důvod považovat je za dluhy výlučně žalobce. Soud prvního stupně proto nepochybil, jestliže oba závazky zahrnul do masy zaniklého společného jmění, přikázal je žalobci, který příslušné smlouvy uzavřel, a při určení vypořádacího podílu ve smyslu § 742 odst. 1 písm. a) o. z. zohlednil ve prospěch žalobce polovinu jejich zůstatků, tedy částky 47 500 Kč a 74 840 Kč.17. Pokud jde o splátky hypotečního úvěru, které měl žalobce podle svých tvrzení hradit v době trvání manželství, tedy před zánikem společného jmění, odvolací soud neshledal důvod, pro který by tyto úhrady měly být při vypořádání mezi účastníky samostatně zohledněny. Za trvání manželství totiž manželé plní své společné závazky zásadně ze společných prostředků, a není-li prokázáno, že některý z nich použil k úhradě společného dluhu prostředky náležející výlučně jemu, nevzniká mu vůči druhému z manželů samostatný vypořádací nárok. Jen takové plnění, které bylo na společný majetek nebo společný dluh vynaloženo z výlučného majetku jednoho z manželů, může být při vypořádání zohledněno podle § 742 odst. 1 písm. c) o. z.18. V projednávané věci žalobce netvrdil ani neprokázal, že by splátky hypotečního úvěru hrazené v období před zánikem manželství byly placeny z jeho výlučných prostředků; naopak šlo o plnění poskytované v době existence SJM na závazek, který nepochybně do SJM náležel. V takovém případě se nejedná o „vnos“ ve smyslu § 742 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, nýbrž o běžné plnění společného dluhu ze společného majetku, které samo o sobě mezi manžely žádný další vypořádací vztah nezakládá. Obdobně Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 428/2017, dovodil, že jestliže manželé za trvání manželství uhradí závazek tvořící součást jejich společného jmění společnými prostředky, „žádný vzájemný vypořádací finanční nárok vzniknout nemůže“. Stejným směrem se ubírá i rozsudek téhož soudu ze dne 11. 12. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4314/2010, podle něhož nevzniká při vypořádání nárok na náhradu tam, kde se majetkové přesuny mezi výlučnou a společnou sférou za trvání manželství fakticky vyrovnaly.19. Z těchto důvodů nebylo možno při vypořádání SJM samostatně přihlížet k úhradám hypotečních splátek, které žalobce provedl ještě za trvání manželství. Jiná situace ovšem nastala u plateb uskutečněných až po zániku společného jmění, jak bylo uvedeno shora, neboť tam již šlo o plnění na společný dluh z výlučných prostředků ze strany žalované, které se ve vypořádání promítá.20. Soud prvního stupně přistoupil poněkud neortodoxně k řešení vypořádacího podílu, kdy každému z bývalých manželů uložil výroky VI a VII zaplatit vypořádací podíl. Judikatura obecně vychází z pravidla, že vyplácen má být vypořádací podíl jediný (srov. např. s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. 22 Cdo 3268/2010: „Věci ze zaniklého společného jmění manželů se mají mezi účastníky rozdělit tak, aby částka, kterou je jeden z manželů povinen zaplatit druhému na vyrovnání jeho podílu, ...“ nebo s rozsudkem ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3916/2014: „… soudy nemohou přehlížet ..., že jeden z účastníků musí platit druhému na vyrovnání podílu částku …“). Je-li tedy jednomu z manželů přiřknuta soudem při vypořádání společného jmění manželů hodnota majetku vyšší, vyplatí zpravidla polovinu rozdílu druhému z bývalých manželů jako vypořádací podíl. K tomuto přístupu se kloní i odvolací soud.21. Stejně tak se odvolací soud přidržuje obvyklé praxe, při níž v řízení o vypořádání společného jmění manželů není nezbytné, aby soud o každé jednotlivé účastníky tvrzené, avšak neprokázané nebo do společného jmění nenáležející položce rozhodoval samostatným zamítavým výrokem. Postačí, jestliže v odůvodnění rozsudku soud přezkoumatelným způsobem vyloží, proč k jejímu vypořádání ve výroku nepřistoupil. Odvolací soud proto nepotvrdil výrok IV rozsudku soudu prvního stupně, byť se ztotožnil se závěry soudu, že se žalobci nepodařilo prokázat, že by dluh ve výši 1 885 000 Kč zajištěný směnkou měl být zahrnut do vypořádání SJM. Proto tento nárok nezahrnul do vypořádávané masy SJM a byl-li výrok napaden odvoláním, odklidil jej výrokem I tohoto rozsudku, kterým stanovil jediný vypořádací podíl.22. Odvolání žalované bylo důvodné, vytýkala-li soudu prvního stupně výši vypořádacího podílu, který měla žalobci zaplatit. Soud totiž nesprávně do svých úvah při stanovení masy vypořádávaného majetku zahrnul ve prospěch žalobce i částku 22 600,08 Kč. Zároveň nesprávně zohlednil souhrnnou výši splátek žalované z jejího výlučného majetku na hypoteční úvěr, které se měly promítnout do vypořádacího podílu ve výši 436 675 Kč. Odvolací soud proto změnil odvoláním dotčené výroky IV, VI a VII rozsudku soudu prvního stupně v souladu s § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a stanovil jediný vypořádací podíl ve výši 314 335 Kč, který je žalobce povinen zaplatit žalované ve lhůtě 1 měsíce v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.23. Při stanovení vypořádacího podílu odvolací soud vycházel z pravidel obsažených v § 740 a § 742 odst. 1 o. z., podle nichž soud při vypořádání zaniklého společného jmění zohlední nejen rovnost podílů obou bývalých manželů, ale i to, co bylo po zániku SJM ze sféry výlučného majetku jednoho z nich plněno na závazek, který původně tížil oba. Protože žalovaná po zániku společného jmění uhradila ze svých výlučných prostředků na společný hypoteční dluh i za žalobce částku 436 675 Kč, bylo třeba tuto hodnotu při vypořádání zohlednit v její prospěch. Současně bylo ve prospěch žalobce nutno započíst závazky z kreditních karet v souhrnné výši 122 340 Kč, které sice náležely do společného jmění, avšak byly při vypořádání přikázány do jeho výlučné sféry. Po vzájemném zohlednění obou těchto položek tak odvolací soud uzavřel, že výsledný vypořádací podíl ve prospěch žalované činí shora uvedenou částku. Tento postup odpovídá smyslu soudního vypořádání SJM, jehož cílem je dospět k jedinému přehlednému výsledku, jenž spravedlivě vystihuje konečný majetkový vztah mezi účastníky.24. Námitka žalobce, že žalovaná nemohla po uplynutí tří let od zániku společného jmění uplatnit k vypořádání částky, které po tomto okamžiku vynaložila na splácení hypotečního úvěru, důvodná není. Tříletá lhůta upravená v § 741 o. z. dopadá na majetek, dluhy a vnosy existující v době zániku společného jmění. Jiná je však situace u plnění, která jeden z bývalých manželů poskytl až následně, tedy v době od zániku SJM do jeho vypořádání, ze svého výlučného majetku na společný závazek. Takové plnění zakládá samostatný vypořádací nárok, který se promítá do rozhodnutí podle § 740 a § 742 odst. 1 písm. c) o. z., neboť jde o hodnotu vynaloženou z výlučného majetku na majetkovou sféru, jež dosud podléhá vypořádání mezi účastníky. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1912/2019 dovodil, že „nároky vzniklé investicí (vnosem) z výlučného majetku jednoho z účastníků, vynaložené na společný majetek v době od zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání, lze úspěšně uplatnit v soudním řízení bez ohledu na uplynutí tří let od zániku společného jmění“, a obdobně již v usnesení ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4036/2010, uzavřel, že dojde-li ke splacení společného dluhu po zániku SJM zásluhou jednoho z manželů z jeho výlučných prostředků, přísluší mu právo na náhradu, které se má promítnout do vypořádání. Z toho plyne, že žalovaná nebyla povinna uplatnit tyto následné úhrady ve tříleté lhůtě od zániku SJM a soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací, k nim mohl při vypořádání přihlédnout. Pokud jde o vymezení tohoto nároku ze strany žalované, tak ta ve svých podáních uvedla, že chce vypořádat splátky hypotečního úvěru, které po zániku SJM z výlučných prostředků uhradila. Jestliže k jejich úhradám docházelo i v průběhu řízení před soudem prvního stupně a žalovaná před rozhodnutím ve věci samé učinila předmětem vypořádání takové splátky, musely být zohledněny při stanovení vypořádacího podílu, jelikož se jednalo o prokázané skutečnosti, které ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. nastaly po koncentraci řízení.25. K námitce žalobce, že soud prvního stupně se v odůvodnění dostatečně nevypořádal s jeho argumentací o opožděnosti nároku žalované z titulu úhrad hypotečního úvěru po zániku společného jmění, odvolací soud ještě uvádí, že ani případná stručnost odůvodnění soudu prvního stupně v tomto směru nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť odvolací soud tuto právní otázku přezkoumal v plném rozsahu a uzavírá, že nárok žalované prekludován nebyl. Nešlo totiž o vnos existující již ke dni zániku společného jmění, který by bylo nutno uplatnit ve lhůtě podle § 741 občanského zákoníku, nýbrž o plnění poskytovaná až následně v průběhu doby od zániku SJM do jeho vypořádání ze sféry výlučného majetku žalované na společný dluh účastníků. Současně nelze přisvědčit ani tvrzení žalobce, že soud mohl při vypořádání přihlížet jen k těm splátkám, které byly výslovně označeny již v původní žalobě, neboť v řízení o vypořádání SJM mají oba účastníci postavení osob oprávněných činit návrhy na vypořádání jednotlivých položek a žalovaná tento svůj požadavek v průběhu řízení uplatnila dostatečně určitě.26. Odvolací soud neshledal důvodným ani návrh žalobce na změnu výroku VII tak, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu částku 1 264 820,08 Kč. Tento požadavek vycházel z předpokladu, že do vypořádání měly být zahrnuty jednak žalobcem tvrzené vnosy z darů od jeho otce, jednak polovina závazku vůči , tituly před jménem,  , jméno FO, . Jak však bylo vyloženo shora, žalobce neunesl důkazní břemeno ani ohledně tvrzených vnosů ze svého výlučného majetku do společného jmění, ani ohledně tvrzení, že závazek vůči , tituly před jménem,  , jméno FO,  tvořil součást společného jmění účastníků. Nebylo proto možno při výpočtu vypořádacího podílu zohlednit ani částku 177 380 Kč, kterou žalobce ve svém odvolání odvozoval od tvrzených darů otce, ani částku 942 500 Kč představující polovinu údajného společného dluhu vůči , tituly před jménem,  , jméno FO, . Za této situace mohl být ve prospěch žalobce započten pouze nárok odpovídající polovině zůstatků závazků z kreditních karet, tedy částka 122 340 Kč. Návrh žalobce na změnu vypořádacího podílu proto nebyl důvodný.27. Odvolací soud se neztotožnil s odvolací námitkou žalované, podle níž mělo být při vypořádání společného jmění zohledněno, že žalobce bez jejího souhlasu naložil s prostředky získanými z prodeje pozemků v katastrálním území , adresa, . Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně je zřejmé, že tyto pozemky účastníci nabyli na základě darovací smlouvy do podílového spoluvlastnictví, nikoli do společného jmění manželů, a následně je jako podíloví spoluvlastníci prodali kupní smlouvou ze dne 23. 11. 2009. Peněžní prostředky získané tímto prodejem proto nepředstavovaly majetek náležející do SJM, nýbrž majetkovou hodnotu nahrazující původní spoluvlastnické podíly jednotlivých účastníků. Takový závěr odpovídá již tehdy účinnému § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, podle něhož společné jmění netvořil majetek nabytý za majetek, který do SJM nenáležel; v nynější úpravě témuž principu odpovídá § 709 odst. 1 písm. d) a e) o. z.28. K odvolacím námitkám žalované, jimiž požadovala doplnění dokazování zejména dalšími výpisy z účtu žalobce a vytýkala soudu prvního stupně, že nepřihlédl ke všem listinám, které v řízení předložila, odvolací soud uvádí, že tyto návrhy nepovažoval za důvodné. Předmětem tohoto řízení bylo vypořádání zaniklého společného jmění manželů, nikoli úplné objasnění všech majetkových dispozic žalobce v průběhu manželství bez ohledu na jejich vztah k mase SJM. Z provedeného dokazování bylo dostatečně zřejmé, že prostředky získané prodejem pozemků v katastrálním území , adresa,  nepředstavovaly majetek náležející do společného jmění, nýbrž výtěžek z prodeje nemovitostí v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Další dokazování k toku těchto prostředků proto nemohlo mít význam pro posouzení, zda závazky z kreditních karet patřily do SJM a jak měl být určen vypořádací podíl. Odvolací soud současně neshledal, že by některá z žalovanou předložených listin obsahovala takové skutečnosti, které by mohly zvrátit skutkový závěr soudu prvního stupně o povaze těchto závazků jako dluhů převzatých za trvání manželství k obstarávání běžných potřeb rodiny. Za tohoto stavu považoval odvolací soud skutkový stav za dostatečně objasněný a navrhované doplnění dokazování za nadbytečné.29. Jelikož odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, musel podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout o nákladech řízení u soudu prvního stupně. Ohledně nákladů státu, které platil, stejně jako soud prvního stupně vycházel z § 148 odst. 1 o. s. ř. Náklady státu v projednávané věci tvořilo znalečné za vypracování znaleckého posudku ve výši 8 786 Kč, které bylo v řízení zálohováno státem. Protože u žádného z účastníků nebyly zjištěny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a provedení znaleckého dokazování sloužilo k objasnění skutečností významných pro rozhodnutí ve věci v zájmu obou účastníků, shledal odvolací soud správným, aby každý z nich nesl polovinu těchto nákladů, tj. částku 4 393 Kč. Změna meritorního rozhodnutí na tomto závěru nic nemění, a proto odvolací soud výroky o povinnosti účastníků nahradit státu náklady řízení věcně zachoval. To se pak odrazilo ve výrocích II a III tohoto rozsudku.30. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. Řízení o vypořádání společného jmění manželů je řízením povahy iudicium duplex, v němž se zpravidla neposuzuje procesní úspěch kteréhokoli účastníka při rozhodnutí o nákladech řízení.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává u soudu prvního stupně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":{"tableId":2,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPL:2026:18.Co.23.2026.1","publishedAt":"2026-11-09","decisionAt":"2026-06-05","caseNumber":{"senate":18,"registry":"Co","index":23,"year":2026,"pageNumber":635},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Iva","lastName":"Hejduková","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSPL","caseResultType":["ZMENA"],"caseSubject":"o vypořádání společného jmění manželů, zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":16,"registry":"C","index":233,"year":2020,"pageNumber":568},"affectedDate":"2025-09-25","courtCode":"OSKV","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"736","lexNumber":0,"lexYear":0,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["LHUTY","SPOLUVLASTNICTVI","DOKAZOVANI","SVEDEK","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","SMLOUVA_KUPNI","PODILOVE_SPOLUVLASTNICTVI","ZNALECKY_POSUDEK","ODVOLANI","SMLOUVA_DAROVACI","NAKLADY_RIZENI","RODINNA_DOMACNOST","SPOLECNE_JMENI_MANZELU","UZNANI_DLUHU","SPOLECNE_ZAVAZKY","JMENI","MAJETEK","ZNALECNE"]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}