{"uuid":"b7cc11a8-e502-4da4-a1bd-a93d6638beab","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 33 779 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 25 080 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 080 Kč od 19. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky ve výši 3 556 Kč, 1 492 Kč, 300 Kč, 1 996 Kč, 1 355 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 636 Kč od 25. 9. 2022 do 18. 3. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 556 Kč od 19. 3. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 21,37 % ročně z částky 28 636 Kč od 25. 9. 2022 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 918 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 25 080 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 080 Kč od 19. 3. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nII. Zamítá se žaloba v části požadavku na zaplacení částky ve výši 3 556 Kč, 1 492 Kč, 300 Kč, 1 996 Kč, 1 355 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 636 Kč od 25. 9. 2022 do 18. 3. 2023, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 556 Kč od 19. 3. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 21,37 % ročně z částky 28 636 Kč od 25. 9. 2022 do zaplacení.\nIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 918 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobou ze dne 9. 11. 2022 (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 28 636 Kč na jistině, 1 492 Kč na dlužných úrocích, 300 Kč poplatky za upomínky, 1 996 Kč a 1 355 Kč smluvní pokutu, úroky 21,37 % ročně z 28 636 Kč od 25. 9. 2022 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení 15 % ročně z 28 636 Kč od 25. 9. 2022 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 4. 2022, č. sml. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Na základě uvedené smlouvy žalobce poskytl žalovanému dne 20. 4. 2022 částku ve výši 27 500 Kč + 2 500 Kč provizi zprostředkovateli, přičemž žalovaný byl povinen dluh splatit ve 33 splátkách po 1 210 Kč měsíčně počínaje 20. 5. 2022. Žalovaný dluh nesplnil řádně a včas. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl na jednání dne 16. 5. 2023 a vyhlásil tento rozsudek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Dne 15. 4. 2022 uzavřeli žalobce a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru, č. sml. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" (důkaz touto smlouvou). Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s ročním úrokem 21,37 %, žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 33 měsíčních splátkách po 1 210 Kč, počínaje dnem 20. 5. 2022. Ve smlouvě žalovaný uvedl jako svou adresu bydliště ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dále ve smlouvě žalovaný uvedl číslo svého bankovního účtu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z potvrzení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"název banky","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 8. 11. 2022 soud zjistil, že žalobce dne 20. 4. 2022 odeslal na bankovní účet ","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":" částku 27 500 Kč. Z obdobného potvrzení soud zjistil, že žalobce téhož dne odeslal částku 2 500 Kč jakožto provizi zprostředkovateli, to ovšem na jiné číslo účtu (","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":") než byl účet, na který žalobce poukázal částku 27 500 Kč (","anonStyle":"NONE"},{"text":"bankovní účet","anonStyle":"ANON"},{"text":"), přičemž účet, na nějž byla uhrazena částka 2 500 Kč, byl podle smlouvy o spotřebitelském úvěru účet zprostředkovatele (důkaz smlouvou).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. V době uzavírání smlouvy měl žalobce ohledně majetkových, výdělkových a osobních poměrů žalovaného tyto informace: 1) nájemní smlouvu žalovaného k bytu (důkaz dodatkem k nájemní smlouvě ze dne 22. 1. 2021, v níž figuruje žalobce a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako nájemce, s tím, že cena za nájem je 10 000 Kč měsíčně; dodatek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" k nájemné smlouvě je datován 28. 1. 2022); 2) prověření v rámci databáze centrální evidence exekucí s negativním výsledkem, databáze insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem (důkaz: výpis z Centrální evidence exekucí k 20. 4. 2022, výstup z insolvenčního rejstříku k 20. 4. 2022); 3) Výplatní pásky za měsíce 2/ 2022 a 3/ 2022 z pracovního poměru o výši čisté mzdy za 2/ 2022 ve výši 16 839 Kč a za 3/ 2022 ve výši 22 720 (důkaz těmito výplatními páskami); 4) listinu označenou jako Výdaje spotřebitele, podepsanou žalovaným 15. 4. 2022, na níž je uvedeno, že výdaje na bydlení a výdaje související s bydlením jako voda, energie činí 5 000 Kč měsíčně a další běžné pravidelné měsíční výdaje činí částku 3 777 Kč, že žalovaný je svobodný a má mzdu 20 000 Kč (důkaz Výdaji spotřebitele); 5) listinu označenou jako Závazky spotřebitele, podepsanou žalovaným 15. 4. 2022, přičemž tato listina je toliko podepsaná žalovaným, je vyplněná v tabulce pro zápis seznamu závazků, dluhů, kdy tyto činí 3 777 měsíčně (důkaz Závazky spotřebitele); 6) Listina označená jako Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, podepsaná žalobcem dne 20. 4. 2022, na níž je uveden příjem žalovaného 20 000 Kč, výdaje žalovaného na bydlení 5 000 Kč, a normativní náklady na bydlení 7 151 Kč, životní minimum zákazníka 4 250 Kč, nezabavitelná částka 7 601 Kč (důkaz touto listinou).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle žalobce, po odečtení běžných výdajů (nákladů na bydlení výši 5 000 Kč a dalších jiných pravidelných výdajů ve výši 3 777 Kč - zejména jídlo apod., jež v sobě má absorbovánu životní minimum) žalovanému zbyde částka 11 223 Kč měsíčně (tj. 20 000 – 5 000 – 3 777), ze které je žalovaný schopen hradit žalobci měsíčně splátku 1 210 Kč, kdy žalovanému zbyde částka 10 013 Kč měsíčně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Výzvou ze dne 24. 7. 2022 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z titulu předmětné smlouvy do 30 dnů od odeslání této výzvy. Výzvu žalobce zaslal žalovanému na adresu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" (důkaz: výzva ze dne 24. 7. 2022).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Výzvou ze dne 24. 8. 2022 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z titulu předmětné smlouvy do 30 dnů od odeslání této výzvy. Výzvu žalobce zaslal žalovanému na adresu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" (důkaz: výzva ze dne 24. 8. 2022).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Výzvou – zesplatnění pro smlouvu - ze dne 24. 9. 2022 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z titulu předmětné smlouvy do 10 dnů od odeslání této výzvy. Výzvu žalobce zaslal žalovanému na adresu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", odeslána dne 24. 9. 2022 (důkaz: výzva ze dne 24. 9. 2022 + podací lístek).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a zákonných úroků z prodlení (a to ještě v omezeném rozsahu).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobce fakticky poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie Soudní dvůr EU rozhodl o výkladu ustanovení směrnice 2008/48/ES na základě předběžné otázky položené českými soudy (rozsudek ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance). Soudní dvůr došel k závěru, že stejně tak, jako musí vnitrostátní soud zkoumat z úřední povinnosti, zda byla při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru dodržena informační povinnost, musí také z úřední povinnosti zkoumat, zda byla splněna povinnost věřitele předem posoudit úvěruschopnost spotřebitele, stanovená v článku 8 směrnice.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Soud tak z úřední povinnosti zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti. Soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného - na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Judikatura zastává názor, že vycházet při posouzení úvěruschopnosti jen z databáze dlužníků je nedostatečné pro řádné ověření úvěruschopnosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1704/2019, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Na tomto místě soud může poukázat na úvahu Nejvyššího soudu vyjádřenou například v usnesení sp. zn. 20 Cdo 1704/2019:„ Jak uvedl i sám Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, klíčová je nepochybně i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace. Mezi tyto lze řadit rovněž soukromé databáze typu SOLUS, BRKI (bankovní registr klientských informací) a NRKI (nebankovní registr klientských informací), které by však neměly být využívány jako základní či dokonce jediný informační zdroj, neboť poskytují informace jen o těch spotřebitelích, kteří neplní své povinnosti vůči subjektu, jenž je zapojen do činnosti daného registru. Informace ze shora specifikovaných registrů (databází) tak nemusí být vždy kompletní. Použití informací z těchto databází není obligatorní, pokud je věřitel schopen doložit, že úvěruschopnost prověřil jinak, jako tomu bylo v právě posuzované věci.“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 konstatoval:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Jak vyplynulo ze spisu, žalobce úvěruschopnost žalovaného určitým způsobem zkoumal, nikoliv však dostatečně, a ze zjištěných informací vyvodil nesprávné závěry.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Žalobce neověřil, že skutečně žalovaný splácí na nájem jen 5 000 Kč a nikoli 10 000 Kč, navzdory tomu, že měsíční nájemné činilo dle dodatku k nájemní smlouvě 10 000 Kč. Žalobce sice v podání z 24. 2. 2023 uvedl, že prostřednictvím své zaměstnankyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ověřoval úhradu nájemného ve výši 1/2, tedy ve výši 5 000 Kč, ale toto své tvrzení neprokázal a ostatně toto tvrzení je nedostatečné, jelikož není uvedeno, jak konkrétně to ověřil. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že žalovaný hradil jen 5 000 Kč na nájemném.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Žalobce nevedl žalovaného k tomu, aby uvedl všechny své výdaje a tyto žalobce ani neověřoval (s výjimkou měsíčního nájmu). Žalobce předložil listinu označenou jako„ Výdaje spotřebitele čestné prohlášení“, kde ani není kolonka na všechny možné výdaje, které by zahrnovaly všechny výdaje na živobytí. Je tam kolonka„ Na bydlení a výdaje související s bydlením“, ale to je příliš úzká kategorie, která nezohledňuje všechny relevantní okolnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Žalobce předložil listinu označenou jako„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“, když tato druhá listina byla vyplněna zjevně žalobcem a nikoli žalovaným, a plyne z ní, že žalobce bral v potaz jen výdaje žalobcem obecně vypočítané,„ normativní“, tedy bez vztahu ke konkrétnímu žalovanému. Ostatně i tvrzení žalobce v tomto řízení je nedostatečné –„ … tyto ověřoval z dostupných veřejných zdrojů případně i telefonicky …“; tedy není již v rovině tvrzení zřejmé, jaké konkrétní údaje žalobce ověřoval telefonicky u koho konkrétně a co konkrétně z takového telefonického ověřování žalobce zjistil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Žalobce předložil jen první stranu výpisu z účtu žalobce z 31. 3. 2022 s uvedením jen počátečního zůstatku (27 953,59 Kč) a konečného zůstatku (36 160,02 Kč), tedy aniž by z výpisu vyplynuly ty které výdaje a příjmy žalobce a aby bylo možné z něj dovodit, jak žalovaný v době předcházející uzavření smlouvy hospodařil s penězi, zda neměl dluhy (např. zápůjčky, úvěry) a zda si v tehdejší doně nebral na sebe další úvěry či zápůjčky, zda nenesl riziko závadného chování jako např. sázení apod. Navíc na 1. straně uvedeného výpisu je uveden obrat kredit: 399 597,83 Kč a obrat debet: 391 391,40 Kč, co jsou značně vysoké peníze, obraty, a to budí pozornost, zda žalovaný v měsíci březnu 2022 právě nečerpal značně vysoké úvěry (totiž jeho měsíční příjem byl kolem 20 000 Kč). Nejen že žalovaný měl dluh u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" v podobě měsíčních splátek po 3 777 Kč (viz listina„ Závazky spotřebitele – čestné prohlášení“). Žalobce měl k dispozici výplatní lístek za období 2/ 2022, z něhož plyne, že žalovaný dlužil i svému zaměstnavateli ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována dvě slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to 92 000 Kč z titulu„ půjčka FKSP dluh 30“ a 2 000 Kč z titulu„ půjčka KSPB dluh 29“, a proto se mu odečítala od mzdy částka 2 000 Kč a 1 000 Kč měsíčně. Z výplatní pásky za březen 2022 plyne, že půjčka FKSP činila 90 000 Kč a 1 000 Kč. Žalobce tak měl od žalovaného již před uzavřením smlouvy podklady, z nichž plynulo, že žalovaný s penězi nevychází (když splácel nejen minimálně jedné bance, ale dokonce i svému zaměstnavateli).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Suma sumárum, žalobce porušil povinnost poskytnout úvěr žalovanému jen za podmínky, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet řádně a včas (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), a proto je smlouva absolutně neplatná a žalovaný má povinnost jen vrátit nesplacenou jistinu ve smyslu § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěruneschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy žalobce poskytl žalovanému částku 27 500 Kč, jednalo se na straně žalovaného o plnění, které přijal z neplatného právního důvodu. Žalovaný ale už vrátil 2 420 Kč (viz tvrzení žalobce na č. l. 20 verte, tj. v podání z 24. 2. 2023). Proto je žaloba důvodná jen do výše rozdílu (27 500 mínus 2 420), tj. 25 080 Kč a ve zbytku jistiny (3 556 Kč) je třeba ji jako nedůvodnou zamítnout. Proto je žalovaný povinen vrátit právě tuto částku podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Soud přiznal žalobci i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobci peněžitou částku, a pokud tak neučinil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu. V řešené věci se jednalo ovšem o to stanovit správně počátek prodlení žalovaného se splněním dluhu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 občanského zákonu, jehož aplikace nutně nastupuje v případě, kdy tu není platně uzavřená smlouva a není zde smluvní stanovení splatnosti dluhu. Dluh je pak splatný na výzvu. Žalobce neprokázal doručení výzev k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. (odeslání neznamená ještě automaticky doručení). Proto lze považovat závazek za splatný až v návaznosti na doručení žaloby, k čemuž došlo 17. 3. 2023, dne 18. 3. 2023 byl závazek splatný a žalovaný je v prodlení od 19. 3. 2023. Žalobci tudíž náleží úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 v sazbě 15 % ročně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Smluvní instrumenty (jako např. smluvní úrok, smluvní pokuta, smluvní vynaložené náklady) nelze přiznat již z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (zamítnutí ve výroku II. rozsudku). Pokud jde o částku 2 500 Kč, tak ve skutečnosti šlo o částku poukázanou na účet jiné osoby než žalovaného, na účet zprostředkovatele absolutně neplatné smlouvy, a proto není pasivně legitimovaný u vrácení této částky žalovaný, který tuto částku nepřijal do své dispozice (na svůj účet). Nešlo tak o jistinu úvěru ve smyslu § 87 ods.t 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch částečný (viz výrok I. a II.) Za těchto okolností soud rozhodl o tom, že žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalobce měl úspěch v těchto položkách: 25 080 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku 608,10 Kč, tj. celkem 25 688,1 Kč. Žalovaný měl úspěch v těchto položkách: 3 556 Kč + 1 492 Kč + 300 Kč + 1 996 Kč + 1 355 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný 2 059,44 Kč a 485,37 Kč + kapitalizovaný úrok 3 923,13 Kč, tj. celkem 15 167,3 Kč Celkem předmět řízení činil 40 855,4 Kč. Žalobce tak měl úspěch v 63 %, žalovaný v 37 %, tedy žalobce má právo na rozdíl, tj. na 26 % svých nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává v ustálené formě opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech řadu žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Jedná se o desítky typově obdobných sporů, pro které žalobce užívá standardizovaný postup (např. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 37 C 19/2019, 44 C 144/2019, 30 C 173/2020, 17 C 198/2020 aj.). Proto v položce náhrady nákladů právního zastoupení soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1 352 Kč, odměny advokáta po 500 Kč/úkon podle 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu, za úkony:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2) výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu;","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3) sepsání a podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Za úkon podání ze dne 24. 2. 2023 – doplnění žaloby - soud náhradu odměny nemohl přiznat, neboť neshledal úkon za účelný, resp. za takový, aby jej bylo možno honorovat odměnou dle advokátního tarifu. Jednalo se totiž o doplňování skutečností, které měly být uvedeny již v samotné žalobě. Proto soud žalovanému nemůže uložit povinnost nahrazovat takové úkony. Ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž předpokládá účelnost úkonů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Ke třem úkonům odměny ke každému náleží paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada DPH ve výši 21 procent, tj. 378 Kč (viz § 137 ods.t 3 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Z celkové částky 3 530 Kč představuje podíl 26 % náhradu nákladů řízení ve výši 918 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobou ze dne 9. 11. 2022 (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 28 636 Kč na jistině, 1 492 Kč na dlužných úrocích, 300 Kč poplatky za upomínky, 1 996 Kč a 1 355 Kč smluvní pokutu, úroky 21,37 % ročně z 28 636 Kč od 25. 9. 2022 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení 15 % ročně z 28 636 Kč od 25. 9. 2022 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 4. 2022, č. sml. [číslo]. Na základě uvedené smlouvy žalobce poskytl žalovanému dne 20. 4. 2022 částku ve výši 27 500 Kč + 2 500 Kč provizi zprostředkovateli, přičemž žalovaný byl povinen dluh splatit ve 33 splátkách po 1 210 Kč měsíčně počínaje 20. 5. 2022. Žalovaný dluh nesplnil řádně a včas. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.\n2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl na jednání dne 16. 5. 2023 a vyhlásil tento rozsudek.\n3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.\n4. Dne 15. 4. 2022 uzavřeli žalobce a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru, č. sml. [číslo] (důkaz touto smlouvou). Ve smlouvě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s ročním úrokem 21,37 %, žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 33 měsíčních splátkách po 1 210 Kč, počínaje dnem 20. 5. 2022. Ve smlouvě žalovaný uvedl jako svou adresu bydliště [adresa žalovaného]. Dále ve smlouvě žalovaný uvedl číslo svého bankovního účtu [bankovní účet].\n5. Z potvrzení [název banky] ze dne 8. 11. 2022 soud zjistil, že žalobce dne 20. 4. 2022 odeslal na bankovní účet [bankovní účet] částku 27 500 Kč. Z obdobného potvrzení soud zjistil, že žalobce téhož dne odeslal částku 2 500 Kč jakožto provizi zprostředkovateli, to ovšem na jiné číslo účtu ([bankovní účet]) než byl účet, na který žalobce poukázal částku 27 500 Kč ([bankovní účet]), přičemž účet, na nějž byla uhrazena částka 2 500 Kč, byl podle smlouvy o spotřebitelském úvěru účet zprostředkovatele (důkaz smlouvou).\n6. V době uzavírání smlouvy měl žalobce ohledně majetkových, výdělkových a osobních poměrů žalovaného tyto informace: 1) nájemní smlouvu žalovaného k bytu (důkaz dodatkem k nájemní smlouvě ze dne 22. 1. 2021, v níž figuruje žalobce a [jméno] [příjmení] jako nájemce, s tím, že cena za nájem je 10 000 Kč měsíčně; dodatek [číslo] k nájemné smlouvě je datován 28. 1. 2022); 2) prověření v rámci databáze centrální evidence exekucí s negativním výsledkem, databáze insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem (důkaz: výpis z Centrální evidence exekucí k 20. 4. 2022, výstup z insolvenčního rejstříku k 20. 4. 2022); 3) Výplatní pásky za měsíce 2/ 2022 a 3/ 2022 z pracovního poměru o výši čisté mzdy za 2/ 2022 ve výši 16 839 Kč a za 3/ 2022 ve výši 22 720 (důkaz těmito výplatními páskami); 4) listinu označenou jako Výdaje spotřebitele, podepsanou žalovaným 15. 4. 2022, na níž je uvedeno, že výdaje na bydlení a výdaje související s bydlením jako voda, energie činí 5 000 Kč měsíčně a další běžné pravidelné měsíční výdaje činí částku 3 777 Kč, že žalovaný je svobodný a má mzdu 20 000 Kč (důkaz Výdaji spotřebitele); 5) listinu označenou jako Závazky spotřebitele, podepsanou žalovaným 15. 4. 2022, přičemž tato listina je toliko podepsaná žalovaným, je vyplněná v tabulce pro zápis seznamu závazků, dluhů, kdy tyto činí 3 777 měsíčně (důkaz Závazky spotřebitele); 6) Listina označená jako Posouzení úvěruschopnosti zákazníka, podepsaná žalobcem dne 20. 4. 2022, na níž je uveden příjem žalovaného 20 000 Kč, výdaje žalovaného na bydlení 5 000 Kč, a normativní náklady na bydlení 7 151 Kč, životní minimum zákazníka 4 250 Kč, nezabavitelná částka 7 601 Kč (důkaz touto listinou).\n7. Podle žalobce, po odečtení běžných výdajů (nákladů na bydlení výši 5 000 Kč a dalších jiných pravidelných výdajů ve výši 3 777 Kč - zejména jídlo apod., jež v sobě má absorbovánu životní minimum) žalovanému zbyde částka 11 223 Kč měsíčně (tj. 20 000 – 5 000 – 3 777), ze které je žalovaný schopen hradit žalobci měsíčně splátku 1 210 Kč, kdy žalovanému zbyde částka 10 013 Kč měsíčně.\n8. Výzvou ze dne 24. 7. 2022 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z titulu předmětné smlouvy do 30 dnů od odeslání této výzvy. Výzvu žalobce zaslal žalovanému na adresu [adresa žalovaného] (důkaz: výzva ze dne 24. 7. 2022).\n9. Výzvou ze dne 24. 8. 2022 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z titulu předmětné smlouvy do 30 dnů od odeslání této výzvy. Výzvu žalobce zaslal žalovanému na adresu [adresa žalovaného] (důkaz: výzva ze dne 24. 8. 2022).\n10. Výzvou – zesplatnění pro smlouvu - ze dne 24. 9. 2022 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dluhu z titulu předmětné smlouvy do 10 dnů od odeslání této výzvy. Výzvu žalobce zaslal žalovanému na adresu [adresa žalovaného], odeslána dne 24. 9. 2022 (důkaz: výzva ze dne 24. 9. 2022 + podací lístek).\n11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobce domáhal vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a zákonných úroků z prodlení (a to ještě v omezeném rozsahu).\n12. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že žalobce fakticky poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč.\n13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“\n14. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.\n15. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Tato právní úprava má základ v předpisech Evropské unie Soudní dvůr EU rozhodl o výkladu ustanovení směrnice 2008/48/ES na základě předběžné otázky položené českými soudy (rozsudek ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance). Soudní dvůr došel k závěru, že stejně tak, jako musí vnitrostátní soud zkoumat z úřední povinnosti, zda byla při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru dodržena informační povinnost, musí také z úřední povinnosti zkoumat, zda byla splněna povinnost věřitele předem posoudit úvěruschopnost spotřebitele, stanovená v článku 8 směrnice.\n16. Soud tak z úřední povinnosti zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti. Soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele - žalovaného - na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.\n17. Judikatura zastává názor, že vycházet při posouzení úvěruschopnosti jen z databáze dlužníků je nedostatečné pro řádné ověření úvěruschopnosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1704/2019, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Na tomto místě soud může poukázat na úvahu Nejvyššího soudu vyjádřenou například v usnesení sp. zn. 20 Cdo 1704/2019:„ Jak uvedl i sám Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 20. března 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, klíčová je nepochybně i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace. Mezi tyto lze řadit rovněž soukromé databáze typu SOLUS, BRKI (bankovní registr klientských informací) a NRKI (nebankovní registr klientských informací), které by však neměly být využívány jako základní či dokonce jediný informační zdroj, neboť poskytují informace jen o těch spotřebitelích, kteří neplní své povinnosti vůči subjektu, jenž je zapojen do činnosti daného registru. Informace ze shora specifikovaných registrů (databází) tak nemusí být vždy kompletní. Použití informací z těchto databází není obligatorní, pokud je věřitel schopen doložit, že úvěruschopnost prověřil jinak, jako tomu bylo v právě posuzované věci.“.\n18. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 konstatoval:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.\n19. Jak vyplynulo ze spisu, žalobce úvěruschopnost žalovaného určitým způsobem zkoumal, nikoliv však dostatečně, a ze zjištěných informací vyvodil nesprávné závěry.\n20. Žalobce neověřil, že skutečně žalovaný splácí na nájem jen 5 000 Kč a nikoli 10 000 Kč, navzdory tomu, že měsíční nájemné činilo dle dodatku k nájemní smlouvě 10 000 Kč. Žalobce sice v podání z 24. 2. 2023 uvedl, že prostřednictvím své zaměstnankyně [jméno] [příjmení] ověřoval úhradu nájemného ve výši 1/2, tedy ve výši 5 000 Kč, ale toto své tvrzení neprokázal a ostatně toto tvrzení je nedostatečné, jelikož není uvedeno, jak konkrétně to ověřil. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že žalovaný hradil jen 5 000 Kč na nájemném.\n21. Žalobce nevedl žalovaného k tomu, aby uvedl všechny své výdaje a tyto žalobce ani neověřoval (s výjimkou měsíčního nájmu). Žalobce předložil listinu označenou jako„ Výdaje spotřebitele čestné prohlášení“, kde ani není kolonka na všechny možné výdaje, které by zahrnovaly všechny výdaje na živobytí. Je tam kolonka„ Na bydlení a výdaje související s bydlením“, ale to je příliš úzká kategorie, která nezohledňuje všechny relevantní okolnosti.\n22. Žalobce předložil listinu označenou jako„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka“, když tato druhá listina byla vyplněna zjevně žalobcem a nikoli žalovaným, a plyne z ní, že žalobce bral v potaz jen výdaje žalobcem obecně vypočítané,„ normativní“, tedy bez vztahu ke konkrétnímu žalovanému. Ostatně i tvrzení žalobce v tomto řízení je nedostatečné –„ … tyto ověřoval z dostupných veřejných zdrojů případně i telefonicky …“; tedy není již v rovině tvrzení zřejmé, jaké konkrétní údaje žalobce ověřoval telefonicky u koho konkrétně a co konkrétně z takového telefonického ověřování žalobce zjistil.\n23. Žalobce předložil jen první stranu výpisu z účtu žalobce z 31. 3. 2022 s uvedením jen počátečního zůstatku (27 953,59 Kč) a konečného zůstatku (36 160,02 Kč), tedy aniž by z výpisu vyplynuly ty které výdaje a příjmy žalobce a aby bylo možné z něj dovodit, jak žalovaný v době předcházející uzavření smlouvy hospodařil s penězi, zda neměl dluhy (např. zápůjčky, úvěry) a zda si v tehdejší doně nebral na sebe další úvěry či zápůjčky, zda nenesl riziko závadného chování jako např. sázení apod. Navíc na 1. straně uvedeného výpisu je uveden obrat kredit: 399 597,83 Kč a obrat debet: 391 391,40 Kč, co jsou značně vysoké peníze, obraty, a to budí pozornost, zda žalovaný v měsíci březnu 2022 právě nečerpal značně vysoké úvěry (totiž jeho měsíční příjem byl kolem 20 000 Kč). Nejen že žalovaný měl dluh u [jméno] [příjmení] v podobě měsíčních splátek po 3 777 Kč (viz listina„ Závazky spotřebitele – čestné prohlášení“). Žalobce měl k dispozici výplatní lístek za období 2/ 2022, z něhož plyne, že žalovaný dlužil i svému zaměstnavateli [anonymizována dvě slova] [obec], a to 92 000 Kč z titulu„ půjčka FKSP dluh 30“ a 2 000 Kč z titulu„ půjčka KSPB dluh 29“, a proto se mu odečítala od mzdy částka 2 000 Kč a 1 000 Kč měsíčně. Z výplatní pásky za březen 2022 plyne, že půjčka FKSP činila 90 000 Kč a 1 000 Kč. Žalobce tak měl od žalovaného již před uzavřením smlouvy podklady, z nichž plynulo, že žalovaný s penězi nevychází (když splácel nejen minimálně jedné bance, ale dokonce i svému zaměstnavateli).\n24. Suma sumárum, žalobce porušil povinnost poskytnout úvěr žalovanému jen za podmínky, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet řádně a včas (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), a proto je smlouva absolutně neplatná a žalovaný má povinnost jen vrátit nesplacenou jistinu ve smyslu § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru)\n25. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěruneschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.\n26. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek.\n27. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy žalobce poskytl žalovanému částku 27 500 Kč, jednalo se na straně žalovaného o plnění, které přijal z neplatného právního důvodu. Žalovaný ale už vrátil 2 420 Kč (viz tvrzení žalobce na č. l. 20 verte, tj. v podání z 24. 2. 2023). Proto je žaloba důvodná jen do výše rozdílu (27 500 mínus 2 420), tj. 25 080 Kč a ve zbytku jistiny (3 556 Kč) je třeba ji jako nedůvodnou zamítnout. Proto je žalovaný povinen vrátit právě tuto částku podle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru.\n28. Soud přiznal žalobci i právo na úhradu úroků z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši, neboť žalovaný byl povinen vrátit žalobci peněžitou částku, a pokud tak neučinil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého dluhu. V řešené věci se jednalo ovšem o to stanovit správně počátek prodlení žalovaného se splněním dluhu.\n29. Soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 občanského zákonu, jehož aplikace nutně nastupuje v případě, kdy tu není platně uzavřená smlouva a není zde smluvní stanovení splatnosti dluhu. Dluh je pak splatný na výzvu. Žalobce neprokázal doručení výzev k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. (odeslání neznamená ještě automaticky doručení). Proto lze považovat závazek za splatný až v návaznosti na doručení žaloby, k čemuž došlo 17. 3. 2023, dne 18. 3. 2023 byl závazek splatný a žalovaný je v prodlení od 19. 3. 2023. Žalobci tudíž náleží úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 v sazbě 15 % ročně.\n30. Smluvní instrumenty (jako např. smluvní úrok, smluvní pokuta, smluvní vynaložené náklady) nelze přiznat již z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (zamítnutí ve výroku II. rozsudku). Pokud jde o částku 2 500 Kč, tak ve skutečnosti šlo o částku poukázanou na účet jiné osoby než žalovaného, na účet zprostředkovatele absolutně neplatné smlouvy, a proto není pasivně legitimovaný u vrácení této částky žalovaný, který tuto částku nepřijal do své dispozice (na svůj účet). Nešlo tak o jistinu úvěru ve smyslu § 87 ods.t 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru.\n31. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch částečný (viz výrok I. a II.) Za těchto okolností soud rozhodl o tom, že žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalobce měl úspěch v těchto položkách: 25 080 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku 608,10 Kč, tj. celkem 25 688,1 Kč. Žalovaný měl úspěch v těchto položkách: 3 556 Kč + 1 492 Kč + 300 Kč + 1 996 Kč + 1 355 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný 2 059,44 Kč a 485,37 Kč + kapitalizovaný úrok 3 923,13 Kč, tj. celkem 15 167,3 Kč Celkem předmět řízení činil 40 855,4 Kč. Žalobce tak měl úspěch v 63 %, žalovaný v 37 %, tedy žalobce má právo na rozdíl, tj. na 26 % svých nákladů řízení.\n32. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává v ustálené formě opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech řadu žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu). Jedná se o desítky typově obdobných sporů, pro které žalobce užívá standardizovaný postup (např. věc vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. 37 C 19/2019, 44 C 144/2019, 30 C 173/2020, 17 C 198/2020 aj.). Proto v položce náhrady nákladů právního zastoupení soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu.\n33. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 1 352 Kč, odměny advokáta po 500 Kč/úkon podle 14b odst. 1 bod 3. advokátního tarifu, za úkony:\n1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu;\n2) výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu;\n3) sepsání a podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu.\n34. Za úkon podání ze dne 24. 2. 2023 – doplnění žaloby - soud náhradu odměny nemohl přiznat, neboť neshledal úkon za účelný, resp. za takový, aby jej bylo možno honorovat odměnou dle advokátního tarifu. Jednalo se totiž o doplňování skutečností, které měly být uvedeny již v samotné žalobě. Proto soud žalovanému nemůže uložit povinnost nahrazovat takové úkony. Ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. totiž předpokládá účelnost úkonů.\n35. Ke třem úkonům odměny ke každému náleží paušální náhrada hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrada DPH ve výši 21 procent, tj. 378 Kč (viz § 137 ods.t 3 o. s. ř.).\n36. Z celkové částky 3 530 Kč představuje podíl 26 % náhradu nákladů řízení ve výši 918 Kč. Celková částka náhrady nákladů řízení je na základě ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám právního zástupce žalobce.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2023:47.C.24.2023.1","publishedAt":"2023-08-25","decisionAt":"2023-05-16","caseNumber":{"senate":47,"registry":"C","index":24,"year":2023,"pageNumber":57},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Radek","lastName":"Malenovský","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 33 779 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"14b","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1958","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["INSOLVENCE","PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_NAJEMNI","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}