{"uuid":"b7da8a4d-1fb1-443f-9c06-5241011ccc06","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kamily Drábkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D., a Mgr. Jiřího Straky ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátkou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupené advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 12. 2025, č.j. 25 C 228/2025-54 a proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. března 2026, č.j. 25 C 228/2025-106,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 759,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 9 759,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.III. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku zrušil spoluvlastnictví žalobce a žalované k nemovitostem, parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 325 m², jejichž součástí je stavba č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" – rodinný dům, parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" - zahrada o výměře 233 m², parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" - zahrada o výměře 203 m², všem zapsaným na LV č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro obec České Budějovice a katastrální území České Budějovice 5 u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště České Budějovice, v odstavci II. výroku nařídil prodej těchto nemovitých věcí (dále též nemovitosti) ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi spoluvlastníky dle výše jejich podílů, to je žalobci i žalované každému 1/2 a v odstavci III. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že z § 1140 odst. 1 a § 1143 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o.z.) vyplývá, že nelze nikoho nutit, aby ve spoluvlastnictví setrval, každý ze spoluvlastníků má právo kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, nelze tak ovšem učinit v nevhodnou dobu nebo jenom k újmě některého ze spoluvlastníků. Zákon předepisuje tři způsoby vypořádání spoluvlastnictví: rozdělení společné věci, přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu či více spoluvlastníkům, anebo prodej věci ve veřejné dražbě. Žalovanou namítané uplatnění práva žalobcem v rozporu s dobrými mravy soud neuznal, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 51599/2014, přicházejí v úvahu pro zamítnutí žaloby v této věci pouze důvody dočasného charakteru. Soud s ohledem na § 8 o.z. přihlédl nejenom k dlouhodobé situaci žalované, ale i k oprávněným zájmům žalobce, který by zamítnutím žaloby významně utrpěl na svých právech, jelikož by tak byl nastolen neměnný stav, z něhož by profitovala pouze žalovaná. Žalobce musí vynakládat finanční prostředky na uspokojování své potřeby bydlení, žalovaná mu přístup do rodinného domu a volné užívání nemovitostí neumožňuje. Mezi účastníky jsou ohledně způsobu a rozsahu užívání nemovitostí a podílu každého z nich na nákladech spojených s údržbou a opravami nemovitostí dlouhodobé neshody, žalovaná téměř 5 let užívá nemovitosti výlučně sama a žalobci možnost jejich užívání odpírá. Žalovaná také nemá zájem nijak tento stav řešit a neposkytuje za užívání nemovitostí žalobci odpovídající kompenzaci. Konflikty mezi účastníky plynuly zejména z představ žalované o neměnnosti dosavadního způsobu užívání nemovitostí bez účasti žalobce, kromě jeho podílu na nákladech spojených s nemovitostmi. Zachování tohoto stavu je neudržitelné, bylo by to výhradně k tíži žalobce. Ze strany žalobce se nejedná o zneužití práva. Komunikace mezi účastníky vázne a jejich spoluvlastnický vztah je zcela nefunkční. Reálné rozdělení věci není dobře možné za situace, kdy dům je tvořen jedinou bytovou jednotkou o velikosti 2+1 a vztahy spoluvlastníků jsou dlouhodobě konfliktní. Přikázání věci do vlastnictví některého z nich je podmíněno souhlasem s takovým postupem dotčeným spoluvlastníkem. Žalobce o nemovitosti zájem nemá, žalovaná sice svůj zájem o přikázání věcí do výlučného vlastnictví projevila, avšak na její straně není splněn předpoklad schopnosti zaplatit druhému spoluvlastníku přiměřenou náhradu. Jestliže nemohl být použit jeden z těchto dvou způsobů, přichází na řadu třetí způsob vypořádání, a to nařízení prodeje věci, který je za dané situace ve věci na místě a podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 837/2018 je zákonným a legitimním řešením sporu. Soud tak podle § 1147, věta druhá před středníkem, o.s.ř. rozhodl o zrušení spoluvlastnictví a nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě s následným rozdělením výtěžku. O nákladech řízení rozhodl v souladu s judikaturou Ústavního soudu, zejména stanoviskem pléna ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS – st. 59/23, z něhož vyplývá, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, které je řízením iudicium duplex, není-li žaloba zamítnuta, nelze zpravidla určit, který účastník měl ve věci plný úspěch, a proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků náhrada v nákladů řízení přiznána nebyla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, v němž vytkla soudu nesprávná skutková zjištění. Namítala především nevhodnost doby žalobcova návrhu s poukazem na svůj věk, zdravotní stav a citovou vazbu k nemovitosti, kde dlouhodobě bydlí a v minulosti zde bydlela i se svým zemřelým manželem. Rovněž její finanční možnosti vylučují pořízení náhradního bydlení, a to ani s pomocí nejbližších osob. Přeje si v nemovitostech dožít. Oproti tomu žalobce má zajištěné bydlení a rovněž dostatečné zajištění finanční, takže finance z prodeje společné nemovitosti nepotřebuje, na rozdíl od žalované, která má pouze starobní a vdovský důchod a s ohledem na ceny energií stěží finančně vyjde. Je fixována na lokalitu nemovitostí, má tu domov, zázemí a známé, vykořenění z tohoto prostředí pro ni bude znamenat citelně negativní zásah nejenom do jejích práv, ale i do dosavadního života a psychického stavu. Tyto okolnosti soud pominul a nezohlednil ani to, že žaloba je podána k újmě žalované a důvody, které uvedla na svou obranu, jsou objektivní. Po úmrtí manžela (žalobcova otce) sama pečuje o zahradu a dům. Žalobce se nechce na ničem podílet a žalovaná hradí sama náklady na celou nemovitost, které následně musí vymáhat na žalobci soudní cestou. Vzhledem k objektivní nemožnosti zajistit si náhradní bydlení na dožití, považuje žalobu za úkon, který je jednak k její újmě a dále jde o výkon práva žalobce v rozporu s dobrými mravy. Pokud by jí vznikla povinnost nemovitosti opustit po provedené dražbě, má to být vázáno na povinnost žalobce zajistit jí náhradní bydlení, případně poskytnout jí doplatek, pokud by výtěžek z prodeje jejího podílu nepokryl cenu náhradního bydlení. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek v napadených částech zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalobce s odvoláním nesouhlasil. Okolnostmi na straně žalované (věk, zdravotní stav, citová vazba k nemovitostem, nedostatek financí na náhradní bydlení) se soud vyčerpávajícím způsobem zaobíral a správně z nich uzavřel, že „nevhodnost doby“ se posuzuje výhradně se zřetelem k objektivním poměrům týkajícím se společné věci (např. hospodářské situace, sezónnost určení věci). Osobní poměry spoluvlastníků jsou v tomto směru právně irelevantní: Pokud jde o „požadavek k újmě některého ze spoluvlastníků“, definici těchto dočasných okolností judikatura nepodává, ale musí jít o okolnosti, u nichž s velkou mírou pravděpodobnosti lze očekávat v relativně dohledné době změnu. Žalovaná však argumentovala výlučně okolnostmi trvalého charakteru (věk, existence věcného břemene doživotního užívání). Pokud by soud na jejich základě žalobu zamítl, došlo by k vytvoření neměnného a neudržitelného právního stavu, kdy by žalobce byl nucen se trvat ve spoluvlastnictví navždy, čímž by byl popřen základní princip vyjádřený v § 1140 odst. 1 o.z. Argument rozporu s dobrými mravy žalobce rovněž striktně odmítá. Žalovaná dlouhodobě užívá předmětnou nemovitost zcela sama, žalobci odpírá do ní přístup, finančně nekompenzuje užívání věci nad rámec svého spoluvlastnického podílu, přitom žalobce musí vynakládat finanční prostředky na uspokojení svých bytových potřeb jinde. Požadavek žalované, aby prodej nemovitostí byl vázán na povinnost žalobce zajistit jí náhradní bydlení nebo poskytnout finanční doplatek, nemá oporu v zákoně. Žalovaná má dva zletilé syny, kteří mají zákonnou vyživovací povinnost vůči své matce předcházející jakýmkoliv domnělým povinnostem spoluvlastníka. Žalovaná procesně postupuje obstrukčně, když navrhovala přerušení řízení až do skončení sporu o úhradu nákladů na opravy domu, který je u ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", avšak byl již pravomocně skončen. Výsledek řízení o dílčích investicích do nemovitosti není předběžnou otázkou pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, soud prvního stupně proto její návrh správně zamítl. Za této situace, kdy žalovaná uměle prodlužuje řízení, by bylo spravedlivé, aby žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť ten vynaložil nemalé finanční prostředky na soudní řízení jenom pro absenci konstruktivního dialogu ze strany žalované. Žalovaná připouští, že nemovitost vyžaduje rozsáhlé rekonstrukce, které ze svého důchodu není schopna financovat, ani organizačně zajistit, pak je nařízení prodeje nemovitosti ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku jediným racionálním a spravedlivým řešením pro obě strany. Z důvodu obstrukčního jednání žalované by měly být žalobci přiznány i náklady řízení, proto by měl odvolací soud proto instanční rozhodnutí v tomto směru korigovat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Usnesením ze dne 30. března 2026, č.j. 25 C 228/2025-106 soud žalované nepřiznal osvobození od soudního poplatku, neboť dospěl k závěru, že nesplňuje předpoklady § 138 o.s.ř. pro takový postup. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná včasné odvolání, následně však soudní poplatek z odvolání zaplatila (příjmový pokladní doklad z pokladny okresního soudu je datován dnem 6. 5. 2026). Na svém odvolání přesto setrvala.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Odvolací soud projednal věc mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř., přičemž přihlížel k radám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované v otázce osvobození od soudního poplatku z odvolání není důvodné. Zamítnutí její žádosti o osvobození od soudního poplatku za situace, kdy disponovala podle zjištění okresního soudu peněžními prostředky na svých účtech v řádu téměř 300 000 Kč, bylo správné a jiné rozhodnutí by nemohlo obstát. Institut osvobození od soudního poplatku je určen pro zcela výjimečné případy, kdy poměry účastníka (majetkové, případně i zdravotní, osobní apod.) jsou natolik tíživé, že zaplacení soudního poplatku pro něho představuje překážku znemožňující mu uplatnit či bránit své právo v soudním řízení. O takový případ však u žalované nejde. Odvolací soud proto prvoinstanční rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku žalované potvrdil podle § 219 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Ve věci samé dospěl odvolací soud rovněž k závěru, že odvolání žalované není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud prvního stupně rozhodl na základě úplného dokazování, z něhož učinil správná skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí v této věci. Skutkový stav, který zjistil také řádně posoudil po stránce právní. Zohlednil přitom ust. § 1140 odst. 2 o.z. a zde vyjádřenou základní zásadu, že nikdo nesmí být nucen setrvat ve spoluvlastnictví a má kdykoliv právo (se dvěma výjimkami) z tohoto právního vztahu vystoupit. Soud se také správně zaobíral těmito dvěma výjimkami ve vztahu k tvrzením žalované. Zcela správně v tomto směru uzavřel, že v obou případech musí jít o okolnosti přechodného charakteru, které tak mohou zabránit zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví pouze pro určitou dobu a jakmile pominou, může k jeho zrušení dojít. Judikatura vyšších soudů přikazuje vykládat důvody pro zamítnutí žaloby restriktivně (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 300/2016). Z rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 5159/2014 (RC 101/2016), 22 Cdo 2135/2016 a 22 Cdo 324/2016 vyplývá, že věk, zdravotní problémy, citová vazba, dlouhodobé užívání nemovitosti, absence finančních prostředků k vyplacení překážky zrušení podílového spoluvlastnictví nepředstavují.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Námitky žalované jsou okolnostmi trvalého charakteru. Její hlavní argumentace se opírá o věk, zdravotní stav, citovou vazbu k nemovitosti a neschopnost vyplacení vypořádacího podílu žalobci, respektive neschopnost zajistit si z vlastních prostředků jiné bydlení. Tyto okolnosti soud prvního stupně také správně poměřil s ust. § 8 o.z. zakazujícím zneužití práva a nepřiznávajícím právní ochranu zneužívajícímu jednání. Zamítnutí žaloby s poukazem na toto ustanovení zákona by mohlo přijít do úvahy pouze ve velmi vyhraněném případě, kdy zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví by pro jednoho z účastníků znamenalo zásadní újmu a zároveň, jde-li ze strany spoluvlastníka, který se vypořádání domáhá, o zjevně šikanózní jednání (podrobně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 674/2018). O takový případ zde nejde. Odvolací soud zcela sdílí prvoinstanční názor v tom, že zamítnutí žaloby by zakonzervovalo na dlouhou dobu stávající stav, přinášející benefity pouze žalované, která užívá sama výlučně celé nemovitosti, ač jí náleží pouze spoluvlastnický podíl ideální jedné poloviny vzhledem k celku na nich a za nadužívání svého spoluvlastnického podílu neplatí žalobci žádnou náhradu, čímž se na jeho úkor bezdůvodně obohacuje o nikoli zanedbatelnou částku odpovídající obvyklému nájemnému, které by byla povinna za užívání srovnatelných nemovitostí v daném místě a čase platit. Pro žalobce to znamená, že do nemovitostí, na nichž vlastní poloviční spoluvlastnický podíl, nemá přístup, nemůže je užívat, ačkoli je povinen hradit náklady na jejich údržbu a rekonstrukci. Takový stav je výrazně ve prospěch jedné spoluvlastnice a právě pro tuto nerovnost mu nelze rozhodnutím soudu poskytnout oporu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Za této situace soud prvního stupně také zcela správně přistoupil ke zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání, přičemž při nemožnosti reálného dělení nemovitosti (pro její dispozici a konfliktní vztahy účastníků) ani přikázání celé věci do vlastnictví jednoho z nich (pro nezájem žalobce a nesolventnost žalované) zůstal pouze třetí způsob vypořádání, to je nařízení prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky podle výše jejich spoluvlastnických podílů, jak toto pořadí způsobů vypořádání stanoví § 1147 o.z. Rozhodnutí soudu prvního stupně odpovídá zákonu, judikatuře i odborné literatuře, na něž soud prvního stupně poukazuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Namítá-li žalovaná v odvolání, že v případě zrušení spoluvlastnictví by měl odvolací soud zavázat žalobce k výplatě částky, která jí umožní opatřit si vlastní bydlení (stejnou argumentaci uplatňovala i v řízení před soudem prvního stupně), pak je třeba přisvědčit prvoinstančnímu soudu v tom, že takový požadavek nemá oporu v žádném právním předpisu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Odvolací soud proto rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř., včetně výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. O náhradě nákladů řízení odvolacího bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud má za to, že zde již nelze vycházet z nemožnosti určení úspěchu účastníků. Soud prvního stupně rozhodl zcela správně, vypořádal se s argumentací žalované, své rozhodnutí řádně vysvětlil a precizně odůvodnil i s poukazy na rozhodovací praxi soudů. Žalovaná neuspěla se svým odvoláním, které bylo založeno na týchž argumentech, jimiž se řádně zaobíral již okresní soud, proto je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalobce v rámci jejich vyúčtování požadoval odměnu advokátky, k jejímuž vyčíslení předložil korespondenci právních zástupců účastníků, kde odhadovali cenu předmětné nemovitosti a dále i odhad tržní ceny na základě cenové mapy. Pro výpočet odměny právního zástupce je zpravidla (nestanoví-li právní předpis jinak) určující výše peněžitého plnění nebo cena věci, tzv. tarifní hodnota (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu). Judikatura Ústavního soudu uvádí, že všude tam, kde je to možné, je třeba cenu předmětu plnění určit. Právo na přiznání přiměřené a právním předpisem stanovené náhrady nákladů, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení, s právem na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny (např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 2811/2008 z 11.6.2009). Podle § 8 odst. 1, část věty před středníkem, advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Jde o základní princip uplatňovaný pro stanovení tarifní hodnoty, od něhož se lze odchýlit pouze v těch případech, kdy určení je skutečně nemožné, anebo je spojeno s nepoměrně velkými obtížemi, případně vznikem nákladů, které by převýšily význam předmětu sporu. § 9 odst. 1 advokátního tarifu stanoví, že nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč (nyní 30 000 Kč). Výkladem pojmu „nepoměrné obtíže“ se zabývá např. rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, podle něhož o takovou situaci se jedná např. tehdy, pokud k ceně věci neexistuje ve spisu žádný právně relevantní podklad a její zjišťování by přivodilo prodloužení sporu a vznik neúčelných nákladů, které by musely být vynaloženy na odborné posouzení cenové otázky. Obdobně pak hovoří rozhodnutí Ústavního soudu - senátu sp. zn. IV. ÚS 2688/15-1 ze dne 19.12.2017, z něhož také výslovně plyne, že nejpřesnějším způsobem stanovení hodnoty předmětu sporu je znalecký posudek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud tak nepovažuje žalobcem předložené doklady za dostatečné v tom směru, aby z nich bylo možno jednoznačně dovodit cenu nemovitosti ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Její přesné stanovení by si vyžádalo zodpovězení této odborné otázky znaleckým posouzením, což je spojeno se vznikem značných nákladů, s předmětem řízení jinak nesouvisejících. Pro tento případ je tak zmiňované ustanovení advokátního tarifu nepoužitelné (viz judikatura výše).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Odvolací soud tak stanovil odměnu právní zástupkyně žalobce podle § za 2 úkony právní služby (písemné podání - vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu) v sazbě 2 300 Kč/úkon podle § 7 bod 5., § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1, písm. d), g) advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů 450 Kč/úkon podle § 13 odst. 1, 3, cestovné ze sídla advokátní kanceláře k odvolacímu soudu a zpět veřejnou dopravou 916 Kč a náhradu za ztrátu času stráveného na cestě 1 650 Kč (11 započatých půlhodin) podle § 13, § 14 advokátního tarifu a 21% DPH 1 693,86 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak náklady řízení činí 9 759,86 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně v odstavci I. výroku zrušil spoluvlastnictví žalobce a žalované k nemovitostem, parc. č. , hodnota,  - zastavěná plocha a nádvoří o výměře 325 m², jejichž součástí je stavba č.p. , číslo,  – rodinný dům, parc. č. , hodnota,  - zahrada o výměře 233 m², parc. č. , hodnota,  - zahrada o výměře 203 m², všem zapsaným na LV č. , hodnota,  pro obec České Budějovice a katastrální území České Budějovice 5 u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště České Budějovice, v odstavci II. výroku nařídil prodej těchto nemovitých věcí (dále též nemovitosti) ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek z prodeje bude rozdělen mezi spoluvlastníky dle výše jejich podílů, to je žalobci i žalované každému 1/2 a v odstavci III. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tak, že z § 1140 odst. 1 a § 1143 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o.z.) vyplývá, že nelze nikoho nutit, aby ve spoluvlastnictví setrval, každý ze spoluvlastníků má právo kdykoliv žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, nelze tak ovšem učinit v nevhodnou dobu nebo jenom k újmě některého ze spoluvlastníků. Zákon předepisuje tři způsoby vypořádání spoluvlastnictví: rozdělení společné věci, přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu či více spoluvlastníkům, anebo prodej věci ve veřejné dražbě. Žalovanou namítané uplatnění práva žalobcem v rozporu s dobrými mravy soud neuznal, neboť podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 51599/2014, přicházejí v úvahu pro zamítnutí žaloby v této věci pouze důvody dočasného charakteru. Soud s ohledem na § 8 o.z. přihlédl nejenom k dlouhodobé situaci žalované, ale i k oprávněným zájmům žalobce, který by zamítnutím žaloby významně utrpěl na svých právech, jelikož by tak byl nastolen neměnný stav, z něhož by profitovala pouze žalovaná. Žalobce musí vynakládat finanční prostředky na uspokojování své potřeby bydlení, žalovaná mu přístup do rodinného domu a volné užívání nemovitostí neumožňuje. Mezi účastníky jsou ohledně způsobu a rozsahu užívání nemovitostí a podílu každého z nich na nákladech spojených s údržbou a opravami nemovitostí dlouhodobé neshody, žalovaná téměř 5 let užívá nemovitosti výlučně sama a žalobci možnost jejich užívání odpírá. Žalovaná také nemá zájem nijak tento stav řešit a neposkytuje za užívání nemovitostí žalobci odpovídající kompenzaci. Konflikty mezi účastníky plynuly zejména z představ žalované o neměnnosti dosavadního způsobu užívání nemovitostí bez účasti žalobce, kromě jeho podílu na nákladech spojených s nemovitostmi. Zachování tohoto stavu je neudržitelné, bylo by to výhradně k tíži žalobce. Ze strany žalobce se nejedná o zneužití práva. Komunikace mezi účastníky vázne a jejich spoluvlastnický vztah je zcela nefunkční. Reálné rozdělení věci není dobře možné za situace, kdy dům je tvořen jedinou bytovou jednotkou o velikosti 2+1 a vztahy spoluvlastníků jsou dlouhodobě konfliktní. Přikázání věci do vlastnictví některého z nich je podmíněno souhlasem s takovým postupem dotčeným spoluvlastníkem. Žalobce o nemovitosti zájem nemá, žalovaná sice svůj zájem o přikázání věcí do výlučného vlastnictví projevila, avšak na její straně není splněn předpoklad schopnosti zaplatit druhému spoluvlastníku přiměřenou náhradu. Jestliže nemohl být použit jeden z těchto dvou způsobů, přichází na řadu třetí způsob vypořádání, a to nařízení prodeje věci, který je za dané situace ve věci na místě a podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 837/2018 je zákonným a legitimním řešením sporu. Soud tak podle § 1147, věta druhá před středníkem, o.s.ř. rozhodl o zrušení spoluvlastnictví a nařízení prodeje věci ve veřejné dražbě s následným rozdělením výtěžku. O nákladech řízení rozhodl v souladu s judikaturou Ústavního soudu, zejména stanoviskem pléna ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS – st. 59/23, z něhož vyplývá, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, které je řízením iudicium duplex, není-li žaloba zamítnuta, nelze zpravidla určit, který účastník měl ve věci plný úspěch, a proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků náhrada v nákladů řízení přiznána nebyla.2. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalovaná, v němž vytkla soudu nesprávná skutková zjištění. Namítala především nevhodnost doby žalobcova návrhu s poukazem na svůj věk, zdravotní stav a citovou vazbu k nemovitosti, kde dlouhodobě bydlí a v minulosti zde bydlela i se svým zemřelým manželem. Rovněž její finanční možnosti vylučují pořízení náhradního bydlení, a to ani s pomocí nejbližších osob. Přeje si v nemovitostech dožít. Oproti tomu žalobce má zajištěné bydlení a rovněž dostatečné zajištění finanční, takže finance z prodeje společné nemovitosti nepotřebuje, na rozdíl od žalované, která má pouze starobní a vdovský důchod a s ohledem na ceny energií stěží finančně vyjde. Je fixována na lokalitu nemovitostí, má tu domov, zázemí a známé, vykořenění z tohoto prostředí pro ni bude znamenat citelně negativní zásah nejenom do jejích práv, ale i do dosavadního života a psychického stavu. Tyto okolnosti soud pominul a nezohlednil ani to, že žaloba je podána k újmě žalované a důvody, které uvedla na svou obranu, jsou objektivní. Po úmrtí manžela (žalobcova otce) sama pečuje o zahradu a dům. Žalobce se nechce na ničem podílet a žalovaná hradí sama náklady na celou nemovitost, které následně musí vymáhat na žalobci soudní cestou. Vzhledem k objektivní nemožnosti zajistit si náhradní bydlení na dožití, považuje žalobu za úkon, který je jednak k její újmě a dále jde o výkon práva žalobce v rozporu s dobrými mravy. Pokud by jí vznikla povinnost nemovitosti opustit po provedené dražbě, má to být vázáno na povinnost žalobce zajistit jí náhradní bydlení, případně poskytnout jí doplatek, pokud by výtěžek z prodeje jejího podílu nepokryl cenu náhradního bydlení. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek v napadených částech zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Žalobce s odvoláním nesouhlasil. Okolnostmi na straně žalované (věk, zdravotní stav, citová vazba k nemovitostem, nedostatek financí na náhradní bydlení) se soud vyčerpávajícím způsobem zaobíral a správně z nich uzavřel, že „nevhodnost doby“ se posuzuje výhradně se zřetelem k objektivním poměrům týkajícím se společné věci (např. hospodářské situace, sezónnost určení věci). Osobní poměry spoluvlastníků jsou v tomto směru právně irelevantní: Pokud jde o „požadavek k újmě některého ze spoluvlastníků“, definici těchto dočasných okolností judikatura nepodává, ale musí jít o okolnosti, u nichž s velkou mírou pravděpodobnosti lze očekávat v relativně dohledné době změnu. Žalovaná však argumentovala výlučně okolnostmi trvalého charakteru (věk, existence věcného břemene doživotního užívání). Pokud by soud na jejich základě žalobu zamítl, došlo by k vytvoření neměnného a neudržitelného právního stavu, kdy by žalobce byl nucen se trvat ve spoluvlastnictví navždy, čímž by byl popřen základní princip vyjádřený v § 1140 odst. 1 o.z. Argument rozporu s dobrými mravy žalobce rovněž striktně odmítá. Žalovaná dlouhodobě užívá předmětnou nemovitost zcela sama, žalobci odpírá do ní přístup, finančně nekompenzuje užívání věci nad rámec svého spoluvlastnického podílu, přitom žalobce musí vynakládat finanční prostředky na uspokojení svých bytových potřeb jinde. Požadavek žalované, aby prodej nemovitostí byl vázán na povinnost žalobce zajistit jí náhradní bydlení nebo poskytnout finanční doplatek, nemá oporu v zákoně. Žalovaná má dva zletilé syny, kteří mají zákonnou vyživovací povinnost vůči své matce předcházející jakýmkoliv domnělým povinnostem spoluvlastníka. Žalovaná procesně postupuje obstrukčně, když navrhovala přerušení řízení až do skončení sporu o úhradu nákladů na opravy domu, který je u , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka, , avšak byl již pravomocně skončen. Výsledek řízení o dílčích investicích do nemovitosti není předběžnou otázkou pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, soud prvního stupně proto její návrh správně zamítl. Za této situace, kdy žalovaná uměle prodlužuje řízení, by bylo spravedlivé, aby žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť ten vynaložil nemalé finanční prostředky na soudní řízení jenom pro absenci konstruktivního dialogu ze strany žalované. Žalovaná připouští, že nemovitost vyžaduje rozsáhlé rekonstrukce, které ze svého důchodu není schopna financovat, ani organizačně zajistit, pak je nařízení prodeje nemovitosti ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku jediným racionálním a spravedlivým řešením pro obě strany. Z důvodu obstrukčního jednání žalované by měly být žalobci přiznány i náklady řízení, proto by měl odvolací soud proto instanční rozhodnutí v tomto směru korigovat.4. Usnesením ze dne 30. března 2026, č.j. 25 C 228/2025-106 soud žalované nepřiznal osvobození od soudního poplatku, neboť dospěl k závěru, že nesplňuje předpoklady § 138 o.s.ř. pro takový postup. Proti tomuto rozhodnutí podala žalovaná včasné odvolání, následně však soudní poplatek z odvolání zaplatila (příjmový pokladní doklad z pokladny okresního soudu je datován dnem 6. 5. 2026). Na svém odvolání přesto setrvala.5. Odvolací soud projednal věc mezích vyplývajících z odvolání (§ 212 o.s.ř.) a přezkoumal napadený rozsudek podle § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o.s.ř., přičemž přihlížel k radám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 212a odst. 6 o.s.ř.6. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované v otázce osvobození od soudního poplatku z odvolání není důvodné. Zamítnutí její žádosti o osvobození od soudního poplatku za situace, kdy disponovala podle zjištění okresního soudu peněžními prostředky na svých účtech v řádu téměř 300 000 Kč, bylo správné a jiné rozhodnutí by nemohlo obstát. Institut osvobození od soudního poplatku je určen pro zcela výjimečné případy, kdy poměry účastníka (majetkové, případně i zdravotní, osobní apod.) jsou natolik tíživé, že zaplacení soudního poplatku pro něho představuje překážku znemožňující mu uplatnit či bránit své právo v soudním řízení. O takový případ však u žalované nejde. Odvolací soud proto prvoinstanční rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudního poplatku žalované potvrdil podle § 219 o.s.ř.7. Ve věci samé dospěl odvolací soud rovněž k závěru, že odvolání žalované není důvodné.8. Soud prvního stupně rozhodl na základě úplného dokazování, z něhož učinil správná skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí v této věci. Skutkový stav, který zjistil také řádně posoudil po stránce právní. Zohlednil přitom ust. § 1140 odst. 2 o.z. a zde vyjádřenou základní zásadu, že nikdo nesmí být nucen setrvat ve spoluvlastnictví a má kdykoliv právo (se dvěma výjimkami) z tohoto právního vztahu vystoupit. Soud se také správně zaobíral těmito dvěma výjimkami ve vztahu k tvrzením žalované. Zcela správně v tomto směru uzavřel, že v obou případech musí jít o okolnosti přechodného charakteru, které tak mohou zabránit zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví pouze pro určitou dobu a jakmile pominou, může k jeho zrušení dojít. Judikatura vyšších soudů přikazuje vykládat důvody pro zamítnutí žaloby restriktivně (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 300/2016). Z rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 5159/2014 (RC 101/2016), 22 Cdo 2135/2016 a 22 Cdo 324/2016 vyplývá, že věk, zdravotní problémy, citová vazba, dlouhodobé užívání nemovitosti, absence finančních prostředků k vyplacení překážky zrušení podílového spoluvlastnictví nepředstavují.9. Námitky žalované jsou okolnostmi trvalého charakteru. Její hlavní argumentace se opírá o věk, zdravotní stav, citovou vazbu k nemovitosti a neschopnost vyplacení vypořádacího podílu žalobci, respektive neschopnost zajistit si z vlastních prostředků jiné bydlení. Tyto okolnosti soud prvního stupně také správně poměřil s ust. § 8 o.z. zakazujícím zneužití práva a nepřiznávajícím právní ochranu zneužívajícímu jednání. Zamítnutí žaloby s poukazem na toto ustanovení zákona by mohlo přijít do úvahy pouze ve velmi vyhraněném případě, kdy zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví by pro jednoho z účastníků znamenalo zásadní újmu a zároveň, jde-li ze strany spoluvlastníka, který se vypořádání domáhá, o zjevně šikanózní jednání (podrobně např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 674/2018). O takový případ zde nejde. Odvolací soud zcela sdílí prvoinstanční názor v tom, že zamítnutí žaloby by zakonzervovalo na dlouhou dobu stávající stav, přinášející benefity pouze žalované, která užívá sama výlučně celé nemovitosti, ač jí náleží pouze spoluvlastnický podíl ideální jedné poloviny vzhledem k celku na nich a za nadužívání svého spoluvlastnického podílu neplatí žalobci žádnou náhradu, čímž se na jeho úkor bezdůvodně obohacuje o nikoli zanedbatelnou částku odpovídající obvyklému nájemnému, které by byla povinna za užívání srovnatelných nemovitostí v daném místě a čase platit. Pro žalobce to znamená, že do nemovitostí, na nichž vlastní poloviční spoluvlastnický podíl, nemá přístup, nemůže je užívat, ačkoli je povinen hradit náklady na jejich údržbu a rekonstrukci. Takový stav je výrazně ve prospěch jedné spoluvlastnice a právě pro tuto nerovnost mu nelze rozhodnutím soudu poskytnout oporu.10. Za této situace soud prvního stupně také zcela správně přistoupil ke zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání, přičemž při nemožnosti reálného dělení nemovitosti (pro její dispozici a konfliktní vztahy účastníků) ani přikázání celé věci do vlastnictví jednoho z nich (pro nezájem žalobce a nesolventnost žalované) zůstal pouze třetí způsob vypořádání, to je nařízení prodeje nemovitostí ve veřejné dražbě a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky podle výše jejich spoluvlastnických podílů, jak toto pořadí způsobů vypořádání stanoví § 1147 o.z. Rozhodnutí soudu prvního stupně odpovídá zákonu, judikatuře i odborné literatuře, na něž soud prvního stupně poukazuje.11. Namítá-li žalovaná v odvolání, že v případě zrušení spoluvlastnictví by měl odvolací soud zavázat žalobce k výplatě částky, která jí umožní opatřit si vlastní bydlení (stejnou argumentaci uplatňovala i v řízení před soudem prvního stupně), pak je třeba přisvědčit prvoinstančnímu soudu v tom, že takový požadavek nemá oporu v žádném právním předpisu.12. Odvolací soud proto rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o.s.ř., včetně výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky.13. O náhradě nákladů řízení odvolacího bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud má za to, že zde již nelze vycházet z nemožnosti určení úspěchu účastníků. Soud prvního stupně rozhodl zcela správně, vypořádal se s argumentací žalované, své rozhodnutí řádně vysvětlil a precizně odůvodnil i s poukazy na rozhodovací praxi soudů. Žalovaná neuspěla se svým odvoláním, které bylo založeno na týchž argumentech, jimiž se řádně zaobíral již okresní soud, proto je povinna nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.14. Žalobce v rámci jejich vyúčtování požadoval odměnu advokátky, k jejímuž vyčíslení předložil korespondenci právních zástupců účastníků, kde odhadovali cenu předmětné nemovitosti a dále i odhad tržní ceny na základě cenové mapy. Pro výpočet odměny právního zástupce je zpravidla (nestanoví-li právní předpis jinak) určující výše peněžitého plnění nebo cena věci, tzv. tarifní hodnota (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu). Judikatura Ústavního soudu uvádí, že všude tam, kde je to možné, je třeba cenu předmětu plnění určit. Právo na přiznání přiměřené a právním předpisem stanovené náhrady nákladů, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení, s právem na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny (např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 2811/2008 z 11.6.2009). Podle § 8 odst. 1, část věty před středníkem, advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká. Jde o základní princip uplatňovaný pro stanovení tarifní hodnoty, od něhož se lze odchýlit pouze v těch případech, kdy určení je skutečně nemožné, anebo je spojeno s nepoměrně velkými obtížemi, případně vznikem nákladů, které by převýšily význam předmětu sporu. § 9 odst. 1 advokátního tarifu stanoví, že nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč (nyní 30 000 Kč). Výkladem pojmu „nepoměrné obtíže“ se zabývá např. rozhodnutí senátu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 1021/2015, podle něhož o takovou situaci se jedná např. tehdy, pokud k ceně věci neexistuje ve spisu žádný právně relevantní podklad a její zjišťování by přivodilo prodloužení sporu a vznik neúčelných nákladů, které by musely být vynaloženy na odborné posouzení cenové otázky. Obdobně pak hovoří rozhodnutí Ústavního soudu - senátu sp. zn. IV. ÚS 2688/15-1 ze dne 19.12.2017, z něhož také výslovně plyne, že nejpřesnějším způsobem stanovení hodnoty předmětu sporu je znalecký posudek.15. Odvolací soud tak nepovažuje žalobcem předložené doklady za dostatečné v tom směru, aby z nich bylo možno jednoznačně dovodit cenu nemovitosti ve smyslu § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Její přesné stanovení by si vyžádalo zodpovězení této odborné otázky znaleckým posouzením, což je spojeno se vznikem značných nákladů, s předmětem řízení jinak nesouvisejících. Pro tento případ je tak zmiňované ustanovení advokátního tarifu nepoužitelné (viz judikatura výše).16. Odvolací soud tak stanovil odměnu právní zástupkyně žalobce podle § za 2 úkony právní služby (písemné podání - vyjádření k odvolání, účast při jednání odvolacího soudu) v sazbě 2 300 Kč/úkon podle § 7 bod 5., § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1, písm. d), g) advokátního tarifu, paušální náhradu hotových výdajů 450 Kč/úkon podle § 13 odst. 1, 3, cestovné ze sídla advokátní kanceláře k odvolacímu soudu a zpět veřejnou dopravou 916 Kč a náhradu za ztrátu času stráveného na cestě 1 650 Kč (11 započatých půlhodin) podle § 13, § 14 advokátního tarifu a 21% DPH 1 693,86 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak náklady řízení činí 9 759,86 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně u Okresního soudu v Českých Budějovicích, pouze však za podmínek § 237 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebudou-li povinnosti tímto rozhodnutím uložené splněny řádně a včas, může se oprávněný domáhat jejich splnění na návrh soudním výkonem rozhodnutí či exekucí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSCB:2026:5.Co.615.2026.1","publishedAt":"2026-10-06","decisionAt":"2026-08-12","caseNumber":{"senate":5,"registry":"Co","index":615,"year":2026,"pageNumber":127},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Kamila","lastName":"Drábková","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSCB","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 12. 2025, č.j. 25 C 228/2025-54 a proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. března 2026, č.j. 25 C 228/2025-106,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":25,"registry":"C","index":228,"year":2025,"pageNumber":54},"affectedDate":"2025-12-16","courtCode":"OSCB","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null},{"caseNumber":{"senate":25,"registry":"C","index":228,"year":2025,"pageNumber":106},"affectedDate":"2026-03-30","courtCode":"OSCB","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"137","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"138","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1147","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1140","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1147","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["VECNA_BREMENA","ZRUSENI_SPOLUVLASTNICTVI","SPOLUVLASTNICTVI","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","VEREJNA_DRAZBA","PODILOVE_SPOLUVLASTNICTVI","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","DRAZBA","PRERUSENI_RIZENI","ADVOKATNI_TARIF","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}