{"uuid":"ba9b6de8-4f7e-42ca-8bd9-638717e4ff25","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Buriana a soudců JUDr. Ivany Tomkové a Mgr. Bc. Aleše Klempy v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2025, č. j. 244 C 2/2023-165,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 43 420 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta, sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 43 420 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta, sídlem , adresa, .","justification":[{"texts":[{"text":"1. Městský soud v Brně („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 15. 5. 2025, č. j. 244 C 2/2023-165 („dále jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 235 537 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" od 18. 3. 2022 do zaplacení zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 366 820 Kč (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém vytkla soudu prvního stupně vnitřní rozpor jeho odůvodnění, když soud uznal, že žalovaný znal nabídky a ceny klíčových částí infrastruktury, účastnil se výstavby, jednal na stavbě a některé ceny ústně odsouhlasil, avšak na druhou stranu nepřijal závěr, že tím strany změnily původní písemně sjednaný mechanismus schvalování dodavatelů a nákladů. Dle názoru žalobkyně je zcela evidentní, že mezi účastníky došlo v kombinaci ústní a konkludentní formy k modifikaci původně sjednaných podmínek smlouvy o spolupráci uzavřené mezi nimi dne 12. 3. 2018. Smlouva neobsahovala zákaz změny jinou než písemnou formou, přičemž s ohledem na smluvní volnost vyjádřenou v ustanovení § 564 občanského zákoníku v takovém případě platí, že smlouvu lze měnit i v jiné formě, než ve které byla uzavřena, tj. ústně či konkludentně. K závěru soudu, že s tvrzením o změně smlouvy ve smyslu ustanovení § 564 občanského zákoníku přišla žalobkyně až po koncentraci řízení tato uvedla, že se nejednalo o předkládání nových tvrzení, ale o právní hodnocení skutečností, které v průběhu řízení vyšly najevo. Soudu prvního stupně dále vytkla izolované hodnocení důkazů a nehodnocení důkazů v jejich vzájemných souvislostech. Žalobkyně připomenula, že při realizaci infrastruktury vznikla potřeba operativního postupu, když některé dodavatele nebo technické řešení nebylo možné reálně volit; přeložku vysokého napětí měl provést ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" na plynu měl provést autorizovaný subjekt a typ přečerpávací stanice určovaly požadavky provozovatelé sítě. V důsledku těchto skutečností došlo k navýšení ceny zhruba na trojnásobek původního odhadu. Žalobkyně s poukazem na svědecké výpovědi svědků ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedla, že žalovaný od počátku na emailové návrhy žalobkyně ohledně cen a výběru dodavatelů reagoval velmi zřídka, případně vůbec. Rovněž tak emailem reagoval sporadicky, nicméně byl svolný s žalobkyní projednávat a odsouhlasovat postup a ceny při realizaci infrastruktury operativně při pravidelných setkáních na staveništi, případně telefonicky a tato praxe se mezi stranami ustálila natolik, že probíhala v zásadě po celou dobu výstavby. I sám žalovaný přiznal, že souhlasil s cenami a pracemi u klíčových prvků (kanalizace, rozvody plynu, přeložka VN, retenční nádrž apod.), přičemž měl možnost vyhledat alternativní dodavatele. Žalobkyně připomenula, že žalovaný docházel na staveniště pravidelně, kde s ní projednával průběh stavby, řešil nejasnosti a schvaloval ceny a rozsah prací. Žalobkyně mu v pravidelných intervalech předkládala soupisy provedených prací, které žalovaný odsouhlasoval a na jejich základě hradil podíl na nákladech, celkem uhradil 1 539 082 Kč. Dle žalobkyně se nejednalo o neurčité zálohy na infrastrukturu jako celek, avšak platby časově a výši odpovídaly jeho podílu na položkách vyúčtovaných v soupisech prací bez DPH. Žalovaný jejich vazbu na konkrétní práce původně připustil, avšak toto později popřel. Tento způsob vzájemné komunikace a úhrady dle žalobkyně fungoval po celou dobu, kdy výstavbu za žalobkyni řídil ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a důvodem, proč žalovaný přestal platby poskytovat byla skutečnost, že se dostal do finančních obtíží, což je dle žalobkyně pro posouzení věci rozhodné. Zastavení plateb žalovaného na další soupisy nebylo důsledkem jeho nesouhlasu s nimi, ale toliko osobní problém s financemi na jeho straně. Žalobkyně vyslovila názor, že kromě jediného emailu k soupisu č. 7 žalovaný nikdy nerozporoval rozsah konkrétních prací či výši jejich nákladů na infrastruktuře, a to až do podání odporu proti platebnímu rozkazu. Pokud by žalovaný od počátku nesouhlasil s neformální praxí schvalování prací a cen na infrastruktuře, nepochybně by se proti tomu vymezoval a nic by od počátku neplatil, nedocházel by pravidelně na staveniště a neposkytoval by poměrně intenzivní součinnost žalobkyni při kolaudaci. Žalovaný vůči žalobkyni nevznášel námitky týkající se výstavby infrastruktury a žalobkyně tak měla za to, že při výstavbě postupuje ve shodě se žalovaným. Žalobkyně vyslovila názor, že plnění žalovaného až do doby, kdy ji seznámil se vznikem svých finančních obtíží, je namístě považovat za uznání zbytku dluhu co do důvodu a výše. V závěru odvolání žalobkyně poukázala na skutečnost, že pokud by odvolací soud neshledal smluvní základ nároku alespoň u některých prací za důvodný, pak je dle jejího názoru věc třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný rozsudek soudu prvního stupně označil za věcně správný, ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o nedodržení postupu žalobkyně dle smlouvy o spolupráci ze dne 12. 3. 2018, konkrétně postupu dle článku III bodu 3. 4 a článku IV bodu 4.3. Žalovaný vyslovil názor, že v nalézacím řízení vyšlo jasně najevo, že žalobkyně uvedené podmínky smlouvy nesplnila a v intencích uvedené smlouvy o spolupráci jí tak nárok na úhradu žalované částky nevznikl. Žalovaný připomenul výzvu poskytnutou žalobkyni soudem při jednání dne 12. 12. 2023 ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a koncentraci řízení a konstatoval, že žalobkyně v rámci nalézacího řízení nikdy netvrdila ani skutkově nevymezila žádné konkrétní okolnosti, na kterých by se dal postavit závěr, že se strany smlouvy neformálním způsobem dohodly na zrušení postupu dle ustanovení článku III bodu 3. 3 a 3.4 a článku IV bodu 4.3 smlouvy o spolupráci. K takovýmto tvrzením měla žalobkyně navrhnout důkazy, což neučinila. Žalovaný v této souvislosti popřel konkludentní změnu uzavřené smlouvy o spolupráci, jak tvrdí žalobce. Dle žalovaného z žádných důkazů takovéto ústní či konkludentní dohodnutí změny smlouvy nevyplývá. Žalovaný vyslovil názor, že změnu či snad zrušení výše citovaných ustanovení smlouvy o spolupráci nelze dovozovat ani z toho, že některá ze smluvních stran tato ustanovení smlouvy porušuje a opomíjí své povinnosti, a že některá ze stran nevznáší námitky proti postupu druhé strany, a že v dobré víře hradí zálohy, a že dochází a kontroluje, co se provedlo. Žalovaný vyslovil názor, že nebyla doložena stranami odsouhlasená specifikace a rozsah prací infrastruktury, včetně předběžných termínů jejich provedení, jak předpokládají ustanovení smlouvy a nárok žalobkyně tak není po právu. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá odvolací soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že soud prvního stupně ve věci provedl pečlivé a obsáhlé dokazování, provedené důkazy vyhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a na základě provedených důkazů dospěl ke zcela relevantním skutkovým zjištěním a z provedených důkazů vyvodil zcela správné právní závěry.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" Kč společně s blíže specifikovaným příslušenstvím z titulu nesplnění povinností žalovaným, vyplývajících pro něho ze smlouvy o spolupráci uzavřené mezi účastníky dne 12. 3. 2018, kterou byly upraveny podmínky týkající se vybudování veřejné infrastruktury pro účely realizace developerského projektu v obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", lokalita ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dle ujednání obsaženého v této smlouvě se žalobkyně měla podílet na nákladech na vybudování infrastruktury v rozsahu 60 % a žalovaný v rozsahu 40 %. Žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" Kč měl představovat žalovaným neuhrazený 40 % podíl na celkových nákladech společného vybudování veřejné infrastruktury v souladu se smlouvou. Žalovaná částka představovala podíl žalovaného, který měl uhradit ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" po zohlednění a započtení žalovaným uhrazené částky 1 539 000 Kč. Žalobkyně poukazovala na skutečnost, že z počátku spolupráce mezi účastníky probíhala bez problémů, žalovaný náklady dle soupisu prací až do soupisu č.4 hradil a poté, co se počátkem roku 2020 žalovaný dostal do finančních potíží, přestal cokoliv hradit a na emaily žalobkyně nereagoval. Nicméně však práce na stavbě fakticky kontroloval, komunikoval se subdodavateli a soupisy prací přebíral. Tudíž dobře věděl, co bylo uděláno a v jaké fázi se stavba nachází.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalovaný namítal, že to byla naopak žalobkyně, kdo nedodržel sjednaný postup dle smlouvy, když mu nepředkládala nabídky dodavatelů, materiálové a cenové podklady, ani návrhy svépomocných prací. Nemohl proto nijak ovlivnit výběr dodavatelů. Žalovaný připomenul, že bez písemného souhlasu mu podle smlouvy nemohla vzniknout povinnost hradit náklady na vybudování infrastruktury. Žalovaný zpochybnil rozsah a řádnost a cenu prací a zdůraznil, že jeho dosavadní platby byly zálohami na celé dílo, nikoliv platbami, které by bylo možno přiřadit k jednotlivým soupisům. Rovněž poukazoval na plánovací smlouvu, ze dne 4. 4. 2018 uzavřenou mezi žalobkyní, žalovaným a obcí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde odhad nákladů na vybudování veřejné infrastruktury činil ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" Kč včetně DPH, přičemž 40 % z této částky, která na něho připadala, činila 2 271 117,80 Kč včetně DPH.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud prvního stupně po velmi podrobném dokazování, které v odůvodnění svého rozsudku popsal, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud prvního stupně poukázal na článek III bod 3. 4 písm. c), článek IV bod 4. 3 smlouvy o spolupráci uzavřené mezi účastníky dne 12. 3. 2018 (dále jen smlouva o spolupráci) a konstatoval, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalovaný bezvýhradně písemně souhlasil s jakoukoliv částí realizace infrastruktury ( nic takového prokázáno nebylo a ostatně žalobkyně nic takového ani netvrdila) a rovněž tak ani přes výzvu dle ustanovení § 118a o.s.ř. učiněnou žalobkyni u jednání dne 12. 12. 2023 nebylo prokázáno, že by žalobkyně dodržela postup dle článku III bodu 3. 4. Žalobkyně neprokázala, že by tento postup dodržela, a to ani v jediném případě. Ani u části realizace infrastruktury (materiálu/prací), kdy byly žalovanému zaslány nabídky dodavatelů, popřípadě se tento o nich dozvěděl jinak, žalobkyně ani v jediném případě nezaslala žalovanému email, že vybrala konkrétní nabídku konkrétního dodavatele, jak požaduje článek III bod 3. 4 písm. b) smlouvy o spolupráci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně není oprávněna po žalovaném požadovat úhradu jeho podílu na jakékoliv části realizace infrastruktury. Soud prvního stupně konstatoval, že zastává výklad ujednání smlouvy článku III bodu 3. 4 a článku IV bodu 4. 3 tak, že žalobkyně musela dodržet celý postup zde ujednaný, aby měl žalovaný povinnost se podílet na realizaci infrastruktury. Nad rámec výše uvedeného uvedl, že i v případě, pokud by eventuálně odvolací soud dospěl k závěru, že ke vzniku povinnosti žalovaného finančně se podílet na dané části infrastruktury postačí, že žalobkyně zaslala žalovanému příslušnou nabídku, popřípadě se o této nabídce žalovaný dozvěděl jinak a na tuto nabídku nereagoval, popřípadě ji ústně odsouhlasil, pak z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovanému byly dány na vědomí pouze nabídky ohledně celkové později realizované části infrastruktury v ceně celkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" přičemž žalovaný by se na těchto nákladech měl podílet v rozsahu 40 % a na něho by tudíž připadl podíl ve výši 1 222 027,72 Kč. Žalovaný však uhradil žalobkyni na zálohách celkem částku 1 539 082 Kč, přičemž tyto platby je třeba považovat za zálohy na vybudování infrastruktury jako celku, neboť tyto platby byly takto v jednotlivých potvrzeních označeny. Dle soudu prvního stupně nelze tyto učiněné platby podřadit na jednotlivé soupisy 1 – 4 tak, jak to učinila žalobkyně, a to ani přesto, že platby byly činěny v časové souvislosti s vyhotovováním soupisů a jejich předkládáním žalovanému. Soud prvního stupně tedy k těmto závěrům učiněným nad rámec závěru, že žalobkyně nesplnila ujednaný postup dle smlouvy, konstatoval, že i v případě mírnějšího výkladu ujednání článku III bodu 3. 4 a článku IV bodu 4. 3 smlouvy o spolupráci nemá žalovaný povinnost žalobkyni cokoliv doplácet, a tudíž žalobu zamítl. V závěru odůvodnění rozsudku se soud prvního stupně podrobně vypořádal s námitkou žalobkyně, že došlo z části k ústní a z části ke konkludentní změně smlouvy o spolupráci, přičemž uvedl, že tato námitka byla vznesena až v závěrečné řeči zástupce žalobkyně, tedy po koncentraci řízení. K této otázce však soud prvního stupně navíc konstatoval, že to, že žalobkyně nedodržovala postup dle smlouvy neznamená, že došlo ať už k ústní či konkludentní změně této smlouvy a stejně tak nelze ústní či konkludentní změnu smlouvy dovozovat z toho, že žalovaný nikdy neposkytl bezvýhradný písemný souhlas s realizací nějaké části infrastruktury, ani z toho, že žalovaný většinou na zaslané nabídky dodavatelů a zaslané soupisy nijak nereagoval. Změnu smlouvy dle soudu prvního stupně nelze dovozovat ani z toho, že žalovaný na stavbu pravidelně jednou týdně docházel a kontroloval, co se na stavbě udělalo. Taktéž nelze změnu smlouvy dovozovat z toho, že žalovaný žalobkyni zpočátku platil zálohy. Jednalo se jednak o zálohy a jednak soud považoval za uvěřitelnou a rozumnou argumentaci žalovaného, že zpočátku v dobré víře platil zálohy, neboť žalobkyni věřil a na stavbě se pracovalo a navážel se materiál. V závěru soud prvního stupně poukázal na email žalovaného ze dne 18. 9. 2020, kde žalobkyni vytýkal, že není dodržován dohodnutý postup. Soud prvního stupně uzavřel, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by došlo ať už k ústní či konkludentní změně smlouvy o spolupráci. Pokud se jedná o právní posouzení věci, soud prvního stupně smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 12. 3. 2018 posoudil dle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 82/2012 Sb., občanského zákoníku jako tzv. nepojmenovaný (inominátní) kontrakt, v němž si účastníci dohodli práva a povinnosti při společném budováním veřejné infrastruktury. Ujednání obsažená v této smlouvě nebyla ze strany žalobkyně dodržována, tudíž žalovanému v souladu s ujednáním obsaženým v této smlouvě povinnost podílet se na úhradě infrastruktury v rozsahu 40 % tak, jak bylo žalováno, nevznikla. V závěru rozsudku soud prvního stupně odůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 a poukazem na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Odvolací soud především uvádí, že soud prvního stupně se pečlivě vypořádal s provedenými důkazy a své skutkové a právní závěry učiněné z nich v odůvodnění rozsudku naprosto jasným, logickým a srozumitelným způsobem odůvodnil. Soud prvního stupně se v podstatě vypořádal i se všemi zásadními námitkami žalobkyně, které jsou obsahem jejího odvolání. Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se závěry učiněnými v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, nemá, co by mu vytknul, a proto v celém rozsahu na ně odkazuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Odvolací soud neshledal na rozdíl od žalobkyně nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudu prvního stupně při hodnocení důkazů, kdy soud na jedné straně považoval za prokázané, že žalovaný věděl (byl seznámen s cenovými nabídkami na jednotlivé části veřejné infrastruktury) a přesto na straně druhé odmítl připustit, že z chování žalovaného při realizaci infrastruktury zjištěného v průběhu dokazování došlo mezi účastníky v kombinaci ústní a konkludentní formy k modifikaci původně sjednaných podmínek. Dle názoru odvolacího soudu z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je naprosto zřejmé, že soud prvního stupně jednoznačně dospěl k závěru, že žalobkyně s ohledem na nedodržení ujednaného postupu ve smlouvě není oprávněna po žalovaném požadovat úhradu jeho podílu na jakékoliv části realizace infrastruktury (viz body 67 a 68 odůvodnění rozsudku). Z rozsudku soudu prvního stupně je také zřejmé, že byť žalobkyně učinila tvrzení o částečné ústní a částečně konkludentní změně smlouvy až po koncentraci řízení, přesto soud prvního stupně k tomuto tvrzení učinil jednoznačné závěry, že k takovéto změně obsahu smlouvy nedošlo (viz bod 76 odůvodnění rozsudku). Pokud soud prvního stupně vyslovil úvahy ohledně vědomosti žalovaného o nabídkách v rozsahu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (jejich specifikace viz bod 70 odůvodnění rozsudku) pak tyto úvahy soudu prvního stupně byly, jak sám zdůraznil, nad rámec zaujatého názoru, že žalobkyně sjednaný celý postup dle smlouvy nedodržela a žalovanému tak nevznikla povinnost podílet se na úhradě podílu infrastruktury.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. V průběhu celého řízení nebylo mezi účastníky sporu o tom, že účastníci mezi sebou dne 12. 3. 2018 uzavřeli v písemné formě smlouvu o spolupráci, na jejímž základě byly mezi nimi upraveny podmínky týkající se vybudování veřejné infrastruktury pro účely realizace developerského projektu v obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", přičemž v této smlouvě bylo přesně stanoveno, v jakém rozsahu se ten který z účastníků na realizaci vybudování veřejné infrastruktury podílí, za jakých přesně vymezených podmínek, a jaká jsou práva a povinnosti účastníků této smlouvy. Základní práva a povinnosti účastníků jsou blíže vymezeny v článku III bod 3. 4 a článku IV body 4. 1 a 4. 2 a 4. 3 jejichž přesné znění je citováno pod body 6, 7 a 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud na tyto body odkazuje. Soud prvního stupně konstatoval, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalovaný bezvýhradně písemně souhlasil s jakoukoliv částí realizace infrastruktury a žalobkyně neprokázala, že by alespoň v jediném případě zaslala žalovanému email, že vybrala konkrétní nabídku konkrétního dodavatele. Žalobkyně ve svém odvolání tyto závěry soudu prvního stupně žádným způsobem nezpochybnila a v průběhu celého řízení ani v odvolání netvrdila, že by postup ujednaný ve smlouvě vyplývající z výše citovaných článků smlouvy III bod 3. 4 a článku IV bod 4. 3 dodržela. Zásadní námitka žalobkyně, na jejímž základě je postaveno odvolání spočívá v tvrzení, že mezi účastníky došlo v kombinaci ústní a konkludentní formy k modifikaci původně sjednaných podmínek smlouvy o spolupráci uzavřené dne 12. 3. 2018, že mezi účastníky se ustálil postup, kdy se žalovaný pravidelně dostavoval na staveniště a pohyb a ceny při realizaci infrastruktury operativně na staveništi, případně telefonicky odsouhlasoval a že zpočátku hradil i soupisy provedených prací, které mu byly doručeny. K výše uvedené námitce konkludentní změny původně sjednaných podmínek, uplatněné až v závěrečném návrhu žalobkyně, se soud prvního stupně podrobně vyjádřil pod bodem 76 odůvodnění svého rozsudku a byť konstatoval, že toto skutkové tvrzení bylo žalobkyní učiněno až po koncentraci řízení, přesto se s touto námitkou v odůvodnění svého rozsudku vypořádal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že se v daném případě nejednalo o nové tvrzení, ale o právní hodnocení skutečností, které v průběhu řízení vyšly najevo s cílem přednést právní posouzení věci k úvaze soudu. K tomuto názoru odvolací soud uvádí, že konstatování, že smlouva byla konkludentně změněna sice v sobě obsahuje určitý právní závěr, nicméně tento závěr musí být založen na tvrzení konkrétního jednání obou stran, tedy jaký konkrétní smluvní mechanismus byl připuštěn, jaký nový režim jej nahradil, od kdy, jakými projevy vůle obou stran se to stalo, v čem přesně spočívala změna práv a povinností. Právně lze sice jednat i konkludentně, avšak jednání musí nevzbuzovat pochybnost o projevené vůli, přičemž změna závazku je věcí dohody stran (§ 1901 zákona č. 79/2012 Sb., občanského zákoníku). Jestliže však žalobkyně takové rozhodné skutečnosti v průběhu řízení před soudem netvrdila a až v rámci závěrečného návrhu tvrdila, že z následného chování stran vznikla dohoda o změně smlouvy, je třeba takovéto tvrzení skutečně považovat za rozšíření skutkového základu věci. Námitku konkludentní změny smlouvy ujednané mezi účastníky teprve v odvolání je třeba považovat za nepřípustnou novotu po koncentraci řízení. S ohledem na uplatnění tohoto skutkového tvrzení soud prvního stupně správně již žalobkyni nevyzýval ke konkretizaci ústního a konkludentního jednání, na jehož základě mělo dojít ke změně závazkového vztahu mezi účastníky, nicméně touto námitkou se přesto se zabýval z pohledu skutkových tvrzení obsažených v žalobě a skutkových zjištění vyplynuvších z provedeného dokazování. Závěry, které k této otázce učinil soud prvního stupně pod bodem 76 odůvodnění svého rozsudku, jsou zcela logickým vyústěním provedeného dokazování a odvolací soud se s nimi ztotožňuje. Jak již bylo výše naznačeno, právně lze jednat i konkludentně, avšak jednání nesmí vzbuzovat pochybnosti o projevené vůli účastníků. V daném případě nebylo možno odhlédnout od tvrzení žalovaného, který jakékoliv konkludentní ujednání směřující k odchýlení se od smluvního ujednání rozporoval, přičemž žalovaný nijak nedal najevo, že by na smluveném způsobu realizace smlouvy netrval, v jakém rozsahu a v jaké podobě. Z pouhé skutečnosti, že žalovaný na stavbu docházel a na základě vstřícné komunikace s bývalým stavbyvedoucím ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nedodržení smluveného postupu částečně toleroval a o některých nabídkách věděl (viz bod 70 odůvodnění rozsudku) nelze skutečně dovodit, že by mezi účastníky došlo ke konkludentní změně obsahu závazku vyplývajícího ze smlouvy a v jakém rozsahu. To, že žalovaný žalobkyní nastolený postup při výběru konkrétních nabídek od dodavatelů toleroval neznamená, že by se změnou smluveného postupu při realizaci smlouvy souhlasil. Žalovaný dle názoru odvolacího soudu také logicky vysvětlil, z jakého důvodu zpočátku poskytoval žalobkyni platby označené jako záloha, a to v situaci, kdy viděl, že na výstavbě infrastruktury práce probíhají, nicméně poté, co přestal mít přehled o tom, jaký materiál, na jaké práce je zakupován, jaké stroje, za jakým účelem se na stavbě nacházejí, přestal tyto zálohy hradit. Je zcela pochopitelné, že žalobce jako laik v oboru, který konkrétní výstavbu infrastruktury nerealizoval a nezajišťoval, nemohl mít dostatečný přehled bez dodržení podmínek smlouvy o výběru dodavatelů a cenách a za této situace je pak nepravděpodobné, že by akceptoval (žalobkyní blíže nekonkretizovaným ústním a konkludentním ujednáním) změnu postupu při výběru dodavatelů a sjednávání cen tak, že by toto probíhalo pouze formou ústní a pouze při jeho návštěvách stavby. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně tedy dospěl k závěru, že z provedeného dokazování skutečně nevyplývá, že by došlo ať už k ústní či konkludentní změně smlouvy o spolupráci, jak tvrdí žalobkyně. Se žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že smlouva o spolupráci uzavřená mezi účastníky neobsahovala zákaz změny jinou než písemnou formou a že s ohledem na ustanovení § 564 občanského zákoníku nebylo vyloučeno, aby tato smlouva byla změněna konkludentně, nicméně nejen s přihlédnutím k výše uvedenému, ale i s ohledem na velmi podrobně propracované smluvní ujednání ohledně práv a povinností účastníků obsažené v článku III a článku IV této smlouvy se jeví jako vysoce nepravděpodobné, že by účastníci pouhým konkludentním způsobem (případně ústně) změnili obsah této smlouvy na smlouvu blíže neidentifikovatelného obsahu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Pokud se jedná o námitku žalobkyně, že žalovaný na základě soupisu provedených prací tyto finanční částky hradil, pak odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že tyto platby nelze podřadit pod jednotlivé soupisy prací vyhotovených žalobkyní a nelze odhlédnout od skutečnosti, že tyto byly označeny pouze jako záloha. Žalovaný vysvětlil, z jakého důvodu tyto platby žalobkyni zasílal, když viděl, že skutečně některé práce se na stavbě skutečně provádějí. Toto vysvětlení považuje odvolací soud jako naprotso logické. Soud prvního stupně pak zcela správně žalovaným uhrazené částky považoval za zálohy na vybudování infrastruktury jako celku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. K námitce žalobkyně, že k neplacení ze strany žalovaného došlo v důsledku jeho finančních potíží, odvolací soud uvádí, že tuto námitku nepovažuje pro posouzení věci za právně relevantní. O tom, že žalovaný zaplatil žalobkyni pouze část nákladů na infrastrukturu v rozsahu prokázaném v průběhu řízení před soudem prvního stupně, nebylo mezi účastníky pochyb. Pochyb nebylo také o tom, že nad rámec těchto poskytnutých plateb žalovaný žalobkyni nic neuhradil. Z jakého důvodu žalovaný žalobkyni další platby neposkytl, je podstatné pouze z pohledu, zda tak byl dle obsahu smlouvy povinen učinit či nikoliv. Za situace, kdy soud prvního stupně i soud odvolací dospěly k závěru, že v důsledku porušení smlouvy ze strany žalobkyně této nevznikl nárok na úhradu žalované částky, je pak zcela bezpředmětné se zabývat otázkou, z jakého důvodu žalovaný přestal žalobkyni platit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. K námitce žalobkyně, že i sám žalovaný nedodržoval podmínky sjednané ve smlouvě, který zpočátku hradil částky postupem jdoucím zcela mimo původně uzavřenou smlouvu odvolací soud uvádí, že tato skutečnost rovněž nemůže nijak ovlivnit závěr o nedůvodnosti nároku žalobkyně na zaplacení žalované částky, když to byla žalobkyně, která nesplnila sjednané podmínky smlouvy, což bylo základním předpokladem pro vznik povinnosti žalovaného finančně se podílet na budování infrastruktury v rozsahu 40 %. Skutečnost, že žalovaný žalobkyni hradil zálohy na realizaci infrastruktury, byť tato povinnost z obsahu smlouvy pro něho nevyplývala, nemá na závěr o nedůvodnosti nároku žalobkyní uplatněného v tomto řízení žádný vliv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. K námitce žalobkyně, že pro případ, že by odvolací soud neakceptoval názor o dodatečné ústní a konkludentní změně smlouvy, je namístě posoudit nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odvolací soud uvádí, že takovéto posouzení za daného stavu věci nepřichází v úvahu. Nárok uplatněný z titulu bezdůvodného obohacení je nárokem zcela odlišným od nároku, který byl uplatněn v tomto řízení. Nárok uplatněný v tomto řízení je nárokem z titulu závazkového vztahu mezi účastníky a nelze jej ztotožnit s nárokem na vydání bezdůvodného obohacení žalovaným. Nárok na případné vydání bezdůvodného obohacení by musel obsahovat zcela odlišná skutková tvrzení od tvrzení uplatněných v tomto řízení, kdy se žalobkyně domáhala zaplacení částky z titulu nesplnění smlouvy o spolupráci uzavřené mezi účastníky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Závěrem odvolací soud připomíná, že se v plném rozsahu ztotožnil s obsahem odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na který v celém rozsahu odkazuje, přičemž považuje za nadbytečné, aby v odůvodnění tohoto svého rozsudku přiléhavé závěry soudu prvního stupně více rozváděl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. S přihlédnutím k výše uvedenému odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a proto jej ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř., včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Úspěšnému žalovanému odvolací soud přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř.). Náklady odvolacího řízení představují odměnu advokáta žalovaného za dva úkony právní služby učiněné v odvolacím řízení, a to za vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále jen advokátní tarif). Odměna za jeden úkon právní služby činí 21 260 Kč (§ 7 bod 6 advokátního tarifu), za dva úkony právní služby 42 520 Kč. K této částce bylo třeba připočítat 2x 450 Kč jako režijní náhradu hotových výdajů na výše uvedené dva úkony právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkové náklady odvolacího řízení, které byly žalovanému vůči žalobkyni přiznány, činí 43 420 Kč. Lhůta k plnění a místo plnění vyplývají z ustanovení § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Městský soud v Brně („dále jen soud prvního stupně“) rozhodl rozsudkem ze dne 15. 5. 2025, č. j. 244 C 2/2023-165 („dále jen rozsudek soudu prvního stupně“) tak, že žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 235 537 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky , částka,  od 18. 3. 2022 do zaplacení zamítl (výrok I) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 366 820 Kč (výrok II).2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, ve kterém vytkla soudu prvního stupně vnitřní rozpor jeho odůvodnění, když soud uznal, že žalovaný znal nabídky a ceny klíčových částí infrastruktury, účastnil se výstavby, jednal na stavbě a některé ceny ústně odsouhlasil, avšak na druhou stranu nepřijal závěr, že tím strany změnily původní písemně sjednaný mechanismus schvalování dodavatelů a nákladů. Dle názoru žalobkyně je zcela evidentní, že mezi účastníky došlo v kombinaci ústní a konkludentní formy k modifikaci původně sjednaných podmínek smlouvy o spolupráci uzavřené mezi nimi dne 12. 3. 2018. Smlouva neobsahovala zákaz změny jinou než písemnou formou, přičemž s ohledem na smluvní volnost vyjádřenou v ustanovení § 564 občanského zákoníku v takovém případě platí, že smlouvu lze měnit i v jiné formě, než ve které byla uzavřena, tj. ústně či konkludentně. K závěru soudu, že s tvrzením o změně smlouvy ve smyslu ustanovení § 564 občanského zákoníku přišla žalobkyně až po koncentraci řízení tato uvedla, že se nejednalo o předkládání nových tvrzení, ale o právní hodnocení skutečností, které v průběhu řízení vyšly najevo. Soudu prvního stupně dále vytkla izolované hodnocení důkazů a nehodnocení důkazů v jejich vzájemných souvislostech. Žalobkyně připomenula, že při realizaci infrastruktury vznikla potřeba operativního postupu, když některé dodavatele nebo technické řešení nebylo možné reálně volit; přeložku vysokého napětí měl provést , právnická osoba,  na plynu měl provést autorizovaný subjekt a typ přečerpávací stanice určovaly požadavky provozovatelé sítě. V důsledku těchto skutečností došlo k navýšení ceny zhruba na trojnásobek původního odhadu. Žalobkyně s poukazem na svědecké výpovědi svědků , tituly před jménem,  , jméno FO, , , tituly před jménem,  , jméno FO, , , jméno FO,  a , tituly před jménem,  , jméno FO,  uvedla, že žalovaný od počátku na emailové návrhy žalobkyně ohledně cen a výběru dodavatelů reagoval velmi zřídka, případně vůbec. Rovněž tak emailem reagoval sporadicky, nicméně byl svolný s žalobkyní projednávat a odsouhlasovat postup a ceny při realizaci infrastruktury operativně při pravidelných setkáních na staveništi, případně telefonicky a tato praxe se mezi stranami ustálila natolik, že probíhala v zásadě po celou dobu výstavby. I sám žalovaný přiznal, že souhlasil s cenami a pracemi u klíčových prvků (kanalizace, rozvody plynu, přeložka VN, retenční nádrž apod.), přičemž měl možnost vyhledat alternativní dodavatele. Žalobkyně připomenula, že žalovaný docházel na staveniště pravidelně, kde s ní projednával průběh stavby, řešil nejasnosti a schvaloval ceny a rozsah prací. Žalobkyně mu v pravidelných intervalech předkládala soupisy provedených prací, které žalovaný odsouhlasoval a na jejich základě hradil podíl na nákladech, celkem uhradil 1 539 082 Kč. Dle žalobkyně se nejednalo o neurčité zálohy na infrastrukturu jako celek, avšak platby časově a výši odpovídaly jeho podílu na položkách vyúčtovaných v soupisech prací bez DPH. Žalovaný jejich vazbu na konkrétní práce původně připustil, avšak toto později popřel. Tento způsob vzájemné komunikace a úhrady dle žalobkyně fungoval po celou dobu, kdy výstavbu za žalobkyni řídil , tituly před jménem,  , jméno FO,  a důvodem, proč žalovaný přestal platby poskytovat byla skutečnost, že se dostal do finančních obtíží, což je dle žalobkyně pro posouzení věci rozhodné. Zastavení plateb žalovaného na další soupisy nebylo důsledkem jeho nesouhlasu s nimi, ale toliko osobní problém s financemi na jeho straně. Žalobkyně vyslovila názor, že kromě jediného emailu k soupisu č. 7 žalovaný nikdy nerozporoval rozsah konkrétních prací či výši jejich nákladů na infrastruktuře, a to až do podání odporu proti platebnímu rozkazu. Pokud by žalovaný od počátku nesouhlasil s neformální praxí schvalování prací a cen na infrastruktuře, nepochybně by se proti tomu vymezoval a nic by od počátku neplatil, nedocházel by pravidelně na staveniště a neposkytoval by poměrně intenzivní součinnost žalobkyni při kolaudaci. Žalovaný vůči žalobkyni nevznášel námitky týkající se výstavby infrastruktury a žalobkyně tak měla za to, že při výstavbě postupuje ve shodě se žalovaným. Žalobkyně vyslovila názor, že plnění žalovaného až do doby, kdy ji seznámil se vznikem svých finančních obtíží, je namístě považovat za uznání zbytku dluhu co do důvodu a výše. V závěru odvolání žalobkyně poukázala na skutečnost, že pokud by odvolací soud neshledal smluvní základ nároku alespoň u některých prací za důvodný, pak je dle jejího názoru věc třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.3. Žalovaný rozsudek soudu prvního stupně označil za věcně správný, ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o nedodržení postupu žalobkyně dle smlouvy o spolupráci ze dne 12. 3. 2018, konkrétně postupu dle článku III bodu 3. 4 a článku IV bodu 4.3. Žalovaný vyslovil názor, že v nalézacím řízení vyšlo jasně najevo, že žalobkyně uvedené podmínky smlouvy nesplnila a v intencích uvedené smlouvy o spolupráci jí tak nárok na úhradu žalované částky nevznikl. Žalovaný připomenul výzvu poskytnutou žalobkyni soudem při jednání dne 12. 12. 2023 ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. a koncentraci řízení a konstatoval, že žalobkyně v rámci nalézacího řízení nikdy netvrdila ani skutkově nevymezila žádné konkrétní okolnosti, na kterých by se dal postavit závěr, že se strany smlouvy neformálním způsobem dohodly na zrušení postupu dle ustanovení článku III bodu 3. 3 a 3.4 a článku IV bodu 4.3 smlouvy o spolupráci. K takovýmto tvrzením měla žalobkyně navrhnout důkazy, což neučinila. Žalovaný v této souvislosti popřel konkludentní změnu uzavřené smlouvy o spolupráci, jak tvrdí žalobce. Dle žalovaného z žádných důkazů takovéto ústní či konkludentní dohodnutí změny smlouvy nevyplývá. Žalovaný vyslovil názor, že změnu či snad zrušení výše citovaných ustanovení smlouvy o spolupráci nelze dovozovat ani z toho, že některá ze smluvních stran tato ustanovení smlouvy porušuje a opomíjí své povinnosti, a že některá ze stran nevznáší námitky proti postupu druhé strany, a že v dobré víře hradí zálohy, a že dochází a kontroluje, co se provedlo. Žalovaný vyslovil názor, že nebyla doložena stranami odsouhlasená specifikace a rozsah prací infrastruktury, včetně předběžných termínů jejich provedení, jak předpokládají ustanovení smlouvy a nárok žalobkyně tak není po právu. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně.4. Odvolací soud posoudil odvolání žalovaného jako včas podané, podané osobou oprávněnou k podání odvolání, přípustné a řádné (§ 204 odst. 1, § 201, § 202 odst. 2 a contrario, § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále již jen o.s.ř.). Ve svých důvodech je odvolání podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., tedy, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Skutečnosti zakládající odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř., které zkoumá odvolací soud z úřední povinnosti, nebyly ze spisu zjištěny a v odvolání nebyly namítány.5. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém jeho rozsahu, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že soud prvního stupně ve věci provedl pečlivé a obsáhlé dokazování, provedené důkazy vyhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech a na základě provedených důkazů dospěl ke zcela relevantním skutkovým zjištěním a z provedených důkazů vyvodil zcela správné právní závěry.6. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka,  Kč společně s blíže specifikovaným příslušenstvím z titulu nesplnění povinností žalovaným, vyplývajících pro něho ze smlouvy o spolupráci uzavřené mezi účastníky dne 12. 3. 2018, kterou byly upraveny podmínky týkající se vybudování veřejné infrastruktury pro účely realizace developerského projektu v obci , adresa, , lokalita , adresa, . Dle ujednání obsaženého v této smlouvě se žalobkyně měla podílet na nákladech na vybudování infrastruktury v rozsahu 60 % a žalovaný v rozsahu 40 %. Žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky , částka,  Kč měl představovat žalovaným neuhrazený 40 % podíl na celkových nákladech společného vybudování veřejné infrastruktury v souladu se smlouvou. Žalovaná částka představovala podíl žalovaného, který měl uhradit , částka,  po zohlednění a započtení žalovaným uhrazené částky 1 539 000 Kč. Žalobkyně poukazovala na skutečnost, že z počátku spolupráce mezi účastníky probíhala bez problémů, žalovaný náklady dle soupisu prací až do soupisu č.4 hradil a poté, co se počátkem roku 2020 žalovaný dostal do finančních potíží, přestal cokoliv hradit a na emaily žalobkyně nereagoval. Nicméně však práce na stavbě fakticky kontroloval, komunikoval se subdodavateli a soupisy prací přebíral. Tudíž dobře věděl, co bylo uděláno a v jaké fázi se stavba nachází.7. Žalovaný namítal, že to byla naopak žalobkyně, kdo nedodržel sjednaný postup dle smlouvy, když mu nepředkládala nabídky dodavatelů, materiálové a cenové podklady, ani návrhy svépomocných prací. Nemohl proto nijak ovlivnit výběr dodavatelů. Žalovaný připomenul, že bez písemného souhlasu mu podle smlouvy nemohla vzniknout povinnost hradit náklady na vybudování infrastruktury. Žalovaný zpochybnil rozsah a řádnost a cenu prací a zdůraznil, že jeho dosavadní platby byly zálohami na celé dílo, nikoliv platbami, které by bylo možno přiřadit k jednotlivým soupisům. Rovněž poukazoval na plánovací smlouvu, ze dne 4. 4. 2018 uzavřenou mezi žalobkyní, žalovaným a obcí , adresa, , kde odhad nákladů na vybudování veřejné infrastruktury činil , částka,  Kč včetně DPH, přičemž 40 % z této částky, která na něho připadala, činila 2 271 117,80 Kč včetně DPH.8. Soud prvního stupně po velmi podrobném dokazování, které v odůvodnění svého rozsudku popsal, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud prvního stupně poukázal na článek III bod 3. 4 písm. c), článek IV bod 4. 3 smlouvy o spolupráci uzavřené mezi účastníky dne 12. 3. 2018 (dále jen smlouva o spolupráci) a konstatoval, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalovaný bezvýhradně písemně souhlasil s jakoukoliv částí realizace infrastruktury ( nic takového prokázáno nebylo a ostatně žalobkyně nic takového ani netvrdila) a rovněž tak ani přes výzvu dle ustanovení § 118a o.s.ř. učiněnou žalobkyni u jednání dne 12. 12. 2023 nebylo prokázáno, že by žalobkyně dodržela postup dle článku III bodu 3. 4. Žalobkyně neprokázala, že by tento postup dodržela, a to ani v jediném případě. Ani u části realizace infrastruktury (materiálu/prací), kdy byly žalovanému zaslány nabídky dodavatelů, popřípadě se tento o nich dozvěděl jinak, žalobkyně ani v jediném případě nezaslala žalovanému email, že vybrala konkrétní nabídku konkrétního dodavatele, jak požaduje článek III bod 3. 4 písm. b) smlouvy o spolupráci. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně není oprávněna po žalovaném požadovat úhradu jeho podílu na jakékoliv části realizace infrastruktury. Soud prvního stupně konstatoval, že zastává výklad ujednání smlouvy článku III bodu 3. 4 a článku IV bodu 4. 3 tak, že žalobkyně musela dodržet celý postup zde ujednaný, aby měl žalovaný povinnost se podílet na realizaci infrastruktury. Nad rámec výše uvedeného uvedl, že i v případě, pokud by eventuálně odvolací soud dospěl k závěru, že ke vzniku povinnosti žalovaného finančně se podílet na dané části infrastruktury postačí, že žalobkyně zaslala žalovanému příslušnou nabídku, popřípadě se o této nabídce žalovaný dozvěděl jinak a na tuto nabídku nereagoval, popřípadě ji ústně odsouhlasil, pak z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovanému byly dány na vědomí pouze nabídky ohledně celkové později realizované části infrastruktury v ceně celkem , částka,  přičemž žalovaný by se na těchto nákladech měl podílet v rozsahu 40 % a na něho by tudíž připadl podíl ve výši 1 222 027,72 Kč. Žalovaný však uhradil žalobkyni na zálohách celkem částku 1 539 082 Kč, přičemž tyto platby je třeba považovat za zálohy na vybudování infrastruktury jako celku, neboť tyto platby byly takto v jednotlivých potvrzeních označeny. Dle soudu prvního stupně nelze tyto učiněné platby podřadit na jednotlivé soupisy 1 – 4 tak, jak to učinila žalobkyně, a to ani přesto, že platby byly činěny v časové souvislosti s vyhotovováním soupisů a jejich předkládáním žalovanému. Soud prvního stupně tedy k těmto závěrům učiněným nad rámec závěru, že žalobkyně nesplnila ujednaný postup dle smlouvy, konstatoval, že i v případě mírnějšího výkladu ujednání článku III bodu 3. 4 a článku IV bodu 4. 3 smlouvy o spolupráci nemá žalovaný povinnost žalobkyni cokoliv doplácet, a tudíž žalobu zamítl. V závěru odůvodnění rozsudku se soud prvního stupně podrobně vypořádal s námitkou žalobkyně, že došlo z části k ústní a z části ke konkludentní změně smlouvy o spolupráci, přičemž uvedl, že tato námitka byla vznesena až v závěrečné řeči zástupce žalobkyně, tedy po koncentraci řízení. K této otázce však soud prvního stupně navíc konstatoval, že to, že žalobkyně nedodržovala postup dle smlouvy neznamená, že došlo ať už k ústní či konkludentní změně této smlouvy a stejně tak nelze ústní či konkludentní změnu smlouvy dovozovat z toho, že žalovaný nikdy neposkytl bezvýhradný písemný souhlas s realizací nějaké části infrastruktury, ani z toho, že žalovaný většinou na zaslané nabídky dodavatelů a zaslané soupisy nijak nereagoval. Změnu smlouvy dle soudu prvního stupně nelze dovozovat ani z toho, že žalovaný na stavbu pravidelně jednou týdně docházel a kontroloval, co se na stavbě udělalo. Taktéž nelze změnu smlouvy dovozovat z toho, že žalovaný žalobkyni zpočátku platil zálohy. Jednalo se jednak o zálohy a jednak soud považoval za uvěřitelnou a rozumnou argumentaci žalovaného, že zpočátku v dobré víře platil zálohy, neboť žalobkyni věřil a na stavbě se pracovalo a navážel se materiál. V závěru soud prvního stupně poukázal na email žalovaného ze dne 18. 9. 2020, kde žalobkyni vytýkal, že není dodržován dohodnutý postup. Soud prvního stupně uzavřel, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by došlo ať už k ústní či konkludentní změně smlouvy o spolupráci. Pokud se jedná o právní posouzení věci, soud prvního stupně smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 12. 3. 2018 posoudil dle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 82/2012 Sb., občanského zákoníku jako tzv. nepojmenovaný (inominátní) kontrakt, v němž si účastníci dohodli práva a povinnosti při společném budováním veřejné infrastruktury. Ujednání obsažená v této smlouvě nebyla ze strany žalobkyně dodržována, tudíž žalovanému v souladu s ujednáním obsaženým v této smlouvě povinnost podílet se na úhradě infrastruktury v rozsahu 40 % tak, jak bylo žalováno, nevznikla. V závěru rozsudku soud prvního stupně odůvodnil výrok o náhradě nákladů řízení poukazem na ustanovení § 142 odst. 1 a poukazem na příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb.9. Odvolací soud především uvádí, že soud prvního stupně se pečlivě vypořádal s provedenými důkazy a své skutkové a právní závěry učiněné z nich v odůvodnění rozsudku naprosto jasným, logickým a srozumitelným způsobem odůvodnil. Soud prvního stupně se v podstatě vypořádal i se všemi zásadními námitkami žalobkyně, které jsou obsahem jejího odvolání. Odvolací soud se v plném rozsahu ztotožnil se závěry učiněnými v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, nemá, co by mu vytknul, a proto v celém rozsahu na ně odkazuje.10. Odvolací soud neshledal na rozdíl od žalobkyně nesoulad mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudu prvního stupně při hodnocení důkazů, kdy soud na jedné straně považoval za prokázané, že žalovaný věděl (byl seznámen s cenovými nabídkami na jednotlivé části veřejné infrastruktury) a přesto na straně druhé odmítl připustit, že z chování žalovaného při realizaci infrastruktury zjištěného v průběhu dokazování došlo mezi účastníky v kombinaci ústní a konkludentní formy k modifikaci původně sjednaných podmínek. Dle názoru odvolacího soudu z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je naprosto zřejmé, že soud prvního stupně jednoznačně dospěl k závěru, že žalobkyně s ohledem na nedodržení ujednaného postupu ve smlouvě není oprávněna po žalovaném požadovat úhradu jeho podílu na jakékoliv části realizace infrastruktury (viz body 67 a 68 odůvodnění rozsudku). Z rozsudku soudu prvního stupně je také zřejmé, že byť žalobkyně učinila tvrzení o částečné ústní a částečně konkludentní změně smlouvy až po koncentraci řízení, přesto soud prvního stupně k tomuto tvrzení učinil jednoznačné závěry, že k takovéto změně obsahu smlouvy nedošlo (viz bod 76 odůvodnění rozsudku). Pokud soud prvního stupně vyslovil úvahy ohledně vědomosti žalovaného o nabídkách v rozsahu , částka,  (jejich specifikace viz bod 70 odůvodnění rozsudku) pak tyto úvahy soudu prvního stupně byly, jak sám zdůraznil, nad rámec zaujatého názoru, že žalobkyně sjednaný celý postup dle smlouvy nedodržela a žalovanému tak nevznikla povinnost podílet se na úhradě podílu infrastruktury.11. V průběhu celého řízení nebylo mezi účastníky sporu o tom, že účastníci mezi sebou dne 12. 3. 2018 uzavřeli v písemné formě smlouvu o spolupráci, na jejímž základě byly mezi nimi upraveny podmínky týkající se vybudování veřejné infrastruktury pro účely realizace developerského projektu v obci , adresa, , přičemž v této smlouvě bylo přesně stanoveno, v jakém rozsahu se ten který z účastníků na realizaci vybudování veřejné infrastruktury podílí, za jakých přesně vymezených podmínek, a jaká jsou práva a povinnosti účastníků této smlouvy. Základní práva a povinnosti účastníků jsou blíže vymezeny v článku III bod 3. 4 a článku IV body 4. 1 a 4. 2 a 4. 3 jejichž přesné znění je citováno pod body 6, 7 a 8 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud na tyto body odkazuje. Soud prvního stupně konstatoval, že z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalovaný bezvýhradně písemně souhlasil s jakoukoliv částí realizace infrastruktury a žalobkyně neprokázala, že by alespoň v jediném případě zaslala žalovanému email, že vybrala konkrétní nabídku konkrétního dodavatele. Žalobkyně ve svém odvolání tyto závěry soudu prvního stupně žádným způsobem nezpochybnila a v průběhu celého řízení ani v odvolání netvrdila, že by postup ujednaný ve smlouvě vyplývající z výše citovaných článků smlouvy III bod 3. 4 a článku IV bod 4. 3 dodržela. Zásadní námitka žalobkyně, na jejímž základě je postaveno odvolání spočívá v tvrzení, že mezi účastníky došlo v kombinaci ústní a konkludentní formy k modifikaci původně sjednaných podmínek smlouvy o spolupráci uzavřené dne 12. 3. 2018, že mezi účastníky se ustálil postup, kdy se žalovaný pravidelně dostavoval na staveniště a pohyb a ceny při realizaci infrastruktury operativně na staveništi, případně telefonicky odsouhlasoval a že zpočátku hradil i soupisy provedených prací, které mu byly doručeny. K výše uvedené námitce konkludentní změny původně sjednaných podmínek, uplatněné až v závěrečném návrhu žalobkyně, se soud prvního stupně podrobně vyjádřil pod bodem 76 odůvodnění svého rozsudku a byť konstatoval, že toto skutkové tvrzení bylo žalobkyní učiněno až po koncentraci řízení, přesto se s touto námitkou v odůvodnění svého rozsudku vypořádal.12. Odvolací soud se neztotožňuje s názorem žalobkyně, že se v daném případě nejednalo o nové tvrzení, ale o právní hodnocení skutečností, které v průběhu řízení vyšly najevo s cílem přednést právní posouzení věci k úvaze soudu. K tomuto názoru odvolací soud uvádí, že konstatování, že smlouva byla konkludentně změněna sice v sobě obsahuje určitý právní závěr, nicméně tento závěr musí být založen na tvrzení konkrétního jednání obou stran, tedy jaký konkrétní smluvní mechanismus byl připuštěn, jaký nový režim jej nahradil, od kdy, jakými projevy vůle obou stran se to stalo, v čem přesně spočívala změna práv a povinností. Právně lze sice jednat i konkludentně, avšak jednání musí nevzbuzovat pochybnost o projevené vůli, přičemž změna závazku je věcí dohody stran (§ 1901 zákona č. 79/2012 Sb., občanského zákoníku). Jestliže však žalobkyně takové rozhodné skutečnosti v průběhu řízení před soudem netvrdila a až v rámci závěrečného návrhu tvrdila, že z následného chování stran vznikla dohoda o změně smlouvy, je třeba takovéto tvrzení skutečně považovat za rozšíření skutkového základu věci. Námitku konkludentní změny smlouvy ujednané mezi účastníky teprve v odvolání je třeba považovat za nepřípustnou novotu po koncentraci řízení. S ohledem na uplatnění tohoto skutkového tvrzení soud prvního stupně správně již žalobkyni nevyzýval ke konkretizaci ústního a konkludentního jednání, na jehož základě mělo dojít ke změně závazkového vztahu mezi účastníky, nicméně touto námitkou se přesto se zabýval z pohledu skutkových tvrzení obsažených v žalobě a skutkových zjištění vyplynuvších z provedeného dokazování. Závěry, které k této otázce učinil soud prvního stupně pod bodem 76 odůvodnění svého rozsudku, jsou zcela logickým vyústěním provedeného dokazování a odvolací soud se s nimi ztotožňuje. Jak již bylo výše naznačeno, právně lze jednat i konkludentně, avšak jednání nesmí vzbuzovat pochybnosti o projevené vůli účastníků. V daném případě nebylo možno odhlédnout od tvrzení žalovaného, který jakékoliv konkludentní ujednání směřující k odchýlení se od smluvního ujednání rozporoval, přičemž žalovaný nijak nedal najevo, že by na smluveném způsobu realizace smlouvy netrval, v jakém rozsahu a v jaké podobě. Z pouhé skutečnosti, že žalovaný na stavbu docházel a na základě vstřícné komunikace s bývalým stavbyvedoucím , tituly před jménem,  , jméno FO,  nedodržení smluveného postupu částečně toleroval a o některých nabídkách věděl (viz bod 70 odůvodnění rozsudku) nelze skutečně dovodit, že by mezi účastníky došlo ke konkludentní změně obsahu závazku vyplývajícího ze smlouvy a v jakém rozsahu. To, že žalovaný žalobkyní nastolený postup při výběru konkrétních nabídek od dodavatelů toleroval neznamená, že by se změnou smluveného postupu při realizaci smlouvy souhlasil. Žalovaný dle názoru odvolacího soudu také logicky vysvětlil, z jakého důvodu zpočátku poskytoval žalobkyni platby označené jako záloha, a to v situaci, kdy viděl, že na výstavbě infrastruktury práce probíhají, nicméně poté, co přestal mít přehled o tom, jaký materiál, na jaké práce je zakupován, jaké stroje, za jakým účelem se na stavbě nacházejí, přestal tyto zálohy hradit. Je zcela pochopitelné, že žalobce jako laik v oboru, který konkrétní výstavbu infrastruktury nerealizoval a nezajišťoval, nemohl mít dostatečný přehled bez dodržení podmínek smlouvy o výběru dodavatelů a cenách a za této situace je pak nepravděpodobné, že by akceptoval (žalobkyní blíže nekonkretizovaným ústním a konkludentním ujednáním) změnu postupu při výběru dodavatelů a sjednávání cen tak, že by toto probíhalo pouze formou ústní a pouze při jeho návštěvách stavby. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně tedy dospěl k závěru, že z provedeného dokazování skutečně nevyplývá, že by došlo ať už k ústní či konkludentní změně smlouvy o spolupráci, jak tvrdí žalobkyně. Se žalobkyní lze souhlasit pouze v tom, že smlouva o spolupráci uzavřená mezi účastníky neobsahovala zákaz změny jinou než písemnou formou a že s ohledem na ustanovení § 564 občanského zákoníku nebylo vyloučeno, aby tato smlouva byla změněna konkludentně, nicméně nejen s přihlédnutím k výše uvedenému, ale i s ohledem na velmi podrobně propracované smluvní ujednání ohledně práv a povinností účastníků obsažené v článku III a článku IV této smlouvy se jeví jako vysoce nepravděpodobné, že by účastníci pouhým konkludentním způsobem (případně ústně) změnili obsah této smlouvy na smlouvu blíže neidentifikovatelného obsahu.13. Pokud se jedná o námitku žalobkyně, že žalovaný na základě soupisu provedených prací tyto finanční částky hradil, pak odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že tyto platby nelze podřadit pod jednotlivé soupisy prací vyhotovených žalobkyní a nelze odhlédnout od skutečnosti, že tyto byly označeny pouze jako záloha. Žalovaný vysvětlil, z jakého důvodu tyto platby žalobkyni zasílal, když viděl, že skutečně některé práce se na stavbě skutečně provádějí. Toto vysvětlení považuje odvolací soud jako naprotso logické. Soud prvního stupně pak zcela správně žalovaným uhrazené částky považoval za zálohy na vybudování infrastruktury jako celku.14. K námitce žalobkyně, že k neplacení ze strany žalovaného došlo v důsledku jeho finančních potíží, odvolací soud uvádí, že tuto námitku nepovažuje pro posouzení věci za právně relevantní. O tom, že žalovaný zaplatil žalobkyni pouze část nákladů na infrastrukturu v rozsahu prokázaném v průběhu řízení před soudem prvního stupně, nebylo mezi účastníky pochyb. Pochyb nebylo také o tom, že nad rámec těchto poskytnutých plateb žalovaný žalobkyni nic neuhradil. Z jakého důvodu žalovaný žalobkyni další platby neposkytl, je podstatné pouze z pohledu, zda tak byl dle obsahu smlouvy povinen učinit či nikoliv. Za situace, kdy soud prvního stupně i soud odvolací dospěly k závěru, že v důsledku porušení smlouvy ze strany žalobkyně této nevznikl nárok na úhradu žalované částky, je pak zcela bezpředmětné se zabývat otázkou, z jakého důvodu žalovaný přestal žalobkyni platit.15. K námitce žalobkyně, že i sám žalovaný nedodržoval podmínky sjednané ve smlouvě, který zpočátku hradil částky postupem jdoucím zcela mimo původně uzavřenou smlouvu odvolací soud uvádí, že tato skutečnost rovněž nemůže nijak ovlivnit závěr o nedůvodnosti nároku žalobkyně na zaplacení žalované částky, když to byla žalobkyně, která nesplnila sjednané podmínky smlouvy, což bylo základním předpokladem pro vznik povinnosti žalovaného finančně se podílet na budování infrastruktury v rozsahu 40 %. Skutečnost, že žalovaný žalobkyni hradil zálohy na realizaci infrastruktury, byť tato povinnost z obsahu smlouvy pro něho nevyplývala, nemá na závěr o nedůvodnosti nároku žalobkyní uplatněného v tomto řízení žádný vliv.16. K námitce žalobkyně, že pro případ, že by odvolací soud neakceptoval názor o dodatečné ústní a konkludentní změně smlouvy, je namístě posoudit nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného odvolací soud uvádí, že takovéto posouzení za daného stavu věci nepřichází v úvahu. Nárok uplatněný z titulu bezdůvodného obohacení je nárokem zcela odlišným od nároku, který byl uplatněn v tomto řízení. Nárok uplatněný v tomto řízení je nárokem z titulu závazkového vztahu mezi účastníky a nelze jej ztotožnit s nárokem na vydání bezdůvodného obohacení žalovaným. Nárok na případné vydání bezdůvodného obohacení by musel obsahovat zcela odlišná skutková tvrzení od tvrzení uplatněných v tomto řízení, kdy se žalobkyně domáhala zaplacení částky z titulu nesplnění smlouvy o spolupráci uzavřené mezi účastníky.17. Závěrem odvolací soud připomíná, že se v plném rozsahu ztotožnil s obsahem odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na který v celém rozsahu odkazuje, přičemž považuje za nadbytečné, aby v odůvodnění tohoto svého rozsudku přiléhavé závěry soudu prvního stupně více rozváděl.18. S přihlédnutím k výše uvedenému odvolací soud shledal rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný, a proto jej ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř., včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil.19. Úspěšnému žalovanému odvolací soud přiznal vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 za použití ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř.). Náklady odvolacího řízení představují odměnu advokáta žalovaného za dva úkony právní služby učiněné v odvolacím řízení, a to za vyjádření k odvolání a za účast u odvolacího jednání (§ 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu – dále jen advokátní tarif). Odměna za jeden úkon právní služby činí 21 260 Kč (§ 7 bod 6 advokátního tarifu), za dva úkony právní služby 42 520 Kč. K této částce bylo třeba připočítat 2x 450 Kč jako režijní náhradu hotových výdajů na výše uvedené dva úkony právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkové náklady odvolacího řízení, které byly žalovanému vůči žalobkyni přiznány, činí 43 420 Kč. Lhůta k plnění a místo plnění vyplývají z ustanovení § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni ve lhůtě do dvou měsíců od jeho doručení za podmínek ustanovení § 237 o.s.ř. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat pouze dovolací soud.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinná strana dobrovolně a včas to, co jí ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat jeho splnění návrhem na výkon rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSBR:2026:17.Co.228.2025.1","publishedAt":"2026-11-11","decisionAt":"2026-08-25","caseNumber":{"senate":17,"registry":"Co","index":228,"year":2025,"pageNumber":206},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jaroslav","lastName":"Burian","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSBR","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení 3 235 537 Kč s příslušenstvím,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":244,"registry":"C","index":2,"year":2023,"pageNumber":165},"affectedDate":"2025-05-15","courtCode":"MSBR","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"564","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","LHUTY","HODNOCENI_DUKAZU","DOKAZOVANI","ADVOKATNI_TARIF","NAHRADA_NAKLADU","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}