{"uuid":"bcba905b-ba4f-4c28-ac30-125056a8cde6","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokátky","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokátky","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" - ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":". ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o nahrazení projevu vůle","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 4. 7. 2025, č. j. 7 C 67/2020-1816","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":0,"column":0,"hasBorder":true,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdict":[{"texts":[{"text":"Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje vyjma části, v níž byl k uspokojení nároku žalobkyně nahrazen projev vůle žalované k uzavření smlouvy i o převodu pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", a v tomto rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žaloba o vydání tohoto pozemku se zamítá. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 313 114,12 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalované nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":{"tableId":1,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdictText":"Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I potvrzuje vyjma části, v níž byl k uspokojení nároku žalobkyně nahrazen projev vůle žalované k uzavření smlouvy i o převodu pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno,  v k. ú. , adresa, , obec , jméno FO, , a v tomto rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že žaloba o vydání tohoto pozemku se zamítá. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 313 114,12 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. Žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalované nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní jako oprávněnou osobou dle § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), která má na základě mnoha správních rozhodnutí pozemkových úřadů specifikovaných ve výroku rozsudku nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky v restituci nevydané z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu, a to pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", vymezenému geometrickým plánem č. 234-161/2023 ze dne 22. 9. 2023, který tvoří nedílnou součást rozsudku, vše v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k.ú. a obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", pozemkům parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" vše v k. ú. a obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/1","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" vymezenému geometrickým plánem č. 210-75/2016 ze dne 20. 6. 2016, který tvoří nedílnou součástí tohoto rozsudku, a pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", vše v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", vymezenému geometrickým plánem č. 1501-271/2024 ze dne 19. 11. 2024, který tvoří nedílnou součástí rozsudku, v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" (výrok I), žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 380 969,71 Kč to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok II) a ve vztahu žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalované náhrada nákladů řádnému z nich nepřiznal (výrok III).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Rozhodnutí odůvodnil odkazem na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, která dospěla k závěru, že lze uspokojovat nároky oprávněných osob i mimo veřejné nabídky pozemků podle § 11 zákona o půdě, kdy se oprávněné osoby domáhají pozemků nenabízených ve veřejné nabídce, které jsou k převodu vhodné, při prokázání liknavého či svévolného přístupu žalované. V projednávané věci soud prvního stupně pokládá za podstatné, že ve věci týchž účastníků k uspokojení restitučního nároku žalobkyně bylo soudy napříč republikou již mnohokráte rozhodováno a jednotlivé věci se lišily pouze v tom, jaké konkrétní pozemky byly žalobkyní žádány za státem odňaté a nevydané pozemky pro zákonné překážky, tudíž platí, že jde-li o řešení prakticky stejných právních a skutkových okolností, které byly vyřešeny v předchozích řízeních, je soud vázán rozhodnutími soudů učiněnými v těchto řízeních a není třeba dalšího dokazování (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Nd 110/2007 ze dne 16. 7. 2007). Pakliže bylo opakovaně soudy v rámci uspokojování restitučního nároku žalobkyně rozhodnuto v její prospěch, je rovněž soud povinen respektovat § 13 o. z., dle kterého platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut, a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Soud prvního stupně má za prokázané, že stát vůči žalobkyni skutečně jednal nestandardně, neboť liknavost a svévole ve vztahu k žalobkyni byla jinými soudy již dříve bezpečně zjištěna, např. rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 20 C 72/2020-995 ze dne 22. 11. 2021, kdy v tomto řízení soud jednoznačně konstatoval liknavý a svévolný postup žalované vůči žalobkyni. O liknavém a svévolném postupu žalované svědčí především chybné ocenění nároku žalobkyně, kdy žalovaná u odňatých pozemků vycházela z cen orné půdy, přestože je například z regulačního plánu zřejmé, že pozemky byly bez ohledu na jejich evidenci určeny k zástavbě. Nelze pak klást žalobkyni k tíži, že se neúčastnila většího množství veřejných nabídek, když by tímto způsobem nebyl její nárok ve správné výši uspokojen. Nutno též poukázat na dobu, po kterou žalovaná rozhodovala o jednotlivých částech restitučního nároku žalobkyně. Restituční nárok byl řádně uplatněn v roce 1992 právními předchůdci žalobkyně a doposud bylo žalobkyni poskytnuto pouze částečné plnění. Jestliže restituční nárok žalobkyně, respektive jejích právních předchůdců, nebyl po cca 30 let uspokojen, přestože se aktivně účastnili veřejných nabídek, a nárok není dosud řádně oceněn, je to žalovaná, která fakticky ztížila uspokojení restitučního nároku žalobkyně, její jednání svědčí o liknavosti, svévoli až diskriminačním postupu k žalobkyni. Byla též vyřešena otázka promlčení, když námitka promlčení práva žalobkyně na přecenění nevydaných pozemků je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu neopodstatněná (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017 či z 10. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 595/2019), neboť právo na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Dále dle soudu prvního stupně opakovaně také byla vyřešena otázka výše restitučního nároku (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2505/2021), když nelze rigidně setrvávat na požadavku vydání územního rozhodnutí jako podmínce uznání pozemků za stavební, a proto soud prvního stupně učinil závěr, že lze vyjít z restitučního nároku žalobkyně ve výši stanovené znalkyní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":", v posudku ze dne 21. 10. 2019 na částku 5 158 942 Kč. Závěr o stavebním charakteru odňatých pozemků vyplývá ze zjištění, že byly odňaty za účelem výstavby v konkrétních lokalitách hlavního města Prahy (k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":") a tato výstavba byla také posléze skutečně realizována. Při tomto posouzení je nutno vycházet z regulačních a zastavovacích plánů Státní regulační komise z 30. let 20. stolení, neboť tyto plány v době odnětí pozemků právním předchůdcům žalobkyně na počátku 60. let minulého století nebyly nahrazeny jinou platnou územně-plánovací dokumentací (nová územně-plánovací dokumentace byla schválena až v roce 1964 po odnětí pozemků právním předchůdcům žalobkyně) a výstavba se na odňatých pozemcích fakticky realizovala.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. K charakteru nárokovaných pozemků soud prvního stupně uvedl, že vyšel ze shodného prohlášení účastníků, že všechny pozemky (vyjma pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":") nebo jejich geometrickými plány oddělené části jsou způsobilé k vydání a rovněž se účastníci shodli na cenách jednotlivých pozemků včetně geometricky oddělených částí způsobilých k vydání. Sporná zůstala otázka převoditelnosti pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" o výměře 5 118 m2, který je svým druhem vyznačen jako trvalý travnatý porost a žalovaná tvrdila, že pozemek není vhodný k převodu, neboť je zalesněný, zamokřený bažinou a není tedy způsobilý k zemědělskému obhospodařování. Pozemek jednou stranou tvoří státní hranici se Spolkovou republikou Německo a při místním šetření bylo zjištěno, že je zarostlý náletovými dřevinami a jehličnatými stromy a je skutečně zamokřen. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že při posuzování vhodnosti pozemku k převodu jako pozemku náhradního nebyly zjištěny žádné zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb. a uzavřel, že byť se na pozemku nacházejí vzrostlé stromy a náletové dřeviny, nejedná se o lesní pozemek, stále jde o zemědělský pozemek (trvalý travní porost), který může být po nezbytných úpravách uveden do stavu způsobilého k zemědělské činnosti. Účastníci se tak shodli na ceně náhradních pozemků, kdy jejich celková hodnota činí 453 656,74 Kč a jelikož ke dni vydání napadeného rozhodnutí se žalobkyně domohla uspokojení svého restitučního nároku v rozsahu 4 200 054,50 Kč, bylo žalobě vyhověno, když hodnota náhradních pozemků nepřevyšuje hodnotu nevypořádaného restitučního nároku žalobkyně. Soud dále zdůraznil, že v řízení provedl jen takové důkazy, které byly právně významné pro rozhodnutí ve věci a které se týkaly žalobou uplatněných pozemků. Nezabýval se tedy důkazními návrhy žalované, kdy skutkové otázky, které měly být zodpovězeny těmito důkazními prostředky, byly již pravomocně vyřešeny soudy v přechozích řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a namítá, že soud prvního stupně pochybil zejména tím, že při rozporu dvou znaleckých posudků (znalkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") nenechal vypracovat revizní znalecký posudek. Dle názoru žalované totiž není možné za situace, kdy znalci použili různá metodická východiska a různé podklady a byl mezi nimi rozpor zejména pokud jde o určení charakteru některých nevydaných pozemků, použití územně-plánovacích podkladů a aplikovatelnosti srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1997 Sb. (dále jen oceňovací vyhláška), pouze konstatovat, že soud vycházel z posudku znalkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", která dle jeho názoru postupovala konzistentně, zatímco ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nikoliv. Dle judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 30 Cdo 718/2013) mj. platí, že z posudku musí být pro soud seznatelné, ze kterých zjištění posudku znalec vycházel, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah dospěl ke svému závěru. Závěry znaleckého posudku nelze bez dalšího přebírat, ale je třeba je v případě potřeby ověřovat i jinými důkazy. Mezi posudky, které nelze považovat za správné, patří i ty posudky, které sice dávají jednoznačnou odpověď na položené otázky, ale z obsahu posudku nebo z vysvětlení podaného znalcem je zřejmé, že znalec neměl dostatek podkladů pro to, aby své závěry učinil či odůvodnil, a aby se vypořádal se všemi důležitými otázkami nebo argumenty, což je právě případ znalkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a jejího posudku. Zpracování revizního znaleckého posudku pak vyžadují vady, které se nepodaří odstranit ani výslechem znalců, a to 1) nesprávnost, 2) nejasnost, 3) neúplnost. Znalecký posudek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" trpí všemi uvedenými vadami, a to nejen ve směru k posouzení charakteru nevydaných pozemků, ale i ve směru k aplikaci srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. Znalkyně totiž při úvahách o aplikovatelnosti srážek vychází z nesprávných metodických východisek, její zdůvodnění přijatých závěrů je v řadě případů nejasné a nelogické a podklady, ze kterých vychází, jsou neúplné. Zejména absence důkladného vlastního šetření vede k závěru, že tento posudek nelze považovat za řádné znalecké zkoumání. Žalovaná považuje metodiku použitou touto znalkyní za chybnou, neboť posuzovala charakter nevydaných pozemků podle dokumentů, které byly ke dni přechodu vlastnického práva k nevydaným pozemkům na stát (1960-1962) dle tehdejší právní úpravy již neplatné. Znalkyně totiž posuzovala stav nevydaných pozemků striktně a pouze podle Návrhu přehledného regulačního plánu pro část území Prahy XVI – Smíchov z roku 1933, Návrhu přehledného regulačního plánu pro část území Prahy XVI – Smíchov a Prahy XVII – Motol z roku 1933 a Návrhu regulačního plánu Prahy XVII – Košíře z roku 1939, a to s odvoláním na okolnost, že v předmětném území nebyla dohledána v rozhodném období jiná platná územně-plánovací dokumentace. Znalkyně proto ocenila nevydané pozemky dle oceňovací vyhlášky vesměs jako pozemky stavební, a to v sazbě cenou 250 Kč/m2, srážky neaplikovala. Nevzala v úvahu, že podle zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí, nebyly počínaje 1. 1. 1959 již regulační a zastavovací plány zpracované v 30. letech minulého století platnou územně-plánovací dokumentací. V daném konkrétním případě nebyla územně-plánovací dokumentace již platná, právní jednání, na jehož základě došlo k přechodu nevydaných pozemků na stát, nic o účelu převzetí předmětných pozemků státem neříkají, odnímány byly rozsáhlé půdní celky, na nichž se nacházela pole a k realizaci výstavby na odňatých pozemcích došlo jen částečně, a navíc s velkým časovým odstupem i desítek let a podle jiné územně-plánovací dokumentace. Naopak znalec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" použil ve svém posudku k ocenění nevydaných pozemků jinou metodu než znalkyně. Vyšel z toho, že po roce 1948 byly regulační plány z 30. let, které předpokládaly výstavbu především rodinných domů v zahradách a doprovodných staveb, označeny za zastaralé a nevyhovující, což vyplývá zejména z Návrhu směrného územního plánu z roku 1948, respektive z přijatého Směrného územního plánu z roku 1964, na nichž bylo počítáno s tím, že velké plochy odňatých pozemků budou využity jako plochy veřejné zeleně. Znalec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" se zabýval tím, které pozemky byly skutečně zastavěny a v jakém časovém horizontu po jejich odnětí se tak stalo, a dohledal i řadu dobových rozhodnutí o umístnění stavby. Detailně se též zabýval aplikací srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, a to selektivně u jednotlivých odňatých pozemků, které oceňoval jako stavební. Oproti tomu znalkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" aplikaci srážek paušálně vyloučila s tím, že k jejich aplikaci neshledala důvod, respektive uvedla, že srážky lze aplikovat pouze tehdy, pokud je nade vší pochybnost prokázáno, že je jejich aplikace důvodná. Dále dle odvolatele není důvod pro to, aby srážky nebyly aplikovány u pozemků, které byly následně zastavěny jinými stavbami než stavbami rodinných domů. Soud prvního stupně dále dospěl k chybnému závěru, že pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" je převoditelný, ačkoliv jej dle názoru žalované nelze zemědělsky obhospodařovat. V řízení totiž vyšlo najevo, že jde o zalesněný pozemek, který má charakter mokřadu, respektive bažiny, po jeho okraji protéká řeka Svarožná. Judikatura jej tedy nepovažuje za vhodný k převodu na žalobkyni. Bylo proto navrženo, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne a žalobkyni uloží povinnost zaplatit žalované náhradu řízení před soudy obou stupňů, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvádí, že napadené rozhodnutí považuje za správné a souladné s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Rekapituluje veškerá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z období od 9. 11. 2021 do 6. 5. 2022, ve kterých bylo rozhodováno o totožném restitučním nároku žalobkyně. K námitkám žalobkyně týkajících se rozpornosti znaleckých posudků znalců ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvádí, že názor žalobkyně, že rozpor mezi těmito znaleckými posudky lze odstranit pouze revizním znaleckým posudkem, nesdílí, když odkazuje na již ustálený právní názor všech soudů rozhodujících v paralelních řízení vedených mezi žalobkyní a žalovanou. V nich byl vysloven právní názor na logičnost, správnost, použití správné metodiky při oceňování odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" v posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Doposud žádný ze soudů nerozhodl o provedení navrhovaného důkazu žalovanou, a to vyhotovení revizního znaleckého posudku. Námitka žalované ohledně neprovedení tohoto důkazu soudy obou stupňů byla i předmětem několika dovolacích řízení u Nejvyššího soudu ČR, který se k této námitce vyjadřoval. Stejně tak v paralelních řízení vyjadřovaly soudy právní názor, týkající se skutečného charakteru žalobkyni odňatých pozemků a aplikaci srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. Ve svém usnesení ze dne 11. 11. 2022, č. j. 28 Cdo 2984/2022-1087, Nejvyšší soud konstatoval, že úsudek soudů nižších stupňů o tom, že (některé) pozemky přešly na stát již se stavebním záměrem a na něj navazující i zjištění o stavebním vývoji v dané oblasti, jsou přitom závěry svou povahou skutkové, jejichž přezkum ze strany dovolacího soudu je tak limitován. Žalovaná tvrdí, že znalkyně použila nesprávnou územně-plánovací dokumentaci při stanovení ceny pozemku dle jeho charakteru k datu přechodu na stát, tj. ke dni 31. 10. 1960, 21. 12. 1961 a 5. 1. 1962, než která byla v dané době platná. Znalkyně však ve svém posudku zcela jednoznačně uvedla, které regulační plány použila pro určení výše hodnoty předmětného restitučního nároku a z jakého důvodu. Uvedla, že tyto regulační plány byly vydávány v 30. letech minulého století na základě zákona č. 88/1920 Sb., o zřízení státní regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím, a tyto platily až do 60. let minulého století, kdy byly postupně nahrazovány územně-plánovací dokumentací vydávanou na základě zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování. Do doby jejich nahrazení však byly tyto regulační plány plně využívány v územních řízeních i za účinnosti zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování. Znalkyně uvedla, že v předmětném území Smíchova a Košíře nebyla pro rozhodné období přechodu vlastnického práva na stát dohledána žádná jiná platná územně-plánovací dokumentace než regulační plány, jež uvedla ve svém posudku, kdy si ověřila tuto skutečnost i na institutu Plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Tvrzení žalované o nemožnosti použití dřívějších regulačních a zastavovacích plánů pro dané území v době převzetí spoluvlastnických podílů konkrétních pozemků v roce 1961 a 1962 je tedy nesprávné, neboť Návrh přehledného regulačního plánu pro část území Prahy XVI – Smíchov z roku 1933, Návrh přehledného regulačního plánu pro část území Prahy XVI – Smíchov a Prahy XVII – Motol z roku 1933 a Návrh přehledného regulačního plánu pro část území Praha XVII – Košíře z roku 1939, na které se odvolávala znalkyně v předmětném posudku při ocenění pozemků, nebyly zrušeny KNV a nebyly nahrazeny žádnou jinou územně-plánovací dokumentací, až Směrným územním plánem hlavního města Prahy v roce 1964, a proto znalkyně ocenila ve svém posudku pozemky zcela správně jako pozemky stavební. Ve vztahu k aplikovatelnosti či neaplikovatelnosti srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky č. 182/1988 Sb. je třeba zdůraznit, že pro aplikaci srážek nebyly dány podmínky, jak uvedla znalkyně ve svém posudku. Znalkyně uvedla, že zejména nelze přehlédnout, že příloha vyhlášky neobsahuje žádný bližší návod, co se má rozumět pod pojmy, k nimž se srážky váží, tedy jsou neurčitým právním pojmem, a je výlučně na znalci, jak a v jakém rozsahu je bude aplikovat. Znalkyně uvedla, že vyhláška sloužila primárně pro oceňování pozemků a staveb určených pro rodinné bydlení a žalobkyně poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, která v případě, kdy se při zkoumání srážky dle přílohy č. 7 citované vyhlášky klade důraz na nutnost zkoumání konkrétní výstavby, která se na předmětných pozemcích na základě územně-plánovací dokumentace plánuje anebo, která je na daných pozemcích již realizována (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 905/2013 nebo 28 Cdo 4329/2018). Žalobkyně dále uvádí, že pozemky PK ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", vše v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" byly již v době jejich odnětí předurčeny k zastavění nebo již byly zastavěny průmyslovou zástavbou a/nebo sportovní plochou. Ve světle shora uvedené judikatury tak o uplatnění srážek u těchto pozemků nelze ani uvažovat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 28 Cdo 2505/2021-801), přičemž žalobkyně poukazuje též na konstantní judikaturu ČR (nález ze dne 3. 6. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, ze kterého vyplývá, že Ústavní soud již od svých prvních rozhodnutí v restitučních věcech vycházel ex favore restitutionis a nesčíslněkrát zdůrazňoval, že k restitučním věcem je třeba přistupovat s přihlédnutím k tomu, že těm, kteří restituují, byla v minulosti způsobena celá řada křivd, včetně oněch majetkových. K nevhodnosti převodu pozemkové parcely č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", do vlastnictví žalobkyně, žalobkyně uvádí, že je přesvědčena o tom, že u tohoto pozemku neexistuje žádná konkrétní překážka jeho převoditelnosti ani překážka nevhodnosti jeho převodu do vlastnictví žalované. Nevidí důvod, proč by zčásti tento zalesněný pozemek nebyl vhodný k vydání, kdy lesní hospodářství naplňuje taktéž zemědělský účel. Navrhla proto potvrzení napadeného rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze částečně ve vztahu k vydání náhradního pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. V projednávané věci bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona o půdě, sporná byla výše restitučního nároku žalobkyně za odňaté a nevydané pozemky, jež se nacházely v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", když soud prvního stupně při stanovení výše restitučního nároku vycházel ze znaleckého posudku znalkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 21. 10. 2019, která stanovila výši restitučního nároku částkou 5 158 942 Kč. Žalovaná nesouhlasila s oceněním pozemků jako stavebních a současně nesouhlasila s tím, že při oceňování pozemků nebyly aplikovány srážky dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. V případě prokazování a hodnocení výše restitučního nároku žalobkyně soud prvního stupně s odkazem na § 13 o. z. zohlednil výsledky paralelně probíhajících řízení týkajících se téhož restitučního nároku žalobkyně a dospěl k závěru, že stát vůči žalobkyni skutečně jednal nestandardně, neboť liknavost a svévole státu ve vztahu k žalobkyni byla jiným soudem již dříve bezpečně zjištěna. V napadeném rozhodnutí pak cituje zejména pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 11. 2021, č. j. 20 C 72/2020-995, ale k dispozici však měl i řadu dalších rozhodnutí, když ohledně restitučního nároku žalobkyně bylo soudy rozhodováno v řadě věcí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Ve všech projednávaných případech soudy shodně došly k závěru, že došlo k chybnému ocenění nároků žalobkyně a tento postup žalované lze označit jako liknavý. Ve všech projednávaných věcech soudy při hodnocení výše restitučního nároku vycházely ze znaleckého posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly za jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":", ze dne 21. 10. 2019, byť žalovaná se také bránila tvrzením, že na základě tohoto znaleckého posudku došlo k chybnému ocenění restitučního nároku žalobkyně a argumentovala znaleckým posudkem vypracovaným ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ale soudy se ztotožnily s oceněním provedeným znalkyní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", Ph.D, tudíž i z pohledu § 13 o. z. nebyl důvod se v projednávané věci od těchto závěrů odchylovat, pokud nevyvstaly nové skutečnosti, které by takové odchýlení odůvodňovaly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Tudíž vycházel-li soud prvního stupně v projednávané věci při stanovení výše restitučního nároku žalobkyně ze znaleckého posudku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", odvolací soud jeho postup považuje za správný, a to právě s odkazem na ustanovení § 13 o. z., když závěry znalkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" dle názoru odvolacího soudu odpovídají prokázaným skutečnostem, tj. že odňaté pozemky v rozsahu vymezeném ve znaleckém posudku byly určeny k výstavbě již od 30. let minulého století, a přestože došlo později ke změně jejich účelového určení, následně na nich skutečně došlo k realizaci výstavby. Proto závěry znalkyně o ocenění těchto pozemků jako stavebních jsou správné, když podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i v případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly v době přechodu určeny k výstavbě dle existující územně-plánovací dokumentace a přešly na stát za účelem realizace výstavby, lze je ocenit jako určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/14, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019 nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020). Nejvyšší soud ve své judikaturní praxi uvažuje také flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4148/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soud ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2260/2020).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Lze tedy uzavřít, že postup žalované je možno hodnotit jako liknavý až svévolný, když s ohledem na nesprávné ocenění restitučního nároku neumožnila jeho uspokojení zákonem předvídanou cestou, tj. účastí ve veřejných nabídkách dle § 11a zákona o půdě, tudíž žalobkyně byla oprávněna domáhat se uspokojení svého restitučního nároku žalobou na vydání konkrétních náhradních pozemků. V tomto směru lze odkázat na ustálenou judikaturu, dle které jako přinejmenším jako liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků), nesprávným ohodnocením nároku (tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1189/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1666/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2786/2020).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Ohledně ceny náhradních pozemků nebyly mezi účastníky žádné rozpory, přičemž ohledně pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/1","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"v k. ú. a obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" se při jednání dne 26. 6. 2025 obě strany shodly na ceně 59 340 Kč oproti soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedené ceny 59 343 Kč, tudíž odvolací soud dospěl k závěru, že celková hodnota vydávaných pozemků uvedených v napadeném rozhodnutí činí 453 653,74 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Žalovaná, a v rámci odvolacího řízení se k jejímu stanovisku připojil i vedlejší účastník, však nesouhlasí s vydáním náhradního pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a byť soud prvního stupně neshledal žádné zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 zákona č. 503/2012 Sb., při místním šetření shledal tento pozemek nevyužitelným k zemědělským účelům. V případě tohoto pozemku tak odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal jeho nevhodnost k vydání za účelem částečného uspokojení restitučního nároku dle zákona o půdě, když kromě jeho nevhodnosti k zemědělskému užívání přihlédl i k specifickému charakteru pozemku, který jednou svojí stranou tvoří státní hranici se Spolkovou republikou Německo a byť se nejedná o žádnou ze zákonných výluk, má za to, že tento pozemek není vhodný jako náhradní pozemek, když ze strategických důvodů by měl zůstat ve vlastnictví státu. Tím, že uvedený pozemek odvolací soud žalobkyni k uspokojení jejího nároku nevydal, celková hodnota ostatních náhradních pozemků činí částku 445 890,74 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Jak vyplývá ze shodných tvrzení účastníků, restituční nárok žalobkyně byl zatím uspokojen v celkové výši 4 508 582,50 Kč, když v rozsahu 13 436,72 Kč byl uspokojen v rámci veřejných nabídek a ve zbývajícím rozsahu byl uspokojen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích, č. j. 20 C 352/2021-1387, rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 11. 2020, č.j. 20 C 99/2020-874, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 27 Co 27/2021-1093, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11.4.2023, č. j. 28 Cdo 709/2023-1814, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 3. 11. 2020, č. j. 18 C 13/2020-476, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2021, č. j. 21 Co 39/2021-683, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19.10.2021, č. j. 28 Cdo 2505/2021-801, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. 2. 2021, č. j. 20 C 27/2020-317, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2021, č. j. 19 Co 97/2021-376, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2021, č. j. 28 Cdo 2957/2021-422, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 16. 12. 2021, č. j. 8 C 46/2020-794, rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 11. 2021, č. j. 20 C 72/2020-995, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 84 Co 72/2022-1056, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2022, č. j. 28 Cdo 2984/2022-1087, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 11. 2021, č. j. 20 C 72/2020-995, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 84 Co 72/2022-1056, rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 2022, č. j. 24 C 46/2020-1164, částečně potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 10. 2022, č. j. 69 Co 176/2022-1382, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2023, č.j. 28 Cdo 454/2023-1431, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5. 4. 2022, č. j. 20 C 99/2020-1653, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022, č. j. 27 Co 260/2022-1796, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023, č.j. 28 Cdo 1494/2023-1838, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 14. 10. 2022, č. j. 18 C 13/2020-1575, částečně potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, č. j. 21 Co 25/2023-1650, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2023, č. j. 28 Cdo 2457/2023-1740, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. 11. 2022, č. j. 20 C 27/2020-672, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2023, č.j. 21 Co 54/2023-745, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2024, č. j. 28 Cdo 3671/2023-798, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17.2.2023, č. j. 20 C 352/2021-1021, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 10. 2023, č. j. 14 Co 94/2023-1120, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2024, č. j. 28 Cdo 404/2024-1183, rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 11. 4. 2023, č. j. 9 C 82/2020-953, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2023, č. j. 71 Co 222/2023-1021, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, č. j. 28 Cdo 223/2024-1124, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 7. 6. 2023, č. j. 6 C 96/2020-922, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 12. 2023, č. j. 18 Co 223/2023-998, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2024, č. j. 28 Cdo 914/2024-1078, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 2. 2023, č. j. 7 C 62/2020-1344, částečně potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, č. j. 21 Co 75/2023-1764, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2025, č. j. 28 Cdo 756/2025-1805, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 11. 2024, č. j. 9 C 82/2020-1209, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2025, č. j. 71 Co 38/2025-1287, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2025, č. j. 71 Co 38/2025-1291, rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 7. 2024, č. j. 20 C 27/2020-851, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2025, č. j. 21 Co 242/2024-913, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2026, č. j. 28 Cdo 3165/2025-938, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, a konečně zatím nepravomocným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 16. 1.2026, č. j. 20 C 352/2021-1387, u něhož se čeká na vyznačení právní moci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Za situace, kdy restituční nárok žalobkyně činí částku 5 158 942 Kč, dosud se žalobkyně domohla uspokojení svého restitučního nároku v rozsahu 4 200 054,50 Kč a celková hodnota pozemků vydávaných v řízení v projednávané věci činí 445 890,74 Kč, hodnota náhradních pozemků stále nepřevyšuje hodnotu nevypořádaného restitučního nároku žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, vyjma převodu pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a v tomto rozsahu napadený rozsudek dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že v této části žalobu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, přičemž při stanovení výše odměny zástupkyně žalobkyně odvolací soud vycházel jako z tarifní hodnoty z částky 445 890,74 Kč, tj. hodnoty vydaných pozemků, kdy mimosmluvní odměna v plné výši za 1 úkon právní služby činí dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) částku 10 020 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Odvolací soud se pouze neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že náklady za níže uvedená písemná vyjádření žalobkyně učiněná její zástupkyní ve věci by byly účelně vynaloženými náklady, případně že by za ně náležela odměna v plné výši. Jedná se o písemné vyjádření ze dne 24. 9. 2021 (návrh na změnu – rozšíření žaloby), když v tomto vyjádření žalobkyně nepřináší žádná nová rozhodující tvrzení a požaduje jen rozšíření žaloby o blíže specifikované pozemky, takže za tento úkon byla přiznána poloviční odměna. V případě vyjádření ze dne 20. 6. 2022 se jedná v podstatě jen o předložení důkazů (znaleckého posudku, který je současně s tímto vyjádřením podáván), proto za toto vyjádření nebyla odměna přiznána. Vyjádření ze dne 2. 8. 2023 je pouhým sdělením žalobkyně soudu, že bude přítomna u místního šetření, stejně tak jako nelze za vyjádření ve věci považovat žádost ze dne 9. 8. 2023, kdy žalobkyně žádala, aby na místním šetření byly řešeny jiné pozemky, než pro které bylo místní šetření nařízeno. V případě vyjádření ze dne 5. 12. 2023 a ze dne 18. 12. 2023 nebyla přiznána odměna za 2 úkony, ale pouze jeden úkon právní pomoci, když v samotném vyjádření ze dne 18. 12. 2023 je uváděno, že se jedná o doplnění předchozího vyjádření, takže mohlo být učiněno jedním podáním. Za sdělení žalobkyně o stavu paralelních řízení doložením dalších důkazů a částečné zpětvzetí ze dne 8. 11. 2024 byla žalobkyni přiznána odměna pouze v rozsahu poloviny, neboť v tomto sdělení opakuje stejnou argumentaci a rekapituluje řízení paralelní a poloviční odměna je přiznávána především za úkon v tomto podání obsažený, tj. částečné zpětvzetí žaloby. Vyjádření ze dne 10. 12. 2024 je opět jen rekapitulací dosavadního řízení a rekapitulací řízení paralelně probíhajících a předložením dalších důkazů, stejně tak vyjádření z 18. 6. 2025 opět rekapituluje paralelní řízení, ve věci samé se pak vyjadřuje zejména k tomu, že souhlasí s žalovanou ohledně převoditelnosti blíže specifikovaných pozemků, takže za tyto úkony dle odvolacího soudu odměna nenáleží. Odměna ve výši poloviny byla přiznána též za odvolání proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 9. 1. 2025, č. j. 7 C 67/2020-1731, když se nejednalo o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. V případě shora uvedených úkonů tedy odvolací soud nepovažuje celkem 6 vyjádření či sdělení za účelné úkony, za něž by měla náležet odměna a v případě 3 podání – rozšíření žaloby, částečného zpětvzetí a odvolání proti procesnímu rozhodnutí odvolací soud považuje za přiměřené náklady odměnu v poloviční výši.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Žalobkyni tak za řízení před soudem prvního stupně náleží mimosmluvní odměna v plné výši za 20 úkonu právní služby (za převzetí a přípravu právního zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, 7 x účast při jednání soudu včetně účasti na místním šetřením, sepis 10 vyjádření) po 10 020 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a odměna v poloviční výši za 3 výše uvedené úkony právní služby, dále 21 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a 2 paušální náhrady po 450 Kč dle téhož ustanovení, ale ve znění účinném od 1. 1. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Dle § 14 odst. 3 citované vyhlášky náleží žalobkyni náhrada za promeškaný čas, a to v případné jednání u soudu prvního stupně dne 7. 4. 2022, 13. 4. 2023, účasti na místním šetření dne 24. 8. 2023 na místním šetření v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" vždy 6 půlhodin po 100 Kč, tj. 4 x půlhodina po 100 Kč, za místní šetření v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne 1. 11. 2024 8 půlhodin po 100 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a za účast při ústním jednání dne 26. 6. 2025, tj. za 6 půlhodin po 150 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. celkem 4 100 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Dále žalobkyni náleží cestovné za účast při ústním jednání dne 7. 4. 2022 ve výši 1 017 Kč, za účast při jednání dne 13. 4. 2023 ve výši 1 078 Kč, za místní šetření dne 17. 8. 2023 v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 1 816 Kč, za místní šetření dne 24. 8. 2023 v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a na ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 654 Kč + 1 344 Kč, za místní šetření dne 1. 11. 2024 v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 2 240 Kč a za účast při jednání soudu prvního stupně dne 26. 6. 2025 ve výši 1 208 Kč. Cestovné tedy činí celkem 9 357 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Žalobkyni tedy za řízení před soudem prvního stupně náleží odměna 215 430 Kč, paušální náhrada výdajů ve výši 7 200 Kč, náhrada za ztrátu času ve výši 4 100 Kč, cestovné ve výši 9 357 Kč, celkem 236 087 Kč a dále náklady tvoří i částka 49 578,27 Kč, odpovídající 21% sazbě DPH, celkem tak náklady za řízení před soudem prvního stupně činí 285 665,27 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Náklady za řízení u odvolacího soudu pak byly přiznány za 2 úkony právní pomoci po 10 020 Kč (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání dne 24. 6. 2026), dvakrát náhrada hotových výdajů po 450 Kč, náhrada za promeškaný čas cestou k jednání a cestovné na trase ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět ve výši 1 145 Kč, celkem 22 685 Kč a dále DPH ve výši 4 763,85 Kč, celkem tedy 27 448,85 Kč. K tomu odvolací soud ještě uvádí, že žalobkyni nepřiznal náklady za sepis podání žalobkyně odvolacímu soudu ze dne 17. 4. 2026, když tento úkon soud od žalobkyně nežádal, a především podání ohledně výše dosavadního uspokojení nároku žalobkyně obsahuje informace již opakovaně sdělené a nová, aktuální sdělení postačovalo uvést při odvolacím jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Náklady za řízení před soudy obou stupňů tedy činí 313 114,12 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. V případě vedlejšího účastníka lze uzavřít, že byl v odvolacím řízení úspěšný, když požadovaný náhradní pozemek parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", žalobkyni vydán nebyl, avšak za situace, kdy se vedlejší účastník práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal, nebyla mu tato náhrada přiznána.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně nahradil projev vůle žalované uzavřít se žalobkyní jako oprávněnou osobou dle § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), která má na základě mnoha správních rozhodnutí pozemkových úřadů specifikovaných ve výroku rozsudku nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky v restituci nevydané z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu, a to pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno,  a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vymezenému geometrickým plánem č. 234-161/2023 ze dne 22. 9. 2023, který tvoří nedílnou součást rozsudku, vše v k. ú. , adresa, , obec , jméno FO, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno,  v k.ú. a obec , jméno FO, , pozemkům parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno,  a parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno,  vše v k. ú. a obci , adresa, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1, Anonymizováno,  vymezenému geometrickým plánem č. 210-75/2016 ze dne 20. 6. 2016, který tvoří nedílnou součástí tohoto rozsudku, a pozemku parc. č. , hodnota, , vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , vymezenému geometrickým plánem č. 1501-271/2024 ze dne 19. 11. 2024, který tvoří nedílnou součástí rozsudku, v k. ú. , adresa, , obec , jméno FO, , pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno,  v k. ú. , adresa, , obec , adresa,  (výrok I), žalované uložil zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 380 969,71 Kč to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok II) a ve vztahu žalobkyně a vedlejšího účastníka na straně žalované náhrada nákladů řádnému z nich nepřiznal (výrok III).2. Rozhodnutí odůvodnil odkazem na judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu, která dospěla k závěru, že lze uspokojovat nároky oprávněných osob i mimo veřejné nabídky pozemků podle § 11 zákona o půdě, kdy se oprávněné osoby domáhají pozemků nenabízených ve veřejné nabídce, které jsou k převodu vhodné, při prokázání liknavého či svévolného přístupu žalované. V projednávané věci soud prvního stupně pokládá za podstatné, že ve věci týchž účastníků k uspokojení restitučního nároku žalobkyně bylo soudy napříč republikou již mnohokráte rozhodováno a jednotlivé věci se lišily pouze v tom, jaké konkrétní pozemky byly žalobkyní žádány za státem odňaté a nevydané pozemky pro zákonné překážky, tudíž platí, že jde-li o řešení prakticky stejných právních a skutkových okolností, které byly vyřešeny v předchozích řízeních, je soud vázán rozhodnutími soudů učiněnými v těchto řízeních a není třeba dalšího dokazování (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Nd 110/2007 ze dne 16. 7. 2007). Pakliže bylo opakovaně soudy v rámci uspokojování restitučního nároku žalobkyně rozhodnuto v její prospěch, je rovněž soud povinen respektovat § 13 o. z., dle kterého platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut, a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. Soud prvního stupně má za prokázané, že stát vůči žalobkyni skutečně jednal nestandardně, neboť liknavost a svévole ve vztahu k žalobkyni byla jinými soudy již dříve bezpečně zjištěna, např. rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 20 C 72/2020-995 ze dne 22. 11. 2021, kdy v tomto řízení soud jednoznačně konstatoval liknavý a svévolný postup žalované vůči žalobkyni. O liknavém a svévolném postupu žalované svědčí především chybné ocenění nároku žalobkyně, kdy žalovaná u odňatých pozemků vycházela z cen orné půdy, přestože je například z regulačního plánu zřejmé, že pozemky byly bez ohledu na jejich evidenci určeny k zástavbě. Nelze pak klást žalobkyni k tíži, že se neúčastnila většího množství veřejných nabídek, když by tímto způsobem nebyl její nárok ve správné výši uspokojen. Nutno též poukázat na dobu, po kterou žalovaná rozhodovala o jednotlivých částech restitučního nároku žalobkyně. Restituční nárok byl řádně uplatněn v roce 1992 právními předchůdci žalobkyně a doposud bylo žalobkyni poskytnuto pouze částečné plnění. Jestliže restituční nárok žalobkyně, respektive jejích právních předchůdců, nebyl po cca 30 let uspokojen, přestože se aktivně účastnili veřejných nabídek, a nárok není dosud řádně oceněn, je to žalovaná, která fakticky ztížila uspokojení restitučního nároku žalobkyně, její jednání svědčí o liknavosti, svévoli až diskriminačním postupu k žalobkyni. Byla též vyřešena otázka promlčení, když námitka promlčení práva žalobkyně na přecenění nevydaných pozemků je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu neopodstatněná (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017 či z 10. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 595/2019), neboť právo na přecenění hodnoty pozemku, který nebyl oprávněné osobě vydán pro překážky stanovené zákonem o půdě, nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení.3. Dále dle soudu prvního stupně opakovaně také byla vyřešena otázka výše restitučního nároku (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2505/2021), když nelze rigidně setrvávat na požadavku vydání územního rozhodnutí jako podmínce uznání pozemků za stavební, a proto soud prvního stupně učinil závěr, že lze vyjít z restitučního nároku žalobkyně ve výši stanovené znalkyní , tituly před jménem,  , jméno FO, , , tituly za jménem, , v posudku ze dne 21. 10. 2019 na částku 5 158 942 Kč. Závěr o stavebním charakteru odňatých pozemků vyplývá ze zjištění, že byly odňaty za účelem výstavby v konkrétních lokalitách hlavního města Prahy (k. ú. , adresa,  a k. ú. , adresa, ) a tato výstavba byla také posléze skutečně realizována. Při tomto posouzení je nutno vycházet z regulačních a zastavovacích plánů Státní regulační komise z 30. let 20. stolení, neboť tyto plány v době odnětí pozemků právním předchůdcům žalobkyně na počátku 60. let minulého století nebyly nahrazeny jinou platnou územně-plánovací dokumentací (nová územně-plánovací dokumentace byla schválena až v roce 1964 po odnětí pozemků právním předchůdcům žalobkyně) a výstavba se na odňatých pozemcích fakticky realizovala.4. K charakteru nárokovaných pozemků soud prvního stupně uvedl, že vyšel ze shodného prohlášení účastníků, že všechny pozemky (vyjma pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno,  v k. ú. , adresa, ) nebo jejich geometrickými plány oddělené části jsou způsobilé k vydání a rovněž se účastníci shodli na cenách jednotlivých pozemků včetně geometricky oddělených částí způsobilých k vydání. Sporná zůstala otázka převoditelnosti pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno,  v k. ú. , adresa,  o výměře 5 118 m2, který je svým druhem vyznačen jako trvalý travnatý porost a žalovaná tvrdila, že pozemek není vhodný k převodu, neboť je zalesněný, zamokřený bažinou a není tedy způsobilý k zemědělskému obhospodařování. Pozemek jednou stranou tvoří státní hranici se Spolkovou republikou Německo a při místním šetření bylo zjištěno, že je zarostlý náletovými dřevinami a jehličnatými stromy a je skutečně zamokřen. Soud prvního stupně však dospěl k závěru, že při posuzování vhodnosti pozemku k převodu jako pozemku náhradního nebyly zjištěny žádné zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 zákona č. 503/2012 Sb. a uzavřel, že byť se na pozemku nacházejí vzrostlé stromy a náletové dřeviny, nejedná se o lesní pozemek, stále jde o zemědělský pozemek (trvalý travní porost), který může být po nezbytných úpravách uveden do stavu způsobilého k zemědělské činnosti. Účastníci se tak shodli na ceně náhradních pozemků, kdy jejich celková hodnota činí 453 656,74 Kč a jelikož ke dni vydání napadeného rozhodnutí se žalobkyně domohla uspokojení svého restitučního nároku v rozsahu 4 200 054,50 Kč, bylo žalobě vyhověno, když hodnota náhradních pozemků nepřevyšuje hodnotu nevypořádaného restitučního nároku žalobkyně. Soud dále zdůraznil, že v řízení provedl jen takové důkazy, které byly právně významné pro rozhodnutí ve věci a které se týkaly žalobou uplatněných pozemků. Nezabýval se tedy důkazními návrhy žalované, kdy skutkové otázky, které měly být zodpovězeny těmito důkazními prostředky, byly již pravomocně vyřešeny soudy v přechozích řízení.5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání a namítá, že soud prvního stupně pochybil zejména tím, že při rozporu dvou znaleckých posudků (znalkyně , tituly před jménem,  , jméno FO,  , jméno FO,  a , tituly před jménem,  , jméno FO, ) nenechal vypracovat revizní znalecký posudek. Dle názoru žalované totiž není možné za situace, kdy znalci použili různá metodická východiska a různé podklady a byl mezi nimi rozpor zejména pokud jde o určení charakteru některých nevydaných pozemků, použití územně-plánovacích podkladů a aplikovatelnosti srážek dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1997 Sb. (dále jen oceňovací vyhláška), pouze konstatovat, že soud vycházel z posudku znalkyně , tituly před jménem,  , jméno FO,  , jméno FO, , která dle jeho názoru postupovala konzistentně, zatímco , tituly před jménem,  , jméno FO,  nikoliv. Dle judikatury Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 30 Cdo 718/2013) mj. platí, že z posudku musí být pro soud seznatelné, ze kterých zjištění posudku znalec vycházel, jakou cestou k těmto zjištěním dospěl a na základě jakých úvah dospěl ke svému závěru. Závěry znaleckého posudku nelze bez dalšího přebírat, ale je třeba je v případě potřeby ověřovat i jinými důkazy. Mezi posudky, které nelze považovat za správné, patří i ty posudky, které sice dávají jednoznačnou odpověď na položené otázky, ale z obsahu posudku nebo z vysvětlení podaného znalcem je zřejmé, že znalec neměl dostatek podkladů pro to, aby své závěry učinil či odůvodnil, a aby se vypořádal se všemi důležitými otázkami nebo argumenty, což je právě případ znalkyně , tituly před jménem,  , jméno FO,  , jméno FO,  a jejího posudku. Zpracování revizního znaleckého posudku pak vyžadují vady, které se nepodaří odstranit ani výslechem znalců, a to 1) nesprávnost, 2) nejasnost, 3) neúplnost. Znalecký posudek , tituly před jménem,  , jméno FO,  , jméno FO,  trpí všemi uvedenými vadami, a to nejen ve směru k posouzení charakteru nevydaných pozemků, ale i ve směru k aplikaci srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. Znalkyně totiž při úvahách o aplikovatelnosti srážek vychází z nesprávných metodických východisek, její zdůvodnění přijatých závěrů je v řadě případů nejasné a nelogické a podklady, ze kterých vychází, jsou neúplné. Zejména absence důkladného vlastního šetření vede k závěru, že tento posudek nelze považovat za řádné znalecké zkoumání. Žalovaná považuje metodiku použitou touto znalkyní za chybnou, neboť posuzovala charakter nevydaných pozemků podle dokumentů, které byly ke dni přechodu vlastnického práva k nevydaným pozemkům na stát (1960-1962) dle tehdejší právní úpravy již neplatné. Znalkyně totiž posuzovala stav nevydaných pozemků striktně a pouze podle Návrhu přehledného regulačního plánu pro část území Prahy XVI – Smíchov z roku 1933, Návrhu přehledného regulačního plánu pro část území Prahy XVI – Smíchov a Prahy XVII – Motol z roku 1933 a Návrhu regulačního plánu Prahy XVII – Košíře z roku 1939, a to s odvoláním na okolnost, že v předmětném území nebyla dohledána v rozhodném období jiná platná územně-plánovací dokumentace. Znalkyně proto ocenila nevydané pozemky dle oceňovací vyhlášky vesměs jako pozemky stavební, a to v sazbě cenou 250 Kč/m2, srážky neaplikovala. Nevzala v úvahu, že podle zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí, nebyly počínaje 1. 1. 1959 již regulační a zastavovací plány zpracované v 30. letech minulého století platnou územně-plánovací dokumentací. V daném konkrétním případě nebyla územně-plánovací dokumentace již platná, právní jednání, na jehož základě došlo k přechodu nevydaných pozemků na stát, nic o účelu převzetí předmětných pozemků státem neříkají, odnímány byly rozsáhlé půdní celky, na nichž se nacházela pole a k realizaci výstavby na odňatých pozemcích došlo jen částečně, a navíc s velkým časovým odstupem i desítek let a podle jiné územně-plánovací dokumentace. Naopak znalec , tituly před jménem,  , jméno FO,  použil ve svém posudku k ocenění nevydaných pozemků jinou metodu než znalkyně. Vyšel z toho, že po roce 1948 byly regulační plány z 30. let, které předpokládaly výstavbu především rodinných domů v zahradách a doprovodných staveb, označeny za zastaralé a nevyhovující, což vyplývá zejména z Návrhu směrného územního plánu z roku 1948, respektive z přijatého Směrného územního plánu z roku 1964, na nichž bylo počítáno s tím, že velké plochy odňatých pozemků budou využity jako plochy veřejné zeleně. Znalec , tituly před jménem,  , jméno FO,  se zabýval tím, které pozemky byly skutečně zastavěny a v jakém časovém horizontu po jejich odnětí se tak stalo, a dohledal i řadu dobových rozhodnutí o umístnění stavby. Detailně se též zabýval aplikací srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky, a to selektivně u jednotlivých odňatých pozemků, které oceňoval jako stavební. Oproti tomu znalkyně , tituly před jménem,  , jméno FO,  , jméno FO,  aplikaci srážek paušálně vyloučila s tím, že k jejich aplikaci neshledala důvod, respektive uvedla, že srážky lze aplikovat pouze tehdy, pokud je nade vší pochybnost prokázáno, že je jejich aplikace důvodná. Dále dle odvolatele není důvod pro to, aby srážky nebyly aplikovány u pozemků, které byly následně zastavěny jinými stavbami než stavbami rodinných domů. Soud prvního stupně dále dospěl k chybnému závěru, že pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno,  v k. ú. , adresa,  je převoditelný, ačkoliv jej dle názoru žalované nelze zemědělsky obhospodařovat. V řízení totiž vyšlo najevo, že jde o zalesněný pozemek, který má charakter mokřadu, respektive bažiny, po jeho okraji protéká řeka Svarožná. Judikatura jej tedy nepovažuje za vhodný k převodu na žalobkyni. Bylo proto navrženo, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne a žalobkyni uloží povinnost zaplatit žalované náhradu řízení před soudy obou stupňů, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované uvádí, že napadené rozhodnutí považuje za správné a souladné s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Rekapituluje veškerá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z období od 9. 11. 2021 do 6. 5. 2022, ve kterých bylo rozhodováno o totožném restitučním nároku žalobkyně. K námitkám žalobkyně týkajících se rozpornosti znaleckých posudků znalců , tituly před jménem,  , jméno FO,  a , tituly před jménem,  , jméno FO,  , jméno FO,  uvádí, že názor žalobkyně, že rozpor mezi těmito znaleckými posudky lze odstranit pouze revizním znaleckým posudkem, nesdílí, když odkazuje na již ustálený právní názor všech soudů rozhodujících v paralelních řízení vedených mezi žalobkyní a žalovanou. V nich byl vysloven právní názor na logičnost, správnost, použití správné metodiky při oceňování odňatých a nevydaných pozemků v k. ú. , adresa,  a v k. ú. , adresa,  v posudku , tituly před jménem,  , jméno FO,  , Anonymizováno,  , jméno FO, . Doposud žádný ze soudů nerozhodl o provedení navrhovaného důkazu žalovanou, a to vyhotovení revizního znaleckého posudku. Námitka žalované ohledně neprovedení tohoto důkazu soudy obou stupňů byla i předmětem několika dovolacích řízení u Nejvyššího soudu ČR, který se k této námitce vyjadřoval. Stejně tak v paralelních řízení vyjadřovaly soudy právní názor, týkající se skutečného charakteru žalobkyni odňatých pozemků a aplikaci srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. Ve svém usnesení ze dne 11. 11. 2022, č. j. 28 Cdo 2984/2022-1087, Nejvyšší soud konstatoval, že úsudek soudů nižších stupňů o tom, že (některé) pozemky přešly na stát již se stavebním záměrem a na něj navazující i zjištění o stavebním vývoji v dané oblasti, jsou přitom závěry svou povahou skutkové, jejichž přezkum ze strany dovolacího soudu je tak limitován. Žalovaná tvrdí, že znalkyně použila nesprávnou územně-plánovací dokumentaci při stanovení ceny pozemku dle jeho charakteru k datu přechodu na stát, tj. ke dni 31. 10. 1960, 21. 12. 1961 a 5. 1. 1962, než která byla v dané době platná. Znalkyně však ve svém posudku zcela jednoznačně uvedla, které regulační plány použila pro určení výše hodnoty předmětného restitučního nároku a z jakého důvodu. Uvedla, že tyto regulační plány byly vydávány v 30. letech minulého století na základě zákona č. 88/1920 Sb., o zřízení státní regulační komise pro hlavní město Prahu s okolím, a tyto platily až do 60. let minulého století, kdy byly postupně nahrazovány územně-plánovací dokumentací vydávanou na základě zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování. Do doby jejich nahrazení však byly tyto regulační plány plně využívány v územních řízeních i za účinnosti zákona č. 84/1958 Sb., o územním plánování. Znalkyně uvedla, že v předmětném území Smíchova a Košíře nebyla pro rozhodné období přechodu vlastnického práva na stát dohledána žádná jiná platná územně-plánovací dokumentace než regulační plány, jež uvedla ve svém posudku, kdy si ověřila tuto skutečnost i na institutu Plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Tvrzení žalované o nemožnosti použití dřívějších regulačních a zastavovacích plánů pro dané území v době převzetí spoluvlastnických podílů konkrétních pozemků v roce 1961 a 1962 je tedy nesprávné, neboť Návrh přehledného regulačního plánu pro část území Prahy XVI – Smíchov z roku 1933, Návrh přehledného regulačního plánu pro část území Prahy XVI – Smíchov a Prahy XVII – Motol z roku 1933 a Návrh přehledného regulačního plánu pro část území Praha XVII – Košíře z roku 1939, na které se odvolávala znalkyně v předmětném posudku při ocenění pozemků, nebyly zrušeny KNV a nebyly nahrazeny žádnou jinou územně-plánovací dokumentací, až Směrným územním plánem hlavního města Prahy v roce 1964, a proto znalkyně ocenila ve svém posudku pozemky zcela správně jako pozemky stavební. Ve vztahu k aplikovatelnosti či neaplikovatelnosti srážek dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky č. 182/1988 Sb. je třeba zdůraznit, že pro aplikaci srážek nebyly dány podmínky, jak uvedla znalkyně ve svém posudku. Znalkyně uvedla, že zejména nelze přehlédnout, že příloha vyhlášky neobsahuje žádný bližší návod, co se má rozumět pod pojmy, k nimž se srážky váží, tedy jsou neurčitým právním pojmem, a je výlučně na znalci, jak a v jakém rozsahu je bude aplikovat. Znalkyně uvedla, že vyhláška sloužila primárně pro oceňování pozemků a staveb určených pro rodinné bydlení a žalobkyně poukazuje na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, která v případě, kdy se při zkoumání srážky dle přílohy č. 7 citované vyhlášky klade důraz na nutnost zkoumání konkrétní výstavby, která se na předmětných pozemcích na základě územně-plánovací dokumentace plánuje anebo, která je na daných pozemcích již realizována (srov. např. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 905/2013 nebo 28 Cdo 4329/2018). Žalobkyně dále uvádí, že pozemky PK , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa,  byly již v době jejich odnětí předurčeny k zastavění nebo již byly zastavěny průmyslovou zástavbou a/nebo sportovní plochou. Ve světle shora uvedené judikatury tak o uplatnění srážek u těchto pozemků nelze ani uvažovat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 28 Cdo 2505/2021-801), přičemž žalobkyně poukazuje též na konstantní judikaturu ČR (nález ze dne 3. 6. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, ze kterého vyplývá, že Ústavní soud již od svých prvních rozhodnutí v restitučních věcech vycházel ex favore restitutionis a nesčíslněkrát zdůrazňoval, že k restitučním věcem je třeba přistupovat s přihlédnutím k tomu, že těm, kteří restituují, byla v minulosti způsobena celá řada křivd, včetně oněch majetkových. K nevhodnosti převodu pozemkové parcely č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno,  v k. ú. , adresa, , obec , jméno FO, , do vlastnictví žalobkyně, žalobkyně uvádí, že je přesvědčena o tom, že u tohoto pozemku neexistuje žádná konkrétní překážka jeho převoditelnosti ani překážka nevhodnosti jeho převodu do vlastnictví žalované. Nevidí důvod, proč by zčásti tento zalesněný pozemek nebyl vhodný k vydání, kdy lesní hospodářství naplňuje taktéž zemědělský účel. Navrhla proto potvrzení napadeného rozhodnutí.7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné pouze částečně ve vztahu k vydání náhradního pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno,  v k. ú. , adresa, .8. V projednávané věci bylo mezi účastníky nesporné, že žalobkyně je oprávněnou osobou ve smyslu § 4 zákona o půdě, sporná byla výše restitučního nároku žalobkyně za odňaté a nevydané pozemky, jež se nacházely v k. ú. , adresa,  a v k. ú. , adresa, , když soud prvního stupně při stanovení výše restitučního nároku vycházel ze znaleckého posudku znalkyně , tituly před jménem,  , jméno FO,  , jméno FO,  ze dne 21. 10. 2019, která stanovila výši restitučního nároku částkou 5 158 942 Kč. Žalovaná nesouhlasila s oceněním pozemků jako stavebních a současně nesouhlasila s tím, že při oceňování pozemků nebyly aplikovány srážky dle přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. V případě prokazování a hodnocení výše restitučního nároku žalobkyně soud prvního stupně s odkazem na § 13 o. z. zohlednil výsledky paralelně probíhajících řízení týkajících se téhož restitučního nároku žalobkyně a dospěl k závěru, že stát vůči žalobkyni skutečně jednal nestandardně, neboť liknavost a svévole státu ve vztahu k žalobkyni byla jiným soudem již dříve bezpečně zjištěna. V napadeném rozhodnutí pak cituje zejména pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 11. 2021, č. j. 20 C 72/2020-995, ale k dispozici však měl i řadu dalších rozhodnutí, když ohledně restitučního nároku žalobkyně bylo soudy rozhodováno v řadě věcí.9. Ve všech projednávaných případech soudy shodně došly k závěru, že došlo k chybnému ocenění nároků žalobkyně a tento postup žalované lze označit jako liknavý. Ve všech projednávaných věcech soudy při hodnocení výše restitučního nároku vycházely ze znaleckého posudku , tituly před jménem,  , jméno FO, , , tituly za jménem, , ze dne 21. 10. 2019, byť žalovaná se také bránila tvrzením, že na základě tohoto znaleckého posudku došlo k chybnému ocenění restitučního nároku žalobkyně a argumentovala znaleckým posudkem vypracovaným , tituly před jménem,  , jméno FO, , ale soudy se ztotožnily s oceněním provedeným znalkyní , tituly před jménem,  , jméno FO, , Ph.D, tudíž i z pohledu § 13 o. z. nebyl důvod se v projednávané věci od těchto závěrů odchylovat, pokud nevyvstaly nové skutečnosti, které by takové odchýlení odůvodňovaly.10. Tudíž vycházel-li soud prvního stupně v projednávané věci při stanovení výše restitučního nároku žalobkyně ze znaleckého posudku , tituly před jménem,  , jméno FO,  , jméno FO, , odvolací soud jeho postup považuje za správný, a to právě s odkazem na ustanovení § 13 o. z., když závěry znalkyně , tituly před jménem,  , jméno FO,  , jméno FO,  dle názoru odvolacího soudu odpovídají prokázaným skutečnostem, tj. že odňaté pozemky v rozsahu vymezeném ve znaleckém posudku byly určeny k výstavbě již od 30. let minulého století, a přestože došlo později ke změně jejich účelového určení, následně na nich skutečně došlo k realizaci výstavby. Proto závěry znalkyně o ocenění těchto pozemků jako stavebních jsou správné, když podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu i v případech, kdy byly pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, nicméně byly v době přechodu určeny k výstavbě dle existující územně-plánovací dokumentace a přešly na stát za účelem realizace výstavby, lze je ocenit jako určené pro stavbu ve smyslu § 14 odst. 1 oceňovací vyhlášky (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/14, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019 nebo ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020). Nejvyšší soud ve své judikaturní praxi uvažuje také flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4148/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2134/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soud ze dne 5. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2260/2020).11. Lze tedy uzavřít, že postup žalované je možno hodnotit jako liknavý až svévolný, když s ohledem na nesprávné ocenění restitučního nároku neumožnila jeho uspokojení zákonem předvídanou cestou, tj. účastí ve veřejných nabídkách dle § 11a zákona o půdě, tudíž žalobkyně byla oprávněna domáhat se uspokojení svého restitučního nároku žalobou na vydání konkrétních náhradních pozemků. V tomto směru lze odkázat na ustálenou judikaturu, dle které jako přinejmenším jako liknavý (ba až svévolný) lze kvalifikovat i takový postup žalované (a jejího právního předchůdce Pozemkového fondu ČR), jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem (tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků), nesprávným ohodnocením nároku (tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3546/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1189/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1666/2020, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2786/2020).12. Ohledně ceny náhradních pozemků nebyly mezi účastníky žádné rozpory, přičemž ohledně pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1, Anonymizováno, v k. ú. a obci , adresa,  se při jednání dne 26. 6. 2025 obě strany shodly na ceně 59 340 Kč oproti soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedené ceny 59 343 Kč, tudíž odvolací soud dospěl k závěru, že celková hodnota vydávaných pozemků uvedených v napadeném rozhodnutí činí 453 653,74 Kč.13. Žalovaná, a v rámci odvolacího řízení se k jejímu stanovisku připojil i vedlejší účastník, však nesouhlasí s vydáním náhradního pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno,  v k. ú. , adresa, , a byť soud prvního stupně neshledal žádné zákonné výluky uvedené v § 11 odst. 1 zákona o půdě a v § 6 zákona č. 503/2012 Sb., při místním šetření shledal tento pozemek nevyužitelným k zemědělským účelům. V případě tohoto pozemku tak odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně shledal jeho nevhodnost k vydání za účelem částečného uspokojení restitučního nároku dle zákona o půdě, když kromě jeho nevhodnosti k zemědělskému užívání přihlédl i k specifickému charakteru pozemku, který jednou svojí stranou tvoří státní hranici se Spolkovou republikou Německo a byť se nejedná o žádnou ze zákonných výluk, má za to, že tento pozemek není vhodný jako náhradní pozemek, když ze strategických důvodů by měl zůstat ve vlastnictví státu. Tím, že uvedený pozemek odvolací soud žalobkyni k uspokojení jejího nároku nevydal, celková hodnota ostatních náhradních pozemků činí částku 445 890,74 Kč.14. Jak vyplývá ze shodných tvrzení účastníků, restituční nárok žalobkyně byl zatím uspokojen v celkové výši 4 508 582,50 Kč, když v rozsahu 13 436,72 Kč byl uspokojen v rámci veřejných nabídek a ve zbývajícím rozsahu byl uspokojen rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích, č. j. 20 C 352/2021-1387, rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 11. 2020, č.j. 20 C 99/2020-874, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, č. j. 27 Co 27/2021-1093, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11.4.2023, č. j. 28 Cdo 709/2023-1814, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 3. 11. 2020, č. j. 18 C 13/2020-476, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2021, č. j. 21 Co 39/2021-683, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19.10.2021, č. j. 28 Cdo 2505/2021-801, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 1. 2. 2021, č. j. 20 C 27/2020-317, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2021, č. j. 19 Co 97/2021-376, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2021, č. j. 28 Cdo 2957/2021-422, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 16. 12. 2021, č. j. 8 C 46/2020-794, rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 11. 2021, č. j. 20 C 72/2020-995, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 84 Co 72/2022-1056, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2022, č. j. 28 Cdo 2984/2022-1087, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. 11. 2021, č. j. 20 C 72/2020-995, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 6. 2022, č. j. 84 Co 72/2022-1056, rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 2022, č. j. 24 C 46/2020-1164, částečně potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 10. 2022, č. j. 69 Co 176/2022-1382, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2023, č.j. 28 Cdo 454/2023-1431, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5. 4. 2022, č. j. 20 C 99/2020-1653, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022, č. j. 27 Co 260/2022-1796, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2023, č.j. 28 Cdo 1494/2023-1838, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 14. 10. 2022, č. j. 18 C 13/2020-1575, částečně potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2023, č. j. 21 Co 25/2023-1650, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2023, č. j. 28 Cdo 2457/2023-1740, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 3. 11. 2022, č. j. 20 C 27/2020-672, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2023, č.j. 21 Co 54/2023-745, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2024, č. j. 28 Cdo 3671/2023-798, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 17.2.2023, č. j. 20 C 352/2021-1021, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 10. 2023, č. j. 14 Co 94/2023-1120, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2024, č. j. 28 Cdo 404/2024-1183, rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 11. 4. 2023, č. j. 9 C 82/2020-953, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2023, č. j. 71 Co 222/2023-1021, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, č. j. 28 Cdo 223/2024-1124, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 7. 6. 2023, č. j. 6 C 96/2020-922, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 12. 2023, č. j. 18 Co 223/2023-998, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2024, č. j. 28 Cdo 914/2024-1078, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 2. 2023, č. j. 7 C 62/2020-1344, částečně potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 3. 12. 2024, č. j. 21 Co 75/2023-1764, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2025, č. j. 28 Cdo 756/2025-1805, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 11. 2024, č. j. 9 C 82/2020-1209, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2025, č. j. 71 Co 38/2025-1287, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2025, č. j. 71 Co 38/2025-1291, rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 18. 7. 2024, č. j. 20 C 27/2020-851, potvrzeným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 6. 8. 2025, č. j. 21 Co 242/2024-913, ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2026, č. j. 28 Cdo 3165/2025-938, jímž bylo dovolání žalované odmítnuto, a konečně zatím nepravomocným rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 16. 1.2026, č. j. 20 C 352/2021-1387, u něhož se čeká na vyznačení právní moci.15. Za situace, kdy restituční nárok žalobkyně činí částku 5 158 942 Kč, dosud se žalobkyně domohla uspokojení svého restitučního nároku v rozsahu 4 200 054,50 Kč a celková hodnota pozemků vydávaných v řízení v projednávané věci činí 445 890,74 Kč, hodnota náhradních pozemků stále nepřevyšuje hodnotu nevypořádaného restitučního nároku žalobkyně.16. S ohledem na výše uvedené odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil, vyjma převodu pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno,  v k. ú. , adresa, , obec , jméno FO,  a v tomto rozsahu napadený rozsudek dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že v této části žalobu zamítl.17. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. a žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, přičemž při stanovení výše odměny zástupkyně žalobkyně odvolací soud vycházel jako z tarifní hodnoty z částky 445 890,74 Kč, tj. hodnoty vydaných pozemků, kdy mimosmluvní odměna v plné výši za 1 úkon právní služby činí dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) částku 10 020 Kč.18. Odvolací soud se pouze neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že náklady za níže uvedená písemná vyjádření žalobkyně učiněná její zástupkyní ve věci by byly účelně vynaloženými náklady, případně že by za ně náležela odměna v plné výši. Jedná se o písemné vyjádření ze dne 24. 9. 2021 (návrh na změnu – rozšíření žaloby), když v tomto vyjádření žalobkyně nepřináší žádná nová rozhodující tvrzení a požaduje jen rozšíření žaloby o blíže specifikované pozemky, takže za tento úkon byla přiznána poloviční odměna. V případě vyjádření ze dne 20. 6. 2022 se jedná v podstatě jen o předložení důkazů (znaleckého posudku, který je současně s tímto vyjádřením podáván), proto za toto vyjádření nebyla odměna přiznána. Vyjádření ze dne 2. 8. 2023 je pouhým sdělením žalobkyně soudu, že bude přítomna u místního šetření, stejně tak jako nelze za vyjádření ve věci považovat žádost ze dne 9. 8. 2023, kdy žalobkyně žádala, aby na místním šetření byly řešeny jiné pozemky, než pro které bylo místní šetření nařízeno. V případě vyjádření ze dne 5. 12. 2023 a ze dne 18. 12. 2023 nebyla přiznána odměna za 2 úkony, ale pouze jeden úkon právní pomoci, když v samotném vyjádření ze dne 18. 12. 2023 je uváděno, že se jedná o doplnění předchozího vyjádření, takže mohlo být učiněno jedním podáním. Za sdělení žalobkyně o stavu paralelních řízení doložením dalších důkazů a částečné zpětvzetí ze dne 8. 11. 2024 byla žalobkyni přiznána odměna pouze v rozsahu poloviny, neboť v tomto sdělení opakuje stejnou argumentaci a rekapituluje řízení paralelní a poloviční odměna je přiznávána především za úkon v tomto podání obsažený, tj. částečné zpětvzetí žaloby. Vyjádření ze dne 10. 12. 2024 je opět jen rekapitulací dosavadního řízení a rekapitulací řízení paralelně probíhajících a předložením dalších důkazů, stejně tak vyjádření z 18. 6. 2025 opět rekapituluje paralelní řízení, ve věci samé se pak vyjadřuje zejména k tomu, že souhlasí s žalovanou ohledně převoditelnosti blíže specifikovaných pozemků, takže za tyto úkony dle odvolacího soudu odměna nenáleží. Odměna ve výši poloviny byla přiznána též za odvolání proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 9. 1. 2025, č. j. 7 C 67/2020-1731, když se nejednalo o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé.19. V případě shora uvedených úkonů tedy odvolací soud nepovažuje celkem 6 vyjádření či sdělení za účelné úkony, za něž by měla náležet odměna a v případě 3 podání – rozšíření žaloby, částečného zpětvzetí a odvolání proti procesnímu rozhodnutí odvolací soud považuje za přiměřené náklady odměnu v poloviční výši.20. Žalobkyni tak za řízení před soudem prvního stupně náleží mimosmluvní odměna v plné výši za 20 úkonu právní služby (za převzetí a přípravu právního zastoupení, předžalobní výzvu, podání žaloby, 7 x účast při jednání soudu včetně účasti na místním šetřením, sepis 10 vyjádření) po 10 020 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) a odměna v poloviční výši za 3 výše uvedené úkony právní služby, dále 21 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024, a 2 paušální náhrady po 450 Kč dle téhož ustanovení, ale ve znění účinném od 1. 1. 2025.21. Dle § 14 odst. 3 citované vyhlášky náleží žalobkyni náhrada za promeškaný čas, a to v případné jednání u soudu prvního stupně dne 7. 4. 2022, 13. 4. 2023, účasti na místním šetření dne 24. 8. 2023 na místním šetření v , Anonymizováno,  a na , Anonymizováno,  vždy 6 půlhodin po 100 Kč, tj. 4 x půlhodina po 100 Kč, za místní šetření v k. ú. , adresa,  dne 1. 11. 2024 8 půlhodin po 100 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a za účast při ústním jednání dne 26. 6. 2025, tj. za 6 půlhodin po 150 Kč dle advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, tj. celkem 4 100 Kč.22. Dále žalobkyni náleží cestovné za účast při ústním jednání dne 7. 4. 2022 ve výši 1 017 Kč, za účast při jednání dne 13. 4. 2023 ve výši 1 078 Kč, za místní šetření dne 17. 8. 2023 v , adresa,  ve výši 1 816 Kč, za místní šetření dne 24. 8. 2023 v , Anonymizováno,  a na , Anonymizováno,  ve výši 654 Kč + 1 344 Kč, za místní šetření dne 1. 11. 2024 v k. ú. , adresa,  ve výši 2 240 Kč a za účast při jednání soudu prvního stupně dne 26. 6. 2025 ve výši 1 208 Kč. Cestovné tedy činí celkem 9 357 Kč.23. Žalobkyni tedy za řízení před soudem prvního stupně náleží odměna 215 430 Kč, paušální náhrada výdajů ve výši 7 200 Kč, náhrada za ztrátu času ve výši 4 100 Kč, cestovné ve výši 9 357 Kč, celkem 236 087 Kč a dále náklady tvoří i částka 49 578,27 Kč, odpovídající 21% sazbě DPH, celkem tak náklady za řízení před soudem prvního stupně činí 285 665,27 Kč.24. Náklady za řízení u odvolacího soudu pak byly přiznány za 2 úkony právní pomoci po 10 020 Kč (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání dne 24. 6. 2026), dvakrát náhrada hotových výdajů po 450 Kč, náhrada za promeškaný čas cestou k jednání a cestovné na trase , adresa,  a zpět ve výši 1 145 Kč, celkem 22 685 Kč a dále DPH ve výši 4 763,85 Kč, celkem tedy 27 448,85 Kč. K tomu odvolací soud ještě uvádí, že žalobkyni nepřiznal náklady za sepis podání žalobkyně odvolacímu soudu ze dne 17. 4. 2026, když tento úkon soud od žalobkyně nežádal, a především podání ohledně výše dosavadního uspokojení nároku žalobkyně obsahuje informace již opakovaně sdělené a nová, aktuální sdělení postačovalo uvést při odvolacím jednání.25. Náklady za řízení před soudy obou stupňů tedy činí 313 114,12 Kč.26. V případě vedlejšího účastníka lze uzavřít, že byl v odvolacím řízení úspěšný, když požadovaný náhradní pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno,  v k. ú. , adresa, , obec , jméno FO, , žalobkyni vydán nebyl, avšak za situace, kdy se vedlejší účastník práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal, nebyla mu tato náhrada přiznána.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":{"tableId":2,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPL:2026:61.Co.288.2025.1","publishedAt":"2026-10-13","decisionAt":"2026-04-22","caseNumber":{"senate":61,"registry":"Co","index":288,"year":2025,"pageNumber":1904},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jiří","lastName":"Levý","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSPL","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o nahrazení projevu vůle","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":7,"registry":"C","index":67,"year":2020,"pageNumber":1816},"affectedDate":"2025-07-04","courtCode":"OSKT","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"11","lexNumber":229,"lexYear":1991,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAKLADY_RIZENI","LHUTY","ADVOKATNI_TARIF","NAHRADNI_POZEMEK","NAHRADA_NAKLADU","VEDLEJSI_UCASTNIK","DOVOLANI","EXCES","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}