{"uuid":"bd4a1363-796b-4734-97a2-4a6e118b0a20","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Dany Slavíkové a soudkyň Mgr. Blanky Vernerové a Mgr. Olgy Lenochové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soud pro Prahu 10 ze dne 27. října 2025, č. j. 21 C 20230/2025-119","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 48 508,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 48 508,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči zletilému žalovanému ode dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a odpovídající změny dřívějších rozhodnutí o výživném (výrok I) a současně uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 55 127,60 Kč k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby soud zrušil jeho vyživovací povinnost k žalovanému s tvrzením, že žalovaný i po dosažení zletilosti s žalobcem dlouhodobě nekomunikuje, nevyhledává osobní kontakt, neinformuje jej o svém studiu a bezdůvodně jej tak vyloučil ze svého života, což žalobce považuje za jednání v rozporu s dobrými mravy, a proto dovozuje, že za dané situace by soud měl rozhodnout o zrušení jeho vyživovací povinnosti k žalovanému. Dále žalobce argumentoval i tím v červnu roku 2024 žalovaný ukončil své středoškolské vzdělání, a proto pozastavil výplatu výživného, neboť má za to, že žalobce je již schopen se sám živit, když žalovaný sám se placení výživného po žalobci nedomáhá. Žalobce nicméně zdůrazňoval, že ohledně hrazení výživného je naopak neustále konfrontován matkou žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Poukazoval na to, že nadále studuje vysokou školu a není tedy doposud schopen se sám živit. Současně uváděl, že příčina narušených rodinných vztahů spočívá v dřívějším jednání žalobce a že samotné neudržování kontaktu zletilého dítěte s rodičem rozpor s dobrými mravy nezakládá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, zejména listinnými důkazy (některá meritorní soudní rozhodnutí v minulosti vydaná v rámci opatrovnického řízení, potvrzení o studiu, e-maily zasílané žalobcem žalovanému, e-maily zasílané matkou žalovaného žalobci, výpisy z účtů), popsal zjištěný skutkový stav věci v bodech 4 až 13 odůvodnění svého rozsudku. Na základě takto provedeného dokazování vzal za prokázané, že žalobci, který je otcem žalovaného, byla v minulosti rozsudkem Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ve spojení s rozsudkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č.j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", uložena povinnost platit výživné na tehdy nezletilého žalovaného ve výši 11 000 Kč měsíčně, a to od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Při stanovení výše výživného žalobci bylo vycházeno z pětadvacetinásobku životního minima. Žalobce hradil žalovanému na výživném v období od dubna 2023 do června 2024 částku 12 000 Kč měsíčně, kterou přestal následně platit. Současně žalobce v minulosti zasílal žalovanému peněžní prostředky na stavebního spoření, na němž byla ke dni ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" naspořena ve prospěch žalovaného částka 104 192,24 Kč. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že po ukončení střední školy nastoupil žalovaný ke studiu na vysoké škole, což bylo žalobci oznámeno matkou žalovaného v průběhu července 2024 a následně bylo žalobci matkou žalovaného sděleno i číslo účtu žalovaného, na které má být výživné hrazeno. Ve studiu na vysoké škole pokračoval žalovaný i v době rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž za této situace bylo dovozeno, že žalovaný se není schopen doposud sám živit. Dále soud prvního stupně uzavřel, že z provedeného dokazování vyplývá, že vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě konfliktní, přičemž žalovaný s žalobcem dlouhodobě neudržuje jakýkoli kontakt (již i v době své nezletilosti), odmítá s ním komunikovat, avšak nedopouští se vůči žalobci aktivního zavrženíhodného jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 910 odst. 1, § 911, § 915 odst. 1, § 923 odst. 1 a § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“ a dospěl k závěru, že na straně žalovaného nedošlo ke změně poměrů spočívající v nabytí schopnosti žalovaného samostatně se živit a že pasivita žalovaného v podobě neudržování osobních vztahů se žalobcem nepředstavuje jednání v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně zdůraznil, že aplikace korektivu dobrých mravů přichází v úvahu pouze výjimečně a za existence zvlášť intenzivního zavrženíhodného chování, přičemž v tomto směru odkázal zejména na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (např. sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"), a uzavřel, že v projednávané věci není důvodné tento korektiv využít a zrušit vyživovací povinnost žalobce k žalovanému. Současně poukázal i na to, že k rodinnému soužití nelze zletilého potomka nutit a že vyživovací povinnost nelze podmiňovat kvalitou osobních vztahů. Závěrem svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval i to, že je zřejmé, že změna poměrů nenastala ani ve vztahu k úvaze o možném snížení výživného (změnu poměrů na své straně, která by eventuálně svědčila pro snížení výživného, žalobce v řízení vůbec netvrdil - poznámka odvolacího soudu), avšak že s ohledem na dobu, kdy bylo výživné žalobci stanoveno, by byly eventuálně podmínky spíše pro zvýšení výživného, neboť obecně je dán předpoklad navyšování oprávněných nákladů studenta vysoké školy a současně nelze odhlédnout od toho, že reálná hodnota částky stanovené jako výživné naopak klesá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce 55 127,60 Kč splatná k rukám jeho právního zástupce. Lhůta k plnění byla stanovena s odkazem na ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž vytýká zejména nesprávné právní posouzení věci, neúplné zjištění skutkového stavu a nepřezkoumatelnost hodnotících úvah. Žalobce namítá, že prvostupňový soud vybočil z vymezení předmětu řízení, když se zaměřil na otázku styku a obnovy vztahů mezi účastníky, ačkoliv žaloba směřovala k posouzení, zda je poskytování výživného rodičem zletilému dítěti, které z vlastního rozhodnutí dlouhodobě zpřetrhalo veškeré osobní vazby s povinným rodičem, ignoruje jej a neprojevuje mu základní úctu, v souladu s dobrými mravy. Podle žalobce se soud prvního stupně nezabýval důvodností a legitimností postoje žalovaného, nepřezkoumal příčiny jeho odmítání kontaktu, ani intenzitu zásahu do práva žalobce na rodinný život, a proto nemohl řádně posoudit aplikaci § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Současně žalobce soudu prvního stupně vytýká, že nesprávně poměřoval hodnoty, které v projednávané věci nejsou v kolizi, když stavěl do protikladu právo žalovaného na výživné a právo žalobce na styk, ačkoliv žalobce žádné právo na styk neuplatňoval. Žalobce dále namítá, že soud prvního stupně redukoval posuzování rodinných vztahů výlučně na ekonomickou funkci rodiny a pominul její emocionální, sociální a vztahový rozměr a že bez potřebných skutkových zjištění odmítl možnost snížení výživného, aniž by k tomuto závěru provedl dokazování nebo jej náležitě odůvodnil. Za další vadu považuje neprovedení navržených důkazů, zejména výslechu žalovaného a některých listin z opatrovnického řízení, které mohly přispět k objasnění míry narušení rodinných vztahů a odůvodněnosti postoje žalovaného. Ze všech shora uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný. Podle žalovaného soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, skutkový stav zjistil úplně a správně a jeho závěry odpovídají obsahu provedených důkazů, včetně listinných důkazů z dřívějších opatrovnických řízení. Žalovaný dále zdůraznil, že skutkový závěr soudu prvního stupně o povaze vztahů mezi účastníky je přiléhavý, přičemž poukázal na to, že to nebyl žalovaný, kdo zpřetrhal rodinné vazby, nýbrž žalobce, který rodinu opustil v době nezletilosti žalovaného, a že odmítání kontaktu ze strany žalovaného proto nelze hodnotit jako svévolné jednání ani jako chování odporující dobrým mravům. Podle žalovaného soud prvního stupně správně vyšel z ustálené judikatury, podle níž vyživovací povinnost nelze podmiňovat zájmem oprávněného o povinnou osobu ani kvalitou jejich osobních vztahů, a správně dospěl k závěru, že samotná neochota zletilého dítěte udržovat kontakt s rodičem není důvodem k zániku vyživovací povinnosti pro rozpor s dobrými mravy. Dále žalovaný uvedl, že žalobce v řízení neprokázal žádnou relevantní změnu poměrů, která by mohla odůvodňovat zrušení vyživovací povinnosti podle § 923o. z., když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný nadále řádně studuje a není schopen se sám živit. Namítané alternativní řešení ve formě snížení výživného považuje žalovaný za procesně i věcně nepodložené, neboť žalobce v řízení netvrdil ani nedokládal konkrétní skutečnosti svědčící o změně poměrů na své straně či na straně žalovaného, přičemž závěry soudu prvního stupně k této otázce byly učiněny pouze obiter dictum. Žalovaný se v rámci podaného vyjádření rovněž vymezil proti námitkám žalobce týkajícím se údajné emocionální, citové a sociální újmy. Zdůraznil, že tato tvrzení žalobce nebyla předmětem nalézacího řízení v podobě konkrétních skutkových tvrzení ani nebyla provázena návrhy odpovídajících důkazů, a proto k nim soud prvního stupně nemohl přihlížet. Za neopodstatněné považuje žalovaný rovněž námitky žalobce ohledně znaleckých posudků, když poukázal na účelové a neúplné citace jejich závěrů v podaném odvolání. Argumentaci žalobce pojmem „syndrom zavrženého rodiče“ žalovaný označil za odborně nepřiléhavou a právně irelevantní, zejména s ohledem na zletilost žalovaného a současný stav odborného poznání. Žalovaný s ohledem na ve vyjádření k odvolání shrnutou argumentaci navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné a přípustné odvolání také žalovaný, a to výroku II, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalovaný vyjadřuje nesouhlas s tím, že mu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za dva úkony právní služby, konkrétně za nahlížení do soudního spisu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a za přípravu advokáta na soudní jednání konané dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to ačkoli žalovaný náklady řízení uplatnil v celkové výši 82 691,40 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně. Žalovaný namítá, že prvostupňový soud nesprávně posoudil účelnost obou úkonů, když nahlížení do spisu podřadil pod převzetí a přípravu zastoupení, přestože nahlížení bylo v dané věci nezbytné za účelem seznámení se s přílohami žaloby a k vypracování kvalifikovaného vyjádření a dále že pochybil i v případě nepřiznání náhrady za přípravu na soudní jednání, neboť tato příprava zahrnovala studium rozsáhlého opatrovnického spisu, posouzení změny poměrů od poslední úpravy výživného a úvahy o případném zvýšení výživného, přičemž její účelnost se projevila i při samotném jednání, kdy byly z opatrovnického spisu prováděny důkazy. Z výše uvedených důvodů tedy žalovaný navrhoval, aby odvolací soud napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil a přiznal mu náhradu nákladů řízení v plném jím uplatněném rozsahu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po částečném doplnění dokazování podle ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani žalovaného není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Odvolací soud doplnil dokazování v následujícím rozsahu:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Potvrzením o studiu vydaným ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve spojení s úředním výpisem ze studia žalovaného na výše uvedené vysoké škole ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" vzal soud za prokázané, že žalovaný je v akademickém roku 2025/2026 studentem prvního ročníku prezenčního bakalářského studia na výše uvedené vysoké škole a že si v průběhu prvního semestru studia plní své studijní povinnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"E-mailem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" adresovaným žalovaným jeho právnímu zástupci pak bylo prokázáno, že žalovaný nesouhlasí se svým výslechem a že má zájem na tom, aby žalobce doplatil dlužnou částku výživného na jeho účet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Usnesením Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j.","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" vzal soud za prokázané, že žalobce v rámci opatrovnického řízení vedeného ve vztahu k nezletilé dceři žalobce (sestře žalovaného) zahájil řízení o snížení výživného, které odůvodňoval tím, že nezletilá se k němu chová v rozporu s dobrými mravy, když se s ním nestýká a její styk s žalobcem není vzhledem k jejímu výslovnému přání upraven. Dále bylo tímto rozhodnutím prokázáno, že řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí návrhu, a to za situace, kdy žalobce vzal svůj návrh zpět s odůvodněním, že mu nebyla umožněna účast při výslechu nezletilé v rámci opatrovnického řízení, z čehož dovozoval, že bez řádného výslechu není možné ve věci objektivně rozhodnout.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Usnesením Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" bylo prokázáno, že tímto rozhodnutím byla trestní věc žalobce, jemuž bylo kladeno za vinu, že dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" způsobil nezletilé dceři (sestře žalovaného) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"podezřelý výraz","anonStyle":"ANON"},{"text":", postoupena ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":", když bylo uzavřeno, že skutek není trestním činem, avšak jedná se o skutek, který by mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud předně uvádí, že neshledává důvodnou námitku žalobce spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Soud prvního stupně měl v zásadě pro své rozhodnutí o návrhu žalobce na zrušení jeho vyživovací povinnosti ve vztahu k žalovanému dostatek relevantních důkazů, z nichž čerpal správná skutková zjištění, a proto nalézací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, to vše za situace, kdy doplnění dokazování před odvolacím soudem se primárně vztahovalo zejména k prověření toho, zda v době rozhodování odvolacího soudu je nadále možno na žalovaného pohlížet jako na zletilé dítě, které se však doposud připravuje na své budoucí povolání a není schopno se samostatně živit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Na základě takto doplněného dokazování tedy odvolací soud konstatuje, že v řízení bylo postaveno najisto, že žalovaný doposud naplňuje podmínky ustanovení § 211 o. z. ve spojení s ustanovením § 210 o. z., tedy je dítětem žalobce, které se v rámci prezenčního studia na vysoké škole nadále připravuje na své budoucí povolání a není tedy doposud schopno se samostatně živit. Na základě výše uvedeného je tedy možno uzavřít, že v tomto směru nenastala žádná změna poměrů, která by odůvodňovala vyhovění žalobě, jíž je žádáno o zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Ve vztahu k tvrzení žalobce o tom, že žalovaný fakticky ani neprojevuje o hrazení výživného ze strany žalobce zájem, když, Jak vyplývá z dokazování provedeného před soudem prvního stupně, oznámení o pokračování žalovaného ve studiu zaslala žalobci matka žalovaného, která též po žalobci požadovala pokračování v placení výživného, odvolací soud uvádí, že s ohledem na to, že v e-mailovém podání zaslaném matkou žalovaného je uveden účet žalovaného, nikoli účet jeho matky, je zřejmé, že v tomto směru matka žalovaného komunikovala s žalobcem na základě zmocnění žalovaným. Skutečnost, že žalovaný má zájem na tom, aby žalobce nadále plnil sovou zákonnou vyživovací povinnost ostatně vyplývá i z přípisu žalovaného jeho právnímu zástupci z března 2026.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Odvolací soud se dále neztotožňuje ani s námitkou žalobce, že soud prvního stupně se v rámci posouzení věci zaměřil pouze na otázku styku a obnovy vztahů mezi účastníky a řádně se nevypořádal s tím, že žalobcem podaná žaloba směřovala k zhodnocení toho, zda je či není poskytování výživného rodičem zletilému dítěti, které z vlastního rozhodnutí dlouhodobě zpřetrhalo veškeré osobní vazby s povinným rodičem, ignoruje jej a neprojevuje mu základní úctu, výkonem práva žalovaného v rozporu s dobrými mravy a zda by právě z tohoto důvodu nemělo být přistoupeno ke zrušení vyživovací povinnosti. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že byť se soud prvního stupně částečně v rámci svého rozhodnutí zaměřil na hodnocení toho, že zájem žalobce, aby s ním žalovaný udržoval kontakt (z obsahového znění žaloby vyplývá, že je to právě jedna z výtek žalobce vůči žalovanému), nemůže převážit nad zájmem žalovaného na plnění vyživovací povinnosti žalobce vůči jeho osobě, současně však s odkazem na celou řadu jím citované judikatury uzavřel, že nelze dovodit, že jednání žalovaného vůči žalobci spočívající v nevyhledání jakéhokoli kontaktu s ním by bylo možno považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy, který by měl mít odraz ve zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uvádí, že z provedeného dokazování vyplývá, že problematické vztahy mezi žalovaným a žalobcem mají svůj zcela zřejmý původ a dále so odvíjí od období, kdy se v rámci opatrovnického řízení řešila úprava poměrů tehdy nezletilého žalovaného a jeho mladších sourozenců, přičemž již v té době byly vzájemné vztahy významně narušeny, v důsledku čehož tedy žalovaný není s žalobcem v kontaktu ani v současné době. Ostatně lze konstatovat, že narušení celkových rodinných vztahů vyplývá i z důkazů provedených před odvolacím soudem (viz bod 12 odst. 4 a 5 odůvodnění tohoto rozsudku). V této souvislosti je však třeba poukázat na to, že v daném případě není v konečném důsledku podstatné, zda postoje žalovaného k žalobci jsou z jeho strany ovlivněny subjektivním náhledem žalovaného na události z doby jeho nezletilosti, na které má žalobce zřejmě náhled odlišný. Podstatným je soudem učiněný závěr, že vztahy mezi účastníky jsou natolik významně narušeny, že žalovaný se s žalobcem jakkoli nekontaktuje a nejeví o navázání vztahů jakýkoli zájem. Za této situace tedy nebylo pro rozhodnutí věci nezbytné, aby byl proveden důkaz účastnickou výpovědí žalovaného, jak navrhoval žalobce, neboť narušení vztahů bylo v řízení prokázáno jinými důkazy a ve svém důsledku nebylo ani účastníky sporováno. Navíc je třeba připomenout, že ve sporném řízení je účastnický výslech připuštěn pouze v případě, že nelze tvrzenou skutečnost prokázat jinými důkazy, což není případ projednávané věci a účastník řízení nemůže být ani ke své výpovědi nucen (žalovaný v rámci odvolacího řízení výslovně sdělil, že se svým účastnickým výslechem nesouhlasí).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Dále odvolací soud uvádí, že podstatnou skutečností, která má zásadní význam pro úvahu, zda placení výživného žalobcem žalovanému není v rozporu s dobrými mravy, respektive, zda výklad a použití příslušných zákonných ustanovení o vyživovací povinnosti ve vztahu mezi žalovaným a žalobcem není v rozporu s dobrými mravy, je to, zda lze jednání žalovaného, který se s žalobcem dlouhodobě nestýká, nereaguje na jeho e- maily a nejeví o něj zájem, je možno považovat za takové jednání, v důsledku kterého by pro rozpor s dobrými mravy mělo být rozhodnuto o tom, že žalobce nadále nemá povinnost hradit na žalovaného výživné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Jak vyplývá z odborné literatury i judikatury vyšších soudů, a jak již správně uvedl i soud prvního stupně, nepřiznání výživného zletilému dítěti, které není samo schopno se živit, může dojít v případě, že se toto dítě chová k výživou povinnému rodiči natolik negativním způsobem, že toto chování co do rozsahu a intenzity je natolik zásadní, že jde o zjevnou neúctu k výživou povinnému rodiči, která je ve společnosti naprosto netolerovatelná. Jde např. o situaci, kdy je dítě k rodiči opakovaně a zcela běžně vulgární, fyzicky jej napadá, dopustilo se vůči němu úmyslného trestného činu apod.“ (viz SVOBODA, K. Rodičovství, osvojení a výživné dětí po rekodifikaci soukromého práva).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Ve vztahu k shora uvedeným předpokladům, na základě nichž by eventuálně mohlo být dovozováno, že jsou dány podmínky pro nepřiznání výživného, odvolací soud uvádí, že v řízení nebylo žalobcem ani tvrzeno, ani prokazováno, že by byl žalovaný vůči žalobci vulgární, napadal jej či se k němu choval jiným negativním způsobem, který by sou intenzitou byl srovnatelný s výše uvedeným jednáním. Proto dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že za dané situace nelze uzavřít, že by z důvodu korektivu dobrých mravů mělo být přistoupeno ke zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému, když je třeba připomenout že takovéto rozhodnutí by muselo být odůvodněno skutečně mimořádnými okolnostmi, které však projednávané věci rozhodně nenastaly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Ve vztahu k námitce žalobce, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval možností snížení výživného, odvolací soud uvádí, že je pravdou, že sám soud prvního stupně v tomto směru odkazoval na rozhodnutí ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v němž bylo dovozeno, že domáhá-li se žalobce zrušení vyživovací povinnosti, může soud rozhodnout i o jejím snížení a ve zbytku žalobu zamítnout. Současně je však třeba uvést, že výše uvedené rozhodnutí řešilo skutkově a procesně odlišnou situaci, kdy žalobce ve výše uvedeném řízení se sice také domáhal zrušení vyživovací povinnosti, avšak současně v řízení před soudem prvního stupně namítal i svou vlastní nepříznivou finanční situaci. K tomu však v této projednávané věci nedošlo, když žalobce v řízení netvrdil, že by na jeho straně došlo k takové změně poměrů, která by případně odůvodňovala snížení výživného. Proto soud prvního stupně s ohledem na tyto konkrétní okolnosti případu nepochybil, pokud se za této situace možností snížení výživného nezabýval. Pokud pak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí prezentoval své úvahy o tom, že by případně mohly být zvažovány podmínky pro zvýšení výživného, je třeba poznamenat, že tyto úvahy nalézacího soud je třeba skutečně hodnotit jako úvahy učiněné nadbytečně, nad rámec předmětu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Pokud dále žalobce až v rámci odvolacího řízení začal argumentovat emocionální, citovou a sociální újmou a poukazoval na závěry znaleckých posudků z opatrovnického řízení a citacemi z nich předstíral, že v rámci opatrovnického řízení docházelo k ovlivňování dětí v době jejich nezletilosti matkou, odvolací soud ve shodě s žalovaným poukazuje na to, že tvrzení o výše uvedených újmách žalobce nebyla předmětem nalézacího řízení v podobě konkrétních skutkových tvrzení, ani nebyla provázena návrhy odpovídajících důkazů, a proto k nim v rámci odvolacího řízení není důvodu se jakkoli vyjadřovat, a to i s ohledem na poučení soudem prvního stupně dle § 118a o. s. ř. a § 119a o. s. ř. ke konci prvního jednání před nalézacím soudem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Závěrem tedy odvolací soud uvádí, že stěžejním pro rozhodnutí v této právní věci bylo to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který je synem žalobce, je nadále osobou, která se formou prezenčního studia připravuje na své budoucí povolán, plní si své studijní povinnosti a není tedy doposud schopna se samostatně živit, a současně bylo vyhodnoceno, že jednání žalovaného vůči žalobci spočívající v tom, že žalovaný se žádným způsobem s žalobcem dlouhodobě nekontaktuje a nemá o takový kontakt ani zájem nelze kvalifikovat jako jednání, které by dosahovalo takové závažnosti a intenzity, jak je uvedeno v bodu 20 odůvodnění tohoto rozsudku, aby bylo možno uzavřít, že požadavek na plnění zákonné vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému je v rozporu s dobrými mravy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Ve vztahu k odvolání žalovaného do nákladů řízení odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně při svém rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky správně vyšel z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu, v němž shledal jednotlivé uplatněné úkony právní služby účelnými ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Pokud jde o nahlížení do soudního spisu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", soud prvního stupně nepochybil, jestliže tento úkon nepovažoval za samostatný úkon právní služby a vyhodnotil jej jako součást úkonu převzetí a přípravy zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. V projednávané věci nebyly dány takové zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od ustálené judikatury, podle níž nahlížení do spisu zpravidla nepředstavuje samostatný nákladový úkon, pokud neslouží k řešení nové či mimořádně složité procesní situace. Skutečnost, že advokát po nahlédnutí do spisu vypracoval vyjádření k žalobě, sama o sobě nezakládá závěr o nutnosti přiznat náhradu za tento úkon samostatně. Obdobně soud prvního stupně nepochybil ani v případě, pokud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů za přípravu na soudní jednání konané dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Odvolací soud sdílí závěr, že v projednávané věci nešlo o úkon výjimečný či svou povahou vybočující z rozsahu běžné přípravy, která je již zahrnuta v jiných úkonech právní služby, zejména v účasti na jednání podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu (v podrobnostech viz bod 38 a 39 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Za tohoto stavu odvolací soud uzavírá, že o náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto správně a v souladu se zákonem, a proto odvolání žalovaného bylo shledáno nedůvodným, včetně jeho požadavku na přiznání zákonných úroků z prodlení z přiznané náhrady nákladů řízení, když v době rozhodování soudu doposud neuplynula lhůta k plnění a žalobce se tedy ještě ani nemohl dostat do prodlení s jejich úhradou","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26 O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhrada nákladů odvolacího řízení byla přiznána v plném rozsahu v řízení zcela úspěšnému žalovanému, a to v částce 48 508,90 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („AT”) vycházejíc z tarifní hodnoty ve výši 660 000 Kč /určené dle § 8 odst. 2 AT (soudem stanovené výživné 11 000 Kč × 12 měsíců × 5 let)- viz Nález ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Orgán veřejné moci","anonStyle":"ANON"},{"text":" sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":"/s tím, že tedy mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby je představována částkou ve výši 10 940 Kč, přičemž v rámci odvolacího řízení byly učiněny tyto úkony právní služby: podání odvolání do nákladů řízení /úkon právní služby v rozsahu jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. c) AT/, vyjádření k odvolání podanému žalobcem /§ 11 odst. 1 písm. d)AT/, písemné podání na výzvu soudu /(§ 11 odst. 1 písm. d)AT/ a účast na jednání soudu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" /§ 11 odst. 1 písm. g)AT /. Součástí přiznané náhrady nákladů řízení jsou i čtyři paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalovaného po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 090 Kč, tedy ve výši 8 418,90 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř. a místo k plnění bylo určeno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči zletilému žalovanému ode dne , datum,  a odpovídající změny dřívějších rozhodnutí o výživném (výrok I) a současně uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 55 127,60 Kč k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal, aby soud zrušil jeho vyživovací povinnost k žalovanému s tvrzením, že žalovaný i po dosažení zletilosti s žalobcem dlouhodobě nekomunikuje, nevyhledává osobní kontakt, neinformuje jej o svém studiu a bezdůvodně jej tak vyloučil ze svého života, což žalobce považuje za jednání v rozporu s dobrými mravy, a proto dovozuje, že za dané situace by soud měl rozhodnout o zrušení jeho vyživovací povinnosti k žalovanému. Dále žalobce argumentoval i tím v červnu roku 2024 žalovaný ukončil své středoškolské vzdělání, a proto pozastavil výplatu výživného, neboť má za to, že žalobce je již schopen se sám živit, když žalovaný sám se placení výživného po žalobci nedomáhá. Žalobce nicméně zdůrazňoval, že ohledně hrazení výživného je naopak neustále konfrontován matkou žalovaného.3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Poukazoval na to, že nadále studuje vysokou školu a není tedy doposud schopen se sám živit. Současně uváděl, že příčina narušených rodinných vztahů spočívá v dřívějším jednání žalobce a že samotné neudržování kontaktu zletilého dítěte s rodičem rozpor s dobrými mravy nezakládá.4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, zejména listinnými důkazy (některá meritorní soudní rozhodnutí v minulosti vydaná v rámci opatrovnického řízení, potvrzení o studiu, e-maily zasílané žalobcem žalovanému, e-maily zasílané matkou žalovaného žalobci, výpisy z účtů), popsal zjištěný skutkový stav věci v bodech 4 až 13 odůvodnění svého rozsudku. Na základě takto provedeného dokazování vzal za prokázané, že žalobci, který je otcem žalovaného, byla v minulosti rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa,  ze dne , datum, , č. j , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem , Orgán veřejné moci,  ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , uložena povinnost platit výživné na tehdy nezletilého žalovaného ve výši 11 000 Kč měsíčně, a to od , datum, . Při stanovení výše výživného žalobci bylo vycházeno z pětadvacetinásobku životního minima. Žalobce hradil žalovanému na výživném v období od dubna 2023 do června 2024 částku 12 000 Kč měsíčně, kterou přestal následně platit. Současně žalobce v minulosti zasílal žalovanému peněžní prostředky na stavebního spoření, na němž byla ke dni , datum,  naspořena ve prospěch žalovaného částka 104 192,24 Kč. Dále vzal soud prvního stupně za prokázané, že po ukončení střední školy nastoupil žalovaný ke studiu na vysoké škole, což bylo žalobci oznámeno matkou žalovaného v průběhu července 2024 a následně bylo žalobci matkou žalovaného sděleno i číslo účtu žalovaného, na které má být výživné hrazeno. Ve studiu na vysoké škole pokračoval žalovaný i v době rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž za této situace bylo dovozeno, že žalovaný se není schopen doposud sám živit. Dále soud prvního stupně uzavřel, že z provedeného dokazování vyplývá, že vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobě konfliktní, přičemž žalovaný s žalobcem dlouhodobě neudržuje jakýkoli kontakt (již i v době své nezletilosti), odmítá s ním komunikovat, avšak nedopouští se vůči žalobci aktivního zavrženíhodného jednání.5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 910 odst. 1, § 911, § 915 odst. 1, § 923 odst. 1 a § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“ a dospěl k závěru, že na straně žalovaného nedošlo ke změně poměrů spočívající v nabytí schopnosti žalovaného samostatně se živit a že pasivita žalovaného v podobě neudržování osobních vztahů se žalobcem nepředstavuje jednání v rozporu s dobrými mravy. Soud prvního stupně zdůraznil, že aplikace korektivu dobrých mravů přichází v úvahu pouze výjimečně a za existence zvlášť intenzivního zavrženíhodného chování, přičemž v tomto směru odkázal zejména na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ), a uzavřel, že v projednávané věci není důvodné tento korektiv využít a zrušit vyživovací povinnost žalobce k žalovanému. Současně poukázal i na to, že k rodinnému soužití nelze zletilého potomka nutit a že vyživovací povinnost nelze podmiňovat kvalitou osobních vztahů. Závěrem svého rozhodnutí soud prvního stupně konstatoval i to, že je zřejmé, že změna poměrů nenastala ani ve vztahu k úvaze o možném snížení výživného (změnu poměrů na své straně, která by eventuálně svědčila pro snížení výživného, žalobce v řízení vůbec netvrdil - poznámka odvolacího soudu), avšak že s ohledem na dobu, kdy bylo výživné žalobci stanoveno, by byly eventuálně podmínky spíše pro zvýšení výživného, neboť obecně je dán předpoklad navyšování oprávněných nákladů studenta vysoké školy a současně nelze odhlédnout od toho, že reálná hodnota částky stanovené jako výživné naopak klesá.6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce 55 127,60 Kč splatná k rukám jeho právního zástupce. Lhůta k plnění byla stanovena s odkazem na ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž vytýká zejména nesprávné právní posouzení věci, neúplné zjištění skutkového stavu a nepřezkoumatelnost hodnotících úvah. Žalobce namítá, že prvostupňový soud vybočil z vymezení předmětu řízení, když se zaměřil na otázku styku a obnovy vztahů mezi účastníky, ačkoliv žaloba směřovala k posouzení, zda je poskytování výživného rodičem zletilému dítěti, které z vlastního rozhodnutí dlouhodobě zpřetrhalo veškeré osobní vazby s povinným rodičem, ignoruje jej a neprojevuje mu základní úctu, v souladu s dobrými mravy. Podle žalobce se soud prvního stupně nezabýval důvodností a legitimností postoje žalovaného, nepřezkoumal příčiny jeho odmítání kontaktu, ani intenzitu zásahu do práva žalobce na rodinný život, a proto nemohl řádně posoudit aplikaci § 2 odst. 3 občanského zákoníku. Současně žalobce soudu prvního stupně vytýká, že nesprávně poměřoval hodnoty, které v projednávané věci nejsou v kolizi, když stavěl do protikladu právo žalovaného na výživné a právo žalobce na styk, ačkoliv žalobce žádné právo na styk neuplatňoval. Žalobce dále namítá, že soud prvního stupně redukoval posuzování rodinných vztahů výlučně na ekonomickou funkci rodiny a pominul její emocionální, sociální a vztahový rozměr a že bez potřebných skutkových zjištění odmítl možnost snížení výživného, aniž by k tomuto závěru provedl dokazování nebo jej náležitě odůvodnil. Za další vadu považuje neprovedení navržených důkazů, zejména výslechu žalovaného a některých listin z opatrovnického řízení, které mohly přispět k objasnění míry narušení rodinných vztahů a odůvodněnosti postoje žalovaného. Ze všech shora uvedených důvodů žalobce navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správný. Podle žalovaného soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, skutkový stav zjistil úplně a správně a jeho závěry odpovídají obsahu provedených důkazů, včetně listinných důkazů z dřívějších opatrovnických řízení. Žalovaný dále zdůraznil, že skutkový závěr soudu prvního stupně o povaze vztahů mezi účastníky je přiléhavý, přičemž poukázal na to, že to nebyl žalovaný, kdo zpřetrhal rodinné vazby, nýbrž žalobce, který rodinu opustil v době nezletilosti žalovaného, a že odmítání kontaktu ze strany žalovaného proto nelze hodnotit jako svévolné jednání ani jako chování odporující dobrým mravům. Podle žalovaného soud prvního stupně správně vyšel z ustálené judikatury, podle níž vyživovací povinnost nelze podmiňovat zájmem oprávněného o povinnou osobu ani kvalitou jejich osobních vztahů, a správně dospěl k závěru, že samotná neochota zletilého dítěte udržovat kontakt s rodičem není důvodem k zániku vyživovací povinnosti pro rozpor s dobrými mravy. Dále žalovaný uvedl, že žalobce v řízení neprokázal žádnou relevantní změnu poměrů, která by mohla odůvodňovat zrušení vyživovací povinnosti podle § 923o. z., když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný nadále řádně studuje a není schopen se sám živit. Namítané alternativní řešení ve formě snížení výživného považuje žalovaný za procesně i věcně nepodložené, neboť žalobce v řízení netvrdil ani nedokládal konkrétní skutečnosti svědčící o změně poměrů na své straně či na straně žalovaného, přičemž závěry soudu prvního stupně k této otázce byly učiněny pouze obiter dictum. Žalovaný se v rámci podaného vyjádření rovněž vymezil proti námitkám žalobce týkajícím se údajné emocionální, citové a sociální újmy. Zdůraznil, že tato tvrzení žalobce nebyla předmětem nalézacího řízení v podobě konkrétních skutkových tvrzení ani nebyla provázena návrhy odpovídajících důkazů, a proto k nim soud prvního stupně nemohl přihlížet. Za neopodstatněné považuje žalovaný rovněž námitky žalobce ohledně znaleckých posudků, když poukázal na účelové a neúplné citace jejich závěrů v podaném odvolání. Argumentaci žalobce pojmem „syndrom zavrženého rodiče“ žalovaný označil za odborně nepřiléhavou a právně irelevantní, zejména s ohledem na zletilost žalovaného a současný stav odborného poznání. Žalovaný s ohledem na ve vyjádření k odvolání shrnutou argumentaci navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.9. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal včasné a přípustné odvolání také žalovaný, a to výroku II, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalovaný vyjadřuje nesouhlas s tím, že mu nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za dva úkony právní služby, konkrétně za nahlížení do soudního spisu dne , datum,  a za přípravu advokáta na soudní jednání konané dne , datum, , a to ačkoli žalovaný náklady řízení uplatnil v celkové výši 82 691,40 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně. Žalovaný namítá, že prvostupňový soud nesprávně posoudil účelnost obou úkonů, když nahlížení do spisu podřadil pod převzetí a přípravu zastoupení, přestože nahlížení bylo v dané věci nezbytné za účelem seznámení se s přílohami žaloby a k vypracování kvalifikovaného vyjádření a dále že pochybil i v případě nepřiznání náhrady za přípravu na soudní jednání, neboť tato příprava zahrnovala studium rozsáhlého opatrovnického spisu, posouzení změny poměrů od poslední úpravy výživného a úvahy o případném zvýšení výživného, přičemž její účelnost se projevila i při samotném jednání, kdy byly z opatrovnického spisu prováděny důkazy. Z výše uvedených důvodů tedy žalovaný navrhoval, aby odvolací soud napadený výrok II rozsudku soudu prvního stupně změnil a přiznal mu náhradu nákladů řízení v plném jím uplatněném rozsahu.10. Odvolací soud přezkoumal podle ustanovení § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po částečném doplnění dokazování podle ustanovení § 213 odst. 4 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobce ani žalovaného není důvodné.11. Odvolací soud doplnil dokazování v následujícím rozsahu:Potvrzením o studiu vydaným , právnická osoba,  ze dne , datum,  ve spojení s úředním výpisem ze studia žalovaného na výše uvedené vysoké škole ze dne , datum,  vzal soud za prokázané, že žalovaný je v akademickém roku 2025/2026 studentem prvního ročníku prezenčního bakalářského studia na výše uvedené vysoké škole a že si v průběhu prvního semestru studia plní své studijní povinnosti.E-mailem ze dne , datum,  adresovaným žalovaným jeho právnímu zástupci pak bylo prokázáno, že žalovaný nesouhlasí se svým výslechem a že má zájem na tom, aby žalobce doplatil dlužnou částku výživného na jeho účet.Usnesením Obvodního soudu pro , adresa,  ze dne , datum, , č. j., spisová značka,  vzal soud za prokázané, že žalobce v rámci opatrovnického řízení vedeného ve vztahu k nezletilé dceři žalobce (sestře žalovaného) zahájil řízení o snížení výživného, které odůvodňoval tím, že nezletilá se k němu chová v rozporu s dobrými mravy, když se s ním nestýká a její styk s žalobcem není vzhledem k jejímu výslovnému přání upraven. Dále bylo tímto rozhodnutím prokázáno, že řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí návrhu, a to za situace, kdy žalobce vzal svůj návrh zpět s odůvodněním, že mu nebyla umožněna účast při výslechu nezletilé v rámci opatrovnického řízení, z čehož dovozoval, že bez řádného výslechu není možné ve věci objektivně rozhodnout.Usnesením Okresního soudu v , adresa,  ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka,  bylo prokázáno, že tímto rozhodnutím byla trestní věc žalobce, jemuž bylo kladeno za vinu, že dne , datum,  způsobil nezletilé dceři (sestře žalovaného) , podezřelý výraz, , postoupena , Orgán veřejné moci, , když bylo uzavřeno, že skutek není trestním činem, avšak jedná se o skutek, který by mohl být příslušným orgánem posouzen jako přestupek.12. Podle § 910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.13. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.14. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.15. Odvolací soud předně uvádí, že neshledává důvodnou námitku žalobce spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Soud prvního stupně měl v zásadě pro své rozhodnutí o návrhu žalobce na zrušení jeho vyživovací povinnosti ve vztahu k žalovanému dostatek relevantních důkazů, z nichž čerpal správná skutková zjištění, a proto nalézací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, to vše za situace, kdy doplnění dokazování před odvolacím soudem se primárně vztahovalo zejména k prověření toho, zda v době rozhodování odvolacího soudu je nadále možno na žalovaného pohlížet jako na zletilé dítě, které se však doposud připravuje na své budoucí povolání a není schopno se samostatně živit.16. Na základě takto doplněného dokazování tedy odvolací soud konstatuje, že v řízení bylo postaveno najisto, že žalovaný doposud naplňuje podmínky ustanovení § 211 o. z. ve spojení s ustanovením § 210 o. z., tedy je dítětem žalobce, které se v rámci prezenčního studia na vysoké škole nadále připravuje na své budoucí povolání a není tedy doposud schopno se samostatně živit. Na základě výše uvedeného je tedy možno uzavřít, že v tomto směru nenastala žádná změna poměrů, která by odůvodňovala vyhovění žalobě, jíž je žádáno o zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému.17. Ve vztahu k tvrzení žalobce o tom, že žalovaný fakticky ani neprojevuje o hrazení výživného ze strany žalobce zájem, když, Jak vyplývá z dokazování provedeného před soudem prvního stupně, oznámení o pokračování žalovaného ve studiu zaslala žalobci matka žalovaného, která též po žalobci požadovala pokračování v placení výživného, odvolací soud uvádí, že s ohledem na to, že v e-mailovém podání zaslaném matkou žalovaného je uveden účet žalovaného, nikoli účet jeho matky, je zřejmé, že v tomto směru matka žalovaného komunikovala s žalobcem na základě zmocnění žalovaným. Skutečnost, že žalovaný má zájem na tom, aby žalobce nadále plnil sovou zákonnou vyživovací povinnost ostatně vyplývá i z přípisu žalovaného jeho právnímu zástupci z března 2026.18. Odvolací soud se dále neztotožňuje ani s námitkou žalobce, že soud prvního stupně se v rámci posouzení věci zaměřil pouze na otázku styku a obnovy vztahů mezi účastníky a řádně se nevypořádal s tím, že žalobcem podaná žaloba směřovala k zhodnocení toho, zda je či není poskytování výživného rodičem zletilému dítěti, které z vlastního rozhodnutí dlouhodobě zpřetrhalo veškeré osobní vazby s povinným rodičem, ignoruje jej a neprojevuje mu základní úctu, výkonem práva žalovaného v rozporu s dobrými mravy a zda by právě z tohoto důvodu nemělo být přistoupeno ke zrušení vyživovací povinnosti. V této souvislosti odvolací soud uvádí, že byť se soud prvního stupně částečně v rámci svého rozhodnutí zaměřil na hodnocení toho, že zájem žalobce, aby s ním žalovaný udržoval kontakt (z obsahového znění žaloby vyplývá, že je to právě jedna z výtek žalobce vůči žalovanému), nemůže převážit nad zájmem žalovaného na plnění vyživovací povinnosti žalobce vůči jeho osobě, současně však s odkazem na celou řadu jím citované judikatury uzavřel, že nelze dovodit, že jednání žalovaného vůči žalobci spočívající v nevyhledání jakéhokoli kontaktu s ním by bylo možno považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy, který by měl mít odraz ve zrušení vyživovací povinnosti žalobce k žalovanému. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uvádí, že z provedeného dokazování vyplývá, že problematické vztahy mezi žalovaným a žalobcem mají svůj zcela zřejmý původ a dále so odvíjí od období, kdy se v rámci opatrovnického řízení řešila úprava poměrů tehdy nezletilého žalovaného a jeho mladších sourozenců, přičemž již v té době byly vzájemné vztahy významně narušeny, v důsledku čehož tedy žalovaný není s žalobcem v kontaktu ani v současné době. Ostatně lze konstatovat, že narušení celkových rodinných vztahů vyplývá i z důkazů provedených před odvolacím soudem (viz bod 12 odst. 4 a 5 odůvodnění tohoto rozsudku). V této souvislosti je však třeba poukázat na to, že v daném případě není v konečném důsledku podstatné, zda postoje žalovaného k žalobci jsou z jeho strany ovlivněny subjektivním náhledem žalovaného na události z doby jeho nezletilosti, na které má žalobce zřejmě náhled odlišný. Podstatným je soudem učiněný závěr, že vztahy mezi účastníky jsou natolik významně narušeny, že žalovaný se s žalobcem jakkoli nekontaktuje a nejeví o navázání vztahů jakýkoli zájem. Za této situace tedy nebylo pro rozhodnutí věci nezbytné, aby byl proveden důkaz účastnickou výpovědí žalovaného, jak navrhoval žalobce, neboť narušení vztahů bylo v řízení prokázáno jinými důkazy a ve svém důsledku nebylo ani účastníky sporováno. Navíc je třeba připomenout, že ve sporném řízení je účastnický výslech připuštěn pouze v případě, že nelze tvrzenou skutečnost prokázat jinými důkazy, což není případ projednávané věci a účastník řízení nemůže být ani ke své výpovědi nucen (žalovaný v rámci odvolacího řízení výslovně sdělil, že se svým účastnickým výslechem nesouhlasí).19. Dále odvolací soud uvádí, že podstatnou skutečností, která má zásadní význam pro úvahu, zda placení výživného žalobcem žalovanému není v rozporu s dobrými mravy, respektive, zda výklad a použití příslušných zákonných ustanovení o vyživovací povinnosti ve vztahu mezi žalovaným a žalobcem není v rozporu s dobrými mravy, je to, zda lze jednání žalovaného, který se s žalobcem dlouhodobě nestýká, nereaguje na jeho e- maily a nejeví o něj zájem, je možno považovat za takové jednání, v důsledku kterého by pro rozpor s dobrými mravy mělo být rozhodnuto o tom, že žalobce nadále nemá povinnost hradit na žalovaného výživné.20. Jak vyplývá z odborné literatury i judikatury vyšších soudů, a jak již správně uvedl i soud prvního stupně, nepřiznání výživného zletilému dítěti, které není samo schopno se živit, může dojít v případě, že se toto dítě chová k výživou povinnému rodiči natolik negativním způsobem, že toto chování co do rozsahu a intenzity je natolik zásadní, že jde o zjevnou neúctu k výživou povinnému rodiči, která je ve společnosti naprosto netolerovatelná. Jde např. o situaci, kdy je dítě k rodiči opakovaně a zcela běžně vulgární, fyzicky jej napadá, dopustilo se vůči němu úmyslného trestného činu apod.“ (viz SVOBODA, K. Rodičovství, osvojení a výživné dětí po rekodifikaci soukromého práva).21. Ve vztahu k shora uvedeným předpokladům, na základě nichž by eventuálně mohlo být dovozováno, že jsou dány podmínky pro nepřiznání výživného, odvolací soud uvádí, že v řízení nebylo žalobcem ani tvrzeno, ani prokazováno, že by byl žalovaný vůči žalobci vulgární, napadal jej či se k němu choval jiným negativním způsobem, který by sou intenzitou byl srovnatelný s výše uvedeným jednáním. Proto dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že za dané situace nelze uzavřít, že by z důvodu korektivu dobrých mravů mělo být přistoupeno ke zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému, když je třeba připomenout že takovéto rozhodnutí by muselo být odůvodněno skutečně mimořádnými okolnostmi, které však projednávané věci rozhodně nenastaly.22. Ve vztahu k námitce žalobce, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval možností snížení výživného, odvolací soud uvádí, že je pravdou, že sám soud prvního stupně v tomto směru odkazoval na rozhodnutí , Orgán veřejné moci,  sp. zn. , spisová značka, , v němž bylo dovozeno, že domáhá-li se žalobce zrušení vyživovací povinnosti, může soud rozhodnout i o jejím snížení a ve zbytku žalobu zamítnout. Současně je však třeba uvést, že výše uvedené rozhodnutí řešilo skutkově a procesně odlišnou situaci, kdy žalobce ve výše uvedeném řízení se sice také domáhal zrušení vyživovací povinnosti, avšak současně v řízení před soudem prvního stupně namítal i svou vlastní nepříznivou finanční situaci. K tomu však v této projednávané věci nedošlo, když žalobce v řízení netvrdil, že by na jeho straně došlo k takové změně poměrů, která by případně odůvodňovala snížení výživného. Proto soud prvního stupně s ohledem na tyto konkrétní okolnosti případu nepochybil, pokud se za této situace možností snížení výživného nezabýval. Pokud pak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí prezentoval své úvahy o tom, že by případně mohly být zvažovány podmínky pro zvýšení výživného, je třeba poznamenat, že tyto úvahy nalézacího soud je třeba skutečně hodnotit jako úvahy učiněné nadbytečně, nad rámec předmětu řízení.23. Pokud dále žalobce až v rámci odvolacího řízení začal argumentovat emocionální, citovou a sociální újmou a poukazoval na závěry znaleckých posudků z opatrovnického řízení a citacemi z nich předstíral, že v rámci opatrovnického řízení docházelo k ovlivňování dětí v době jejich nezletilosti matkou, odvolací soud ve shodě s žalovaným poukazuje na to, že tvrzení o výše uvedených újmách žalobce nebyla předmětem nalézacího řízení v podobě konkrétních skutkových tvrzení, ani nebyla provázena návrhy odpovídajících důkazů, a proto k nim v rámci odvolacího řízení není důvodu se jakkoli vyjadřovat, a to i s ohledem na poučení soudem prvního stupně dle § 118a o. s. ř. a § 119a o. s. ř. ke konci prvního jednání před nalézacím soudem.24. Závěrem tedy odvolací soud uvádí, že stěžejním pro rozhodnutí v této právní věci bylo to, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který je synem žalobce, je nadále osobou, která se formou prezenčního studia připravuje na své budoucí povolán, plní si své studijní povinnosti a není tedy doposud schopna se samostatně živit, a současně bylo vyhodnoceno, že jednání žalovaného vůči žalobci spočívající v tom, že žalovaný se žádným způsobem s žalobcem dlouhodobě nekontaktuje a nemá o takový kontakt ani zájem nelze kvalifikovat jako jednání, které by dosahovalo takové závažnosti a intenzity, jak je uvedeno v bodu 20 odůvodnění tohoto rozsudku, aby bylo možno uzavřít, že požadavek na plnění zákonné vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému je v rozporu s dobrými mravy.25. Ve vztahu k odvolání žalovaného do nákladů řízení odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně při svém rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky správně vyšel z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu, v němž shledal jednotlivé uplatněné úkony právní služby účelnými ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Pokud jde o nahlížení do soudního spisu dne , datum, , soud prvního stupně nepochybil, jestliže tento úkon nepovažoval za samostatný úkon právní služby a vyhodnotil jej jako součást úkonu převzetí a přípravy zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. V projednávané věci nebyly dány takové zvláštní okolnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od ustálené judikatury, podle níž nahlížení do spisu zpravidla nepředstavuje samostatný nákladový úkon, pokud neslouží k řešení nové či mimořádně složité procesní situace. Skutečnost, že advokát po nahlédnutí do spisu vypracoval vyjádření k žalobě, sama o sobě nezakládá závěr o nutnosti přiznat náhradu za tento úkon samostatně. Obdobně soud prvního stupně nepochybil ani v případě, pokud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů za přípravu na soudní jednání konané dne , datum, . Odvolací soud sdílí závěr, že v projednávané věci nešlo o úkon výjimečný či svou povahou vybočující z rozsahu běžné přípravy, která je již zahrnuta v jiných úkonech právní služby, zejména v účasti na jednání podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu (v podrobnostech viz bod 38 a 39 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Za tohoto stavu odvolací soud uzavírá, že o náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto správně a v souladu se zákonem, a proto odvolání žalovaného bylo shledáno nedůvodným, včetně jeho požadavku na přiznání zákonných úroků z prodlení z přiznané náhrady nákladů řízení, když v době rozhodování soudu doposud neuplynula lhůta k plnění a žalobce se tedy ještě ani nemohl dostat do prodlení s jejich úhradou26 O náhradě nákladů řízení před odvolacím soudem bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř za použití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že náhrada nákladů odvolacího řízení byla přiznána v plném rozsahu v řízení zcela úspěšnému žalovanému, a to v částce 48 508,90 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („AT”) vycházejíc z tarifní hodnoty ve výši 660 000 Kč /určené dle § 8 odst. 2 AT (soudem stanovené výživné 11 000 Kč × 12 měsíců × 5 let)- viz Nález , Orgán veřejné moci,  sp. zn. , spisová značka, /s tím, že tedy mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby je představována částkou ve výši 10 940 Kč, přičemž v rámci odvolacího řízení byly učiněny tyto úkony právní služby: podání odvolání do nákladů řízení /úkon právní služby v rozsahu jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. c) AT/, vyjádření k odvolání podanému žalobcem /§ 11 odst. 1 písm. d)AT/, písemné podání na výzvu soudu /(§ 11 odst. 1 písm. d)AT/ a účast na jednání soudu dne , datum,  /§ 11 odst. 1 písm. g)AT /. Součástí přiznané náhrady nákladů řízení jsou i čtyři paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalovaného po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 090 Kč, tedy ve výši 8 418,90 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 o. s. ř. a místo k plnění bylo určeno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné /§ 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. /","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:15.Co.16.2026.164","publishedAt":"2026-10-08","decisionAt":"2026-03-26","caseNumber":{"senate":15,"registry":"Co","index":16,"year":2026,"pageNumber":164},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Dana","lastName":"Slavíková","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":21,"registry":"C","index":230,"year":2025,"pageNumber":119},"affectedDate":"2025-10-27","courtCode":"OSPH10","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"6","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"119a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"213","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"238","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"923","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["OSVOJENI","NAKLADY_RIZENI","SKUTEK","VYZIVNE","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","ZVYSENI_VYZIVNEHO","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}