{"uuid":"c1f93939-3ede-4280-a50b-028298cb8343","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"společnost","anonStyle":"ANON"},{"text":", reg. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"podnikající v ČR prostřednictvím organizační složky","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"společnost","anonStyle":"ANON"},{"text":" organizační složka, IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"advokát","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky ve výši 133 586,97 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. září 2024, č. j. 22 C 232/2021-292,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 16 722,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", advokáta.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 16 722,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám , tituly před jménem,  , jméno FO, , advokáta.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Rozsudkem ze dne 19. 9. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 133 586,97 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 29. 8. 2021 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 110 606 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Soud prvního stupně takto v pořadí druhým rozsudkem rozhodl o žalobě podané soudu dne 13. 9. 2021, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 133 586,97 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně byla povinna zaplatit žalovanému (mimo jiné) náhradu mzdy ve výši 437 854,42 Kč s příslušenstvím na základě rozsudku Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále také jen „Rozsudek“), potvrzeném rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobkyně odvedla z přiznané náhrady mzdy povinné odvody a vyplatila žalovanému částku 296 349 Kč. Žalovaný však měl za to, že žalobkyně nesplnila povinnost podle rozsudku zcela, a že zbývá uhradit částku 133 586,97 Kč, když Rozsudkem mu byla přiznána částka odpovídající náhradě čisté mzdy. Žalobkyně zaplatila žalovanému požadovanou částku z důvodu odvrácení hrozící exekuce. Přijetím uvedené částky se ale žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný částku po výzvě nevrátil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, podle jeho názoru mu byla náhrada mzdy v Rozsudku přiznána jako náhrada mzdy v čisté výši, když tak byla také žalobou uplatňována. Žalobkyně plnila svůj dluh, a proto nemohlo na straně žalovaného vzniknout bezdůvodné obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" republice, která podniká v České republice prostřednictvím organizační složky a žalovaný je český státní příslušník, zabýval se soud prvního stupně nejprve otázkou své pravomoci rozhodnout ve věci, přičemž shledal, že pravomoc českých soudů k rozhodnutí této věci je dána bydlištěm žalovaného jako zaměstnance v České republice podle článku 22 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem je na základě dohody účastníků v pracovní smlouvě právo české, a to podle článku 8 odst. 1 ve spojení s čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud prvního stupně rozhodl ve věci poprvé rozsudkem ze dne 3. 5. 2022, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterým žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 24 538,80 Kč. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze zrušil uvedený rozsudek usnesením ze dne 4. 1. 2023, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (dále jen „zrušující usnesení“) a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění z rozhodnutí vydaných v řízení vedeném u Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to z rozsudku soudu prvního stupně ze dne 3. 7. 2020, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", dále z listinných důkazů, a shodných tvrzení účastníků. Po skutkové stránce tak vyšel z toho, že rozsudkem ze dne 3. 7. 2020, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", byla žalované (v tomto řízení žalobkyni) výrokem I uložena povinnost zaplatit žalobci (v tomto řízení žalovanému) částku ve výši 466 306,36 Kč s příslušenstvím s tím, že šlo o náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 a § 208 zákoníku práce, která na jistině činila 431 841,01 Kč (ve zbývající částce 36 370,38 Kč šlo o kapitalizovaný úrok z prodlení). Co do částky 7 773,15 Kč soud žalobu zamítl výrokem II a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 353 988 Kč výrokem III. K odvolání nynější žalobkyně byl Rozsudek ve výrocích I. a III. potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 25 071,20 Kč. V Rozsudku soud stanovil náhradu mzdy podle ust. § 69 zákoníku práce za období od 29. 11. 2012 do 28. 9. 2024 ve výši průměrného výdělku, který žalobce dosáhl v období třetího čtvrtletí roku 2012 (ust. § 352, 353 odst. 1 a 2 a § 354 odst. 1 zákoníku práce), a který v podobě průměrného hrubého hodinového výdělku soud zjistil ve výši 317,94 Kč. Náhradu mzdy podle ust. § 208 zákoníku práce za období od 29. 6. 2014 do 31. 8. 2014 soud stanovil ve výši pravděpodobného výdělku (hrubé mzdy, které by žalobce zřejmě dosáhl) v prvním čtvrtletí roku 2014 (ust. § 355 a 364 odst. 1 zákoníku práce), a který soud stanovil v podobě průměrného hrubého hodinového výdělku rovněž ve výši 317,94 Kč. Podle Rozsudku tak žalobci za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2014 náležela celkem náhrada mzdy ve výši 1 162 395 Kč, žalobce se ale po započtení již žalovanou zaplacené částky ve výši 401 485 Kč domáhal pouze částky ve výši 437 584,42 Kč, z které mu soud na jistině přiznal částku ve výši 431 849,01 Kč a dále také příslušenství ve formě úroků z prodlení, ve zbytku žalobu zamítl. Před vydáním Rozsudku žalobkyně uhradila žalovanému celkem 410 485 Kč a po vydání Rozsudku uhradila žalovanému dne 20. 7. 2021 částku ve výši 296 349 Kč, označenou jako mzda ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", částku ve výši 292 576,80 Kč, označenou jako úroky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" a částku ve výši 379 059,20 Kč, označenou jako náklady soudních řízení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaný vyzval žalobkyni k úhradě zbývající částky 133 586,97 Kč emailem ze dne 21. 7. 2021. Po vzájemné emailové korespondenci, v níž žalobkyně sdělila žalovanému, že se sice domnívá, že se nebude jednat o plnění po právu, nechce však skončit v exekuci, požadovanou částku žalovanému uhradila dne 2. 8. 2021. Dne 20. 8. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, kterou ho vyzvala k vrácení částky 133 586,97 Kč, na což žalovaný reagoval odmítavě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ust. § 4, § 331 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) a ust. § 2991, § 2997 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Při posouzení otázky, jaká výše náhrady mzdy náležela žalovanému za období od 29. 1. 2012 do 31. 8. 2014, soud prvního stupně vycházel z Rozsudku, jímž byla žalobci přiznána náhrada mzdy. V uvedeném řízení bylo zjištěno, že náhrada mzdy, která náleží žalovanému, činí celkem 1 162 395 Kč. Náhrada mzdy byla vyčíslena v hrubé výši, ale protože žalovaný ji vyčíslil v čisté výši a soud byl vázán jeho návrhem, přiznal žalovanému pouze požadovanou částku. Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně postupovala správně, pokud vyplatila žalovanému přiznanou náhradu mzdy po příslušných odvodech na daň, pojistné či příspěvek. Pokud pak žalobkyně následně dne 2. 8. 2021 uhradila žalovanému i spornou částku 133 586,97 Kč, uhradila ji žalovanému nikoliv v pochybnostech, ale s vědomím, že podle rozhodnutí soudu není povinna takovou částku žalovanému uhradit. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že plnila pouze pod výhrůžkou či nátlakem spočívajícím v hrozbě exekuce, a to proto, že možnost domáhat se splnění povinnosti exekucí je legitimní a nejde tak o bezprávnou výhrůžku. Jelikož Rozsudkem bylo žalovanému přisouzeno méně, než kolik mu náleželo na náhradě mzdy za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2014, tak v době plnění žalobkyně nárok žalovaného na náhradu mzdy ještě v určité výši existoval, avšak existoval v podobě naturální obligace, neboť byl promlčen. Žalobkyně tedy plnila promlčený dluh.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud prvního stupně se dále zabýval otázkou, jaká výše čisté náhrady mzdy žalovanému náležela, aby zjistil, zda se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Dospěl k závěru, že za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2014 náležela žalovanému náhrada mzdy v čisté výši 844 770 Kč. Jestliže žalobkyně dosud uhradila 706 834 Kč v čisté výši, po přičtení žalované částky mu uhradila 840 420,97 Kč, tedy méně, než žalovanému náleží.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Uzavřel, že úhradou žalované částky žalobkyně plnila promlčený dluh, nemá nárok na jeho vrácení, a to ani podle § 2997 o. z., ale ani podle § 331 zákoníku práce, neboť nešlo o neprávem vyplacenou částku. I pokud by tomu tak nebylo, z jednání žalovaného vyplývá, že si nebyl vědom toho, že jde o částku nesprávně určenou, protože měl mylně za to, že mu žalobkyně nevyplatila celou částku, která mu podle pravomocného rozhodnutí soudu náleží.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal v řízení procesně úspěšnému žalovanému. Náklady žalovaného jsou náklady na právní zastoupení, kdy advokát učinil v řízení celkem 14 úkonů právní služby. Výši náhrady soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Proti rozsudku podala přípustné a včasné odvolání žalobkyně. Namítala, že náhrada mzdy za celé zjišťované období je v rozporu se zákonem, neboť fakticky jde o průměrný hodinový výdělek žalovaného za třetí čtvrtletí roku 2012, který nelze aplikovat po celé období. Podle žalobkyně měla být náhrada mzdy podstatně nižší, max. 258,74 Kč hrubého za hodinu. Hrubá náhrada mzdy mohla činit maximálně 945 948 Kč, tj. 635 677 Kč čistého. Pokud žalobkyně uhradila 706 834 Kč, pak na žalovanou částku nemá žalovaný nárok. Tato částka nebyla promlčeným nárokem a žalovaný se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně. Namítala, že výpočet čisté náhrady mzdy uvedený v bodech 22. a 23. napadeného rozsudku je nesprávný a nepřezkoumatelný. Dále namítala, že mezi stranami existovaly pochybnosti o tom, zda je náhrada mzdy v rozsudku o přiznání náhrady mzdy v čisté či hrubé výši. Žalobkyně uhradila nyní žalovanou částku pod hrozbou exekuce a s výhradou, že existenci potenciálního dluhu bude rozporovat. V takovém případě nemůže být uplatnění vydání bezdůvodného obohacení podle ustálené rozhodovací praxe mezi stranami znemožněno. Vytýkala soudu prvního stupně, že se nijak nevypořádal s judikaturou, na níž poukazovala. Zdůraznila, že neplnila žalovanému dobrovolně, ale pod hrozbou exekuce a v tísni, jelikož i zahájené exekuční řízení, které by bylo následně zastaveno, by žalobkyni způsobilo s ohledem na jeho postavení kvalifikovaného dodavatele fatální následky. Podle žalobkyně hrozba exekučním řízením může naplňovat důvody uvedené v § 2997 odst. 2 o. z. Dále namítala, že jednání žalovaného je v rozporu s dobrými mravy, neboť věděl, že na žalovanou částku nemá nárok podle rozsudku, a její zaplacení si vynutil hrozbou či tísní žalobkyně. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, eventuálně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle žalovaného je napadené rozhodnutí správné. Poukázal na to, že výpočet náhrady mzdy obstál v souvisejících řízeních mezi stranami rovněž před odvolacím soudem. Žalobkyni nevzniklo právo na vrácení plnění, protože dluh žalobkyně nebyl neexistující, ale nanejvýš promlčený. Soud prvního stupně přihlédl k tvrzením žalobkyně, k doplnění tvrzení jí rovněž vyzýval a ve svém rozhodnutí zohlednil všechny relevantní důkazy. Poukázal na to, že neexistuje žádná hrozba, lest ani tíseň, která by vedla žalobkyni k plnění žalovanému. Žalobkyně platbu provedla po úvaze a předchozí právní kvalifikaci. Žalovaný nikdy nejednal v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Podle § 2997 odst. 1 o. z., dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Podle § 2997 odst. 2 o. z., plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Podle § 4 zákoníku práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Podle § 331 zákoníku práce, vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Soud prvního stupně si opatřil podklady pro své rozhodnutí v postačujícím rozsahu, učinil z nich správná skutková zjištění a věc posoudil správně i po právní stránce. Odvolací soud je shodného právního názoru, že žalobkyni nevznikl proti žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. V řízení bylo prokázáno, že žalobci byla Rozsudkem přisouzena náhrada mzdy v hrubé výši 431 850 Kč. O této skutečnosti žalobkyně neměla pochybnosti, proto také z přisouzené částky náhrady mzdy provedla povinné odvody a žalovanému zaslala na jeho účet náhradu mzdy v čisté výši. V emailové komunikaci se žalovaným rovněž odkazovala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":" soudů - z tzv. průměrného hrubého výdělku zaměstnance.“ Z faktického jednání žalobkyně a jejích vyjádření, resp. vyjádření jejího právního zástupce v emailové komunikaci se žalovaným je zjevné, že pokud žalobkyně uhradila žalovanému kromě náhrady mzdy podle Rozsudku následně i částku 133 586,96 Kč, uhradila ji žalovanému s vědomím, že povinnost uloženou jí Rozsudkem již splnila, a nemá povinnost platit více. Rovněž žalobkyní zmiňovaná výhrada, že plní proto, aby neskončila v exekuci, nezpochybňuje její dříve projevenou vědomost o tom, že podle Rozsudku není povinna plnit právě tu částku, která je uvedena ve výroku Rozsudku, neboť je uvedena v hrubé výši.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Odvolací soud se již ve zrušujícím usnesení vyjádřil k tvrzení žalobkyně, že plnila pod pohrůžkou exekuce. Odvolací soud setrvává na názoru, že postup, kdy oprávněný upozorní povinného na nesplnění povinnosti uložené exekučním titulem a na možnost domáhat se splnění povinnosti cestou exekuce, je legitimní a nejedná se o bezprávnou výhrůžku. Sdělení žalovaného, že má za to, že rozhodnutí soudu nebylo zcela splněno a jeho splnění bude vymáhat exekučně, je informací adresovanou žalobkyni o dalším zvažovaném postupu žalovaného, a nelze je považovat za takovou hrozbu, která by deformovala svobodnou vůli žalobkyně v tom směru, že by vylučovala liberační důvody podle § 2997 odst. 1 o. z. Nadto ve vztahu k domněle přisouzenému nároku ve výši 133 586,96 Kč muselo být žalobkyni zřejmé, že žalobce ve skutečnosti exekučním titulem nedisponuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Pokud jde o výši náhrady mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce, jež žalovanému náležela za období od 29. 11. 2012 do 28. 6. 2014 a výši náhrady mzdy podle § 208 zákoníku práce, jež žalovanému náležela za období od 29. 6. 2014 do 31. 8. 2014, pak výše těchto nároků byla pravomocně zjištěna v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". V tamním řízení se soudy zabývaly otázkou výše průměrného hrubého výdělku žalovaného, přičemž vyřešení této otázky se promítlo ve výroku rozhodnutí, kterým bylo žalovanému přisouzeno peněžité plnění z titulu náhrady mzdy podle § 69 odst. 1 a § 208 zákoníku práce. Soud prvního stupně proto v nyní posuzované věci správně vycházel z pravomocného Rozsudku (§ 159a odst. 3 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Nebylo tak třeba doplňovat dokazování listinami k prokázání výše průměrného hrubého hodinového výdělku žalobce a k prokázání výše pravděpodobného výdělku žalobce. Odvolací soud proto jako nadbytečné zamítl návrhy žalobkyně na doplnění dokazování pracovní smlouvou ze dne 3. 11. 2011 včetně mzdového výměru, mzdovým listem žalovaného za rok 2012, pracovní smlouvou a mzdovým výměrem pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" z roku 2011, mzdovými listy pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" za období 1. 4. 2013 až 31. 3. 2014, pracovní smlouvou a mzdovým výměrem pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" z 1. 3. 2011, mzdovými listy pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" za 2. až 4. čtvrtletí roku 2013, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. S ohledem na výše uvedený právní názor odvolacího soudu stran žalobkyní učiněné výhrady a hrozby exekučním řízení odvolací soud zamítl jako nadbytečné rovněž návrhy žalobkyně na provedení důkazů žalobou ve věci řešené Obvodním soudem pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", rozsudkem Obvodního soudu pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 3. 7. 2020, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 20. 8. 2021, odpovědí žalovaného na výzvu k úhradě ze dne 30. 8. 2021, informací z webových stránek žalobce, výpisem ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů podle zákona č. 134/2016 Sb. ke dni 7. 7. 2021 a emailovou komunikací mezi právními zástupci stran.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Výše náhrady mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce se stanoví postupem podle § 351 a násl. zákoníku práce. Pro výpočet je rozhodná hrubá mzda zaměstnance a jím odpracovaná doba v kalendářním čtvrtletí, jež předchází vzniku nároku. Z takto zjištěného průměrného hodinového výdělku se vychází bez ohledu na to, za které konkrétní (pozdější) období zaměstnanec nárok, případně část nároku, na náhradu mzdy uplatnil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 21 Cdo 991/2001).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Rovněž výše náhrady mzdy podle § 208 zákoníku práce se stanoví postupem podle § 351 a násl. zákoníku práce. Protože žalobkyně nepřidělovala žalovanému práci, bylo třeba vycházet z pravděpodobného výdělku žalovaného, jehož by dosáhl v prvním kalendářním čtvrtletí 2014, pokud by vykonával práci podle pracovní smlouvy. Při stanovení pravděpodobného výdělku se přihlíží i k odměnám, které zaměstnanec pobíral v době, kdy mu byla přidělována práce podle pracovní smlouvy, neboť je pravděpodobné, že takovou výši mzdy by pobíral, pokud by mu zaměstnavatel i nadále práci přiděloval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4325/2014).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Soud prvního stupně se správně zabýval otázkou, zda žalovaná částka, která představuje plnění zaměstnanci v čisté výši, vskutku představuje zbývající část náhrady mzdy, žalovaným soudně neuplatněnou v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Nutno přisvědčit žalobkyni, že výpočet čisté náhrady mzdy provedený soudem prvního stupně není srozumitelný, ani správný. Nesrozumitelnost výpočtu spočívá v absenci důvodů, k jakému dni byl výpočet proveden (zda ke dni vzniku nároku, ke dni právní moci Rozsudku, ke dni výplaty částky žalobkyní, ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně v této věci), a podle jaké právní úpravy, když změnou zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, provedenou zákonem č. 609/2020 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, a účinnou od 1. 1. 2021, byla zrušena superhrubá mzda, jež byla základem výpočtu daně z příjmu. Nesprávnost výpočtu spočívá v tom, že soud nezohlednil tvrzení účastníků o tom, kdy a v jaké výši byla náhrada mzdy žalovanému plněna, což má vliv na zjištění výše hrubé náhrady mzdy, která již byla žalovanému vyplacena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Konkrétně ve vyjádření ze dne 2. 2. 2024 (č. l. 231 a násl.) žalobkyně specifikovala (včetně detailních výpočtů), že dne 10. 4. 2013 provedla platbu náhrady mzdy ve prospěch žalovaného ve výši 18 000 Kč a dne 10. 5. 2013 ve výši 6 795 Kč, a to na základě předběžného opatření vydaného Obvodním soudem pro ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" v řízení vydaném pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Platby byly zúčtovány společně dne 10. 5. 2013, celková výše 24 795 Kč čistého představuje 36 000 Kč v hrubém. Na základě uvedeného předběžného opatření provedla žalovaná dne 10. 6. 2013 platbu náhrady mzdy ve výši 12 390 Kč čistého, což představuje 18 000 Kč hrubého. Dne 19. 8. 2014 žalobkyně uhradila žalovanému částku ve výši 373 300 Kč, která vychází z náhrady mzdy v hrubé výši 442 376 Kč a odstupného v hrubé výši 165 891 Kč. Na základě Rozsudku měla žalobkyně zaplatit žalovanému na náhradě mzdy 431 850 Kč hrubého, takže po příslušných povinných odvodech mu uhradila 296 349 Kč čistého. Uvedené platby žalovanému (v čistém) korespondují s tvrzeními žalovaného v jeho podáních (viz č. l. 128, 206).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Z tvrzení samotné žalobkyně tedy vyplývá, že hrubá výše náhrady mzdy, kterou žalovanému již uhradila, činí celkem 928 226 Kč. Jestliže podle Rozsudku celková částka, jež žalovanému náleží na náhradě mzdy za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2021 činí 1 162 388,64 Kč hrubého, pak rozdíl mezi uvedenými částkami činí 234 162,60 Kč hrubého.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Žalobkyně zaslala žalovanému nyní žalovanou částku 133 586,97 Kč na účet dne 2. 8. 2021. K tomuto dni proto odvolací soud zjišťoval výši čisté částky z 234 162,60 Kč, a to stejným postupem jako žalobkyně, podle právní úpravy účinné k datu 2. 8. 2021.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Odvolací soud zaokrouhlil částku 234 162,60 Kč na celé koruny směrem nahoru, tedy na částku 234 163 Kč (§ 142 odst. 2 zákoníku práce).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Pojistné na sociální zabezpečení hrazené zaměstnancem a srážené z hrubé výše ve výši 6,5 % z vyměřovacího základu (hrubé náhrady mzdy) podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, činí 15 221 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené zaměstnancem a srážené z hrubé náhrady mzdy ve výši 4,5 % z vyměřovacího základu (hrubé náhrady mzdy) podle § 2 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění ve spojení s § 9 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, činí 10 538 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Výše pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti hrazené zaměstnavatelem ve výši 24,8 % z vyměřovacího základu (hrubé náhrady mzdy) podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, činí 58 073 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Výše pojistného na veřejné zdravotní pojištění hrazená zaměstnavatelem ve výši 9 % z vyměřovacího základku (hrubé náhrady mzdy) podle § 2 odst. 1 č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění ve spojení s § 9 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, činí 21 075 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Minimální vyměřovací základ pro rok 2021 pro stanovení daně z příjmů ve výši 23 % podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, činí 141 764 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Základ pro 23 % daň z příjmů odvolací soud vypočetl jako rozdíl hrubé náhrady mzdy a měsíčního minimálního vyměřovacího základu pro rok 2021, tj. 234 163 – 141 764 Kč, podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Výsledná částka činí 92 399 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. Záloha na daň z příjmů hrazená zaměstnancem a srážená z hrubé náhrady mzdy činí 42 517 Kč (15 % z 141 764 Kč + solidární daň 23 % z 92 399 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. Z částky 234 163 Kč hrubého činí čistá náhrada mzdy 165 887 Kč (234 163 – 15 221 – 10 538 – 42 517).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Z výše uvedeného je zřejmé, že v okamžiku úhrady žalované částky nebyla uhrazena celá náhrada mzdy, která náležela žalovanému podle práva za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2014. Dluh žalobkyně vůči žalovanému na náhradě mzdy existoval, s ohledem na tříletou promlčecí dobu, resp. lhůtu (§ 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013; § 629 odst. 1 o. z.) byl ale promlčený. Není rozhodující, zda si žalobkyně byla této skutečnosti vědoma. Okolnost, že žalovanému nebyla přiznána celá náhrada mzdy, která mu podle zákona náleží, vyplývá i z Rozsudku, takže žalobkyni musela být tato skutečnost známa.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. Lze uzavřít, že je správný závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně plnila promlčený dluh, a proto podle § 2997 odst. 1 věty první o. z. nemá právo na vrácení žalované částky. V jednání žalovaného, který vyzval žalobkyni ke splnění povinnosti podle Rozsudku, nespatřuje odvolací soud rozpor s dobrými mravy, neboť žalovaný se nesnažil vědomě žalobkyni poškodit, ale domoci se svého domnělého práva, když z emailové korespondence je zřejmé, že si Rozsudek nevyložil správně, a z odůvodnění Rozsudku se podává, že nárok žalobce na náhradu mzdy je vyšší než ten, který byl přisouzen. Nad rámec uvedeného lze přisvědčit soudu prvního stupně, že i z pohledu ust. § 331 zákoníku práce se žalovanému nedostalo neprávem vyplacené částky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"44. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. v celém jeho rozsahu jako věcně správné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"45. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení procesně úspěšnému žalovanému. Náklady žalovaného jsou náklady na právní zastoupení. Advokát učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“) – vyjádření k odvolání ze dne 5. 2. 2025 a účast na jednání odvolacího soudu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí 6 460 Kč (z tarifní hodnoty 133 586,97 Kč), za dva úkony činí 12 920 Kč. Náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 450 Kč, za dva úkony činí 900 Kč. Z odměny a náhrad náleží náhrada za DPH 21 %, jejímž plátcem advokát je, a to ve výši 2 902,20 Kč. Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení 16 722,20 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalobkyni stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Rozsudkem ze dne 19. 9. 2024 soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 133 586,97 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 29. 8. 2021 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 110 606 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II).2. Soud prvního stupně takto v pořadí druhým rozsudkem rozhodl o žalobě podané soudu dne 13. 9. 2021, kterou se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 133 586,97 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobkyně byla povinna zaplatit žalovanému (mimo jiné) náhradu mzdy ve výši 437 854,42 Kč s příslušenstvím na základě rozsudku Obvodního soudu pro , adresa,  ze dne , datum, , č. j. , spisová značka,  (dále také jen „Rozsudek“), potvrzeném rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. , spisová značka, . Žalobkyně odvedla z přiznané náhrady mzdy povinné odvody a vyplatila žalovanému částku 296 349 Kč. Žalovaný však měl za to, že žalobkyně nesplnila povinnost podle rozsudku zcela, a že zbývá uhradit částku 133 586,97 Kč, když Rozsudkem mu byla přiznána částka odpovídající náhradě čisté mzdy. Žalobkyně zaplatila žalovanému požadovanou částku z důvodu odvrácení hrozící exekuce. Přijetím uvedené částky se ale žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný částku po výzvě nevrátil.3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, podle jeho názoru mu byla náhrada mzdy v Rozsudku přiznána jako náhrada mzdy v čisté výši, když tak byla také žalobou uplatňována. Žalobkyně plnila svůj dluh, a proto nemohlo na straně žalovaného vzniknout bezdůvodné obohacení.4. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v , Anonymizováno,  republice, která podniká v České republice prostřednictvím organizační složky a žalovaný je český státní příslušník, zabýval se soud prvního stupně nejprve otázkou své pravomoci rozhodnout ve věci, přičemž shledal, že pravomoc českých soudů k rozhodnutí této věci je dána bydlištěm žalovaného jako zaměstnance v České republice podle článku 22 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodným právem je na základě dohody účastníků v pracovní smlouvě právo české, a to podle článku 8 odst. 1 ve spojení s čl. 3 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.5. Soud prvního stupně rozhodl ve věci poprvé rozsudkem ze dne 3. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , kterým žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 24 538,80 Kč. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze zrušil uvedený rozsudek usnesením ze dne 4. 1. 2023, č. j. , spisová značka,  (dále jen „zrušující usnesení“) a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.6. Soud prvního stupně učinil skutková zjištění z rozhodnutí vydaných v řízení vedeném u Obvodního soudu pro , adresa,  pod sp. zn. , spisová značka, , a to z rozsudku soudu prvního stupně ze dne 3. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , který byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. , spisová značka, , dále z listinných důkazů, a shodných tvrzení účastníků. Po skutkové stránce tak vyšel z toho, že rozsudkem ze dne 3. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , byla žalované (v tomto řízení žalobkyni) výrokem I uložena povinnost zaplatit žalobci (v tomto řízení žalovanému) částku ve výši 466 306,36 Kč s příslušenstvím s tím, že šlo o náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 a § 208 zákoníku práce, která na jistině činila 431 841,01 Kč (ve zbývající částce 36 370,38 Kč šlo o kapitalizovaný úrok z prodlení). Co do částky 7 773,15 Kč soud žalobu zamítl výrokem II a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 353 988 Kč výrokem III. K odvolání nynější žalobkyně byl Rozsudek ve výrocích I. a III. potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. , spisová značka,  a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 25 071,20 Kč. V Rozsudku soud stanovil náhradu mzdy podle ust. § 69 zákoníku práce za období od 29. 11. 2012 do 28. 9. 2024 ve výši průměrného výdělku, který žalobce dosáhl v období třetího čtvrtletí roku 2012 (ust. § 352, 353 odst. 1 a 2 a § 354 odst. 1 zákoníku práce), a který v podobě průměrného hrubého hodinového výdělku soud zjistil ve výši 317,94 Kč. Náhradu mzdy podle ust. § 208 zákoníku práce za období od 29. 6. 2014 do 31. 8. 2014 soud stanovil ve výši pravděpodobného výdělku (hrubé mzdy, které by žalobce zřejmě dosáhl) v prvním čtvrtletí roku 2014 (ust. § 355 a 364 odst. 1 zákoníku práce), a který soud stanovil v podobě průměrného hrubého hodinového výdělku rovněž ve výši 317,94 Kč. Podle Rozsudku tak žalobci za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2014 náležela celkem náhrada mzdy ve výši 1 162 395 Kč, žalobce se ale po započtení již žalovanou zaplacené částky ve výši 401 485 Kč domáhal pouze částky ve výši 437 584,42 Kč, z které mu soud na jistině přiznal částku ve výši 431 849,01 Kč a dále také příslušenství ve formě úroků z prodlení, ve zbytku žalobu zamítl. Před vydáním Rozsudku žalobkyně uhradila žalovanému celkem 410 485 Kč a po vydání Rozsudku uhradila žalovanému dne 20. 7. 2021 částku ve výši 296 349 Kč, označenou jako mzda , Jméno žalovaného, , částku ve výši 292 576,80 Kč, označenou jako úroky , Jméno žalovaného,  a částku ve výši 379 059,20 Kč, označenou jako náklady soudních řízení , Jméno žalovaného, . Žalovaný vyzval žalobkyni k úhradě zbývající částky 133 586,97 Kč emailem ze dne 21. 7. 2021. Po vzájemné emailové korespondenci, v níž žalobkyně sdělila žalovanému, že se sice domnívá, že se nebude jednat o plnění po právu, nechce však skončit v exekuci, požadovanou částku žalovanému uhradila dne 2. 8. 2021. Dne 20. 8. 2021 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, kterou ho vyzvala k vrácení částky 133 586,97 Kč, na což žalovaný reagoval odmítavě.7. Na zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ust. § 4, § 331 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“) a ust. § 2991, § 2997 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.8. Při posouzení otázky, jaká výše náhrady mzdy náležela žalovanému za období od 29. 1. 2012 do 31. 8. 2014, soud prvního stupně vycházel z Rozsudku, jímž byla žalobci přiznána náhrada mzdy. V uvedeném řízení bylo zjištěno, že náhrada mzdy, která náleží žalovanému, činí celkem 1 162 395 Kč. Náhrada mzdy byla vyčíslena v hrubé výši, ale protože žalovaný ji vyčíslil v čisté výši a soud byl vázán jeho návrhem, přiznal žalovanému pouze požadovanou částku. Soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně postupovala správně, pokud vyplatila žalovanému přiznanou náhradu mzdy po příslušných odvodech na daň, pojistné či příspěvek. Pokud pak žalobkyně následně dne 2. 8. 2021 uhradila žalovanému i spornou částku 133 586,97 Kč, uhradila ji žalovanému nikoliv v pochybnostech, ale s vědomím, že podle rozhodnutí soudu není povinna takovou částku žalovanému uhradit. Soud prvního stupně neshledal důvodnou námitku žalobkyně, že plnila pouze pod výhrůžkou či nátlakem spočívajícím v hrozbě exekuce, a to proto, že možnost domáhat se splnění povinnosti exekucí je legitimní a nejde tak o bezprávnou výhrůžku. Jelikož Rozsudkem bylo žalovanému přisouzeno méně, než kolik mu náleželo na náhradě mzdy za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2014, tak v době plnění žalobkyně nárok žalovaného na náhradu mzdy ještě v určité výši existoval, avšak existoval v podobě naturální obligace, neboť byl promlčen. Žalobkyně tedy plnila promlčený dluh.9. Soud prvního stupně se dále zabýval otázkou, jaká výše čisté náhrady mzdy žalovanému náležela, aby zjistil, zda se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Dospěl k závěru, že za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2014 náležela žalovanému náhrada mzdy v čisté výši 844 770 Kč. Jestliže žalobkyně dosud uhradila 706 834 Kč v čisté výši, po přičtení žalované částky mu uhradila 840 420,97 Kč, tedy méně, než žalovanému náleží.10. Uzavřel, že úhradou žalované částky žalobkyně plnila promlčený dluh, nemá nárok na jeho vrácení, a to ani podle § 2997 o. z., ale ani podle § 331 zákoníku práce, neboť nešlo o neprávem vyplacenou částku. I pokud by tomu tak nebylo, z jednání žalovaného vyplývá, že si nebyl vědom toho, že jde o částku nesprávně určenou, protože měl mylně za to, že mu žalobkyně nevyplatila celou částku, která mu podle pravomocného rozhodnutí soudu náleží.11. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhradu přiznal v řízení procesně úspěšnému žalovanému. Náklady žalovaného jsou náklady na právní zastoupení, kdy advokát učinil v řízení celkem 14 úkonů právní služby. Výši náhrady soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.12. Proti rozsudku podala přípustné a včasné odvolání žalobkyně. Namítala, že náhrada mzdy za celé zjišťované období je v rozporu se zákonem, neboť fakticky jde o průměrný hodinový výdělek žalovaného za třetí čtvrtletí roku 2012, který nelze aplikovat po celé období. Podle žalobkyně měla být náhrada mzdy podstatně nižší, max. 258,74 Kč hrubého za hodinu. Hrubá náhrada mzdy mohla činit maximálně 945 948 Kč, tj. 635 677 Kč čistého. Pokud žalobkyně uhradila 706 834 Kč, pak na žalovanou částku nemá žalovaný nárok. Tato částka nebyla promlčeným nárokem a žalovaný se bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně. Namítala, že výpočet čisté náhrady mzdy uvedený v bodech 22. a 23. napadeného rozsudku je nesprávný a nepřezkoumatelný. Dále namítala, že mezi stranami existovaly pochybnosti o tom, zda je náhrada mzdy v rozsudku o přiznání náhrady mzdy v čisté či hrubé výši. Žalobkyně uhradila nyní žalovanou částku pod hrozbou exekuce a s výhradou, že existenci potenciálního dluhu bude rozporovat. V takovém případě nemůže být uplatnění vydání bezdůvodného obohacení podle ustálené rozhodovací praxe mezi stranami znemožněno. Vytýkala soudu prvního stupně, že se nijak nevypořádal s judikaturou, na níž poukazovala. Zdůraznila, že neplnila žalovanému dobrovolně, ale pod hrozbou exekuce a v tísni, jelikož i zahájené exekuční řízení, které by bylo následně zastaveno, by žalobkyni způsobilo s ohledem na jeho postavení kvalifikovaného dodavatele fatální následky. Podle žalobkyně hrozba exekučním řízením může naplňovat důvody uvedené v § 2997 odst. 2 o. z. Dále namítala, že jednání žalovaného je v rozporu s dobrými mravy, neboť věděl, že na žalovanou částku nemá nárok podle rozsudku, a její zaplacení si vynutil hrozbou či tísní žalobkyně. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek a žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení, eventuálně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.13. Podle žalovaného je napadené rozhodnutí správné. Poukázal na to, že výpočet náhrady mzdy obstál v souvisejících řízeních mezi stranami rovněž před odvolacím soudem. Žalobkyni nevzniklo právo na vrácení plnění, protože dluh žalobkyně nebyl neexistující, ale nanejvýš promlčený. Soud prvního stupně přihlédl k tvrzením žalobkyně, k doplnění tvrzení jí rovněž vyzýval a ve svém rozhodnutí zohlednil všechny relevantní důkazy. Poukázal na to, že neexistuje žádná hrozba, lest ani tíseň, která by vedla žalobkyni k plnění žalovanému. Žalobkyně platbu provedla po úvaze a předchozí právní kvalifikaci. Žalovaný nikdy nejednal v rozporu s dobrými mravy. Navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a přiznal žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení.14. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 6 o. s. ř. a shledal, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.16. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.17. Podle § 2997 odst. 1 o. z., dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.18. Podle § 2997 odst. 2 o. z., plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná.19. Podle § 4 zákoníku práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.20. Podle § 331 zákoníku práce, vrácení neprávem vyplacených částek může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže zaměstnanec věděl nebo musel z okolností předpokládat, že jde o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené, a to do 3 let ode dne jejich výplaty.21. Soud prvního stupně si opatřil podklady pro své rozhodnutí v postačujícím rozsahu, učinil z nich správná skutková zjištění a věc posoudil správně i po právní stránce. Odvolací soud je shodného právního názoru, že žalobkyni nevznikl proti žalovanému nárok na vydání bezdůvodného obohacení.22. V řízení bylo prokázáno, že žalobci byla Rozsudkem přisouzena náhrada mzdy v hrubé výši 431 850 Kč. O této skutečnosti žalobkyně neměla pochybnosti, proto také z přisouzené částky náhrady mzdy provedla povinné odvody a žalovanému zaslala na jeho účet náhradu mzdy v čisté výši. V emailové komunikaci se žalovaným rovněž odkazovala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí sp. zn. , spisová značka,  soudů - z tzv. průměrného hrubého výdělku zaměstnance.“ Z faktického jednání žalobkyně a jejích vyjádření, resp. vyjádření jejího právního zástupce v emailové komunikaci se žalovaným je zjevné, že pokud žalobkyně uhradila žalovanému kromě náhrady mzdy podle Rozsudku následně i částku 133 586,96 Kč, uhradila ji žalovanému s vědomím, že povinnost uloženou jí Rozsudkem již splnila, a nemá povinnost platit více. Rovněž žalobkyní zmiňovaná výhrada, že plní proto, aby neskončila v exekuci, nezpochybňuje její dříve projevenou vědomost o tom, že podle Rozsudku není povinna plnit právě tu částku, která je uvedena ve výroku Rozsudku, neboť je uvedena v hrubé výši.23. Odvolací soud se již ve zrušujícím usnesení vyjádřil k tvrzení žalobkyně, že plnila pod pohrůžkou exekuce. Odvolací soud setrvává na názoru, že postup, kdy oprávněný upozorní povinného na nesplnění povinnosti uložené exekučním titulem a na možnost domáhat se splnění povinnosti cestou exekuce, je legitimní a nejedná se o bezprávnou výhrůžku. Sdělení žalovaného, že má za to, že rozhodnutí soudu nebylo zcela splněno a jeho splnění bude vymáhat exekučně, je informací adresovanou žalobkyni o dalším zvažovaném postupu žalovaného, a nelze je považovat za takovou hrozbu, která by deformovala svobodnou vůli žalobkyně v tom směru, že by vylučovala liberační důvody podle § 2997 odst. 1 o. z. Nadto ve vztahu k domněle přisouzenému nároku ve výši 133 586,96 Kč muselo být žalobkyni zřejmé, že žalobce ve skutečnosti exekučním titulem nedisponuje.24. Pokud jde o výši náhrady mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce, jež žalovanému náležela za období od 29. 11. 2012 do 28. 6. 2014 a výši náhrady mzdy podle § 208 zákoníku práce, jež žalovanému náležela za období od 29. 6. 2014 do 31. 8. 2014, pak výše těchto nároků byla pravomocně zjištěna v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, . V tamním řízení se soudy zabývaly otázkou výše průměrného hrubého výdělku žalovaného, přičemž vyřešení této otázky se promítlo ve výroku rozhodnutí, kterým bylo žalovanému přisouzeno peněžité plnění z titulu náhrady mzdy podle § 69 odst. 1 a § 208 zákoníku práce. Soud prvního stupně proto v nyní posuzované věci správně vycházel z pravomocného Rozsudku (§ 159a odst. 3 o. s. ř.).25. Nebylo tak třeba doplňovat dokazování listinami k prokázání výše průměrného hrubého hodinového výdělku žalobce a k prokázání výše pravděpodobného výdělku žalobce. Odvolací soud proto jako nadbytečné zamítl návrhy žalobkyně na doplnění dokazování pracovní smlouvou ze dne 3. 11. 2011 včetně mzdového výměru, mzdovým listem žalovaného za rok 2012, pracovní smlouvou a mzdovým výměrem pana , jméno FO,  z roku 2011, mzdovými listy pana , jméno FO,  za období 1. 4. 2013 až 31. 3. 2014, pracovní smlouvou a mzdovým výměrem pana , jméno FO,  z 1. 3. 2011, mzdovými listy pana , jméno FO,  za 2. až 4. čtvrtletí roku 2013, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. , spisová značka, , usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2020, č. j. , spisová značka, .26. S ohledem na výše uvedený právní názor odvolacího soudu stran žalobkyní učiněné výhrady a hrozby exekučním řízení odvolací soud zamítl jako nadbytečné rovněž návrhy žalobkyně na provedení důkazů žalobou ve věci řešené Obvodním soudem pro , adresa,  sp. zn. , spisová značka, , rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa,  ze dne 3. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 20. 8. 2021, odpovědí žalovaného na výzvu k úhradě ze dne 30. 8. 2021, informací z webových stránek žalobce, výpisem ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů podle zákona č. 134/2016 Sb. ke dni 7. 7. 2021 a emailovou komunikací mezi právními zástupci stran.27. Výše náhrady mzdy podle § 69 odst. 1 zákoníku práce se stanoví postupem podle § 351 a násl. zákoníku práce. Pro výpočet je rozhodná hrubá mzda zaměstnance a jím odpracovaná doba v kalendářním čtvrtletí, jež předchází vzniku nároku. Z takto zjištěného průměrného hodinového výdělku se vychází bez ohledu na to, za které konkrétní (pozdější) období zaměstnanec nárok, případně část nároku, na náhradu mzdy uplatnil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2002, sp. zn. 21 Cdo 991/2001).28. Rovněž výše náhrady mzdy podle § 208 zákoníku práce se stanoví postupem podle § 351 a násl. zákoníku práce. Protože žalobkyně nepřidělovala žalovanému práci, bylo třeba vycházet z pravděpodobného výdělku žalovaného, jehož by dosáhl v prvním kalendářním čtvrtletí 2014, pokud by vykonával práci podle pracovní smlouvy. Při stanovení pravděpodobného výdělku se přihlíží i k odměnám, které zaměstnanec pobíral v době, kdy mu byla přidělována práce podle pracovní smlouvy, neboť je pravděpodobné, že takovou výši mzdy by pobíral, pokud by mu zaměstnavatel i nadále práci přiděloval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4325/2014).29. Soud prvního stupně se správně zabýval otázkou, zda žalovaná částka, která představuje plnění zaměstnanci v čisté výši, vskutku představuje zbývající část náhrady mzdy, žalovaným soudně neuplatněnou v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. , spisová značka, . Nutno přisvědčit žalobkyni, že výpočet čisté náhrady mzdy provedený soudem prvního stupně není srozumitelný, ani správný. Nesrozumitelnost výpočtu spočívá v absenci důvodů, k jakému dni byl výpočet proveden (zda ke dni vzniku nároku, ke dni právní moci Rozsudku, ke dni výplaty částky žalobkyní, ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně v této věci), a podle jaké právní úpravy, když změnou zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, provedenou zákonem č. 609/2020 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní a některé další zákony, a účinnou od 1. 1. 2021, byla zrušena superhrubá mzda, jež byla základem výpočtu daně z příjmu. Nesprávnost výpočtu spočívá v tom, že soud nezohlednil tvrzení účastníků o tom, kdy a v jaké výši byla náhrada mzdy žalovanému plněna, což má vliv na zjištění výše hrubé náhrady mzdy, která již byla žalovanému vyplacena.30. Konkrétně ve vyjádření ze dne 2. 2. 2024 (č. l. 231 a násl.) žalobkyně specifikovala (včetně detailních výpočtů), že dne 10. 4. 2013 provedla platbu náhrady mzdy ve prospěch žalovaného ve výši 18 000 Kč a dne 10. 5. 2013 ve výši 6 795 Kč, a to na základě předběžného opatření vydaného Obvodním soudem pro , adresa,  v řízení vydaném pod sp. zn. , spisová značka, . Platby byly zúčtovány společně dne 10. 5. 2013, celková výše 24 795 Kč čistého představuje 36 000 Kč v hrubém. Na základě uvedeného předběžného opatření provedla žalovaná dne 10. 6. 2013 platbu náhrady mzdy ve výši 12 390 Kč čistého, což představuje 18 000 Kč hrubého. Dne 19. 8. 2014 žalobkyně uhradila žalovanému částku ve výši 373 300 Kč, která vychází z náhrady mzdy v hrubé výši 442 376 Kč a odstupného v hrubé výši 165 891 Kč. Na základě Rozsudku měla žalobkyně zaplatit žalovanému na náhradě mzdy 431 850 Kč hrubého, takže po příslušných povinných odvodech mu uhradila 296 349 Kč čistého. Uvedené platby žalovanému (v čistém) korespondují s tvrzeními žalovaného v jeho podáních (viz č. l. 128, 206).31. Z tvrzení samotné žalobkyně tedy vyplývá, že hrubá výše náhrady mzdy, kterou žalovanému již uhradila, činí celkem 928 226 Kč. Jestliže podle Rozsudku celková částka, jež žalovanému náleží na náhradě mzdy za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2021 činí 1 162 388,64 Kč hrubého, pak rozdíl mezi uvedenými částkami činí 234 162,60 Kč hrubého.32. Žalobkyně zaslala žalovanému nyní žalovanou částku 133 586,97 Kč na účet dne 2. 8. 2021. K tomuto dni proto odvolací soud zjišťoval výši čisté částky z 234 162,60 Kč, a to stejným postupem jako žalobkyně, podle právní úpravy účinné k datu 2. 8. 2021.33. Odvolací soud zaokrouhlil částku 234 162,60 Kč na celé koruny směrem nahoru, tedy na částku 234 163 Kč (§ 142 odst. 2 zákoníku práce).34. Pojistné na sociální zabezpečení hrazené zaměstnancem a srážené z hrubé výše ve výši 6,5 % z vyměřovacího základu (hrubé náhrady mzdy) podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, činí 15 221 Kč.35. Pojistné na veřejné zdravotní pojištění hrazené zaměstnancem a srážené z hrubé náhrady mzdy ve výši 4,5 % z vyměřovacího základu (hrubé náhrady mzdy) podle § 2 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění ve spojení s § 9 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, činí 10 538 Kč.36. Výše pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti hrazené zaměstnavatelem ve výši 24,8 % z vyměřovacího základu (hrubé náhrady mzdy) podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, činí 58 073 Kč.37. Výše pojistného na veřejné zdravotní pojištění hrazená zaměstnavatelem ve výši 9 % z vyměřovacího základku (hrubé náhrady mzdy) podle § 2 odst. 1 č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění ve spojení s § 9 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, činí 21 075 Kč.38. Minimální vyměřovací základ pro rok 2021 pro stanovení daně z příjmů ve výši 23 % podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, činí 141 764 Kč.39. Základ pro 23 % daň z příjmů odvolací soud vypočetl jako rozdíl hrubé náhrady mzdy a měsíčního minimálního vyměřovacího základu pro rok 2021, tj. 234 163 – 141 764 Kč, podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Výsledná částka činí 92 399 Kč.40. Záloha na daň z příjmů hrazená zaměstnancem a srážená z hrubé náhrady mzdy činí 42 517 Kč (15 % z 141 764 Kč + solidární daň 23 % z 92 399 Kč).41. Z částky 234 163 Kč hrubého činí čistá náhrada mzdy 165 887 Kč (234 163 – 15 221 – 10 538 – 42 517).42. Z výše uvedeného je zřejmé, že v okamžiku úhrady žalované částky nebyla uhrazena celá náhrada mzdy, která náležela žalovanému podle práva za období od 29. 11. 2012 do 31. 8. 2014. Dluh žalobkyně vůči žalovanému na náhradě mzdy existoval, s ohledem na tříletou promlčecí dobu, resp. lhůtu (§ 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013; § 629 odst. 1 o. z.) byl ale promlčený. Není rozhodující, zda si žalobkyně byla této skutečnosti vědoma. Okolnost, že žalovanému nebyla přiznána celá náhrada mzdy, která mu podle zákona náleží, vyplývá i z Rozsudku, takže žalobkyni musela být tato skutečnost známa.43. Lze uzavřít, že je správný závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně plnila promlčený dluh, a proto podle § 2997 odst. 1 věty první o. z. nemá právo na vrácení žalované částky. V jednání žalovaného, který vyzval žalobkyni ke splnění povinnosti podle Rozsudku, nespatřuje odvolací soud rozpor s dobrými mravy, neboť žalovaný se nesnažil vědomě žalobkyni poškodit, ale domoci se svého domnělého práva, když z emailové korespondence je zřejmé, že si Rozsudek nevyložil správně, a z odůvodnění Rozsudku se podává, že nárok žalobce na náhradu mzdy je vyšší než ten, který byl přisouzen. Nad rámec uvedeného lze přisvědčit soudu prvního stupně, že i z pohledu ust. § 331 zákoníku práce se žalovanému nedostalo neprávem vyplacené částky.44. Z výše uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. v celém jeho rozsahu jako věcně správné.45. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení procesně úspěšnému žalovanému. Náklady žalovaného jsou náklady na právní zastoupení. Advokát učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „advokátní tarif“) – vyjádření k odvolání ze dne 5. 2. 2025 a účast na jednání odvolacího soudu dne , datum, . Odměna za jeden úkon právní služby podle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 advokátního tarifu činí 6 460 Kč (z tarifní hodnoty 133 586,97 Kč), za dva úkony činí 12 920 Kč. Náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní služby činí podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 450 Kč, za dva úkony činí 900 Kč. Z odměny a náhrad náleží náhrada za DPH 21 %, jejímž plátcem advokát je, a to ve výši 2 902,20 Kč. Celkem činí náhrada nákladů odvolacího řízení 16 722,20 Kč. Ke splnění povinnosti byla žalobkyni stanovena obecná pariční lhůta (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř., a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 8.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2025:23.Co.39.2025.332","publishedAt":"2026-10-12","decisionAt":"2025-03-19","caseNumber":{"senate":23,"registry":"Co","index":39,"year":2025,"pageNumber":332},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jitka","lastName":"Denemarková","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o zaplacení částky ve výši 133 586,97 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. září 2024, č. j. 22 C 232/2021-292,","specialType":["EP1250"],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":22,"registry":"C","index":232,"year":2021,"pageNumber":292},"affectedDate":"2024-09-19","courtCode":"OSPH08","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"159a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"16","lexNumber":586,"lexYear":1992,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":589,"lexYear":1992,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":592,"lexYear":1992,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"9","lexNumber":48,"lexYear":1997,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"4","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"69","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"208","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"331","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"351","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"352","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"354","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"355","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2997","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAHRADA_MZDY","SMLOUVA_PRACOVNI","ODSTUPNE","BEZDUVODNE_OBOHACENI","DAN_Z_PRIJMU","POJISTNE_NA_SOCIALNI_ZABEZPECENI"]},"styles":[{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}