{"uuid":"c40dc95d-a113-4f2a-8b91-b89159c1ab8e","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ;  ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 25 972 Kč s příslušenstvím – zápůjčka","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.792 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7.792 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18.180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" od 18. 3. 2022 do 30. 5. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1.517,39 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 56 % ročně z částky 9.309,39 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 603,24 Kč, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7.792 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7.792 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nII. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18.180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [číslo] od 18. 3. 2022 do 30. 5. 2022, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1.517,39 Kč od 31. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 56 % ročně z částky 9.309,39 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 603,24 Kč, zamítá.\nIII. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25.972 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalovaným byla dne 18. 10. 2019 uzavřena smlouva ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" na základě, které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti půjčka 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 10.080 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit úrok ve výši 56 % ročně. Zápůjčku se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím 78týdenních splátek po 258 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 2.208 Kč, která byla v částce 690,61 Kč započtena na jistinu a v částce 1.517,39 Kč na poplatek. Žalovaný byl povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně – žalobkyně se po žalovaném domáhá smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 603,24 Kč a sankčních poplatků ve výši 3.100 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá úhrady jistiny ve výši 9.309,39 Kč, poplatků ve výši 8.562,61 Kč, smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, úroku z prodlení ve výši 603,24 Kč a poplatků ve výši 3.100 Kč spolu s úrokem ve výši 56 % ročně z jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobkyně v žalobě stran úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela mj. z informací získaných z nebankovních a veřejných registrů jako např. z insolvenčního rejstříku a komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, kdy informace sdělené žalovaný konfrontoval s dostupnými údaji dle ekonomických modelů. Dále žalobkyně k výzvě soudu ve svém podání ze dne 27. 9. 2023 uvedla, že žalovaný neměl záznam v bankovních a nebankovních registrech, nebyl účastníkem insolvenčního ani exekučního řízení a měl příjem za zaměstnání ve výši 12.408 Kč měsíčně (doloženo výplatními páskami za srpen a září 2019) a další příjem domácnosti ve výši 27.000 Kč s tím, že tyto skutečnosti byly ověřeny paní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaný měl výdaje ve výši 3.000 Kč, který byly jmenovanou také ověřeny. U jednání žalobkyně žalobu stran úvěruschopnosti nijak nedoplnila a uvedla, že ve vztahu k posuzování jeho úvěruschopnosti nedisponuje žádnými jinými než dosud předoženými listinami. Stran dalšího příjmu žalovaného pak uvedla, že s ním při posuzování jeho úvěruschopnosti nebylo kalkulováno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se jednání konaného dne 20. 3. 2023 neúčastnil, z jednání se neomluvil a nepožádal soud o jeho odročení. Soud proto ve věci jednal a věc rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Soud u nařízeného jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalovaným byla dne 18. 10. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě, které byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, který se právní předchůdkyni žalobkyně zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 10.080 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 4.817 Kč a z částky za zpracování úvěru ve výši 5.263 Kč. Současně se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 56 % ročně. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 20.080 Kč prostřednictvím 78 splátek po 258 Kč týdně. V čl. 6 smluvních podmínek se pak žalovaný zavázal v případě prodlení hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz smlouva a standartní informace o spotřebitelském úvěru). Ze zákaznické karty ze dne 18. 10. 2019 soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný žil s rodiči, měl základní vzdělání, byl svobodný a úvěr si bral za účelem pořízení vybavení domácnosti. Neměl žádnou vyživovací povinnost a nevlastnil automobil. Jeho příjem ve výši 12.408 Kč měsíčně byl tvořen mzdou ze zaměstnání, další čistý příjem domácnosti pak byl představován částkou 27.000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl jeden zdroj svého příjmu. Jeho odhadované měsíční výdaje byly představovány částkou 3.000 Kč. Žalovaným uvedené informace byly ověřeny z jeho pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek za měsíc srpen a září 2019. Žalovaný nebyl ke dni uzavření smlouvy účastníkem exekučního řízení. Žalovaný dlužil žalobkyni ke dni 1. 2. 2022 na smluvní pokutě částku 9.534 Kč, na úroku z prodlení pak částku 2.266 Kč. Žalovaný sjednaným splátkám nedostál, k úhradě dlužných částek byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzýván prostřednictvím výzev ze dne 17. 5. 2020, ze dne 21. 6. 2020, ze dne 2. 8. 2020, ze dne 21. 9. 2020, ze dne 19. 10. 2020, ze dne 23. 11. 2020 a ze dne 11. 1. 2021. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 1. 2. 2022 zaslaným žalovanému doporučeně dne 11. 2. 2022 na adresu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil, proto byl k její úhradě vyzván i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2022 zaslané mu dne 24. 5. 2022 doporučeně na adresu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Soud závazek žalovaného z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce posoudil dle z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť se jedná o právní poměry vzniklé po 1. 1. 2014. Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do části žalobkyní požadované jistiny a co do části žalobkyní požadovaného příslušenství.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé ze záhlaví a obsahu smlouvy a dále i ze zákaznické karty a z důvodu, pro který si žalovaný zápůjčku u právní předchůdkyně žalobkyně bral. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Žalovaný v zákaznické kartě ze dne 18. 10. 2019 uvedl, že žil s rodiči, měl základní vzdělání, byl svobodný a úvěr si bral za účelem pořízení vybavení domácnosti. Neměl žádnou vyživovací povinnost a nevlastnil automobil. Jeho příjem ve výši 12.408 Kč měsíčně byl tvořen mzdou ze zaměstnání, další čistý příjem domácnosti pak byl představován částkou 27.000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl jeden zdroj svého příjmu. Jeho odhadované měsíční výdaje byly představovány částkou 3.000 Kč. Příjmy žalovaný doložil pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami za měsíc srpen a září 2019. Tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil. Výdajovou stránkou žalovaného se právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalovaného, což ale k posouzení jeho úvěruschopnosti měla, zvlášť s přihlédnutím k odhadované výši měsíčních výdajů žalovaného v částce 3.000 Kč měsíčně, když se soudu jeví tato částka jako nepřiměřeně nízká až nereálná, když jen náklady na bydlení, energie, dopravu, jídlo a další nezbytné věci se v roce 2019 pohybovaly v násobně jiné výši, a to i v případě, že žalovaný bydlel u rodičů. Zcela neověřený pak zůstal i další čistý příjem domácnosti žalovaného ve výši 27.000 Kč měsíčně (byť žalobkyně u jednání soudu uvedla, že s ním při posuzování úvěruschopnosti vůbec nekalkulovala). Pokud s ním žalobkyně nekalkulovala, zůstává otázkou, proč žalovaného v tomto směru vůbec vytěžovala a danou částku do karty zákazníka sepisovala. Lze tak dle soudu uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností žalovaného zápůjčky splácet s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného do zákaznické karty sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvy o zápůjčce uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o zápůjčku má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalovaného ve veřejných registrech a s objektivně ne zcela doloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích a příjmech, které nedostatečně ověřila, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Lustrací žalovaného v bankovních a nebankovních registrech pak právní předchůdkyně žalobkyně pak mohla jen zjistit, zdali je žalovaný v těchto seznamech evidován či nikoliv. Ničeho to ale nevypovídá o jeho konkrétní situaci. Dotaz na Centrální evidenci exekucí byl nadto žalobkyní proveden až dne 9. 9. 2022, tudíž téměř po třech letech od uzavření smlouvy. Nadto nelze odhlédnout od toho, že právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovaného lustrovat v den, kdy mu byla zápůjčka reálně v hotovosti poskytnuta, tudíž zůstává otázkou, zdali právní předchůdkyně žalobkyně měla vůbec stran posouzení jeho úvěruschopnosti v době poskytnutí zápůjčky dostatek relevantních údajů pro takový závěr.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Pokud žalobkyně argumentuje rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021, má soud za to, že dané rozhodnutí není přiléhavé na nyní souzenou věc, neboť v citované věci prováděla prověření úvěruschopnosti bankovní instituce, která s ohledem na skutečnost, že dlužníku vedla a spravovala jeho bankovní účet měla přehled o jeho příjmech a výdajích, z nichž mohla posoudit jeho životní úroveň, což ale nebyl a není případ žalobkyně v této věci. Uvedené platí i pro další žalobkyní citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. VSPH 506/2020-63, kdy žalobkyni nelze přisvědčit v tom, že pokud byl poskytnut úvěr v nízké částce, snižuje se adekvátně k jeho výši i míra posuzování úvěruschopnosti. V dané věci si žalovaný sjednal zápůjčku téměř ve výši svého měsíčního výdělku, tudíž pro něj v nezanedbatelné výši. S ohledem na účel zápůjčky, příjem žalovaného i výši zápůjčky si právní předchůdkyně žalobkyně měla dle soudu počínat zvlášť obezřetně, neboť v takových případech je velké riziko, že žalovaný nebude zápůjčku schopen splácet a že navíc bude hradit více takových závazků a dostane se tím do dluhové spirály, čemuž měla právě konstrukce posuzování úvěruschopnosti zabraňovat. Co se pak odkazu žalobkyně na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021 ve věci sp. zn. I. ÚS 1543/21 týče, má soud za to, že dané rozhodnutí také není k projednávané věci přiléhavé, neboť narozdíl od tam uvedené dlužnice, žalovaný úvěr řádně nehradil, když uhradil pouze šest splácet ze 78, byť ve vyšších částkách než smluvených. Právní předchůdkyně žalobkyně k relevantnímu závěru o finanční situaci daného žadatele musí znát a mít ověřené nejenom jeho příjmy, ale i jeho výdaje, neboť jedině tak je schopna učinit si o ni závěr.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet je s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ničeho na tomto závěru soudu nemění ani prohlášení žalovaného učiněné ve smlouvě, že poskytovateli sdělil veškeré potřebné údaje a kterým měl potvrdit, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila jeho schopnost splácet s odbornou péčí, neboť postupovat podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je čistě a jen povinností poskytovatele úvěru a má za tento svůj postup odpovědnost, které se nejde zbavit tím, že odpovědnost za uvedený postup přenese na žadatele. Pouze a jen poskytovatel úvěru je odpovědný za řádné ověření schopnosti žadatele zápůjčku splácet, musí přitom postupovat s odbornou péčí, tzn. zjistit veškeré relevantní informace od žadatele, tyto objektivně ověřit, a to jak v rovině příjmů, tak v rovině jeho výdajů a následně využít dostupné evidence k ověření této jeho schopnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Smlouva je nad rámec již uvedeného částečně neplatná i v části, kde se právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, domáhala zaplacení částky 10.080 Kč coby poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku). Částka 10.080 Kč představuje de facto obchodní úrok a ten činí 100,8 % jistiny zápůjčky, takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud je hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001). Žalobkyni dále nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, neboť tato nebyla mezi stranami řádně sjednána, když povinnost k její úhradě vyplývá ze smluvních podmínek, nikoliv ze smlouvy samotné, ke které by žalovaný připojil svůj podpis.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Žalovaný ale na základě neplatné smlouvy o zápůjčce převzal od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně dne 18. 10. 2019 částku 10.000 Kč a tuto měl také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný z titulu této smlouvy uhradil pouze částku 2.208 Kč. Soud tak žalovaného zavázal ve výroku I tohoto rozsudku k úhradě rozdílu částky 10.000 Kč a částky 2.208 Kč, tj. k úhradě částky 7.792 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit žalobkyni dlužnou částku řádně a včas, má žalobkyně vedle práva na jistinu ve výši 7.792 Kč i právo na její příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonem stanovené výši dle § 1970 občanského zákoníku. S ohledem na skutečnost, že doba plnění pro vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a ani v daném případě nebyla mezi stranami sjednána, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (viz např. rozsudek Nevyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5464/2016). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 20. 5. 2022, který byl dne 24. 5. 2022 dán k poštovní přepravě a žalovanému v souladu se zákonnou domněnkou dojití dle § 573 občanského zákoníku došel třetí pracovní den, tj. dne 27. 5. 2022 a za dobu bez zbytečného odkladu lze považovat dobu tří dnů, tj. do 30. 5. 2022, což znamená, že žalovaný byl v prodlení s úhradou dlužné částky až od 31. 5. 2022, kdy se nárok na vydání bezdůvodného obohacení stal splatným. Soud tedy žalobkyni přiznal úrok z prodlení až od 31. 5. 2022 ve výši 11,75 % ročně, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně pak vyplývá z uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky za žalovaným dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky, neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Ve zbývající části předmětu řízení specifikované ve výroku II rozsudku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 25.972 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Z pouhého porovnání obou částek (viz výrok I a II rozsudku) je tak zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu v řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozsudku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25.972 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 18. 10. 2019 uzavřena smlouva [číslo] na základě, které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti půjčka 10.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 10.080 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit úrok ve výši 56 % ročně. Zápůjčku se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím 78týdenních splátek po 258 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 2.208 Kč, která byla v částce 690,61 Kč započtena na jistinu a v částce 1.517,39 Kč na poplatek. Žalovaný byl povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně – žalobkyně se po žalovaném domáhá smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 603,24 Kč a sankčních poplatků ve výši 3.100 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá úhrady jistiny ve výši 9.309,39 Kč, poplatků ve výši 8.562,61 Kč, smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, úroku z prodlení ve výši 603,24 Kč a poplatků ve výši 3.100 Kč spolu s úrokem ve výši 56 % ročně z jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení.\n2. Žalobkyně v žalobě stran úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela mj. z informací získaných z nebankovních a veřejných registrů jako např. z insolvenčního rejstříku a komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, kdy informace sdělené žalovaný konfrontoval s dostupnými údaji dle ekonomických modelů. Dále žalobkyně k výzvě soudu ve svém podání ze dne 27. 9. 2023 uvedla, že žalovaný neměl záznam v bankovních a nebankovních registrech, nebyl účastníkem insolvenčního ani exekučního řízení a měl příjem za zaměstnání ve výši 12.408 Kč měsíčně (doloženo výplatními páskami za srpen a září 2019) a další příjem domácnosti ve výši 27.000 Kč s tím, že tyto skutečnosti byly ověřeny paní [jméno] [příjmení]. Žalovaný měl výdaje ve výši 3.000 Kč, který byly jmenovanou také ověřeny. U jednání žalobkyně žalobu stran úvěruschopnosti nijak nedoplnila a uvedla, že ve vztahu k posuzování jeho úvěruschopnosti nedisponuje žádnými jinými než dosud předoženými listinami. Stran dalšího příjmu žalovaného pak uvedla, že s ním při posuzování jeho úvěruschopnosti nebylo kalkulováno.\n3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.\n4. Žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se jednání konaného dne 20. 3. 2023 neúčastnil, z jednání se neomluvil a nepožádal soud o jeho odročení. Soud proto ve věci jednal a věc rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.\n5. Soud u nařízeného jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav.\n6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 18. 10. 2019 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě, které byl žalovanému v hotovosti poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, který se právní předchůdkyni žalobkyně zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 10.080 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 4.817 Kč a z částky za zpracování úvěru ve výši 5.263 Kč. Současně se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 56 % ročně. Celkem se tak žalovaný zavázal uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 20.080 Kč prostřednictvím 78 splátek po 258 Kč týdně. V čl. 6 smluvních podmínek se pak žalovaný zavázal v případě prodlení hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz smlouva a standartní informace o spotřebitelském úvěru). Ze zákaznické karty ze dne 18. 10. 2019 soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný žil s rodiči, měl základní vzdělání, byl svobodný a úvěr si bral za účelem pořízení vybavení domácnosti. Neměl žádnou vyživovací povinnost a nevlastnil automobil. Jeho příjem ve výši 12.408 Kč měsíčně byl tvořen mzdou ze zaměstnání, další čistý příjem domácnosti pak byl představován částkou 27.000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl jeden zdroj svého příjmu. Jeho odhadované měsíční výdaje byly představovány částkou 3.000 Kč. Žalovaným uvedené informace byly ověřeny z jeho pracovní smlouvy a dvou výplatních pásek za měsíc srpen a září 2019. Žalovaný nebyl ke dni uzavření smlouvy účastníkem exekučního řízení. Žalovaný dlužil žalobkyni ke dni 1. 2. 2022 na smluvní pokutě částku 9.534 Kč, na úroku z prodlení pak částku 2.266 Kč. Žalovaný sjednaným splátkám nedostál, k úhradě dlužných částek byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzýván prostřednictvím výzev ze dne 17. 5. 2020, ze dne 21. 6. 2020, ze dne 2. 8. 2020, ze dne 21. 9. 2020, ze dne 19. 10. 2020, ze dne 23. 11. 2020 a ze dne 11. 1. 2021. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 1. 2. 2022 zaslaným žalovanému doporučeně dne 11. 2. 2022 na adresu [adresa žalovaného]. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil, proto byl k její úhradě vyzván i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 20. 5. 2022 zaslané mu dne 24. 5. 2022 doporučeně na adresu [adresa].\n7. Soud závazek žalovaného z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce posoudil dle z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, neboť se jedná o právní poměry vzniklé po 1. 1. 2014. Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.\n<i>8. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i>\n<i>9. Dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.</i>\n<i>10. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i>\n<i>11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i>\n<i>12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i>\n<i>13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i>\n<i>14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i>\n<i>15. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i>\n<i>16. Dle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i>\n17. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do části žalobkyní požadované jistiny a co do části žalobkyní požadovaného příslušenství.\n18. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé ze záhlaví a obsahu smlouvy a dále i ze zákaznické karty a z důvodu, pro který si žalovaný zápůjčku u právní předchůdkyně žalobkyně bral. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 z. o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015).\n19. Žalovaný v zákaznické kartě ze dne 18. 10. 2019 uvedl, že žil s rodiči, měl základní vzdělání, byl svobodný a úvěr si bral za účelem pořízení vybavení domácnosti. Neměl žádnou vyživovací povinnost a nevlastnil automobil. Jeho příjem ve výši 12.408 Kč měsíčně byl tvořen mzdou ze zaměstnání, další čistý příjem domácnosti pak byl představován částkou 27.000 Kč měsíčně. Žalovaný uvedl jeden zdroj svého příjmu. Jeho odhadované měsíční výdaje byly představovány částkou 3.000 Kč. Příjmy žalovaný doložil pracovní smlouvou a dvěma výplatními páskami za měsíc srpen a září 2019. Tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil. Výdajovou stránkou žalovaného se právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalovaného, což ale k posouzení jeho úvěruschopnosti měla, zvlášť s přihlédnutím k odhadované výši měsíčních výdajů žalovaného v částce 3.000 Kč měsíčně, když se soudu jeví tato částka jako nepřiměřeně nízká až nereálná, když jen náklady na bydlení, energie, dopravu, jídlo a další nezbytné věci se v roce 2019 pohybovaly v násobně jiné výši, a to i v případě, že žalovaný bydlel u rodičů. Zcela neověřený pak zůstal i další čistý příjem domácnosti žalovaného ve výši 27.000 Kč měsíčně (byť žalobkyně u jednání soudu uvedla, že s ním při posuzování úvěruschopnosti vůbec nekalkulovala). Pokud s ním žalobkyně nekalkulovala, zůstává otázkou, proč žalovaného v tomto směru vůbec vytěžovala a danou částku do karty zákazníka sepisovala. Lze tak dle soudu uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností žalovaného zápůjčky splácet s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného do zákaznické karty sepsala formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvy o zápůjčce uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o zápůjčku má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalovaného ve veřejných registrech a s objektivně ne zcela doloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích a příjmech, které nedostatečně ověřila, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Lustrací žalovaného v bankovních a nebankovních registrech pak právní předchůdkyně žalobkyně pak mohla jen zjistit, zdali je žalovaný v těchto seznamech evidován či nikoliv. Ničeho to ale nevypovídá o jeho konkrétní situaci. Dotaz na Centrální evidenci exekucí byl nadto žalobkyní proveden až dne 9. 9. 2022, tudíž téměř po třech letech od uzavření smlouvy. Nadto nelze odhlédnout od toho, že právní předchůdkyně žalobkyně měla žalovaného lustrovat v den, kdy mu byla zápůjčka reálně v hotovosti poskytnuta, tudíž zůstává otázkou, zdali právní předchůdkyně žalobkyně měla vůbec stran posouzení jeho úvěruschopnosti v době poskytnutí zápůjčky dostatek relevantních údajů pro takový závěr.\n20. Pokud žalobkyně argumentuje rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021, má soud za to, že dané rozhodnutí není přiléhavé na nyní souzenou věc, neboť v citované věci prováděla prověření úvěruschopnosti bankovní instituce, která s ohledem na skutečnost, že dlužníku vedla a spravovala jeho bankovní účet měla přehled o jeho příjmech a výdajích, z nichž mohla posoudit jeho životní úroveň, což ale nebyl a není případ žalobkyně v této věci. Uvedené platí i pro další žalobkyní citované rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. VSPH 506/2020-63, kdy žalobkyni nelze přisvědčit v tom, že pokud byl poskytnut úvěr v nízké částce, snižuje se adekvátně k jeho výši i míra posuzování úvěruschopnosti. V dané věci si žalovaný sjednal zápůjčku téměř ve výši svého měsíčního výdělku, tudíž pro něj v nezanedbatelné výši. S ohledem na účel zápůjčky, příjem žalovaného i výši zápůjčky si právní předchůdkyně žalobkyně měla dle soudu počínat zvlášť obezřetně, neboť v takových případech je velké riziko, že žalovaný nebude zápůjčku schopen splácet a že navíc bude hradit více takových závazků a dostane se tím do dluhové spirály, čemuž měla právě konstrukce posuzování úvěruschopnosti zabraňovat. Co se pak odkazu žalobkyně na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021 ve věci sp. zn. I. ÚS 1543/21 týče, má soud za to, že dané rozhodnutí také není k projednávané věci přiléhavé, neboť narozdíl od tam uvedené dlužnice, žalovaný úvěr řádně nehradil, když uhradil pouze šest splácet ze 78, byť ve vyšších částkách než smluvených. Právní předchůdkyně žalobkyně k relevantnímu závěru o finanční situaci daného žadatele musí znát a mít ověřené nejenom jeho příjmy, ale i jeho výdaje, neboť jedině tak je schopna učinit si o ni závěr.\n21. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel zápůjčky nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet je s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Ničeho na tomto závěru soudu nemění ani prohlášení žalovaného učiněné ve smlouvě, že poskytovateli sdělil veškeré potřebné údaje a kterým měl potvrdit, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila jeho schopnost splácet s odbornou péčí, neboť postupovat podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je čistě a jen povinností poskytovatele úvěru a má za tento svůj postup odpovědnost, které se nejde zbavit tím, že odpovědnost za uvedený postup přenese na žadatele. Pouze a jen poskytovatel úvěru je odpovědný za řádné ověření schopnosti žadatele zápůjčku splácet, musí přitom postupovat s odbornou péčí, tzn. zjistit veškeré relevantní informace od žadatele, tyto objektivně ověřit, a to jak v rovině příjmů, tak v rovině jeho výdajů a následně využít dostupné evidence k ověření této jeho schopnosti.\n22. Smlouva je nad rámec již uvedeného částečně neplatná i v části, kde se právní předchůdkyně žalobkyně, resp. žalobkyně, domáhala zaplacení částky 10.080 Kč coby poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku). Částka 10.080 Kč představuje de facto obchodní úrok a ten činí 100,8 % jistiny zápůjčky, takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud je hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001). Žalobkyni dále nevzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, neboť tato nebyla mezi stranami řádně sjednána, když povinnost k její úhradě vyplývá ze smluvních podmínek, nikoliv ze smlouvy samotné, ke které by žalovaný připojil svůj podpis.\n23. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.\n24. Žalovaný ale na základě neplatné smlouvy o zápůjčce převzal od právní předchůdkyně žalobkyně prokazatelně dne 18. 10. 2019 částku 10.000 Kč a tuto měl také jako bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný z titulu této smlouvy uhradil pouze částku 2.208 Kč. Soud tak žalovaného zavázal ve výroku I tohoto rozsudku k úhradě rozdílu částky 10.000 Kč a částky 2.208 Kč, tj. k úhradě částky 7.792 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit žalobkyni dlužnou částku řádně a včas, má žalobkyně vedle práva na jistinu ve výši 7.792 Kč i právo na její příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonem stanovené výši dle § 1970 občanského zákoníku. S ohledem na skutečnost, že doba plnění pro vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a ani v daném případě nebyla mezi stranami sjednána, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (viz např. rozsudek Nevyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 30 Cdo 5464/2016). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat dopis právního zástupce žalobkyně ze dne 20. 5. 2022, který byl dne 24. 5. 2022 dán k poštovní přepravě a žalovanému v souladu se zákonnou domněnkou dojití dle § 573 občanského zákoníku došel třetí pracovní den, tj. dne 27. 5. 2022 a za dobu bez zbytečného odkladu lze považovat dobu tří dnů, tj. do 30. 5. 2022, což znamená, že žalovaný byl v prodlení s úhradou dlužné částky až od 31. 5. 2022, kdy se nárok na vydání bezdůvodného obohacení stal splatným. Soud tedy žalobkyni přiznal úrok z prodlení až od 31. 5. 2022 ve výši 11,75 % ročně, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní legitimace žalobkyně pak vyplývá z uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky za žalovaným dle § 1879 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky, neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný.\n25. Ve zbývající části předmětu řízení specifikované ve výroku II rozsudku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.\n26. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky 25.972 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II rozsudku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Z pouhého porovnání obou částek (viz výrok I a II rozsudku) je tak zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu v řízení žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV tohoto rozsudku).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2023:48.C.158.2022.1","publishedAt":"2023-07-12","decisionAt":"2023-03-20","caseNumber":{"senate":48,"registry":"C","index":158,"year":2022,"pageNumber":47},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Martina","lastName":"Beránková","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 25 972 Kč s příslušenstvím - zápůjčka","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"101","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1879","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2390","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"588","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1970","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"1813","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"573","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1958","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2392","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"580","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_ZAPUJCCE"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":true}]}