{"uuid":"c489c938-00ec-4787-9aa2-c35c3ac041fb","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem JUDr. Ing. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec a číslo","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ; ","anonStyle":"NONE"},{"text":"celé jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 88 740 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky ve výši 47 890 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 099,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 669,79 Kč, úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 46 401,48 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 46 401,48 Kč od 29. 1. 2022 do 7. 2. 2023 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 551,48 Kč od 8. 2. 2023 do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 40 850 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 850 Kč od 8. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky ve výši 47 890 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 099,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 669,79 Kč, úroku ve výši 25,26 % ročně z částky 46 401,48 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 46 401,48 Kč od 29. 1. 2022 do 7. 2. 2023 a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 551,48 Kč od 8. 2. 2023 do zaplacení.\nII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 40 850 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 40 850 Kč od 8. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.\nIII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobce se žalobou ze dne 2. 11. 2022 domáhal po žalované zaplacení:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- dlužné jistiny ve výši 46 401,48 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- dlužné částky poplatku ve výši 42 338,52 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- kapitalizovaných úroků ve výši 2 669,79 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9 099,85 Kč,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- úroků ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny ve výši 46 401,48 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"- úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 46 401,48 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 11. 2019, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná se v řízení v soudem stanovené lhůtě – ani před vyhlášením rozsudku (k vyhlášení rozsudku došlo 28. 4. 2023) - nevyjádřila. Již proto nebylo možné přihlížet k vyjádření žalované doručenému soudu až 14. 5. 2023, tj. až po vyhlášení rozsudku (v tomto opožděném vyjádření žalovaná mj. uvedla, že rozporuje, že by právní předchůdce ověřil její schopnost splácet poskytnutý úvěr a že poplatek za úvěr ve výši 47 890 Kč je nemorální).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Dne 28. 4. 2023 soud vyhlásil tento rozsudek. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO","anonStyle":"ANON"},{"text":", se sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a žalovanou došlo dne 7. 11. 2019 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, přičemž žalovaná se ve smlouvě o spotřebitelském úvěru zavázala zaplatit pr. Předchůdci žalobce nejen částku (jistinu) ve výši 49 000 Kč, ale i částku 47 890 Kč jakožto poplatek (tj. úrok) za poskytnutí úvěru (důkaz: listina smlouvy ze dne 7. 11. 2019, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet dle zákaznické karty. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované z 7. 11. 2019 a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patřila podle Zákaznické karty s datem 7. 11. 2019„ pracovní smlouva/ŽL“ a„ 2 výplatní pásky“ (důkaz: Zákaznická karta).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Žalovaná byla povinna splácet dluh částkou 4 038 Kč měsíčně, s úrokem 25,26 % ročně, v celkem 24 splátkách, poslední splátka dne 7. 11. 2021, zaplatila však toliko částku 8 150 Kč (tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno a důkaz Tabulkou umoření na č. l. 19).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022 (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 8 ze Seznamu postoupených pohledávek, řádek 773, jakož i Oznámení o postoupení pohledávky z 30. 1. 2022 ze strany právního předchůdce žalobce, tj. ze strany postupitele korporace ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 669,79 Kč soud uvádí, že se jedná o úrok ve výši 25,26 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 46 401,48 Kč od 8. 11. 2021, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 28. 1. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 9 099,85 Kč soud uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 46 401,48 Kč od 23. 2. 2020, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 28. 1. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Právní hodnocení:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Soud se z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná vystupovala coby spotřebitel - § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele - žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 konstatoval:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Soud dospěl k závěru, že věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Právní předchůdce žalobce nijak neověřoval v Zákaznické kartě uvedené žalovanou výdaje, které navíc žalovaná uvedla v nízké výši: 5 800 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. V zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaná žije s rodiči, ale toto tvrzení nebylo ověřováno (přitom výdaje na bydlení bývají často většinovými výdaji člověka). Přitom v Zákaznické kartě je uvedeno, že účel úvěru je na opravu/rekonstrukci. Pokud by tedy bylo pravdou, že bydlí u rodičů, pak by spíše bylo obvyklé, že by nezhodnocovala na svoji újmu majetek jiného, byť třeba rodičů. Navíc v době uzavření smlouvy bylo žalované 27 let a v zákaznické kartě je uvedeno, že je zaměstnána na plný úvazek na dobu neurčitou a má vzdělání středoškolské. Není zcela obvyklé, aby dospělý člověk, zaměstnaný, tj. ekonomicky již samostatná„ jednotka“, bydlel v takové situaci u rodičů. I kdyby ale takový člověk bydlel u svých rodičů, tak by bylo slušné a obvyklé, aby svým rodičům hradil ze své mzdy minimálně část nájmu. S tím se však jeví kolidovat v Zákaznické kartě tvrzené – výslovně jen„ odhadované“ – výdaje relativně nízké ve výši jen 5 800 Kč (na vše, tj. živobytí, bydlení apod.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. V zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaná měla zápůjčku u jiné společnosti a externí splátku 1 884 Kč. Fakt, že žalovaná již v minulosti měla potřebu si vzít zápůjčku (úvěr) u jiné společnost a dále pokračuje v tendenci se úvěrově zavazovat (proto se jala uzavírat smlouvu s pr. předchůdcem žalobce), měl být pro pr. předchůdcem varovným signálem o schopnosti žalované úvěr řádně a včas splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Právní předchůdce vyšel z toho, že žalovaná měla příjem 20 312 Kč a že žalovaná má jen jeden zdroj příjmu a tento zdroj příjmu plyne za zaměstnání žalované na dobu neurčitou u zaměstnavatele Invia. Pokud je v Zákaznické kartě uvedeno„ další čisté příjmy domácnosti“, tak k tomu nelze přihlédnout, a to již proto, že toto tvrzení nejen že neověřil právní předchůdce žalobce, ale dokonce ani v rovině tvrzení není konkretizováno – kdo měl takový„ jiný“ příjem, z jakých zdrojů a z jakých konkrétních skutečností plyne, že šlo o příjem v dispozici i žalované.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Žalobce byl ve výzvě z 28. 2. 2023 (č. l. 37) vyzván a poučen o následcích nesplnění výzvy i ohledně v zákaznické kartě uvedené pracovní smlouvy a výplatních páscích, které ale žalobce nepředložil a uvedl, že je nemá k dispozici (ani kopie), a to včetně poučení o následcích nesplnění výzvy. Ze soudní praxe soud odkazuje např. na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 z 24. března 2022 č. j. 7 C 47/2022-38, bod 24.„ … Tyto skutečnosti měla žalovaná doložit pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou, kdy příslušné dokumenty předložené při podpisu smlouvy nebyly zkopírovány a ke kartě přiloženy. Žalobkyně tvrdí, že předložení listin sama žalovaná stvrdila svým podpisem na kartě zákazníka, kde byla zaškrtnuta políčka, co všechno žalovaná při podpisu smlouvy předložila. Dle soudu je toto tvrzení nedostačující, pokud není doloženo skutečným obsahem žalovanou předložených listin například v podobě kopií, aby žalobkyně jako věřitelka jejich obsah byla schopna doložit i zpětně. Žalobkyně tedy v tomto případě neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byla s odbornou péčí prověřena úvěruschopnost žalované…“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěruneschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Nutnost aplikovat ustanovení obecně závazných právních předpisů o absolutní neplatnosti platí i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. – viz např. rozsudek Krajského soudu v Praze z 12. prosince 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019 či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18. Absolutní neplatnost aproboval z ústavněprávních hledisek Ústavní soud u např. v usnesení sp. zn. II. ÚS 1176/21. Lze odkázat i na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že žalobce svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnil. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy žalobce poskytl žalované nějakou částku, jednalo se na straně žalované o plnění, které přijala z neplatného právního důvodu. Proto je žalovaná povinna vrátit právě tuto částku, sníženou o dosavadní platby, a v souladu s § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Žalovaná převzala 49 000 Kč při podpisu smlouvy, uhradila 8 150 Kč, proto má žalobce právo na vrácení částky (a to jistiny) ve výši 40 850 Kč (viz výrok I. a II. rozsudku)","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Pokud jde o prodlení, pak žalobce neprokázal doručení hmotněprávní výzvy k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.) před podáním žaloby. Soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 o. z., jehož aplikace nutně nastupuje v případě, kdy tu není platně uzavřená smlouva a není zde smluvní stanovení splatnosti dluhu. Dluh je pak splatný na výzvu. Žalobce neprokázal, kdy konkrétně doručil žalované výzvu k plnění a Oznámení o postoupení pohledávek (srov. výzva soudu z 28. 2. 2023 i s poučením o následcích nesplnění výzvy, na č. l. 37). Žalobce poukázal na § 573 o. z. Avšak ze skutečnosti, že žalobce odeslal žalované tyto listiny, ještě neplyne jejich doručení žalované. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Proto prodlení žalované se splněním dluhu mohlo nastat teprve až v návaznosti na doručení žaloby. Ta byla žalované doručena 6. 2. 2023 (viz doručenka na č. l. 33), tedy 7. 2. 2023 tak nastala splatnost, a od 8. 2. 2023 je žalovaná v prodlení. Žalobci tudíž náleží úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 od 8. 2. 2023, tj. ve výši 10 % ročně, jelikož soud nemůže přiznat žalobci vyšší úrok než v žalobě požadoval (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Ve zbytku je třeba zamítnout úrok z prodlení jako nedůvodný. To se týká i zbylých nároků, které mají oporu toliko v neplatné smlouvě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Lhůta k plnění byla soudem určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro její prodloužení a ani z obsahu spisu nevyplynuly důvody pro její prodloužení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Jiná úprava lhůty k plnění než v délce tří dnů (tedy i určení plnění ve splátkách) je výjimkou z obecného pravidla. Rozhodnutí soudu by se proto muselo opírat o konkrétní skutečnosti a o racionální důvody, které by jej vedly k tomu, že vyšel vstříc žalovanému tím, že by stanovil delší lhůtu k plnění nebo peněžité plnění rozvrhl na jednotlivé splátky. Delší lhůtu k plnění lze stanovit kupř. tehdy, pokud by se splnění povinnosti v obecné lhůtě příčilo dobrým mravům. Soud musí s ohledem na okolnosti konkrétního případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran; jeho rozhodnutí tedy musí obstát v testu proporcionality. Zatímco použití obecné třídenní není zapotřebí v odůvodnění rozsudku zvláště vysvětlovat a zabývat se její přiměřeností, delší lhůtu k plnění nebo rozložení plnění na splátky je nutno řádně odůvodnit a podložit zjištěním všech potřebných skutkových okolností. Žalovaná před vyhlášením rozsudku o splátky nepožádala, k žalobě se dokonce nevyjádřila a ostatně i v podání z 14. 5. 2023 je její žádost o splátky ve výši 6 000 Kč měsíčně vágní, nepodložené konkrétními skutečnostmi, z nichž by mělo vyplynout, že obecná zákonná třídenní lhůta k plnění je v tomto konkrétním případě nepřiměřená.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaná sice byla ve sporu úspěšnější, a žalobce by tak byl povinen nahradit jí náklady řízení, avšak dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobce se žalobou ze dne 2. 11. 2022 domáhal po žalované zaplacení:\n- dlužné jistiny ve výši 46 401,48 Kč\n- dlužné částky poplatku ve výši 42 338,52 Kč,\n- kapitalizovaných úroků ve výši 2 669,79 Kč,\n- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9 099,85 Kč,\n- úroků ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny ve výši 46 401,48 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,\n- úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 46 401,48 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení,\nto vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 11. 2019, [číslo].\n2. Žalovaná se v řízení v soudem stanovené lhůtě – ani před vyhlášením rozsudku (k vyhlášení rozsudku došlo 28. 4. 2023) - nevyjádřila. Již proto nebylo možné přihlížet k vyjádření žalované doručenému soudu až 14. 5. 2023, tj. až po vyhlášení rozsudku (v tomto opožděném vyjádření žalovaná mj. uvedla, že rozporuje, že by právní předchůdce ověřil její schopnost splácet poskytnutý úvěr a že poplatek za úvěr ve výši 47 890 Kč je nemorální).\n3. Dne 28. 4. 2023 soud vyhlásil tento rozsudek. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.\n4. Mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovanou došlo dne 7. 11. 2019 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 49 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy, přičemž žalovaná se ve smlouvě o spotřebitelském úvěru zavázala zaplatit pr. Předchůdci žalobce nejen částku (jistinu) ve výši 49 000 Kč, ale i částku 47 890 Kč jakožto poplatek (tj. úrok) za poskytnutí úvěru (důkaz: listina smlouvy ze dne 7. 11. 2019, [číslo]).\n5. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím schopnost žalované požadovanou zápůjčku splácet dle zákaznické karty. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy [číslo]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované z 7. 11. 2019 a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patřila podle Zákaznické karty s datem 7. 11. 2019„ pracovní smlouva/ŽL“ a„ 2 výplatní pásky“ (důkaz: Zákaznická karta).\n6. Žalovaná byla povinna splácet dluh částkou 4 038 Kč měsíčně, s úrokem 25,26 % ročně, v celkem 24 splátkách, poslední splátka dne 7. 11. 2021, zaplatila však toliko částku 8 150 Kč (tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno a důkaz Tabulkou umoření na č. l. 19).\n7. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022 (důkaz: Smlouva o postoupení pohledávek, Příloha č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – strana č. 8 ze Seznamu postoupených pohledávek, řádek 773, jakož i Oznámení o postoupení pohledávky z 30. 1. 2022 ze strany právního předchůdce žalobce, tj. ze strany postupitele korporace [právnická osoba]).\n8. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2 669,79 Kč soud uvádí, že se jedná o úrok ve výši 25,26 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 46 401,48 Kč od 8. 11. 2021, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 28. 1. 2022.\n9. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 9 099,85 Kč soud uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 46 401,48 Kč od 23. 2. 2020, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou do 28. 1. 2022.\n10. Právní hodnocení:\n11. Soud dospěl k závěru, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Právní předchůdce žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona).\n12. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.“.\n13. Z uvedeného je zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná.\n14. Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany věřitele z úřední povinnosti. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).\n15. Soud se z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobce jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná vystupovala coby spotřebitel - § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.\n16. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele - žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobce porušil svoji povinnost poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.\n17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 konstatoval:„ …odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka …“. Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 20 Cdo 3180/2018 konstatoval:„ …věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků“.\n18. Soud dospěl k závěru, že věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalované, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Právní předchůdce žalobce nijak neověřoval v Zákaznické kartě uvedené žalovanou výdaje, které navíc žalovaná uvedla v nízké výši: 5 800 Kč.\n19. V zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaná žije s rodiči, ale toto tvrzení nebylo ověřováno (přitom výdaje na bydlení bývají často většinovými výdaji člověka). Přitom v Zákaznické kartě je uvedeno, že účel úvěru je na opravu/rekonstrukci. Pokud by tedy bylo pravdou, že bydlí u rodičů, pak by spíše bylo obvyklé, že by nezhodnocovala na svoji újmu majetek jiného, byť třeba rodičů. Navíc v době uzavření smlouvy bylo žalované 27 let a v zákaznické kartě je uvedeno, že je zaměstnána na plný úvazek na dobu neurčitou a má vzdělání středoškolské. Není zcela obvyklé, aby dospělý člověk, zaměstnaný, tj. ekonomicky již samostatná„ jednotka“, bydlel v takové situaci u rodičů. I kdyby ale takový člověk bydlel u svých rodičů, tak by bylo slušné a obvyklé, aby svým rodičům hradil ze své mzdy minimálně část nájmu. S tím se však jeví kolidovat v Zákaznické kartě tvrzené – výslovně jen„ odhadované“ – výdaje relativně nízké ve výši jen 5 800 Kč (na vše, tj. živobytí, bydlení apod.).\n20. V zákaznické kartě je uvedeno, že žalovaná měla zápůjčku u jiné společnosti a externí splátku 1 884 Kč. Fakt, že žalovaná již v minulosti měla potřebu si vzít zápůjčku (úvěr) u jiné společnost a dále pokračuje v tendenci se úvěrově zavazovat (proto se jala uzavírat smlouvu s pr. předchůdcem žalobce), měl být pro pr. předchůdcem varovným signálem o schopnosti žalované úvěr řádně a včas splácet.\n21. Právní předchůdce vyšel z toho, že žalovaná měla příjem 20 312 Kč a že žalovaná má jen jeden zdroj příjmu a tento zdroj příjmu plyne za zaměstnání žalované na dobu neurčitou u zaměstnavatele Invia. Pokud je v Zákaznické kartě uvedeno„ další čisté příjmy domácnosti“, tak k tomu nelze přihlédnout, a to již proto, že toto tvrzení nejen že neověřil právní předchůdce žalobce, ale dokonce ani v rovině tvrzení není konkretizováno – kdo měl takový„ jiný“ příjem, z jakých zdrojů a z jakých konkrétních skutečností plyne, že šlo o příjem v dispozici i žalované.\n22. Žalobce byl ve výzvě z 28. 2. 2023 (č. l. 37) vyzván a poučen o následcích nesplnění výzvy i ohledně v zákaznické kartě uvedené pracovní smlouvy a výplatních páscích, které ale žalobce nepředložil a uvedl, že je nemá k dispozici (ani kopie), a to včetně poučení o následcích nesplnění výzvy. Ze soudní praxe soud odkazuje např. na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 z 24. března 2022 č. j. 7 C 47/2022-38, bod 24.„ … Tyto skutečnosti měla žalovaná doložit pracovní smlouvou, výplatními páskami a nájemní smlouvou, kdy příslušné dokumenty předložené při podpisu smlouvy nebyly zkopírovány a ke kartě přiloženy. Žalobkyně tvrdí, že předložení listin sama žalovaná stvrdila svým podpisem na kartě zákazníka, kde byla zaškrtnuta políčka, co všechno žalovaná při podpisu smlouvy předložila. Dle soudu je toto tvrzení nedostačující, pokud není doloženo skutečným obsahem žalovanou předložených listin například v podobě kopií, aby žalobkyně jako věřitelka jejich obsah byla schopna doložit i zpětně. Žalobkyně tedy v tomto případě neunesla své důkazní břemeno ohledně tvrzení, že byla s odbornou péčí prověřena úvěruschopnost žalované…“.\n23. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěruneschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.\n24. Nutnost aplikovat ustanovení obecně závazných právních předpisů o absolutní neplatnosti platí i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. – viz např. rozsudek Krajského soudu v Praze z 12. prosince 2019 sp. zn. 27 Co 221/2019 či nález Ústavního soudu z 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18. Absolutní neplatnost aproboval z ústavněprávních hledisek Ústavní soud u např. v usnesení sp. zn. II. ÚS 1176/21. Lze odkázat i na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance.\n25. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že žalobce svoji povinnost dle ust. § 86 cit. zákona nesplnil. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná.\n26. Žalobci tak nevzniklo a nelze mu přiznat právo na jakékoliv plnění z titulu smlouvy. Pokud tedy žalobce poskytl žalované nějakou částku, jednalo se na straně žalované o plnění, které přijala z neplatného právního důvodu. Proto je žalovaná povinna vrátit právě tuto částku, sníženou o dosavadní platby, a v souladu s § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru.\n27. Žalovaná převzala 49 000 Kč při podpisu smlouvy, uhradila 8 150 Kč, proto má žalobce právo na vrácení částky (a to jistiny) ve výši 40 850 Kč (viz výrok I. a II. rozsudku)\n28. Pokud jde o prodlení, pak žalobce neprokázal doručení hmotněprávní výzvy k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.) před podáním žaloby. Soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 o. z., jehož aplikace nutně nastupuje v případě, kdy tu není platně uzavřená smlouva a není zde smluvní stanovení splatnosti dluhu. Dluh je pak splatný na výzvu. Žalobce neprokázal, kdy konkrétně doručil žalované výzvu k plnění a Oznámení o postoupení pohledávek (srov. výzva soudu z 28. 2. 2023 i s poučením o následcích nesplnění výzvy, na č. l. 37). Žalobce poukázal na § 573 o. z. Avšak ze skutečnosti, že žalobce odeslal žalované tyto listiny, ještě neplyne jejich doručení žalované. Vyvratitelná domněnka zakotvená v § 573 o. z. platí jen v případě, že zásilka adresátovi prokazatelně došla, což dovodila i soudní praxe (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019 sp. zn. I. ÚS 1390/19). Nejedná se tedy o domněnku dojití písemnosti, která nebyla adresátovi prokazatelně doručena, ale byla prokazatelně odeslána - viz zákonná dikce„ došlá zásilka“ (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2019 sp. zn. II. ÚS 2403/19). Ze soudní praxe obdobně i např. usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 Cmo 89/2017 ze dne 13. 12. 2018 a z tzv. komentářové literatury srov. obdobně např. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654), 2. vydání, 2022, s. 1830 - 1831: E. Dobrovolná.\n29. Proto prodlení žalované se splněním dluhu mohlo nastat teprve až v návaznosti na doručení žaloby. Ta byla žalované doručena 6. 2. 2023 (viz doručenka na č. l. 33), tedy 7. 2. 2023 tak nastala splatnost, a od 8. 2. 2023 je žalovaná v prodlení. Žalobci tudíž náleží úrok z prodlení dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 od 8. 2. 2023, tj. ve výši 10 % ročně, jelikož soud nemůže přiznat žalobci vyšší úrok než v žalobě požadoval (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Ve zbytku je třeba zamítnout úrok z prodlení jako nedůvodný. To se týká i zbylých nároků, které mají oporu toliko v neplatné smlouvě.\n30. Lhůta k plnění byla soudem určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvod pro její prodloužení a ani z obsahu spisu nevyplynuly důvody pro její prodloužení.\n31. Jiná úprava lhůty k plnění než v délce tří dnů (tedy i určení plnění ve splátkách) je výjimkou z obecného pravidla. Rozhodnutí soudu by se proto muselo opírat o konkrétní skutečnosti a o racionální důvody, které by jej vedly k tomu, že vyšel vstříc žalovanému tím, že by stanovil delší lhůtu k plnění nebo peněžité plnění rozvrhl na jednotlivé splátky. Delší lhůtu k plnění lze stanovit kupř. tehdy, pokud by se splnění povinnosti v obecné lhůtě příčilo dobrým mravům. Soud musí s ohledem na okolnosti konkrétního případu zvážit, zda využití této možnosti nezaloží nespravedlivou nerovnováhu mezi zájmy sporných stran; jeho rozhodnutí tedy musí obstát v testu proporcionality. Zatímco použití obecné třídenní není zapotřebí v odůvodnění rozsudku zvláště vysvětlovat a zabývat se její přiměřeností, delší lhůtu k plnění nebo rozložení plnění na splátky je nutno řádně odůvodnit a podložit zjištěním všech potřebných skutkových okolností. Žalovaná před vyhlášením rozsudku o splátky nepožádala, k žalobě se dokonce nevyjádřila a ostatně i v podání z 14. 5. 2023 je její žádost o splátky ve výši 6 000 Kč měsíčně vágní, nepodložené konkrétními skutečnostmi, z nichž by mělo vyplynout, že obecná zákonná třídenní lhůta k plnění je v tomto konkrétním případě nepřiměřená.\n32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaná sice byla ve sporu úspěšnější, a žalobce by tak byl povinen nahradit jí náklady řízení, avšak dle obsahu spisu žalované žádné náklady nevznikly.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSBR:2023:47.C.48.2023.1","publishedAt":"2023-06-22","decisionAt":"2023-04-28","caseNumber":{"senate":47,"registry":"C","index":48,"year":2023,"pageNumber":61},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Radek","lastName":"Malenovský","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"MSBR","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 88 740 Kč s příslušenstvím - úvěr","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"","lexNumber":351,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_NARIZENI_VLADY"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"573","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1958","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"419","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"153","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["KORPORACE","PENEZITE_PLNENI","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","SMLOUVA_NAJEMNI","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}