{"uuid":"c556db8c-1541-4636-8a59-7c26dd1d92a8","header":[{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátkou Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 82 032,40 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 82 032,40 Kč s příslušenstvím, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 82 032,40 Kč s příslušenstvím, se zamítá.\nII. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 82 032,40 Kč s příslušenstvím, a to v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeném o jejím návrhu na zaplacení částky 107 436 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15 C 387/2014 O návrhu žalobkyně nebylo Okresním soudem v Přerově rozhodnuto v přiměřené době, když toto řízení trvalo nepřiměřenou dobu; celkem 7 let a 8 měsíců. Žalobkyně v žalobě popsala průběh řízení, zejména poukázala na značné prodlevy v souvislosti s ustanovením znalce a následným nařizováním ústního jednání. Po skončení řízení žalobkyně předběžně uplatnila u žalovaného nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve finanční podobě. Žalovaný jí uhradil částku ve výši 80 000 Kč, když shledal, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky, což žalobkyni sdělil stanoviskem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobkyně však poskytnuté zadostiučinění považuje za nedostatečné; má za to, že přiměřené odškodnění je 20 000 Kč za rok trvání řízení, tedy celkem za 93 měsíců trvání řízení činí základní odškodnění 135 027. Toto žalobkyně navýšila o 20%, což je částka 162 032,40 Kč. Od této částky žalobkyně odečetla částku poskytnutou žalovaným, tudíž po žalovaném požaduje ještě zaplacení částky 82 032,40 Kč s příslušenství od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení vedeném Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 15 C 387/2014. Žalovaný po projednání této žádosti dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný a poskytl žalobkyni zadostiučinění ve výši 80 000 Kč. Řízení se podle názoru žalovaného vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti – bylo provedeno větší množství listinných důkazů, vyslechnuti svědci a vypracován znalecký posudek. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy. Význam předmětu řízení pro žalobkyni hodnotil žalovaný jako standardní. Zadostiučinění v poskytnuté výši proto žalovaný považuje za zcela přiměřené všem okolnostem případu a není důvod pro jeho navýšení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení §115 a o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně u žalovaného uplatnila svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15 C 387/2014. Žalovaný po projednání její žádosti dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení a žalobkyni přiznal částku 80 000 Kč, která jí byla již vyplacena.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Obsah přílohového spisu","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro liská práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36). Tak průtah vyskytnuvší se jen v určité fázi řízení Soud toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudky Soudu ve věcech Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002 či Krča proti České republice ze dne 18.3.2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou. Přiměřenost délky řízení tedy Soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek Soudu ve věci Hartman proti České republice ze dne 10.7.2003, § 73).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010, posoudil soud věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Soud vyšel z toho, že předmětné řízení ve vztahu k žalobkyni, která v řízení vystupovala v procesním postavení žalobkyně, trvalo od data podání žaloby, tj. od 4. 11. 2014 do 27. 7. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 12. 2021, č. j. 15 C 387/2014-302, tedy celkem 7 let a 8 měsíců. Ve věci samé rozhodoval pouze soud I. stupně, odvolací řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Jedenkrát se pak věc nacházela s odvoláním do procesního rozhodnutí u odvolacího soudu. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení, soud dospěl k závěru, že byť v řízení nedošlo k průtahům v podobě vyložené nečinnosti soudu, lze uzavřít, že v daném případě soud I. stupně nepostupoval koncentrovaně a účelně, když zejména v období od roku 2018 do roku 2020 vznikaly v řízení prodlevy v souvislosti s ustanovením znalce, který byl prvotně ustanoven za účelem vyhotovení znaleckého posudku a jeho následného doplnění. Doplnění posudku však nevyhotovil, a přestože zažádal opakovaně o zproštění povinnosti doplnit znalecký posudek, byl soudem o jeho zaslání opakovaně urgován. Soud I. stupně také poté, co byla znalci pozastavena činnost tj. od 14. 8. 2018 stále trval na tom, aby znalec doplnění posudku zpracoval, ač to již znalec objektivně učinit nemohl. Tato situace v podstatě trvala až do 29. 3. 2019, než byl ve věci ustanoven znalec nový. Posléze, kdy byla ustanovena nová znalkyně, která doplnění k původnímu znaleckému posudku ve stanovené lhůtě zpracovala, však v řízení vyvstala otázka zpracování dalšího doplnění znaleckého posudku, k čemuž se značně rozsáhle vyjadřovala jak samotná znalkyně, tak i účastníci řízení. I v tomto případě pak podkladový soud nereagoval příliš pružně, když opakovaně znalkyni dotazoval a urgoval o sdělení, které podklady ještě pro další zpracování doplňku potřebuje, na což znalkyně řádně nereagovala. V takovém případě měl soud přistoupit k pořádkovému opatření, aby zajistil součinnost znalkyně, potažmo plynulost řízení. V tomto úseku řízení lze proto činnost soudu hodnotit jako neefektivní a nekoncentrovanou a tato se částečně podílela na délce řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Na délce řízení se rovněž podílela objektivní skutečnost, která netkvěla v (ne) jednání orgánů státu, neboť v roce 2020 až 2021 byla činnost soudů (zejména ohledně nařizovaných jednání) ovlivněna a zdržována v důsledku pandemie koronaviru a s tím spojeného vyhlášeného nouzového stavu a vládních omezení. Tuto nenadálou situaci však nelze dávat k tíži žalovanému","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalobkyně se svým chováním výrazně nepodílela na celkové délce řízení, nicméně pro úplnost je třeba říci, že tato byla soudem opakovaně urgována o odpověď a také sama žádala o prodloužení lhůty k doplnění tvrzení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Soud posuzované řízení shledal jako obtížnější jak po stránce právní, tak zejména po stránce skutkové. Předmětem posuzované věci byl závazek ze smlouvy o dílo, kdy obecně tyto typy sporů bývají obtížnější na nutnost rozsáhlejšího dokazování a právního posouzení; ani v tomto případě tomu nebylo jinak. V řízení bylo vyslechnuto větší množství svědků, provedeno rozsáhlé dokazování listinami, vypracován znalecký posudek včetně jeho doplnění Následně v řízení vyvstala ještě možná potřeba dalšího doplnění znaleckého posudku (doplnění již jednou doplněného). Nutnost rozsáhlejšího dokazování se tudíž zákonitě promítla do celkové doby řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Soud v posuzované věci neshledal vyšší význam řízení pro žalobkyni, neboť Evropským soudem pro lidská práva není obecně s tímto typem sporu spojován vyšší význam pro jeho účastníky, oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). V posuzované věci se jednalo o peněžité plnění z titulu smlouvy o dílo, tudíž se nejednalo o řízení, kterému by mohl být přikládán vyšší význam","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Na základě popsaného dospěl soud k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka uvedeného řízení s odkazem na výše sdělené okolnosti sporu, byla již nepřiměřená. V důsledku porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě vznikla žalobkyni nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá), když porušení tohoto práva je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozs. ESLP ve věci Apicella pro Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení. V souladu s konstantní judikaturou má žalobkyně nárok na odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 či nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částku za rok trvání řízení činí 15 000 Kč, když soud ve věci neshledal důvod pro její navýšení, neboť celková délka řízení nepřesáhla 10 let, což je považováno za určitý mezník pro navýšení základní částky nad 15 000 Kč. Za první dva roky trvání řízení pak v poloviční výši v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu, neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat. Celkem tedy základní částka za sedm let a osm měsíců trvání řízení činí 100 000 Kč. Tuto základní částku soud shodně jako žalovaná ponížil o 20% z důvodu skutkové a právní složitosti věci. Pro další ponížení nebo naopak navýšení neshledal důvod. Pokud jde o postup orgánů státu, jak soud uvedl, shledal určitou nekoncentrovanost v postupu soudu, avšak ne takového charakteru, která by zasloužila navýšení základní částky na tomto kritériu. V zásadě platní, že se odškodňuje celková délka řízení, tedy i úsek řízení, v němž k průtahům nedochází. Navýšení základní částky na daném kritériu vyžaduje dlouhodobou nečinnost soudu či opakované průtahy, popř. jinou excesivní činnost ze strany soudu, k čemuž v posuzovaném řízení nedošlo. Rovněž tak chování žalobkyně a její podíl na době řízení svým charakterem nezasluhuje procentuální zhodnocení na tomto kritériu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Vzhledem k tomu, že žalovaný mimosoudně žalobkyni uhradil částku ve výši 80 000 Kč, plnil tak dostatečně a soud proto žalobu zamítl výrokem I. rozsudku jako nedůvodnou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Výrok II. o nákladech řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu za jeden úkon právní služby - vyjádření ve věci samé.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 82 032,40 Kč s příslušenstvím, a to v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeném o jejím návrhu na zaplacení částky 107 436 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15 C 387/2014 O návrhu žalobkyně nebylo Okresním soudem v Přerově rozhodnuto v přiměřené době, když toto řízení trvalo nepřiměřenou dobu; celkem 7 let a 8 měsíců. Žalobkyně v žalobě popsala průběh řízení, zejména poukázala na značné prodlevy v souvislosti s ustanovením znalce a následným nařizováním ústního jednání. Po skončení řízení žalobkyně předběžně uplatnila u žalovaného nárok na přiznání přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve finanční podobě. Žalovaný jí uhradil částku ve výši 80 000 Kč, když shledal, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky, což žalobkyni sdělil stanoviskem ze dne [datum]. Žalobkyně však poskytnuté zadostiučinění považuje za nedostatečné; má za to, že přiměřené odškodnění je 20 000 Kč za rok trvání řízení, tedy celkem za 93 měsíců trvání řízení činí základní odškodnění 135 027. Toto žalobkyně navýšila o 20%, což je částka 162 032,40 Kč. Od této částky žalobkyně odečetla částku poskytnutou žalovaným, tudíž po žalovaném požaduje ještě zaplacení částky 82 032,40 Kč s příslušenství od [datum] do zaplacení.\n2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení vedeném Okresním soudem v Přerově pod sp. zn. 15 C 387/2014. Žalovaný po projednání této žádosti dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný a poskytl žalobkyni zadostiučinění ve výši 80 000 Kč. Řízení se podle názoru žalovaného vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti – bylo provedeno větší množství listinných důkazů, vyslechnuti svědci a vypracován znalecký posudek. Řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy. Význam předmětu řízení pro žalobkyni hodnotil žalovaný jako standardní. Zadostiučinění v poskytnuté výši proto žalovaný považuje za zcela přiměřené všem okolnostem případu a není důvod pro jeho navýšení.\n3. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení §115 a o. s. ř.\n4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobkyně u žalovaného uplatnila svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 15 C 387/2014. Žalovaný po projednání její žádosti dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení a žalobkyni přiznal částku 80 000 Kč, která jí byla již vyplacena.\n[Obsah přílohového spisu]\n6. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.\n7. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro liská práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Soudu ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36). Tak průtah vyskytnuvší se jen v určité fázi řízení Soud toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudky Soudu ve věcech Žirovnický proti České republice ze dne 9.7.2002 či Krča proti České republice ze dne 18.3.2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou. Přiměřenost délky řízení tedy Soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek Soudu ve věci Hartman proti České republice ze dne 10.7.2003, § 73).\n8. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.4.2011, Cpjn 206/2010, posoudil soud věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).\n9. Soud vyšel z toho, že předmětné řízení ve vztahu k žalobkyni, která v řízení vystupovala v procesním postavení žalobkyně, trvalo od data podání žaloby, tj. od 4. 11. 2014 do 27. 7. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 12. 2021, č. j. 15 C 387/2014-302, tedy celkem 7 let a 8 měsíců. Ve věci samé rozhodoval pouze soud I. stupně, odvolací řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Jedenkrát se pak věc nacházela s odvoláním do procesního rozhodnutí u odvolacího soudu. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci řízení, soud dospěl k závěru, že byť v řízení nedošlo k průtahům v podobě vyložené nečinnosti soudu, lze uzavřít, že v daném případě soud I. stupně nepostupoval koncentrovaně a účelně, když zejména v období od roku 2018 do roku 2020 vznikaly v řízení prodlevy v souvislosti s ustanovením znalce, který byl prvotně ustanoven za účelem vyhotovení znaleckého posudku a jeho následného doplnění. Doplnění posudku však nevyhotovil, a přestože zažádal opakovaně o zproštění povinnosti doplnit znalecký posudek, byl soudem o jeho zaslání opakovaně urgován. Soud I. stupně také poté, co byla znalci pozastavena činnost tj. od 14. 8. 2018 stále trval na tom, aby znalec doplnění posudku zpracoval, ač to již znalec objektivně učinit nemohl. Tato situace v podstatě trvala až do 29. 3. 2019, než byl ve věci ustanoven znalec nový. Posléze, kdy byla ustanovena nová znalkyně, která doplnění k původnímu znaleckému posudku ve stanovené lhůtě zpracovala, však v řízení vyvstala otázka zpracování dalšího doplnění znaleckého posudku, k čemuž se značně rozsáhle vyjadřovala jak samotná znalkyně, tak i účastníci řízení. I v tomto případě pak podkladový soud nereagoval příliš pružně, když opakovaně znalkyni dotazoval a urgoval o sdělení, které podklady ještě pro další zpracování doplňku potřebuje, na což znalkyně řádně nereagovala. V takovém případě měl soud přistoupit k pořádkovému opatření, aby zajistil součinnost znalkyně, potažmo plynulost řízení. V tomto úseku řízení lze proto činnost soudu hodnotit jako neefektivní a nekoncentrovanou a tato se částečně podílela na délce řízení.\n10. Na délce řízení se rovněž podílela objektivní skutečnost, která netkvěla v (ne) jednání orgánů státu, neboť v roce 2020 až 2021 byla činnost soudů (zejména ohledně nařizovaných jednání) ovlivněna a zdržována v důsledku pandemie koronaviru a s tím spojeného vyhlášeného nouzového stavu a vládních omezení. Tuto nenadálou situaci však nelze dávat k tíži žalovanému\n11. Žalobkyně se svým chováním výrazně nepodílela na celkové délce řízení, nicméně pro úplnost je třeba říci, že tato byla soudem opakovaně urgována o odpověď a také sama žádala o prodloužení lhůty k doplnění tvrzení.\n12. Soud posuzované řízení shledal jako obtížnější jak po stránce právní, tak zejména po stránce skutkové. Předmětem posuzované věci byl závazek ze smlouvy o dílo, kdy obecně tyto typy sporů bývají obtížnější na nutnost rozsáhlejšího dokazování a právního posouzení; ani v tomto případě tomu nebylo jinak. V řízení bylo vyslechnuto větší množství svědků, provedeno rozsáhlé dokazování listinami, vypracován znalecký posudek včetně jeho doplnění Následně v řízení vyvstala ještě možná potřeba dalšího doplnění znaleckého posudku (doplnění již jednou doplněného). Nutnost rozsáhlejšího dokazování se tudíž zákonitě promítla do celkové doby řízení.\n13. Soud v posuzované věci neshledal vyšší význam řízení pro žalobkyni, neboť Evropským soudem pro lidská práva není obecně s tímto typem sporu spojován vyšší význam pro jeho účastníky, oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). V posuzované věci se jednalo o peněžité plnění z titulu smlouvy o dílo, tudíž se nejednalo o řízení, kterému by mohl být přikládán vyšší význam\n14. Na základě popsaného dospěl soud k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka uvedeného řízení s odkazem na výše sdělené okolnosti sporu, byla již nepřiměřená. V důsledku porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě vznikla žalobkyni nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá), když porušení tohoto práva je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. rozs. ESLP ve věci Apicella pro Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku jeho právní nejistoty resultující z nepřiměřeně dlouhé doby řízení. V souladu s konstantní judikaturou má žalobkyně nárok na odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě.\n15. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 či nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částku za rok trvání řízení činí 15 000 Kč, když soud ve věci neshledal důvod pro její navýšení, neboť celková délka řízení nepřesáhla 10 let, což je považováno za určitý mezník pro navýšení základní částky nad 15 000 Kč. Za první dva roky trvání řízení pak v poloviční výši v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu, neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat. Celkem tedy základní částka za sedm let a osm měsíců trvání řízení činí 100 000 Kč. Tuto základní částku soud shodně jako žalovaná ponížil o 20% z důvodu skutkové a právní složitosti věci. Pro další ponížení nebo naopak navýšení neshledal důvod. Pokud jde o postup orgánů státu, jak soud uvedl, shledal určitou nekoncentrovanost v postupu soudu, avšak ne takového charakteru, která by zasloužila navýšení základní částky na tomto kritériu. V zásadě platní, že se odškodňuje celková délka řízení, tedy i úsek řízení, v němž k průtahům nedochází. Navýšení základní částky na daném kritériu vyžaduje dlouhodobou nečinnost soudu či opakované průtahy, popř. jinou excesivní činnost ze strany soudu, k čemuž v posuzovaném řízení nedošlo. Rovněž tak chování žalobkyně a její podíl na době řízení svým charakterem nezasluhuje procentuální zhodnocení na tomto kritériu.\n16. Vzhledem k tomu, že žalovaný mimosoudně žalobkyni uhradil částku ve výši 80 000 Kč, plnil tak dostatečně a soud proto žalobu zamítl výrokem I. rozsudku jako nedůvodnou.\n17. Výrok II. o nákladech řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náklady tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a) a ust. § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu za jeden úkon právní služby - vyjádření ve věci samé.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH02:2023:28.C.82.2022.3","publishedAt":"2023-10-12","decisionAt":"2023-02-01","caseNumber":{"senate":28,"registry":"C","index":82,"year":2022,"pageNumber":43},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Tereza","lastName":"Jachura maříková","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSPH02","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 82 032,40 Kč s příslušenstvím","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"89a","lexNumber":120,"lexYear":2001,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"115","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NEMAJETKOVA_UJMA","ODPOVEDNOST_STATU_ZA_SKODU","PENEZITE_PLNENI","SMLOUVA_O_DILO","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE","ZNALECKY_POSUDEK"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}