{"uuid":"c64a5c97-97cb-4372-a6e2-9e6617e92285","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D. a soudců JUDr. Anny Grimové a Mgr. Davida Kotrbatého ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 92 560,75 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 2. 4. 2026, č. j. 15 C 337/2024-105","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":{"tableId":1,"row":0,"column":0,"hasBorder":true,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdict":[{"texts":[{"text":"Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v části, v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 134,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 134,58 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, potvrzuje. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v části, v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 620 Kč, 2 592,47 Kč, 2 592,47 Kč s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 22 134,58 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 134,58 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 11. 2023 mění tak, že žaloba se zamítá. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 13 641 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":{"tableId":2,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdictText":"Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v části, v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 134,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 134,58 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, potvrzuje. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I v části, v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 620 Kč, 2 592,47 Kč, 2 592,47 Kč s úrokem ve výši 20,94 % ročně z částky 22 134,58 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 134,58 Kč od 28. 9. 2023 do 9. 11. 2023 mění tak, že žaloba se zamítá. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 13 641 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 134,58 Kč s příslušenstvím, které představuje kapitalizovaný úrok ve výši 5 620 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 592,47 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 292,47 Kč, úrok ve výši 20,94 % ročně z částky 22 134,58 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 134,58 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (výrok I), a dále uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 420 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení celkem částky 98 541,50 Kč s příslušenstvím z titulu ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které měl žalovaný uzavřít jako úvěrovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako úvěrující. Předmětem dalšího řízení však zůstaly jen nároky ze smlouvy o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřené dne 16. 6. 2021. Podle ní měla být žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu se sjednanými úroky ve splátkách do 16. 12. 2022. Žalobkyně svou aktivní legitimaci opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Soud prvního stupně předeslal, že jde o spor s cizím prvkem, neboť žalovaný je rumunským státním občanem s bydlištěm v Rumunsku. Mezinárodní příslušnost dovodil podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis dle místa splnění smluvního závazku v České republice.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Ve věci soud prvního stupně již jedenkráte rozhodoval, a to částečným rozsudkem pro zmeškání ze dne 7. 4. 2025, č.j. 15 C 337/2024 - 49. K odvolání žalovaného byl tento rozsudek ve vyhovujícím výroku I. a navazujícím nákladovém výroku III. usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 10. 2025, č. j. 64 Co 383/2025-72, zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud zde vytkl, že soud prvního stupně přes vědomost o procesním zastoupení žalovaného jeho zástupce nevyrozuměl o nařízeném jednání. Soudu prvního stupně proto uložil provést dokazování, případně poskytnout příslušná procesní poučení a znovu ve věci rozhodnout.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalovaný uzavření úvěrové smlouvy ze dne 16. 6. 2021 i převzetí peněžních prostředků nezpochybnil. Namítal však, že peníze byly použity na opravu rodinného domu jeho bývalé družky, respektive rodičů bývalé družky, kteří měli být z tohoto důvodu zavázáni k jejich vrácení. Tvrdil také, že mu po odstěhování bývalá družka a její rodiče zadržovali poštu, takže mu nebylo doručeno oznámení o postoupení pohledávek ani výzvy žalobkyně k plnění.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud prvního stupně vzal pro shodná tvrzení účastníků za prokázané sjednání úvěrové smlouvy ze dne 16. 6. 2021 a poskytnutí jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč žalovanému. Dokazování provedl zejména k postoupení pohledávky z druhé úvěrové smlouvy. Z oznámení postupitelky ze dne 29. 9. 2023 dovodil, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena. Námitku, že žalovanému oznámení o postoupení nebylo doručeno, považoval za nevýznamnou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Po právní stránce nalézací soud vyšel z ust. § 2395 a n. obč. zák. Dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost splnila poskytnutím jistiny úvěru, zatímco žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit dlužnou část úvěru ve výši 22 134,58 Kč a uhradit smluvní úrok 5 620 Kč za dobu do 16. 12. 2022. Vzhledem k tomu, že poslední splátka byla podle tvrzení žalobkyně uhrazena dne 31. 5. 2022, aplikoval soud ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že po marném uplynutí devadesátidenní lhůty žalobkyni náleží dále jen úrok ve výši 15 % ročně. Tento úrok vyčíslil za dobu do 27. 9. 2023 částkou 2 592,47 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Důvodným shledal rovněž nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1968 a § 1970 obč. zák., avšak jen od 17. 12. 2022, tedy po konečné smluvní splatnosti úvěru. Za dobu do 27. 9. 2023 jej vyčíslil částkou 2 592,47 Kč a dále jej přiznal sazbou 15 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále doplnil, že z tvrzení žalobkyně nevyplýval důvod pro přiznání úroku z prodlení již od 8. 11. 2022, ani podklad pro přesné určení prodlení s jednotlivými splátkami.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Obranu žalovaného založenou na tom, že úvěrové prostředky měly sloužit k investicím do nemovitosti třetích osob, nepovažoval za právně významnou. Žalovaný byl smluvní stranou úvěrové smlouvy a případné nároky vůči bývalé družce či jejím rodičům by žalovaný měl případně uplatnit regresně. Proto neprováděl důkazy navržené k prokázání účelu použití úvěrových peněz.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. se zřetelem k výsledku jednotlivých fází řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným odvoláním, a to v celém jeho rozsahu. Namítl nesprávné právní posouzení věci po provedeném dokazování. Zpochybnil zejména listinný důkaz, z něhož soud prvního stupně vycházel při vytváření právních závěrů. Tvrdil, že tento dokument mu nebyl nikdy doručen prostřednictvím poštovního doručovatele a nedostal se do jeho osobní dispozice. Podle žalovaného doručovatel neověřil, zda adresát zásilku osobně přebírá, přičemž zásilku převzala osoba, která neměla žalovaným udělené písemné zmocnění k jejímu převzetí. Tato osoba mu pak zásilku nepředala, nýbrž ji spálila. Žalovaný dovodil, že za těchto okolností nemohl ověřit, zda listina, o kterou soud opřel své rozhodnutí, představuje řádný a právně relevantní důkaz. V postupu soudu spatřoval neodstranitelné právní vady řízení. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil, provedl dokazování výslechem poštovního doručovatele a osob, které zásilku převzaly, a po doplnění dokazování žalobu v celém rozsahu zamítl. Současně požadoval přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Odvolání označila za účelové, skutkově nepodložené a právně nedůvodné. Soud prvního stupně dle ní provedl dokazování v dostatečném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil správná skutková zjištěné, která přiléhavě právně posoudil. Žalovaný v odvolání neuvedl žádné nové skutkové okolnosti ani důkazy, jež by mohly správnost napadeného rozsudku zpochybnit. Žalobkyně považovala odvolání za založené výlučně na neprokázaných tvrzeních žalovaného o vadách při doručování soudních zásilek. Poukázala na to, že doručováno bylo právnímu zástupci žalovaného, a proto obsahu těchto námitek nerozumí. Veškeré námitky pokládala za obstrukční. K tvrzení žalovaného, že listinný důkaz nebyl doručen do jeho osobní dispozice, že zásilku převzala neoprávněná osoba a následně ji zničila, uvedla, že řádné doručení je doloženo doručenkou jako veřejnou listinou. Žalovaný podle ní nepředložil žádný relevantní důkaz, který by správnost doručení vyvracel; jeho pouhé tvrzení o osobním nepřevzetí zásilky proto nemůže účinky doručení zpochybnit. Pokud zásilku převzala jiná osoba nebo ji zničila, jde podle žalobkyně o okolnosti na straně žalovaného, které nemohou jít k její tíži ani k tíži soudu. Žalovaný navíc neprokázal ani existenci osoby, jež měla zásilku převzít, ani tvrzené spálení zásilky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Odvolací soud uvádí, že po částečném zastavení řízení co do částky 5 980,75 Kč usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 8. 2024, č.j. EPR 144508/2024-12 a nabytí právní moci výroku II. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7. 4. 2025, č.j. 15 C 337/2024 – 49, zůstala předmětem řízení nadále pouze částka 22 134,58 Kč s příslušenstvím, která představuje pohledávku žalobkyně ze smlouvy o úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 16. 6. 2021.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, zopakoval některé důkazy provedené soudem prvního stupně, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Předně je třeba uvést, že soud prvního stupně správně a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR vymezil rozložení důkazního břemene mezi účastníky. Ve sporu o nárocích ze smlouvy o úvěru spočívá důkazní břemeno, že byla uzavřena smlouva o úvěru s konkrétní osobou, a že podle ní bylo úvěrovanému plněno, na úvěrujícím, který toto břemeno unese, pokud uvedené skutečnosti prokáže. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem nalézacího soudu ohledně uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 16. 6. 2021, kdy jistina úvěru činila 50 000 Kč. Tyto skutečnosti zcela nepochybně vyplynuly z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru i tvrzení žalovaného, který jeho čerpání potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Nalézací soud však pochybil, pokud se primárně nezabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením shora specifikované úvěrové smlouvy řádně zkoumal kredibilitu žalovaného. V této souvislosti uvádí, že podle ust. § 153 odst. 1 o. s. ř. je základem pro rozhodnutí soudu zjištěný skutkový stav, který je především výsledkem důkazní aktivity účastníků. Účastníci nesou břemeno tvrzení a břemeno důkazní, přičemž způsobem plnění svých procesních povinností zásadně předurčují skutkový závěr soudu. Protože stran řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy soud prvního stupně neprováděl žádné dokazování, dostalo se žalobkyni poučení, aby doplnila skutková tvrzení ohledně řádného zkoumání kredibility žalovaného a k jejich prokázání doložila (označila) důkazy. Rovněž byla upozorněna na možné riziko, byť i částečného neúspěchu ve sporu. Odvolací soud postupoval v intencích rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, ze kterého mimo jiné plyne, že poučení o důkazní povinnosti podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz, nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání, a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník mohl být ve věci neúspěšný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Žalobkyně na poučení odvolacího soudu reagovala podáním ze dne 10. 7. 2026. Uvedla, že před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od něj vyžádaných. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty ze dne 16. 6. 2021. Z této se podává, že při ověření kredibility právní předchůdce žalobkyně vycházel z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného, zároveň z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. V době uzavření smlouvy měl být žalovaný zaměstnán u společnosti ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". s měsíčním příjmem 32 247 Kč a dalšími čistými příjmy domácnosti 6 550 Kč. Neměl vyživovací povinnost k další osobě. Žalobkyně dále zdůraznila, že ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o úvěr bez pořizování jejich kopií je postupem zcela dostačujícím a vyhovujícím zákonu o spotřebitelském úvěru, když v této souvislosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97. Pro případ, že by odvolací soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nikoliv řádně zkoumal kredibilitu žalovaného, pak sdělila, že prokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Odvolací soud z výplatní pásky žalovaného, ze zákaznické karty ze dne 16. 6. 2021, a ani z doplněných tvrzení ze strany žalovaného, jež uvedl při jednání konaném u odvolacího soudu dne 12. 8. 2026 nedospěl k závěru, že by žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala jeho kredibilitu před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 16. 6. 2021. V zákaznické kartě jsou uvedeny externí splátky 5 100 Kč, interní splátky 7 422 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného 3 500 Kč. K tomu žalovaný uvedl, že tyto údaje neodpovídají skutečnosti, když v době uzavření úvěrové smlouvy jeho výdaje odpovídaly přibližně výší jeho platu, tedy činily 30 000 až 31 000 Kč měsíčně. Mezi nejpodstatnější položky patřil nájem ve výši 7 000 Kč, zálohy na energie v částce 3 500 Kč, dále výdaje spojené s užíváním osobního motorového vozidla v částce 5 000 Kč měsíčně a pojištění ve výši 1 000 až 1 500 Kč měsíčně. Dále doplnil, že v době uzavření smlouvy měl ještě další půjčky, když si vybavil půjčku u společnosti Provident Financial s.r.o. a rovněž externí půjčku, kterou splácel přibližně ve výši 2 500 Kč měsíčně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Odvolací soud žalobkyni již další poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. neposkytoval, když odlišný postup by ve svých důsledcích vedl k narušení principu koncentrace řízení, protože soud by musel poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. vždy poskytovat znovu, a těsně před vynesením rozhodnutí ve věci samé, když takový postup by mohl vést až k zacyklení civilního sporu pro potřebu stále nového poučování podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. – k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1290/2021.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Protože žalobkyně dostatečně nezkoumala výdaje žalovaného jako spotřebitele tak, jak jí ukládá např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, resp. získané informace dostatečně neověřila, dospěl odvolací soud k závěru, že úvěrová smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná, když tento úsudek uskutečnil ex officio. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie (SDEU), podle níž čl. 8 a 23 Směrnice o smlouvách a spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z moci úřední zabýval tím, zda došlo k porušení přezkumu povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této Směrnice, a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu – viz rozsudek SDEU z 5.3. 2020, sp. zn. C 679/18. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud dále doplňuje, že závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 byly překonány nejnovější judikaturou SDEU, který ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C 755/2022 uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Na základě shora prezentované judikatury SDEU je zřejmé, že již pouhý závěr soudu o tom, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, vede k absolutní neplatnosti sjednané spotřebitelské smlouvy o úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Protože odvolací soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro nikoliv řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele neplatná, bylo namístě řešit, zda a do jaké míry se bezdůvodné obohacení na straně žalovaného stalo splatným. Hmotněprávní splatnost tohoto bezdůvodného obohacení je namístě posoudit podle speciální úpravy zakotvené v ust. § 87 zák. o spotř. úvěru – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Ke splatnosti zároveň nedojde dříve, než na základě výzvy poskytovatele plnění dle § 1958 odst. 2 obč. zák. – k tomu viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2025, č. j. 64 Co 29/2025-81. Až od tohoto okamžiku totiž po dlužníku lze spravedlivě žádat, aby jednal tak, aby se dluhu zbavil. S ohledem na shora uvedené se i žalovanému ze strany odvolacího soudu dostalo poučení o tom, aby doplnil skutková tvrzení ohledně svých majetkových poměrů a možnosti úvěr splácet a ohledně těchto doložil důkazy.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. K tomuto postupu odvolací soud vedla skutečnost, že skutkové zjištění, že není v možnostech žalovaného jako spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor žalobkyně jako poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, prospívá právnímu postavení žalovaného, protože prodlužuje splatnost pohledávky. Je to proto žalovaný jako dlužník, který je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení procesních břemen odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech žalovaného, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou mu známy, avšak žalobkyně jako věřitel je zpravidla nezná, a ani znát nemůže. Skutkové zjištění, že není přiměřené možnostem žalovaného, aby dluh spočívající v povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, které získal na její úkor jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil bez zbytečného odkladu poté, co žalobkyně jako věřitel jeho splnění požadovala, popř. ani v delší době určené v její výzvě, musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování, nebo jinak v řízení procesně přípustným způsobem vyjít najevo. Soud však nemůže bez podkladů ve zjištěném skutkovém stavu hodnotit možnosti žalovaného jako spotřebitele splnit předmětný dluh na základě vlastních domněnek, nebo je odvozovat od doby plnění ujednaného v neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru. Použití hmotněprávní normy o času plnění na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal na úkor žalobkyně přijetím peněžních prostředků na základě smlouvy o úvěru neplatné v důsledku porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně posoudit kredibilitu žalovaného, tedy předpokládá skutkové zjištění, že není v možnostech žalovaného odpovídající dluh splnit bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně, popř. v delším čase ve výzvě určeném. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalovaný své břemeno tvrzení a důkazní v tomto ohledu neunesl. Jestliže tedy potřebná a nezbytná skutková zjištění z provedeného dokazování nevyplynula, je namístě použít podpůrnou právní úpravu o času plnění ve smyslu ust. § 2991 a n. obč. zák., ke kterému je ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru v poměru speciality. Odvolací soud pak v této souvislosti akcentuje, že pravidla o době plnění zakotvená v ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru vyjadřují odchylku od obecného pravidla pro splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, avšak pouze pro případy, kdy možnostem spotřebitele jako dlužníka pohledávky neodpovídá její splnění bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele tak, jak je uvedeno shora. Pravidla o době plnění podle zvláštní právní úpravy se uplatní jen tam, kde věřitel vyzval ke splnění pohledávky na vydání takto získaného bezdůvodného obohacení, a není přiměřené možnostem spotřebitele, aby uvedenou pohledávku splnil bez zbytečného odkladu po doručení této výzvy. Pravidla o době plnění mají hmotněprávní povahu a je třeba je důsledně odlišit od lhůty k plnění stanovené v rozhodnutí soudu podle ust. § 160 o. s. ř., jejíž povaha je procesní. Protože žalovaný neunesl, jak již bylo uvedeno shora, své břemeno prokázat skutečnosti, které jsou součástí skutkové podstaty právní normy obsažené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zák. o spotřebitelském úvěru, kdy naproti tomu žalobkyně dostatečně tvrdila a prokázala, že žalovaného vyzvala ke splnění dluhu nejpozději ke dni 9. 11. 2023, když v této souvislosti soud odkazuje na oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a její doručení, je třeba danou právní věc posoudit podle obecné normy upravující bezdůvodné obohacení, tj. ust. § 2991 a ust. § 2993 obč. zák. Na druhou stranu však nelze pominout plnění, která žalovaný ve prospěch právního předchůdce žalobkyně jako poskytovatele úvěru uhradil, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, a na tento zaplatil celkem částku 27 865,42 Kč. Bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného tak představuje částka 22 134,58 Kč. S jeho vrácením se žalovaný dostal do prodlení dne 10. 11. 2023. Od shora uvedeného data proto žalobkyni náleží ve smyslu ust. § 1980 obč. zák. z poskytnuté a dosud neuhrazené dlužné jistiny i úrok z prodlení, jehož výše je určena v souladu s ust. § 2 Nařízení vlády č. 251/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když žalovaným nebyly prokázány skutečnosti, které by odůvodnily stanovit plnění uložené povinnosti ve splátkách či v delším časovém horizontu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I týkající se jistiny ve výši 22 134,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 134,58 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř. Ve zbývající části výroku I rozsudek soudu prvního stupně změnil postupem podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a žalobu v této části zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Zároveň bylo třeba opětovně rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to za použití ust. § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., kdy odvolací soud při zohlednění úspěchu žalovaného ve výši 78 % po odečtení úspěchu žalobkyně (22 %) přiznal žalovanému právo na 56 % účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů. Náklady řízení žalovaného sestávají ze dvou úkonů právní služby po 4 820 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení a podání odvolání proti prvotnímu rozhodnutí soudu prvního stupně při tarifní hodnotě 92 560 Kč, když odvolací soud zohlednil usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 8. 2024, č. j. EPR 144508/2024-12, kterým bylo na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení zastaveno co do částky 5 980,75 Kč, tří úkonů právní služby po 2 020 Kč (tj. 6 060 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za účast na jednání u soudu prvního stupně, podání odvolání proti v pořadí druhému rozhodnutí soudu prvního stupně a účast na jednání odvolacího soudu při tarifní hodnotě 22 134 Kč, pěti režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., soudního poplatku za podání odvolání ve výši 4 928 Kč a cestovného na ústní jednání konaného u soudu prvního stupně ve výši 1 480 Kč. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení představuje částka 24 358 Kč. 56 % z této částky pak činí 13 641 Kč. Odvolací soud doplňuje, že žalovanému nebylo přiznáno cestovné v souvislosti s konáním jednání odvolacího soudu, když tento k jeho výzvě nedoložil technický průkaz použitého vozidla k této cestě, ani potvrzení o úhradě dálniční známky. Jako účelně vynaložené náklady řízení pak nelze shledat ani žalovaným požadované stravné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 134,58 Kč s příslušenstvím, které představuje kapitalizovaný úrok ve výši 5 620 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 592,47 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5 292,47 Kč, úrok ve výši 20,94 % ročně z částky 22 134,58 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 134,58 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení (výrok I), a dále uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 420 Kč.2. Žalobkyně se původně domáhala zaplacení celkem částky 98 541,50 Kč s příslušenstvím z titulu ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru, které měl žalovaný uzavřít jako úvěrovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba,  jako úvěrující. Předmětem dalšího řízení však zůstaly jen nároky ze smlouvy o úvěru č. , hodnota,  uzavřené dne 16. 6. 2021. Podle ní měla být žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu se sjednanými úroky ve splátkách do 16. 12. 2022. Žalobkyně svou aktivní legitimaci opírala o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023.3. Soud prvního stupně předeslal, že jde o spor s cizím prvkem, neboť žalovaný je rumunským státním občanem s bydlištěm v Rumunsku. Mezinárodní příslušnost dovodil podle čl. 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis dle místa splnění smluvního závazku v České republice.4. Ve věci soud prvního stupně již jedenkráte rozhodoval, a to částečným rozsudkem pro zmeškání ze dne 7. 4. 2025, č.j. 15 C 337/2024 - 49. K odvolání žalovaného byl tento rozsudek ve vyhovujícím výroku I. a navazujícím nákladovém výroku III. usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 10. 2025, č. j. 64 Co 383/2025-72, zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud zde vytkl, že soud prvního stupně přes vědomost o procesním zastoupení žalovaného jeho zástupce nevyrozuměl o nařízeném jednání. Soudu prvního stupně proto uložil provést dokazování, případně poskytnout příslušná procesní poučení a znovu ve věci rozhodnout.5. Žalovaný uzavření úvěrové smlouvy ze dne 16. 6. 2021 i převzetí peněžních prostředků nezpochybnil. Namítal však, že peníze byly použity na opravu rodinného domu jeho bývalé družky, respektive rodičů bývalé družky, kteří měli být z tohoto důvodu zavázáni k jejich vrácení. Tvrdil také, že mu po odstěhování bývalá družka a její rodiče zadržovali poštu, takže mu nebylo doručeno oznámení o postoupení pohledávek ani výzvy žalobkyně k plnění.6. Soud prvního stupně vzal pro shodná tvrzení účastníků za prokázané sjednání úvěrové smlouvy ze dne 16. 6. 2021 a poskytnutí jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč žalovanému. Dokazování provedl zejména k postoupení pohledávky z druhé úvěrové smlouvy. Z oznámení postupitelky ze dne 29. 9. 2023 dovodil, že pohledávka byla na žalobkyni postoupena. Námitku, že žalovanému oznámení o postoupení nebylo doručeno, považoval za nevýznamnou.7. Po právní stránce nalézací soud vyšel z ust. § 2395 a n. obč. zák. Dovodil, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost splnila poskytnutím jistiny úvěru, zatímco žalovaný nesplnil svou povinnost vrátit dlužnou část úvěru ve výši 22 134,58 Kč a uhradit smluvní úrok 5 620 Kč za dobu do 16. 12. 2022. Vzhledem k tomu, že poslední splátka byla podle tvrzení žalobkyně uhrazena dne 31. 5. 2022, aplikoval soud ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru a uzavřel, že po marném uplynutí devadesátidenní lhůty žalobkyni náleží dále jen úrok ve výši 15 % ročně. Tento úrok vyčíslil za dobu do 27. 9. 2023 částkou 2 592,47 Kč.8. Důvodným shledal rovněž nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1968 a § 1970 obč. zák., avšak jen od 17. 12. 2022, tedy po konečné smluvní splatnosti úvěru. Za dobu do 27. 9. 2023 jej vyčíslil částkou 2 592,47 Kč a dále jej přiznal sazbou 15 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení. Dále doplnil, že z tvrzení žalobkyně nevyplýval důvod pro přiznání úroku z prodlení již od 8. 11. 2022, ani podklad pro přesné určení prodlení s jednotlivými splátkami.9. Obranu žalovaného založenou na tom, že úvěrové prostředky měly sloužit k investicím do nemovitosti třetích osob, nepovažoval za právně významnou. Žalovaný byl smluvní stranou úvěrové smlouvy a případné nároky vůči bývalé družce či jejím rodičům by žalovaný měl případně uplatnit regresně. Proto neprováděl důkazy navržené k prokázání účelu použití úvěrových peněz.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 2 o. s. ř. se zřetelem k výsledku jednotlivých fází řízení.11. Žalovaný napadl rozsudek soudu prvního stupně včasným odvoláním, a to v celém jeho rozsahu. Namítl nesprávné právní posouzení věci po provedeném dokazování. Zpochybnil zejména listinný důkaz, z něhož soud prvního stupně vycházel při vytváření právních závěrů. Tvrdil, že tento dokument mu nebyl nikdy doručen prostřednictvím poštovního doručovatele a nedostal se do jeho osobní dispozice. Podle žalovaného doručovatel neověřil, zda adresát zásilku osobně přebírá, přičemž zásilku převzala osoba, která neměla žalovaným udělené písemné zmocnění k jejímu převzetí. Tato osoba mu pak zásilku nepředala, nýbrž ji spálila. Žalovaný dovodil, že za těchto okolností nemohl ověřit, zda listina, o kterou soud opřel své rozhodnutí, představuje řádný a právně relevantní důkaz. V postupu soudu spatřoval neodstranitelné právní vady řízení. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil, provedl dokazování výslechem poštovního doručovatele a osob, které zásilku převzaly, a po doplnění dokazování žalobu v celém rozsahu zamítl. Současně požadoval přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.12. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Odvolání označila za účelové, skutkově nepodložené a právně nedůvodné. Soud prvního stupně dle ní provedl dokazování v dostatečném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil správná skutková zjištěné, která přiléhavě právně posoudil. Žalovaný v odvolání neuvedl žádné nové skutkové okolnosti ani důkazy, jež by mohly správnost napadeného rozsudku zpochybnit. Žalobkyně považovala odvolání za založené výlučně na neprokázaných tvrzeních žalovaného o vadách při doručování soudních zásilek. Poukázala na to, že doručováno bylo právnímu zástupci žalovaného, a proto obsahu těchto námitek nerozumí. Veškeré námitky pokládala za obstrukční. K tvrzení žalovaného, že listinný důkaz nebyl doručen do jeho osobní dispozice, že zásilku převzala neoprávněná osoba a následně ji zničila, uvedla, že řádné doručení je doloženo doručenkou jako veřejnou listinou. Žalovaný podle ní nepředložil žádný relevantní důkaz, který by správnost doručení vyvracel; jeho pouhé tvrzení o osobním nepřevzetí zásilky proto nemůže účinky doručení zpochybnit. Pokud zásilku převzala jiná osoba nebo ji zničila, jde podle žalobkyně o okolnosti na straně žalovaného, které nemohou jít k její tíži ani k tíži soudu. Žalovaný navíc neprokázal ani existenci osoby, jež měla zásilku převzít, ani tvrzené spálení zásilky.13. Odvolací soud uvádí, že po částečném zastavení řízení co do částky 5 980,75 Kč usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 8. 2024, č.j. EPR 144508/2024-12 a nabytí právní moci výroku II. rozsudku soudu prvního stupně ze dne 7. 4. 2025, č.j. 15 C 337/2024 – 49, zůstala předmětem řízení nadále pouze částka 22 134,58 Kč s příslušenstvím, která představuje pohledávku žalobkyně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota,  ze dne 16. 6. 2021.14. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, zopakoval některé důkazy provedené soudem prvního stupně, přičemž dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné.15. Předně je třeba uvést, že soud prvního stupně správně a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu ČR vymezil rozložení důkazního břemene mezi účastníky. Ve sporu o nárocích ze smlouvy o úvěru spočívá důkazní břemeno, že byla uzavřena smlouva o úvěru s konkrétní osobou, a že podle ní bylo úvěrovanému plněno, na úvěrujícím, který toto břemeno unese, pokud uvedené skutečnosti prokáže. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem nalézacího soudu ohledně uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 16. 6. 2021, kdy jistina úvěru činila 50 000 Kč. Tyto skutečnosti zcela nepochybně vyplynuly z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru i tvrzení žalovaného, který jeho čerpání potvrdil.16. Nalézací soud však pochybil, pokud se primárně nezabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně před uzavřením shora specifikované úvěrové smlouvy řádně zkoumal kredibilitu žalovaného. V této souvislosti uvádí, že podle ust. § 153 odst. 1 o. s. ř. je základem pro rozhodnutí soudu zjištěný skutkový stav, který je především výsledkem důkazní aktivity účastníků. Účastníci nesou břemeno tvrzení a břemeno důkazní, přičemž způsobem plnění svých procesních povinností zásadně předurčují skutkový závěr soudu. Protože stran řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy soud prvního stupně neprováděl žádné dokazování, dostalo se žalobkyni poučení, aby doplnila skutková tvrzení ohledně řádného zkoumání kredibility žalovaného a k jejich prokázání doložila (označila) důkazy. Rovněž byla upozorněna na možné riziko, byť i částečného neúspěchu ve sporu. Odvolací soud postupoval v intencích rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, ze kterého mimo jiné plyne, že poučení o důkazní povinnosti podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz, nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání, a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník mohl být ve věci neúspěšný.17. Žalobkyně na poučení odvolacího soudu reagovala podáním ze dne 10. 7. 2026. Uvedla, že před uzavřením smlouvy byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům od něj vyžádaných. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty ze dne 16. 6. 2021. Z této se podává, že při ověření kredibility právní předchůdce žalobkyně vycházel z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného, zároveň z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. V době uzavření smlouvy měl být žalovaný zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . s měsíčním příjmem 32 247 Kč a dalšími čistými příjmy domácnosti 6 550 Kč. Neměl vyživovací povinnost k další osobě. Žalobkyně dále zdůraznila, že ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o úvěr bez pořizování jejich kopií je postupem zcela dostačujícím a vyhovujícím zákonu o spotřebitelském úvěru, když v této souvislosti odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97. Pro případ, že by odvolací soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nikoliv řádně zkoumal kredibilitu žalovaného, pak sdělila, že prokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.18. Odvolací soud z výplatní pásky žalovaného, ze zákaznické karty ze dne 16. 6. 2021, a ani z doplněných tvrzení ze strany žalovaného, jež uvedl při jednání konaném u odvolacího soudu dne 12. 8. 2026 nedospěl k závěru, že by žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala jeho kredibilitu před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 16. 6. 2021. V zákaznické kartě jsou uvedeny externí splátky 5 100 Kč, interní splátky 7 422 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného 3 500 Kč. K tomu žalovaný uvedl, že tyto údaje neodpovídají skutečnosti, když v době uzavření úvěrové smlouvy jeho výdaje odpovídaly přibližně výší jeho platu, tedy činily 30 000 až 31 000 Kč měsíčně. Mezi nejpodstatnější položky patřil nájem ve výši 7 000 Kč, zálohy na energie v částce 3 500 Kč, dále výdaje spojené s užíváním osobního motorového vozidla v částce 5 000 Kč měsíčně a pojištění ve výši 1 000 až 1 500 Kč měsíčně. Dále doplnil, že v době uzavření smlouvy měl ještě další půjčky, když si vybavil půjčku u společnosti Provident Financial s.r.o. a rovněž externí půjčku, kterou splácel přibližně ve výši 2 500 Kč měsíčně.19. Odvolací soud žalobkyni již další poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. neposkytoval, když odlišný postup by ve svých důsledcích vedl k narušení principu koncentrace řízení, protože soud by musel poučení podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. vždy poskytovat znovu, a těsně před vynesením rozhodnutí ve věci samé, když takový postup by mohl vést až k zacyklení civilního sporu pro potřebu stále nového poučování podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. – k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1290/2021.20. Protože žalobkyně dostatečně nezkoumala výdaje žalovaného jako spotřebitele tak, jak jí ukládá např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, resp. získané informace dostatečně neověřila, dospěl odvolací soud k závěru, že úvěrová smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná, když tento úsudek uskutečnil ex officio. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie (SDEU), podle níž čl. 8 a 23 Směrnice o smlouvách a spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z moci úřední zabýval tím, zda došlo k porušení přezkumu povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této Směrnice, a vyvodil důsledky, které z případného porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu – viz rozsudek SDEU z 5.3. 2020, sp. zn. C 679/18. Nad rámec shora uvedeného odvolací soud dále doplňuje, že závěry plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 byly překonány nejnovější judikaturou SDEU, který ve svém rozhodnutí ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C 755/2022 uzavřel, že Směrnice Parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Na základě shora prezentované judikatury SDEU je zřejmé, že již pouhý závěr soudu o tom, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, vede k absolutní neplatnosti sjednané spotřebitelské smlouvy o úvěru.21. Protože odvolací soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je pro nikoliv řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele neplatná, bylo namístě řešit, zda a do jaké míry se bezdůvodné obohacení na straně žalovaného stalo splatným. Hmotněprávní splatnost tohoto bezdůvodného obohacení je namístě posoudit podle speciální úpravy zakotvené v ust. § 87 zák. o spotř. úvěru – viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Ke splatnosti zároveň nedojde dříve, než na základě výzvy poskytovatele plnění dle § 1958 odst. 2 obč. zák. – k tomu viz např. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2025, č. j. 64 Co 29/2025-81. Až od tohoto okamžiku totiž po dlužníku lze spravedlivě žádat, aby jednal tak, aby se dluhu zbavil. S ohledem na shora uvedené se i žalovanému ze strany odvolacího soudu dostalo poučení o tom, aby doplnil skutková tvrzení ohledně svých majetkových poměrů a možnosti úvěr splácet a ohledně těchto doložil důkazy.22. K tomuto postupu odvolací soud vedla skutečnost, že skutkové zjištění, že není v možnostech žalovaného jako spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor žalobkyně jako poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, prospívá právnímu postavení žalovaného, protože prodlužuje splatnost pohledávky. Je to proto žalovaný jako dlužník, který je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení procesních břemen odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech žalovaného, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou mu známy, avšak žalobkyně jako věřitel je zpravidla nezná, a ani znát nemůže. Skutkové zjištění, že není přiměřené možnostem žalovaného, aby dluh spočívající v povinnosti vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení, které získal na její úkor jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil bez zbytečného odkladu poté, co žalobkyně jako věřitel jeho splnění požadovala, popř. ani v delší době určené v její výzvě, musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování, nebo jinak v řízení procesně přípustným způsobem vyjít najevo. Soud však nemůže bez podkladů ve zjištěném skutkovém stavu hodnotit možnosti žalovaného jako spotřebitele splnit předmětný dluh na základě vlastních domněnek, nebo je odvozovat od doby plnění ujednaného v neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru. Použití hmotněprávní normy o času plnění na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal na úkor žalobkyně přijetím peněžních prostředků na základě smlouvy o úvěru neplatné v důsledku porušení povinnosti právního předchůdce žalobkyně posoudit kredibilitu žalovaného, tedy předpokládá skutkové zjištění, že není v možnostech žalovaného odpovídající dluh splnit bez zbytečného odkladu po výzvě žalobkyně, popř. v delším čase ve výzvě určeném. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že žalovaný své břemeno tvrzení a důkazní v tomto ohledu neunesl. Jestliže tedy potřebná a nezbytná skutková zjištění z provedeného dokazování nevyplynula, je namístě použít podpůrnou právní úpravu o času plnění ve smyslu ust. § 2991 a n. obč. zák., ke kterému je ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru v poměru speciality. Odvolací soud pak v této souvislosti akcentuje, že pravidla o době plnění zakotvená v ust. § 87 zák. o spotřebitelském úvěru vyjadřují odchylku od obecného pravidla pro splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, avšak pouze pro případy, kdy možnostem spotřebitele jako dlužníka pohledávky neodpovídá její splnění bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele tak, jak je uvedeno shora. Pravidla o době plnění podle zvláštní právní úpravy se uplatní jen tam, kde věřitel vyzval ke splnění pohledávky na vydání takto získaného bezdůvodného obohacení, a není přiměřené možnostem spotřebitele, aby uvedenou pohledávku splnil bez zbytečného odkladu po doručení této výzvy. Pravidla o době plnění mají hmotněprávní povahu a je třeba je důsledně odlišit od lhůty k plnění stanovené v rozhodnutí soudu podle ust. § 160 o. s. ř., jejíž povaha je procesní. Protože žalovaný neunesl, jak již bylo uvedeno shora, své břemeno prokázat skutečnosti, které jsou součástí skutkové podstaty právní normy obsažené v ust. § 87 odst. 1 věta třetí zák. o spotřebitelském úvěru, kdy naproti tomu žalobkyně dostatečně tvrdila a prokázala, že žalovaného vyzvala ke splnění dluhu nejpozději ke dni 9. 11. 2023, když v této souvislosti soud odkazuje na oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 a její doručení, je třeba danou právní věc posoudit podle obecné normy upravující bezdůvodné obohacení, tj. ust. § 2991 a ust. § 2993 obč. zák. Na druhou stranu však nelze pominout plnění, která žalovaný ve prospěch právního předchůdce žalobkyně jako poskytovatele úvěru uhradil, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 50 000 Kč, a na tento zaplatil celkem částku 27 865,42 Kč. Bezdůvodné obohacení vzniklé na straně žalovaného tak představuje částka 22 134,58 Kč. S jeho vrácením se žalovaný dostal do prodlení dne 10. 11. 2023. Od shora uvedeného data proto žalobkyni náleží ve smyslu ust. § 1980 obč. zák. z poskytnuté a dosud neuhrazené dlužné jistiny i úrok z prodlení, jehož výše je určena v souladu s ust. § 2 Nařízení vlády č. 251/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když žalovaným nebyly prokázány skutečnosti, které by odůvodnily stanovit plnění uložené povinnosti ve splátkách či v delším časovém horizontu.23. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I týkající se jistiny ve výši 22 134,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 134,58 Kč od 10. 11. 2023 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku, potvrdil podle ust. § 219 o. s. ř. Ve zbývající části výroku I rozsudek soudu prvního stupně změnil postupem podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a žalobu v této části zamítl.24. Zároveň bylo třeba opětovně rozhodnout o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to za použití ust. § 224 odst. 1 a 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., kdy odvolací soud při zohlednění úspěchu žalovaného ve výši 78 % po odečtení úspěchu žalobkyně (22 %) přiznal žalovanému právo na 56 % účelně vynaložených nákladů řízení před soudy obou stupňů. Náklady řízení žalovaného sestávají ze dvou úkonů právní služby po 4 820 Kč dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za přípravu a převzetí zastoupení a podání odvolání proti prvotnímu rozhodnutí soudu prvního stupně při tarifní hodnotě 92 560 Kč, když odvolací soud zohlednil usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 8. 2024, č. j. EPR 144508/2024-12, kterým bylo na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení zastaveno co do částky 5 980,75 Kč, tří úkonů právní služby po 2 020 Kč (tj. 6 060 Kč) dle § 7 ve spojení s § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za účast na jednání u soudu prvního stupně, podání odvolání proti v pořadí druhému rozhodnutí soudu prvního stupně a účast na jednání odvolacího soudu při tarifní hodnotě 22 134 Kč, pěti režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., soudního poplatku za podání odvolání ve výši 4 928 Kč a cestovného na ústní jednání konaného u soudu prvního stupně ve výši 1 480 Kč. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení představuje částka 24 358 Kč. 56 % z této částky pak činí 13 641 Kč. Odvolací soud doplňuje, že žalovanému nebylo přiznáno cestovné v souvislosti s konáním jednání odvolacího soudu, když tento k jeho výzvě nedoložil technický průkaz použitého vozidla k této cestě, ani potvrzení o úhradě dálniční známky. Jako účelně vynaložené náklady řízení pak nelze shledat ani žalovaným požadované stravné.25. Lhůty k plnění byly stanoveny podle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku je přípustné podat dovolání za podmínek uvedených v ust. § 237 o. s. ř. Dovolání se podává u Nejvyššího soudu ČR prostřednictvím soudu prvního stupně, a to do dvou měsíců od doručení písemného vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":{"tableId":3,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPL:2026:64.Co.201.2026.1","publishedAt":"2026-11-12","decisionAt":"2026-08-12","caseNumber":{"senate":64,"registry":"Co","index":201,"year":2026,"pageNumber":198},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Karel","lastName":"Svoboda","titlesAfter":"Ph.D.,","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSPL","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení částky 92 560,75 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":15,"registry":"C","index":337,"year":2024,"pageNumber":105},"affectedDate":"2026-04-02","courtCode":"OSCH","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"118a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"146","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"153","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":251,"lexYear":2013,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_PRACOVNI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","LHUTY","VEREJNA_LISTINA","DOKAZOVANI","SMLOUVA_O_UVERU","SPLATNOST_POHLEDAVKY","NAHRADA_NAKLADU","EXCES","POSTOUPENI_POHLEDAVKY","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","ZASTAVENI_RIZENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","DORUCOVANI","VADY_RIZENI"]},"styles":[{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}