{"uuid":"c7cc49d8-cbf9-492b-98f2-380451bbd142","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Korbelové a soudců JUDr. Marie Rudolfové a Mgr. Tomáše Lisa ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobců: a) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"oba zastoupeni advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovaným: 1. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované A","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"oba zastoupeni advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o určení existence věcného břemene, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17. 1. 2025, č.j. 4 C 194/2024-72","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Odvolací řízení se ve vztahu k výroku II. zastavuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 12 090 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaných.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. potvrzuje.II. Odvolací řízení se ve vztahu k výroku II. zastavuje.III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 12 090 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám zástupce žalovaných.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Jindřichově Hradci žalobu, aby bylo určeno, že ve věci pozemku p. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", jehož součástí je stavba č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec na LV č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro k.ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", okres Jindřichův Hradec, je zřízena služebnost spoluužívání dvora na pozemku p.č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", jehož součástí je stavba č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec na LV č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro k.ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", okres Jindřichův Hradec, zamítl (výrok I.). Řízení o určení, že ve věci pozemku p. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", jehož součástí je stavba č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec na LV č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro k.ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", obec ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", okres Jindřichův Hradec, je zřízena služebnost spoluužívání studny a pumpy na pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" – zahrada v k.ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", zastavil (výrok II.). Konečně rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 31 652 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalovaných (výrok III.). Rozsudek zdůvodnil tím, že žalobci se žalobou podanou proti žalovaným domáhali požadovaného určení s tvrzením, že původním vlastníkem zemědělské usedlosti v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" s p.č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a domem č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" i pozemku p.č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ten část usedlosti, a to p.č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", jíž součástí je dům p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", prodal v roce 1932 manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zároveň zřídil služebnost společného užívání dvora p.č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tato služebnost byla zapsána k pozemkové knize, knihovní vložce číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":". V roce 1948 koupili dům č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", služebnost byla zapsána do pozemkové knihy knihovní vložky číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":". Právo služebnosti bylo využíváno, neboť přístup k domu č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" je možný pouze po p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Po založení evidence nemovitostí tato služebnost zde zapsána nebyla, ale fakticky byla nadále nerušeně vykonávána. V roce 1955 přešly nemovitosti p.č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" a p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" do vlastnictví státu. Podle žalobců k zániku služebnosti nedošlo, neboť tato nebyla vymazána z pozemkové knihy. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tvrzením, že v kupní smlouvě z roku 1948, na základě níž se vlastníky domu č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" stali prarodiče žalobce, je uvedeno, že nemovitost je nabývána bez břemen. Obdobného obsahu jsou i navazující dědická rozhodnutí i kupní smlouva, na základě níž nabyli nemovitosti rodiče žalovaného i žalovaný. Služebnost zanikla a nadále neexistuje. Užívání dvora je předmětem dlouhodobých sporů mezi účastníky. Po skutkové stránce okresní soud zjistil, že původním vlastníkem zemědělské usedlosti číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", včetně pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a domu č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", byl ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ml., který pozemek p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" s domem č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" prodal na základě kupní smlouvy ze dne 10. 11. 1932 manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zřídil ve prospěch prodávaných nemovitostí mimo jiné služebnost spoluužívání dvoru, pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", služebnosti byly zapsány ve vložce číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" pozemkové knihy. Prodané nemovitosti byly odepsány z této vložky a zapsány do vložky číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":". Kupní smlouvou z 9. 9. 1948 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" pozemek p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" s domem č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" prodal manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" zdědila nemovitosti pozůstalá manželka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", po její smrti pozůstalá dcera ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a po její smrti nemovitosti přešly do vlastnictví ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno, příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" (žalobci) a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované B","anonStyle":"ANON"},{"text":" [žalovaná 2)], každému v rozsahu jedné ideální třetiny. Předmětná služebnost spoluužívání dvora pozemku p.č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" z pozemkové knihy vymazána nebyla a do evidence nemovitostí zapsána nebyla. V roce 1955 se vlastníkem nemovitostí v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", a to pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" s domem a hospodářskými budovami stal Československý socialistický stát – MNV v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a nemovitosti vlastnil do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", kdy důl č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" s veškerým příslušenstvím prodal manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", k pozemkům jim zřídil společné právo osobního užívání. Manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" byli právními předchůdci žalovaného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Podle okresního soudu služební pozemek p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl předmětem státního socialistického vlastnictví, základním prostředkem dle § 6 nařízení vlády číslo 81/1958 Sb. Na základě § 14 tohoto vládního nařízení dnem počátku účinnosti nařízení, to je 1. 1. 1959, zanikla zástavní práva a věcná břemena váznoucí na základních prostředcích organizací. Vyhláška Ministerstva financí číslo 205/1958 Sb., kterou se provádělo vládní nařízení číslo 81/1958 Sb., ukládala provedení výmazu služebnosti z pozemkové knihy. Skutečnost, že zaniklá služebnost, nebyla vymazána, však nesvědčí o tom, že služebnost trvá. Porušení stanoveného postupu služebnost neobnovilo. Poté, co služebnost zanikla, již nikdy zřízena nebyla. Proto žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch úspěšných žalovaných.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, které následně doplnili a opravili tak, že každý právní předpis je nutno posuzovat jako celek a v § 13 vládního nařízení číslo 81/1958 Sb. jsou výjimky. Proto pouze na základě § 14 tohoto nařízení nelze tvrdit, že věcné břemeno v tomto případě zaniklo. Obdobně § 2 nařízení vlády číslo 97/1952 stanoví výjimky, kdy věcná břemena nezanikají. Podle občanského zákoníku číslo 141/1950 Sb. s účinností od 1. 1. 1951 vlastnická a věcná práva vznikala, měnila se a zanikala okamžikem uzavření smlouvy či okamžikem platnosti právního předpisu, nikoliv okamžikem zápisu práv do veřejných knih. Přesto zákonodárce dbal na pořádek ve veřejných knihách: odkázali na § 3 nařízení vlády číslo 97/1952 Sb., § 7 nařízení vlády číslo 81/1958 Sb., článek 7 a 19 vyhlášky Ministerstva financí číslo 205/1958 Úl, § 114 (§ 168) zákona č. 141/1950 Sb. Proto žalobci trvají na svém názoru, že nebylo-li věcné břemeno vymazáno z pozemkové knihy, což skutečně nebylo, nelze tvrdit, že zaniklo. Mělo být přeneseno do nově vznikající evidence nemovitostí. Okresní soud nereagoval na usnesení Ústavního soudu II. ÚS 447/05 z 2. 2. 2006, na něž poukázali. Ústavní soud říká, že není nutné prokazovat, na základě čeho došlo (nebo nedošlo) k výmazu. Rozhodující je to, co je zapsáno ve veřejných knihách. V případě žalobců je podle zápisu v pozemkové knize evidentní, že k výmazu nedošlo, proto je nutno považovat věcné břemeno za platné. Přehodnotili svůj názor vyjádřený v žalobě a nyní zastávají názor, že služebnost nebyla do evidenci nemovitostí zapsána záměrně a došlo tak k podvodu. V roce 1970, kdy v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" probíhalo komplexní zakládání evidence nemovitostí, byla služebnost řádně zapsána v pozemkové knize, a to v knihovních vložkách číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Nebyla vymazána a neexistoval tedy žádný právní důvod k tomu, aby toto věcné břemeno nebylo komisí zaneseno do výkazů změn a poté do evidence nemovitostí. Katastrální úřad v odůvodnění svého rozhodnutí citoval směrnici pro komplexní zakládání evidence nemovitostí číslo 7000/1966 tak, že v případě odsouhlasení technických údajů a vlastnických vztahů se zapíší prověřené skutečnosti do výkazu změn pro zápis EN a vlastník projeví svůj souhlas podpisem do posledního sloupce výkazu změn. Podle odvolatelů však ve výkazu změn o zrušení věcného břemene žádná poznámka či upozornění uvedena není, tudíž jej paní ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", jeden ze spoluvlastníků parcely st. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", svým podpisem potvrdit nemohla, potvrdila pouze potvrzení Spořitelny o splaceném dluhu. Ve výkazu změn pro knihovní vložku číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a dům č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" v části CLV: je uvedena 0 bez jakéhokoliv odkazu na listinu. V této souvislosti provádí srovnání se zápisy ve výkazu změn na listu číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" pro knihovní vložky číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde došlo skutečně ke zrušení služebnosti, dále pro knihovní vložku číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde rovněž došlo ke zrušení služebnosti. Je namístě položit si otázku, proč právě u knihovní vložky číslo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", u CLV je uvedena 0 a není zde informace o údajném zániku věcného práva a důvodu zániku, a poukázali na to, že již v minulosti si kdosi na KÚ povšiml a poznamenal zápis: „? není na LV, mělo by být“. Podle odvolatelů je v odůvodnění rozhodnutí KÚ: „věcné břemeno zaniklo na základě vládního nařízení číslo 97/1952 Sb. Pokud došlo k zániku věcného břemene přímo na základě zákona, nevyhotovovala se o jeho zániku žádná listina, a proto se ani zánik věcného břemene nemohl v žádném případě projevit odpovídajícím výmazem z pozemkové knihy.“ To je podle odvolatelů v rozporu se shora citovaným usnesením Ústavního soudu. Konečně upozornili na § 7 nařízení vlády číslo 97/1952 Sb., což se vztahuje i na věcná práva zaniklá podle nařízení vlády číslo 81/1958. Sb., totiž pokud by věcné břemeno zaniklo, museli by být dotčení vlastníci o zániku informováni, aby si mohli požádat o náhradu. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaní se k odvolání žalobců písemně nevyjádřili, při jednání navrhli potvrzení napadeného rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Při jednání odvolacího soudu vzali odvolatelé odvolání zpět ohledně výroku II., proto odvolací soud za použití § 207 odst. 2 o.s.ř. odvolací řízení v této části zastavil. Ohledně výroků I. a III. odvolací soud prvotně vyhodnotil, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami, je přípustné a včasné. Rozsudek přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Podle § 1 vládního nařízení číslo 97/1952 Sb. odst. 1 věcná práva (věcná břemena) na částech majetku svěřeného do správy národního (komunálního) podniku, které jsou určeny k tomu, aby jich tento podnik trvale užíval, zanikají. Nerozhoduje, jde-li o věcná práva knihovní nebo neknihovní. O zániku zástavních práv platí předpisy zvláštní. Podle § 2 ust. § 1 se nevztahují na případy, ve kterých vláda povolí výjimku na návrh věcně příslušného ministra učiněný v dohodě s ministrem financí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 14 vládního nařízení číslo 81/1958 Sb. ustanovení zvláštních předpisů o zániku zástavních práv a věcných břemen na majetku, dnem, kdy se majetek stává základním prostředkem národního podniku, se vztahují na všechny ostatní organizace státního socialistického sektoru; zástavní práva a věcná břemena, váznoucí na základních prostředcích těchto organizací v den počátku účinnosti tohoto nařízení, zanikají tímto dnem. Vládní nařízení nabylo účinnosti 1. 1. 1959. Podle § 13 tohoto nařízení odst. 2 nemovitý národní majetek lze zatížit právem stavby ve prospěch lidových družstev a společenských organizací nebo k vystavění rodinného domku anebo jiné drobné stavby ve prospěch pracujících. K zatížení je třeba souhlasu přímo nadřízeného orgánu, pokud prováděcí předpisy nestanoví jinak. Podle odst. 3 v jiných případech může být národní majetek zatížen jen v obecném zájmu a dá-li k tomu souhlas na návrh příslušného ústředního úřadu nebo výkonného orgánu krajského národního výboru ministerstvo financí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Podle § 396 odst. 1 zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, dnem nabytí majetku do celospolečenského vlastnictví zanikají zástavní práva a věcná břemena na tomto majetku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud vyšel z úplných skutkových zjištění okresního soudu, doplnění dokazování nikdo ani nenavrhoval. Podle názoru odvolacího soudu předmětná služebnost spoluužívání dvora na pozemku p. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" vlastníky pozemku p. č. st. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", jehož součástí je stavba č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", zanikla ze zákona s účinností vládního nařízení č. 81/1958 Sb., tj. k 1. 1. 1959, neboť služebný pozemek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" s domem a hospodářskými budovami č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", a p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" se stal vlastnictvím Československého socialistického státu - MNV v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" – základním prostředkem. (I odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 16/60, jak je okresní soud cituje v odstavci 21. napadeného rozsudku. Podle rozhodnutí NS ČR ustanovením § 14 bylo rozšířeno ustanovení zvláštních předpisů o zániku mj. věcných břemen na veškerý národní majetek.) Stát nemovitosti vlastnil až do roku 1969 (viz kupní smlouva a dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku na č.l. 31 spisu). Pokud odvolatelé poukazují na to, že právní předpisy umožňovaly výjimku, povolení takové výjimky ani netvrdí (uvádějí pouze, že nemusí být možné v případě nevymazaného věcného práva dohledat listiny potvrzující případnou výjimku podle § 13 nařízení vlády číslo 81/1958 Sb.). Vyhláška Ministerstva financí číslo 205/1958 Sb. (kterou se provádělo vládní nařízení číslo 81/1958 Sb.) sice ukládala provedení výmazu služebnosti zaniklé na základě vládního nařízení k 1. 1. 1959, ale porušení tohoto postupu nemohlo vést k obnovení této služebnosti, jak uvádí okresní soud. Pokud odvolatelé opakovaně poukazují na usnesení Ústavního soudu z 2. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 447/05, Ústavní soud řešil odlišnou situaci, kdy výmaz věcného břemene byl proveden, ale soudům se nepodařilo dohledat listinu, kterou by bylo možno považovat za návrh na provedení výmazu. Ústavní soud vyšel z presumpce správnosti veřejných listin v daném případě v tom smyslu, že pokud v pozemkové knize stojí, že byl proveden výmaz věcného břemene a nebyl prokázán opak, je takový údaj třeba považovat za správný. Ústavní soud zároveň v tomto usnesení poukázal na to, že vládní nařízení číslo 97/1952 Sb. i vládní nařízení číslo 3/1953 Sb. byly na základě zákonného zmocnění vydány v souladu s pravidly normotvorby obsaženými v ústavě 9. května a staly se součástí právního řádu Československé republiky; na tomto faktu nemění nic ani okolnost, že se jedná o předpisy z doby nesvobody a celá řada předpisů byla motivována ideologicky (podle názoru odvolacího soudu totéž platí i pro vládní nařízení číslo 81/1958 Sb.). Ústavní soud zároveň připomněl, že restitučním zákonodárstvím účelově došlo k napravení pouze některých křivd, jež za existence totalitního komunistického režimu nastaly, a to obnovení vlastnických vztahů. Jiná práva než absolutní věcné právo vlastnické však restituována nebyla. Pokud odvolatelé mají za to, že v souvislosti s komplexním zakládáním evidence nemovitostí, které proběhlo v k.ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" v roce 1970, došlo k podvodu, odvolací soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 17. 1. 2008, č.j. 1 As 40/2007–103, věta II., podle níž nebyl-li zápis uvedený v pozemkové knize a v podkladové listině převzat do evidence nemovitostí (podle zák. č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a jeho prováděcí vyhlášky č. 23/1964 Sb.), nemuselo se jednat pouze o opomenutí pracovníka tehdejšího střediska geodézie, ale i o výsledek šetření skutečného stavu věci, kdy mohlo vyjít najevo, že příslušný zápis již nemá opodstatnění. Z rozporu mezi zápisem v pozemkové knize (a listinou jej potvrzující) a zápisem v katastru nemovitostí jako nástupcem evidence nemovitostí proto nelze bez dalšího dovozovat zřejmý omyl při obnově a vedení katastru nemovitostí ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zák. č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky. V poměrech nyní projednávané věci to znamená, že při šetření, zda zápis služebnosti v pozemkové knize odpovídá skutečnosti, bylo možno dospět k závěru, že předmětná služebnost ze zákona zanikla, proto nebyla ve výkazu změn uvedena (byť v jiných případech, jak na ně poukazují odvolatelé, uvedena byla – s poznámkou o jejich zániku). Ve výsledku zde není žádný rozdíl, neboť se služebnost do evidence nemovitostí již nepromítla. Jak bylo zjištěno z kupní smlouvy z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", uzavřené mezi Československým socialistickým státem – MNV v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a manžely ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", na prodávaných nemovitostech nevázla žádná omezení (dluhy a břemena) a MNV v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" zřídil manželům ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" společné právo osobního užívání, mimo jiné st. p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ze shora uvedených důvodů odvolací soud považuje rozhodnutí okresního soudu ve výroku I. za věcně správné, proto tento výrok potvrdil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Okresní soud rozhodl správně i o nákladech řízení, což vedlo k potvrzení nákladového výroku III. Odvolací soud odkazuje na odůvodnění tohoto výroku v odstavci 24.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. V odvolacím řízení byli žalovaní zcela úspěšní, proto mají podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Jejich zástupce vyúčtoval za dva úkony při zastupování dvou žalovaných odměnu 20 232 Kč, za 2 režijní paušály 600 Kč, na cestovném z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" Kč, za ztrátu času 400 Kč, celkem 22 156 Kč. Dle obsahu spisu zástupce žalovaných učinil 1 úkon právní služby, kdy se zúčastnil jednání odvolacího soudu, za který náleží odměna podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. K jednání došlo po novelizaci advokátního tarifu vyhláškou č. 258/2024 Sb. Podle § 9 odst. 4 písm. a) soud vyšel z tarifní hodnoty 113 000 Kč. Pak ve spojení s § 7 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu vychází za prvního zastoupeného odměna advokáta ve výši 5 620 Kč, za druhou zastoupenou ve výši 4 496 Kč, dále 1 režijní paušál podle § 13 odst. 4 AT 450 Kč, na náhradě za promeškaný čas podle novelizovaného § 14 odst. 3 AT dalších 600 Kč. Na cestovném z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" k odvolacímu soudu a zpět při ujetých 110 km, spotřebě 7,5 litru nafty na 100 km a vyhláškové ceně 34,70 Kč vychází na spotřebovaných pohonných hmotách 286 Kč a na základní náhradě při sazbě 5,80 Kč dalších 638 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení žalovaných pak činí 12 090 Kč. Byly přiznány k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. S ohledem na procesní postavení žalobců a žalovaných byla povinnost i oprávnění pro zaplacení a přijetí nákladů řízení stanovena společně a nerozdílně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Z obsahu spisu vyplývá, že účastníci vedou o spoluužívání dvora dlouholetý spor [viz např. rozhodnutí katastrálního úřadu na č.l. 48, v němž je uvedena žádost žalobce a) z 18.9.2017]. Při jednání odvolacího soudu žalovaný 1) souhlasil se zřízením služebnosti cesty – přístupu ke vchodu do domu č.p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", nikoliv s užíváním stavby na zpracování dřeva žalobci. K dohodě i přes široký prostor pro smírné řešení nedošlo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Jindřichově Hradci žalobu, aby bylo určeno, že ve věci pozemku p. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec na LV č. , hodnota,  pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, , okres Jindřichův Hradec, je zřízena služebnost spoluužívání dvora na pozemku p.č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec na LV č. , hodnota,  pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, , okres Jindřichův Hradec, zamítl (výrok I.). Řízení o určení, že ve věci pozemku p. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo,  zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Jindřichův Hradec na LV č. , hodnota,  pro k.ú. , adresa, , obec , adresa, , okres Jindřichův Hradec, je zřízena služebnost spoluužívání studny a pumpy na pozemku p. č. , hodnota,  – zahrada v k.ú. , adresa, , zastavil (výrok II.). Konečně rozhodl, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalovaným náklady řízení ve výši 31 652 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalovaných (výrok III.). Rozsudek zdůvodnil tím, že žalobci se žalobou podanou proti žalovaným domáhali požadovaného určení s tvrzením, že původním vlastníkem zemědělské usedlosti v , Adresa,  č.p. , číslo,  s p.č. , hodnota,  a domem č.p. , číslo,  i pozemku p.č. , hodnota,  byl , jméno FO, . Ten část usedlosti, a to p.č. , hodnota, , jíž součástí je dům p. č. , hodnota, , prodal v roce 1932 manželům , jméno FO,  a zároveň zřídil služebnost společného užívání dvora p.č. , číslo,  a , číslo, . Tato služebnost byla zapsána k pozemkové knize, knihovní vložce číslo , hodnota, . V roce 1948 koupili dům č.p. , číslo,  v , Adresa,  , jméno FO,  a , jméno FO, , služebnost byla zapsána do pozemkové knihy knihovní vložky číslo , hodnota, . Právo služebnosti bylo využíváno, neboť přístup k domu č.p. , číslo,  je možný pouze po p. č. , číslo,  a , číslo, . Po založení evidence nemovitostí tato služebnost zde zapsána nebyla, ale fakticky byla nadále nerušeně vykonávána. V roce 1955 přešly nemovitosti p.č. , hodnota, , p. č. , číslo,  a p. č. , hodnota,  v , Adresa,  do vlastnictví státu. Podle žalobců k zániku služebnosti nedošlo, neboť tato nebyla vymazána z pozemkové knihy. Žalovaní navrhli zamítnutí žaloby s tvrzením, že v kupní smlouvě z roku 1948, na základě níž se vlastníky domu č. p. , číslo,  stali prarodiče žalobce, je uvedeno, že nemovitost je nabývána bez břemen. Obdobného obsahu jsou i navazující dědická rozhodnutí i kupní smlouva, na základě níž nabyli nemovitosti rodiče žalovaného i žalovaný. Služebnost zanikla a nadále neexistuje. Užívání dvora je předmětem dlouhodobých sporů mezi účastníky. Po skutkové stránce okresní soud zjistil, že původním vlastníkem zemědělské usedlosti číslo , hodnota,  v , Adresa, , včetně pozemku p. č. , hodnota,  a domu č. p. , číslo, , byl , jméno FO,  ml., který pozemek p. č. , hodnota,  s domem č.p. , číslo,  prodal na základě kupní smlouvy ze dne 10. 11. 1932 manželům , jméno FO,  a zřídil ve prospěch prodávaných nemovitostí mimo jiné služebnost spoluužívání dvoru, pozemku p. č. , hodnota,  v , Adresa, , služebnosti byly zapsány ve vložce číslo , hodnota,  pozemkové knihy. Prodané nemovitosti byly odepsány z této vložky a zapsány do vložky číslo , hodnota, . Kupní smlouvou z 9. 9. 1948 , jméno FO,  pozemek p. č. , hodnota,  s domem č.p. , číslo,  v , Adresa,  prodal manželům , jméno FO, . , jméno FO,  zdědila nemovitosti pozůstalá manželka , jméno FO, , po její smrti pozůstalá dcera , jméno FO,  a po její smrti nemovitosti přešly do vlastnictví , jméno FO, , , Jméno, příjmení,  (žalobci) a , Jméno žalované B,  [žalovaná 2)], každému v rozsahu jedné ideální třetiny. Předmětná služebnost spoluužívání dvora pozemku p.č. , hodnota,  v , Adresa,  z pozemkové knihy vymazána nebyla a do evidence nemovitostí zapsána nebyla. V roce 1955 se vlastníkem nemovitostí v , Adresa, , a to pozemku p. č. , hodnota,  s domem a hospodářskými budovami stal Československý socialistický stát – MNV v , Adresa,  a nemovitosti vlastnil do , datum, , kdy důl č.p. , číslo,  s veškerým příslušenstvím prodal manželům , jméno FO, , k pozemkům jim zřídil společné právo osobního užívání. Manželé , jméno FO,  byli právními předchůdci žalovaného , jméno FO, . Podle okresního soudu služební pozemek p. č. , hodnota,  byl předmětem státního socialistického vlastnictví, základním prostředkem dle § 6 nařízení vlády číslo 81/1958 Sb. Na základě § 14 tohoto vládního nařízení dnem počátku účinnosti nařízení, to je 1. 1. 1959, zanikla zástavní práva a věcná břemena váznoucí na základních prostředcích organizací. Vyhláška Ministerstva financí číslo 205/1958 Sb., kterou se provádělo vládní nařízení číslo 81/1958 Sb., ukládala provedení výmazu služebnosti z pozemkové knihy. Skutečnost, že zaniklá služebnost, nebyla vymazána, však nesvědčí o tom, že služebnost trvá. Porušení stanoveného postupu služebnost neobnovilo. Poté, co služebnost zanikla, již nikdy zřízena nebyla. Proto žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. ve prospěch úspěšných žalovaných.2. Proti tomuto rozsudku podali žalobci odvolání, které následně doplnili a opravili tak, že každý právní předpis je nutno posuzovat jako celek a v § 13 vládního nařízení číslo 81/1958 Sb. jsou výjimky. Proto pouze na základě § 14 tohoto nařízení nelze tvrdit, že věcné břemeno v tomto případě zaniklo. Obdobně § 2 nařízení vlády číslo 97/1952 stanoví výjimky, kdy věcná břemena nezanikají. Podle občanského zákoníku číslo 141/1950 Sb. s účinností od 1. 1. 1951 vlastnická a věcná práva vznikala, měnila se a zanikala okamžikem uzavření smlouvy či okamžikem platnosti právního předpisu, nikoliv okamžikem zápisu práv do veřejných knih. Přesto zákonodárce dbal na pořádek ve veřejných knihách: odkázali na § 3 nařízení vlády číslo 97/1952 Sb., § 7 nařízení vlády číslo 81/1958 Sb., článek 7 a 19 vyhlášky Ministerstva financí číslo 205/1958 Úl, § 114 (§ 168) zákona č. 141/1950 Sb. Proto žalobci trvají na svém názoru, že nebylo-li věcné břemeno vymazáno z pozemkové knihy, což skutečně nebylo, nelze tvrdit, že zaniklo. Mělo být přeneseno do nově vznikající evidence nemovitostí. Okresní soud nereagoval na usnesení Ústavního soudu II. ÚS 447/05 z 2. 2. 2006, na něž poukázali. Ústavní soud říká, že není nutné prokazovat, na základě čeho došlo (nebo nedošlo) k výmazu. Rozhodující je to, co je zapsáno ve veřejných knihách. V případě žalobců je podle zápisu v pozemkové knize evidentní, že k výmazu nedošlo, proto je nutno považovat věcné břemeno za platné. Přehodnotili svůj názor vyjádřený v žalobě a nyní zastávají názor, že služebnost nebyla do evidenci nemovitostí zapsána záměrně a došlo tak k podvodu. V roce 1970, kdy v , Adresa,  probíhalo komplexní zakládání evidence nemovitostí, byla služebnost řádně zapsána v pozemkové knize, a to v knihovních vložkách číslo , číslo,  a , číslo, . Nebyla vymazána a neexistoval tedy žádný právní důvod k tomu, aby toto věcné břemeno nebylo komisí zaneseno do výkazů změn a poté do evidence nemovitostí. Katastrální úřad v odůvodnění svého rozhodnutí citoval směrnici pro komplexní zakládání evidence nemovitostí číslo 7000/1966 tak, že v případě odsouhlasení technických údajů a vlastnických vztahů se zapíší prověřené skutečnosti do výkazu změn pro zápis EN a vlastník projeví svůj souhlas podpisem do posledního sloupce výkazu změn. Podle odvolatelů však ve výkazu změn o zrušení věcného břemene žádná poznámka či upozornění uvedena není, tudíž jej paní , jméno FO, , jeden ze spoluvlastníků parcely st. č. , hodnota, , svým podpisem potvrdit nemohla, potvrdila pouze potvrzení Spořitelny o splaceném dluhu. Ve výkazu změn pro knihovní vložku číslo , hodnota,  a dům č. p. , číslo,  v části CLV: je uvedena 0 bez jakéhokoliv odkazu na listinu. V této souvislosti provádí srovnání se zápisy ve výkazu změn na listu číslo , hodnota,  pro knihovní vložky číslo , číslo,  a , číslo, , kde došlo skutečně ke zrušení služebnosti, dále pro knihovní vložku číslo , hodnota, , kde rovněž došlo ke zrušení služebnosti. Je namístě položit si otázku, proč právě u knihovní vložky číslo , hodnota, , u CLV je uvedena 0 a není zde informace o údajném zániku věcného práva a důvodu zániku, a poukázali na to, že již v minulosti si kdosi na KÚ povšiml a poznamenal zápis: „? není na LV, mělo by být“. Podle odvolatelů je v odůvodnění rozhodnutí KÚ: „věcné břemeno zaniklo na základě vládního nařízení číslo 97/1952 Sb. Pokud došlo k zániku věcného břemene přímo na základě zákona, nevyhotovovala se o jeho zániku žádná listina, a proto se ani zánik věcného břemene nemohl v žádném případě projevit odpovídajícím výmazem z pozemkové knihy.“ To je podle odvolatelů v rozporu se shora citovaným usnesením Ústavního soudu. Konečně upozornili na § 7 nařízení vlády číslo 97/1952 Sb., což se vztahuje i na věcná práva zaniklá podle nařízení vlády číslo 81/1958. Sb., totiž pokud by věcné břemeno zaniklo, museli by být dotčení vlastníci o zániku informováni, aby si mohli požádat o náhradu. Navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání.3. Žalovaní se k odvolání žalobců písemně nevyjádřili, při jednání navrhli potvrzení napadeného rozsudku.4. Při jednání odvolacího soudu vzali odvolatelé odvolání zpět ohledně výroku II., proto odvolací soud za použití § 207 odst. 2 o.s.ř. odvolací řízení v této části zastavil. Ohledně výroků I. a III. odvolací soud prvotně vyhodnotil, že odvolání bylo podáno oprávněnými osobami, je přípustné a včasné. Rozsudek přezkoumal podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.5. Podle § 1 vládního nařízení číslo 97/1952 Sb. odst. 1 věcná práva (věcná břemena) na částech majetku svěřeného do správy národního (komunálního) podniku, které jsou určeny k tomu, aby jich tento podnik trvale užíval, zanikají. Nerozhoduje, jde-li o věcná práva knihovní nebo neknihovní. O zániku zástavních práv platí předpisy zvláštní. Podle § 2 ust. § 1 se nevztahují na případy, ve kterých vláda povolí výjimku na návrh věcně příslušného ministra učiněný v dohodě s ministrem financí.6. Podle § 14 vládního nařízení číslo 81/1958 Sb. ustanovení zvláštních předpisů o zániku zástavních práv a věcných břemen na majetku, dnem, kdy se majetek stává základním prostředkem národního podniku, se vztahují na všechny ostatní organizace státního socialistického sektoru; zástavní práva a věcná břemena, váznoucí na základních prostředcích těchto organizací v den počátku účinnosti tohoto nařízení, zanikají tímto dnem. Vládní nařízení nabylo účinnosti 1. 1. 1959. Podle § 13 tohoto nařízení odst. 2 nemovitý národní majetek lze zatížit právem stavby ve prospěch lidových družstev a společenských organizací nebo k vystavění rodinného domku anebo jiné drobné stavby ve prospěch pracujících. K zatížení je třeba souhlasu přímo nadřízeného orgánu, pokud prováděcí předpisy nestanoví jinak. Podle odst. 3 v jiných případech může být národní majetek zatížen jen v obecném zájmu a dá-li k tomu souhlas na návrh příslušného ústředního úřadu nebo výkonného orgánu krajského národního výboru ministerstvo financí.7. Podle § 396 odst. 1 zák. č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, dnem nabytí majetku do celospolečenského vlastnictví zanikají zástavní práva a věcná břemena na tomto majetku.8. Odvolací soud vyšel z úplných skutkových zjištění okresního soudu, doplnění dokazování nikdo ani nenavrhoval. Podle názoru odvolacího soudu předmětná služebnost spoluužívání dvora na pozemku p. č. st. , číslo,  vlastníky pozemku p. č. st. , číslo, , jehož součástí je stavba č.p. , číslo, , zanikla ze zákona s účinností vládního nařízení č. 81/1958 Sb., tj. k 1. 1. 1959, neboť služebný pozemek , číslo,  s domem a hospodářskými budovami č.p. , číslo, , p. č. , číslo, , a p. č. , hodnota,  se stal vlastnictvím Československého socialistického státu - MNV v , Adresa,  – základním prostředkem. (I odvolací soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 1 Cz 16/60, jak je okresní soud cituje v odstavci 21. napadeného rozsudku. Podle rozhodnutí NS ČR ustanovením § 14 bylo rozšířeno ustanovení zvláštních předpisů o zániku mj. věcných břemen na veškerý národní majetek.) Stát nemovitosti vlastnil až do roku 1969 (viz kupní smlouva a dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku na č.l. 31 spisu). Pokud odvolatelé poukazují na to, že právní předpisy umožňovaly výjimku, povolení takové výjimky ani netvrdí (uvádějí pouze, že nemusí být možné v případě nevymazaného věcného práva dohledat listiny potvrzující případnou výjimku podle § 13 nařízení vlády číslo 81/1958 Sb.). Vyhláška Ministerstva financí číslo 205/1958 Sb. (kterou se provádělo vládní nařízení číslo 81/1958 Sb.) sice ukládala provedení výmazu služebnosti zaniklé na základě vládního nařízení k 1. 1. 1959, ale porušení tohoto postupu nemohlo vést k obnovení této služebnosti, jak uvádí okresní soud. Pokud odvolatelé opakovaně poukazují na usnesení Ústavního soudu z 2. 2. 2006, sp. zn. II. ÚS 447/05, Ústavní soud řešil odlišnou situaci, kdy výmaz věcného břemene byl proveden, ale soudům se nepodařilo dohledat listinu, kterou by bylo možno považovat za návrh na provedení výmazu. Ústavní soud vyšel z presumpce správnosti veřejných listin v daném případě v tom smyslu, že pokud v pozemkové knize stojí, že byl proveden výmaz věcného břemene a nebyl prokázán opak, je takový údaj třeba považovat za správný. Ústavní soud zároveň v tomto usnesení poukázal na to, že vládní nařízení číslo 97/1952 Sb. i vládní nařízení číslo 3/1953 Sb. byly na základě zákonného zmocnění vydány v souladu s pravidly normotvorby obsaženými v ústavě 9. května a staly se součástí právního řádu Československé republiky; na tomto faktu nemění nic ani okolnost, že se jedná o předpisy z doby nesvobody a celá řada předpisů byla motivována ideologicky (podle názoru odvolacího soudu totéž platí i pro vládní nařízení číslo 81/1958 Sb.). Ústavní soud zároveň připomněl, že restitučním zákonodárstvím účelově došlo k napravení pouze některých křivd, jež za existence totalitního komunistického režimu nastaly, a to obnovení vlastnických vztahů. Jiná práva než absolutní věcné právo vlastnické však restituována nebyla. Pokud odvolatelé mají za to, že v souvislosti s komplexním zakládáním evidence nemovitostí, které proběhlo v k.ú. , adresa,  v roce 1970, došlo k podvodu, odvolací soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 17. 1. 2008, č.j. 1 As 40/2007–103, věta II., podle níž nebyl-li zápis uvedený v pozemkové knize a v podkladové listině převzat do evidence nemovitostí (podle zák. č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí, a jeho prováděcí vyhlášky č. 23/1964 Sb.), nemuselo se jednat pouze o opomenutí pracovníka tehdejšího střediska geodézie, ale i o výsledek šetření skutečného stavu věci, kdy mohlo vyjít najevo, že příslušný zápis již nemá opodstatnění. Z rozporu mezi zápisem v pozemkové knize (a listinou jej potvrzující) a zápisem v katastru nemovitostí jako nástupcem evidence nemovitostí proto nelze bez dalšího dovozovat zřejmý omyl při obnově a vedení katastru nemovitostí ve smyslu § 8 odst. 1 písm. a) zák. č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky. V poměrech nyní projednávané věci to znamená, že při šetření, zda zápis služebnosti v pozemkové knize odpovídá skutečnosti, bylo možno dospět k závěru, že předmětná služebnost ze zákona zanikla, proto nebyla ve výkazu změn uvedena (byť v jiných případech, jak na ně poukazují odvolatelé, uvedena byla – s poznámkou o jejich zániku). Ve výsledku zde není žádný rozdíl, neboť se služebnost do evidence nemovitostí již nepromítla. Jak bylo zjištěno z kupní smlouvy z , datum, , uzavřené mezi Československým socialistickým státem – MNV v , Adresa,  a manžely , jméno FO,  a , jméno FO, , na prodávaných nemovitostech nevázla žádná omezení (dluhy a břemena) a MNV v , Adresa,  zřídil manželům , jméno FO,  společné právo osobního užívání, mimo jiné st. p. č. , číslo, . Ze shora uvedených důvodů odvolací soud považuje rozhodnutí okresního soudu ve výroku I. za věcně správné, proto tento výrok potvrdil.9. Okresní soud rozhodl správně i o nákladech řízení, což vedlo k potvrzení nákladového výroku III. Odvolací soud odkazuje na odůvodnění tohoto výroku v odstavci 24.10. V odvolacím řízení byli žalovaní zcela úspěšní, proto mají podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení. Jejich zástupce vyúčtoval za dva úkony při zastupování dvou žalovaných odměnu 20 232 Kč, za 2 režijní paušály 600 Kč, na cestovném z , adresa,  Kč, za ztrátu času 400 Kč, celkem 22 156 Kč. Dle obsahu spisu zástupce žalovaných učinil 1 úkon právní služby, kdy se zúčastnil jednání odvolacího soudu, za který náleží odměna podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. K jednání došlo po novelizaci advokátního tarifu vyhláškou č. 258/2024 Sb. Podle § 9 odst. 4 písm. a) soud vyšel z tarifní hodnoty 113 000 Kč. Pak ve spojení s § 7 a § 12 odst. 4 advokátního tarifu vychází za prvního zastoupeného odměna advokáta ve výši 5 620 Kč, za druhou zastoupenou ve výši 4 496 Kč, dále 1 režijní paušál podle § 13 odst. 4 AT 450 Kč, na náhradě za promeškaný čas podle novelizovaného § 14 odst. 3 AT dalších 600 Kč. Na cestovném z , adresa,  k odvolacímu soudu a zpět při ujetých 110 km, spotřebě 7,5 litru nafty na 100 km a vyhláškové ceně 34,70 Kč vychází na spotřebovaných pohonných hmotách 286 Kč a na základní náhradě při sazbě 5,80 Kč dalších 638 Kč. Celkové náklady odvolacího řízení žalovaných pak činí 12 090 Kč. Byly přiznány k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. S ohledem na procesní postavení žalobců a žalovaných byla povinnost i oprávnění pro zaplacení a přijetí nákladů řízení stanovena společně a nerozdílně.11. Z obsahu spisu vyplývá, že účastníci vedou o spoluužívání dvora dlouholetý spor [viz např. rozhodnutí katastrálního úřadu na č.l. 48, v němž je uvedena žádost žalobce a) z 18.9.2017]. Při jednání odvolacího soudu žalovaný 1) souhlasil se zřízením služebnosti cesty – přístupu ke vchodu do domu č.p. , číslo, , nikoliv s užíváním stavby na zpracování dřeva žalobci. K dohodě i přes široký prostor pro smírné řešení nedošlo.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze za podmínek § 237 o.s.ř. a následujících podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR v Brně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení u Okresního soudu v Jindřichově Hradci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinní dobrovolně povinnost uloženou jim tímto rozhodnutím, mohou oprávnění navrhnout jeho soudní výkon.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSCB:2025:7.Co.675.2025.1","publishedAt":"2025-06-27","decisionAt":"2025-05-23","caseNumber":{"senate":7,"registry":"Co","index":675,"year":2025,"pageNumber":107},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Marie","lastName":"Korbelová","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"KSCB","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o určení existence věcného břemene, o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 17. 1. 2025, č.j. 4 C 194/2024-72","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":4,"registry":"C","index":194,"year":2024,"pageNumber":72},"affectedDate":"2025-01-17","courtCode":"OSJH","affectedTypes":["CONFIRM"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"7","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"12","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"168","lexNumber":141,"lexYear":1950,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"1","lexNumber":97,"lexYear":1952,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2","lexNumber":97,"lexYear":1952,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"3","lexNumber":97,"lexYear":1952,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":97,"lexYear":1952,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"6","lexNumber":81,"lexYear":1958,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"7","lexNumber":81,"lexYear":1958,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":81,"lexYear":1958,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":81,"lexYear":1958,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"207","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SLUZEBNOST"]},"styles":[{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}