{"uuid":"c87297b5-17b5-4991-a67f-186b03de27a3","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Růžičky a soudkyň JUDr. Nadi Kovářové a JUDr. Ireny Vitovské ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupená advokátem Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 166.796,85 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobkyně proti výrokům č. I., III. a IV. rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 29. 6. 2021, č. j. 22 C 121/2020 - 150","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění jen tak, že žaloba o zaplacení částky 157.327,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 166.796,85 Kč od 6. 5. 2020 do 16. 12. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 157.327,85 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení se zamítá, jinak se rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV. potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I. mění jen tak, že žaloba o zaplacení částky 157.327,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 166.796,85 Kč od 6. 5. 2020 do 16. 12. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 157.327,85 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení se zamítá, jinak se rozsudek soudu I. stupně ve výroku I. potvrzuje.\nII. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III. mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.\nIII. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku IV. potvrzuje.\nIV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně zamítl v záhlaví označeným rozsudkem žalobu v částce 157.327,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 166.796,85 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), řízení co do částky 1.200 Kč zastavil (výrok II.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 81.010 Kč a povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně částku 1.170 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky III. a IV.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Shora uvedeným rozsudkem rozhodl soud o žalobě doručené dne 20. 5. 2020 o zaplacení částky 166.796,85 Kč, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala z titulu bezdůvodného obohacení, s odůvodněním, že v období duben 2019 až leden 2020 tuto částku vynaložila pro žalovaného, když v jeho prospěch nakoupila velké množství zboží a financovala řadu služeb. Jednalo se o vícenásobnou úhradu měsíční ceny telekomunikačních služeb, o nákup oblečení a obuvi, o nákup stavebního materiálu, řemeslných nástrojů, elektroniky a financování reklamy souvisejícím s podnikáním žalovaného, o platby třetím subjektům za práci vykonanou pro žalovaného, dále o dary pro žalovaného a jeho rodiče k narozeninám či svátkům, o úhradu pojistného v souvislosti s provozem motorového vozidla a úhradu pojistného na zákonné zdravotní a sociální pojištění, případně penále a nedoplatků na něm. K vydání bezdůvodného obohacení žalovaného vyzvala výzvou ze dne 28. 4. 2020 s tím, aby tak učinil do 5. 5. 2020, což se však nestalo. Co do částky 9.469 Kč vzala žalobu zpět.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný nárok neuznal ani částečně. S žalobkyní žil ve společné domácnosti a po dobu trvání tohoto soužití hradil i společné náklady spojené s jejím vedením. Veškeré věci v žalobě uvedené obdržel od žalobkyně darem. Nadto on sám má vůči ní pohledávky v celkové výši 391.588 Kč za neuhrazenou fakturu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2018 ze dne 16. 5. 2018 vystavenou na částku 125.300 Kč, za fakturu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2019 ze dne 18. 5. 2019 na částku 92.000 Kč, za specifikované stavební práce v celkové ceně 110.020 Kč, za servisní práce provedené dne 20. 11. 2019 v ceně 11.097 Kč, za fakturu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ceně 25.171 Kč za stavební materiál a konečně za 56 jízd, které pro žalobkyni vykonal v rámci jí provozované taxislužby. Tyto pohledávky uplatnil pouze jako procesní obranu do výše žalované částky a nevtělil je do vzájemného návrhu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Soud I. stupně po provedeném dokazování shrnul, že účastníci byli cca od dubna 2019 do ledna 2020 v partnerském poměru druh a družka a minimálně po určitou dobu vedli i společnou domácnost. V průběhu této doby si vzájemně poskytli řadu plnění; zatímco ze strany žalobkyně se vůči žalovanému jednalo především o plnění peněžní, ze strany žalovaného vůči žalobkyni se jednalo veskrze o plnění naturální. Pokud jde o to, zda žalobkyně poskytla žalovanému skutečně všechna peněžitá či věcná plnění zmíněná v žalobě, případně zda žalovaný skutečně pro žalobkyni vykonal všechny činnosti, které zmínil ve své obraně, narazilo dokazování na své limity, neboť z předložených listin mohly přesný obraz o tom, jakých plnění se žalovanému od žalobkyně dostalo, poskytnout jen vyjádření Okresní správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny (ve vztahu k platbám pojistného na sociální a zdravotní pojištění žalovaného), ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" a telefonního operátora ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována tři slova","anonStyle":"ANON"},{"text":". Naproti tomu faktury, pokladní doklady, účtenky aj. a ani výpovědi svědků nebyly samy o sobě způsobilé plně podpořit všechna žalobní tvrzení či všechny námitky žalovaného uplatněné v rámci procesní obrany. Soud po provedeném dokazování konstatoval s jistotou pouze to, že vztah obou účastníků se vyznačoval vzájemnou subjektivní nespokojeností nad tím, do jaké míry se kdo ve vztahu finančně, věcně či jinak angažuje a jakého protiplnění se mu od druhé strany dostává, či by se mu dostávat mělo, což patrně byl také důvod, proč tento vztah nakonec skončil rozchodem a proč se nyní žalobkyně domáhá zpět toho, co žalovanému v době trvání vztahu poskytla. Soud věc právně posoudil s ohledem na právní názor na výklad ust. § 2992 občanského zákoníku, který účastníkům předestřel a má za to, že toto ustanovení je designováno právě na tento typ situací, hovoří-li o tom, že„ jedna osoba něco učinila ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí“ a„ jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat“. Soud připomněl, že druh a družka, kteří spolu trvale žijí, jsou sice podle vyvratitelné domněnky osoby blízké, avšak nevytvářejí spolu žádné kvazi společné jmění manželů či jiné obdobné majetkové společenství. Pokud si v průběhu trvání vztahu něco vzájemně poskytli, nevzniká jim bez dalšího právo na vrácení tohoto plnění od druhého partnera, či (v obecné rovině) právo na vypořádání takto shromážděné masy věcí, hotovosti či závazků. To dvojnásobně platí tam, jedná-li se o drobnější plnění, která lze charakterizovat jako projevy náklonnosti, vřelosti, společenské úsluhy, etikety a konvence vynutitelné pouze v rovině morální, kdy při jejich poskytnutí, vůle obou stran nesměřuje ke vzniku smlouvy a neexistují tak mezi nimi žádná vzájemná práva nebo povinnosti, jejichž porušení by právo sankcionovalo (typickým příkladem může být pozvání na večeři, ze kterého nevzniká žádný zažalovatelný nárok pro případ, že se neuskuteční); tato myšlenka našla odraz i v ust. § 2055 občanského zákoníku, podle kterého„ plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat“. Pokud by soud přistoupil na pojetí naznačené žalobkyní, že veškerá plnění, která si strany poskytly, si pro případ rozchodu navrátí, pak by partnerské vztahy redukoval do roviny obchodní; takové pojetí by v extrémní podobě mohlo vyústit v pokusy nepřímo či přímo ocenit hodnotu času, po který vztah trvá, či toho, co si partneři vzájemně poskytli i v imateriální rovině, v penězích, což alespoň zatím není trend, který by byl ve společnosti majoritní. V obecné rovině soud dodal, že partnerské vztahy nelze redukovat na synallagmatické smlouvy; trvat tedy na naprosté vyrovnanosti toho, co si partneři vzájemně poskytují, stejně jako žalovaný neměl povinnost ve vztahu setrvat na oplátku za (domněle) štědrá plnění od žalobkyně (tím spíše, pokud o ně žalobkyně žádá), tak ani žalobkyně nebyla povinna žalovanému taková plnění poskytovat, případně nebyla obdobně povinna ve vztahu prodlévat, jakmile nabyla dojmu, že vztah s žalovaným nevykazuje očekávanou reciprocitu. Činila-li tedy četná plnění pro žalovaného s vidinou, že jejich vztah bude trvat, anebo že se jí taková investice po čase vrátí, jedná se o typický příklad situace, o které hovoří § 2992 občanského zákoníku, tedy o plnění na vlastní nebezpečí tam, kde žádná ze stran nemá úmysl (a povinnost) se právně vázat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. S ohledem na výsledek řízení přiznal soud žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za jeho právní zastoupení a podle § 148 odst. 1 o. s. ř., rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit státu náklady řízení ve výši 1.170 Kč vynaložené na svědečném.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Proti shora uvedenému rozsudku podala do jeho výroků I., III. a IV. žalobkyně odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a neshledá-li důvody pro navrženou změnu, nechť napadený rozsudek zruší a věc vrátí soudu I. stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobkyně považuje napadený rozsudek za nesprávný, nezákonný, nepřezkoumatelný a nevykonatelný a uplatnila odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Namítla, že výrokem I. soud nemohl rozhodnout o úroku z prodlení z částky 166.796,85 Kč od 6. 5. 2020, když v době vydání napadeného rozsudku byla předmětem řízení již jen částka 157.327,85 Kč. Výrokem č. IV. uložil soud povinnost žalobkyni zaplatit České republice částku 1.170 Kč, ale neuvedl právní důvod úhrady této částky, tj. co tato částka představuje, resp. proč má být zaplacena. Napadený rozsudek není řádně odůvodněn, soud vůbec nezmínil některé navržené důkazy, které nakonec neprovedl, aniž by uvedl, proč je neprovedl, některé důkazy řádně nezhodnotil, např. vůbec nehodnotil věrohodnost či nevěrohodnost slyšených svědků, vůbec nezmínil některé důkazy, potažmo nezhodnotil důkazy, které provedl, v rámci odůvodnění opakovaně činil skutková zjištění, která nemají žádnou oporu v obsahu spisu, v rámci odůvodnění na místo řádného a správného striktně právního posouzení věci se věnoval nadbytečnému filozofování a polemizování ohledně podmínek a okolností partnerských vztahů a jejich specifik a v rámci odůvodnění napadeného rozsudku nijak nezmiňuje a nijak nehodnotí provedený důkaz výslechem svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, žalobkyní navržené důkazy neprovedl, ani je v odůvodnění napadeného rozsudku nezmínil a ani neuvedl, proč je neuvedl, konkrétně jde např. o SMS/MMS komunikace mezi účastníky ze dne 5. 12. 2019 ohledně pily, jejíž cenu za žalovaného zaplatila nebo o výslech zákazníků žalovaného, pro něž pracoval ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud dále neprovedl, byť odůvodnil, proč tak neučinil, avšak jeho odůvodnění bylo/je v rozporu se skutečností. Jedná se např. o návrh na dokazování výpisy z účtu žalovaného za rok 2019 a pokladní knihou žalovaného za rok 2019. Soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a pro žalobkyni nepochopitelně naznal, že provedeným dokazováním nebyla prokázána její tvrzení. Soud I. stupně při sutkových zjištění zcela ignoroval jedny z klíčových provedených důkazů – výpisy z účtů žalobkyně, z nichž bylo/je jednoznačně zřejmé, že ta, která platba, za to a to, byla žalobkyní uskutečněna. Soud I. stupně nesprávně zjistil, že účastníci údajně vedli minimálně po určitou dobu společnou domácnost, což ale není pravda, občasné přespávání v jedné místnosti domu matky žalobkyně jistě nelze považovat za společnou domácnost. Rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně je přesvědčena, že výklad ust. § 2992 občanského zákoníku, resp. jeho neomezená aplikace na daný spor je nejméně z větší části zcela nesprávný. Platby za žalovaného (dluhy vzešlé z jeho neúspěšného podnikání, včetně dluhů z doby před vznikem jejich vztahu z titulu dlužného pojistného na důchodové, sociální a zdravotní pojištění, dluhy vůči třetím osobám, žalovaným využívané a nasmlouvané telekomunikační služby, nákup věcí pro jeho podnikání) nelze považovat ani za něco, co učinila ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, ani za něco, co učinila s úmyslem žalovaného obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat a už vůbec ne za něco, co soud snad přirovnal k projevům náklonosti, vřelosti společenské úsluhy, etikety a konvenci nebo dokonce snad k pozvání na večeři či k běžným každodenním výdajům. Pokud jde o náklady řízení, pokud by měla být přijata logika soudu I. stupně v tom smyslu, že partneři/druhové si v podstatě téměř nic vzešlé z jejich soužití vypořádávat právně nemusí (jen případně morálně), pak by stejnou logikou neměl být vůbec jednomu z partnerů/druhů přiznán rozsudkem soudu vzešlým z takového vypořádávacího sporu vůči druhému partnerovi/druhovi nárok na náhradu nákladů řízení. Soud pak měl, pokud byl veden při rozhodování touto nosnou myšlenkou, rozhodnout o náhradě nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaný popřel, že by se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil v období, kdy spolu žili jako druh a družka. Společně hradili běžné věci a společně i hospodařili. V rámci obrany žalovaný navrhl započtení jím uhrazených plateb do výše žalované částky, a to faktury - daňového dokladu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2019 na částku 92.000 Kč vystavené 18. 5. 2019 a spočívající za provedené práce na domě žalobkyně, dále uhradil 20. 11. 2019 servisní práce na motorovém vozidle v jejím vlastnictví, dále za ni uhradil fakturu za stavební materiál ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve výši 25.171 Kč a především mu nebyla uhrazena faktura ze strany žalobkyně na částku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterou vystavil 16. 5. 2018 za provedené zednické práce na jejím domě, kdy tato faktura, jak bylo prokázáno výpisem z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" stavební spořitelny, jí byla předložena k proplacení a peněžní ústav tuto fakturu žalobkyni zaplatil. Některé položky, které požadovala uhradit, nesměřovaly vůči němu, např. telefon, který byl darem pro jeho matku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 2992 občanského zákoníku, byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu, či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Ve výše uvedeném ustanovení § 2992 občanského zákoníku, zákonodárce vymezuje specifické okolnosti, které brání vzniku povinnosti obohaceného vydat nabytý majetkový prospěch. Podle výkladu Nejvyššího soudu ČR se jednání na vlastní nebezpečí vyznačuje tím, že ochuzený nemá objektivně žádný opodstatněný důvod spoléhat se, že se mu od příjemce dostane jakékoliv hodnoty, přesto mu však plnění poskytuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že mezi účastníky po dobu necelého jednoho roku trval partnerský vztah a není rozhodné, zda se jednalo o vztah vyznačující se společným soužitím a vedením společné domácnosti. V této době žalobkyně kromě běžných plnění uhradila za žalovaného dluhy na platbách sociálního a zdravotního pojištění související s jeho živnostenským podnikáním v řádu desítek tisíc korun včetně doplatků penále za prodlení s těmito platbami, dále platila za žalovaným užívané telekomunikační služby a zaplatila i za některé věci sloužící jeho podnikání. S ohledem na délku trvání partnerského vztahu mezi účastníky tyto platby (některé dluhy žalovaného jsou z doby před vznikem jejich vztahu) nelze považovat za plnění, které by žalovaný nebyl povinen s ohledem na výklad uvedený soudem I. stupně v ust. § 2992 občanského zákoníku vracet. Občasný nákup ošacení pro žalovaného v částkách nepřevyšujících 1.000 Kč má odvolací soud za běžná plnění, k nimž mezi osobami udržujícími určitý osobní vztah, běžně dochází a nezakládá nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto smyslu tedy při zohlednění poskytování běžných plnění lze na danou věc výše uvedené ust. § 2992 občanského zákoníku použít. Na druhou stranu ale ani mezi osobami udržujícími určitý partnerský vztah není vznik bezdůvodného obohacení bez dalšího vyloučen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolací soud ovšem nesdílí závěr soudu I. stupně, že na daný případ lze v celém rozsahu aplikovat ust. § 2992 občanského zákoníku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Plnění z neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z., přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. S ohledem na ust. § 2991 občanského zákoníku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení důvodně nárokovala částky zaplacené za žalovaného v souvislosti s jeho dluhy na sociálním a zdravotním pojištění a platby za žalovaným sjednané a využívané telekomunikační služby. Stejně tak by bylo možno nahlížet na částky vynaložené žalobkyní na pořízení některých věcí do podnikání žalovaného, případně na platby ve výši 19.800 Kč („ ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizována dvě slova","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" výplata ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" výplata ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":"“).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Odvolací soud ovšem s ohledem na uplatněnou obranu žalovaného do výše žalované částky (§ 98 o. s. ř.) nemohl ponechat bez povšimnutí listinné důkazy předložené žalovaným v rámci této obrany, a to fakturu - daňový doklad ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2019, fakturu – daňový doklad ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2018 (na částky 92.000 Kč a 125.300 Kč, přijaté a podepsané žalobkyní) a zprávu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" stavební spořitelny o předložení faktury ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" 2018 žalobkyní o použití úvěrových prostředků na její úhradu. Tuto fakturu žalobkyně předložila k účelovému doložení zálohového čerpání provedeného dne 8. 2. 2018.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Stejně jako u žalobkyně zaplacení pojistného, případně dluhů žalovaného na sociálním a zdravotním pojištění, částek za telekomunikační služby využívané žalovaným a nákupy věcí do podnikání žalovaného nelze ani tyto částky uplatněné žalovaným v rámci jeho obrany do výše žalovaného nároku považovat za běžná plnění, která by si účastníci, mezi nimiž byl po určitou dobu partnerský vztah, po jeho skončení neměli vracet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel z obsahu spisu soudu I. stupně a z listinných důkazů, které žádný z účastníků nezpochybňoval a nerozporoval. Pokud odvolací soud v rámci uplatněné obrany žalovaného zohlednil výše uvedené daňové doklady vystavené za provedení zednických prací, pak zjistil, že částky v nich uvedené přesahují výši částky žalované a žalobě žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení nelze z tohoto důvodu ani částečně vyhovět.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek ve výroku I. co do základu, byť z jiných důvodů, potvrdil jako věcně správný, s tím, že tento výrok změnil jen tak, že žaloba o zaplacení částky 157.327,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 166.796,85 Kč od 6. 5. 2020 do 16. 12. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 157.327,85 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení se zamítá, s přihlédnutím k usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 11. 2020, č. j. 22 C 121/2020 – 94, které nabylo právní moci dne 16. 12. 2020, jímž bylo řízení po částečném zpětvzetí žaloby v částce 9.469 Kč zastaveno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Dále odvolací soud potvrdil napadený rozsudek i ve výroku IV., jímž bylo rozhodnuto o svědečném vyplaceném ve věci slyšenému svědku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" (bod 39 odůvodnění napadeného rozsudku), jehož výslech navrhla žalobkyně a na provedení tohoto důkazu trvala.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 150 o. s. ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stádiem sporu, s chováním účastníků v tomto stádiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. (např. rozhodnutí I.ÚS 1030/08).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Podle ust. § 150, první a poslední část věty o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Problematikou aplikace tohoto ustanovení při rozhodování o náhradě nákladů občanského soudního řízení se v četných svých rozhodnutích zabýval Ústavní soud. Například v nálezu ze dne 4. 4. 2011 vydaném ve věci sp. zn. IV. ÚS 2920/08 uvedl, že při zkoumání existence podmínek hodných zvláštního zřetele je třeba přihlížet nejen k majetkovým, sociálním a osobním poměrům účastníků řízení, ale i k okolnostem, které vedly k zahájení řízení, k chování účastníků v průběhu řízení a stejně tak i k dalším relevantním skutečnostem, které určitým způsobem individualizují situaci účastníků řízení v tom směru, že si zasluhuje specifické zacházení ve smyslu citovaného ustanovení (např. rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 1840/10). Je nutno pamatovat i na to, aby se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nejevilo jako tvrdost vůči účastníku a neodporovalo dobrým mravům (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 742/05). Při výkladu pojmu \"důvody hodné zvláštního zřetele\" nelze protěžovat toliko, či především majetkovou a sociální situaci, protože ustanovení § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil (např. rozhodnutí sp. zn. I.ÚS 2862/07, sp. zn. I. ÚS 1030/08, odst. 19, sp. zn. II. ÚS 3015/09 a sp. zn. III.ÚS 1840/10). Předpokladem pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle ust. § 150 o. s. ř. je závěr soudu, že účastníci by jinak právo na náhradu nákladů řízení měli. Ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele jim soud ale tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřizná. Úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Odvolací soud zohlednil okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, a při rozhodování o nákladech řízení vyšel z posouzení všech okolností konkrétní věci. Na vzniku sporu se svým chováním podíleli oba účastníci a není namístě jim výkon práva odepřít. Okolnosti případu je ale nutno zohlednit při rozhodnutí o nákladech řízení. V dané věci má odvolací soud za to, že pokud uplatňované nároky účastníků mají původ v jejich volném partnerském vztahu (který ani žalobkyně za druhovský poměr nepovažovala, a který ukončili pro vzájemné neshody), kdy si zcela dobrovolně a z vlastního rozhodnutí poskytovali různá plnění, jejichž vrácení se nyní domáhají, jsou zde s ohledem na tyto okolnosti, důvody hodné zvláštního zřetele, aby soud nemusel výjimečně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů žádnému z nich ani zčásti přiznat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Okresní soud v Hodoníně jako soud I. stupně zamítl v záhlaví označeným rozsudkem žalobu v částce 157.327,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 166.796,85 Kč od 6. 5. 2020 do zaplacení (výrok I.), řízení co do částky 1.200 Kč zastavil (výrok II.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 81.010 Kč a povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Hodoníně částku 1.170 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výroky III. a IV.).\n2. Shora uvedeným rozsudkem rozhodl soud o žalobě doručené dne 20. 5. 2020 o zaplacení částky 166.796,85 Kč, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhala z titulu bezdůvodného obohacení, s odůvodněním, že v období duben 2019 až leden 2020 tuto částku vynaložila pro žalovaného, když v jeho prospěch nakoupila velké množství zboží a financovala řadu služeb. Jednalo se o vícenásobnou úhradu měsíční ceny telekomunikačních služeb, o nákup oblečení a obuvi, o nákup stavebního materiálu, řemeslných nástrojů, elektroniky a financování reklamy souvisejícím s podnikáním žalovaného, o platby třetím subjektům za práci vykonanou pro žalovaného, dále o dary pro žalovaného a jeho rodiče k narozeninám či svátkům, o úhradu pojistného v souvislosti s provozem motorového vozidla a úhradu pojistného na zákonné zdravotní a sociální pojištění, případně penále a nedoplatků na něm. K vydání bezdůvodného obohacení žalovaného vyzvala výzvou ze dne 28. 4. 2020 s tím, aby tak učinil do 5. 5. 2020, což se však nestalo. Co do částky 9.469 Kč vzala žalobu zpět.\n3. Žalovaný nárok neuznal ani částečně. S žalobkyní žil ve společné domácnosti a po dobu trvání tohoto soužití hradil i společné náklady spojené s jejím vedením. Veškeré věci v žalobě uvedené obdržel od žalobkyně darem. Nadto on sám má vůči ní pohledávky v celkové výši 391.588 Kč za neuhrazenou fakturu [číslo] 2018 ze dne 16. 5. 2018 vystavenou na částku 125.300 Kč, za fakturu [číslo] 2019 ze dne 18. 5. 2019 na částku 92.000 Kč, za specifikované stavební práce v celkové ceně 110.020 Kč, za servisní práce provedené dne 20. 11. 2019 v ceně 11.097 Kč, za fakturu [číslo] v ceně 25.171 Kč za stavební materiál a konečně za 56 jízd, které pro žalobkyni vykonal v rámci jí provozované taxislužby. Tyto pohledávky uplatnil pouze jako procesní obranu do výše žalované částky a nevtělil je do vzájemného návrhu.\n4. Soud I. stupně po provedeném dokazování shrnul, že účastníci byli cca od dubna 2019 do ledna 2020 v partnerském poměru druh a družka a minimálně po určitou dobu vedli i společnou domácnost. V průběhu této doby si vzájemně poskytli řadu plnění; zatímco ze strany žalobkyně se vůči žalovanému jednalo především o plnění peněžní, ze strany žalovaného vůči žalobkyni se jednalo veskrze o plnění naturální. Pokud jde o to, zda žalobkyně poskytla žalovanému skutečně všechna peněžitá či věcná plnění zmíněná v žalobě, případně zda žalovaný skutečně pro žalobkyni vykonal všechny činnosti, které zmínil ve své obraně, narazilo dokazování na své limity, neboť z předložených listin mohly přesný obraz o tom, jakých plnění se žalovanému od žalobkyně dostalo, poskytnout jen vyjádření Okresní správy sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovny (ve vztahu k platbám pojistného na sociální a zdravotní pojištění žalovaného), [právnická osoba] a telefonního operátora [anonymizována tři slova]. Naproti tomu faktury, pokladní doklady, účtenky aj. a ani výpovědi svědků nebyly samy o sobě způsobilé plně podpořit všechna žalobní tvrzení či všechny námitky žalovaného uplatněné v rámci procesní obrany. Soud po provedeném dokazování konstatoval s jistotou pouze to, že vztah obou účastníků se vyznačoval vzájemnou subjektivní nespokojeností nad tím, do jaké míry se kdo ve vztahu finančně, věcně či jinak angažuje a jakého protiplnění se mu od druhé strany dostává, či by se mu dostávat mělo, což patrně byl také důvod, proč tento vztah nakonec skončil rozchodem a proč se nyní žalobkyně domáhá zpět toho, co žalovanému v době trvání vztahu poskytla. Soud věc právně posoudil s ohledem na právní názor na výklad ust. § 2992 občanského zákoníku, který účastníkům předestřel a má za to, že toto ustanovení je designováno právě na tento typ situací, hovoří-li o tom, že„ jedna osoba něco učinila ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí“ a„ jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat“. Soud připomněl, že druh a družka, kteří spolu trvale žijí, jsou sice podle vyvratitelné domněnky osoby blízké, avšak nevytvářejí spolu žádné kvazi společné jmění manželů či jiné obdobné majetkové společenství. Pokud si v průběhu trvání vztahu něco vzájemně poskytli, nevzniká jim bez dalšího právo na vrácení tohoto plnění od druhého partnera, či (v obecné rovině) právo na vypořádání takto shromážděné masy věcí, hotovosti či závazků. To dvojnásobně platí tam, jedná-li se o drobnější plnění, která lze charakterizovat jako projevy náklonnosti, vřelosti, společenské úsluhy, etikety a konvence vynutitelné pouze v rovině morální, kdy při jejich poskytnutí, vůle obou stran nesměřuje ke vzniku smlouvy a neexistují tak mezi nimi žádná vzájemná práva nebo povinnosti, jejichž porušení by právo sankcionovalo (typickým příkladem může být pozvání na večeři, ze kterého nevzniká žádný zažalovatelný nárok pro případ, že se neuskuteční); tato myšlenka našla odraz i v ust. § 2055 občanského zákoníku, podle kterého„ plnění z pouhé společenské úsluhy není darováním, je-li z chování stran zřejmé, že se nechtějí smluvně vázat“. Pokud by soud přistoupil na pojetí naznačené žalobkyní, že veškerá plnění, která si strany poskytly, si pro případ rozchodu navrátí, pak by partnerské vztahy redukoval do roviny obchodní; takové pojetí by v extrémní podobě mohlo vyústit v pokusy nepřímo či přímo ocenit hodnotu času, po který vztah trvá, či toho, co si partneři vzájemně poskytli i v imateriální rovině, v penězích, což alespoň zatím není trend, který by byl ve společnosti majoritní. V obecné rovině soud dodal, že partnerské vztahy nelze redukovat na synallagmatické smlouvy; trvat tedy na naprosté vyrovnanosti toho, co si partneři vzájemně poskytují, stejně jako žalovaný neměl povinnost ve vztahu setrvat na oplátku za (domněle) štědrá plnění od žalobkyně (tím spíše, pokud o ně žalobkyně žádá), tak ani žalobkyně nebyla povinna žalovanému taková plnění poskytovat, případně nebyla obdobně povinna ve vztahu prodlévat, jakmile nabyla dojmu, že vztah s žalovaným nevykazuje očekávanou reciprocitu. Činila-li tedy četná plnění pro žalovaného s vidinou, že jejich vztah bude trvat, anebo že se jí taková investice po čase vrátí, jedná se o typický příklad situace, o které hovoří § 2992 občanského zákoníku, tedy o plnění na vlastní nebezpečí tam, kde žádná ze stran nemá úmysl (a povinnost) se právně vázat.\n5. S ohledem na výsledek řízení přiznal soud žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. za jeho právní zastoupení a podle § 148 odst. 1 o. s. ř., rozhodl o povinnosti žalobkyně nahradit státu náklady řízení ve výši 1.170 Kč vynaložené na svědečném.\n6. Proti shora uvedenému rozsudku podala do jeho výroků I., III. a IV. žalobkyně odvolání a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví a neshledá-li důvody pro navrženou změnu, nechť napadený rozsudek zruší a věc vrátí soudu I. stupně k dalšímu řízení.\n7. Žalobkyně považuje napadený rozsudek za nesprávný, nezákonný, nepřezkoumatelný a nevykonatelný a uplatnila odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Namítla, že výrokem I. soud nemohl rozhodnout o úroku z prodlení z částky 166.796,85 Kč od 6. 5. 2020, když v době vydání napadeného rozsudku byla předmětem řízení již jen částka 157.327,85 Kč. Výrokem č. IV. uložil soud povinnost žalobkyni zaplatit České republice částku 1.170 Kč, ale neuvedl právní důvod úhrady této částky, tj. co tato částka představuje, resp. proč má být zaplacena. Napadený rozsudek není řádně odůvodněn, soud vůbec nezmínil některé navržené důkazy, které nakonec neprovedl, aniž by uvedl, proč je neprovedl, některé důkazy řádně nezhodnotil, např. vůbec nehodnotil věrohodnost či nevěrohodnost slyšených svědků, vůbec nezmínil některé důkazy, potažmo nezhodnotil důkazy, které provedl, v rámci odůvodnění opakovaně činil skutková zjištění, která nemají žádnou oporu v obsahu spisu, v rámci odůvodnění na místo řádného a správného striktně právního posouzení věci se věnoval nadbytečnému filozofování a polemizování ohledně podmínek a okolností partnerských vztahů a jejich specifik a v rámci odůvodnění napadeného rozsudku nijak nezmiňuje a nijak nehodnotí provedený důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, žalobkyní navržené důkazy neprovedl, ani je v odůvodnění napadeného rozsudku nezmínil a ani neuvedl, proč je neuvedl, konkrétně jde např. o SMS/MMS komunikace mezi účastníky ze dne 5. 12. 2019 ohledně pily, jejíž cenu za žalovaného zaplatila nebo o výslech zákazníků žalovaného, pro něž pracoval [jméno] [příjmení] v [anonymizováno] a v [obec]. Soud dále neprovedl, byť odůvodnil, proč tak neučinil, avšak jeho odůvodnění bylo/je v rozporu se skutečností. Jedná se např. o návrh na dokazování výpisy z účtu žalovaného za rok 2019 a pokladní knihou žalovaného za rok 2019. Soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a pro žalobkyni nepochopitelně naznal, že provedeným dokazováním nebyla prokázána její tvrzení. Soud I. stupně při sutkových zjištění zcela ignoroval jedny z klíčových provedených důkazů – výpisy z účtů žalobkyně, z nichž bylo/je jednoznačně zřejmé, že ta, která platba, za to a to, byla žalobkyní uskutečněna. Soud I. stupně nesprávně zjistil, že účastníci údajně vedli minimálně po určitou dobu společnou domácnost, což ale není pravda, občasné přespávání v jedné místnosti domu matky žalobkyně jistě nelze považovat za společnou domácnost. Rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně je přesvědčena, že výklad ust. § 2992 občanského zákoníku, resp. jeho neomezená aplikace na daný spor je nejméně z větší části zcela nesprávný. Platby za žalovaného (dluhy vzešlé z jeho neúspěšného podnikání, včetně dluhů z doby před vznikem jejich vztahu z titulu dlužného pojistného na důchodové, sociální a zdravotní pojištění, dluhy vůči třetím osobám, žalovaným využívané a nasmlouvané telekomunikační služby, nákup věcí pro jeho podnikání) nelze považovat ani za něco, co učinila ve svém výlučném a osobním zájmu či na vlastní nebezpečí, ani za něco, co učinila s úmyslem žalovaného obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat a už vůbec ne za něco, co soud snad přirovnal k projevům náklonosti, vřelosti společenské úsluhy, etikety a konvenci nebo dokonce snad k pozvání na večeři či k běžným každodenním výdajům. Pokud jde o náklady řízení, pokud by měla být přijata logika soudu I. stupně v tom smyslu, že partneři/druhové si v podstatě téměř nic vzešlé z jejich soužití vypořádávat právně nemusí (jen případně morálně), pak by stejnou logikou neměl být vůbec jednomu z partnerů/druhů přiznán rozsudkem soudu vzešlým z takového vypořádávacího sporu vůči druhému partnerovi/druhovi nárok na náhradu nákladů řízení. Soud pak měl, pokud byl veden při rozhodování touto nosnou myšlenkou, rozhodnout o náhradě nákladů řízení ve smyslu ust. § 150 o. s. ř.\n8. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný a přiznal mu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalovaný popřel, že by se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil v období, kdy spolu žili jako druh a družka. Společně hradili běžné věci a společně i hospodařili. V rámci obrany žalovaný navrhl započtení jím uhrazených plateb do výše žalované částky, a to faktury - daňového dokladu [číslo] 2019 na částku 92.000 Kč vystavené 18. 5. 2019 a spočívající za provedené práce na domě žalobkyně, dále uhradil 20. 11. 2019 servisní práce na motorovém vozidle v jejím vlastnictví, dále za ni uhradil fakturu za stavební materiál [jméno] [příjmení] ve výši 25.171 Kč a především mu nebyla uhrazena faktura ze strany žalobkyně na částku [číslo], kterou vystavil 16. 5. 2018 za provedené zednické práce na jejím domě, kdy tato faktura, jak bylo prokázáno výpisem z [anonymizováno] stavební spořitelny, jí byla předložena k proplacení a peněžní ústav tuto fakturu žalobkyni zaplatil. Některé položky, které požadovala uhradit, nesměřovaly vůči němu, např. telefon, který byl darem pro jeho matku.\n9. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, na základě přípustného odvolání (§ 201, § 202 odst. 1 o. s. ř.), které bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a se všemi náležitostmi (§ 205 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v rozsahu napadeném opravným prostředkem, stejně jako řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.\n10. Podle § 2992 občanského zákoníku, byl-li splněn dluh, a to i předčasně, nebylo-li uplatněno právo, ač uplatněno být mohlo, nebo učinila-li jedna osoba něco ve svém výlučném a osobním zájmu, či na vlastní nebezpečí, nevzniká povinnost obohacení vydat; to platí i v případě, že jedna osoba obohatí druhou s úmyslem ji obdarovat nebo obohatit bez úmyslu právně se vázat.\n11. Ve výše uvedeném ustanovení § 2992 občanského zákoníku, zákonodárce vymezuje specifické okolnosti, které brání vzniku povinnosti obohaceného vydat nabytý majetkový prospěch. Podle výkladu Nejvyššího soudu ČR se jednání na vlastní nebezpečí vyznačuje tím, že ochuzený nemá objektivně žádný opodstatněný důvod spoléhat se, že se mu od příjemce dostane jakékoliv hodnoty, přesto mu však plnění poskytuje.\n12. Odvolací soud je ve shodě se soudem I. stupně, že mezi účastníky po dobu necelého jednoho roku trval partnerský vztah a není rozhodné, zda se jednalo o vztah vyznačující se společným soužitím a vedením společné domácnosti. V této době žalobkyně kromě běžných plnění uhradila za žalovaného dluhy na platbách sociálního a zdravotního pojištění související s jeho živnostenským podnikáním v řádu desítek tisíc korun včetně doplatků penále za prodlení s těmito platbami, dále platila za žalovaným užívané telekomunikační služby a zaplatila i za některé věci sloužící jeho podnikání. S ohledem na délku trvání partnerského vztahu mezi účastníky tyto platby (některé dluhy žalovaného jsou z doby před vznikem jejich vztahu) nelze považovat za plnění, které by žalovaný nebyl povinen s ohledem na výklad uvedený soudem I. stupně v ust. § 2992 občanského zákoníku vracet. Občasný nákup ošacení pro žalovaného v částkách nepřevyšujících 1.000 Kč má odvolací soud za běžná plnění, k nimž mezi osobami udržujícími určitý osobní vztah, běžně dochází a nezakládá nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto smyslu tedy při zohlednění poskytování běžných plnění lze na danou věc výše uvedené ust. § 2992 občanského zákoníku použít. Na druhou stranu ale ani mezi osobami udržujícími určitý partnerský vztah není vznik bezdůvodného obohacení bez dalšího vyloučen.\n13. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolací soud ovšem nesdílí závěr soudu I. stupně, že na daný případ lze v celém rozsahu aplikovat ust. § 2992 občanského zákoníku.\n14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.\n15. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání.\n16. Plnění z neplatného právního jednání je za splnění předpokladů uvedených v § 2991 odst. 1 o. z., přijetím plnění z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.), které je obohacený povinen ochuzenému vydat.\n17. S ohledem na ust. § 2991 občanského zákoníku žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení důvodně nárokovala částky zaplacené za žalovaného v souvislosti s jeho dluhy na sociálním a zdravotním pojištění a platby za žalovaným sjednané a využívané telekomunikační služby. Stejně tak by bylo možno nahlížet na částky vynaložené žalobkyní na pořízení některých věcí do podnikání žalovaného, případně na platby ve výši 19.800 Kč („ [anonymizována dvě slova] [obec], [jméno] výplata [obec], [jméno] výplata [obec]“).\n18. Odvolací soud ovšem s ohledem na uplatněnou obranu žalovaného do výše žalované částky (§ 98 o. s. ř.) nemohl ponechat bez povšimnutí listinné důkazy předložené žalovaným v rámci této obrany, a to fakturu - daňový doklad [číslo] 2019, fakturu – daňový doklad [číslo] 2018 (na částky 92.000 Kč a 125.300 Kč, přijaté a podepsané žalobkyní) a zprávu [anonymizováno] stavební spořitelny o předložení faktury [číslo] 2018 žalobkyní o použití úvěrových prostředků na její úhradu. Tuto fakturu žalobkyně předložila k účelovému doložení zálohového čerpání provedeného dne 8. 2. 2018.\n19. Stejně jako u žalobkyně zaplacení pojistného, případně dluhů žalovaného na sociálním a zdravotním pojištění, částek za telekomunikační služby využívané žalovaným a nákupy věcí do podnikání žalovaného nelze ani tyto částky uplatněné žalovaným v rámci jeho obrany do výše žalovaného nároku považovat za běžná plnění, která by si účastníci, mezi nimiž byl po určitou dobu partnerský vztah, po jeho skončení neměli vracet.\n20. Odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel z obsahu spisu soudu I. stupně a z listinných důkazů, které žádný z účastníků nezpochybňoval a nerozporoval. Pokud odvolací soud v rámci uplatněné obrany žalovaného zohlednil výše uvedené daňové doklady vystavené za provedení zednických prací, pak zjistil, že částky v nich uvedené přesahují výši částky žalované a žalobě žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení nelze z tohoto důvodu ani částečně vyhovět.\n21. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů napadený rozsudek ve výroku I. co do základu, byť z jiných důvodů, potvrdil jako věcně správný, s tím, že tento výrok změnil jen tak, že žaloba o zaplacení částky 157.327,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 166.796,85 Kč od 6. 5. 2020 do 16. 12. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 157.327,85 Kč od 17. 12. 2020 do zaplacení se zamítá, s přihlédnutím k usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 11. 2020, č. j. 22 C 121/2020 – 94, které nabylo právní moci dne 16. 12. 2020, jímž bylo řízení po částečném zpětvzetí žaloby v částce 9.469 Kč zastaveno.\n22. Dále odvolací soud potvrdil napadený rozsudek i ve výroku IV., jímž bylo rozhodnuto o svědečném vyplaceném ve věci slyšenému svědku [jméno] [příjmení] (bod 39 odůvodnění napadeného rozsudku), jehož výslech navrhla žalobkyně a na provedení tohoto důkazu trvala.\n23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 150 o. s. ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.\n24. Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stádiem sporu, s chováním účastníků v tomto stádiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. (např. rozhodnutí I.ÚS 1030/08).\n25. Podle ust. § 150, první a poslední část věty o. s. ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Problematikou aplikace tohoto ustanovení při rozhodování o náhradě nákladů občanského soudního řízení se v četných svých rozhodnutích zabýval Ústavní soud. Například v nálezu ze dne 4. 4. 2011 vydaném ve věci sp. zn. IV. ÚS 2920/08 uvedl, že při zkoumání existence podmínek hodných zvláštního zřetele je třeba přihlížet nejen k majetkovým, sociálním a osobním poměrům účastníků řízení, ale i k okolnostem, které vedly k zahájení řízení, k chování účastníků v průběhu řízení a stejně tak i k dalším relevantním skutečnostem, které určitým způsobem individualizují situaci účastníků řízení v tom směru, že si zasluhuje specifické zacházení ve smyslu citovaného ustanovení (např. rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 1840/10). Je nutno pamatovat i na to, aby se rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nejevilo jako tvrdost vůči účastníku a neodporovalo dobrým mravům (např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 742/05). Při výkladu pojmu \"důvody hodné zvláštního zřetele\" nelze protěžovat toliko, či především majetkovou a sociální situaci, protože ustanovení § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil (např. rozhodnutí sp. zn. I.ÚS 2862/07, sp. zn. I. ÚS 1030/08, odst. 19, sp. zn. II. ÚS 3015/09 a sp. zn. III.ÚS 1840/10). Předpokladem pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle ust. § 150 o. s. ř. je závěr soudu, že účastníci by jinak právo na náhradu nákladů řízení měli. Ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele jim soud ale tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřizná. Úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci.\n26. Odvolací soud zohlednil okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, a při rozhodování o nákladech řízení vyšel z posouzení všech okolností konkrétní věci. Na vzniku sporu se svým chováním podíleli oba účastníci a není namístě jim výkon práva odepřít. Okolnosti případu je ale nutno zohlednit při rozhodnutí o nákladech řízení. V dané věci má odvolací soud za to, že pokud uplatňované nároky účastníků mají původ v jejich volném partnerském vztahu (který ani žalobkyně za druhovský poměr nepovažovala, a který ukončili pro vzájemné neshody), kdy si zcela dobrovolně a z vlastního rozhodnutí poskytovali různá plnění, jejichž vrácení se nyní domáhají, jsou zde s ohledem na tyto okolnosti, důvody hodné zvláštního zřetele, aby soud nemusel výjimečně náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů žádnému z nich ani zčásti přiznat.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSBR:2022:38.Co.194.2021 .1","publishedAt":"2022-06-06","decisionAt":"2022-05-12","caseNumber":{"senate":38,"registry":"CO","index":194,"year":2021,"pageNumber":179},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Josef","lastName":"Růžička","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"KSBR","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o odvolání žalobkyně proti výrokům č. I., III. a IV. rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 29. 6. 2021, č. j. 22 C 121/2020 - 150","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":22,"registry":"C","index":121,"year":2020,"pageNumber":15},"affectedDate":"2021-06-29","courtCode":"OSHO","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","OSOBA_BLIZKA","REKLAMA","SPOLECNE_JMENI_MANZELU","SVEDECNE"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}