{"uuid":"c97a4095-745d-4711-a733-4a487c58dbaf","header":[{"texts":[{"text":"Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Krenka, Ph.D., a soudců JUDr. Moniky Vackové a JUDr. Blanky Trávníkové v právní věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČ: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 2 264 282,10 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-843 ze dne 19. března 2021 a o odvolání žalovaného proti doplňujícímu usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-837 ze dne 1. dubna 2021","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-843 ze dne 19. března 2021 se v napadané části výroku II, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci v obecné lhůtě částku 2 264 282,10 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z uvedené částky od 30. 12. 2005 do zaplacení a ve výrocích III a IV ve spojení pod bodem III doplňujícího usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2021 č. j. 48 Cm 60/2007-837 ruší a řízení se zastavuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit státu (na účet Krajského soudu v Praze), na náhradu vynaložených nákladů částku 75 066 Kč, která byla v průběhu insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 72 INS ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/2022 v rozsahu 35 330,92 Kč uspokojena, ve zbývajícím rozsahu ve výši 39 735,08 Kč, byl pak žalovaný od placení osvobozen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-843 ze dne 19. března 2021 se v napadané části výroku II, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci v obecné lhůtě částku 2 264 282,10 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z uvedené částky od 30. 12. 2005 do zaplacení a ve výrocích III a IV ve spojení pod bodem III doplňujícího usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2021 č. j. 48 Cm 60/2007-837 ruší a řízení se zastavuje.II. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy všech stupňů.III. Žalovaný je povinen zaplatit státu (na účet Krajského soudu v Praze), na náhradu vynaložených nákladů částku 75 066 Kč, která byla v průběhu insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 72 INS , Anonymizováno, /2022 v rozsahu 35 330,92 Kč uspokojena, ve zbývajícím rozsahu ve výši 39 735,08 Kč, byl pak žalovaný od placení osvobozen.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Krajský soud v Praze rozsudkem z 19. 3. 2021, doplněným usnesením z 1. 4. 2021, k dispozičnímu úkonu žalobce dle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. z 2. 3. 2021 vedené řízení co do části nároku o zaplacení částky 122 570 Kč s příslušenstvím – úrokem z prodlení ve smluvené výši zastavil (výrok I). Ve zbývající části podané žalobě z 29. 3. 2007 vyhověl a žalovanému uložil zaplatit žalobci v obecné lhůtě částku 2 264 282,10 Kč s příslušenstvím – úrokem z prodlení ve smluvené výši (výrok II). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci (v obecné lhůtě na účet zástupce), na jejich náhradu částku 974 850 Kč (výrok III). O nákladech státu rozhodl tak, že žalovanému uložil zaplatit státu (v obecné lhůtě na účet Krajského soudu v Praze), na jejich náhradu částku 75 066 Kč (výrok IV rozsudku ve spojení s výrokem III doplňujícího usnesení). Doplňujícím usnesením konečně rozhodl o vrácení části zaplacené zálohy na důkaz ve výši 2 472 Kč žalobci (výrok I) a o zrušení vydaného usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-674 z 11. 9. 2018 (výrok II).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Výroky I rozsudku a II doplňujícího usnesení nebyly dotčeny podaným odvoláním a nabyly proto samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. V posuzované věci se přitom jedná již o čtvrté meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně. První – podané žalobě zcela vyhovující – rozsudek soudu prvního stupně č. j. 48 Cm 60/2007-104 z 29. 7. 2010, byl k odvolání žalovaného usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 273/2010-145 z 2. 2. 2011 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rovněž druhý, žalobě zcela vyhovující rozsudek soudu prvního stupně č. j. 48 Cm 60/2007-188 z 15. 2. 2012, byl na základě podaného odvolání usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 100/2012-248 z 24. 10. 2012 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Třetím rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-488 z 9. 12. 2015 byla podaná žaloba zcela zamítnuta. Rovněž tento rozsudek byl však k odvolání žalobce usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 25/2016–567 z 26. 11. 2016 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; dovolání podané žalovaným bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j. 32 Cdo 1776/2017-650 z 25. 10. 2017 odmítnuto. Usnesením Ústavního soudu č. j. I. ÚS 187/18 z 20. 3. 2018 byla pak odmítnuta i následná ústavní stížnost podaná žalovaným proti rozhodnutí dovolacího soudu. Konečně čtvrtý rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-843 ze dne 19. 3. 2021, doplněný usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-837 ze dne 1. 4. 2021, byl k odvolání žalovaného rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 78/2021-891, 4 Cmo 81/2021 z 18. ledna 2022 potvrzen v části výroku II, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci v obecné lhůtě částku 2 264 282,10 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně z uvedené částky od 30. 12. 2005 do zaplacení a ve výrocích III a IV; ve zbývající části výroku II byl pak změněn tak, že se podaná žaloba zamítá. K včas podanému dovolání žalovaného byla rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2869/2025-1034 ze dne 10. 3. 2026 napadená potvrzující část rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2022 zrušena a věc byla v tomto rozsahu odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. K výzvě odvolacího soudu z 27. 5. 2026 doručené žalobci dne 2. 6. 2026 vzal žalobce (zastoupený zapsaným likvidátorem jmenovaným soudem) podáním z 1. 6. 2026 žalobu v celém rozsahu otevřeném pro odvolací přezkum zpět (§ 222a odst. 1 o. s. ř.). Učinil tak z důvodu, kdy pohledávka přiznaná žalobci rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 78/2021-891, 4 Cmo 81/2021 z 18. 1. 2022 byla v následném insolvenčním řízení vedeném na majetek žalovaného co do částky 4 699 262,71 Kč uspokojena, od placení jejího neuspokojeného zbytku byl pak žalovaný osvobozen (§ 414 odst. 1 o. s. ř.). Další vedení řízení o dané pohledávce tedy pro žalobce pozbylo smyslu. K následnému odvolání tohoto procesního úkonu, učiněnému podáním jednatele žalobce z 10. 6. 2026 (doručenému Vrchnímu soudu v Praze dne 12. 6. 2026) který naopak trvá na podané žalobě, nemohlo již být soudem přihlédnuto (§ 41a odst. 4 o. s. ř.). Ostatně v průběhu likvidace žalobce je likvidátor osobou, na kterou přechází působnost statutárního orgánu (§ 192 o. z.), a tedy i oprávnění činit ve vztahu k soudu procesní úkony (§ 21 odst. 2 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalovaný podáním z 5. 6. 2026 vyslovil nesouhlas s učiněným dispozičním úkonem žalobce (§ 222a odst. 2 o. s. ř.). S ohledem na závazný právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2869/2025-1034 z 10. 3. 2026 považuje za nezbytné, aby o (ne) existenci nároku uplatněného podanou žalobou bylo meritorně autoritativně rozhodnuto soudem. Poukazuje v této souvislosti i na mimořádnou délku vedeného řízení a množství důkazů již provedených v jeho průběhu. Zdůrazňuje, že důvodem insolvenčního řízení následně vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpeněžení majetku žalovaného byla zejména pohledávka žalobce pravomocně přiznaná rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 78/2021-891, č. j. 4 Cmo 81/2021 z 18. 1. 2022. Za důvod potřeby meritorního rozhodnutí ve věci žalovaný považuje i negativní reakci žalobce (resp. jeho likvidátora) na výzvu k vrácení částky 4 669 262,71 Kč, obdržené jako výtěžek zpeněžení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. K posuzovanému procesnímu úkonu žalobce z 1.6. 2026 (učiněnému osobou oprávněnou k zastupování žalobce dle ust. § 193 o. z. a ust. § 21 odst. 2 o. s. ř.) odvolací soud uvádí, že možnost žalobce disponovat zčásti či zcela s podanou žalobou v průběhu odvolacího řízení dle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. patří ve sporném řízení mezi základní procesní práva plynoucí z dispoziční zásady. Uvedené právo je omezeno v případě nesouhlasu žalovaného podle ust. § 222a odst. 2 o. s. ř. Tam obsažené „vážné důvody nesouhlasu“ představují relativně neurčitý právní pojem zakládající značný prostor pro soudcovskou úvahu v každém jednotlivém posuzovaném případu. Podle renomované komentářové literatury (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád. II. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, str. 1787) má vážný důvod k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby žalovaný v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu nebo na jeho návrh (např. v řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví), nebo také tehdy, jestliže dokazování ve věci postoupilo tak daleko, že lze očekávat rozhodnutí soudu a žalobce se zpětvzetím návrhu snaží zmařit vydání již očekávaného a pro něj nepříznivého rozsudku, vše za předpokladu, že nedošlo k platnému mimosoudnímu vyřešení věci dohodou účastníků. Za vážný důvod nesouhlasu lze považovat také např. morální či procesně ekonomický zájem účastníka na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto. Z uvedených teoretických východisek aplikace ust. § 222a odst. 2 o. s. ř., resp. ust. § 96 odst. 3 o. s. ř. vycházejí i závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 682/2003 z 25. 7. 2003 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5099/2016 z 19. 12. 2016).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. V poměrech dané věci odvolací soud předně uvádí, že pro učiněnou dispozici žalobce s řízením nepředstavuje překážku ust. § 96 odst. 6 o. s. ř. Rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 78/2021-891, 4 Cmo 81/2021 z 18. 1. 2022 (právní moc 6. 2. 2022), posléze z převážné většiny odklizený rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2869/2025-1034 z 10. 3. 2026, nebyl právním důvodem ne zcela dobrovolného plnění žalovaného, zčásti uspokojující nárok žalobce uplatněný podanou žalobou. K mezím aplikace ust. § 96 odst. 6 o. s. ř. a jeho výkladu je možné odkázat na závěry obsažené v plenárním nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 40/18 ze dne 30. 6. 2020.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Z obsahu spisu a z veřejně dostupných zdrojů (www.justice.cz) bylo zjištěno, že 7. 2. 2022 podal žalovaný u Krajského soudu v Praze insolvenční návrhem spojený s návrhem na povolení oddlužení, V zahájeném insolvenčním řízení byl usnesením Krajského soudu v Praze č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" z 8. 3. 2022 zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho řešení oddlužením. Přihlášená vykonatelná nezajištěná pohledávka žalobce ve výši 9 984 310,60 Kč, přiznaná rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 78/2021-891, 4 Cmo 81/2021 z 18. 1. 2022, byla na přezkumném jednání (§ 410 IZ) konaném dne 26. 5. 2022 popřena jak dlužníkem, tak insolvenčním správcem. V následných incidenčních sporech byla žaloba o určení popření dané pohledávky podané žalovaným (dlužníkem) zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"(","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":") z 7. 11. 2022, který ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 107/2023-41 z 17. 4. 2023 nabyl právní moci dne 17. 4. 2023. Žaloba o popření vykonatelné pohledávky podaná insolvenčním správcem dlužníka byla konečně zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" z 12. 1. 2023, který nabyl právní moci dne 16. 2. 2023. Následně vydaným usnesením Krajského soudu v Praze č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" z 14. 7. 2022 byla schválena zpráva o přezkumu ze dne 28. 6. 2022 a zároveň schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Ze zprávy o plnění oddlužení žalovaného (dlužníka) z 31. 7. 2025 odvolací soud zjistil, uspokojení dané přihlášené pohledávky žalobce v částce 4 699 262,71 Kč, tedy v rozsahu 47,0665 %. Pokud jde o zbývající částku 5 285 047,86 Kč, výrokem IV usnesení Krajského soudu v Praze č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" z 18. 8. 2025, byl dlužník od jejího placení osvobozen (§ 414 odst. 1 IZ).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Výše uvedené skutečnosti nastalé až po právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 78/2021-891, 4 Cmo 81/2021 z 18. 1. 2022, ke kterým ovšem nemohlo být při jeho dovolacím přezkumu přihlédnuto (bod 40) odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2869/2025-1034 z 10. 3. 2026), mají za následek, že vážný důvod nesouhlasu s učiněným zpětvzetím žaloby a zastavením řízení, které by žalovaný (s ohledem na jeho dlouhý průběh a pokročilé dokazování) jinak měl, pozbyl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Osvobození žalovaného od placení neuspokojeného zbytku dané pohledávky (§ 414 odst. 1 IZ), přiznané výrokem IV usnesení Krajského soudu v Praze č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" z 18. 8. 2025 má za následek, že uvedená část žalobou uplatněného nároku nadále existuje pouze v podobě naturální obligace. V případě meritorního rozhodnutí by tedy důvodem pro zamítnutí žaloby v uvedeném rozsahu byly výlučně právní účinky ust. § 414 odst. 1 IZ a nikoliv materiální posouzení věci. Pokud jde o uspokojenou částku 4 699 262,71 Kč, důvod pro její úhradu žalobci v daném případě nepředstavovaly závěry obsažené v rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 78/2021-891, 4 Cmo 81/2021 z 18. 1. 2022, revidované k podanému dovolání žalovaného rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2869/2025-1034 z 10. 3. 2026, ale zjištění uvedené pohledávky v insolvenčním řízení žalovaného, postavené najisto jako pravé uvedenými pravomocnými rozsudky vydanými v incidenčních sporech, zahájených jak dlužníkem, tak jeho insolvenčním správcem. Insolvenční řízení vedené na majetek žalovaného, které je ve vztahu k řízení před civilním soudem v poměru speciality, již přitom bylo skončeno a ex post vydaný rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2869/2025-1034 z 10. 3. 2026, ale ani případný opakovaný odvolací přezkum rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-843 z 19. 3. 2021, doplněný usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-837 z 1. 4. 2021, již jeho průběh nijak ovlivnit nemůže. Lze tedy uzavřít, že na straně žalovaného nyní neexistuje žádný vážný důvod, pro který by učiněné zpětvzetí podané žaloby nemělo být účinné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Ve světle uvedených skutečností proto odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-843 z 19. 3. 2021, doplněný usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-837 z 1. 4. 2021, v rozsahu otevřeném dovolacím soudem pro jeho opakovaný odvolací přezkum zrušil a vedené řízení zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. O nákladech řízení před soudy všech stupňů bylo namístě rozhodnout podle zásady zavinění žalovaného dle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Jak částečná úhrada uplatněného nároku po podání žaloby, tak účinky ust. § 414 odst. 1 IZ jsou přičitatelné jeho chování. Stávající situace žalovaného (osoba vyššího věku po oddlužení a zpeněžení majetku) však představují pro odvolací soud takové důvody hodné zvláštního zřetele (§ 150 o. s. ř.), pro které žalobci náhradu nákladů řízení ani zčásti nepřiznal.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Odvolací soud konečně rozhodl o náhradě nákladů státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), přestavující v dané věci vyplacené nezálohované znalečné ve výši 75 066 Kč. Pohledávka byla státem přihlášena do insolvenčního řízení žalovaného, v rozsahu 35 330,92 Kč uspokojena, od placení zbytku byl jinak k náhradě povinný žalovaný osvobozen (414 odst. 1 IZ).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Krajský soud v Praze rozsudkem z 19. 3. 2021, doplněným usnesením z 1. 4. 2021, k dispozičnímu úkonu žalobce dle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. z 2. 3. 2021 vedené řízení co do části nároku o zaplacení částky 122 570 Kč s příslušenstvím – úrokem z prodlení ve smluvené výši zastavil (výrok I). Ve zbývající části podané žalobě z 29. 3. 2007 vyhověl a žalovanému uložil zaplatit žalobci v obecné lhůtě částku 2 264 282,10 Kč s příslušenstvím – úrokem z prodlení ve smluvené výši (výrok II). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci (v obecné lhůtě na účet zástupce), na jejich náhradu částku 974 850 Kč (výrok III). O nákladech státu rozhodl tak, že žalovanému uložil zaplatit státu (v obecné lhůtě na účet Krajského soudu v Praze), na jejich náhradu částku 75 066 Kč (výrok IV rozsudku ve spojení s výrokem III doplňujícího usnesení). Doplňujícím usnesením konečně rozhodl o vrácení části zaplacené zálohy na důkaz ve výši 2 472 Kč žalobci (výrok I) a o zrušení vydaného usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-674 z 11. 9. 2018 (výrok II).2. Výroky I rozsudku a II doplňujícího usnesení nebyly dotčeny podaným odvoláním a nabyly proto samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).3. V posuzované věci se přitom jedná již o čtvrté meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně. První – podané žalobě zcela vyhovující – rozsudek soudu prvního stupně č. j. 48 Cm 60/2007-104 z 29. 7. 2010, byl k odvolání žalovaného usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 273/2010-145 z 2. 2. 2011 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rovněž druhý, žalobě zcela vyhovující rozsudek soudu prvního stupně č. j. 48 Cm 60/2007-188 z 15. 2. 2012, byl na základě podaného odvolání usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 100/2012-248 z 24. 10. 2012 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Třetím rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-488 z 9. 12. 2015 byla podaná žaloba zcela zamítnuta. Rovněž tento rozsudek byl však k odvolání žalobce usnesením Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 25/2016–567 z 26. 11. 2016 zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení; dovolání podané žalovaným bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j. 32 Cdo 1776/2017-650 z 25. 10. 2017 odmítnuto. Usnesením Ústavního soudu č. j. I. ÚS 187/18 z 20. 3. 2018 byla pak odmítnuta i následná ústavní stížnost podaná žalovaným proti rozhodnutí dovolacího soudu. Konečně čtvrtý rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-843 ze dne 19. 3. 2021, doplněný usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-837 ze dne 1. 4. 2021, byl k odvolání žalovaného rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 78/2021-891, 4 Cmo 81/2021 z 18. ledna 2022 potvrzen v části výroku II, kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci v obecné lhůtě částku 2 264 282,10 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,05% denně z uvedené částky od 30. 12. 2005 do zaplacení a ve výrocích III a IV; ve zbývající části výroku II byl pak změněn tak, že se podaná žaloba zamítá. K včas podanému dovolání žalovaného byla rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2869/2025-1034 ze dne 10. 3. 2026 napadená potvrzující část rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 2022 zrušena a věc byla v tomto rozsahu odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení.4. K výzvě odvolacího soudu z 27. 5. 2026 doručené žalobci dne 2. 6. 2026 vzal žalobce (zastoupený zapsaným likvidátorem jmenovaným soudem) podáním z 1. 6. 2026 žalobu v celém rozsahu otevřeném pro odvolací přezkum zpět (§ 222a odst. 1 o. s. ř.). Učinil tak z důvodu, kdy pohledávka přiznaná žalobci rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 78/2021-891, 4 Cmo 81/2021 z 18. 1. 2022 byla v následném insolvenčním řízení vedeném na majetek žalovaného co do částky 4 699 262,71 Kč uspokojena, od placení jejího neuspokojeného zbytku byl pak žalovaný osvobozen (§ 414 odst. 1 o. s. ř.). Další vedení řízení o dané pohledávce tedy pro žalobce pozbylo smyslu. K následnému odvolání tohoto procesního úkonu, učiněnému podáním jednatele žalobce z 10. 6. 2026 (doručenému Vrchnímu soudu v Praze dne 12. 6. 2026) který naopak trvá na podané žalobě, nemohlo již být soudem přihlédnuto (§ 41a odst. 4 o. s. ř.). Ostatně v průběhu likvidace žalobce je likvidátor osobou, na kterou přechází působnost statutárního orgánu (§ 192 o. z.), a tedy i oprávnění činit ve vztahu k soudu procesní úkony (§ 21 odst. 2 o. s. ř.).5. Žalovaný podáním z 5. 6. 2026 vyslovil nesouhlas s učiněným dispozičním úkonem žalobce (§ 222a odst. 2 o. s. ř.). S ohledem na závazný právní názor obsažený v rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2869/2025-1034 z 10. 3. 2026 považuje za nezbytné, aby o (ne) existenci nároku uplatněného podanou žalobou bylo meritorně autoritativně rozhodnuto soudem. Poukazuje v této souvislosti i na mimořádnou délku vedeného řízení a množství důkazů již provedených v jeho průběhu. Zdůrazňuje, že důvodem insolvenčního řízení následně vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , Anonymizováno,  a zpeněžení majetku žalovaného byla zejména pohledávka žalobce pravomocně přiznaná rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 78/2021-891, č. j. 4 Cmo 81/2021 z 18. 1. 2022. Za důvod potřeby meritorního rozhodnutí ve věci žalovaný považuje i negativní reakci žalobce (resp. jeho likvidátora) na výzvu k vrácení částky 4 669 262,71 Kč, obdržené jako výtěžek zpeněžení.6. K posuzovanému procesnímu úkonu žalobce z 1.6. 2026 (učiněnému osobou oprávněnou k zastupování žalobce dle ust. § 193 o. z. a ust. § 21 odst. 2 o. s. ř.) odvolací soud uvádí, že možnost žalobce disponovat zčásti či zcela s podanou žalobou v průběhu odvolacího řízení dle ust. § 222a odst. 1 o. s. ř. patří ve sporném řízení mezi základní procesní práva plynoucí z dispoziční zásady. Uvedené právo je omezeno v případě nesouhlasu žalovaného podle ust. § 222a odst. 2 o. s. ř. Tam obsažené „vážné důvody nesouhlasu“ představují relativně neurčitý právní pojem zakládající značný prostor pro soudcovskou úvahu v každém jednotlivém posuzovaném případu. Podle renomované komentářové literatury (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád. II. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck, str. 1787) má vážný důvod k nesouhlasu se zpětvzetím žaloby žalovaný v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu nebo na jeho návrh (např. v řízení o vypořádání společného jmění manželů nebo v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví), nebo také tehdy, jestliže dokazování ve věci postoupilo tak daleko, že lze očekávat rozhodnutí soudu a žalobce se zpětvzetím návrhu snaží zmařit vydání již očekávaného a pro něj nepříznivého rozsudku, vše za předpokladu, že nedošlo k platnému mimosoudnímu vyřešení věci dohodou účastníků. Za vážný důvod nesouhlasu lze považovat také např. morální či procesně ekonomický zájem účastníka na tom, aby o návrhu bylo meritorně rozhodnuto. Z uvedených teoretických východisek aplikace ust. § 222a odst. 2 o. s. ř., resp. ust. § 96 odst. 3 o. s. ř. vycházejí i závěry rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 682/2003 z 25. 7. 2003 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5099/2016 z 19. 12. 2016).7. V poměrech dané věci odvolací soud předně uvádí, že pro učiněnou dispozici žalobce s řízením nepředstavuje překážku ust. § 96 odst. 6 o. s. ř. Rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 78/2021-891, 4 Cmo 81/2021 z 18. 1. 2022 (právní moc 6. 2. 2022), posléze z převážné většiny odklizený rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2869/2025-1034 z 10. 3. 2026, nebyl právním důvodem ne zcela dobrovolného plnění žalovaného, zčásti uspokojující nárok žalobce uplatněný podanou žalobou. K mezím aplikace ust. § 96 odst. 6 o. s. ř. a jeho výkladu je možné odkázat na závěry obsažené v plenárním nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 40/18 ze dne 30. 6. 2020.8. Z obsahu spisu a z veřejně dostupných zdrojů (www.justice.cz) bylo zjištěno, že 7. 2. 2022 podal žalovaný u Krajského soudu v Praze insolvenční návrhem spojený s návrhem na povolení oddlužení, V zahájeném insolvenčním řízení byl usnesením Krajského soudu v Praze č. j. , Anonymizováno,  z 8. 3. 2022 zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho řešení oddlužením. Přihlášená vykonatelná nezajištěná pohledávka žalobce ve výši 9 984 310,60 Kč, přiznaná rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 78/2021-891, 4 Cmo 81/2021 z 18. 1. 2022, byla na přezkumném jednání (§ 410 IZ) konaném dne 26. 5. 2022 popřena jak dlužníkem, tak insolvenčním správcem. V následných incidenčních sporech byla žaloba o určení popření dané pohledávky podané žalovaným (dlužníkem) zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ) z 7. 11. 2022, který ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 107/2023-41 z 17. 4. 2023 nabyl právní moci dne 17. 4. 2023. Žaloba o popření vykonatelné pohledávky podaná insolvenčním správcem dlužníka byla konečně zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. , Anonymizováno,  z 12. 1. 2023, který nabyl právní moci dne 16. 2. 2023. Následně vydaným usnesením Krajského soudu v Praze č. j. , právnická osoba,  z 14. 7. 2022 byla schválena zpráva o přezkumu ze dne 28. 6. 2022 a zároveň schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Ze zprávy o plnění oddlužení žalovaného (dlužníka) z 31. 7. 2025 odvolací soud zjistil, uspokojení dané přihlášené pohledávky žalobce v částce 4 699 262,71 Kč, tedy v rozsahu 47,0665 %. Pokud jde o zbývající částku 5 285 047,86 Kč, výrokem IV usnesení Krajského soudu v Praze č. j. , Anonymizováno,  z 18. 8. 2025, byl dlužník od jejího placení osvobozen (§ 414 odst. 1 IZ).9. Výše uvedené skutečnosti nastalé až po právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 78/2021-891, 4 Cmo 81/2021 z 18. 1. 2022, ke kterým ovšem nemohlo být při jeho dovolacím přezkumu přihlédnuto (bod 40) odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2869/2025-1034 z 10. 3. 2026), mají za následek, že vážný důvod nesouhlasu s učiněným zpětvzetím žaloby a zastavením řízení, které by žalovaný (s ohledem na jeho dlouhý průběh a pokročilé dokazování) jinak měl, pozbyl.10. Osvobození žalovaného od placení neuspokojeného zbytku dané pohledávky (§ 414 odst. 1 IZ), přiznané výrokem IV usnesení Krajského soudu v Praze č. j. , Anonymizováno,  z 18. 8. 2025 má za následek, že uvedená část žalobou uplatněného nároku nadále existuje pouze v podobě naturální obligace. V případě meritorního rozhodnutí by tedy důvodem pro zamítnutí žaloby v uvedeném rozsahu byly výlučně právní účinky ust. § 414 odst. 1 IZ a nikoliv materiální posouzení věci. Pokud jde o uspokojenou částku 4 699 262,71 Kč, důvod pro její úhradu žalobci v daném případě nepředstavovaly závěry obsažené v rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 4 Cmo 78/2021-891, 4 Cmo 81/2021 z 18. 1. 2022, revidované k podanému dovolání žalovaného rozsudkem Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2869/2025-1034 z 10. 3. 2026, ale zjištění uvedené pohledávky v insolvenčním řízení žalovaného, postavené najisto jako pravé uvedenými pravomocnými rozsudky vydanými v incidenčních sporech, zahájených jak dlužníkem, tak jeho insolvenčním správcem. Insolvenční řízení vedené na majetek žalovaného, které je ve vztahu k řízení před civilním soudem v poměru speciality, již přitom bylo skončeno a ex post vydaný rozsudek Nejvyššího soudu č. j. 23 Cdo 2869/2025-1034 z 10. 3. 2026, ale ani případný opakovaný odvolací přezkum rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-843 z 19. 3. 2021, doplněný usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-837 z 1. 4. 2021, již jeho průběh nijak ovlivnit nemůže. Lze tedy uzavřít, že na straně žalovaného nyní neexistuje žádný vážný důvod, pro který by učiněné zpětvzetí podané žaloby nemělo být účinné.11. Ve světle uvedených skutečností proto odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-843 z 19. 3. 2021, doplněný usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-837 z 1. 4. 2021, v rozsahu otevřeném dovolacím soudem pro jeho opakovaný odvolací přezkum zrušil a vedené řízení zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.).12. O nákladech řízení před soudy všech stupňů bylo namístě rozhodnout podle zásady zavinění žalovaného dle ust. § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Jak částečná úhrada uplatněného nároku po podání žaloby, tak účinky ust. § 414 odst. 1 IZ jsou přičitatelné jeho chování. Stávající situace žalovaného (osoba vyššího věku po oddlužení a zpeněžení majetku) však představují pro odvolací soud takové důvody hodné zvláštního zřetele (§ 150 o. s. ř.), pro které žalobci náhradu nákladů řízení ani zčásti nepřiznal.13. Odvolací soud konečně rozhodl o náhradě nákladů státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), přestavující v dané věci vyplacené nezálohované znalečné ve výši 75 066 Kč. Pohledávka byla státem přihlášena do insolvenčního řízení žalovaného, v rozsahu 35 330,92 Kč uspokojena, od placení zbytku byl jinak k náhradě povinný žalovaný osvobozen (414 odst. 1 IZ).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí nelze podat odvolání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 236–239 o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017, Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Praze.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"RESOLUTION","ecli":"ECLI:CZ:VSPH:2026:4.Cmo.78.2021.1","publishedAt":"2026-09-30","decisionAt":"2026-06-15","caseNumber":{"senate":4,"registry":"Cmo","index":78,"year":2021,"pageNumber":1069},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Michal","lastName":"Krenk","titlesAfter":"Ph.D.","function":"předseda senátu"},"courtCode":"VSPH","caseResultType":[],"caseSubject":"o zaplacení částky 2 264 282,10 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-843 ze dne 19. března 2021 a o odvolání žalovaného proti doplňujícímu usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 48 Cm 60/2007-837 ze dne 1. dubna 2021","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"21","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"41a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"96","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"146","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"148","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"206","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"222a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"236","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"414","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"414","lexNumber":182,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"414","lexNumber":262,"lexYear":2006,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":[]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}