{"uuid":"cdccfce9-a179-4847-acdb-58ed5b75f72e","header":[{"texts":[{"text":"Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"údaje o zástupci","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"anonymizováno 5 slov","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"pro zaplacení 88 356 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 45 375 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 42 981 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 88 356 Kč, se zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 8 800 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 45 375 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nII. Žaloba, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 42 981 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 88 356 Kč, se zamítá.\nIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 8 800 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 9. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 88 356 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen„ obvodní soud“) pod sp. zn. 7 C 223/2015 (dále jen„ posuzované řízení“) s odůvodněním, že posuzované řízení trvalo 2 515 dnů, přičemž s ohledem na charakter namítaného řízení, je uvedená doba trvání řízení nepřiměřeně dlouhá. Žalobkyně dále zdůraznila, že příčinu k vzniklým průtahům nijak nezavdala a jde-li o složitost řízení, namítala, že v předmětném řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo třeba aplikovat cizí právo, tedy nejednalo se o nijak významně složitou skutkovou věc. Žalobkyně jako přiměřené zadostiučinění za dobu trvání předmětného řízení požadovala po žalované částku 88 356 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná ve svém vyjádření z 19. 10. 2022 žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně uplatnila dne 12. 9. 2022 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 223/2015. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na určení dědického práva, kterou žalobkyně vedla proti svému synovi jakožto žalovanému. Celková délka řízení činila 6 let a 8 měsíců, věc byla vedena pouze na I. stupni soudní soustavy s tím, že soud rozhodoval pouze jedenkrát. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové složitosti, bylo potřeba dokazování prostřednictvím listin včetně výslechu svědků. Průtahy, které byly na straně soudu zjištěny, byly způsobeny především dlouhodobou pracovní neschopností projednávajícího soudce. Závěrem nelze odhlédnout, že délka napadeného řízení byla způsobena opakovaným mimosoudním jednáním účastníků, jež nakonec skončilo smírem. S ohledem na shora uvedené žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Z nesporných skutečností a z listinných důkazů zjistil soud tento skutkový stav:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z nesporných tvrzení soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy dne 12. 9. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 7 C 223/2015, soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Řízení bylo zahájeno dne 26. 6. 2015 doručením žaloby na určení dědického práva k Obvodním soudu pro Prahu 6. Žalobkyně vystupovala v předmětném řízení v procesním postavení žalobkyně proti žalovanému svému synovi ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dne 13. 7. 2015 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, jenž byl uhrazen dne 31. 7. 2015. Žaloba byla žalovanému doručena dne 17. 8. 2015. Usneseními z 6. 8. 2015 a 23. 11. 2015 byl žalovaný vyzýván k vyjádření k žalobě, jež bylo soudu doručeno dne 8. 1. 2016. Referátem soudu nařízeno jednání na 25. 5. 2016, notářce zaslána žádost o součinnost. Dne 16. 5. 2016 požádala žalobkyně o odročení jednání nařízeného na 25. 5. 2016 z důvodu nemoci, na to bylo jednání referátem soudu z 19. 5. 2016 odročeno na 9. 11. 2016. Dne 2. 11. 2016 žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu nemoci, přípisem soudu z 3. 11. 2016 žalobkyni sděleno, že se její žádosti o odročení jednání nevyhovuje. Dne 7. 11. 2016 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu výpovědi plné moci jeho právního zástupce. Dne 26. 7. 2017 bylo nařízeno jednání na 8. 11. 2017, to bylo dne 2. 11. 2017 zrušeno pro nemoc soudce. Na základě referátu soudu z 2. 8. 2017 jednání nařízeno na 12. 12. 2017. Dne 8. 11. 2017 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu, že jeho právní zástupce je v zahraničí. Dne 12. 12. 2018 bylo konáno jednání a odročeno na 29. 3. 2019. Dne 31. 1. 2019 požádal žalobkyně o prodloužení lhůty k vyjádření z důvodu úrazu žalobkyně. Dne 7. 2. 2019 bylo zrušeno jednání nařízené na 29. 3. 2019, a to z organizačních důvodů na straně soudu. Dne 19. 3. 2019 požádala žalobkyně o prodloužení lhůty k vyjádření z důvodu trvajícího úrazu do 30. 4. 2019, dne 30. 4. 2019 soudu došla další žádost žalobkyně o prodloužení lhůty. Podání žalobkyně došlo soudu dne 31. 5. 2019, na základě referátu soudu z 3. 6. Bylo vyjádření přeposláno žalovanému, jednání nařízeno na 26. 6. 2019. Dne 25. 6. 2019 byla soudu doručena žádost žalovaného o odročení jednání ze zdravotních důvodů, na to bylo jednání odročeno na 31. 7. 2019, to bylo konáno, soud provedl výslech svědků, jednání bylo odročeno na 11. 12. 2019 za účelem za účelem výslechu dalších svědků a vyžádání spisů 28 C 194/2005 a 12 P 151/2004. Dne 11. 12. 2019 proběhlo další jednání, odročeno na 19. 2. 2020. Dne 17. 2. 2020 požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu mimosoudního jednání, dne 19. 2. 2020 bylo konáno jednání a odročeno na 29. 5. 2020 s tím, že účastníci soudu sdělili, že cca do konce března 2020 pokusí věc vyřešit mimosoudně. Dne 25. 8. 2020 soud urgoval účastníky o sdělení výsledku mimosoudních jednání, dne 17. 9. 2020 žalobkyně sdělila, že mimosoudní jednání stále trvá. Dne 2. 11. 2020 soud opětovně urgoval účastníky, dne 25. 11. 2020 došlo soudu sdělení právní zástupkyně žalobkyně, že žalobkyně je nemocná a nemůže věc projednat. Dne 28. 12. 2020 soud opět urgoval účastníky. Dne 27. 1. 2021 bylo nařízeno jednání na 19. 5. 2021. Dne 15. 4. 2021 žalobkyně soudu sdělila, že mimosoudní jednání trvá. Dne 16. 5. 2021 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu nemoci, na to bylo jednání odročeno na 21. 6. 2021. Dne 15. 6. 2021 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu mimosoudních jednání. Dne 24. 6. 2021 soud urgoval účastníky stran výsledku mimosoudních jednání. Dne 31. 8. 2021 soud opakovaně urgoval účastníky. Dne 19. 10. 2021 bylo nařízeno jednání na 26. 11. 2021. Dne 16. 11. 2021 požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu jednání o smíru. Dne 23. 11. 2021 soud vyzval účastníky k zaslání návrhu o smíru, na to bylo soudu sděleno, že žalobkyně je nemocná a se žalovaným se nelze spojit. Dne 22. 2. 2022 soud opět urgoval účastníky ohledně výsledku mimosoudních jednání poté, co dne 14. 1. a 19. 1. proběhla též telefonická urgence stran účastníků jednání. Dne 1. 3. 2022 došel soudu návrh žalobkyně na schválení smíru. Usnesením ze dne 4. 3. 2022 byl schválen smír, rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 3. 2022.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem (\"o.z.\").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 12. 9. 2022, což bylo mezi účastníky nesporným.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od 26. 6. 2015, kdy podala k obvodnímu soudu žalobu na určení dědického práva, do 13. 3. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru ze dne 4. 3. 2022, ti, tj. 6 let a 8 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo po skutkové stránce složitější, žalobkyně se na délce řízení částečně podílela, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy v období od ledna 2016 do prosince 2018, od prosince 2018 do června 2019 a od července 2019 do února 2020 a nekoncentrovaný postup obvodního soudu, jednalo se o řízení se standardním významem pro žalobkyni. Nicméně s přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení a nesoustředěný postup obvodního soudu, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení skutkově složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobkyni a celkovou délku řízení nelze klást k její tíži, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 6 let a 8 měsíců, soud přiznal žalobkyni základní částku ve výši 85 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak soud stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Soud pro úplnost uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky na spodní hranici, tj. z 15 000 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově složitější (– minus 25 %). Jednalo se o žalobu na určení dědického práva, když žalobkyně se citovanou žalobou bránila vydědění ve prospěch jejího syna. Předmětem dokazování tak byl vztah žalobkyně k žalovanému, zejména v době jeho dětství, a dále i rodinné vazby k ostatním členům rodiny. Mezi účastníky bylo sporné, jaký způsob života žalobkyně dříve vedla, když hlavním důkazním prostředkem byly svědecké výslechy osob blízkým účastníkům řízení. Stěžejním však pro vyřešení sporu byly skutečnosti, jež se odehrály před již zhruba 15 lety v době podání žaloby, jejichž prokázání bylo na časovou prodlevu problematické. Dále orgány veřejné moci musely opakovaně urgovat účastníky k podání vyjádření a vzhledem k častým žádostem o odročení jednání hledat termíny nových jednání. Dále byl v řízení proveden důkaz listinnými důkazy, bylo žádáno o zapůjčení souvisejících spisů, o součinnost. Řízení probíhalo toliko na jednom stupni soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). S ohledem na skutečnost, že soud prvního stupně rozhodoval pouze jedenkrát, soud shledal četnost rozhodování jako věci zcela přiměřenou a hodnocení instančnosti řízení v rámci procesní složitosti se v zadostiučinění nijak nepromítlo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Jde-li o kritérium jednání poškozené, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobkyně na délce řízení svým postupem podstatnou měrou podílela, a to zejména četnými žádostmi o odročení jednání a opakovanými žádostmi o prodloužení lhůty k podání vyjádření. Žalobkyně o odročení jednání žádala dne 16. 5. 2016, dne 2. 11. 2016, dne 17. 2. 2020, dne 16. 11. 2021. Ve dnech 31. 1. 2019, 19. 3. 2019, 30. 4. 2019 žádala o prodloužení lhůty k podání vyjádření. Konečně nelze odhlédnout, že soud téměř neustále žalobkyni v posledních dvou letech trvání řízení urgoval stran sdělení výsledku mimosoudních jednání, když ve spise lze dohledat 9 písemných či telefonických urgencí, na něž žalobkyně víceméně rezignovala, než v březnu 2022 zaslala soudu návrh smíru. Se zřetelem na výše popsaný negativní podíl žalobkyně na délce řízení, soud přistoupil k snížení základní částky zadostiučinění o 30 %.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Jde-li o postup orgánů veřejné moci, soudem byly shledány průtahy v období od ledna 2016, kdy se k žalobě vyjádřil žalovaný, do prosince 2018, kdy proběhlo první jednání ve věci, následně od prosince 2018 do června 2019, kdy ve věci proběhlo další jednání, a od července 2019 do února 2020, rovněž období nečinnosti mezi nařízenými jednáními. Dále nelze odhlédnout, že posléze celé období až do března 2022 soud omezil svoji činnost jen na urgenci účastníků stran výsledku mimosoudního řešení věci. Nesoustředěný postup obvodního soudu pak soud dále spatřuje v opakovaných neúčelných urgencích ve vztahu k účastníkům, ať již k podání vyjádření, či ohledně výsledku mimosoudního řešení věci. Uvedené nedostatky soud promítl zvýšením základní částky zadostiučinění o 10 %.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" proti České republice z 26. 10. 2004, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":") a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít sice za to, že řízení mělo pro žalobkyni nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále zprostředkovaně jednalo o spor k peněžitému plnění – žalobkyně se bránila vydědění a domáhala se určení dědického práva.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 45 %. Celková částka, která náleží žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění proto činí 46 750 Kč. Nicméně v důsledku početní chyby soud dne 9. 3. 2023 vyhlásil, že žalobkyni náleží jako přiměřené zadostiučinění částka 45 375 Kč, v tomto směru tedy soud avizuje, že bude vydáno opravné usnesení. Žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok II.) Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 12. 9. 2022. S ohledem na skutečnost, že soud vyhlásil rozhodnutí dne 9. 3. 2023, nepřiznal žalobkyni nárok na požadované příslušenství, neboť k vyhlášení rozsudku došlo ještě v rámci 6-ti měsíční lhůty dané žalované k dobrovolnému plnění. Na uvedeném nic nemění vydání stanoviska žalovanou, neboť i v obdobných případech, kdy zdejší soud určil jako první den prodlení, den po vydání stanoviska žalované, neboť již bylo z postoje žalované zřejmé, že k žádnému/dalšímu odškodnění nepřistoupí, tato rozhodnutí byla ze strany Městského soudu v Praze korigována tak, že prodlení žalované do 6-ti měsíců od uplatnění nároku poškozeného nemůže nastat.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 6 800 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 2 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání ve věci samé. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu Celkem tak náklady řízení činí 8 800 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 9. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 88 356 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen„ obvodní soud“) pod sp. zn. 7 C 223/2015 (dále jen„ posuzované řízení“) s odůvodněním, že posuzované řízení trvalo 2 515 dnů, přičemž s ohledem na charakter namítaného řízení, je uvedená doba trvání řízení nepřiměřeně dlouhá. Žalobkyně dále zdůraznila, že příčinu k vzniklým průtahům nijak nezavdala a jde-li o složitost řízení, namítala, že v předmětném řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek, nebylo třeba aplikovat cizí právo, tedy nejednalo se o nijak významně složitou skutkovou věc. Žalobkyně jako přiměřené zadostiučinění za dobu trvání předmětného řízení požadovala po žalované částku 88 356 Kč.\n2. Žalovaná ve svém vyjádření z 19. 10. 2022 žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně uplatnila dne 12. 9. 2022 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“) v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 7 C 223/2015. Spisovým šetřením bylo zjištěno, že předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na určení dědického práva, kterou žalobkyně vedla proti svému synovi jakožto žalovanému. Celková délka řízení činila 6 let a 8 měsíců, věc byla vedena pouze na I. stupni soudní soustavy s tím, že soud rozhodoval pouze jedenkrát. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové složitosti, bylo potřeba dokazování prostřednictvím listin včetně výslechu svědků. Průtahy, které byly na straně soudu zjištěny, byly způsobeny především dlouhodobou pracovní neschopností projednávajícího soudce. Závěrem nelze odhlédnout, že délka napadeného řízení byla způsobena opakovaným mimosoudním jednáním účastníků, jež nakonec skončilo smírem. S ohledem na shora uvedené žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.\n3. Z nesporných skutečností a z listinných důkazů zjistil soud tento skutkový stav:\n4. Z nesporných tvrzení soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy dne 12. 9. 2022.\n5. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 7 C 223/2015, soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Řízení bylo zahájeno dne 26. 6. 2015 doručením žaloby na určení dědického práva k Obvodním soudu pro Prahu 6. Žalobkyně vystupovala v předmětném řízení v procesním postavení žalobkyně proti žalovanému svému synovi [jméno] [příjmení]. Dne 13. 7. 2015 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, jenž byl uhrazen dne 31. 7. 2015. Žaloba byla žalovanému doručena dne 17. 8. 2015. Usneseními z 6. 8. 2015 a 23. 11. 2015 byl žalovaný vyzýván k vyjádření k žalobě, jež bylo soudu doručeno dne 8. 1. 2016. Referátem soudu nařízeno jednání na 25. 5. 2016, notářce zaslána žádost o součinnost. Dne 16. 5. 2016 požádala žalobkyně o odročení jednání nařízeného na 25. 5. 2016 z důvodu nemoci, na to bylo jednání referátem soudu z 19. 5. 2016 odročeno na 9. 11. 2016. Dne 2. 11. 2016 žalobkyně požádala o odročení jednání z důvodu nemoci, přípisem soudu z 3. 11. 2016 žalobkyni sděleno, že se její žádosti o odročení jednání nevyhovuje. Dne 7. 11. 2016 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu výpovědi plné moci jeho právního zástupce. Dne 26. 7. 2017 bylo nařízeno jednání na 8. 11. 2017, to bylo dne 2. 11. 2017 zrušeno pro nemoc soudce. Na základě referátu soudu z 2. 8. 2017 jednání nařízeno na 12. 12. 2017. Dne 8. 11. 2017 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu, že jeho právní zástupce je v zahraničí. Dne 12. 12. 2018 bylo konáno jednání a odročeno na 29. 3. 2019. Dne 31. 1. 2019 požádal žalobkyně o prodloužení lhůty k vyjádření z důvodu úrazu žalobkyně. Dne 7. 2. 2019 bylo zrušeno jednání nařízené na 29. 3. 2019, a to z organizačních důvodů na straně soudu. Dne 19. 3. 2019 požádala žalobkyně o prodloužení lhůty k vyjádření z důvodu trvajícího úrazu do 30. 4. 2019, dne 30. 4. 2019 soudu došla další žádost žalobkyně o prodloužení lhůty. Podání žalobkyně došlo soudu dne 31. 5. 2019, na základě referátu soudu z 3. 6. Bylo vyjádření přeposláno žalovanému, jednání nařízeno na 26. 6. 2019. Dne 25. 6. 2019 byla soudu doručena žádost žalovaného o odročení jednání ze zdravotních důvodů, na to bylo jednání odročeno na 31. 7. 2019, to bylo konáno, soud provedl výslech svědků, jednání bylo odročeno na 11. 12. 2019 za účelem za účelem výslechu dalších svědků a vyžádání spisů 28 C 194/2005 a 12 P 151/2004. Dne 11. 12. 2019 proběhlo další jednání, odročeno na 19. 2. 2020. Dne 17. 2. 2020 požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu mimosoudního jednání, dne 19. 2. 2020 bylo konáno jednání a odročeno na 29. 5. 2020 s tím, že účastníci soudu sdělili, že cca do konce března 2020 pokusí věc vyřešit mimosoudně. Dne 25. 8. 2020 soud urgoval účastníky o sdělení výsledku mimosoudních jednání, dne 17. 9. 2020 žalobkyně sdělila, že mimosoudní jednání stále trvá. Dne 2. 11. 2020 soud opětovně urgoval účastníky, dne 25. 11. 2020 došlo soudu sdělení právní zástupkyně žalobkyně, že žalobkyně je nemocná a nemůže věc projednat. Dne 28. 12. 2020 soud opět urgoval účastníky. Dne 27. 1. 2021 bylo nařízeno jednání na 19. 5. 2021. Dne 15. 4. 2021 žalobkyně soudu sdělila, že mimosoudní jednání trvá. Dne 16. 5. 2021 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu nemoci, na to bylo jednání odročeno na 21. 6. 2021. Dne 15. 6. 2021 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu mimosoudních jednání. Dne 24. 6. 2021 soud urgoval účastníky stran výsledku mimosoudních jednání. Dne 31. 8. 2021 soud opakovaně urgoval účastníky. Dne 19. 10. 2021 bylo nařízeno jednání na 26. 11. 2021. Dne 16. 11. 2021 požádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu jednání o smíru. Dne 23. 11. 2021 soud vyzval účastníky k zaslání návrhu o smíru, na to bylo soudu sděleno, že žalobkyně je nemocná a se žalovaným se nelze spojit. Dne 22. 2. 2022 soud opět urgoval účastníky ohledně výsledku mimosoudních jednání poté, co dne 14. 1. a 19. 1. proběhla též telefonická urgence stran účastníků jednání. Dne 1. 3. 2022 došel soudu návrh žalobkyně na schválení smíru. Usnesením ze dne 4. 3. 2022 byl schválen smír, rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 3. 2022.\n6. Hlavním důkazem byl spis napadeného řízení, z kterého soud čerpal svá jednotlivá skutková zjištění, která vzal za prokázané. Soud vyčerpal předmět dokazování s tím, že výše uvedené je naprosto dostatečné pro rozhodnutí ve věci a ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními.\n7. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:\n8. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.\n9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.\n10. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.\n11. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.\n12. Podle ust. § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem (\"o.z.\").\n13. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.\n14. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila dne 12. 9. 2022, což bylo mezi účastníky nesporným.\n15. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“) soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).\n16. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.\n17. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od 26. 6. 2015, kdy podala k obvodnímu soudu žalobu na určení dědického práva, do 13. 3. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru ze dne 4. 3. 2022, ti, tj. 6 let a 8 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo po skutkové stránce složitější, žalobkyně se na délce řízení částečně podílela, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy v období od ledna 2016 do prosince 2018, od prosince 2018 do června 2019 a od července 2019 do února 2020 a nekoncentrovaný postup obvodního soudu, jednalo se o řízení se standardním významem pro žalobkyni. Nicméně s přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení a nesoustředěný postup obvodního soudu, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení skutkově složitější. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobkyni a celkovou délku řízení nelze klást k její tíži, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.\n18. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).\n19. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. 30 Cdo 1151/2009 nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 6 let a 8 měsíců, soud přiznal žalobkyni základní částku ve výši 85 000 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak soud stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. Soud pro úplnost uvádí, že horní rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3320/2014) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3379/2018). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky na spodní hranici, tj. z 15 000 Kč.\n20. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově složitější (– minus 25 %). Jednalo se o žalobu na určení dědického práva, když žalobkyně se citovanou žalobou bránila vydědění ve prospěch jejího syna. Předmětem dokazování tak byl vztah žalobkyně k žalovanému, zejména v době jeho dětství, a dále i rodinné vazby k ostatním členům rodiny. Mezi účastníky bylo sporné, jaký způsob života žalobkyně dříve vedla, když hlavním důkazním prostředkem byly svědecké výslechy osob blízkým účastníkům řízení. Stěžejním však pro vyřešení sporu byly skutečnosti, jež se odehrály před již zhruba 15 lety v době podání žaloby, jejichž prokázání bylo na časovou prodlevu problematické. Dále orgány veřejné moci musely opakovaně urgovat účastníky k podání vyjádření a vzhledem k častým žádostem o odročení jednání hledat termíny nových jednání. Dále byl v řízení proveden důkaz listinnými důkazy, bylo žádáno o zapůjčení souvisejících spisů, o součinnost. Řízení probíhalo toliko na jednom stupni soudní soustavy. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). S ohledem na skutečnost, že soud prvního stupně rozhodoval pouze jedenkrát, soud shledal četnost rozhodování jako věci zcela přiměřenou a hodnocení instančnosti řízení v rámci procesní složitosti se v zadostiučinění nijak nepromítlo.\n21. Jde-li o kritérium jednání poškozené, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobkyně na délce řízení svým postupem podstatnou měrou podílela, a to zejména četnými žádostmi o odročení jednání a opakovanými žádostmi o prodloužení lhůty k podání vyjádření. Žalobkyně o odročení jednání žádala dne 16. 5. 2016, dne 2. 11. 2016, dne 17. 2. 2020, dne 16. 11. 2021. Ve dnech 31. 1. 2019, 19. 3. 2019, 30. 4. 2019 žádala o prodloužení lhůty k podání vyjádření. Konečně nelze odhlédnout, že soud téměř neustále žalobkyni v posledních dvou letech trvání řízení urgoval stran sdělení výsledku mimosoudních jednání, když ve spise lze dohledat 9 písemných či telefonických urgencí, na něž žalobkyně víceméně rezignovala, než v březnu 2022 zaslala soudu návrh smíru. Se zřetelem na výše popsaný negativní podíl žalobkyně na délce řízení, soud přistoupil k snížení základní částky zadostiučinění o 30 %.\n22. Jde-li o postup orgánů veřejné moci, soudem byly shledány průtahy v období od ledna 2016, kdy se k žalobě vyjádřil žalovaný, do prosince 2018, kdy proběhlo první jednání ve věci, následně od prosince 2018 do června 2019, kdy ve věci proběhlo další jednání, a od července 2019 do února 2020, rovněž období nečinnosti mezi nařízenými jednáními. Dále nelze odhlédnout, že posléze celé období až do března 2022 soud omezil svoji činnost jen na urgenci účastníků stran výsledku mimosoudního řešení věci. Nesoustředěný postup obvodního soudu pak soud dále spatřuje v opakovaných neúčelných urgencích ve vztahu k účastníkům, ať již k podání vyjádření, či ohledně výsledku mimosoudního řešení věci. Uvedené nedostatky soud promítl zvýšením základní částky zadostiučinění o 10 %.\n23. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni, tento soud vidí jako standardní. Soud uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, [číslo], § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti České republice z 26. 10. 2004, [číslo], § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, [číslo], § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, [číslo], § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod [číslo]) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci [jméno] [příjmení] proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, [číslo] [číslo] § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Vzhledem k předmětu řízení a výši žalované částky lze mít sice za to, že řízení mělo pro žalobkyni nezanedbatelný, avšak nikoli zvýšený význam - neboť se stále zprostředkovaně jednalo o spor k peněžitému plnění – žalobkyně se bránila vydědění a domáhala se určení dědického práva.\n24. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 45 %. Celková částka, která náleží žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění proto činí 46 750 Kč. Nicméně v důsledku početní chyby soud dne 9. 3. 2023 vyhlásil, že žalobkyni náleží jako přiměřené zadostiučinění částka 45 375 Kč, v tomto směru tedy soud avizuje, že bude vydáno opravné usnesení. Žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok II.) Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.\n25. Žalobkyně předběžně uplatnila nárok dne 12. 9. 2022. S ohledem na skutečnost, že soud vyhlásil rozhodnutí dne 9. 3. 2023, nepřiznal žalobkyni nárok na požadované příslušenství, neboť k vyhlášení rozsudku došlo ještě v rámci 6-ti měsíční lhůty dané žalované k dobrovolnému plnění. Na uvedeném nic nemění vydání stanoviska žalovanou, neboť i v obdobných případech, kdy zdejší soud určil jako první den prodlení, den po vydání stanoviska žalované, neboť již bylo z postoje žalované zřejmé, že k žádnému/dalšímu odškodnění nepřistoupí, tato rozhodnutí byla ze strany Městského soudu v Praze korigována tak, že prodlení žalované do 6-ti měsíců od uplatnění nároku poškozeného nemůže nastat.\n26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1, 3 o. s. ř., když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 6 800 Kč. Odměna advokáta byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. 30Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 2 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání ve věci samé. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu Celkem tak náklady řízení činí 8 800 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. § 31 odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.\n27. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSPH02:2023:47.C.198.2022.5","publishedAt":"2023-10-10","decisionAt":"2023-03-09","caseNumber":{"senate":47,"registry":"C","index":198,"year":2022,"pageNumber":39},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Kateřina","lastName":"Mlčochová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"OSPH02","caseResultType":["ZAMITNUTI"],"caseSubject":"o zaplacení 88 356 Kč s příslušenstvím","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"149","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"11","lexNumber":177,"lexYear":1996,"lexType":"PREDPIS_VYHLASKA"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"","lexNumber":218,"lexYear":2000,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NAHRADA_NEMAJETKOVE_UJMY","NEMAJETKOVA_UJMA","ODPOVEDNOST_STATU_ZA_SKODU","OSOBA_BLIZKA","PENEZITE_PLNENI","VYDEDENI","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}