{"uuid":"cf0eb1d1-6a2e-4ada-aec0-8117de23dea9","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudců","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JUDr. Zdeňka Bureše a JUDr. Evy Gregorové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátkou JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"PSČ","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" s příslušenstvím a částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. února 2020, č. j. 11 C 98/2019-52,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 20% úrok ročně z částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", a ve III. výroku, ve kterém bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 20% úrok ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka], a ve III. výroku, ve kterém bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, potvrzuje.\nII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" s 9% úrokem z prodlení ročně od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení a částku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 62,52% úrok ročně z částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (II. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, a to do části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 20% úrok ročně z částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a do III. výroku, ve kterém bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Uvedl, že úrok byl smluven v zákonných limitech a měl být žalobci alespoň částečně přiznán. Strany se dohodly na poskytnutí úvěru za určitých podmínek a je nutno zachovat prioritu výkladu zakládajícího platnost smlouvy (nález Ústavního soudu ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" sp. zn. IV ÚS 1783/11). Ujednání o výši úroku nemůže být zakázaným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z., neboť informace o úrokové sazbě byly žalovanému jasným a srozumitelným způsobem poskytnuty jak ve smlouvě samotné, tak v předsmluvním formuláři před uzavřením smlouvy. Výpůjční úroková sazba je podle žalobce přiměřená a odpovídá situaci na trhu nebankovních úvěrů. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého je ustanovení týkající se sjednaného úroku neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Poukázal i na § 2395 o. z., podle kterého žalovaný úrok za poskytnutí úvěru platit musí a žalobci tak nelze nepřiznat žádný úrok. Dodal, že v odvolacím řízení se nedomáhá přiznání původně požadované výše úroků, ale pouze 20% úroku ročně, který je pod průměrnou úrovní úroku požadovaného u stejných úvěrů v rámci nebankovního sektoru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný se k odvolání, které mu bylo doručeno dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", domáhal po žalovaném zaplacení částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" s 9% úrokem z prodlení ročně od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a 62,52% úroku ročně z částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Uvedl, že dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" podle které žalovanému poskytl peněžité prostředky ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem v efektivní sazbě 83,95 % ročně v 60 měsíčních splátkách po ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", počínaje měsícem červencem 2018 podle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení dlužníka, z nichž žalobce zjistil, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Rovněž byla ověřena úvěrová historie žadatele o úvěr v databázích ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalobce provedl tzv. scoring klienta, na jehož základě bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobce si prověřil, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, žalobci uhradil na dluh pouze částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.1 smlouvy ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (po ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" za první, druhou, čtvrtou a pátou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení do dne zesplatnění) a právo na zaplacení náhrady nákladů v souvislosti s prodlením podle bodu 6.2 smlouvy ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů). K předčasnému zesplatnění úvěru došlo dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" podle bodu 6.3 smlouvy, když se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou čtvrté splátky (splatná dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":") po dobu 65 dnů. Ke dni zesplatnění se dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", kterou byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Jestliže k úhradě nedošlo, vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení. Smluvní pokutu vypočetl žalobce ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" k datu vyhotovení žaloby. Ve smlouvě bylo sjednáno, že úroky běží od data poskytnutí úvěru až do jeho skutečného vrácení. Žalobce požaduje úrok z jistiny úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení, avšak jen v sazbě 62,52 % a jen do výše ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (úrok byl limitován v bodu 2.2 smlouvy). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl nečinný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným rozsudkem. Vztah mezi účastníky posoudil jako smlouvu o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. s tím, že na věc je nutné aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ačkoliv byl žalovaný vyhodnocen jako rizikovější klient, byl zařazen do kategorie, která byla omezena výší poskytnutého úvěru (","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobcem tak soud považoval za dostatečné. Výše úroku v efektivní sazbě 83,95 % ročně (stejně jako v nominální sazbě 62,52 % ročně) několikanásobně přesahuje úrokové sazby poskytované bankami v době sjednání smlouvy o úvěru, a proto je pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. absolutně neplatná (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Z tohoto důvodu soud přiznal žalobci pouze právo na zaplacení jistiny ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", smluvní pokuty ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", nákladů vzniklých prodlením žalovaného ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", celkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" včetně zákonného úroku z prodlení. Dále žalobci přiznal i smluvní pokutu ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ve zbývající části, pokud byl žalován 62,52% úrok ročně z částky ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; žalobce byl v řízení úspěšný z 69,8 %, neúspěšný z 30,2 %, a tak mu přísluší 39,6 % (","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":") vynaložených nákladů na soudní poplatek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a na zastoupení advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (3 úkony právní služby po ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 úkon právní služby za ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 režijní paušál za ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 4 i započaté půlhodiny strávené cestou na jednání po ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovné ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět osobním automobilem, náhrada za DPH ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":").","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Odvolací řízení bylo podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. přerušeno usnesením ze dne 9. 8. 2021, č. j. 47 Co 82/2020-79, do doby rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 3/20 Ústavní soud o návrhu rozhodl usnesením ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. Pl. ÚS 3/20, načež bylo v odvolacím řízení pokračováno (usnesení ze dne 4. 1. 2022, č. j. 47 Co 82/2020-90).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. V usnesení ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. Pl. ÚS 3/20, Ústavní soud sice odmítl návrh na zrušení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, avšak v odůvodnění poukázal na rozsudek SDEU ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" ve věci C ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", v níž SDEU rozhodl:„ vnitrostátní soudy... musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice\" (bod 43). \"Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem... Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem\" (bod 44). \"Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem\" (bod 45). \"Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době\" (bod 46)“. V řízení vedeném před Ústavním soudem se vláda ČR vyjádřila konstatováním, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru se v mezidobí stalo neaplikovatelným pro rozpor s evropským právem právě odkazem na rozsudek SDEU ve věci C ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z uvedených závěrů odvolací soud nadále vychází, poněvadž je již najisto postaveno, že soudy z úřední povinnosti posuzují, zda věřitel před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: prohlášení klienta ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ke smlouvě o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" výpisu záznamu z registru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ohledně žalovaného ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", scoringu klienta ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" (výpis z NRKI) ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" vypracované žalobcem dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", oznámení ČSSZ o zvýšení invalidního důchodu vypláceného ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Mezi účastníky, žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřena smlouva o úvěru podle citovaného ustanovení občanského zákoníku. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v níž žalobce vystupoval jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Podle § 86 odst. 1 zákona ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Podle § 87 odst. 1 zákona ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Odvolací soud s ohledem na závěr učiněný v odstavci 7 nejdříve posuzoval, zda smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovaným byla platná podle § 2395 a následujících o. z. za použití úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1. 12. 2016). Podle údajů uvedených v hodnocení klienta vypracovaném žalobcem a podepsaném žalovaným dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zprostředkovatelem úvěru, který doporučil jeho schválení téhož dne, měl žalobce poskytnout spotřebitelský úvěr ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", splatný v 60 měsíčních splátkách po ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" s úrokovou sazbou 83,95 %. V části A formuláře označeného jako„ analýza bonity“ bylo uvedeno, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem, invalidní důchod ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", výdaje ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (životní minimum), splátky jiného úvěru ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", bydlení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", celkem výdaje ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":", rezerva ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a volné zdroje ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":". V části B (doplňující údaje neuvedené ve smlouvě o úvěru, které vyplnil zprostředkovatel úvěru) bylo uvedeno, že žalovaný je rozvedený, nežije ve společné domácnosti s manželkou či partnerem, má družstevní bydlení. Není zde uvedeno, zda a jak byly tyto údaje ověřovány. V části C (analýza schopnosti splácet) bylo v poznámce uvedeno pouze„ inkaso nedoloženo“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud vychází z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. III. ÚS 4129/18, v jehož odůvodnění bylo uvedeno, že„ …na základě výše uvedeného učinil dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", L a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":", ISBN ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Po zopakovaném dokazování dospěl odvolací soud k jinému závěru, než soud prvního stupně. Má za to, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost spotřebitele podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Spokojil se pouze s doloženým prohlášením klienta o jeho příjmech ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" měsíčně (invalidní důchod třetího stupně), neověřil si žádné výdaje žalovaného, které uvedl ve zcela nízké a neodpovídající výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" (bydlení), aniž by byly vzaty v úvahu jeho nadstandardní potřeby spojené s invaliditou. Své povinnosti se nemohl žalobce zprostit tím, že žalovaný podepsal prohlášení, že neplánuje ani neočekává události mající dopad do jeho příjmů nebo výdajů v době splácení úvěru v oddílu A hodnocení klienta. Žalobce sice provedl lustraci v systému ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", kde nebyly k osobě žalovaného vedeny žádné údaje, avšak ignoroval posouzení nebankovního registru klientských informací, kde schopnost žalovaného splácet úvěr byla hodnocena skóre 353 (střední riziko). Nevzal v úvahu splácení dalšího úvěru žalovaným ve výši ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" měsíčně. Přesto žalobce úvěr schválil a vyplatil částku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" na účet žalovaného, ačkoliv vzhledem k poměru jeho čistého příjmu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":" a nedoložených výdajů se tato částka jeví nepřiměřená. Navíc rozhodující skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti jsou vylíčeny ve formulářové žalobě nepřesně, uvádí se zde fiktivní údaje o zaměstnavateli žalovaného, který je invalidním důchodcem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Jestliže žalobce s ohledem na citovanou judikaturu nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného, dospěl odvolací soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je podle § 87 odst. 1 zákona ","anonStyle":"NONE"},{"text":"číslo","anonStyle":"ANON"},{"text":" o spotřebitelském úvěru, neplatná. Žalovaný by byl podle citovaného ustanovení povinen vrátit žalobci pouze nesplacenou jistinu (","anonStyle":"NONE"},{"text":"částka","anonStyle":"ANON"},{"text":") s úrokem z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně nároku uplatněného nad tuto částku s příslušenstvím však již soud prvního stupně žalobě vyhověl pravomocným I. výrokem rozsudku, proti kterému žádný z účastníků nepodal odvolání. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Vzhledem k závěru odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru nebylo třeba zabývat se odvolacími námitkami žalobce, které směřovaly do úvahy soudu prvního stupně o neplatnosti sjednaného úroku převyšujícího nepřípustně obvyklou sazbu za úvěry poskytované bankami. Odvolací soud uzavřel, že podle § 87 odst. 1 je úvěrová smlouva neplatná, žalobce proto nemůže mít nárok na úrok, který je předmětem jeho odvolání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Odvolací soud však považuje nad rámec svého rozhodnutí za potřebné dodat, že i v poměrech úpravy občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) v případě, kdy soud shledá platnou smlouvu o úvěru, avšak za neplatnou považuje dohodu o úroku, má žalobce právo na obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3516/2009). Pravidlo o povinnosti platit úroky je obsaženo v rámci obecné úpravy závazků v § 1802 až 1806 o. z.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. S ohledem na uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadenou část II. výroku rozsudku. Žalobu však zamítl z jiného důvodu než soud prvního stupně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil i věcně správný výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora, pro stručnost odkazuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.; odvolatel nebyl v řízení úspěšný, avšak žalovanému náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. V záhlaví označeným rozsudkem uložil soud prvního stupně žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s 9% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení a částku [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 62,52% úrok ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka] (II. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (III. výrok).\n2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání, a to do části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci 20% úrok ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka] a do III. výroku, ve kterém bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Uvedl, že úrok byl smluven v zákonných limitech a měl být žalobci alespoň částečně přiznán. Strany se dohodly na poskytnutí úvěru za určitých podmínek a je nutno zachovat prioritu výkladu zakládajícího platnost smlouvy (nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. IV ÚS 1783/11). Ujednání o výši úroku nemůže být zakázaným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z., neboť informace o úrokové sazbě byly žalovanému jasným a srozumitelným způsobem poskytnuty jak ve smlouvě samotné, tak v předsmluvním formuláři před uzavřením smlouvy. Výpůjční úroková sazba je podle žalobce přiměřená a odpovídá situaci na trhu nebankovních úvěrů. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, podle kterého je ustanovení týkající se sjednaného úroku neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Poukázal i na § 2395 o. z., podle kterého žalovaný úrok za poskytnutí úvěru platit musí a žalobci tak nelze nepřiznat žádný úrok. Dodal, že v odvolacím řízení se nedomáhá přiznání původně požadované výše úroků, ale pouze 20% úroku ročně, který je pod průměrnou úrovní úroku požadovaného u stejných úvěrů v rámci nebankovního sektoru.\n3. Žalovaný se k odvolání, které mu bylo doručeno dne [datum], nevyjádřil.\n4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.\n5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne [datum], domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s 9% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení, částky [částka] a 62,52% úroku ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky [částka]. Uvedl, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru [číslo] podle které žalovanému poskytl peněžité prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem v efektivní sazbě 83,95 % ročně v 60 měsíčních splátkách po [částka], počínaje měsícem červencem 2018 podle splátkového kalendáře. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr, byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Zejména se jednalo o doklady o příjmech, výpisy z bankovního účtu a prohlášení dlužníka, z nichž žalobce zjistil, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Rovněž byla ověřena úvěrová historie žadatele o úvěr v databázích [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalobce provedl tzv. scoring klienta, na jehož základě bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobce si prověřil, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, jeho doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, žalobci uhradil na dluh pouze částky [částka] dne [datum], [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum]. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty podle bodu 6.1 smlouvy ve výši [částka] (po [částka] za první, druhou, čtvrtou a pátou splátku, s níž se žalovaný ocitl v prodlení do dne zesplatnění) a právo na zaplacení náhrady nákladů v souvislosti s prodlením podle bodu 6.2 smlouvy ve výši [částka] ([částka] za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení delším než 15 dnů). K předčasnému zesplatnění úvěru došlo dne [datum] podle bodu 6.3 smlouvy, když se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou čtvrté splátky (splatná dne [datum]) po dobu 65 dnů. Ke dni zesplatnění se dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny ve výši [částka], kterou byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Jestliže k úhradě nedošlo, vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny od [datum] do zaplacení. Smluvní pokutu vypočetl žalobce ve výši [částka] k datu vyhotovení žaloby. Ve smlouvě bylo sjednáno, že úroky běží od data poskytnutí úvěru až do jeho skutečného vrácení. Žalobce požaduje úrok z jistiny úvěru [částka] od [datum] do zaplacení, avšak jen v sazbě 62,52 % a jen do výše [částka] (úrok byl limitován v bodu 2.2 smlouvy). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl nečinný.\n6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci odvoláním napadeným rozsudkem. Vztah mezi účastníky posoudil jako smlouvu o úvěru uzavřenou podle § 2395 o. z. s tím, že na věc je nutné aplikovat zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Ačkoliv byl žalovaný vyhodnocen jako rizikovější klient, byl zařazen do kategorie, která byla omezena výší poskytnutého úvěru ([částka]). Hodnocení úvěruschopnosti žalovaného žalobcem tak soud považoval za dostatečné. Výše úroku v efektivní sazbě 83,95 % ročně (stejně jako v nominální sazbě 62,52 % ročně) několikanásobně přesahuje úrokové sazby poskytované bankami v době sjednání smlouvy o úvěru, a proto je pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. absolutně neplatná (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Z tohoto důvodu soud přiznal žalobci pouze právo na zaplacení jistiny [částka], smluvní pokuty ve výši [částka], nákladů vzniklých prodlením žalovaného ve výši [částka], celkem [částka] včetně zákonného úroku z prodlení. Dále žalobci přiznal i smluvní pokutu ve výši [částka]. Ve zbývající části, pokud byl žalován 62,52% úrok ročně z částky [částka], žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř.; žalobce byl v řízení úspěšný z 69,8 %, neúspěšný z 30,2 %, a tak mu přísluší 39,6 % ([částka]) vynaložených nákladů na soudní poplatek [částka] a na zastoupení advokátem [částka] (3 úkony právní služby po [částka] podle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po [částka] podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 úkon právní služby za [částka] podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., 1 režijní paušál za [částka] podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., 4 i započaté půlhodiny strávené cestou na jednání po [částka] podle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., cestovné [částka] z [obec] do [obec] a zpět osobním automobilem, náhrada za DPH [částka]).\n7. Odvolací řízení bylo podle § 109 odst. 2 písm. c/ o. s. ř. přerušeno usnesením ze dne 9. 8. 2021, č. j. 47 Co 82/2020-79, do doby rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu vedeném pod sp. zn. Pl. ÚS 3/20 Ústavní soud o návrhu rozhodl usnesením ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 3/20, načež bylo v odvolacím řízení pokračováno (usnesení ze dne 4. 1. 2022, č. j. 47 Co 82/2020-90).\n8. V usnesení ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 3/20, Ústavní soud sice odmítl návrh na zrušení § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, avšak v odůvodnění poukázal na rozsudek SDEU ze dne [datum] ve věci C [číslo], v níž SDEU rozhodl:„ vnitrostátní soudy... musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice\" (bod 43). \"Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem... Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem\" (bod 44). \"Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem\" (bod 45). \"Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době\" (bod 46)“. V řízení vedeném před Ústavním soudem se vláda ČR vyjádřila konstatováním, že ustanovení § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru se v mezidobí stalo neaplikovatelným pro rozpor s evropským právem právě odkazem na rozsudek SDEU ve věci C [číslo]. Z uvedených závěrů odvolací soud nadále vychází, poněvadž je již najisto postaveno, že soudy z úřední povinnosti posuzují, zda věřitel před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost spotřebitele.\n9. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: prohlášení klienta [jméno] [příjmení] ke smlouvě o úvěru [číslo] výpisu záznamu z registru [příjmení] ohledně žalovaného ze dne [datum], scoringu klienta [jméno] [příjmení] (výpis z NRKI) ze dne [datum], hodnocení klienta ke smlouvě o úvěru [číslo] vypracované žalobcem dne [datum], oznámení ČSSZ o zvýšení invalidního důchodu vypláceného [jméno] [příjmení] ze dne [datum].\n10. Podle ustanovení § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.\n11. Mezi účastníky, žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle citovaného ustanovení občanského zákoníku. Jednalo se o spotřebitelskou smlouvu, v níž žalobce vystupoval jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, ve smyslu ustanovení § 1810 o. z. Na vztah účastníků musí být použita ustanovení zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona).\n12. Podle § 86 odst. 1 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.\n13. Podle § 87 odst. 1 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.\n14. Odvolací soud s ohledem na závěr učiněný v odstavci 7 nejdříve posuzoval, zda smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobcem a žalovaným byla platná podle § 2395 a následujících o. z. za použití úpravy zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od 1. 12. 2016). Podle údajů uvedených v hodnocení klienta vypracovaném žalobcem a podepsaném žalovaným dne [datum] a zprostředkovatelem úvěru, který doporučil jeho schválení téhož dne, měl žalobce poskytnout spotřebitelský úvěr [částka], splatný v 60 měsíčních splátkách po [částka] s úrokovou sazbou 83,95 %. V části A formuláře označeného jako„ analýza bonity“ bylo uvedeno, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem, invalidní důchod [částka], výdaje [částka] (životní minimum), splátky jiného úvěru [částka], bydlení [částka], celkem výdaje [částka], rezerva [částka] a volné zdroje [částka]. V části B (doplňující údaje neuvedené ve smlouvě o úvěru, které vyplnil zprostředkovatel úvěru) bylo uvedeno, že žalovaný je rozvedený, nežije ve společné domácnosti s manželkou či partnerem, má družstevní bydlení. Není zde uvedeno, zda a jak byly tyto údaje ověřovány. V části C (analýza schopnosti splácet) bylo v poznámce uvedeno pouze„ inkaso nedoloženo“.\n15. Odvolací soud vychází z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, v jehož odůvodnění bylo uvedeno, že„ …na základě výše uvedeného učinil dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“\n16. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018:„ Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“\n17. Po zopakovaném dokazování dospěl odvolací soud k jinému závěru, než soud prvního stupně. Má za to, že žalobce neposoudil řádně úvěruschopnost spotřebitele podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Spokojil se pouze s doloženým prohlášením klienta o jeho příjmech [částka] měsíčně (invalidní důchod třetího stupně), neověřil si žádné výdaje žalovaného, které uvedl ve zcela nízké a neodpovídající výši [částka] a [částka] (bydlení), aniž by byly vzaty v úvahu jeho nadstandardní potřeby spojené s invaliditou. Své povinnosti se nemohl žalobce zprostit tím, že žalovaný podepsal prohlášení, že neplánuje ani neočekává události mající dopad do jeho příjmů nebo výdajů v době splácení úvěru v oddílu A hodnocení klienta. Žalobce sice provedl lustraci v systému [příjmení], kde nebyly k osobě žalovaného vedeny žádné údaje, avšak ignoroval posouzení nebankovního registru klientských informací, kde schopnost žalovaného splácet úvěr byla hodnocena skóre 353 (střední riziko). Nevzal v úvahu splácení dalšího úvěru žalovaným ve výši [částka] měsíčně. Přesto žalobce úvěr schválil a vyplatil částku [částka] na účet žalovaného, ačkoliv vzhledem k poměru jeho čistého příjmu [částka] a nedoložených výdajů se tato částka jeví nepřiměřená. Navíc rozhodující skutečnosti ohledně posouzení úvěruschopnosti jsou vylíčeny ve formulářové žalobě nepřesně, uvádí se zde fiktivní údaje o zaměstnavateli žalovaného, který je invalidním důchodcem.\n18. Jestliže žalobce s ohledem na citovanou judikaturu nedostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného, dospěl odvolací soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je podle § 87 odst. 1 zákona [číslo] o spotřebitelském úvěru, neplatná. Žalovaný by byl podle citovaného ustanovení povinen vrátit žalobci pouze nesplacenou jistinu ([částka]) s úrokem z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně nároku uplatněného nad tuto částku s příslušenstvím však již soud prvního stupně žalobě vyhověl pravomocným I. výrokem rozsudku, proti kterému žádný z účastníků nepodal odvolání. Ve zbylém rozsahu je žaloba nedůvodná.\n19. Vzhledem k závěru odvolacího soudu o neplatnosti smlouvy o úvěru nebylo třeba zabývat se odvolacími námitkami žalobce, které směřovaly do úvahy soudu prvního stupně o neplatnosti sjednaného úroku převyšujícího nepřípustně obvyklou sazbu za úvěry poskytované bankami. Odvolací soud uzavřel, že podle § 87 odst. 1 je úvěrová smlouva neplatná, žalobce proto nemůže mít nárok na úrok, který je předmětem jeho odvolání.\n20. Odvolací soud však považuje nad rámec svého rozhodnutí za potřebné dodat, že i v poměrech úpravy občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) v případě, kdy soud shledá platnou smlouvu o úvěru, avšak za neplatnou považuje dohodu o úroku, má žalobce právo na obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3516/2009). Pravidlo o povinnosti platit úroky je obsaženo v rámci obecné úpravy závazků v § 1802 až 1806 o. z.\n21. S ohledem na uvedené odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadenou část II. výroku rozsudku. Žalobu však zamítl z jiného důvodu než soud prvního stupně.\n22. Odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil i věcně správný výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, na jehož odůvodnění, které bylo opakováno shora, pro stručnost odkazuje.\n23. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.; odvolatel nebyl v řízení úspěšný, avšak žalovanému náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSBR:2022:47.Co.82.2020.1","publishedAt":"2022-04-28","decisionAt":"2022-02-08","caseNumber":{"senate":47,"registry":"CO","index":82,"year":2020,"pageNumber":101},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jiří","lastName":"Vávra","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"KSBR","caseResultType":["POTVRZENI"],"caseSubject":"o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 20. února 2020, č. j. 11 C 98/2019-52,","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":11,"registry":"C","index":98,"year":2019,"pageNumber":52},"affectedDate":"2020-02-20","courtCode":"OSVY","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}