{"uuid":"cf60d046-cb0c-497b-9d2a-8cb4f0339509","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 771.794,54 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 574.806,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 196.987,60 Kč s úrokem ve výši 11,99% ročně z částky 770.565,54 Kč od 1.2.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 770.565,54 Kč od 15.2.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 63.646,50 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 82.086,57 Kč, zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 574.806,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 196.987,60 Kč s úrokem ve výši 11,99% ročně z částky 770.565,54 Kč od 1.2.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 770.565,54 Kč od 15.2.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 63.646,50 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 82.086,57 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 10.9.2022 smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 800.000,-- Kč. Žalovaný se jej zavázal splácet měsíčními splátkami po 11.633,-- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,99 %. Žalovaný režim splátek nedodržel, žalobce proto ke dni 29.5.2024 prohlásil úvěr za splatný a vyzval jej k okamžitému splacení úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, žalovanému se jej nepodařilo doručit, soud jej proto usnesením zrušil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. K výzvě soudu žalobce sdělil, že v rámci ověřování úvěruschopnosti vycházel z příjmu žalovaného ve výši 31.356,-- Kč, životní výdaje vyčíslil na částku 7.662,-- Kč měsíčně. Nové splátkové zatížení činilo 11.633,-- Kč. Žalovaný zaplatil na splátkách celkem částku 225.193,06 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Zjištěné skutečnosti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 800.000,-- Kč, z toho částka 483.931,-- Kč byla použita na konsolidaci předchozích úvěrů žalovaného, částka 316.069,-- Kč neměla žádné účelové užití. Výše měsíční splátky činila 11.633,-- Kč. Úvěr byl zesplatněn pro řádné nesplácení splátek. Při posouzení úvěruschopnosti vycházel žalobce z příjmu žalovaného 31.356,-- Kč, jeho výdajů 7.662,-- Kč, celkové splátkové zatížení 11.633,-- Kč. Z výpisů z účtu žalovaného vedeného žalobcem za období od 1.9.2021 do 30.9.2022 vyplynulo, že žalovaný byl po celou dobu v mínusu, nevytvářel žádné přebytky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Posouzení věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Žalobce se domáhá zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobce nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Tato povinnost vyplývá z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v odst. 2 je pak uvedeno, jakým způsobem má při takovém posouzení poskytovatel úvěru postupovat. Sankcí za porušení této povinnosti je potom podle § 87 odst. 1 cit. zákona absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci poskytovatel úvěru vycházel z příjmů žalovaného ve výši 31.356,-- Kč, tato výše příjmu byla doložena. Žalovaný však řádně nehodnotil výdaje žalovaného. Žalovaný správně vycházel z toho, že celkové úvěrové zatížení žalovaného včetně splátky aktuálně poskytovaného úvěru činí 11.633,-- Kč měsíčně. Již tato skutečnost měla žalobce varovat před poskytnutím tak vysokého úvěru – žalovaný jako osoba spíše s nižšími příjmy se zavázal ke splácení dluhů ve výši, která představuje více jak třetinu jeho příjmů. To je samo o sobě riskantní, zvlášť uváží-li se, že úvěr má být splácen po dobu deseti let. Co je však ještě důležitější, žalobce evidentně podcenil výdaje žalovaného. Ty hodnotí částkou 7.662,-- Kč měsíčně, což je zcela nerealistické číslo. Soud si nedovede představit, že v roce 2022 žije dospělý člověk za částku necelých 8 tis Kč měsíčně, je zcela evidentní, že náklady na živobytí jsou výrazně vyšší (jídlo, bydlení, základní životní potřeby jako oblečení, obuv, hygiena apod.). Člověk v 21. století však nežije pouze tak, aby přežil, má nepochybně i výdaje další spojené se zábavou, kulturou a volnočasovými aktivitami. Tyto výdaje žalovaný nehodnotí vůbec, tváří se, jako by neexistovaly. Žalobce dále nezjišťoval žádné další podrobnosti o žalovaném, např. existenci vyživovacích povinností apod. Žalobce přitom vedl běžný účet pro žalovaného a z tohoto účtu mohl velmi snadno zjistit, že skutečné výdaje žalovaného se podstatně vyšší než oněch 7.662,-- Kč, které si sám stanovil. Pokud by žalobce postupoval řádně s odbornou péčí, musel by dojít k závěru, že žalovanému není možné poskytnout tak vysoký úvěr s tak vysokou splátkou, neboť není v silách žalovaného takový úvěr splácet.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud nemůže akceptovat argumentaci žalobce, který dovozuje řádné ověření úvěruschopnosti z toho, že žalovaný byl schopen úvěr splácet po dobu dvou let. Je to argument zcela nesprávný. Je to stejné, jako kdyby soud nyní argumentoval tím, že úvěruschopnost nebyla ověřena řádně, protože žalovaný byl schopen úvěr splácet jen po dobu dvou let místo deseti. Oba argumenty jsou chybné, neboť jde o projekci současné zkušenosti do minulosti. Přitom jde přeci o to, že úvěruschopnost se zkoumá ke dni uzavření smlouvy. Na pozdější vývoj nelze brát zřetel. Po uzavření smlouvy se totiž může stát celá řada věcí, které ovšem často nelze předvídat. Nicméně v daném případě z porovnání příjmů a výdajů se muselo odpovědnému poskytovateli úvěrů jevit jako vysoce pravděpodobné, že dlužník nebude schopen předmětný úvěr splácet po dobu deseti let. To, že jej dva roky splácel, ještě neznamená, že tato úvěruschopnost byla ověřena řádně. Schopnost splácet se musí vztahovat ke všem důležitým parametrům úvěru, tedy i době splácení. Ta přitom není dva roky, ale deset let. Často to bývá tak, že dlužníci nějakou dobu úvěr splácí jenom proto, že si na splácení stávajících úvěrů půjčují. Jde o vytloukání klínu klínem, u něhož je jen otázka času, kdy se vše zhroutí a dlužník nebude již nadále schopen úvěry splácet. Navíc v daném případě je patrné, že žalovaný zvyšuje svoji dluhovou zátěž. Předmětný úvěr si bral na konsolidaci úvěrů předchozích, už to by mělo žalobce vést k opatrnosti. Místo toho ovšem žalobce poskytl žalovanému dalších 316.069,-- Kč nad rámec konsolidace, čímž dluhově zatížení žalovaného významně navýšil. Žalobce si prostě nepočínal odpovědně, riskoval a řádně neporovnal příjmy a výdaje žalovaného a neposoudil tak v úplnosti schopnost žalovaného splácet sjednané splátky po celou dobu splácení úvěru.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Nepatřičná je i zmínka žalobce o tom, že splátka úvěru po konsolidaci nebyla o mnoho vyšší než před ní. Co z toho má být dovozováno? Z hlediska soudu snad jedině to, že už při předchozím úvěru, který byl zkonsolidován, nebyla pravděpodobně úvěruschopnost zkoumána řádně. To, že příjmová a výdajová stránka žalovaného byla po dobu jednoho roku v rovnováze, což má vyplývat z výpisů z účtu, v žádném případě neznamená, že to takto bude dalších deset let. Jestli chtěl žalobce ze skutečnosti, že příjmy a výdaje žalovaného jsou vyrovnané, něco dovozovat, pak se měl zaměřit na to, čím jsou vlastně tvořeny jeho příjmy. Sám uvedl, že za příjem považoval částku cca 31 tis Kč. Tomuto příjmu ale výdaje žalovaného neodpovídají, z výpisů z účtu vyplývá, že jsou výrazně vyšší. Povahu dalších plateb, které žalovanému chodily na účet, však žalobce nezkoumal (zde má soud na mysli zejména příchozí úhrady z účtu pod názvem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":"., příp. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Je otázkou, co to je za příjmy, zda se jedná o příjmy pravidelné či nahodilé apod. To měl ale žalobce učinit právě v rámci zkoumání úvěruschopnosti. Evidentně to neudělal. Poskytovatel úvěru si prostě musí dát na jednu stranu pravidelné příjmy dlužníka, na druhou stranu realistické výdaje konkrétního dlužníka, s nímž hodlá uzavřít smlouvu, vzít v úvahu výši splátky a dobu splácení. Pokud by toto žalobce v daném případě udělal, pak by musel dospět k závěru, že s vysokou mírou pravděpodobnosti nebude žalovaný schopen úvěr splatit.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud tedy smlouvu o úvěru ze dne 10.9.2022 považuje za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V takovém případě je třeba vztah mezi účastníky vypořádat jako bezdůvodné obohacení (§ 2993 občanského zákoníku).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Žalobce poskytl žalovanému částku 800.000,-- Kč, žalovaný uhradil částku 225.193,06 Kč, rozdíl ve výši 574.806,94 Kč je povinen žalovaný žalobci vrátit. Na nic dalšího žalobce nárok nemá. Nemá nárok ani na úroky z prodlení, neboť žalovaný nebyl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení, žalovaný se tak dosud neocitl v prodlení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Pokud jde o lhůtu k plnění, vycházel soud z ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Nicméně žalovaný byl v řízení pasivní, k jednání se nedostavil, soud proto neměl, jak určit přiměřené splátky. V tomto směru je aktivita na žalovaném. Proto soud rozhodl o povinnosti k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy ve standardní lhůtě tři dny.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o.s.ř. Soud má za to, že pokud jde o vymáhání pohledávky z úvěru, pak žalobce by jako velká bankovní instituce disponující svými kvalifikovanými právníky měl být schopen absolvovat spor bez právního zastoupení. Nejedná se o spor nijak složitý, jde o spor, který přímo vyplývá z činnosti žalobce jako banky – poskytování úvěrů. Pokud se žalobce přesto nechá zastoupit advokátem, je to jeho věc, nicméně soud nevidí důvod, proč by v takovém případě měl žalobci přiznávat náklady za právní zastoupení, které výrazně prodražují celý spor. Vynaložení talových nákladů považuje soud za neúčelné. Toto platí tím spíše, že v daném případě celý spor vznikl do značné míry v důsledku porušení zákonných povinností žalobce. Kdyby žalobce řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného a úvěr neposkytl, pak by k žádnému sporu nedošlo. Žalobce flagrantně porušil svoji povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru. Pak ovšem náklady spojené s vymáháním takové pohledávky by si měl nést sám. V této souvislosti soud připomíná nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zejm. body 18 až 20 odůvodnění nálezu. Zde Ústavní soud mj. deklaruje, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze a neposkytl úvěr s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen. Přesně takto se zachoval žalobce v dané věci. Soud mu přesto bezdůvodné obohacení přiznal. Náklady řízení mu však přiznat nehodlá, žalobce by se měl napříště vyvarovat naprosté ignorace zákona o spotřebitelském úvěru a tímto způsobem se vyhnout podobným sporům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 10.9.2022 smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 800.000,-- Kč. Žalovaný se jej zavázal splácet měsíčními splátkami po 11.633,-- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 11,99 %. Žalovaný režim splátek nedodržel, žalobce proto ke dni 29.5.2024 prohlásil úvěr za splatný a vyzval jej k okamžitému splacení úvěru.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, žalovanému se jej nepodařilo doručit, soud jej proto usnesením zrušil.3. K výzvě soudu žalobce sdělil, že v rámci ověřování úvěruschopnosti vycházel z příjmu žalovaného ve výši 31.356,-- Kč, životní výdaje vyčíslil na částku 7.662,-- Kč měsíčně. Nové splátkové zatížení činilo 11.633,-- Kč. Žalovaný zaplatil na splátkách celkem částku 225.193,06 Kč.Zjištěné skutečnosti4. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 800.000,-- Kč, z toho částka 483.931,-- Kč byla použita na konsolidaci předchozích úvěrů žalovaného, částka 316.069,-- Kč neměla žádné účelové užití. Výše měsíční splátky činila 11.633,-- Kč. Úvěr byl zesplatněn pro řádné nesplácení splátek. Při posouzení úvěruschopnosti vycházel žalobce z příjmu žalovaného 31.356,-- Kč, jeho výdajů 7.662,-- Kč, celkové splátkové zatížení 11.633,-- Kč. Z výpisů z účtu žalovaného vedeného žalobcem za období od 1.9.2021 do 30.9.2022 vyplynulo, že žalovaný byl po celou dobu v mínusu, nevytvářel žádné přebytky.Posouzení věci5. Žalobce se domáhá zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobce nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Tato povinnost vyplývá z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v odst. 2 je pak uvedeno, jakým způsobem má při takovém posouzení poskytovatel úvěru postupovat. Sankcí za porušení této povinnosti je potom podle § 87 odst. 1 cit. zákona absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci poskytovatel úvěru vycházel z příjmů žalovaného ve výši 31.356,-- Kč, tato výše příjmu byla doložena. Žalovaný však řádně nehodnotil výdaje žalovaného. Žalovaný správně vycházel z toho, že celkové úvěrové zatížení žalovaného včetně splátky aktuálně poskytovaného úvěru činí 11.633,-- Kč měsíčně. Již tato skutečnost měla žalobce varovat před poskytnutím tak vysokého úvěru – žalovaný jako osoba spíše s nižšími příjmy se zavázal ke splácení dluhů ve výši, která představuje více jak třetinu jeho příjmů. To je samo o sobě riskantní, zvlášť uváží-li se, že úvěr má být splácen po dobu deseti let. Co je však ještě důležitější, žalobce evidentně podcenil výdaje žalovaného. Ty hodnotí částkou 7.662,-- Kč měsíčně, což je zcela nerealistické číslo. Soud si nedovede představit, že v roce 2022 žije dospělý člověk za částku necelých 8 tis Kč měsíčně, je zcela evidentní, že náklady na živobytí jsou výrazně vyšší (jídlo, bydlení, základní životní potřeby jako oblečení, obuv, hygiena apod.). Člověk v 21. století však nežije pouze tak, aby přežil, má nepochybně i výdaje další spojené se zábavou, kulturou a volnočasovými aktivitami. Tyto výdaje žalovaný nehodnotí vůbec, tváří se, jako by neexistovaly. Žalobce dále nezjišťoval žádné další podrobnosti o žalovaném, např. existenci vyživovacích povinností apod. Žalobce přitom vedl běžný účet pro žalovaného a z tohoto účtu mohl velmi snadno zjistit, že skutečné výdaje žalovaného se podstatně vyšší než oněch 7.662,-- Kč, které si sám stanovil. Pokud by žalobce postupoval řádně s odbornou péčí, musel by dojít k závěru, že žalovanému není možné poskytnout tak vysoký úvěr s tak vysokou splátkou, neboť není v silách žalovaného takový úvěr splácet.6. Soud nemůže akceptovat argumentaci žalobce, který dovozuje řádné ověření úvěruschopnosti z toho, že žalovaný byl schopen úvěr splácet po dobu dvou let. Je to argument zcela nesprávný. Je to stejné, jako kdyby soud nyní argumentoval tím, že úvěruschopnost nebyla ověřena řádně, protože žalovaný byl schopen úvěr splácet jen po dobu dvou let místo deseti. Oba argumenty jsou chybné, neboť jde o projekci současné zkušenosti do minulosti. Přitom jde přeci o to, že úvěruschopnost se zkoumá ke dni uzavření smlouvy. Na pozdější vývoj nelze brát zřetel. Po uzavření smlouvy se totiž může stát celá řada věcí, které ovšem často nelze předvídat. Nicméně v daném případě z porovnání příjmů a výdajů se muselo odpovědnému poskytovateli úvěrů jevit jako vysoce pravděpodobné, že dlužník nebude schopen předmětný úvěr splácet po dobu deseti let. To, že jej dva roky splácel, ještě neznamená, že tato úvěruschopnost byla ověřena řádně. Schopnost splácet se musí vztahovat ke všem důležitým parametrům úvěru, tedy i době splácení. Ta přitom není dva roky, ale deset let. Často to bývá tak, že dlužníci nějakou dobu úvěr splácí jenom proto, že si na splácení stávajících úvěrů půjčují. Jde o vytloukání klínu klínem, u něhož je jen otázka času, kdy se vše zhroutí a dlužník nebude již nadále schopen úvěry splácet. Navíc v daném případě je patrné, že žalovaný zvyšuje svoji dluhovou zátěž. Předmětný úvěr si bral na konsolidaci úvěrů předchozích, už to by mělo žalobce vést k opatrnosti. Místo toho ovšem žalobce poskytl žalovanému dalších 316.069,-- Kč nad rámec konsolidace, čímž dluhově zatížení žalovaného významně navýšil. Žalobce si prostě nepočínal odpovědně, riskoval a řádně neporovnal příjmy a výdaje žalovaného a neposoudil tak v úplnosti schopnost žalovaného splácet sjednané splátky po celou dobu splácení úvěru.7. Nepatřičná je i zmínka žalobce o tom, že splátka úvěru po konsolidaci nebyla o mnoho vyšší než před ní. Co z toho má být dovozováno? Z hlediska soudu snad jedině to, že už při předchozím úvěru, který byl zkonsolidován, nebyla pravděpodobně úvěruschopnost zkoumána řádně. To, že příjmová a výdajová stránka žalovaného byla po dobu jednoho roku v rovnováze, což má vyplývat z výpisů z účtu, v žádném případě neznamená, že to takto bude dalších deset let. Jestli chtěl žalobce ze skutečnosti, že příjmy a výdaje žalovaného jsou vyrovnané, něco dovozovat, pak se měl zaměřit na to, čím jsou vlastně tvořeny jeho příjmy. Sám uvedl, že za příjem považoval částku cca 31 tis Kč. Tomuto příjmu ale výdaje žalovaného neodpovídají, z výpisů z účtu vyplývá, že jsou výrazně vyšší. Povahu dalších plateb, které žalovanému chodily na účet, však žalobce nezkoumal (zde má soud na mysli zejména příchozí úhrady z účtu pod názvem , právnická osoba, ., příp. , Jméno žalovaného, ). Je otázkou, co to je za příjmy, zda se jedná o příjmy pravidelné či nahodilé apod. To měl ale žalobce učinit právě v rámci zkoumání úvěruschopnosti. Evidentně to neudělal. Poskytovatel úvěru si prostě musí dát na jednu stranu pravidelné příjmy dlužníka, na druhou stranu realistické výdaje konkrétního dlužníka, s nímž hodlá uzavřít smlouvu, vzít v úvahu výši splátky a dobu splácení. Pokud by toto žalobce v daném případě udělal, pak by musel dospět k závěru, že s vysokou mírou pravděpodobnosti nebude žalovaný schopen úvěr splatit.8. Soud tedy smlouvu o úvěru ze dne 10.9.2022 považuje za absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V takovém případě je třeba vztah mezi účastníky vypořádat jako bezdůvodné obohacení (§ 2993 občanského zákoníku).9. Žalobce poskytl žalovanému částku 800.000,-- Kč, žalovaný uhradil částku 225.193,06 Kč, rozdíl ve výši 574.806,94 Kč je povinen žalovaný žalobci vrátit. Na nic dalšího žalobce nárok nemá. Nemá nárok ani na úroky z prodlení, neboť žalovaný nebyl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení, žalovaný se tak dosud neocitl v prodlení.10. Pokud jde o lhůtu k plnění, vycházel soud z ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Nicméně žalovaný byl v řízení pasivní, k jednání se nedostavil, soud proto neměl, jak určit přiměřené splátky. V tomto směru je aktivita na žalovaném. Proto soud rozhodl o povinnosti k plnění podle § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy ve standardní lhůtě tři dny.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o.s.ř. Soud má za to, že pokud jde o vymáhání pohledávky z úvěru, pak žalobce by jako velká bankovní instituce disponující svými kvalifikovanými právníky měl být schopen absolvovat spor bez právního zastoupení. Nejedná se o spor nijak složitý, jde o spor, který přímo vyplývá z činnosti žalobce jako banky – poskytování úvěrů. Pokud se žalobce přesto nechá zastoupit advokátem, je to jeho věc, nicméně soud nevidí důvod, proč by v takovém případě měl žalobci přiznávat náklady za právní zastoupení, které výrazně prodražují celý spor. Vynaložení talových nákladů považuje soud za neúčelné. Toto platí tím spíše, že v daném případě celý spor vznikl do značné míry v důsledku porušení zákonných povinností žalobce. Kdyby žalobce řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného a úvěr neposkytl, pak by k žádnému sporu nedošlo. Žalobce flagrantně porušil svoji povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru. Pak ovšem náklady spojené s vymáháním takové pohledávky by si měl nést sám. V této souvislosti soud připomíná nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zejm. body 18 až 20 odůvodnění nálezu. Zde Ústavní soud mj. deklaruje, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze a neposkytl úvěr s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen. Přesně takto se zachoval žalobce v dané věci. Soud mu přesto bezdůvodné obohacení přiznal. Náklady řízení mu však přiznat nehodlá, žalobce by se měl napříště vyvarovat naprosté ignorace zákona o spotřebitelském úvěru a tímto způsobem se vyhnout podobným sporům.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSCR:2026:4.C.183.2025.1","publishedAt":"2026-05-13","decisionAt":"2026-03-16","caseNumber":{"senate":4,"registry":"C","index":183,"year":2025,"pageNumber":58},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Marek","lastName":"Horáček","titlesAfter":"","function":"samosoudce"},"courtCode":"OSCR","caseResultType":["ZAMITNUTI","VYHOVENI"],"caseSubject":"o 771 794,54 Kč s příslušenstvím","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"150","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"160","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2395","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["BEZDUVODNE_OBOHACENI","NAHRADA_NAKLADU","SMLOUVA_O_UVERU","NAKLADY_RIZENI"]},"styles":[{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":true,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}