{"uuid":"cfa3bb69-7d98-4240-b0a5-f84fc5c598f4","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře – rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kosové a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Marcely Pechové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"osobní údaje žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem Mgr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 40 000 Kč s příslušenstvím","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":1,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. března 2022 č. j. 4 C 146/2021-84","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci I. ve výroku o platební povinnosti žalovaného potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. ve výroku o nákladech řízení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" náklady řízení před soudem I. stupně v částce 27 807,70 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" náklady odvolacího řízení v částce 13 735,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci I. ve výroku o platební povinnosti žalovaného potvrzuje.\nII. Rozsudek soudu I. stupně se v odstavci II. ve výroku o nákladech řízení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] náklady řízení před soudem I. stupně v částce 27 807,70 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.\nIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám JUDr. [jméno] [příjmení] náklady odvolacího řízení v částce 13 735,20 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" do zaplacení a náklady řízení v částce 13 903,50 Kč k rukám JUDr. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":", vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Z jeho odůvodnění plyne, že žalobkyně se domáhala po žalovaném jako po svém otci zaplacení uvedené částky z titulu příslibu daru, který učinil v prohlášení ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":". Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je po právu. Žalobkyně prokázala, že ukončila další 4 semestry studia na vysoké škole, za což jí dle obsahu prohlášení náleží celkem 40 000 Kč. K námitkám žalovaného uvedl, že v poměrech žalovaného od doby, kdy sepsal prohlášení, k žádné změně nedošlo. Jeho osobní a majetkové poměry zůstávají na stejné úrovni, a pokud již nepobírá příspěvek na bydlení, je čistě věcí žalovaného, že o něho znovu nepožádal. Nedošlo ani k tvrzenému zhoršení vztahu mezi účastníky, které by bylo zapřičiněno pouze jednáním žalobkyně. Vztah mezi účastníky není dobrý již od rozvodu rodičů žalobkyně, k němuž došlo ještě před sepsáním prohlášení. Pokud proto prakticky ze stejných důvodů žalovaný odvolal všechna prohlášení o poskytnutí finančních prostředků, nelze k takovému odvolání přihlížet. Navíc není v čestném prohlášení ani zmínka o případných změnách poměrů. Zejména ale žalovaný nemůže odvolávat dar či příslib daru, pokud dar ještě nebyl poskytnut, a tak na danou věc nelze aplikovat ustanovení § 630 ObčZ. Protože obrana žalovaného nebyla shledána důvodnou, soud I. stupně žalobě vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za částečného použití ustanovení § 150 o. s. ř., v jehož rámci přihlédl k aktuálním majetkovým, rodinným a výdělkovým poměrům žalovaného a žalobkyni přiznal jednu polovinu účtovaných nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Žalovaný trval na zamítnutí žaloby, když má za to, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Soud I. stupně nepřihlédl k tomu, že u něho došlo k výraznému zhoršení finanční situace a že není v jeho možnostech zaplatit žalovanou částku. Ke zhoršení situace přitom došlo a dochází poté, co byl příslib daru poskytnut a přiznání žalované částky by bylo citelným zásahem do poměrů rodiny. Zhoršení se týká i zdravotního stavu členů rodiny, kteří jsou na něho výživou odkázáni. Za nesprávný proto považuje závěr, že změna okolností není důvodem pro odvolání daru a za nesprávný výklad, že dar nelze odvolat, pokud ještě nebyl poskytnut. S přesvědčením, že nárok žalobkyně je nemravný, žalovaný navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Odvolání žalobkyně směřovalo pouze proti výroku o nákladech řízení. V něm uvedla, že soud I. stupně se k námitce žalovaného zabýval tím, zda nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy a zda na straně žalovaného došlo ke zhoršení jeho poměrů. Po provedeném dokazovaní shledal, že nárok žalobkyně není rozporný s dobrými mravy, a že na straně žalovaného nedošlo ke změně v jeho majetkových, výdělkových ani rodinných poměrech. Překvapivě proto tvrzenými skutečnostmi odůvodnil svůj závěr o aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pokud soud I. stupně chtěl využít moderačního práva ve vztahu k nákladům řízení, měl zkoumat konkrétní okolnosti případu, a osobní, majetkové a sociální poměry všech účastníků řízení. Soud I. stupně zkoumal pouze situaci na straně žalovaného, nikoliv na straně žalobkyně, nezabýval se tím, co jí vedlo k podání žaloby a ani jejími osobními, majetkovými, sociálními a zdravotními poměry. Uplatněním moderačního práva se soud dopustil zřejmé libovůle a zároveň byla porušena zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Soud žalobkyni neumožnil, aby se vyjádřila k soudem zamýšlenému uplatnění moderačního práva a sám žalovaný tento postup ve svých podáních nikdy neuplatnil. Žalobkyně proto navrhla změnu výroku o nákladech řízení tak, že se žalobkyni přiznává plné právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. K odvolání žalovaného pak uvedla, že odvolání není důvodné a navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve věci samé. Soud I. stupně podle žalobkyně po provedeném dokazování správně uzavřel, že k žádné změně rodinných a ani finančních poměrů nedošlo. K tvrzenému odvolání daru žalobkyně poukázala na zákonnou úpravu zakotvenou v § 630 ObčZ, jehož podstata nebyla v projednávané věci naplněna a dále uvedla, že považuje za správný názor soudu I. stupně, že žalovaný nemůže odvolat dar či přislib daru v době, kdy je sám s poskytnutím daru v prodlení. Žalobkyně splnila podmínky dané prohlášením ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", úspěšně ukončila další 4 semestry na vysoké škole a tak důvodně požaduje po žalovaném zaplacení částky 40 000 Kč. Pro případ, že by nestudovala, žalovaný přislíbil zaplacení částky 100 000 Kč, což odpovídá 5 letům studia po 2 semestrech, a tak je nepochopitelné tvrzení žalovaného, že žalobkyně zneužila jeho vůli či původní úmysl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné, proto odvolací soud napadený rozsudek dle § 212 věty prvé o. s. ř. přezkoumal v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné a odvolání žalovaného nikoliv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Předně musí odvolací soud konstatovat, že soud I. stupně na danou věc správně aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ObčZ), jelikož k příslibu daru došlo před ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" a podlé téže normy je nutno postupovat i pro případ vrácení daru, přestože tvrzené důvody k vrácení daru vznikly až za účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020 sp. zn. 33 Cdo 437/2020 nebo ze dne 31. 3. 2020 s. zn. 33 Cdo 2339/2019).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalovaný v odvolacím řízení nijak nezpochybňuje závěr soudu I. stupně, že žalobkyně splnila podmínku úspěšného ukončení 4 semestrů na vysoké škole a že jí dle listiny nazvané„ Čestné prohlášení“ ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" náleží částka 40 000 Kč (za každý semestr vždy 10 000 Kč). Ze stejné listiny žalobkyně vycházela i v řízení vedeném u tohoto odvolacího soudu pod sp. zn. 15 Co 32/2019 (u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 15 C 190/2017), v němž po žalovaném požadovala zaplacení částky 60 000 Kč za úspěšné dokončení 6 semestrů. V rozsudku ze dne 8. 3. 2019 č. j. 15 Co 32/2019-140 odvolací soud posoudil zmíněné prohlášení jako příslib daru dle § 628 odst. 1 ObčZ a vyslovil, že jedinou podmínkou pro splnění tohoto příslibu (dle obsahu prohlášení) je úspěšné ukončení semestru bez ohledu na to, zda šlo o semestry na jedné vysoké škole či na více školách. Protože žalobkyně prokázala ukončení 6 semestrů, odvolací soud jí požadovaných 60 000 Kč (za každý semestr 10 000 Kč) přiznal (poté, co se vypořádal s dalšími námitkami žalovaného). Pakliže v nyní projednávané věci je zjištěný skutkový stav věci i právní posouzení totožné, je zcela správný závěr soudu I. stupně, že nárok žalobkyně je opodstatněný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Zaplacení částky se žalovaný bránil tím, že nárok žalobkyně odporuje dobrým mravům (§ 3 ObčZ). Totéž žalovaný namítal i v předcházejícím řízení. Vztahy mezi účastníky odvolací soud ve shora citovaném rozsudku vyhodnotil jako dlouhodobě špatné, z čehož ale nelze vinit jen žalobkyni. Poukázal na to, že to byl žalovaný, který opustil rodinu a tehdy bylo žalobkyni 12 let. Vztahy mezi jejími rodiči byly i po rozvodu napjaté, o čemž svědčí fakt, že k majetkovému vypořádání došlo až v roce 2012, jehož součástí byly i nároky žalobkyně. V roce 2012 žalovaný sice přistoupil na zvýšení výživného, od té doby se však k požadavkům na další zvýšení výživného stavěl odmítavě i přesto, že žalobkyně pokračovala ve studiu. Zdůraznil také, že příslib daru žalovaný učinil v době, kdy účastníci spolu nekomunikovali a kdy mu byla špatná úroveň vztahů známa. Na základě toho dospěl odvolací soud k závěru, že k žádné zásadní změně chování žalobkyně nedošlo. Jestliže v roce 2019 nebyl shledán důvod k odepření nároku žalobkyně pro rozpor s dobrými mravy, logicky soud I. stupně i v nyní projednávané věci uzavřel, že aplikace ustanovení § 3 ObčZ není namístě, když provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by úroveň vztahů mezi účastníky od roku 2019 doznala dalších zásadních změn právě a jen vinou žalobkyně. Vztahy mezi účastníky jsou i nadále špatné, a lze plně souhlasit s okresním soudem, že tomu tak není proto, že žalobkyně zcela legitimním způsobem požadovala po žalovaném vyšší výživné nebo že podala návrh na nařízení exekuce, nesplnil-li žalovaný své povinnosti dobrovolně. Tato úroveň vztahů mezi účastníky se nepochybně formovala již od rozvodu žalovaného s matkou žalobkyně a pokud se vztahy mezi účastníky dle tvrzení žalovaného stále zhoršují, nelze tuto skutečnost přičítat jen žalobkyni, jak správně uzavřel soud I. stupně. Argumentuje-li žalovaný dále změnou poměrů na své straně (rodinné, zdravotní, majetkové), soud I. stupně se jimi zabýval a shledal, že se poměry žalovaného v podstatě nezměnily, což také řádně odůvodnil (odstavec 10. a 11 napadeného rozsudku). I kdyby tvrzená změna poměrů nastala, je nutno konstatovat, že žalobkyně poměry žalovaného nijak nemohla a nemůže ovlivnit a že ani poměry žalobkyně nejsou nijak nadstandardní, aby v porovnání s poměry žalovaného mohl být požadovaný výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Již v době, kdy žalovaný přislíbil dar, zcela evidentně nebyly jeho poměry utěšené, přesto přislíbil poskytnout žalobkyni finanční částky v závislosti na ukončení semestrů a dokonce jí přislíbil zaplatit částku 100 000 Kč, i kdyby vysokou školu nestudovala. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"příjmení","anonStyle":"ANON"},{"text":" tedy předpokládat, že žalobkyně bude požadovat plnění, k němuž se zavázal a nelze mít její požadavek za rozporný s dobrými mravy jen proto, že ho vznáší teprve v době, kdy se poměry žalovaného dle jeho tvrzení zhoršily. Je navíc s podivem, že změnou poměrů na své straně žalovaný neargumentoval v předchozím řízení (kdy se žalobkyně domáhala zaplacení vyšší částky), když dle jeho současného tvrzení mělo k těmto změnám docházet již od podpisu prohlášení. Odvolací soud proto závěr soudu I. stupně, že nejsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 ObčZ, považuje za správný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Prakticky stejné důvody uplatnil žalovaný v odvolání daru. Jelikož na danou věc dopadá občanský zákoník č. 40/1964 Sb., bylo nutné posoudit toto odvolání daru dle § 630 ObčZ, dle něhož se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Právní vztah z darování tak zaniká na základě kvalifikovaného porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci, popř. členům rodiny a dále na základě jednostranného projevu dárce vůči obdarovanému, který se domáhá vrácení daru. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce je jen takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 ObčZ; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srovnej např. rozhodnutí NS ze dne 27. 2. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1708/2000 nebo ze dne 29. 4. 2003 sp. zn. 33 Odo 134/2003). Využije-li dárce svého práva domáhat se vrácení daru, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Tímto okamžikem se obnovuje původní právní vztah (obnoví se vlastnictví dárce k věci) a nebylo-li dosud při konsensuálním darování plněno, není dárce tímto okamžikem povinen darovací smlouvu splnit. Zrušením darovací smlouvy totiž odpadá právní důvod k plnění podle smlouvy (srovnej Občanský zákoník, Komentář, 3. vydání 1996, C.H.Beck, § 630, str. 547 a 548).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Z výše uvedeného je zřejmé, že ustanovení § 630 ObčZ dopadá i na případy, kdy dar podle darovací smlouvy poskytnut ještě nebyl, ovšem i k tomu, aby odpadl právní důvod k plnění podle smlouvy, musí být naplněny předpoklady dané citovaným ustanovením. Jestliže i v odvolání daru žalovaný uplatnil totožné skutečnosti, které již z hlediska dobrých mravů soud I. stupně i soud odvolací posuzoval, je nutno učinit závěr, že zde není takového chování žalobkyně, které by kolidovalo s dobrými mravy a které by mohlo přivodit důsledek daný citovaným ustanovením. Protože z hlediska § 630 ObčZ není vůbec významné, jaké jsou poměry žalovaného a zda došlo k jejich změně či nikoliv, lze také uzavřít, že požadavek na vrácení daru (odvolání daru) nebyl vznesen po právu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Ze všech uvedených důvodů byl proto napadený rozsudek ve věci samé dle § 219 o. s. ř. potvrzen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Změněn však musel být dle § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok o nákladech řízení před soudem I. stupně, jelikož odvolání žalobkyně shledal odvolací soud důvodným. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (na níž žalobkyně přiléhavě odkazuje) platí, že použití ustanovení § 150 o. s. ř. dopadá na případy hodné zvláštního zřetele a že jeho použití má být výjimečné. Je třeba vždy zvažovat okolnosti konkrétního případu, a to nejen na straně toho, v jehož prospěch má být tohoto ustanovení použito, ale i na straně toho, komu má být právo na náhradu nákladů řízení odepřeno. Kromě poměrů účastníků soud přihlíží k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v řízení, apod. Této své povinnosti soud I. stupně nedostál, neboť odkázal jen na zjištěné poměry žalovaného a nijak nezkoumal, jak by se jeho rozhodnutí aplikovat částečně § 150 o. s. ř. dotklo majetkové sféry žalobkyně. Zároveň také nezkoumal konkrétní okolnosti dané věci, které jsou ale z hlediska možné aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. dle odvolacího soudu významné. Žalovaný se nároku žalobkyně vehementně bránil, jak před podáním žaloby, tak v průběhu celého řízení. Činil tak přesto, že v minulosti na základě stejné listiny žalobkyně v řízení uspěla a domohla se zaplacení částky vyšší, než uplatnila nyní. Žalovaný v předchozím řízení se svými argumenty neuspěl, přesto je uplatnil i v nyní projednávané věci, ovšem ani nyní nebyl shledán nárok žalobkyně rozporným s dobrými mravy a ani k odvolání daru nedošlo po právu. Pokud se tedy žalovaný znovu rozhodl bránit oprávněnému nároku žalobkyně a se svou obranou ani v nejmenším neuspěl, musí nést procesní riziko neúspěchu ve věci bez ohledu na své současné majetkové a osobní poměry, které samy o sobě nepředstavují okolnosti hodné zvláštního zřetele. Za této situace žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení ve výši 27 807,70 Kč, když lze vyjít ze správného výpočtu nákladů provedeného v napadeném rozsudku, který účastníky zpochybněn nebyl. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti jsou dány ustanoveními § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, a tak jí náleží náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady představují odměnu za 3 právní úkony po 2 700 Kč (1. odvolání a odůvodnění odvolání do výroku o nákladech řízení, 2. vyjádření k odvolání žalovaného, 3. účast na odvolacím jednání), 3 režijní paušály po 300 Kč, jízdné z ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" do ","anonStyle":"NONE"},{"text":"obec","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zpět ve výši 1 551,40 Kč, náhrada za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč, DPH 21% ve výši 2 383,80 Kč, celkem 13 735,80 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti jsou dány výše citovanými ustanoveními.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od [datum] do zaplacení a náklady řízení v částce 13 903,50 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Z jeho odůvodnění plyne, že žalobkyně se domáhala po žalovaném jako po svém otci zaplacení uvedené částky z titulu příslibu daru, který učinil v prohlášení ze dne [datum]. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je po právu. Žalobkyně prokázala, že ukončila další 4 semestry studia na vysoké škole, za což jí dle obsahu prohlášení náleží celkem 40 000 Kč. K námitkám žalovaného uvedl, že v poměrech žalovaného od doby, kdy sepsal prohlášení, k žádné změně nedošlo. Jeho osobní a majetkové poměry zůstávají na stejné úrovni, a pokud již nepobírá příspěvek na bydlení, je čistě věcí žalovaného, že o něho znovu nepožádal. Nedošlo ani k tvrzenému zhoršení vztahu mezi účastníky, které by bylo zapřičiněno pouze jednáním žalobkyně. Vztah mezi účastníky není dobrý již od rozvodu rodičů žalobkyně, k němuž došlo ještě před sepsáním prohlášení. Pokud proto prakticky ze stejných důvodů žalovaný odvolal všechna prohlášení o poskytnutí finančních prostředků, nelze k takovému odvolání přihlížet. Navíc není v čestném prohlášení ani zmínka o případných změnách poměrů. Zejména ale žalovaný nemůže odvolávat dar či příslib daru, pokud dar ještě nebyl poskytnut, a tak na danou věc nelze aplikovat ustanovení § 630 ObčZ. Protože obrana žalovaného nebyla shledána důvodnou, soud I. stupně žalobě vyhověl, včetně požadavku na zaplacení úroku z prodlení. O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. za částečného použití ustanovení § 150 o. s. ř., v jehož rámci přihlédl k aktuálním majetkovým, rodinným a výdělkovým poměrům žalovaného a žalobkyni přiznal jednu polovinu účtovaných nákladů řízení.\n2. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci. Žalovaný trval na zamítnutí žaloby, když má za to, že soud I. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Soud I. stupně nepřihlédl k tomu, že u něho došlo k výraznému zhoršení finanční situace a že není v jeho možnostech zaplatit žalovanou částku. Ke zhoršení situace přitom došlo a dochází poté, co byl příslib daru poskytnut a přiznání žalované částky by bylo citelným zásahem do poměrů rodiny. Zhoršení se týká i zdravotního stavu členů rodiny, kteří jsou na něho výživou odkázáni. Za nesprávný proto považuje závěr, že změna okolností není důvodem pro odvolání daru a za nesprávný výklad, že dar nelze odvolat, pokud ještě nebyl poskytnut. S přesvědčením, že nárok žalobkyně je nemravný, žalovaný navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že se žaloba zamítá.\n3. Odvolání žalobkyně směřovalo pouze proti výroku o nákladech řízení. V něm uvedla, že soud I. stupně se k námitce žalovaného zabýval tím, zda nárok žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy a zda na straně žalovaného došlo ke zhoršení jeho poměrů. Po provedeném dokazovaní shledal, že nárok žalobkyně není rozporný s dobrými mravy, a že na straně žalovaného nedošlo ke změně v jeho majetkových, výdělkových ani rodinných poměrech. Překvapivě proto tvrzenými skutečnostmi odůvodnil svůj závěr o aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pokud soud I. stupně chtěl využít moderačního práva ve vztahu k nákladům řízení, měl zkoumat konkrétní okolnosti případu, a osobní, majetkové a sociální poměry všech účastníků řízení. Soud I. stupně zkoumal pouze situaci na straně žalovaného, nikoliv na straně žalobkyně, nezabýval se tím, co jí vedlo k podání žaloby a ani jejími osobními, majetkovými, sociálními a zdravotními poměry. Uplatněním moderačního práva se soud dopustil zřejmé libovůle a zároveň byla porušena zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Soud žalobkyni neumožnil, aby se vyjádřila k soudem zamýšlenému uplatnění moderačního práva a sám žalovaný tento postup ve svých podáních nikdy neuplatnil. Žalobkyně proto navrhla změnu výroku o nákladech řízení tak, že se žalobkyni přiznává plné právo na náhradu nákladů řízení.\n4. K odvolání žalovaného pak uvedla, že odvolání není důvodné a navrhla potvrzení napadeného rozsudku ve věci samé. Soud I. stupně podle žalobkyně po provedeném dokazování správně uzavřel, že k žádné změně rodinných a ani finančních poměrů nedošlo. K tvrzenému odvolání daru žalobkyně poukázala na zákonnou úpravu zakotvenou v § 630 ObčZ, jehož podstata nebyla v projednávané věci naplněna a dále uvedla, že považuje za správný názor soudu I. stupně, že žalovaný nemůže odvolat dar či přislib daru v době, kdy je sám s poskytnutím daru v prodlení. Žalobkyně splnila podmínky dané prohlášením ze dne [datum], úspěšně ukončila další 4 semestry na vysoké škole a tak důvodně požaduje po žalovaném zaplacení částky 40 000 Kč. Pro případ, že by nestudovala, žalovaný přislíbil zaplacení částky 100 000 Kč, což odpovídá 5 letům studia po 2 semestrech, a tak je nepochopitelné tvrzení žalovaného, že žalobkyně zneužila jeho vůli či původní úmysl.\n5. Odvolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné, proto odvolací soud napadený rozsudek dle § 212 věty prvé o. s. ř. přezkoumal v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné a odvolání žalovaného nikoliv.\n6. Předně musí odvolací soud konstatovat, že soud I. stupně na danou věc správně aplikoval zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ObčZ), jelikož k příslibu daru došlo před [datum] a podlé téže normy je nutno postupovat i pro případ vrácení daru, přestože tvrzené důvody k vrácení daru vznikly až za účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020 sp. zn. 33 Cdo 437/2020 nebo ze dne 31. 3. 2020 s. zn. 33 Cdo 2339/2019).\n7. Žalovaný v odvolacím řízení nijak nezpochybňuje závěr soudu I. stupně, že žalobkyně splnila podmínku úspěšného ukončení 4 semestrů na vysoké škole a že jí dle listiny nazvané„ Čestné prohlášení“ ze dne [datum] náleží částka 40 000 Kč (za každý semestr vždy 10 000 Kč). Ze stejné listiny žalobkyně vycházela i v řízení vedeném u tohoto odvolacího soudu pod sp. zn. 15 Co 32/2019 (u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 15 C 190/2017), v němž po žalovaném požadovala zaplacení částky 60 000 Kč za úspěšné dokončení 6 semestrů. V rozsudku ze dne 8. 3. 2019 č. j. 15 Co 32/2019-140 odvolací soud posoudil zmíněné prohlášení jako příslib daru dle § 628 odst. 1 ObčZ a vyslovil, že jedinou podmínkou pro splnění tohoto příslibu (dle obsahu prohlášení) je úspěšné ukončení semestru bez ohledu na to, zda šlo o semestry na jedné vysoké škole či na více školách. Protože žalobkyně prokázala ukončení 6 semestrů, odvolací soud jí požadovaných 60 000 Kč (za každý semestr 10 000 Kč) přiznal (poté, co se vypořádal s dalšími námitkami žalovaného). Pakliže v nyní projednávané věci je zjištěný skutkový stav věci i právní posouzení totožné, je zcela správný závěr soudu I. stupně, že nárok žalobkyně je opodstatněný.\n8. Zaplacení částky se žalovaný bránil tím, že nárok žalobkyně odporuje dobrým mravům (§ 3 ObčZ). Totéž žalovaný namítal i v předcházejícím řízení. Vztahy mezi účastníky odvolací soud ve shora citovaném rozsudku vyhodnotil jako dlouhodobě špatné, z čehož ale nelze vinit jen žalobkyni. Poukázal na to, že to byl žalovaný, který opustil rodinu a tehdy bylo žalobkyni 12 let. Vztahy mezi jejími rodiči byly i po rozvodu napjaté, o čemž svědčí fakt, že k majetkovému vypořádání došlo až v roce 2012, jehož součástí byly i nároky žalobkyně. V roce 2012 žalovaný sice přistoupil na zvýšení výživného, od té doby se však k požadavkům na další zvýšení výživného stavěl odmítavě i přesto, že žalobkyně pokračovala ve studiu. Zdůraznil také, že příslib daru žalovaný učinil v době, kdy účastníci spolu nekomunikovali a kdy mu byla špatná úroveň vztahů známa. Na základě toho dospěl odvolací soud k závěru, že k žádné zásadní změně chování žalobkyně nedošlo. Jestliže v roce 2019 nebyl shledán důvod k odepření nároku žalobkyně pro rozpor s dobrými mravy, logicky soud I. stupně i v nyní projednávané věci uzavřel, že aplikace ustanovení § 3 ObčZ není namístě, když provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by úroveň vztahů mezi účastníky od roku 2019 doznala dalších zásadních změn právě a jen vinou žalobkyně. Vztahy mezi účastníky jsou i nadále špatné, a lze plně souhlasit s okresním soudem, že tomu tak není proto, že žalobkyně zcela legitimním způsobem požadovala po žalovaném vyšší výživné nebo že podala návrh na nařízení exekuce, nesplnil-li žalovaný své povinnosti dobrovolně. Tato úroveň vztahů mezi účastníky se nepochybně formovala již od rozvodu žalovaného s matkou žalobkyně a pokud se vztahy mezi účastníky dle tvrzení žalovaného stále zhoršují, nelze tuto skutečnost přičítat jen žalobkyni, jak správně uzavřel soud I. stupně. Argumentuje-li žalovaný dále změnou poměrů na své straně (rodinné, zdravotní, majetkové), soud I. stupně se jimi zabýval a shledal, že se poměry žalovaného v podstatě nezměnily, což také řádně odůvodnil (odstavec 10. a 11 napadeného rozsudku). I kdyby tvrzená změna poměrů nastala, je nutno konstatovat, že žalobkyně poměry žalovaného nijak nemohla a nemůže ovlivnit a že ani poměry žalobkyně nejsou nijak nadstandardní, aby v porovnání s poměry žalovaného mohl být požadovaný výkon práva v rozporu s dobrými mravy. Již v době, kdy žalovaný přislíbil dar, zcela evidentně nebyly jeho poměry utěšené, přesto přislíbil poskytnout žalobkyni finanční částky v závislosti na ukončení semestrů a dokonce jí přislíbil zaplatit částku 100 000 Kč, i kdyby vysokou školu nestudovala. [příjmení] tedy předpokládat, že žalobkyně bude požadovat plnění, k němuž se zavázal a nelze mít její požadavek za rozporný s dobrými mravy jen proto, že ho vznáší teprve v době, kdy se poměry žalovaného dle jeho tvrzení zhoršily. Je navíc s podivem, že změnou poměrů na své straně žalovaný neargumentoval v předchozím řízení (kdy se žalobkyně domáhala zaplacení vyšší částky), když dle jeho současného tvrzení mělo k těmto změnám docházet již od podpisu prohlášení. Odvolací soud proto závěr soudu I. stupně, že nejsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 3 ObčZ, považuje za správný.\n9. Prakticky stejné důvody uplatnil žalovaný v odvolání daru. Jelikož na danou věc dopadá občanský zákoník č. 40/1964 Sb., bylo nutné posoudit toto odvolání daru dle § 630 ObčZ, dle něhož se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Právní vztah z darování tak zaniká na základě kvalifikovaného porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci, popř. členům rodiny a dále na základě jednostranného projevu dárce vůči obdarovanému, který se domáhá vrácení daru. Předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce je jen takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci, apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 ObčZ; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce (srovnej např. rozhodnutí NS ze dne 27. 2. 2001 sp. zn. 29 Cdo 1708/2000 nebo ze dne 29. 4. 2003 sp. zn. 33 Odo 134/2003). Využije-li dárce svého práva domáhat se vrácení daru, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Tímto okamžikem se obnovuje původní právní vztah (obnoví se vlastnictví dárce k věci) a nebylo-li dosud při konsensuálním darování plněno, není dárce tímto okamžikem povinen darovací smlouvu splnit. Zrušením darovací smlouvy totiž odpadá právní důvod k plnění podle smlouvy (srovnej Občanský zákoník, Komentář, 3. vydání 1996, C.H.Beck, § 630, str. 547 a 548).\n10. Z výše uvedeného je zřejmé, že ustanovení § 630 ObčZ dopadá i na případy, kdy dar podle darovací smlouvy poskytnut ještě nebyl, ovšem i k tomu, aby odpadl právní důvod k plnění podle smlouvy, musí být naplněny předpoklady dané citovaným ustanovením. Jestliže i v odvolání daru žalovaný uplatnil totožné skutečnosti, které již z hlediska dobrých mravů soud I. stupně i soud odvolací posuzoval, je nutno učinit závěr, že zde není takového chování žalobkyně, které by kolidovalo s dobrými mravy a které by mohlo přivodit důsledek daný citovaným ustanovením. Protože z hlediska § 630 ObčZ není vůbec významné, jaké jsou poměry žalovaného a zda došlo k jejich změně či nikoliv, lze také uzavřít, že požadavek na vrácení daru (odvolání daru) nebyl vznesen po právu.\n11. Ze všech uvedených důvodů byl proto napadený rozsudek ve věci samé dle § 219 o. s. ř. potvrzen.\n12. Změněn však musel být dle § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok o nákladech řízení před soudem I. stupně, jelikož odvolání žalobkyně shledal odvolací soud důvodným. Dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (na níž žalobkyně přiléhavě odkazuje) platí, že použití ustanovení § 150 o. s. ř. dopadá na případy hodné zvláštního zřetele a že jeho použití má být výjimečné. Je třeba vždy zvažovat okolnosti konkrétního případu, a to nejen na straně toho, v jehož prospěch má být tohoto ustanovení použito, ale i na straně toho, komu má být právo na náhradu nákladů řízení odepřeno. Kromě poměrů účastníků soud přihlíží k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, k postoji účastníků v řízení, apod. Této své povinnosti soud I. stupně nedostál, neboť odkázal jen na zjištěné poměry žalovaného a nijak nezkoumal, jak by se jeho rozhodnutí aplikovat částečně § 150 o. s. ř. dotklo majetkové sféry žalobkyně. Zároveň také nezkoumal konkrétní okolnosti dané věci, které jsou ale z hlediska možné aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. dle odvolacího soudu významné. Žalovaný se nároku žalobkyně vehementně bránil, jak před podáním žaloby, tak v průběhu celého řízení. Činil tak přesto, že v minulosti na základě stejné listiny žalobkyně v řízení uspěla a domohla se zaplacení částky vyšší, než uplatnila nyní. Žalovaný v předchozím řízení se svými argumenty neuspěl, přesto je uplatnil i v nyní projednávané věci, ovšem ani nyní nebyl shledán nárok žalobkyně rozporným s dobrými mravy a ani k odvolání daru nedošlo po právu. Pokud se tedy žalovaný znovu rozhodl bránit oprávněnému nároku žalobkyně a se svou obranou ani v nejmenším neuspěl, musí nést procesní riziko neúspěchu ve věci bez ohledu na své současné majetkové a osobní poměry, které samy o sobě nepředstavují okolnosti hodné zvláštního zřetele. Za této situace žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení ve výši 27 807,70 Kč, když lze vyjít ze správného výpočtu nákladů provedeného v napadeném rozsudku, který účastníky zpochybněn nebyl. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti jsou dány ustanoveními § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř.\n13. V odvolacím řízení byla úspěšná žalobkyně, a tak jí náleží náhrada nákladů odvolacího řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady představují odměnu za 3 právní úkony po 2 700 Kč (1. odvolání a odůvodnění odvolání do výroku o nákladech řízení, 2. vyjádření k odvolání žalovaného, 3. účast na odvolacím jednání), 3 režijní paušály po 300 Kč, jízdné z [obec] do [obec] a zpět ve výši 1 551,40 Kč, náhrada za promeškaný čas za 8 půlhodin po 100 Kč, DPH 21% ve výši 2 383,80 Kč, celkem 13 735,80 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění povinnosti jsou dány výše citovanými ustanoveními.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":0,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:XXXXX9:2022:15.Co.223.2022 .1","publishedAt":"2022-11-07","decisionAt":"2022-10-06","caseNumber":{"senate":15,"registry":"CO","index":223,"year":2022,"pageNumber":137},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Ivana","lastName":"Kosová","titlesAfter":"","function":""},"courtCode":"KSCB","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. března 2022 č. j. 4 C 146/2021-84","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":4,"registry":"C","index":146,"year":2021,"pageNumber":84},"affectedDate":"2022-03-21","courtCode":"OSTA","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"630","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"628","lexNumber":40,"lexYear":1964,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["PENEZITE_PLNENI"]},"styles":[{"localId":0,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":1,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false}]}