{"uuid":"cfff43bd-0951-46cc-b5f6-747617caca2b","header":[{"texts":[{"text":"ROZSUDEK","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"JMÉNEM REPUBLIKY","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":2,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Levého a soudců Mgr. Jiřiny Hronkové a Mgr. Martina Šebka ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobců: a) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"b) ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"oba bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupeni advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta A","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"zastoupený advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta B","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o určení vlastnického práva","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o odvolání žalobců proti rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 15. 9. 2025, č. j. 10 C 295/2024-85","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se určuje, že manželé ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", nar. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce A","anonStyle":"ANON"},{"text":", a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":", nar. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobce B","anonStyle":"ANON"},{"text":" jmění manželů spoluvlastníky pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", zahrada, o výměře 134 m², v obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", vytýčeného geometrickým plánem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":"-","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", který zpracoval ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", se ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", s nímž příslušný katastrální úřad vyslovil souhlas dne 28. 6. 2024, sp. zn. PGP-519/2024-410, přičemž geometrický plán tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku odvolacího soudu. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaný je povinen zaplatit České republice státem hrazené náklady řízení, a to částku 1 702 Kč na účet Okresního soudu v Tachově a částku 3 664 Kč na účet Krajského soudu v Plzni, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":{"tableId":0,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"verdictText":"Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se určuje, že manželé , Jméno žalobce A, , nar. , Datum narození žalobce A, , a , Jméno žalobce B, , nar. , Datum narození žalobce B,  jmění manželů spoluvlastníky pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada, o výměře 134 m², v obci , adresa,  a katastrálním území , adresa, , vytýčeného geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který zpracoval , tituly před jménem,  , jméno FO, , se , adresa, , s nímž příslušný katastrální úřad vyslovil souhlas dne 28. 6. 2024, sp. zn. PGP-519/2024-410, přičemž geometrický plán tvoří nedílnou součást tohoto rozsudku odvolacího soudu. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaný je povinen zaplatit České republice státem hrazené náklady řízení, a to částku 1 702 Kč na účet Okresního soudu v Tachově a částku 3 664 Kč na účet Krajského soudu v Plzni, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou v rámci společného jmění manželů spoluvlastníky pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", zahrada, o výměře 134 m² v obci ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a katastrálním území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", vytýčeného k tomuto rozsudku jako jeho nedílná součást připojeným geometrickým plánem č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":"-","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"/","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":", který zpracoval ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", se ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", se kterým příslušný katastrální úřad vyslovil souhlas dne 28. 6. 2024, sp. zn. PGP-519/2024-410 (výrok I) a žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 64 280 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a současně jim uložil povinnost ve stejné lhůtě zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Tachově náhradu nákladů státem zálohovaných ve výši 1 702 Kč (výroky II a III).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Rozhodnutí soud prvního stupně zdůvodnil tím, že tvrzení žalobců o užívání sporné části pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" nepřetržitě od roku 1979 v přesvědčení, že je součástí jejich vlastnictví, nemůže být pravdivé. V řízení bylo prokázáno, že žalobci nabyli stavbu č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v roce 1979, avšak pozemky pod a kolem stavby až v roce 2001. Sporná část pozemku nebyla součástí žádné z kupních smluv a nebyla ani evidována jako součást vlastnictví žalobců v katastru nemovitostí. Z geometrického plánu, který byl součástí notářského zápisu z roku 2001 vyplývá, že sporná část pozemku nebyla předmětem převodu. Žalobci si museli nebo při přiměřené a od kohokoliv obvykle očekávané opatrnosti měli být vědomi toho, že sporný pozemek vlastnit nemohou. Přestože jej tedy užívali i po roce 2001, nepodařilo se jim v řízení prokázat, že by tak mohli učinit v poctivé víře, že jej drží jako vlastníci. V řízení bylo prokázáno, že spornou část pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" žalobci užívali nejméně od roku 1979, užívání této části pozemku se však zakládalo výlučně na ústní dohodě s právními předchůdci žalovaného, jejíž obsah nebyl v řízení prokázán, nebyl zachycen žádnou listinou, nebyl zapsán do veřejného seznamu a nebyl ani publikován dalším osobám, včetně tehdejší faktické vlastnice pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", tj. manželky pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nejstaršího. Žalobci tak byli srozuměni s tím, že užívají pozemek, který jim nepatří a patřit nemůže, když jej užívali na základě dohody s panem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nejstarším. Soud má za prokázané, že žalobci byli srozuměni s tím, že užívají pozemek, který jim nepatří a že jim byl umožněn přístup a užívání pouze na základě dohody s tehdejšími vlastníky, tedy faktické užívání pozemku na základě ústního svolení. Takové užívání nemůže založit poctivou držbu ve smyslu § 992 o. z. a je zásadní pro posouzení otázky poctivosti držby ve smyslu tohoto ustanovení. Poctivá držba totiž předpokládá, že držitel má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Geometrický plán z roku 2001, který byl součástí notářského zápisu, byl žalobcům znám, neboť ti notářský zápis podepsali a s jehož obsahem se předtím nepochybně mohli či měli seznámit. Z tohoto plánu je zřejmé, že sporná část pozemku není součástí převáděných nemovitostí, neboť zřetelně (graficky) převáděné nemovitosti vymezoval, a sporná část pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" nebyla součástí tohoto převodu. Není tedy podstatné, zda žalobci nabyli stavbu č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" „se vším příslušenstvím“, neboť z geometrického plánu, který byl součástí notářského zápisu z roku 2001 vyplývá, že tímto „příslušenstvím“ sporná část pozemku nebyla. Skutečnost, že jej užívali dlouhodobě a bez odporu, nemůže sama o sobě založit poctivou držbu. Žalobci totiž nemohli ve smyslu závěru rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2724/2009 oprávněně nabýt dojmu, že jsou oprávněni držet spornou část pozemku. Žádná z vlastností pozemku parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" – jeho tvar, výměra, poloha ani způsob užívání neodpovídá situaci, kdy by bylo možno důvodně se domnívat, že jde o součást nabytého vlastnictví. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1594/2004, držba může být oprávněná i v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až okolo 50 % výměry pozemku koupeného. V daném případě však žalobci užívali pozemek jen zhruba o ½ menší než pozemek č. st. 1/3, respektive o velikosti cca 1/3 pozemku p. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", které nabyli koupí v roce 2001, což dle přesvědčení soudu prvního stupně vylučuje oprávněnost jejich tvrzeného přesvědčení. Pro posouzení nároku žalobců je klíčové, zda vůbec vykonávali držbu práva ve smyslu § 1095 o. z., když podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2098/2023 samotné faktické užívání věci cizí bez dalšího není možné kvalifikovat jako držbu práva a nemůže vést k vydržení. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 není podmínkou mimořádného vydržení poctivá držba, ale absence nepoctivého úmyslu. Podle soudu prvního stupně na straně žalobců neexistoval právně relevantní úmysl držby a jejich tvrzení, že pozemek drží od roku 1979, je účelové. Pokud žalobci sami sebe jako vlastníky sporné parcely dříve nevnímali a navenek se tak neprojevovali, bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby jim tato pasivita byla ku prospěchu při započtení vydržecí lhůty. Dle § 994 o. z. se sice má za to, že držba je poctivá, avšak tuto domněnku považuje soud prvního stupně za vyvrácenou, když žalobci byli dle jeho přesvědčení srozuměni s tím, že pozemek nevlastní a jejich jednání tak nelze považovat za výkon práva v poctivé víře. Uplatnění institutu mimořádného vydržení sice nemůže být bez dalšího zneužitím práva, avšak vzhledem k zásahu do ústavně garantovaného práva na nedotknutelnost vlastnictví je třeba tento institut vykládat restriktivně, což znamená, že důkazní břemeno ohledně držby práva tíží žalobce a teprve až pokud jej žalobce unese, nastupuje povinnost žalovaného tvrdit a prokázat nepoctivý úmysl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání a namítli, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobci v žalobě uváděli, že dle jejich přesvědčení splnili podmínky pro vydržení vlastnického práva jak řádného dle § 1091 o. z., tak mimořádného dle § 1095 o. z. Soud prvního stupně opřel své odůvodnění o výpovědi svědků, z jejichž obsahu nabyl dojmu, že sporná část pozemku byla žalobci užívána na základě dohody s právním předchůdcem žalovaného a žalobcům tak muselo být známo, že pozemek není v jejich vlastnictví. Podle žalobců však výpovědi svědků byly v mnoha ohledech rozporné a pokud svědci mluvili o jakési dohodě o užívání pozemku, jednalo se pouze o jejich domněnky. Je velmi nepravděpodobné, že pokud by žalovanému či jeho právním předchůdcům bylo známo, že sporná část pozemku je ve vlastnictví žalovaného, tak by nechal žalobce pozemek bezplatně užívat až do roku 2023. Pokud by se užívání sporného pozemku zakládalo na dohodě mezi žalobci a předchůdci žalovaného, jistě by alespoň při prodeji nemovitosti žalovanému tento stav chtěli zhojit, minimálně z důvodu vlivu rozdílné výměry převáděných nemovitostí na kupní cenu. Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedl, že o rozsahu oprávnění, na jehož základě jeho otec umožnil žalobcům spornou část pozemku užívat, neví nic. Nevyvrátil možnost, že spornou část pozemku jeho otec panu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" daroval. Dále vypověděl, že spornou část pozemku užívala již právní předchůdkyně žalobců a oplocení, které žalobci užívali, v tomto rozsahu existovalo již kolem roku 1980. Sám svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" pak opakovaně potvrdil, že dle jeho názoru žalobci neměli ponětí, kudy vede hranice kolem jejich pozemku. Toto své tvrzení odůvodnil tím, že v terénu nejsou žádné seznatelné pozůstatky, kudy případné hranice pozemku vedly. Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" pak uzavřel, že nic nenasvědčuje, že by žalobci mohli vědět o průběhu hranic pozemku. Výpověď tohoto svědka však nelze považovat za zcela objektivní a nestrannou, neboť tento svědek jako předchozí vlastník převedl na základě kupní smlouvy v roce 2023 pozemky do vlastnictví žalovaného. Z obsahu této kupní smlouvy nevyplývá, že by svědek jakožto prodávající poučil žalovaného jakožto kupujícího, že by předmět převodu byl zatížen jakýmikoliv užívacími právy ve prospěch třetích osob. Ve smlouvě není jakákoliv zmínka o tom, že by žalobci měli tzv. přeploceno a skutečná výměra převáděných nemovitostí neodpovídala stavu v katastru nemovitostí. Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" o existenci dohody o užívání sporného pozemku nic nevěděl, naopak uvedl, že od roku 1979 sporný pozemek užívali právě žalobci. Rovněž uvedl, že pan ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" sporný pozemek kultivoval a staral se o něj. Tento svědek vůbec nerozlišoval mezi užívacím právem odvozeným od jakési dohody, mezi vlastnickým právem a mezi faktickým užíváním. Soud prvního stupně tak výpověď tohoto svědka nesprávně vyložil. Pro případ posuzování nabytí vlastnického práva na základě mimořádného vydržení se nalézacímu soudu jevil jako stěžejní důkaz charakter oné dohody o užívání s tím, že vyzýval žalobce k prokázání jejího obsahu. Charakter dohody o užívání nebyl možný prokázat z důvodu, že žádná dohoda o užívání neexistovala. Uvedená dohoda o užívání byla poprvé zmíněna u jednání v rámci výslechu svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Podmínka nepřetržité držby v trvání 20 let byla v případě žalobců bez pochyb naplněna, když spornou část pozemku drželi jako vlastní nejméně od roku 2001 do roku 2023. Druhou podmínkou je, že se neprokáže nepoctivý úmysl. Tento nepoctivý úmysl by musel být žalobcům prokázán ze strany žalovaného, kdy tato situace rozhodně nenastala, když právě nepoctivý úmysl má pokrývat pouze případy jednoznačné zištnosti a krajní nepoctivosti při nabývání majetku. Mimořádně vydržet vlastnické právo může tedy i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. Nesmí však držet ve zlém úmyslu, což lze kvalifikovat zejména s ohledem na způsob nabytí držby. Sám svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" potvrdil, že žalobci neznali hranice mezi pozemky, a tak nalézací soud nemohl dospět k názoru, že je drželi ve zlém úmyslu. Ani žádný jiný z provedených důkazů nesvědčí o tom, že by se v případě žalobců jednalo o jednoznačnou zištnost či krajní nepoctivost. Nejvyšší soud konstatuje, že nastane-li stav „non lique“ (není jasno, je třeba vyjít z presumpce dobré víry). Nejvyšší soud pak uzavírá, že v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Jestliže tedy zjištěné skutkové okolnosti neumožní soudu učinit závěr o nedostatku objektivní dobré víry, posoudí držbu jako oprávněnou. Bylo proto navrženo, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání žalobců ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně s tím, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že žalobci museli být srozuměni s tím, že do svého bezpodílového spoluvlastnictví nabývají jen stavbu č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" bez jakýchkoliv ostatních pozemků (neboť tyto nebyly předmětem převodu). Sousední pozemky (parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":") nabyli žalobci až v roce 2001 od tehdejší vlastnice ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Vlastnické právo bylo převedeno notářským zápisem ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", jehož obsahem byla kupní smlouva, přičemž předmětem převodu byly sousední pozemky a pozemek parc. č. st. 1/3 (na kterém stojí budova č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":"). Součástí tohoto notářského zápisu byl také geometrický plán, ze kterého jednoznačně vyplývá, že předmětem převodu nebyl sporný pozemek. Soud prvního stupně tedy správně uzavírá, že žalobci si museli nebo při přiměřené a od kohokoliv obvykle očekávatelné opatrnosti měli být vědomi toho, že sporný pozemek nevlastní a vlastnit nemohou. Z tohoto důvodu také nelze uzavřít, že žalobci by sporný pozemek užívali jako vlastní, neboť jim nebyly zřejmé hranice sousedních pozemků. Žádný z převáděných pozemků v roce 2001 se nenachází na severní straně pozemku parc. č. st. 1/3. Na severní straně se však nachází sporný pozemek. Při základním logickém uvažování tedy musí být na první pohled zřejmé, že sporný pozemek nikdy nebyl ve vlastnictví žalobců. Tomuto závěru svědčí také svědecká výpověď svědka pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", který uvedl, že v minulosti byla smluvena dohoda mezi otcem, svědkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a žalobcem a), na jejímž základě bylo žalobcům umožněno užívat sporný pozemek. Ačkoliv svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" nedokázal přesně uvést, co mělo být konkrétně obsahem této dohody, soud dospěl k závěru o existenci této dohody. Je nutno dodat, že existenci dohody žalobci před soudem prvního stupně nesporovali ani neprokazovali, že by taková dohoda neexistovala. Žalobci v odvolání také uvádějí, že sporný pozemek užívají již od roku 1979, což měl potvrdit také svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobci však nabyli vlastnické právo pouze k domu č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" kupní smlouvou ze dne 28. 2. 1979 od Československého státu – Státních statků v Tachově, přičemž předmětem převodu nebyl žádný pozemek, ale jen tato stavba. Pokud by tak sporný pozemek užívali již od roku 1979, jednalo by se o užívání neoprávněné. Na základě provedených důkazů je jednoznačné, že nejsou splněny podmínky pro vydržení, a to ani mimořádné. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 soud prvního stupně správně uvádí, že není podmínkou mimořádného vydržení poctivá držba, ale absence nepoctivého úmyslu. Na straně žalobců přitom neexistuje relevantní úmysl držby, neboť v roce 1979 museli být srozuměni s tím, že žádné sousední pozemky nevlastní (nýbrž pouze stavbu), v roce 2001 pak museli být srozuměni s tím, jaké konkrétní pozemky kupují, jelikož součástí notářského zápisu byl také geometrický plán a navíc je zřejmé, že mezi žalobci a panem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (otcem svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") byla uzavřena dohoda o užívání sporného pozemku, na základě níž byl žalobce srozuměn, že sporný pozemek je vlastnictvím pana ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", respektive není ve vlastnictví žalobců. Pokud žalobci v odvolání odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3335/2022, dle něhož v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná, jedná se o vyvratitelnou domněnku. V konkrétním řízení však bylo provedeno poměrně rozsáhlé dokazování, z kterého jednoznačně vyplývá, že žalobci neprokázali oprávněnost držby, a dokonce z provedených důkazů vyplývá, že žalobci právně držiteli nikdy nebyli a ani nejsou. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř., vzal v úvahu argumentaci obou stran a poté co zopakoval některé důkazy a doplnil dokazování v níže uvedeném rozsahu a následně všechny v řízení provedené důkazy zhodnotil, odvolání žalobců shledal důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Odvolací soud zopakoval dokazování výslechem svědků ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", přičemž svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" uvedl, že před nabytím nemovitosti žalobci byl sporný pozemek užíván společně s domem, v němž provozovala obchod Jednota. Nacházela se na něm uzamykatelná bouda přístupná ze silnice, pozemek byl oplocen, avšak neudržován, byl zarostlý a částečně sloužil jako skládka. Podle svědka obyvatelé obce považovali pozemek za součást nemovitosti Jednoty. Po zakoupení domu začal žalobce pozemek postupně upravovat, navážel na něj zeminu a od té doby jej užíval. Původní dřevěný plot oddělující sporný pozemek od pozemku ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" byl nahrazen novým plotem, stojícím ve stejných místech. Kdo nový plot vybudoval, svědek neví, když při jeho stavbě vídal žalobce i otce svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobce svědkovi ukazoval hranici, od níž měl začínat pozemek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Svědek nemá vědomost o tom, že by mezi žalobci a rodinou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" vznikly ohledně užívání pozemku spory. Na sporný pozemek navazující část pozemku užívali a udržovali ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" jako sad či zahradu. Plot oddělující oba pozemky podle svědka stál ještě v době, kdy nemovitost ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" kupoval žalovaný.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" naproti tomu uvedl, že sporný pozemek vždy náležel jeho rodině. Před zakoupením domu žalobci jej ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" obhospodařovali a sekali na něm trávu, přičemž boudu na pozemku užívala prodavačka obchodu Jednoty. V roce 1986 se svědek odstěhoval na Moravu, o tom, že sporný pozemek jeho otec přenechal k užívání ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", se dozvěděl od své matky, a to v době, kdy již žil na Moravě. Podle svědka jeho otec následně přenechal sporný pozemek žalobci k užívání, protože žalobci u domu žádný vlastní pozemek neměli. O této dohodě se svědek dozvěděl až dodatečně od své matky, která rovněž nebyla jejímu uzavření přítomna, přesný obsah dohody neznal a nevěděl, zda šlo o bezplatné přenechání, nebo nájem. Uvedl, že plot při hranici pozemku vybudoval jeho otec, zatímco plot oddělující spornou část pozemku měl později postavit žalobce. Svědek žalobce k vyklizení pozemku nevyzval a otázka vlastnictví se v rodině po delší dobu neřešila. Podle jeho názoru však žalobce věděl, že pozemek náleží ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a že jej užívá pouze na základě dohody s otcem svědka.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Odvolací soud dále zopakoval důkaz kupní smlouvu uzavřenou mezi žalobci a Československým státem – Stáními statky v Tachově dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", z níž vyplývá, že žalobcům byl prodán „domek č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" v osadě ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" – MěNV ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", postavený na stavební parcele 1/3, katastrální území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" – MěNV ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":"“, i se vším příslušenstvím právním i skutkovým s tím, že smlouva bude podkladem pro provedení zápisu v evidenci nemovitostí pro katastrální území ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" – MěNV ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" a na pozemky bude zřízeno právo osobního užívání. K důkazu odvolací soud také provedl znalecký posudek ze dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", jímž došlo před uzavřením uvedené kupní smlouvy k ocenění domu č. p. 37 v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" za účelem jeho smluvního převodu ze státního vlastnictví do vlastnictví osobního a zároveň tímto posudkem byl oceňován také pozemek č. kat. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Ze znaleckého posudku je patrné, že nemovitost se nalézá v okrajové části obce, je volně přístupná bez oplocení. Pozemky st. parc. č. kat. 1/3 s domem č. p. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" obnáší výměru celkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" m2 a p. p. č. kat. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" (pastvina) obnáší výměru 81 m2, výměra pozemku k ocenění činí celkem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" m2.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Jelikož žalobci začali sporný pozemek užívat ještě před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., bylo dále třeba aplikovat § 3066 tohoto zákona, podle něhož se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ale vydržecí doba v případě nemovité věci neuplyne dříve než pět let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy před ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":".","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Výkladem podmínek mimořádného vydržení se Nejvyšší soud podrobně zabýval v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 15/2023, a v něm vysvětlil, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba ve smyslu § 992 odst. 1 občanského zákoníku ani, pokud jde o dobu před 1. 1. 2014, oprávněná držba ve smyslu § 130 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., když občanský zákoník č. 89/2012 Sb. pro mimořádné vydržení zavedl nový druh držby, a to držby nikoliv v nepoctivém úmyslu, přičemž důkaz nepoctivého úmyslu leží na protistraně držitele, který se mimořádného vydržení dovolává. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Na tyto závěry navázal Nejvyšší soud rovněž v rozsudku ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1820/2025, kdy zdůraznil, že nepoctivý úmysl bránící mimořádnému vydržení musí být dán již při uchopení držby. Jestliže držitel až následně zjistí, že není vlastníkem držené věci nebo že jako vlastník není evidován v katastru nemovitostí, neznamená to samo o sobě, že se držby původně ujal v nepoctivém úmyslu. Pro posouzení podmínek mimořádného vydržení je proto určující především stav při nabytí držby, nikoli pouze vědomost, kterou držitel získal v jejím pozdějším průběhu. Na druhou stranu vlastník může běh vydržecí doby přerušit tím, že své právo proti držiteli účinně uplatní. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3044/2025 pak Nejvyšší soud dovodil, že ze samotné skutečnosti, že je držitel pozemku vyrozuměn o absenci jeho vlastnického práva, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Pojmy nepoctivá držba a nepoctivý úmysl nelze ztotožňovat, když nepoctivým držitelem může být i osoba, která jen z nedbalosti neví, že jí držené právo nenáleží, naproti tomu nepoctivý úmysl předpokládá jednání, které není úmyslně poctivé v obecném morálním smyslu. Typicky půjde o situaci, kdy se držitel vědomě a svévolně ujme cizí věci, do držby se vloudí potajmu nebo lstí, případně se snaží proměnit v trvalé právo to, co mu bylo dovoleno pouze dočasně či výprosou. Pro mimořádné vydržení nemovité věci tak postačí prokázat držbu vlastnického práva trvající nejméně dvacet let a současně nesmí být držiteli prokázán nepoctivý úmysl při jejím uchopení. Držitel naproti tomu nemusí prokazovat platný nabývací titul ani to, že byl se zřetelem ke všem okolnostem v omluvitelném přesvědčení o svém vlastnickém právu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Soud prvního stupně sice obecně uvedl, že předpokladem mimořádného vydržení není poctivá držba, při posouzení konkrétní věci však mezi poctivostí držby a nepoctivým úmyslem důsledně nerozlišoval. Žalobcům vytkl především to, že neprokázali právní důvod užívání sporného pozemku a že při náležité opatrnosti mohli z nabývacích listin a geometrického plánu zjistit, že sporná část pozemku nebyla předmětem převodu, ale takové okolnosti by mohly mít význam při posuzování řádného vydržení, pro který se vyžaduje poctivá držba, ale samy o sobě neprokazují nepoctivý úmysl žalobců v době uchopení se držby jako překážky mimořádného vydržení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Odvolací soud má za prokázané, že žalobci vykonávali faktickou moc nad sporným pozemkem způsobem odpovídajícím výkonu vlastnického práva od okamžiku, kdy po uzavření kupní smlouvy dne 28. 3. 1979 začali užívat dům, neboť sporný pozemek byl zahrnut do prostoru, který užívali společně s domem a dalšími přilehlými pozemky. Od navazující části pozemku právních předchůdců žalovaného byl sporný pozemek oddělen oplocením, žalobci jej od chopení se držby upravovali, kultivovali a užívali jako zahradu a takový způsob nakládání s pozemkem byl navenek patrný a trval po dobu několika desetiletí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Výše uvedený závěr odvolacího soudu vyplývá i z výpovědi svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", který uvedl, že sporný pozemek byl již před nabytím domu žalobci fakticky využíván v souvislosti s provozem obchodu Jednoty umístěným v domě, nacházela se na něm bouda užívaná pro potřeby obchodu a v místních poměrech byl pozemek občany obce vnímán jako součást této nemovitosti a od ostatní části pozemku byl oddělen dřevěným plotem, který byl později zbourán a na jeho místě vystavěn plot nový. Po nabytí domu žalobce sporný pozemek upravil, navážel na něj zeminu, odstranil náletové dřeviny a užíval jej jako zahradu. Svědek nevěděl o žádných sporech mezi žalobci a rodinou ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ani neví nic o dohodě, z níž by vyplývalo, že žalobci pozemek užívali pouze dočasně nebo z vůle jeho vlastníků. Výpověď tohoto svědka odvolací soud posoudil jako plně věrohodnou, svědek vypovídal přesvědčivě, a především jde o svědka, který situaci dobře zná, v obci žije od narození a jeho otec s s žalobcem a) a panem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" (otcem svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":") byli dobří přátelé, takže dokázal přesně popsat, jakým způsobem byl sporný pozemek užíván v době, kdy ho vlastnila „Jednota“ a kdy byl poté užíván žalobci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Existence ústní dohody, jejíž obsah dle soudu prvního stupně nebyl prokázán, ale na jejímž základě žalobci měli dle závěru soudu prvního stupně sporný pozemek užívat jen jako detentoři, dle názoru odvolacího soudu v řízení prokázána nebyla, když závěr o její existenci nelze na základě výpovědi svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" učinit. Tento svědek totiž nebyl uzavření tvrzené dohody přítomen a informace o ní získal pouze od své matky, která rovněž nebyla přímou účastnicí jednání, při němž měla být dohoda uzavřena, navíc o uzavření dohody, jejíž obsah svědek nezná a ani neví, kdy přesně měla být dohoda uzavřena, se matka měla svědkovi zmínit až s odstupem řady let, tj. až po smrti svědkova otce, který ji měl s žalobcem a) uzavřít. Z výpovědi tohoto svědka tak nelze učinit závěr, že žalobci vlastnické právo ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" ke spornému uznávali a pozemek ovládali jen jako detentoři. Žalobci přitom existenci jakékoliv ústní dohody o užívání pozemku popírají a jelikož je to žalovaný, kdo tvrdí, že žalobci nebyli držiteli, nýbrž jen detentory užívajícími pozemek na základě svolení jeho právního předchůdce, na žalovaném ohledně prokázání této skutečnosti leželo důkazní břemeno.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Dohoda, jak ji popsal svědek ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", by sice mohla být významná nejen pro posouzení existence držby, ale rovněž pro závěr o nepoctivém úmyslu, neboť pokud by bylo prokázáno, že žalobci převzali pozemek pouze do dočasného či od vlastníka odvozeného užívání a vědomě se následně snažili takto dovolené užívání proměnit v trvalé vlastnické právo, mohlo by jít o jednání vylučující mimořádné vydržení, ale právě takový skutkový stav v řízení prokázán nebyl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Odvolací soud tak vyšel ze zjištění, že od roku 1979, kdy žalobci nabyli dům, užívali sporný pozemek ve stejném rozsahu vymezeném oplocením a způsob užívání se nezměnil ani uzavřením kupní smlouvy dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":", na jejímž základě žalobci nabyli pozemky parc. č. st. 1/6, parc. č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":" a parc. č. st. 1/3, k. ú ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Žalobci pozemek nadále ovládali jako součást funkčního celku s domem a zahradou, aniž by jim právní předchůdci žalovaného užívání zakazovali, požadovali jeho vyklizení nebo vůči nim uplatňovali právo na vydání pozemku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Skutečnost, že sporný pozemek nebyl uveden v nabývacích listinách žalobců, sama o sobě mimořádné vydržení nevylučuje. Podstata tohoto způsobu nabytí vlastnického práva spočívá právě v tom, že se nevyžaduje prokázání právního důvodu držby. Ani případná možnost žalobců zjistit nesoulad mezi hranicemi v terénu a grafickým vymezením parcel nepostačuje k závěru, že v době chopení se držby jednali v nepoctivém úmyslu. Mohla by to sice svědčit o jejich nedostatečné obezřetnosti, a tedy případně zpochybňovat poctivost držby, neprokazuje to však vědomou a úmyslnou snahu přisvojit si cizí pozemek.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Totéž platí o geometrickém plánu připojeném k notářskému zápisu - kupní smlouvě dne 26. 1. 2001. I kdyby žalobci při jeho podrobnějším posouzení mohli zjistit, že sporná část parcely není předmětem převodu, nelze pouze z této okolnosti dovodit nepoctivý úmysl při uchopení držby. Žalobci se faktické moci nad pozemkem nechopili teprve na základě tohoto právního jednání, nýbrž jej již dlouhodobě užívali v rozsahu určeném oplocením. Geometrický plán navíc nezpůsobil žádnou změnu tohoto dlouhodobě ustáleného stavu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Z hlediska závěru o neprokázání nepoctivého úmyslu odvolací soud považuje za podstatný obsah kupní smlouvy z 28. 2. 1979, kdy mj. ve smlouvě bylo uvedeno, že „na pozemky bude zřízeno právo osobního užívání“, a také obsah znaleckého posudku zpracovaného před uzavřením této kupní smlouvy dne 8. 2. 1978, jímž došlo k ocenění nikoliv jen samotného domu, ale i pozemků st. p. č. kat. 1/3 a p. p. č. kat. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Anonymizováno","anonStyle":"ANON"},{"text":" v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":". Obsah smlouvy je nutno hodnotit optikou právní úpravy účinné v době uzavření kupní smlouvy, tj. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v tehdy platném znění, kdy fyzické osoby nemohli pozemky ve veřejném vlastnictví nabývat do vlastnictví, měli jen právo na zřízení „práva osobního užívání pozemků“ dle § 198 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ale v poměrech bývalého režimu takové právo svou povahou a obsahem nahrazovalo právo osobního vlastnictví, proto také po změně společenských poměrů na základě změny občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., provedené zákonem č. 509/1991 Sb., se toto právo dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dle jeho § 872 změnilo na vlastnické právo fyzické osoby, takže podle názoru odvolacího soudu i na základě uzavřené kupní smlouvy v roce 1979 žalobci mohli být přesvědčeni, že jsou s domem oprávněni užívat i související pozemky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Provedenými důkazy nebylo zjištěno ani jiné jednání, které by svědčilo o tom, že žalobci vědomě působili právním předchůdcům žalovaného bezdůvodnou újmu. Žalobci se držby neujali násilím, tajně ani lstí, nepřemístili svévolně hranici pozemku a nebylo prokázáno, že by oplocením zabrali další část pozemku, kterou předtím užívala rodina ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". Naopak bylo zjištěno, že sporná část byla od navazujícího pozemku oddělena oplocením již dříve a že při obnově plotu se na místě pohyboval jak žalobce, tak otec svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":". To nesvědčí o utajeném či svévolném zásahu žalobců do vlastnických poměrů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Ani nabídku žalobců na odkoupení pozemku poté, co žalovaný dosavadní stav zpochybnil, nelze bez dalšího považovat za důkaz jejich dřívějšího nepoctivého úmyslu. Snaha vyřešit již vzniklý spor dohodou nepředstavuje uznání, že žalobci po předchozí desetiletí vědomě užívali cizí pozemek bez právního důvodu. Tato okolnost se navíc vztahuje až k době následující po uchopení držby, zatímco pro posouzení mimořádného vydržení je rozhodující především to, zda byl nepoctivý úmysl dán již při jejím nabytí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Byť dobrá víra žalobců o vlastnictví sporného pozemku byla zpochybněna v roce 2001, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy dne 26. 1. 2001, jejímž předmětem byl převod pozemku parc. st. č. 1/3 a parc. st. č. 1/6 v k. ú. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", nicméně jak již bylo uvedeno, nabytí případné vědomosti o tom, že žalobci sporný pozemek nevlastní, neznamená přerušení běhu lhůty pro mimořádné vydržení, ani nebylo v řízení tvrzeno, natož prokázáno, že by vůči žalobcům předchůdci žalovaného podali žalobu na vyklizení sporného pozemku. K jejich vypuzení ze sporného pozemku tak došlo až v roce 2023, nicméně k tomu došlo až po uplynutí 20 leté lhůty potřebné pro mimořádné vydržení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobci vykonávali držbu vlastnického práva ke spornému pozemku nejméně od roku 1979. Tuto držbu vykonávali nepřetržitě až do roku 2023, kdy žalovaný dosavadní stav zpochybnil. Dvacetiletá vydržecí doba tak uplynula již v roce 1999, tedy rovněž po uplynutí pětileté lhůty stanovené v § 3066 občanského zákoníku. Pozdější jednání žalovaného, tedy vypuzení žalobců z držby sporného pozemku, proto již nemohlo mít na nabyté vlastnické právo žalobců vliv.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Žalovaný přitom neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzeného nepoctivého úmyslu žalobců. Neprokázal, že žalobci převzali pozemek pouze do odvozeného užívání, že uznávali vlastnické právo jeho právních předchůdců ani že se vědomě snažili změnit dočasně nebo výprosou povolené užívání v trvalé právo. Nebyly prokázány ani jiné okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na úmyslně nepoctivé jednání žalobců při uchopení držby.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Žalobci proto splnili podmínky mimořádného vydržení podle § 1095 ve spojení s § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Veden výše uvedenými úvahami odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobě vyhověl, když sporný pozemek byl vytýčen geometrickým plánem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku a tvoří jeho nedílnou součást.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Žalobci byli ve sporu úspěšní, takže by dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. měli mít právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, ale odvolací soud v projednávané věci s ohledem na okolnosti případu shledal mimořádné podmínky dle § 150 o. s. ř., aby žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Odvolací soud vzal v úvahu, že se v projednávané věci jednalo o otázku skutkově i právně složitou, což vyplývá i z toho, že odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k odlišnému rozhodnutí než soud prvního stupně, navíc na vzniklé situaci, tj. nejasnosti ohledně vlastnictví sporného pozemku, měli žalobci významný podíl, když i dle názoru soudu prvního stupně si mohli být vědomi již v roce 2001 s ohledem na kupní smlouvu uzavřenou s ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a k ní přiložený geometrický plán, že nejsou vlastníky sporného pozemku, přesto v minulosti tuto otázku neřešili, a byť tato skutečnost neměla vliv na běh lhůty mimořádného vydržení, nicméně dle názoru odvolacího soudu jde o skutečnost, kterou je namístě zohlednit při rozhodování o náhradě nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. O náhradě nákladů řízení placených státem pak bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v případě žalovaného nebyly prokázány a z tohoto důvodu mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení před soudy obou stupňů spočívající v nákladech spojených s účastí svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" na jednání soudu prvního stupně ve výši 1 722 Kč, na jednání soudu druhého stupně ve výši 1 888 Kč a náklady spojené s účastí svědka ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" na jednání odvolacího soudu ve výši 1 775,72 Kč.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně rozhodl zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou v rámci společného jmění manželů spoluvlastníky pozemku parc. č. , hodnota, , zahrada, o výměře 134 m² v obci , adresa,  a katastrálním území , adresa, , vytýčeného k tomuto rozsudku jako jeho nedílná součást připojeným geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který zpracoval , tituly před jménem,  , jméno FO, , se , adresa, , se kterým příslušný katastrální úřad vyslovil souhlas dne 28. 6. 2024, sp. zn. PGP-519/2024-410 (výrok I) a žalobcům uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 64 280 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a současně jim uložil povinnost ve stejné lhůtě zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Tachově náhradu nákladů státem zálohovaných ve výši 1 702 Kč (výroky II a III).2. Rozhodnutí soud prvního stupně zdůvodnil tím, že tvrzení žalobců o užívání sporné části pozemku parc. č. , hodnota,  nepřetržitě od roku 1979 v přesvědčení, že je součástí jejich vlastnictví, nemůže být pravdivé. V řízení bylo prokázáno, že žalobci nabyli stavbu č. p. , Anonymizováno,  v roce 1979, avšak pozemky pod a kolem stavby až v roce 2001. Sporná část pozemku nebyla součástí žádné z kupních smluv a nebyla ani evidována jako součást vlastnictví žalobců v katastru nemovitostí. Z geometrického plánu, který byl součástí notářského zápisu z roku 2001 vyplývá, že sporná část pozemku nebyla předmětem převodu. Žalobci si museli nebo při přiměřené a od kohokoliv obvykle očekávané opatrnosti měli být vědomi toho, že sporný pozemek vlastnit nemohou. Přestože jej tedy užívali i po roce 2001, nepodařilo se jim v řízení prokázat, že by tak mohli učinit v poctivé víře, že jej drží jako vlastníci. V řízení bylo prokázáno, že spornou část pozemku parc. č. , hodnota,  žalobci užívali nejméně od roku 1979, užívání této části pozemku se však zakládalo výlučně na ústní dohodě s právními předchůdci žalovaného, jejíž obsah nebyl v řízení prokázán, nebyl zachycen žádnou listinou, nebyl zapsán do veřejného seznamu a nebyl ani publikován dalším osobám, včetně tehdejší faktické vlastnice pozemku parc. č. , hodnota, , tj. manželky pana , jméno FO,  nejstaršího. Žalobci tak byli srozuměni s tím, že užívají pozemek, který jim nepatří a patřit nemůže, když jej užívali na základě dohody s panem , jméno FO,  nejstarším. Soud má za prokázané, že žalobci byli srozuměni s tím, že užívají pozemek, který jim nepatří a že jim byl umožněn přístup a užívání pouze na základě dohody s tehdejšími vlastníky, tedy faktické užívání pozemku na základě ústního svolení. Takové užívání nemůže založit poctivou držbu ve smyslu § 992 o. z. a je zásadní pro posouzení otázky poctivosti držby ve smyslu tohoto ustanovení. Poctivá držba totiž předpokládá, že držitel má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává. Geometrický plán z roku 2001, který byl součástí notářského zápisu, byl žalobcům znám, neboť ti notářský zápis podepsali a s jehož obsahem se předtím nepochybně mohli či měli seznámit. Z tohoto plánu je zřejmé, že sporná část pozemku není součástí převáděných nemovitostí, neboť zřetelně (graficky) převáděné nemovitosti vymezoval, a sporná část pozemku parc. č. , hodnota,  nebyla součástí tohoto převodu. Není tedy podstatné, zda žalobci nabyli stavbu č. p. , Anonymizováno,  „se vším příslušenstvím“, neboť z geometrického plánu, který byl součástí notářského zápisu z roku 2001 vyplývá, že tímto „příslušenstvím“ sporná část pozemku nebyla. Skutečnost, že jej užívali dlouhodobě a bez odporu, nemůže sama o sobě založit poctivou držbu. Žalobci totiž nemohli ve smyslu závěru rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2724/2009 oprávněně nabýt dojmu, že jsou oprávněni držet spornou část pozemku. Žádná z vlastností pozemku parc. č. , hodnota,  – jeho tvar, výměra, poloha ani způsob užívání neodpovídá situaci, kdy by bylo možno důvodně se domnívat, že jde o součást nabytého vlastnictví. Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1594/2004, držba může být oprávněná i v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až okolo 50 % výměry pozemku koupeného. V daném případě však žalobci užívali pozemek jen zhruba o ½ menší než pozemek č. st. 1/3, respektive o velikosti cca 1/3 pozemku p. č. , hodnota, , které nabyli koupí v roce 2001, což dle přesvědčení soudu prvního stupně vylučuje oprávněnost jejich tvrzeného přesvědčení. Pro posouzení nároku žalobců je klíčové, zda vůbec vykonávali držbu práva ve smyslu § 1095 o. z., když podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2098/2023 samotné faktické užívání věci cizí bez dalšího není možné kvalifikovat jako držbu práva a nemůže vést k vydržení. Ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 není podmínkou mimořádného vydržení poctivá držba, ale absence nepoctivého úmyslu. Podle soudu prvního stupně na straně žalobců neexistoval právně relevantní úmysl držby a jejich tvrzení, že pozemek drží od roku 1979, je účelové. Pokud žalobci sami sebe jako vlastníky sporné parcely dříve nevnímali a navenek se tak neprojevovali, bylo by v rozporu s dobrými mravy, aby jim tato pasivita byla ku prospěchu při započtení vydržecí lhůty. Dle § 994 o. z. se sice má za to, že držba je poctivá, avšak tuto domněnku považuje soud prvního stupně za vyvrácenou, když žalobci byli dle jeho přesvědčení srozuměni s tím, že pozemek nevlastní a jejich jednání tak nelze považovat za výkon práva v poctivé víře. Uplatnění institutu mimořádného vydržení sice nemůže být bez dalšího zneužitím práva, avšak vzhledem k zásahu do ústavně garantovaného práva na nedotknutelnost vlastnictví je třeba tento institut vykládat restriktivně, což znamená, že důkazní břemeno ohledně držby práva tíží žalobce a teprve až pokud jej žalobce unese, nastupuje povinnost žalovaného tvrdit a prokázat nepoctivý úmysl.3. Proti tomuto rozsudku podali žalobci včasné odvolání a namítli, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobci v žalobě uváděli, že dle jejich přesvědčení splnili podmínky pro vydržení vlastnického práva jak řádného dle § 1091 o. z., tak mimořádného dle § 1095 o. z. Soud prvního stupně opřel své odůvodnění o výpovědi svědků, z jejichž obsahu nabyl dojmu, že sporná část pozemku byla žalobci užívána na základě dohody s právním předchůdcem žalovaného a žalobcům tak muselo být známo, že pozemek není v jejich vlastnictví. Podle žalobců však výpovědi svědků byly v mnoha ohledech rozporné a pokud svědci mluvili o jakési dohodě o užívání pozemku, jednalo se pouze o jejich domněnky. Je velmi nepravděpodobné, že pokud by žalovanému či jeho právním předchůdcům bylo známo, že sporná část pozemku je ve vlastnictví žalovaného, tak by nechal žalobce pozemek bezplatně užívat až do roku 2023. Pokud by se užívání sporného pozemku zakládalo na dohodě mezi žalobci a předchůdci žalovaného, jistě by alespoň při prodeji nemovitosti žalovanému tento stav chtěli zhojit, minimálně z důvodu vlivu rozdílné výměry převáděných nemovitostí na kupní cenu. Svědek , jméno FO,  uvedl, že o rozsahu oprávnění, na jehož základě jeho otec umožnil žalobcům spornou část pozemku užívat, neví nic. Nevyvrátil možnost, že spornou část pozemku jeho otec panu , jméno FO,  daroval. Dále vypověděl, že spornou část pozemku užívala již právní předchůdkyně žalobců a oplocení, které žalobci užívali, v tomto rozsahu existovalo již kolem roku 1980. Sám svědek , jméno FO,  pak opakovaně potvrdil, že dle jeho názoru žalobci neměli ponětí, kudy vede hranice kolem jejich pozemku. Toto své tvrzení odůvodnil tím, že v terénu nejsou žádné seznatelné pozůstatky, kudy případné hranice pozemku vedly. Svědek , jméno FO,  pak uzavřel, že nic nenasvědčuje, že by žalobci mohli vědět o průběhu hranic pozemku. Výpověď tohoto svědka však nelze považovat za zcela objektivní a nestrannou, neboť tento svědek jako předchozí vlastník převedl na základě kupní smlouvy v roce 2023 pozemky do vlastnictví žalovaného. Z obsahu této kupní smlouvy nevyplývá, že by svědek jakožto prodávající poučil žalovaného jakožto kupujícího, že by předmět převodu byl zatížen jakýmikoliv užívacími právy ve prospěch třetích osob. Ve smlouvě není jakákoliv zmínka o tom, že by žalobci měli tzv. přeploceno a skutečná výměra převáděných nemovitostí neodpovídala stavu v katastru nemovitostí. Svědek , jméno FO,  o existenci dohody o užívání sporného pozemku nic nevěděl, naopak uvedl, že od roku 1979 sporný pozemek užívali právě žalobci. Rovněž uvedl, že pan , jméno FO,  sporný pozemek kultivoval a staral se o něj. Tento svědek vůbec nerozlišoval mezi užívacím právem odvozeným od jakési dohody, mezi vlastnickým právem a mezi faktickým užíváním. Soud prvního stupně tak výpověď tohoto svědka nesprávně vyložil. Pro případ posuzování nabytí vlastnického práva na základě mimořádného vydržení se nalézacímu soudu jevil jako stěžejní důkaz charakter oné dohody o užívání s tím, že vyzýval žalobce k prokázání jejího obsahu. Charakter dohody o užívání nebyl možný prokázat z důvodu, že žádná dohoda o užívání neexistovala. Uvedená dohoda o užívání byla poprvé zmíněna u jednání v rámci výslechu svědka , jméno FO, . Podmínka nepřetržité držby v trvání 20 let byla v případě žalobců bez pochyb naplněna, když spornou část pozemku drželi jako vlastní nejméně od roku 2001 do roku 2023. Druhou podmínkou je, že se neprokáže nepoctivý úmysl. Tento nepoctivý úmysl by musel být žalobcům prokázán ze strany žalovaného, kdy tato situace rozhodně nenastala, když právě nepoctivý úmysl má pokrývat pouze případy jednoznačné zištnosti a krajní nepoctivosti při nabývání majetku. Mimořádně vydržet vlastnické právo může tedy i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. Nesmí však držet ve zlém úmyslu, což lze kvalifikovat zejména s ohledem na způsob nabytí držby. Sám svědek , jméno FO,  potvrdil, že žalobci neznali hranice mezi pozemky, a tak nalézací soud nemohl dospět k názoru, že je drželi ve zlém úmyslu. Ani žádný jiný z provedených důkazů nesvědčí o tom, že by se v případě žalobců jednalo o jednoznačnou zištnost či krajní nepoctivost. Nejvyšší soud konstatuje, že nastane-li stav „non lique“ (není jasno, je třeba vyjít z presumpce dobré víry). Nejvyšší soud pak uzavírá, že v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná. Jestliže tedy zjištěné skutkové okolnosti neumožní soudu učinit závěr o nedostatku objektivní dobré víry, posoudí držbu jako oprávněnou. Bylo proto navrženo, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.4. Žalovaný se ve vyjádření k odvolání žalobců ztotožnil s rozsudkem soudu prvního stupně s tím, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že žalobci museli být srozuměni s tím, že do svého bezpodílového spoluvlastnictví nabývají jen stavbu č. p. , Anonymizováno,  bez jakýchkoliv ostatních pozemků (neboť tyto nebyly předmětem převodu). Sousední pozemky (parc. č. , hodnota,  a parc. č. , hodnota, ) nabyli žalobci až v roce 2001 od tehdejší vlastnice , tituly před jménem,  , jméno FO, . Vlastnické právo bylo převedeno notářským zápisem ze dne , datum, , jehož obsahem byla kupní smlouva, přičemž předmětem převodu byly sousední pozemky a pozemek parc. č. st. 1/3 (na kterém stojí budova č. p. , Anonymizováno, ). Součástí tohoto notářského zápisu byl také geometrický plán, ze kterého jednoznačně vyplývá, že předmětem převodu nebyl sporný pozemek. Soud prvního stupně tedy správně uzavírá, že žalobci si museli nebo při přiměřené a od kohokoliv obvykle očekávatelné opatrnosti měli být vědomi toho, že sporný pozemek nevlastní a vlastnit nemohou. Z tohoto důvodu také nelze uzavřít, že žalobci by sporný pozemek užívali jako vlastní, neboť jim nebyly zřejmé hranice sousedních pozemků. Žádný z převáděných pozemků v roce 2001 se nenachází na severní straně pozemku parc. č. st. 1/3. Na severní straně se však nachází sporný pozemek. Při základním logickém uvažování tedy musí být na první pohled zřejmé, že sporný pozemek nikdy nebyl ve vlastnictví žalobců. Tomuto závěru svědčí také svědecká výpověď svědka pana , jméno FO, , který uvedl, že v minulosti byla smluvena dohoda mezi otcem, svědkem , jméno FO,  a žalobcem a), na jejímž základě bylo žalobcům umožněno užívat sporný pozemek. Ačkoliv svědek , jméno FO,  nedokázal přesně uvést, co mělo být konkrétně obsahem této dohody, soud dospěl k závěru o existenci této dohody. Je nutno dodat, že existenci dohody žalobci před soudem prvního stupně nesporovali ani neprokazovali, že by taková dohoda neexistovala. Žalobci v odvolání také uvádějí, že sporný pozemek užívají již od roku 1979, což měl potvrdit také svědek , jméno FO, . Žalobci však nabyli vlastnické právo pouze k domu č. p. , Anonymizováno,  kupní smlouvou ze dne 28. 2. 1979 od Československého státu – Státních statků v Tachově, přičemž předmětem převodu nebyl žádný pozemek, ale jen tato stavba. Pokud by tak sporný pozemek užívali již od roku 1979, jednalo by se o užívání neoprávněné. Na základě provedených důkazů je jednoznačné, že nejsou splněny podmínky pro vydržení, a to ani mimořádné. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 soud prvního stupně správně uvádí, že není podmínkou mimořádného vydržení poctivá držba, ale absence nepoctivého úmyslu. Na straně žalobců přitom neexistuje relevantní úmysl držby, neboť v roce 1979 museli být srozuměni s tím, že žádné sousední pozemky nevlastní (nýbrž pouze stavbu), v roce 2001 pak museli být srozuměni s tím, jaké konkrétní pozemky kupují, jelikož součástí notářského zápisu byl také geometrický plán a navíc je zřejmé, že mezi žalobci a panem , jméno FO,  (otcem svědka , jméno FO, ) byla uzavřena dohoda o užívání sporného pozemku, na základě níž byl žalobce srozuměn, že sporný pozemek je vlastnictvím pana , jméno FO, , respektive není ve vlastnictví žalobců. Pokud žalobci v odvolání odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3335/2022, dle něhož v pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná, jedná se o vyvratitelnou domněnku. V konkrétním řízení však bylo provedeno poměrně rozsáhlé dokazování, z kterého jednoznačně vyplývá, že žalobci neprokázali oprávněnost držby, a dokonce z provedených důkazů vyplývá, že žalobci právně držiteli nikdy nebyli a ani nejsou. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil a žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.5. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí dle § 212 a § 212a o. s. ř., vzal v úvahu argumentaci obou stran a poté co zopakoval některé důkazy a doplnil dokazování v níže uvedeném rozsahu a následně všechny v řízení provedené důkazy zhodnotil, odvolání žalobců shledal důvodné.6. Odvolací soud zopakoval dokazování výslechem svědků , jméno FO,  a , jméno FO, , přičemž svědek , jméno FO,  uvedl, že před nabytím nemovitosti žalobci byl sporný pozemek užíván společně s domem, v němž provozovala obchod Jednota. Nacházela se na něm uzamykatelná bouda přístupná ze silnice, pozemek byl oplocen, avšak neudržován, byl zarostlý a částečně sloužil jako skládka. Podle svědka obyvatelé obce považovali pozemek za součást nemovitosti Jednoty. Po zakoupení domu začal žalobce pozemek postupně upravovat, navážel na něj zeminu a od té doby jej užíval. Původní dřevěný plot oddělující sporný pozemek od pozemku , jméno FO,  byl nahrazen novým plotem, stojícím ve stejných místech. Kdo nový plot vybudoval, svědek neví, když při jeho stavbě vídal žalobce i otce svědka , jméno FO, . Žalobce svědkovi ukazoval hranici, od níž měl začínat pozemek , jméno FO, . Svědek nemá vědomost o tom, že by mezi žalobci a rodinou , jméno FO,  vznikly ohledně užívání pozemku spory. Na sporný pozemek navazující část pozemku užívali a udržovali , jméno FO,  jako sad či zahradu. Plot oddělující oba pozemky podle svědka stál ještě v době, kdy nemovitost , jméno FO,  kupoval žalovaný.7. Svědek , jméno FO,  naproti tomu uvedl, že sporný pozemek vždy náležel jeho rodině. Před zakoupením domu žalobci jej , jméno FO,  obhospodařovali a sekali na něm trávu, přičemž boudu na pozemku užívala prodavačka obchodu Jednoty. V roce 1986 se svědek odstěhoval na Moravu, o tom, že sporný pozemek jeho otec přenechal k užívání , jméno FO, , se dozvěděl od své matky, a to v době, kdy již žil na Moravě. Podle svědka jeho otec následně přenechal sporný pozemek žalobci k užívání, protože žalobci u domu žádný vlastní pozemek neměli. O této dohodě se svědek dozvěděl až dodatečně od své matky, která rovněž nebyla jejímu uzavření přítomna, přesný obsah dohody neznal a nevěděl, zda šlo o bezplatné přenechání, nebo nájem. Uvedl, že plot při hranici pozemku vybudoval jeho otec, zatímco plot oddělující spornou část pozemku měl později postavit žalobce. Svědek žalobce k vyklizení pozemku nevyzval a otázka vlastnictví se v rodině po delší dobu neřešila. Podle jeho názoru však žalobce věděl, že pozemek náleží , jméno FO,  a že jej užívá pouze na základě dohody s otcem svědka.8. Odvolací soud dále zopakoval důkaz kupní smlouvu uzavřenou mezi žalobci a Československým státem – Stáními statky v Tachově dne , datum, , z níž vyplývá, že žalobcům byl prodán „domek č. , hodnota,  v osadě , adresa,  – MěNV , adresa, , postavený na stavební parcele 1/3, katastrální území , adresa,  – MěNV , adresa, “, i se vším příslušenstvím právním i skutkovým s tím, že smlouva bude podkladem pro provedení zápisu v evidenci nemovitostí pro katastrální území , adresa,  – MěNV , adresa,  a na pozemky bude zřízeno právo osobního užívání. K důkazu odvolací soud také provedl znalecký posudek ze dne , datum, , jímž došlo před uzavřením uvedené kupní smlouvy k ocenění domu č. p. 37 v , adresa,  za účelem jeho smluvního převodu ze státního vlastnictví do vlastnictví osobního a zároveň tímto posudkem byl oceňován také pozemek č. kat. , Anonymizováno,  v k. ú. , adresa, . Ze znaleckého posudku je patrné, že nemovitost se nalézá v okrajové části obce, je volně přístupná bez oplocení. Pozemky st. parc. č. kat. 1/3 s domem č. p. , Anonymizováno,  obnáší výměru celkem , hodnota,  m2 a p. p. č. kat. , Anonymizováno,  (pastvina) obnáší výměru 81 m2, výměra pozemku k ocenění činí celkem , hodnota,  m2.9. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.10. Jelikož žalobci začali sporný pozemek užívat ještě před nabytím účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., bylo dále třeba aplikovat § 3066 tohoto zákona, podle něhož se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ale vydržecí doba v případě nemovité věci neuplyne dříve než pět let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tedy před , datum, .11. Výkladem podmínek mimořádného vydržení se Nejvyšší soud podrobně zabýval v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 15/2023, a v něm vysvětlil, že podmínkou mimořádného vydržení není poctivá držba ve smyslu § 992 odst. 1 občanského zákoníku ani, pokud jde o dobu před 1. 1. 2014, oprávněná držba ve smyslu § 130 odst. 1 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., když občanský zákoník č. 89/2012 Sb. pro mimořádné vydržení zavedl nový druh držby, a to držby nikoliv v nepoctivém úmyslu, přičemž důkaz nepoctivého úmyslu leží na protistraně držitele, který se mimořádného vydržení dovolává. K naplnění takové držby postačí „držba v přesvědčení, že se jí nepůsobí nikomu újma“.12. Na tyto závěry navázal Nejvyšší soud rovněž v rozsudku ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 22 Cdo 1820/2025, kdy zdůraznil, že nepoctivý úmysl bránící mimořádnému vydržení musí být dán již při uchopení držby. Jestliže držitel až následně zjistí, že není vlastníkem držené věci nebo že jako vlastník není evidován v katastru nemovitostí, neznamená to samo o sobě, že se držby původně ujal v nepoctivém úmyslu. Pro posouzení podmínek mimořádného vydržení je proto určující především stav při nabytí držby, nikoli pouze vědomost, kterou držitel získal v jejím pozdějším průběhu. Na druhou stranu vlastník může běh vydržecí doby přerušit tím, že své právo proti držiteli účinně uplatní. V rozsudku sp. zn. 22 Cdo 3044/2025 pak Nejvyšší soud dovodil, že ze samotné skutečnosti, že je držitel pozemku vyrozuměn o absenci jeho vlastnického práva, nemá bez dalšího za následek zánik podmínek mimořádného vydržení.13. Pojmy nepoctivá držba a nepoctivý úmysl nelze ztotožňovat, když nepoctivým držitelem může být i osoba, která jen z nedbalosti neví, že jí držené právo nenáleží, naproti tomu nepoctivý úmysl předpokládá jednání, které není úmyslně poctivé v obecném morálním smyslu. Typicky půjde o situaci, kdy se držitel vědomě a svévolně ujme cizí věci, do držby se vloudí potajmu nebo lstí, případně se snaží proměnit v trvalé právo to, co mu bylo dovoleno pouze dočasně či výprosou. Pro mimořádné vydržení nemovité věci tak postačí prokázat držbu vlastnického práva trvající nejméně dvacet let a současně nesmí být držiteli prokázán nepoctivý úmysl při jejím uchopení. Držitel naproti tomu nemusí prokazovat platný nabývací titul ani to, že byl se zřetelem ke všem okolnostem v omluvitelném přesvědčení o svém vlastnickém právu.14. Soud prvního stupně sice obecně uvedl, že předpokladem mimořádného vydržení není poctivá držba, při posouzení konkrétní věci však mezi poctivostí držby a nepoctivým úmyslem důsledně nerozlišoval. Žalobcům vytkl především to, že neprokázali právní důvod užívání sporného pozemku a že při náležité opatrnosti mohli z nabývacích listin a geometrického plánu zjistit, že sporná část pozemku nebyla předmětem převodu, ale takové okolnosti by mohly mít význam při posuzování řádného vydržení, pro který se vyžaduje poctivá držba, ale samy o sobě neprokazují nepoctivý úmysl žalobců v době uchopení se držby jako překážky mimořádného vydržení.15. Odvolací soud má za prokázané, že žalobci vykonávali faktickou moc nad sporným pozemkem způsobem odpovídajícím výkonu vlastnického práva od okamžiku, kdy po uzavření kupní smlouvy dne 28. 3. 1979 začali užívat dům, neboť sporný pozemek byl zahrnut do prostoru, který užívali společně s domem a dalšími přilehlými pozemky. Od navazující části pozemku právních předchůdců žalovaného byl sporný pozemek oddělen oplocením, žalobci jej od chopení se držby upravovali, kultivovali a užívali jako zahradu a takový způsob nakládání s pozemkem byl navenek patrný a trval po dobu několika desetiletí.16. Výše uvedený závěr odvolacího soudu vyplývá i z výpovědi svědka , jméno FO, , který uvedl, že sporný pozemek byl již před nabytím domu žalobci fakticky využíván v souvislosti s provozem obchodu Jednoty umístěným v domě, nacházela se na něm bouda užívaná pro potřeby obchodu a v místních poměrech byl pozemek občany obce vnímán jako součást této nemovitosti a od ostatní části pozemku byl oddělen dřevěným plotem, který byl později zbourán a na jeho místě vystavěn plot nový. Po nabytí domu žalobce sporný pozemek upravil, navážel na něj zeminu, odstranil náletové dřeviny a užíval jej jako zahradu. Svědek nevěděl o žádných sporech mezi žalobci a rodinou , jméno FO,  ani neví nic o dohodě, z níž by vyplývalo, že žalobci pozemek užívali pouze dočasně nebo z vůle jeho vlastníků. Výpověď tohoto svědka odvolací soud posoudil jako plně věrohodnou, svědek vypovídal přesvědčivě, a především jde o svědka, který situaci dobře zná, v obci žije od narození a jeho otec s s žalobcem a) a panem , jméno FO,  (otcem svědka , jméno FO, ) byli dobří přátelé, takže dokázal přesně popsat, jakým způsobem byl sporný pozemek užíván v době, kdy ho vlastnila „Jednota“ a kdy byl poté užíván žalobci.17. Existence ústní dohody, jejíž obsah dle soudu prvního stupně nebyl prokázán, ale na jejímž základě žalobci měli dle závěru soudu prvního stupně sporný pozemek užívat jen jako detentoři, dle názoru odvolacího soudu v řízení prokázána nebyla, když závěr o její existenci nelze na základě výpovědi svědka , jméno FO,  učinit. Tento svědek totiž nebyl uzavření tvrzené dohody přítomen a informace o ní získal pouze od své matky, která rovněž nebyla přímou účastnicí jednání, při němž měla být dohoda uzavřena, navíc o uzavření dohody, jejíž obsah svědek nezná a ani neví, kdy přesně měla být dohoda uzavřena, se matka měla svědkovi zmínit až s odstupem řady let, tj. až po smrti svědkova otce, který ji měl s žalobcem a) uzavřít. Z výpovědi tohoto svědka tak nelze učinit závěr, že žalobci vlastnické právo , jméno FO,  ke spornému uznávali a pozemek ovládali jen jako detentoři. Žalobci přitom existenci jakékoliv ústní dohody o užívání pozemku popírají a jelikož je to žalovaný, kdo tvrdí, že žalobci nebyli držiteli, nýbrž jen detentory užívajícími pozemek na základě svolení jeho právního předchůdce, na žalovaném ohledně prokázání této skutečnosti leželo důkazní břemeno.18. Dohoda, jak ji popsal svědek , jméno FO, , by sice mohla být významná nejen pro posouzení existence držby, ale rovněž pro závěr o nepoctivém úmyslu, neboť pokud by bylo prokázáno, že žalobci převzali pozemek pouze do dočasného či od vlastníka odvozeného užívání a vědomě se následně snažili takto dovolené užívání proměnit v trvalé vlastnické právo, mohlo by jít o jednání vylučující mimořádné vydržení, ale právě takový skutkový stav v řízení prokázán nebyl.19. Odvolací soud tak vyšel ze zjištění, že od roku 1979, kdy žalobci nabyli dům, užívali sporný pozemek ve stejném rozsahu vymezeném oplocením a způsob užívání se nezměnil ani uzavřením kupní smlouvy dne , datum, , na jejímž základě žalobci nabyli pozemky parc. č. st. 1/6, parc. č. , hodnota,  a parc. č. st. 1/3, k. ú , adresa, . Žalobci pozemek nadále ovládali jako součást funkčního celku s domem a zahradou, aniž by jim právní předchůdci žalovaného užívání zakazovali, požadovali jeho vyklizení nebo vůči nim uplatňovali právo na vydání pozemku.20. Skutečnost, že sporný pozemek nebyl uveden v nabývacích listinách žalobců, sama o sobě mimořádné vydržení nevylučuje. Podstata tohoto způsobu nabytí vlastnického práva spočívá právě v tom, že se nevyžaduje prokázání právního důvodu držby. Ani případná možnost žalobců zjistit nesoulad mezi hranicemi v terénu a grafickým vymezením parcel nepostačuje k závěru, že v době chopení se držby jednali v nepoctivém úmyslu. Mohla by to sice svědčit o jejich nedostatečné obezřetnosti, a tedy případně zpochybňovat poctivost držby, neprokazuje to však vědomou a úmyslnou snahu přisvojit si cizí pozemek.21. Totéž platí o geometrickém plánu připojeném k notářskému zápisu - kupní smlouvě dne 26. 1. 2001. I kdyby žalobci při jeho podrobnějším posouzení mohli zjistit, že sporná část parcely není předmětem převodu, nelze pouze z této okolnosti dovodit nepoctivý úmysl při uchopení držby. Žalobci se faktické moci nad pozemkem nechopili teprve na základě tohoto právního jednání, nýbrž jej již dlouhodobě užívali v rozsahu určeném oplocením. Geometrický plán navíc nezpůsobil žádnou změnu tohoto dlouhodobě ustáleného stavu.22. Z hlediska závěru o neprokázání nepoctivého úmyslu odvolací soud považuje za podstatný obsah kupní smlouvy z 28. 2. 1979, kdy mj. ve smlouvě bylo uvedeno, že „na pozemky bude zřízeno právo osobního užívání“, a také obsah znaleckého posudku zpracovaného před uzavřením této kupní smlouvy dne 8. 2. 1978, jímž došlo k ocenění nikoliv jen samotného domu, ale i pozemků st. p. č. kat. 1/3 a p. p. č. kat. , Anonymizováno,  v k. ú. , adresa, . Obsah smlouvy je nutno hodnotit optikou právní úpravy účinné v době uzavření kupní smlouvy, tj. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. v tehdy platném znění, kdy fyzické osoby nemohli pozemky ve veřejném vlastnictví nabývat do vlastnictví, měli jen právo na zřízení „práva osobního užívání pozemků“ dle § 198 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ale v poměrech bývalého režimu takové právo svou povahou a obsahem nahrazovalo právo osobního vlastnictví, proto také po změně společenských poměrů na základě změny občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., provedené zákonem č. 509/1991 Sb., se toto právo dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dle jeho § 872 změnilo na vlastnické právo fyzické osoby, takže podle názoru odvolacího soudu i na základě uzavřené kupní smlouvy v roce 1979 žalobci mohli být přesvědčeni, že jsou s domem oprávněni užívat i související pozemky.23. Provedenými důkazy nebylo zjištěno ani jiné jednání, které by svědčilo o tom, že žalobci vědomě působili právním předchůdcům žalovaného bezdůvodnou újmu. Žalobci se držby neujali násilím, tajně ani lstí, nepřemístili svévolně hranici pozemku a nebylo prokázáno, že by oplocením zabrali další část pozemku, kterou předtím užívala rodina , jméno FO, . Naopak bylo zjištěno, že sporná část byla od navazujícího pozemku oddělena oplocením již dříve a že při obnově plotu se na místě pohyboval jak žalobce, tak otec svědka , jméno FO, . To nesvědčí o utajeném či svévolném zásahu žalobců do vlastnických poměrů.24. Ani nabídku žalobců na odkoupení pozemku poté, co žalovaný dosavadní stav zpochybnil, nelze bez dalšího považovat za důkaz jejich dřívějšího nepoctivého úmyslu. Snaha vyřešit již vzniklý spor dohodou nepředstavuje uznání, že žalobci po předchozí desetiletí vědomě užívali cizí pozemek bez právního důvodu. Tato okolnost se navíc vztahuje až k době následující po uchopení držby, zatímco pro posouzení mimořádného vydržení je rozhodující především to, zda byl nepoctivý úmysl dán již při jejím nabytí.25. Byť dobrá víra žalobců o vlastnictví sporného pozemku byla zpochybněna v roce 2001, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy dne 26. 1. 2001, jejímž předmětem byl převod pozemku parc. st. č. 1/3 a parc. st. č. 1/6 v k. ú. , adresa, , nicméně jak již bylo uvedeno, nabytí případné vědomosti o tom, že žalobci sporný pozemek nevlastní, neznamená přerušení běhu lhůty pro mimořádné vydržení, ani nebylo v řízení tvrzeno, natož prokázáno, že by vůči žalobcům předchůdci žalovaného podali žalobu na vyklizení sporného pozemku. K jejich vypuzení ze sporného pozemku tak došlo až v roce 2023, nicméně k tomu došlo až po uplynutí 20 leté lhůty potřebné pro mimořádné vydržení.26. Odvolací soud proto uzavírá, že žalobci vykonávali držbu vlastnického práva ke spornému pozemku nejméně od roku 1979. Tuto držbu vykonávali nepřetržitě až do roku 2023, kdy žalovaný dosavadní stav zpochybnil. Dvacetiletá vydržecí doba tak uplynula již v roce 1999, tedy rovněž po uplynutí pětileté lhůty stanovené v § 3066 občanského zákoníku. Pozdější jednání žalovaného, tedy vypuzení žalobců z držby sporného pozemku, proto již nemohlo mít na nabyté vlastnické právo žalobců vliv.27. Žalovaný přitom neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzeného nepoctivého úmyslu žalobců. Neprokázal, že žalobci převzali pozemek pouze do odvozeného užívání, že uznávali vlastnické právo jeho právních předchůdců ani že se vědomě snažili změnit dočasně nebo výprosou povolené užívání v trvalé právo. Nebyly prokázány ani jiné okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat na úmyslně nepoctivé jednání žalobců při uchopení držby.28. Žalobci proto splnili podmínky mimořádného vydržení podle § 1095 ve spojení s § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.29. Veden výše uvedenými úvahami odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že žalobě vyhověl, když sporný pozemek byl vytýčen geometrickým plánem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku a tvoří jeho nedílnou součást.30. Žalobci byli ve sporu úspěšní, takže by dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. měli mít právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, ale odvolací soud v projednávané věci s ohledem na okolnosti případu shledal mimořádné podmínky dle § 150 o. s. ř., aby žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Odvolací soud vzal v úvahu, že se v projednávané věci jednalo o otázku skutkově i právně složitou, což vyplývá i z toho, že odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k odlišnému rozhodnutí než soud prvního stupně, navíc na vzniklé situaci, tj. nejasnosti ohledně vlastnictví sporného pozemku, měli žalobci významný podíl, když i dle názoru soudu prvního stupně si mohli být vědomi již v roce 2001 s ohledem na kupní smlouvu uzavřenou s , tituly před jménem,  , jméno FO,  a k ní přiložený geometrický plán, že nejsou vlastníky sporného pozemku, přesto v minulosti tuto otázku neřešili, a byť tato skutečnost neměla vliv na běh lhůty mimořádného vydržení, nicméně dle názoru odvolacího soudu jde o skutečnost, kterou je namístě zohlednit při rozhodování o náhradě nákladů řízení.31. O náhradě nákladů řízení placených státem pak bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v případě žalovaného nebyly prokázány a z tohoto důvodu mu byla uložena povinnost uhradit náklady řízení před soudy obou stupňů spočívající v nákladech spojených s účastí svědka , jméno FO,  na jednání soudu prvního stupně ve výši 1 722 Kč, na jednání soudu druhého stupně ve výši 1 888 Kč a náklady spojené s účastí svědka , jméno FO,  na jednání odvolacího soudu ve výši 1 775,72 Kč.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":14,"tableCellInfo":{"tableId":1,"row":0,"column":0,"hasBorder":false,"rowSpan":1,"columnSpan":1}}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSPL:2026:61.Co.79.2026.1","publishedAt":"2026-11-11","decisionAt":"2026-09-21","caseNumber":{"senate":61,"registry":"Co","index":79,"year":2026,"pageNumber":168},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Jiří","lastName":"Levý","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSPL","caseResultType":["ZMENA"],"caseSubject":"o určení vlastnického práva","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":10,"registry":"C","index":295,"year":2024,"pageNumber":85},"affectedDate":"2025-09-15","courtCode":"OSTC","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"1095","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["LHUTY","SPOLUVLASTNICTVI","DOKAZOVANI","SVEDEK","NAHRADA_NAKLADU","DRZBA","SMLOUVA_KUPNI","ZNALECKY_POSUDEK","ODVOLANI","NAKLADY_RIZENI","SPOLECNE_JMENI_MANZELU","KOUPE","VYPROSA","NOTARSKY_ZAPIS","JMENI","VYDRZENI","MIMORADNE_VYDRZENI","NASLEDEK"]},"styles":[{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":2,"alignment":"CENTER","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":14,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}