{"uuid":"d16c6cfa-82da-4010-a9d5-40049b76fe9f","header":[{"texts":[{"text":"Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Vávry a soudkyň Mgr. Jitky Múčkové a JUDr. Radky Semelové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobce: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobce","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobce","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalovanému: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalovaného","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozený ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalovaného","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. února 2025, č. j. 7 C 270/2022-117","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen splnit povinnost uloženou mu I. výrokem rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 4. 2023, č. j. 7 C 270/2022-52, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do 14. 12. 2024 a z částky 42 064,63 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 895,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve II. výroku mění tak, že žalovaný je povinen splnit povinnost uloženou mu I. výrokem rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 4. 2023, č. j. 7 C 270/2022-52, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve III. výroku mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do 14. 12. 2024 a z částky 42 064,63 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 895,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení, pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 720,19 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně od 11. 11. 2021 do zaplacení (I. výrok). V prvním výroku rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 4. 2023, č. j. 7 C 270/2022-52, stanovil lhůtu pro splnění povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 45 344,44 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek (II. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do 14. 12. 2024 a úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 42 064,63 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení (III. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 520 Kč do posledního dne kalendářního měsíce následujícího po úhradě dlužné částky podle II. výroku rozsudku nebo po jejím zesplatnění (IV. výrok).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Proti tomuto rozsudku, proti lhůtě stanovené ke splnění povinnosti ve II. výroku, proti III. a IV. výroku, podal odvolání žalobce. Namítl, že odvolací soud ve svém usnesení č. j. 28 Co 142/2023-106 ze dne 1. 10. 2024 uložil soudu prvního stupně, aby při dalším rozhodování ve věci vzal v potaz rozhodovací praxi odvolacího soudu. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byl spor o splatnost pohledávky. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a nikterak neuvedl své majetkové poměry, na jejichž základě by soud prvního stupně mohl stanovit plnění dluhu ve splátkách. Žalobce má za to, že by žalovanému měla být pro splnění povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku stanovena zákonná třídenní lhůta. Jestliže žalovaný neusnesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splnění závazku z bezdůvodného obohacení, soud bez jakékoliv opory ve spisu žalobci nepřiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Dlužník měl splnit dluh na výzvu věřitele bez zbytečného odkladu, a tak měl soud žalobci přiznat nárok na zákonný úrok z prodlení od doby, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a kdy se ocitl v prodlení s jeho splněním (11. 11. 2021). Nesprávně pak byla stanovena i lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení, který je čistě procesního charakteru a na který se nevztahuje speciální hmotněprávní ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Rozhodnutí soudu o stanovení delší než obecné pariční lhůty se musí opírat o konkrétní skutečnosti a o racionální důvody uvedené v rozsudku. Takovéto odůvodnění ale v rozhodnutí zcela absentuje. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalovanému stanovil třídenní lhůtu ke splnění uložených povinností a aby žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do 14. 12. 2024 a z částky 42 064,63 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 13. 1. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 381,41 Kč od 1. 8. 2021 do 31. 10. 2021, s úrokem 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021, s úrokem 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 15. 3. 2021 uzavřena rámcová smlouva č. 2189543, na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"č. účtu","anonStyle":"ANON"},{"text":". Dodatkem smlouvy č. 1 z téhož dne byl žalovanému poskytnut kontokorent na účtu do výše 50 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností byl žalovanému v souladu s obchodními podmínkami, které byly součástí smlouvy, kontokorent dne 1. 11. 2021 zablokován a zesplatněn. Dlužná částka činila 50 000 Kč na jistině a 2 381,41 Kč na úroku. Z jistiny požaduje žalobce pokračující úroky až do zaplacení a od 11. 11. 2021 úroky z prodlení též až do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci nejprve rozsudkem ze dne 6. 4. 2023, č. j. 7 C 270/2022-52, jímž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 45 344,44 Kč do 18 měsíců od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4 655,56 Kč, úrok 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021, úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, úrok 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 2 381,41 Kč (II. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 901,40 Kč do 18 měsíců od právní moci rozsudku (III. výrok). V odůvodnění uvedl, že byly splněny podmínky § 115a o. s. ř. pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovaným 15. 3. 2021 smlouvu, kterou se mu zavázal poskytovat služby běžného účtu a debetní karty. Dodatkem č. 1 ke smlouvě z 15. 3. 2021 bylo žalovanému umožněno přečerpání běžného účtu do záporného zůstatku 50 000 Kč. Úrok kontokorentu byl sjednán v sazbě 18,9 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splatit do jednoho roku od data čerpání. Žalovaný peněžní prostředky čerpal od března do května 2021 v částce 103 485,96 Kč. Na dluh dosud zaplatil 58 141,52 Kč. Přípisem ze dne 1. 11. 2021 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení všech dluhů z kontokorentu ve výši 52 381,41 Kč nejpozději do 10. 11. 2021. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobce nesplnil zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žadatele. Posouzení provedl jen formálně, zcela ignoroval chybějící informaci o příjmu žadatele, nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalovaného na bydlení. Spokojil se toliko s informacemi spotřebitele, které nijak dál nezkoumal a neověřil. S ohledem na uvedené posoudil soud smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný je povinen vrátit žalobci poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovanému bylo podle neplatné smlouvy poskytnuto plnění 103 485,96 Kč, z nichž podle tvrzení žalobce vrátil 58 141,52 Kč. Zbývá mu tak zaplatit 45 344,44 Kč, k čemuž byl soudem zavázán; ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a s odkazem na § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovil soud splatnost dlužné částky v době 18 měsíců od právní moci rozsudku. Žalovanému tím poskytl možnost dobrovolného uhrazení dluhu a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Usnesením ze dne 1. 10. 2024, č. j. 28 Co 142/2023-106, odvolací soud k odvolání žalobce první rozsudek soudu prvního stupně v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1 720,19 Kč a úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, a v části I. výroku, ve které byla žalovanému stanovena lhůta ke splnění uložené povinnosti, zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu nebyl rozsudek odvoláním dotčen a nabyl právní moci. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně, ačkoli nebyly splněny podmínky § 115a o. s. ř., nenařídil ve věci jednání a ve věci samé rozhodl rozsudkem. Tímto pochybením řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení znovu posoudil, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení částky 1 720,19 Kč a úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, a znovu stanovil žalovanému lhůtu ke splnění povinnosti uložené v I. výroku rozsudku. Měl přitom vzít v úvahu důvody žalobcova odvolání, zejména, že žalovaný úvěr čerpal jedině tehdy, kdy svůj běžný účet dostal do debetu, a že nemohl nikdy na úvěr vyčerpat více než 50 000 Kč. Pro výpočet bezdůvodného obohacení žalovaného měl provést k důkazu listiny: přehled čerpání a splácení kontokorentu a výpis z běžného účtu, které žalobce přiložil již k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Měl též přihlédnout k tomu, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravené v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) a že k určení doby plnění přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se odvolací soud vyjádřil již v usnesení ze dne 25. 7. 2023, č. j. 28 Co 50/2022-195, a to v podstatě shodně jako odvolatel: „…dle názoru odvolacího soudu je důležité, zda je ve smyslu § 87 odst. 2 ZSÚ o tuto dobu plnění spor a kdy tu naopak spor není. Na pojem spor je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita žalovaného spor o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V poměrech posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného jako spotřebitele k vrácení jistiny, neboť žalovaný na výzvy žalobce k vrácení dluhu nereagoval a aktivně nevystoupil s tím, že taková doba plnění není přiměřená jeho možnostem. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 ZSÚ směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný než on sám nedisponuje potřebnými informacemi týkajícími se jeho majetkových poměrů a jeho schopnosti splácet předmětný dluh. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel, jenž musí své právo aktivně u věřitele uplatnit a tím „spor“ vyvolat. Lze si jen těžko představit, že by soud měl, např. v případě zcela pasivního dlužníka, v řízení bez dalšího (bez existence sporu o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny.“","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Soud prvního stupně znovu ve věci rozhodl druhým rozsudkem (odstavec 1.). Uvedl, že v prvním rozsudku učinil závěr o neplatnosti smlouvy o poskytnutí kontokorentu pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru stanovené ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci poskytnutou jistinu úvěru 47 064,63 Kč (poskytnuté a neuhrazené plnění z kontokorentu). O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 45 344,44 Kč bylo rozhodnuto již prvním rozsudkem. V rozdílu 1 720,19 Kč byla žaloba vzata zpět pro plnění žalovaného po podání žaloby. Předmět žaloby co do jistiny dluhu tak byl vyčerpán. Při určení doby plnění přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud konstatoval, že mezi účastníky nebyl nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného jako spotřebitele k vrácení jistiny. Soudu nejsou známy aktuální osobní poměry žalovaného a jeho možnosti. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160, věty za středníkem o. s. ř. Soud upravil splatnost tak, aby poskytl žalovanému možnost dluh zaplatit dobrovolně, přihlédl přitom k závažnému porušení povinnosti na straně poskytovatele úvěru, který zcela rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele. Přihlédl k výši dlužné částky a skutečnosti, že žalovaný začal na dluh platit splátky ve výši 5 000 Kč. Zajistil spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu a stanovil splatnost peněžitého plnění ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek. Ohledně požadovaného úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do 14. 12. 2024 a z částky 42 064,63 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, podle něhož účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, sankcí ve ztrátě zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a žalobci dosud nárok na úroky z prodlení nevznikl, a proto soud nárok zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení částečně úspěšnému žalobci byla podle jeho poměru úspěchu ve věci (42 %) přiznána náhrada nákladů ve výši 2 520 Kč vzniklých zaplacením soudního poplatku a zastoupením advokátem.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácené jistiny úvěru. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobce proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojil.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: přípisu žalobce adresovaného žalovanému nadepsaného „Výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva“ ze dne 1. 11. 2021, podacího arch České pošty, s. p. ze dne 2. 11. 2021. Vzal za prokázané, že žalovanému bylo dne 2. 11. 2021 na adresu jeho bydliště odeslána výzva žalobce k uhrazení dluhu ve výši 52 381,41 Kč z předmětné úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky do 10. 11. 2021. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je na místě posoudit nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen o. z.). Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru částku 47 064,63 Kč, z níž žalovaný dosud uhradil dne 14. 12. 2024 částku 5 000 Kč a zbývá mu tak zaplatit 42 064,63 Kč v době přiměřené jeho možnostem, jak stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Při určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ je dle názoru odvolacího soudu důležité, zda je ve smyslu § 87 odst. 2 tohoto zákona o tuto dobu plnění spor či nikoli. Na pojem „spor“ je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita žalované „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V poměrech posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalované jako spotřebitele k vrácení jistiny, neboť žalovaná na výzvy žalobce k vrácení dluhu nereagovala a aktivně nevystoupila s tím, že taková doba plnění není přiměřená jejím možnostem. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám nedisponuje potřebnými informacemi týkajícími se jeho majetkových poměrů a jeho schopnosti splácet předmětný dluh. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel, jenž musí své právo aktivně u věřitele uplatnit a tím „spor“ vyvolat. Lze si jen těžko představit, že by soud měl, např. v případě zcela pasivního dlužníka, v řízení bez dalšího (bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaná žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byla žalobcem vyzvána k plnění, nesdělila, žádné skutečnosti v tomto směru netvrdila ani v řízení před soudem prvního stupně, a spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak vyvolán nebyl. Tento názor již odvolací soud prezentoval v usnesení, jímž zrušil první rozsudek, avšak soud prvního stupně k němu fakticky nepřihlédl (odst. 8).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Při absenci „sporu“ o přiměřenou dobu plnění je tak třeba při posouzení otázky prodlení dlužníka a na ně vázaného nároku na zaplacení úroku z prodlení vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě podle obecných ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Odvolací soud dospěl k závěru, že za takovou výzvu k plnění (vydání bezdůvodného obohacení) lze v projednávané věci považovat k důkazu provedenou listinu žalobce ze dne 1. 11. 2021. Lhůta určená podle uvedeného ustanovení občanského zákoníku na základě výzvy žalobce odeslané žalovanému dne 2. 11. 2021 uplynula dne 10. 11. 2021, následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení. Požadavek žalobce na úroky z prodlení je důvodný, jak pokud jde o počátek prodlení, tak i sazbu úroku z prodlení 8,5 %, která odpovídá zákonné výši stanovené podle § 1970 o. z. v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, jak odvoláním napadený II. výrok rozsudku: žalovaný je povinen splnit povinnost uloženou mu prvním výrokem rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 4. 2023, č. j. 7 C 270/2022-52, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, tak i jeho III. výrok: žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do 14. 12. 2024 a z částky 42 064,63 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud určil k plnění třídenní lhůtu s ohledem na výši plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, délku prodlení žalovaného, přičemž neshledal žádný důvod stanovit lhůtu k plnění delší či stanovit plnění ve splátkách.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení míry úspěchu stran v projednávané věci odvolací soud v souladu s judikaturou (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017) přihlédl k hodnotě žalované pohledávky i jejího příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (27. 2. 2025) a dospěl k závěru, že ve sporu byl více procesně úspěšný žalobce (74,3 %), který tak má po vzájemném poměření procesního úspěchu a neúspěchu nárok na náhradu 48,6 % svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně v celkové výši 3 900 Kč představují zaplacený soudní poplatek z návrhu na vydání EPR ve výši 2 000 Kč, z odvolání ve výši 1 000 Kč (soudem prvního stupně nesprávně vyměřeno 3 100 Kč, aniž by byl brán zřetel na předmět odvolacího řízení) a náklady vzniklé účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, v paušální výši po 300 Kč určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. v souvislosti se třemi učiněnými úkony, předžalobní výzvou k plnění, podáním žaloby a jejím částečným zpětvzetím. Z takto určených celkových nákladů řízení náleží žalobci 48,6 % (1 895,40 Kč).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, a tak mu přísluší náhrada nákladů ve výši 300 Kč (náklady vzniklé účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. v souvislosti s jedním učiněným úkonem, podáním odvolání. Náklady, které vznikly zaplacením soudního poplatku, nebyly přiznány, neboť jej soud vyměřil nesprávně a měl by rozhodnout o jeho vrácení (soudní poplatek z odvolání, pro které byl zrušen první rozsudek, byl již jednou zaplacen).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. V záhlaví označeným rozsudkem soud prvního stupně zastavil řízení, pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 720,19 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % ročně od 11. 11. 2021 do zaplacení (I. výrok). V prvním výroku rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 4. 2023, č. j. 7 C 270/2022-52, stanovil lhůtu pro splnění povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 45 344,44 Kč, v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek (II. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do 14. 12. 2024 a úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 42 064,63 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení (III. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 520 Kč do posledního dne kalendářního měsíce následujícího po úhradě dlužné částky podle II. výroku rozsudku nebo po jejím zesplatnění (IV. výrok).2. Proti tomuto rozsudku, proti lhůtě stanovené ke splnění povinnosti ve II. výroku, proti III. a IV. výroku, podal odvolání žalobce. Namítl, že odvolací soud ve svém usnesení č. j. 28 Co 142/2023-106 ze dne 1. 10. 2024 uložil soudu prvního stupně, aby při dalším rozhodování ve věci vzal v potaz rozhodovací praxi odvolacího soudu. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byl spor o splatnost pohledávky. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a nikterak neuvedl své majetkové poměry, na jejichž základě by soud prvního stupně mohl stanovit plnění dluhu ve splátkách. Žalobce má za to, že by žalovanému měla být pro splnění povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku stanovena zákonná třídenní lhůta. Jestliže žalovaný neusnesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně prokázání skutečností o svých možnostech splnění závazku z bezdůvodného obohacení, soud bez jakékoliv opory ve spisu žalobci nepřiznal nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení. Dlužník měl splnit dluh na výzvu věřitele bez zbytečného odkladu, a tak měl soud žalobci přiznat nárok na zákonný úrok z prodlení od doby, kdy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu a kdy se ocitl v prodlení s jeho splněním (11. 11. 2021). Nesprávně pak byla stanovena i lhůta k plnění ve výroku o nákladech řízení, který je čistě procesního charakteru a na který se nevztahuje speciální hmotněprávní ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Rozhodnutí soudu o stanovení delší než obecné pariční lhůty se musí opírat o konkrétní skutečnosti a o racionální důvody uvedené v rozsudku. Takovéto odůvodnění ale v rozhodnutí zcela absentuje. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalovanému stanovil třídenní lhůtu ke splnění uložených povinností a aby žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do 14. 12. 2024 a z částky 42 064,63 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.4. Krajský soud v Brně jako soud odvolací (§ 10 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno k tomu oprávněným subjektem (§ 201 o. s. ř.), směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné (§ 201, § 202 o. s. ř.), bylo podáno včas (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení mu předcházející v rozsahu napadeném odvoláním i nad rámec odvolacích námitek, a poté dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobce se v žalobě, která byla soudu doručena dne 13. 1. 2022, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 381,41 Kč od 1. 8. 2021 do 31. 10. 2021, s úrokem 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021, s úrokem 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 15. 3. 2021 uzavřena rámcová smlouva č. 2189543, na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dodatkem smlouvy č. 1 z téhož dne byl žalovanému poskytnut kontokorent na účtu do výše 50 000 Kč. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností byl žalovanému v souladu s obchodními podmínkami, které byly součástí smlouvy, kontokorent dne 1. 11. 2021 zablokován a zesplatněn. Dlužná částka činila 50 000 Kč na jistině a 2 381,41 Kč na úroku. Z jistiny požaduje žalobce pokračující úroky až do zaplacení a od 11. 11. 2021 úroky z prodlení též až do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.6. Soud prvního stupně rozhodl ve věci nejprve rozsudkem ze dne 6. 4. 2023, č. j. 7 C 270/2022-52, jímž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 45 344,44 Kč do 18 měsíců od právní moci rozsudku (I. výrok). Zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4 655,56 Kč, úrok 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 11. 2021 do 30. 11. 2021, úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, úrok 8,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 2 381,41 Kč (II. výrok). Rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 901,40 Kč do 18 měsíců od právní moci rozsudku (III. výrok). V odůvodnění uvedl, že byly splněny podmínky § 115a o. s. ř. pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů. Soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovaným 15. 3. 2021 smlouvu, kterou se mu zavázal poskytovat služby běžného účtu a debetní karty. Dodatkem č. 1 ke smlouvě z 15. 3. 2021 bylo žalovanému umožněno přečerpání běžného účtu do záporného zůstatku 50 000 Kč. Úrok kontokorentu byl sjednán v sazbě 18,9 % ročně a žalovaný se zavázal úvěr splatit do jednoho roku od data čerpání. Žalovaný peněžní prostředky čerpal od března do května 2021 v částce 103 485,96 Kč. Na dluh dosud zaplatil 58 141,52 Kč. Přípisem ze dne 1. 11. 2021 žalobce vyzval žalovaného k zaplacení všech dluhů z kontokorentu ve výši 52 381,41 Kč nejpozději do 10. 11. 2021. Z provedených důkazů vyplývá, že žalobce nesplnil zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně neposoudil úvěruschopnost žadatele. Posouzení provedl jen formálně, zcela ignoroval chybějící informaci o příjmu žadatele, nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalovaného na bydlení. Spokojil se toliko s informacemi spotřebitele, které nijak dál nezkoumal a neověřil. S ohledem na uvedené posoudil soud smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb. Žalovaný je povinen vrátit žalobci poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovanému bylo podle neplatné smlouvy poskytnuto plnění 103 485,96 Kč, z nichž podle tvrzení žalobce vrátil 58 141,52 Kč. Zbývá mu tak zaplatit 45 344,44 Kč, k čemuž byl soudem zavázán; ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a s odkazem na § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru stanovil soud splatnost dlužné částky v době 18 měsíců od právní moci rozsudku. Žalovanému tím poskytl možnost dobrovolného uhrazení dluhu a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobce.7. Usnesením ze dne 1. 10. 2024, č. j. 28 Co 142/2023-106, odvolací soud k odvolání žalobce první rozsudek soudu prvního stupně v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 1 720,19 Kč a úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, a v části I. výroku, ve které byla žalovanému stanovena lhůta ke splnění uložené povinnosti, zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu nebyl rozsudek odvoláním dotčen a nabyl právní moci. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně, ačkoli nebyly splněny podmínky § 115a o. s. ř., nenařídil ve věci jednání a ve věci samé rozhodl rozsudkem. Tímto pochybením řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava. Uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení znovu posoudil, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení částky 1 720,19 Kč a úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do zaplacení, a znovu stanovil žalovanému lhůtu ke splnění povinnosti uložené v I. výroku rozsudku. Měl přitom vzít v úvahu důvody žalobcova odvolání, zejména, že žalovaný úvěr čerpal jedině tehdy, kdy svůj běžný účet dostal do debetu, a že nemohl nikdy na úvěr vyčerpat více než 50 000 Kč. Pro výpočet bezdůvodného obohacení žalovaného měl provést k důkazu listiny: přehled čerpání a splácení kontokorentu a výpis z běžného účtu, které žalobce přiložil již k návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Měl též přihlédnout k tomu, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upravené v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) a že k určení doby plnění přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se odvolací soud vyjádřil již v usnesení ze dne 25. 7. 2023, č. j. 28 Co 50/2022-195, a to v podstatě shodně jako odvolatel: „…dle názoru odvolacího soudu je důležité, zda je ve smyslu § 87 odst. 2 ZSÚ o tuto dobu plnění spor a kdy tu naopak spor není. Na pojem spor je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita žalovaného spor o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V poměrech posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného jako spotřebitele k vrácení jistiny, neboť žalovaný na výzvy žalobce k vrácení dluhu nereagoval a aktivně nevystoupil s tím, že taková doba plnění není přiměřená jeho možnostem. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 ZSÚ směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný než on sám nedisponuje potřebnými informacemi týkajícími se jeho majetkových poměrů a jeho schopnosti splácet předmětný dluh. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel, jenž musí své právo aktivně u věřitele uplatnit a tím „spor“ vyvolat. Lze si jen těžko představit, že by soud měl, např. v případě zcela pasivního dlužníka, v řízení bez dalšího (bez existence sporu o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny.“8. Soud prvního stupně znovu ve věci rozhodl druhým rozsudkem (odstavec 1.). Uvedl, že v prvním rozsudku učinil závěr o neplatnosti smlouvy o poskytnutí kontokorentu pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru stanovené ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci poskytnutou jistinu úvěru 47 064,63 Kč (poskytnuté a neuhrazené plnění z kontokorentu). O povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 45 344,44 Kč bylo rozhodnuto již prvním rozsudkem. V rozdílu 1 720,19 Kč byla žaloba vzata zpět pro plnění žalovaného po podání žaloby. Předmět žaloby co do jistiny dluhu tak byl vyčerpán. Při určení doby plnění přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud konstatoval, že mezi účastníky nebyl nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného jako spotřebitele k vrácení jistiny. Soudu nejsou známy aktuální osobní poměry žalovaného a jeho možnosti. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160, věty za středníkem o. s. ř. Soud upravil splatnost tak, aby poskytl žalovanému možnost dluh zaplatit dobrovolně, přihlédl přitom k závažnému porušení povinnosti na straně poskytovatele úvěru, který zcela rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele. Přihlédl k výši dlužné částky a skutečnosti, že žalovaný začal na dluh platit splátky ve výši 5 000 Kč. Zajistil spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu a stanovil splatnost peněžitého plnění ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek. Ohledně požadovaného úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do 14. 12. 2024 a z částky 42 064,63 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, podle něhož účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, sankcí ve ztrátě zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a žalobci dosud nárok na úroky z prodlení nevznikl, a proto soud nárok zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení částečně úspěšnému žalobci byla podle jeho poměru úspěchu ve věci (42 %) přiznána náhrada nákladů ve výši 2 520 Kč vzniklých zaplacením soudního poplatku a zastoupením advokátem.9. Předmětem odvolacího řízení bylo posouzení otázky, zda žalobci vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení z nevrácené jistiny úvěru. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru z důvodu nesplnění povinnosti původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Žalobce proti tomuto právnímu závěru v podaném odvolání ani nebrojil.10. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval dokazování sdělením obsahu listin: přípisu žalobce adresovaného žalovanému nadepsaného „Výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva“ ze dne 1. 11. 2021, podacího arch České pošty, s. p. ze dne 2. 11. 2021. Vzal za prokázané, že žalovanému bylo dne 2. 11. 2021 na adresu jeho bydliště odeslána výzva žalobce k uhrazení dluhu ve výši 52 381,41 Kč z předmětné úvěrové smlouvy uzavřené mezi účastníky do 10. 11. 2021. Ve zbývajícím rozsahu odvolací soud souhlasí se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a pro stručnost odkazuje na odůvodnění jeho rozhodnutí.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v návaznosti na závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je na místě posoudit nárok žalobce jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. V tomto směru je třeba zdůraznit, že shora citované ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za ustanovení speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen o. z.). Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru částku 47 064,63 Kč, z níž žalovaný dosud uhradil dne 14. 12. 2024 částku 5 000 Kč a zbývá mu tak zaplatit 42 064,63 Kč v době přiměřené jeho možnostem, jak stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Při určení doby plnění „přiměřené možnostem spotřebitele“ je dle názoru odvolacího soudu důležité, zda je ve smyslu § 87 odst. 2 tohoto zákona o tuto dobu plnění spor či nikoli. Na pojem „spor“ je přitom nutno nahlížet jen jako na aktivní (existující) a nevyřešený střet rozdílných představ stran o přiměřené době plnění. Pouhá pasivita žalované „spor“ o přiměřenou dobu plnění založit nemůže. V poměrech posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalované jako spotřebitele k vrácení jistiny, neboť žalovaná na výzvy žalobce k vrácení dluhu nereagovala a aktivně nevystoupila s tím, že taková doba plnění není přiměřená jejím možnostem. Je třeba mít na zřeteli, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru směřuje k ochraně spotřebitele a nikdo jiný, než on sám nedisponuje potřebnými informacemi týkajícími se jeho majetkových poměrů a jeho schopnosti splácet předmětný dluh. Povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti vedoucí k závěru, že doba plnění není přiměřená jeho možnostem, proto má v případném sporu právě spotřebitel, jenž musí své právo aktivně u věřitele uplatnit a tím „spor“ vyvolat. Lze si jen těžko představit, že by soud měl, např. v případě zcela pasivního dlužníka, v řízení bez dalšího (bez existence „sporu“ o této otázce) rozhodovat o tom, jaká je pro takového dlužníka přiměřená doba pro vrácení jistiny. V daném případě žalovaná žádné informace ohledně svých poměrů v době, kdy byla žalobcem vyzvána k plnění, nesdělila, žádné skutečnosti v tomto směru netvrdila ani v řízení před soudem prvního stupně, a spor o to, zda doba k plnění uvedená žalobcem v jeho výzvě k plnění byla či nebyla dobou přiměřenou, tak vyvolán nebyl. Tento názor již odvolací soud prezentoval v usnesení, jímž zrušil první rozsudek, avšak soud prvního stupně k němu fakticky nepřihlédl (odst. 8).13. Při absenci „sporu“ o přiměřenou dobu plnění je tak třeba při posouzení otázky prodlení dlužníka a na ně vázaného nároku na zaplacení úroku z prodlení vyjít z výzvy věřitele k plnění v jím uvedené lhůtě podle obecných ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Odvolací soud dospěl k závěru, že za takovou výzvu k plnění (vydání bezdůvodného obohacení) lze v projednávané věci považovat k důkazu provedenou listinu žalobce ze dne 1. 11. 2021. Lhůta určená podle uvedeného ustanovení občanského zákoníku na základě výzvy žalobce odeslané žalovanému dne 2. 11. 2021 uplynula dne 10. 11. 2021, následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení. Požadavek žalobce na úroky z prodlení je důvodný, jak pokud jde o počátek prodlení, tak i sazbu úroku z prodlení 8,5 %, která odpovídá zákonné výši stanovené podle § 1970 o. z. v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.14. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil, jak odvoláním napadený II. výrok rozsudku: žalovaný je povinen splnit povinnost uloženou mu prvním výrokem rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 4. 2023, č. j. 7 C 270/2022-52, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, tak i jeho III. výrok: žalovaný je povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do 14. 12. 2024 a z částky 42 064,63 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. odvolací soud určil k plnění třídenní lhůtu s ohledem na výši plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, délku prodlení žalovaného, přičemž neshledal žádný důvod stanovit lhůtu k plnění delší či stanovit plnění ve splátkách.15. Protože došlo ke změně rozsudku, odvolací soud znovu rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Při hodnocení míry úspěchu stran v projednávané věci odvolací soud v souladu s judikaturou (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 33 Cdo 1357/2017) přihlédl k hodnotě žalované pohledávky i jejího příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně (27. 2. 2025) a dospěl k závěru, že ve sporu byl více procesně úspěšný žalobce (74,3 %), který tak má po vzájemném poměření procesního úspěchu a neúspěchu nárok na náhradu 48,6 % svých nákladů řízení. Náklady řízení žalobce před soudem prvního stupně v celkové výši 3 900 Kč představují zaplacený soudní poplatek z návrhu na vydání EPR ve výši 2 000 Kč, z odvolání ve výši 1 000 Kč (soudem prvního stupně nesprávně vyměřeno 3 100 Kč, aniž by byl brán zřetel na předmět odvolacího řízení) a náklady vzniklé účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, v paušální výši po 300 Kč určené podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. v souvislosti se třemi učiněnými úkony, předžalobní výzvou k plnění, podáním žaloby a jejím částečným zpětvzetím. Z takto určených celkových nákladů řízení náleží žalobci 48,6 % (1 895,40 Kč).16. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v odvolacím řízení zcela úspěšný, a tak mu přísluší náhrada nákladů ve výši 300 Kč (náklady vzniklé účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce) podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. v souvislosti s jedním učiněným úkonem, podáním odvolání. Náklady, které vznikly zaplacením soudního poplatku, nebyly přiznány, neboť jej soud vyměřil nesprávně a měl by rozhodnout o jeho vrácení (soudní poplatek z odvolání, pro které byl zrušen první rozsudek, byl již jednou zaplacen).","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání se podává k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, ve lhůtě do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:KSBR:2026:28.Co.112.2025.1","publishedAt":"2026-06-02","decisionAt":"2026-02-03","caseNumber":{"senate":28,"registry":"Co","index":112,"year":2025,"pageNumber":159},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Jiří","lastName":"Vávra","titlesAfter":"","function":"předseda senátu"},"courtCode":"KSBR","caseResultType":["ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 27. února 2025, č. j. 7 C 270/2022-117","specialType":[],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":7,"registry":"C","index":270,"year":2022,"pageNumber":117},"affectedDate":"2022-02-27","courtCode":"OSVY","affectedTypes":["CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"86","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"87","lexNumber":257,"lexYear":2016,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"2991","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["ODVOLANI","PENEZITE_PLNENI","NAKLADY_RIZENI","SPLNENI_ZAVAZKU","BEZDUVODNE_OBOHACENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","LHUTY","SPLATNOST_POHLEDAVKY","SMLOUVA_O_UVERU"]},"styles":[{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false}]}