{"uuid":"d1dc47ac-b547-4721-9e07-45bff201e731","header":[{"texts":[{"text":"Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Svátkové a soudkyň Mgr. Halky Hovorkové a Mgr. Anny Vrdlovcové ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" zastoupená advokátem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno advokáta","anonStyle":"ANON"},{"text":". sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa advokáta","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":6,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: Česká republika – ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" za níž jedná Česká republika – ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno jednajícího","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa jednajícího","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 156 000 Kč s příslušenstvím,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":8,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"k odvolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. ledna 2026, č. j. 10 C 124/2025-133,","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Rozsudek prvostupňového soudu se ve vyhovujícím výroku I. mění tak, že žaloba na zaplacení částky 56 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75% od 30.1.2025 do zaplacení se zamítá, ve zbývající části v rozsahu částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75% od 30.1.2025 do zaplacení se potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. V zamítavém výroku II. se v odvoláním napadeném rozsahu do částky 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30.6.2024 do zaplacení rozsudek prvostupňového soudu potvrzuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":12,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":13,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Rozsudek prvostupňového soudu se ve vyhovujícím výroku I. mění tak, že žaloba na zaplacení částky 56 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75% od 30.1.2025 do zaplacení se zamítá, ve zbývající části v rozsahu částky 20 000 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75% od 30.1.2025 do zaplacení se potvrzuje.II. V zamítavém výroku II. se v odvoláním napadeném rozsahu do částky 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 30.6.2024 do zaplacení rozsudek prvostupňového soudu potvrzuje.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 76 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 30.1.2025 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 124 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok II.) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 26 216 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.).","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila celkem 200 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., a to částku 100 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení, vedeného v souvislosti s trestním oznámením podaným dne 5.10.2021, které podle jejího tvrzení skončilo až dne 11.6.2025 a trvalo tak 3 roky a 8 měsíců, a dále částku 100 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí, spočívajícího v nepřiznání jejího adhezního nároku trestním příkazem Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":". Tvrdila, že ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" při prvotním prověřování věci postupoval vůči ní neprofesionálně, nedostatečně respektoval její postavení zvlášť zranitelné oběti a svým postupem přispěl k průtahům řízení a sekundární viktimizaci. Ve vztahu k druhému nároku uváděla, že nepřiznání adhezního nároku v trestním řízení v ní vyvolalo pocity bezmoci, obavy z dalšího soudního řízení a nutnosti opětovně popisovat intimní okolnosti případu. Žalovaná uznala, že žalobkyně nárok předběžně uplatnila dne 29.7.2024, namítala však, že délku řízení lze ve vztahu k žalobkyni posuzovat nejdříve od okamžiku uplatnění nároku na náhradu újmy v trestním řízení, a nikoliv od podání trestního oznámení, přičemž řízení považovala za přiměřeně dlouhé. Ve vztahu k nároku z nezákonného rozhodnutí poukazovala na to, že žalobkyni již poskytla omluvu, kterou pokládala za dostatečnou satisfakci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Nespornou skutečností bylo, že žalobkyně nárok předběžně uplatnila u žalované dne 29.7.2024. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, odškodňovacího spisu, trestního spisu Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":", sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", trestních příkazů vydaných ve věci sp. zn. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2118/24, zdravotnické dokumentace žalobkyně a z výslechů žalobkyně a svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":", v odůvodnění svého rozhodnutí shrnul stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod body 3 až 16 odůvodnění rozsudku. Dospěl zejména ke skutkovému závěru uvedenému pod bodem 17 rozsudku, že průběh trestního řízení odpovídal skutkovým zjištěním, vyplývajícím z trestního spisu a dalších provedených důkazů. Za prokázané vzal, že trestní oznámení bylo podáno dne 5.10.2021 prostřednictvím ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" na základě komunikace se žalobkyní, že prvotní prověřování věci bylo ukončeno bez zahájení trestního řízení, přestože následné přezkoumání vedlo k opětovnému otevření věci a zahájení úkonů trestního řízení dne 9.12.2022. Dále zjistil, že pachatel byl následně trestním příkazem ze dne 28.5.2024 uznán vinným, avšak žalobkyně byla nejprve se svým adhezním nárokem odkázána na občanskoprávní řízení, přičemž tato část rozhodnutí byla nálezem Ústavního soudu ze dne 22.1.2025 zrušena. Soud rovněž zjistil, že žalobkyně byla zvlášť zranitelnou obětí sexuálně motivované trestné činnosti, dlouhodobě trpěla psychickými obtížemi souvisejícími s traumatickými životními zkušenostmi a průběh trestního řízení i způsob prvotního postupu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" na ni negativně psychicky dopadal. Za prokázané vzal i to, že řízení skončilo až dne 11.6.2025, takže trvalo 3 roky a 8 měsíců.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 1, § 2, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14, § 15 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., dále podle § 26 tohoto zákona ve spojení s občanským zákoníkem a s přihlédnutím k čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, 30 Cdo 3331/2011, 30 Cdo 35/2012, 30 Cdo 3026/2009, 30 Cdo 1710/2012, 30 Cdo 1747/2014 a z rozsudku velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 1434/2025, jakož i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 424/25 a IV. ÚS 2118/24. Nejprve uzavřel, že námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná, neboť subjektivní promlčecí doba mohla začít běžet nejdříve po skončení celého trestního řízení. Dále dovodil, že žalobkyně v projednávané věci neuplatňuje pouze nárok z nepřiměřené délky řízení ve smyslu práva na projednání věci v přiměřené době, ale především nárok, vycházející z porušení práva na účinné vyšetřování. Za nepřiměřené označil trvání řízení od 5.10.2021 do 11.6.2025, přičemž zdůraznil, že řízení nebylo skutkově ani právně složité a průtahy byly způsobeny zejména nečinností a nesprávným postupem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" při prvotním prověřování věci a následně i tím, že trestní soud původně bezdůvodně nepřiznal žalobkyni adhezní nárok. Při určení výše zadostiučinění vyšel ze základní částky podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, kterou zvýšil o 20 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci a o dalších 20 % vzhledem ke zvýšenému významu řízení pro žalobkyni jako zvlášť zranitelnou oběť, a přiznal jí z tohoto titulu 56 000 Kč. Ve vztahu k nezákonnému rozhodnutí, spočívajícímu v odkázání žalobkyně na občanskoprávní řízení vyšel, ze závěrů Ústavního soudu o porušení jejích základních práv a uzavřel, že samotná omluva není dostačující satisfakcí. Po porovnání s obdobnými případy a s ohledem na konkrétní dopady na žalobkyni jí přiznal dalších 20 000 Kč. Celkem tedy žalobě vyhověl do částky 76 000 Kč s příslušenstvím a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Vycházel z toho, že žalobkyně byla z hlediska zásady úspěchu ve věci plně úspěšná, neboť dosáhla přiznání satisfakce za nemajetkovou újmu, a proto jí přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 26 216 Kč, zahrnující soudní poplatek, odměnu advokáta, paušální náhrady hotových výdajů i DPH.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, a to dle důvodů, uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., kdy rozhodnutí vytýká nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že soud prvního stupně sice správně stanovil náhradu za nepřiměřenou délku řízení ve výši 56 000 Kč a tuto část rozhodnutí odvoláním nenapadá, avšak nesprávně určil výši zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí, když jí přiznal pouze 20 000 Kč namísto požadovaných 100 000 Kč. Zdůrazňuje, že nezákonným rozhodnutím byl trestní příkaz, kterým byla jako zvlášť zranitelná oběť sexuálního nátlaku odkázána s celým nárokem na náhradu újmy do civilního řízení, přičemž toto rozhodnutí bylo následně zrušeno Ústavním soudem. Soud prvního stupně přitom vzal za prokázané, že jí v důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí vznikla nemajetková újma, spočívající v psychických útrapách, hrůze, stresu, obavách a retraumatizaci. Podle žalobkyně soud prvního stupně nesprávně odmítl vycházet z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, ačkoli jde o judikaturu pro Českou republiku relevantní a závaznou. Poukazuje zejména na případy obětí sexuálního násilí, jimž byla za porušení práva na účinné vyšetřování přiznána náhrada ve výši 25 000 EUR, přičemž připouští, že v jejím případě byly důsledky nezákonného postupu zmírněny zásahem Ústavního soudu přibližně po jednom roce.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Žalobkyně dále vytýká, že soud prvního stupně nesprávně poměřoval její případ s případem, v němž byla zvlášť zranitelné oběti přiznána náhrada 100 000 Kč za opakované výslechy, a z tohoto srovnání dovodil náhradu pouze 20 000 Kč. Podle žalobkyně však není rozhodující samotná povaha zásahu, nýbrž intenzita a délka psychických útrap, které v jejím případě trvaly téměř jeden rok. Poukazuje rovněž na nepřiměřenost přiznané částky ve srovnání s náhradami za průtahy v řízení, s náhradou 50 000 Kč přiznanou poškozené za zmařenou možnost pokračovat ve studiu, s průměrnou mzdou i s částkami běžně přiznávanými obětem sexuálního násilí. Připomíná, že po pachateli požadovala náhradu 500 000 Kč, která jí byla následně uhrazena, a že jí byl v trestním řízení přiznán nárok ve výši 250 000 Kč. Za chybnou považuje i úvahu soudu prvního stupně, že nelze srovnávat primární a sekundární újmu, neboť sekundární újma, způsobená postupem státu, může být podle ní srovnatelná či větší než újma způsobená samotným pachatelem. Namítá také nesprávné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, když jí nebyla přiznána odměna za jeden úkon právní služby, spočívající v písemném podání ze dne 2.12.2025, kterým její právní zástupce reagoval na argumentaci soudu, s níž se soud následně ztotožnil. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje odvolacímu soudu, aby změnil napadený rozsudek ve výrocích II. a III. tak, že jí přizná dalších 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 30.1.2025 do zaplacení, případně odpovídajícím způsobem rozhodl o náhradě nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala i žalovaná včasné a přípustné odvolání, a to dle důvodů, uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., kdy rozhodnutí vytýká, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů zčásti k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná napadá vyhovující výrok I. rozsudku a akcesorický výrok III. o náhradě nákladů řízení. Namítá především, že soud prvního stupně nesprávně posoudil žalobkyní tvrzené porušení práva na účinné vyšetřování, když podle jejího názoru odškodnil tento nárok obdobným způsobem, jako by se jednalo o nárok na náhradu újmy za nepřiměřenou délku řízení. Žalovaná zdůrazňuje, že právo na účinné vyšetřování a právo na projednání věci v přiměřené době představují odlišná práva, která nelze směšovat, a že při odškodňování porušení práva na účinné vyšetřování nelze vycházet z kritérií, používaných pro náhradu újmy způsobené délkou řízení, zejména z délky řízení či počtu instancí, v nichž bylo vedeno. Odůvodnění rozsudku považuje v této části za nejasné. Dále nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že adhezní řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam, neboť podle žalované takový závěr neodpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž adhezní řízení zvýšený význam nemá. Za nesprávné považuje rovněž přiznání náhrady za nezákonné rozhodnutí, neboť soud prvního stupně vyšel ze srovnání s jiným případem, v němž byla poškozená odškodněna z odlišného důvodu, a přiznanou částku považuje i ve srovnání s tímto případem za nepřiměřeně vysokou.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. Žalovaná dále vytýká soudu prvního stupně nesprávné určení počátku řízení pro účely posouzení jeho délky. Nesouhlasí se závěrem, že počátek řízení je třeba odvozovat již od podání trestního oznámení, které navíc nepodala žalobkyně, nýbrž třetí subjekt, přičemž soud podle žalované při tomto závěru vycházel z fikce. Setrvává na stanovisku, že počátek řízení lze v dané věci spojovat až s okamžikem, kdy se žalobkyně se svým nárokem připojila do trestního řízení. Podle žalované by při takovém posouzení nebylo možné dospět k závěru o nepřiměřené délce řízení. Současně uvádí, že bližší rozvedení odvolacích důvodů a další odvolací argumentace předloží v následném doplnění odvolání, přičemž z důvodu procesní opatrnosti napadá rovněž výrok o nákladech řízení. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, přičemž svůj odvolací návrh hodlá dále upřesnit v doplnění odvolání.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":17,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Žalovaná v doplnění odvolání nadále setrvává na názoru, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku nepřiměřené délky trestního řízení. Namítá, že počátek řízení nelze ve vztahu k žalobkyni odvozovat již od podání trestního oznámení třetím subjektem, nýbrž až od 16.4.2024, kdy se žalobkyně se svým nárokem připojila do trestního řízení. Vzhledem k tomu, že řízení skončilo v květnu 2025 vydáním druhého trestního příkazu po zásahu Ústavního soudu, trvalo podle žalované pouze něco přes jeden rok, a o nepřiměřené délce proto nelze hovořit. Současně vytýká soudu prvního stupně, že není zřejmé, z jaké základní částky při stanovení zadostiučinění vycházel, a nesouhlasí ani s jeho závěrem, že adhezní řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam, neboť podle judikatury Nejvyššího soudu adhezní řízení za řízení se zvýšeným významem považovat nelze. Dále namítá, že soud prvního stupně nepřípustně směšoval nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení s tvrzenou sekundární viktimizací, resp. porušením práva na účinné vyšetřování. Podle žalované žalobkyně uplatnila částku 100 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení a částku 100 000 Kč za nepřiznání náhrady újmy v adhezním řízení, avšak neuplatnila samostatný nárok z titulu sekundární viktimizace, přesto soud právě tuto újmu fakticky odškodnil podle kritérií, určených pro náhradu újmy způsobené délkou řízení. Z tohoto důvodu žalovaná zpochybňuje přezkoumatelnost rozsudku a namítá, že není zřejmé, o jakém nároku soud vlastně rozhodl. Nadto uvádí, že pokud by měl být za předmět řízení považován i nárok z porušení práva na účinné vyšetřování, byl by podle jejího názoru promlčen, neboť žalobkyně se o tvrzené újmě dozvěděla nejpozději na konci roku 2022, zatímco nárok uplatnila až v červenci 2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":18,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Ve vztahu k náhradě za nezákonné rozhodnutí žalovaná nesouhlasí s přiznanou částkou 20 000 Kč a namítá, že soud prvního stupně vycházel z nesrovnatelného případu poškozené, která absolvovala šest výslechů v různých stadiích trestního řízení, zatímco žalobkyně v trestním řízení nevypovídala a pouze podávala vysvětlení ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Přiznanou částku proto považuje za nepřiměřeně vysokou. Dále vytýká soudu prvního stupně, že při stanovení výše zadostiučinění nezohlednil omluvu poskytnutou žalobkyni dne 21.1.2026 za duševní útrapy spojené s nepřiznáním náhrady újmy v trestním řízení. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně pak odmítá její argumentaci, směřující ke zvýšení odškodnění, neboť újma způsobená opakovanými výslechy poškozené oběti, je zpravidla intenzivnější než újma žalobkyně, která takové zátěži vystavena nebyla, a že sekundární újmu nelze bez dalšího stavět na roveň újmě způsobené samotným pachatelem trestného činu. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání jsou přípustná, byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, že splňují náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem, vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není a odvolání žalované je částečně důvodné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. Žalobkyně se žalobou domáhala celkem 200 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. Uplatnila dva samostatné nároky, každý ve výši 100 000 Kč. První spojovala s nepřiměřenou délkou trestního řízení; v žalobě jej označila též jako újmu z „neúčinného vyšetřování“. Druhý vyvozovala z nezákonného rozhodnutí, jímž byla trestním příkazem Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 28. 5. 2024, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", se svým adhezním nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"14. V souvislosti s prvním nárokem žalobkyně tvrdila, že trestní oznámení podala dne 5. 10. 2021 ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" na podkladě komunikace s ní. Prvotní postup ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" vnímala jako neprofesionální a necitlivý k jejímu postavení zvlášť zranitelné oběti. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" věc dne 5. 11. 2021 uzavřel, aniž zahájil úkony trestního řízení. Teprve po podnětu k přezkoumání postupu, který dne 21. 11. 2022 podal zmocněnec poškozených, mezi nimi žalobkyně, byly dne 9. 12. 2022 zahájeny úkony trestního řízení. Žalobkyně uváděla, že se průběh věci nepříznivě projevil v její psychické sféře a procesu uzdravování. Výslovně však, včetně závěrečné pasáže žaloby pod bodem 35, požadovala částku 100 000 Kč jako zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"15. Prvostupňový soud z trestního spisu Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" zjistil, že žalobkyně byla dne 16. 4. 2024 poučena o možnosti uplatnit nárok na náhradu újmy. Dne 30. 4. 2024 pak vůči obviněnému uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. Trestním příkazem ze dne 28. 5. 2024 byl obviněný uznán vinným mimo jiné přečinem sexuálního nátlaku a žalobkyně byla se svým adhezním nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2118/24, byl trestní příkaz v této části zrušen. Následným trestním příkazem ze dne 25. 2. 2025 byl odsouzenému uložen závazek zaplatit žalobkyni 250 000 Kč s příslušenstvím. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 11. 6. 2025.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"16. Žalovaná uznala, že žalobkyně nárok předběžně uplatnila dne 29. 7. 2024. Ve vztahu k prvnímu nároku namítala, že rozhodná doba pro posouzení přiměřenosti délky řízení mohla ve vztahu k žalobkyni začít až uplatněním jejího adhezního nároku, nikoli podáním trestního oznámení. Ve vztahu ke druhému nároku zdůraznila omluvu, kterou žalobkyni poskytla, a pokládala ji za dostačující satisfakci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"17. Soud prvního stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení, a proto z něj vycházel i odvolací soud. Doplňuje pouze, že z provedených důkazů nevyšel najevo žádný projev žalobkyně, kterým by uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy v trestním řízení dříve než dne 30. 4. 2024. Trestní oznámení ze dne 5. 10. 2021 nadto podala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":", nikoli žalobkyně.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"18. Soud prvního stupně věc správně posuzoval zejména podle § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 až 3, § 14 a § 15 zákona č. 82/1998 Sb. V případě prvního nároku však z těchto ustanovení a z judikatury vyvodil nesprávný právní závěr. Podmínky odpovědnosti státu je nutno přezkoumat u každého z obou samostatně uplatněných nároků samostatně; shodný peněžitý petit nemůže zakrýt jejich rozdílný skutkový základ ani rozdílný předmět ochrany.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"19. Pokud jde o žalobou uplatněný nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení, pak odvolací soud uvádí následující.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"20. Podle § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. je nesprávným úředním postupem i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, nestanoví-li zákon lhůtu jinou. Při určení přiměřeného zadostiučinění za újmu z takového postupu se podle § 31a odst. 3 téhož zákona přihlíží zejména k celkové délce řízení, složitosti věci, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci a významu předmětu řízení pro poškozeného.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"21. Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2025, sp. zn. 31 Cdo 1434/2025, uveřejněný pod č. 45/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, výslovně rozlišil právo na účinné vyšetřování a právo na projednání věci v přiměřené době. Jde o samostatná práva s odlišným účelem i předmětem ochrany. Právo na účinné vyšetřování chrání poškozeného – oznamovatele v tom, aby orgány činné v trestním řízení jeho podnět řádně, včas, nezávisle a efektivně prověřily. Naproti tomu zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení chrání účastníka před stavem nejistoty ohledně výsledku jeho konkrétního nároku, v poměrech poškozeného tedy ohledně včasného projednání nároku na náhradu újmy vůči obviněnému v adhezním řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"22. Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku korigoval dřívější judikaturu, podle níž se za určitých okolností započítávala i doba od trestního oznámení, pokud trestní věc měla již od počátku „občanskoprávní složku“. Zdůraznil, že vznik práva na účinné vyšetřování podáním trestního oznámení sám o sobě neznamená vznik práva na odčinění újmy z nepřiměřené délky adhezního řízení již od stejného okamžiku. Pro posouzení délky trestního řízení ve vztahu k poškozenému, jenž uplatnil nárok na náhradu újmy po zahájení trestního stíhání, se proto zohledňuje až doba od uplatnění tohoto nároku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"23. Soud prvního stupně závěry rozsudku pod sp. zn. 31 Cdo 1434/2025 nesprávně aplikoval. Ačkoli správně reprodukoval jejich obsah, považoval s odkazem na skutková tvrzení žalobkyně první uplatněný nárok za nárok z porušení práva na účinné vyšetřování a následně jej odškodnil podle kritérií určených pro nepřiměřenou délku řízení. Takový postup nepřípustně spojil dva odlišné odpovědnostní tituly a dva různé předměty ochrany, právě proti čemuž citované rozhodnutí Nejvyššího soudu výslovně vystupuje.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"24. Žaloba musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Soud je při rozhodování vázán žalobním návrhem; přisoudit něco jiného nebo více může jen ve výjimečných případech vyplývajících z právního předpisu (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Skutková tvrzení žalobkyně o okolnostech prvotního prověřování, jejích obavách a nepříznivých dopadech tohoto postupu mohla být významná pro případný samostatný nárok, založený na porušení práva na účinné vyšetřování. Žalobkyně však tento nárok peněžitým požadavkem neuplatnila. Naopak opakovaně a zejména v bodě 35 žaloby výslovně spojila částku 100 000 Kč s porušením práva na přiměřenou délku řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"25. Nešlo proto o případ, kdy by bylo nutné žalobkyni vyzývat k odstranění nejasnosti žaloby nebo ji poučovat o jiném hmotněprávním nároku. Žalobkyně byla zastoupena advokátem a z její žaloby je zřejmé, že si rozdílu mezi oběma nároky byla vědoma: tvrzení týkající se postupu ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":" rozvedla, avšak relutární zadostiučinění požadovala toliko za nepřiměřenou délku řízení. Soud prvního stupně proto nemohl bez změny žaloby rozhodnout o nároku z porušení práva na účinné vyšetřování namísto nároku, který žalobkyně uplatnila. Úvahy soudu prvního stupně v bodech 33 až 39 jeho rozsudku jsou z tohoto důvodu nesprávné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"26. Odvolací námitka žalované je proto důvodná. Při správném posouzení je rozhodná doba od 30. 4. 2024, kdy žalobkyně v trestním řízení uplatnila vůči obviněnému nárok na náhradu nemajetkové újmy, do 11. 6. 2025, kdy nabyl právní moci druhý trestní příkaz, jímž o jejím nároku bylo rozhodnuto. Tato doba v trvání přibližně třinácti měsíců je s ohledem na průběh trestního a navazujícího ústavního řízení přiměřená. Již proto není dán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu, spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené době.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":16,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"27. Na tomto závěru nemohou ničeho změnit ani okolnosti předcházející 30. 4. 2024, včetně tvrzených nedostatků prvotního prověřování. Ty nenáležejí do doby rozhodné pro žalobkyní uplatněný nárok z nepřiměřené délky adhezního řízení. Ostatně žalobkyně nebyla oznamovatelkou trestného činu ze dne 5. 10. 2021; trestní oznámení podala ","anonStyle":"NONE"},{"text":"právnická osoba","anonStyle":"ANON"},{"text":". Z provedených důkazů rovněž nevyplynulo, že by žalobkyně uplatnila vůči konkrétní osobě nárok na náhradu újmy dříve než 30. 4. 2024.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":18,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"28. Závěr soudu prvního stupně o nepřiměřenosti celkové doby od října 2021 proto nemůže obstát. Z důvodu absence odpovědnostního titulu se již odvolací soud nezabýval výší zadostiučinění ani kritérii § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Námitka žalované týkající se promlčení hypotetického nároku z porušení práva na účinné vyšetřování se za tohoto stavu míjí s předmětem rozhodování; o takovém nároku nebylo žalobou zahájeno řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"29. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napedený rozsudek ve vyhovujícím výroku I. v rozsahu 56 000 Kč s příslušenstvím a žalobu v tomto rozsahu zamítl.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"30. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí o adhezním nároku, pak odvolací osud uvádí následující.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"31. Druhý nárok žalobkyně má jiný skutkový i právní základ. Vychází z trestního příkazu Okresního soudu v ","anonStyle":"NONE"},{"text":"adresa","anonStyle":"ANON"},{"text":" ze dne 28. 5. 2024, č. j. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"spisová značka","anonStyle":"ANON"},{"text":", v části, kterou byla žalobkyně s uplatněným adhezním nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Tato část byla pro nezákonnost zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2118/24. Podmínka § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je tedy splněna a odvolací soud je zrušovacím rozhodnutím vázán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"32. Ústavní soud ve zmíněném nálezu vyslovil, že tímto výrokem byla porušena práva žalobkyně na nedotknutelnost osoby a osobní integritu podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na ochranu lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zdůraznil, že je-li u zvlášť zranitelné oběti sexualizovanou trestnou činností založen zásah do lidské důstojnosti a osobní integrity již samotnou povahou trestného činu, nelze úroveň ochrany snížit jen proto, že trestní soud rozhoduje trestním příkazem. Trestní soud měl žalobkyni přiznat alespoň náhradu za takový zásah a vypořádat se s jejími tvrzeními o duševních útrapách.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"33. Samotné zrušení nezákonného rozhodnutí sice nezakládá domněnku vzniku nemajetkové újmy. Žalobkyni proto stíhalo břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně konkrétně dotčeného práva, vzniku nemajetkové újmy a příčinné souvislosti. Soud prvního stupně však na základě výpovědi žalobkyně, svědkyně ","anonStyle":"NONE"},{"text":"tituly před jménem","anonStyle":"ANON"},{"text":" ","anonStyle":"NONE"},{"text":"jméno FO","anonStyle":"ANON"},{"text":" a zdravotnické dokumentace správně zjistil, že nezákonné odkázání na civilní řízení u žalobkyně vyvolalo intenzivní stres, pocity bezmoci a obavu z pokračování sporu, z nové konfrontace s intimními okolnostmi věci a z případného znaleckého zkoumání. Tato zjištění jsou dostatečným podkladem pro závěr, že jí nemajetková újma v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím skutečně vznikla.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"34. Omluva žalované byla pro žalobkyni významná a představovala dílčí morální satisfakci. S ohledem na povahu zásahu, osobní a zdravotní poměry žalobkyně, její postavení zvlášť zranitelné oběti a ústavně potvrzenou závažnost vady trestního příkazu však nemohla sama o sobě zcela odčinit prokázanou újmu. Peněžité zadostiučinění je proto podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. namístě.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"35. Soud prvního stupně postupoval správně, když při stanovení výše zadostiučinění vyšel z judikatorního požadavku na srovnatelnost náhrad, formulovaného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněném pod č. 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přímý skutkově i právně srovnatelný případ odškodnění zvlášť zranitelné oběti za nezákonné odkázání s adhezním nárokem na civilní řízení nebyl v řízení označen ani zjištěn. Bylo proto nutné hodnotit společné a rozdílné znaky jiných případů sekundární viktimizace a určit výši náhrady s přihlédnutím k okolnostem projednávané věci a obecné představě spravedlnosti.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"36. Srovnání s případem, v němž byla zvlášť zranitelné oběti přiznána částka 100 000 Kč za sekundární viktimizaci, způsobenou opakovanými výslechy, není mechanickým stanovením sazby ani srovnáním nesrovnatelného. Je použitelné jako orientační měřítko intenzity druhotné újmy. Společným znakem je postavení zvlášť zranitelné oběti a riziko opětovného traumatu, vyvolaného postupem orgánů veřejné moci. Podstatným rozdílem je, že v oné věci poškozená opakované výslechy, včetně znaleckých vyšetření a hlavního líčení, skutečně absolvovala, zatímco u žalobkyně se zhmotnily především silné a důvodné obavy z takového dalšího procesu. Její obavy byly navíc poměrně záhy zmírněny zásahem Ústavního soudu a následným rozhodnutím o adhezním nároku; další civilní řízení ani další dokazování v něm neproběhly.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"37. Částka 20 000 Kč tak zohledňuje jak zvýšenou zranitelnost žalobkyně, její zhoršený zdravotní stav a specifickou citlivost zásahu do její důstojnosti, tak i omezené časové trvání a faktický rozsah následků nezákonného rozhodnutí. Žalobkyně nebyla nucena spor před civilním soudem skutečně vést, znovu vypovídat nebo podstoupit znalecké zkoumání; nebylo rovněž prokázáno, že by musela s pachatelem osobně vyjednávat o plnění. Přiznaná částka nenahrazuje primární újmu z trestného činu, o níž bylo rozhodnuto v adhezním řízení, nýbrž výlučně samostatnou újmu, způsobenou nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"38. Odvolací soud proto nesdílí námitku žalované, podle níž je částka 20 000 Kč nepřiměřeně vysoká nebo jí zcela brání poskytnutá omluva. Zjištěné duševní útrapy nebyly pouhým abstraktním nepohodlím, ale předvídatelným a v konkrétních osobních poměrech žalobkyně prokázaným důsledkem nezákonného odkázání zvlášť zranitelné oběti na další soudní řízení. Na druhé straně odvolací soud nesdílí ani odvolací námitky žalobkyně, že jí měla být přiznána další částka 80 000 Kč. Žalobkyní uváděná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva se týkala porušení pozitivních závazků státu při ochraně před sexualizovaným násilím nebo při účinném vyšetřování, nikoli újmy z nezákonného rozhodnutí o adhezním nároku; jejich skutkový základ, předmět ochrany i účel přiznaného zadostiučinění jsou proto podstatně odlišné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"39. Ani výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobkyně obdržela od pachatele, nemůže sama o sobě určovat výši odškodnění vůči státu. Jde o plnění z jiného odpovědnostního vztahu, odčiňující primární následky trestného činu. Přiměřenost náhrady za sekundární újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím se musí hodnotit autonomně podle jejího konkrétního rozsahu. Soud prvního stupně se těmito hledisky řídil a jeho závěr o přiměřenosti částky 20 000 Kč odpovídá provedeným důkazům i § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"40. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku I. v rozsahu 20 000 Kč s příslušenstvím a podle téhož ustanovení jej potvrdil i v zamítavém výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu 80 000 Kč s příslušenstvím.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"41. V důsledku změny meritorního rozhodnutí rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. také o nákladech řízení před soudem prvního stupně; podle § 224 odst. 1 o. s. ř. se pravidla pro náklady řízení před soudem prvního stupně použijí přiměřeně i v řízení odvolacím.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"42. Pro náklady řízení je nutné oba nároky posuzovat samostatně. U nároku z nezákonného rozhodnutí žalobkyně prokázala základ nároku; okolnost, že konečná výše zadostiučinění závisela na úvaze soudu, zásadně odůvodňuje postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu k náhradě nákladů ve sporech o přiměřené zadostiučinění. U nároku z nepřiměřené délky řízení však žalobkyně po změně rozsudku neuspěla ani co do základu; v této části náleží úspěch žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"43. Oba nároky měly shodnou žalovanou výši 100 000 Kč a podílely se na vzniku nákladů v zásadě stejnou měrou. Úspěch žalobkyně u druhého nároku a úspěch žalované u prvního nároku se proto vzájemně vyrušily. Není podstatné, že částka přiznaná za druhý nárok nedosáhla jeho plné žalované výše; u tohoto nároku šlo o určení přiměřené výše zadostiučinění soudní úvahou. Námitka žalobkyně, že soud prvního stupně nezohlednil jeden další úkon právní služby, proto nemůže rozhodnutí o nákladech ovlivnit. Žádnému z účastníků tak právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nevzniklo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":15,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 76 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 30.1.2025 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 124 000 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok II.) a současně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 26 216 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila celkem 200 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., a to částku 100 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu, spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení, vedeného v souvislosti s trestním oznámením podaným dne 5.10.2021, které podle jejího tvrzení skončilo až dne 11.6.2025 a trvalo tak 3 roky a 8 měsíců, a dále částku 100 000 Kč z titulu nezákonného rozhodnutí, spočívajícího v nepřiznání jejího adhezního nároku trestním příkazem Okresního soudu v , adresa,  sp. zn. , spisová značka, . Tvrdila, že , právnická osoba,  při prvotním prověřování věci postupoval vůči ní neprofesionálně, nedostatečně respektoval její postavení zvlášť zranitelné oběti a svým postupem přispěl k průtahům řízení a sekundární viktimizaci. Ve vztahu k druhému nároku uváděla, že nepřiznání adhezního nároku v trestním řízení v ní vyvolalo pocity bezmoci, obavy z dalšího soudního řízení a nutnosti opětovně popisovat intimní okolnosti případu. Žalovaná uznala, že žalobkyně nárok předběžně uplatnila dne 29.7.2024, namítala však, že délku řízení lze ve vztahu k žalobkyni posuzovat nejdříve od okamžiku uplatnění nároku na náhradu újmy v trestním řízení, a nikoliv od podání trestního oznámení, přičemž řízení považovala za přiměřeně dlouhé. Ve vztahu k nároku z nezákonného rozhodnutí poukazovala na to, že žalobkyni již poskytla omluvu, kterou pokládala za dostatečnou satisfakci.3. Nespornou skutečností bylo, že žalobkyně nárok předběžně uplatnila u žalované dne 29.7.2024. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, odškodňovacího spisu, trestního spisu Okresního soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, , trestních příkazů vydaných ve věci sp. zn. , spisová značka, , nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2118/24, zdravotnické dokumentace žalobkyně a z výslechů žalobkyně a svědkyně , tituly před jménem,  , jméno FO, , v odůvodnění svého rozhodnutí shrnul stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Tento uvedl pod body 3 až 16 odůvodnění rozsudku. Dospěl zejména ke skutkovému závěru uvedenému pod bodem 17 rozsudku, že průběh trestního řízení odpovídal skutkovým zjištěním, vyplývajícím z trestního spisu a dalších provedených důkazů. Za prokázané vzal, že trestní oznámení bylo podáno dne 5.10.2021 prostřednictvím , právnická osoba,  na základě komunikace se žalobkyní, že prvotní prověřování věci bylo ukončeno bez zahájení trestního řízení, přestože následné přezkoumání vedlo k opětovnému otevření věci a zahájení úkonů trestního řízení dne 9.12.2022. Dále zjistil, že pachatel byl následně trestním příkazem ze dne 28.5.2024 uznán vinným, avšak žalobkyně byla nejprve se svým adhezním nárokem odkázána na občanskoprávní řízení, přičemž tato část rozhodnutí byla nálezem Ústavního soudu ze dne 22.1.2025 zrušena. Soud rovněž zjistil, že žalobkyně byla zvlášť zranitelnou obětí sexuálně motivované trestné činnosti, dlouhodobě trpěla psychickými obtížemi souvisejícími s traumatickými životními zkušenostmi a průběh trestního řízení i způsob prvotního postupu , právnická osoba,  na ni negativně psychicky dopadal. Za prokázané vzal i to, že řízení skončilo až dne 11.6.2025, takže trvalo 3 roky a 8 měsíců.4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 1, § 2, § 5, § 7 odst. 1, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 14, § 15 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., dále podle § 26 tohoto zákona ve spojení s občanským zákoníkem a s přihlédnutím k čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, zejména z rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 4761/2009, 30 Cdo 3331/2011, 30 Cdo 35/2012, 30 Cdo 3026/2009, 30 Cdo 1710/2012, 30 Cdo 1747/2014 a z rozsudku velkého senátu sp. zn. 31 Cdo 1434/2025, jakož i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 424/25 a IV. ÚS 2118/24. Nejprve uzavřel, že námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná, neboť subjektivní promlčecí doba mohla začít běžet nejdříve po skončení celého trestního řízení. Dále dovodil, že žalobkyně v projednávané věci neuplatňuje pouze nárok z nepřiměřené délky řízení ve smyslu práva na projednání věci v přiměřené době, ale především nárok, vycházející z porušení práva na účinné vyšetřování. Za nepřiměřené označil trvání řízení od 5.10.2021 do 11.6.2025, přičemž zdůraznil, že řízení nebylo skutkově ani právně složité a průtahy byly způsobeny zejména nečinností a nesprávným postupem , právnická osoba,  při prvotním prověřování věci a následně i tím, že trestní soud původně bezdůvodně nepřiznal žalobkyni adhezní nárok. Při určení výše zadostiučinění vyšel ze základní částky podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, kterou zvýšil o 20 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci a o dalších 20 % vzhledem ke zvýšenému významu řízení pro žalobkyni jako zvlášť zranitelnou oběť, a přiznal jí z tohoto titulu 56 000 Kč. Ve vztahu k nezákonnému rozhodnutí, spočívajícímu v odkázání žalobkyně na občanskoprávní řízení vyšel, ze závěrů Ústavního soudu o porušení jejích základních práv a uzavřel, že samotná omluva není dostačující satisfakcí. Po porovnání s obdobnými případy a s ohledem na konkrétní dopady na žalobkyni jí přiznal dalších 20 000 Kč. Celkem tedy žalobě vyhověl do částky 76 000 Kč s příslušenstvím a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř. Vycházel z toho, že žalobkyně byla z hlediska zásady úspěchu ve věci plně úspěšná, neboť dosáhla přiznání satisfakce za nemajetkovou újmu, a proto jí přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 26 216 Kč, zahrnující soudní poplatek, odměnu advokáta, paušální náhrady hotových výdajů i DPH.6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, a to dle důvodů, uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., kdy rozhodnutí vytýká nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že soud prvního stupně sice správně stanovil náhradu za nepřiměřenou délku řízení ve výši 56 000 Kč a tuto část rozhodnutí odvoláním nenapadá, avšak nesprávně určil výši zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí, když jí přiznal pouze 20 000 Kč namísto požadovaných 100 000 Kč. Zdůrazňuje, že nezákonným rozhodnutím byl trestní příkaz, kterým byla jako zvlášť zranitelná oběť sexuálního nátlaku odkázána s celým nárokem na náhradu újmy do civilního řízení, přičemž toto rozhodnutí bylo následně zrušeno Ústavním soudem. Soud prvního stupně přitom vzal za prokázané, že jí v důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí vznikla nemajetková újma, spočívající v psychických útrapách, hrůze, stresu, obavách a retraumatizaci. Podle žalobkyně soud prvního stupně nesprávně odmítl vycházet z judikatury Evropského soudu pro lidská práva, ačkoli jde o judikaturu pro Českou republiku relevantní a závaznou. Poukazuje zejména na případy obětí sexuálního násilí, jimž byla za porušení práva na účinné vyšetřování přiznána náhrada ve výši 25 000 EUR, přičemž připouští, že v jejím případě byly důsledky nezákonného postupu zmírněny zásahem Ústavního soudu přibližně po jednom roce.7. Žalobkyně dále vytýká, že soud prvního stupně nesprávně poměřoval její případ s případem, v němž byla zvlášť zranitelné oběti přiznána náhrada 100 000 Kč za opakované výslechy, a z tohoto srovnání dovodil náhradu pouze 20 000 Kč. Podle žalobkyně však není rozhodující samotná povaha zásahu, nýbrž intenzita a délka psychických útrap, které v jejím případě trvaly téměř jeden rok. Poukazuje rovněž na nepřiměřenost přiznané částky ve srovnání s náhradami za průtahy v řízení, s náhradou 50 000 Kč přiznanou poškozené za zmařenou možnost pokračovat ve studiu, s průměrnou mzdou i s částkami běžně přiznávanými obětem sexuálního násilí. Připomíná, že po pachateli požadovala náhradu 500 000 Kč, která jí byla následně uhrazena, a že jí byl v trestním řízení přiznán nárok ve výši 250 000 Kč. Za chybnou považuje i úvahu soudu prvního stupně, že nelze srovnávat primární a sekundární újmu, neboť sekundární újma, způsobená postupem státu, může být podle ní srovnatelná či větší než újma způsobená samotným pachatelem. Namítá také nesprávné rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, když jí nebyla přiznána odměna za jeden úkon právní služby, spočívající v písemném podání ze dne 2.12.2025, kterým její právní zástupce reagoval na argumentaci soudu, s níž se soud následně ztotožnil. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje odvolacímu soudu, aby změnil napadený rozsudek ve výrocích II. a III. tak, že jí přizná dalších 80 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 30.1.2025 do zaplacení, případně odpovídajícím způsobem rozhodl o náhradě nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení.8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala i žalovaná včasné a přípustné odvolání, a to dle důvodů, uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., kdy rozhodnutí vytýká, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů zčásti k nesprávným skutkovým zjištěním a že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná napadá vyhovující výrok I. rozsudku a akcesorický výrok III. o náhradě nákladů řízení. Namítá především, že soud prvního stupně nesprávně posoudil žalobkyní tvrzené porušení práva na účinné vyšetřování, když podle jejího názoru odškodnil tento nárok obdobným způsobem, jako by se jednalo o nárok na náhradu újmy za nepřiměřenou délku řízení. Žalovaná zdůrazňuje, že právo na účinné vyšetřování a právo na projednání věci v přiměřené době představují odlišná práva, která nelze směšovat, a že při odškodňování porušení práva na účinné vyšetřování nelze vycházet z kritérií, používaných pro náhradu újmy způsobené délkou řízení, zejména z délky řízení či počtu instancí, v nichž bylo vedeno. Odůvodnění rozsudku považuje v této části za nejasné. Dále nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že adhezní řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam, neboť podle žalované takový závěr neodpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž adhezní řízení zvýšený význam nemá. Za nesprávné považuje rovněž přiznání náhrady za nezákonné rozhodnutí, neboť soud prvního stupně vyšel ze srovnání s jiným případem, v němž byla poškozená odškodněna z odlišného důvodu, a přiznanou částku považuje i ve srovnání s tímto případem za nepřiměřeně vysokou.9. Žalovaná dále vytýká soudu prvního stupně nesprávné určení počátku řízení pro účely posouzení jeho délky. Nesouhlasí se závěrem, že počátek řízení je třeba odvozovat již od podání trestního oznámení, které navíc nepodala žalobkyně, nýbrž třetí subjekt, přičemž soud podle žalované při tomto závěru vycházel z fikce. Setrvává na stanovisku, že počátek řízení lze v dané věci spojovat až s okamžikem, kdy se žalobkyně se svým nárokem připojila do trestního řízení. Podle žalované by při takovém posouzení nebylo možné dospět k závěru o nepřiměřené délce řízení. Současně uvádí, že bližší rozvedení odvolacích důvodů a další odvolací argumentace předloží v následném doplnění odvolání, přičemž z důvodu procesní opatrnosti napadá rovněž výrok o nákladech řízení. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, přičemž svůj odvolací návrh hodlá dále upřesnit v doplnění odvolání.10. Žalovaná v doplnění odvolání nadále setrvává na názoru, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku nepřiměřené délky trestního řízení. Namítá, že počátek řízení nelze ve vztahu k žalobkyni odvozovat již od podání trestního oznámení třetím subjektem, nýbrž až od 16.4.2024, kdy se žalobkyně se svým nárokem připojila do trestního řízení. Vzhledem k tomu, že řízení skončilo v květnu 2025 vydáním druhého trestního příkazu po zásahu Ústavního soudu, trvalo podle žalované pouze něco přes jeden rok, a o nepřiměřené délce proto nelze hovořit. Současně vytýká soudu prvního stupně, že není zřejmé, z jaké základní částky při stanovení zadostiučinění vycházel, a nesouhlasí ani s jeho závěrem, že adhezní řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam, neboť podle judikatury Nejvyššího soudu adhezní řízení za řízení se zvýšeným významem považovat nelze. Dále namítá, že soud prvního stupně nepřípustně směšoval nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení s tvrzenou sekundární viktimizací, resp. porušením práva na účinné vyšetřování. Podle žalované žalobkyně uplatnila částku 100 000 Kč za nepřiměřenou délku řízení a částku 100 000 Kč za nepřiznání náhrady újmy v adhezním řízení, avšak neuplatnila samostatný nárok z titulu sekundární viktimizace, přesto soud právě tuto újmu fakticky odškodnil podle kritérií, určených pro náhradu újmy způsobené délkou řízení. Z tohoto důvodu žalovaná zpochybňuje přezkoumatelnost rozsudku a namítá, že není zřejmé, o jakém nároku soud vlastně rozhodl. Nadto uvádí, že pokud by měl být za předmět řízení považován i nárok z porušení práva na účinné vyšetřování, byl by podle jejího názoru promlčen, neboť žalobkyně se o tvrzené újmě dozvěděla nejpozději na konci roku 2022, zatímco nárok uplatnila až v červenci 2024.11. Ve vztahu k náhradě za nezákonné rozhodnutí žalovaná nesouhlasí s přiznanou částkou 20 000 Kč a namítá, že soud prvního stupně vycházel z nesrovnatelného případu poškozené, která absolvovala šest výslechů v různých stadiích trestního řízení, zatímco žalobkyně v trestním řízení nevypovídala a pouze podávala vysvětlení , právnická osoba, . Přiznanou částku proto považuje za nepřiměřeně vysokou. Dále vytýká soudu prvního stupně, že při stanovení výše zadostiučinění nezohlednil omluvu poskytnutou žalobkyni dne 21.1.2026 za duševní útrapy spojené s nepřiznáním náhrady újmy v trestním řízení. Ve vyjádření k odvolání žalobkyně pak odmítá její argumentaci, směřující ke zvýšení odškodnění, neboť újma způsobená opakovanými výslechy poškozené oběti, je zpravidla intenzivnější než újma žalobkyně, která takové zátěži vystavena nebyla, a že sekundární újmu nelze bez dalšího stavět na roveň újmě způsobené samotným pachatelem trestného činu. Žalovaná proto navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, případně aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání jsou přípustná, byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, že splňují náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem, vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není a odvolání žalované je částečně důvodné.13. Žalobkyně se žalobou domáhala celkem 200 000 Kč s příslušenstvím jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb. Uplatnila dva samostatné nároky, každý ve výši 100 000 Kč. První spojovala s nepřiměřenou délkou trestního řízení; v žalobě jej označila též jako újmu z „neúčinného vyšetřování“. Druhý vyvozovala z nezákonného rozhodnutí, jímž byla trestním příkazem Okresního soudu v , adresa,  ze dne 28. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , se svým adhezním nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.14. V souvislosti s prvním nárokem žalobkyně tvrdila, že trestní oznámení podala dne 5. 10. 2021 , právnická osoba,  na podkladě komunikace s ní. Prvotní postup , právnická osoba,  vnímala jako neprofesionální a necitlivý k jejímu postavení zvlášť zranitelné oběti. , právnická osoba,  věc dne 5. 11. 2021 uzavřel, aniž zahájil úkony trestního řízení. Teprve po podnětu k přezkoumání postupu, který dne 21. 11. 2022 podal zmocněnec poškozených, mezi nimi žalobkyně, byly dne 9. 12. 2022 zahájeny úkony trestního řízení. Žalobkyně uváděla, že se průběh věci nepříznivě projevil v její psychické sféře a procesu uzdravování. Výslovně však, včetně závěrečné pasáže žaloby pod bodem 35, požadovala částku 100 000 Kč jako zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku řízení.15. Prvostupňový soud z trestního spisu Okresního soudu v , adresa,  zjistil, že žalobkyně byla dne 16. 4. 2024 poučena o možnosti uplatnit nárok na náhradu újmy. Dne 30. 4. 2024 pak vůči obviněnému uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč. Trestním příkazem ze dne 28. 5. 2024 byl obviněný uznán vinným mimo jiné přečinem sexuálního nátlaku a žalobkyně byla se svým adhezním nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2118/24, byl trestní příkaz v této části zrušen. Následným trestním příkazem ze dne 25. 2. 2025 byl odsouzenému uložen závazek zaplatit žalobkyni 250 000 Kč s příslušenstvím. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 11. 6. 2025.16. Žalovaná uznala, že žalobkyně nárok předběžně uplatnila dne 29. 7. 2024. Ve vztahu k prvnímu nároku namítala, že rozhodná doba pro posouzení přiměřenosti délky řízení mohla ve vztahu k žalobkyni začít až uplatněním jejího adhezního nároku, nikoli podáním trestního oznámení. Ve vztahu ke druhému nároku zdůraznila omluvu, kterou žalobkyni poskytla, a pokládala ji za dostačující satisfakci.17. Soud prvního stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení, a proto z něj vycházel i odvolací soud. Doplňuje pouze, že z provedených důkazů nevyšel najevo žádný projev žalobkyně, kterým by uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy v trestním řízení dříve než dne 30. 4. 2024. Trestní oznámení ze dne 5. 10. 2021 nadto podala , právnická osoba, , nikoli žalobkyně.18. Soud prvního stupně věc správně posuzoval zejména podle § 13 odst. 1, § 31a odst. 1 až 3, § 14 a § 15 zákona č. 82/1998 Sb. V případě prvního nároku však z těchto ustanovení a z judikatury vyvodil nesprávný právní závěr. Podmínky odpovědnosti státu je nutno přezkoumat u každého z obou samostatně uplatněných nároků samostatně; shodný peněžitý petit nemůže zakrýt jejich rozdílný skutkový základ ani rozdílný předmět ochrany.19. Pokud jde o žalobou uplatněný nárok na zadostiučinění za nepřiměřenou délku trestního řízení, pak odvolací soud uvádí následující.20. Podle § 13 odst. 1 věty třetí zákona č. 82/1998 Sb. je nesprávným úředním postupem i porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, nestanoví-li zákon lhůtu jinou. Při určení přiměřeného zadostiučinění za újmu z takového postupu se podle § 31a odst. 3 téhož zákona přihlíží zejména k celkové délce řízení, složitosti věci, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci a významu předmětu řízení pro poškozeného.21. Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2025, sp. zn. 31 Cdo 1434/2025, uveřejněný pod č. 45/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, výslovně rozlišil právo na účinné vyšetřování a právo na projednání věci v přiměřené době. Jde o samostatná práva s odlišným účelem i předmětem ochrany. Právo na účinné vyšetřování chrání poškozeného – oznamovatele v tom, aby orgány činné v trestním řízení jeho podnět řádně, včas, nezávisle a efektivně prověřily. Naproti tomu zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení chrání účastníka před stavem nejistoty ohledně výsledku jeho konkrétního nároku, v poměrech poškozeného tedy ohledně včasného projednání nároku na náhradu újmy vůči obviněnému v adhezním řízení.22. Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku korigoval dřívější judikaturu, podle níž se za určitých okolností započítávala i doba od trestního oznámení, pokud trestní věc měla již od počátku „občanskoprávní složku“. Zdůraznil, že vznik práva na účinné vyšetřování podáním trestního oznámení sám o sobě neznamená vznik práva na odčinění újmy z nepřiměřené délky adhezního řízení již od stejného okamžiku. Pro posouzení délky trestního řízení ve vztahu k poškozenému, jenž uplatnil nárok na náhradu újmy po zahájení trestního stíhání, se proto zohledňuje až doba od uplatnění tohoto nároku.23. Soud prvního stupně závěry rozsudku pod sp. zn. 31 Cdo 1434/2025 nesprávně aplikoval. Ačkoli správně reprodukoval jejich obsah, považoval s odkazem na skutková tvrzení žalobkyně první uplatněný nárok za nárok z porušení práva na účinné vyšetřování a následně jej odškodnil podle kritérií určených pro nepřiměřenou délku řízení. Takový postup nepřípustně spojil dva odlišné odpovědnostní tituly a dva různé předměty ochrany, právě proti čemuž citované rozhodnutí Nejvyššího soudu výslovně vystupuje.24. Žaloba musí obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (§ 79 odst. 1 o. s. ř.). Soud je při rozhodování vázán žalobním návrhem; přisoudit něco jiného nebo více může jen ve výjimečných případech vyplývajících z právního předpisu (§ 153 odst. 2 o. s. ř.). Skutková tvrzení žalobkyně o okolnostech prvotního prověřování, jejích obavách a nepříznivých dopadech tohoto postupu mohla být významná pro případný samostatný nárok, založený na porušení práva na účinné vyšetřování. Žalobkyně však tento nárok peněžitým požadavkem neuplatnila. Naopak opakovaně a zejména v bodě 35 žaloby výslovně spojila částku 100 000 Kč s porušením práva na přiměřenou délku řízení.25. Nešlo proto o případ, kdy by bylo nutné žalobkyni vyzývat k odstranění nejasnosti žaloby nebo ji poučovat o jiném hmotněprávním nároku. Žalobkyně byla zastoupena advokátem a z její žaloby je zřejmé, že si rozdílu mezi oběma nároky byla vědoma: tvrzení týkající se postupu , právnická osoba,  rozvedla, avšak relutární zadostiučinění požadovala toliko za nepřiměřenou délku řízení. Soud prvního stupně proto nemohl bez změny žaloby rozhodnout o nároku z porušení práva na účinné vyšetřování namísto nároku, který žalobkyně uplatnila. Úvahy soudu prvního stupně v bodech 33 až 39 jeho rozsudku jsou z tohoto důvodu nesprávné.26. Odvolací námitka žalované je proto důvodná. Při správném posouzení je rozhodná doba od 30. 4. 2024, kdy žalobkyně v trestním řízení uplatnila vůči obviněnému nárok na náhradu nemajetkové újmy, do 11. 6. 2025, kdy nabyl právní moci druhý trestní příkaz, jímž o jejím nároku bylo rozhodnuto. Tato doba v trvání přibližně třinácti měsíců je s ohledem na průběh trestního a navazujícího ústavního řízení přiměřená. Již proto není dán odpovědnostní titul ve formě nesprávného úředního postupu, spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené době.27. Na tomto závěru nemohou ničeho změnit ani okolnosti předcházející 30. 4. 2024, včetně tvrzených nedostatků prvotního prověřování. Ty nenáležejí do doby rozhodné pro žalobkyní uplatněný nárok z nepřiměřené délky adhezního řízení. Ostatně žalobkyně nebyla oznamovatelkou trestného činu ze dne 5. 10. 2021; trestní oznámení podala , právnická osoba, . Z provedených důkazů rovněž nevyplynulo, že by žalobkyně uplatnila vůči konkrétní osobě nárok na náhradu újmy dříve než 30. 4. 2024.28. Závěr soudu prvního stupně o nepřiměřenosti celkové doby od října 2021 proto nemůže obstát. Z důvodu absence odpovědnostního titulu se již odvolací soud nezabýval výší zadostiučinění ani kritérii § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Námitka žalované týkající se promlčení hypotetického nároku z porušení práva na účinné vyšetřování se za tohoto stavu míjí s předmětem rozhodování; o takovém nároku nebylo žalobou zahájeno řízení.29. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napedený rozsudek ve vyhovujícím výroku I. v rozsahu 56 000 Kč s příslušenstvím a žalobu v tomto rozsahu zamítl.30. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí o adhezním nároku, pak odvolací osud uvádí následující.31. Druhý nárok žalobkyně má jiný skutkový i právní základ. Vychází z trestního příkazu Okresního soudu v , adresa,  ze dne 28. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , v části, kterou byla žalobkyně s uplatněným adhezním nárokem odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Tato část byla pro nezákonnost zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2025, sp. zn. IV. ÚS 2118/24. Podmínka § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je tedy splněna a odvolací soud je zrušovacím rozhodnutím vázán.32. Ústavní soud ve zmíněném nálezu vyslovil, že tímto výrokem byla porušena práva žalobkyně na nedotknutelnost osoby a osobní integritu podle čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na ochranu lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zdůraznil, že je-li u zvlášť zranitelné oběti sexualizovanou trestnou činností založen zásah do lidské důstojnosti a osobní integrity již samotnou povahou trestného činu, nelze úroveň ochrany snížit jen proto, že trestní soud rozhoduje trestním příkazem. Trestní soud měl žalobkyni přiznat alespoň náhradu za takový zásah a vypořádat se s jejími tvrzeními o duševních útrapách.33. Samotné zrušení nezákonného rozhodnutí sice nezakládá domněnku vzniku nemajetkové újmy. Žalobkyni proto stíhalo břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně konkrétně dotčeného práva, vzniku nemajetkové újmy a příčinné souvislosti. Soud prvního stupně však na základě výpovědi žalobkyně, svědkyně , tituly před jménem,  , jméno FO,  a zdravotnické dokumentace správně zjistil, že nezákonné odkázání na civilní řízení u žalobkyně vyvolalo intenzivní stres, pocity bezmoci a obavu z pokračování sporu, z nové konfrontace s intimními okolnostmi věci a z případného znaleckého zkoumání. Tato zjištění jsou dostatečným podkladem pro závěr, že jí nemajetková újma v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím skutečně vznikla.34. Omluva žalované byla pro žalobkyni významná a představovala dílčí morální satisfakci. S ohledem na povahu zásahu, osobní a zdravotní poměry žalobkyně, její postavení zvlášť zranitelné oběti a ústavně potvrzenou závažnost vady trestního příkazu však nemohla sama o sobě zcela odčinit prokázanou újmu. Peněžité zadostiučinění je proto podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. namístě.35. Soud prvního stupně postupoval správně, když při stanovení výše zadostiučinění vyšel z judikatorního požadavku na srovnatelnost náhrad, formulovaného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněném pod č. 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Přímý skutkově i právně srovnatelný případ odškodnění zvlášť zranitelné oběti za nezákonné odkázání s adhezním nárokem na civilní řízení nebyl v řízení označen ani zjištěn. Bylo proto nutné hodnotit společné a rozdílné znaky jiných případů sekundární viktimizace a určit výši náhrady s přihlédnutím k okolnostem projednávané věci a obecné představě spravedlnosti.36. Srovnání s případem, v němž byla zvlášť zranitelné oběti přiznána částka 100 000 Kč za sekundární viktimizaci, způsobenou opakovanými výslechy, není mechanickým stanovením sazby ani srovnáním nesrovnatelného. Je použitelné jako orientační měřítko intenzity druhotné újmy. Společným znakem je postavení zvlášť zranitelné oběti a riziko opětovného traumatu, vyvolaného postupem orgánů veřejné moci. Podstatným rozdílem je, že v oné věci poškozená opakované výslechy, včetně znaleckých vyšetření a hlavního líčení, skutečně absolvovala, zatímco u žalobkyně se zhmotnily především silné a důvodné obavy z takového dalšího procesu. Její obavy byly navíc poměrně záhy zmírněny zásahem Ústavního soudu a následným rozhodnutím o adhezním nároku; další civilní řízení ani další dokazování v něm neproběhly.37. Částka 20 000 Kč tak zohledňuje jak zvýšenou zranitelnost žalobkyně, její zhoršený zdravotní stav a specifickou citlivost zásahu do její důstojnosti, tak i omezené časové trvání a faktický rozsah následků nezákonného rozhodnutí. Žalobkyně nebyla nucena spor před civilním soudem skutečně vést, znovu vypovídat nebo podstoupit znalecké zkoumání; nebylo rovněž prokázáno, že by musela s pachatelem osobně vyjednávat o plnění. Přiznaná částka nenahrazuje primární újmu z trestného činu, o níž bylo rozhodnuto v adhezním řízení, nýbrž výlučně samostatnou újmu, způsobenou nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci.38. Odvolací soud proto nesdílí námitku žalované, podle níž je částka 20 000 Kč nepřiměřeně vysoká nebo jí zcela brání poskytnutá omluva. Zjištěné duševní útrapy nebyly pouhým abstraktním nepohodlím, ale předvídatelným a v konkrétních osobních poměrech žalobkyně prokázaným důsledkem nezákonného odkázání zvlášť zranitelné oběti na další soudní řízení. Na druhé straně odvolací soud nesdílí ani odvolací námitky žalobkyně, že jí měla být přiznána další částka 80 000 Kč. Žalobkyní uváděná rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva se týkala porušení pozitivních závazků státu při ochraně před sexualizovaným násilím nebo při účinném vyšetřování, nikoli újmy z nezákonného rozhodnutí o adhezním nároku; jejich skutkový základ, předmět ochrany i účel přiznaného zadostiučinění jsou proto podstatně odlišné.39. Ani výše náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobkyně obdržela od pachatele, nemůže sama o sobě určovat výši odškodnění vůči státu. Jde o plnění z jiného odpovědnostního vztahu, odčiňující primární následky trestného činu. Přiměřenost náhrady za sekundární újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím se musí hodnotit autonomně podle jejího konkrétního rozsahu. Soud prvního stupně se těmito hledisky řídil a jeho závěr o přiměřenosti částky 20 000 Kč odpovídá provedeným důkazům i § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.40. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek ve vyhovujícím výroku I. v rozsahu 20 000 Kč s příslušenstvím a podle téhož ustanovení jej potvrdil i v zamítavém výroku II. v odvoláním napadeném rozsahu 80 000 Kč s příslušenstvím.41. V důsledku změny meritorního rozhodnutí rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. také o nákladech řízení před soudem prvního stupně; podle § 224 odst. 1 o. s. ř. se pravidla pro náklady řízení před soudem prvního stupně použijí přiměřeně i v řízení odvolacím.42. Pro náklady řízení je nutné oba nároky posuzovat samostatně. U nároku z nezákonného rozhodnutí žalobkyně prokázala základ nároku; okolnost, že konečná výše zadostiučinění závisela na úvaze soudu, zásadně odůvodňuje postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu k náhradě nákladů ve sporech o přiměřené zadostiučinění. U nároku z nepřiměřené délky řízení však žalobkyně po změně rozsudku neuspěla ani co do základu; v této části náleží úspěch žalované podle § 142 odst. 1 o. s. ř.43. Oba nároky měly shodnou žalovanou výši 100 000 Kč a podílely se na vzniku nákladů v zásadě stejnou měrou. Úspěch žalobkyně u druhého nároku a úspěch žalované u prvního nároku se proto vzájemně vyrušily. Není podstatné, že částka přiznaná za druhý nárok nedosáhla jeho plné žalované výše; u tohoto nároku šlo o určení přiměřené výše zadostiučinění soudní úvahou. Námitka žalobkyně, že soud prvního stupně nezohlednil jeden další úkon právní služby, proto nemůže rozhodnutí o nákladech ovlivnit. Žádnému z účastníků tak právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nevzniklo.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v I. stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku v části týkající se výroku o nákladech řízení není dovolání přípustné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:MSPH:2026:51.Co.179.2026.155","publishedAt":"2026-11-09","decisionAt":"2026-09-08","caseNumber":{"senate":51,"registry":"Co","index":179,"year":2026,"pageNumber":155},"solver":{"titlesBefore":"JUDr.","firstName":"Alena","lastName":"Svátková","titlesAfter":"","function":"předsedkyně senátu"},"courtCode":"MSPH","caseResultType":["POTVRZENI","ZMENA"],"caseSubject":"o zaplacení 156 000 Kč s příslušenstvím,","specialType":["ESLP"],"affectedDocs":[{"caseNumber":{"senate":10,"registry":"C","index":124,"year":2025,"pageNumber":133},"affectedDate":"2026-01-28","courtCode":"OSPH02","affectedTypes":["CONFIRM","CHANGE"],"url":null}],"regulations":[{"paragraphNumber":"79","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"142","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"151","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"153","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"205","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"212a","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"219","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"220","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"224","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"237","lexNumber":99,"lexYear":1963,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"8","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"13","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"14","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"15","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"},{"paragraphNumber":"31a","lexNumber":82,"lexYear":1998,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["HLAVNI_LICENI","ZMOCNENEC_POSKOZENEHO","NAKLADY_RIZENI","DUSEVNI_UTRAPY","ZADOSTIUCINENI_SATISFAKCE","DOKAZOVANI","NAHRADA_NAKLADU","NAHRADA_NEMAJETKOVE_UJMY","CIRKEV","NEMAJETKOVA_UJMA","ODVOLANI"]},"styles":[{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":12,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":13,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":17,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":18,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":16,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":18,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":15,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":6,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":8,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}