{"uuid":"d46f74e1-9c7c-40b0-b37d-661616992e0f","header":[{"texts":[{"text":"Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Matějíčkem ve věci","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalobkyně: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":"., IČO ","anonStyle":"NONE"},{"text":"IČO žalobkyně","anonStyle":"ANON"},{"text":" sídlem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalobkyně","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"proti","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"žalované: ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Jméno žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":", narozená ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Datum narození žalované","anonStyle":"ANON"},{"text":" bytem ","anonStyle":"NONE"},{"text":"Adresa žalované","anonStyle":"ANON"}],"styleLocalId":4,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"o zaplacení 39 380 Kč","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":5,"tableCellInfo":null}],"verdict":[{"texts":[{"text":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17 830 Kč, a to počínaje měsícem červencem 2026 v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"II. Co do částky 21 550 Kč se žaloba zamítá.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 393 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":7,"tableCellInfo":null}],"verdictText":"I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17 830 Kč, a to počínaje měsícem červencem 2026 v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich.II. Co do částky 21 550 Kč se žaloba zamítá.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 393 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.","justification":[{"texts":[{"text":"1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 39 380 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastnicemi byla dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se za poskytnutí úvěru zavázala zaplatit souhrnný poplatek ve výši 21 550 Kč. Celkem se tedy žalovaná zavázala žalobkyni k úhradě částky ve výši 46 550 Kč, a to formou měsíčních splátek po 3 325 Kč. Žalovaná však splácela nepravidelně, když žalobkyni uhradila pouze částku v celkové výši 7 170 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním, stal se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru zbylý dluh včetně příslušenství splatným v termínu splatnosti nejbližší další splátky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k návrhu na zahájení řízení namítla, že předmětná smlouva je od samotného počátku neplatnou pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit s náležitou péčí úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovením § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, když smlouva navíc koncipuje úroky a poplatky v nepřiměřené výši.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"3. Při jednání ve věci samé pak žalovaná potvrdila, že jí byla žalobkyní poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč a že ona sama z titulu svého údajného úvěrového závazku zaplatila žalobkyni částku v jí uváděné výši 7 170 Kč. Pro případ, že by žalované byla soudem ukládána povinnost k úhradě nějakého finančního plnění, přitom tato požádala o umožnění takové úhrady ve splátkách, a to v maximální měsíční výši 1 000 Kč, s ohledem na její současné osobní, příjmové a majetkové poměry. K těmto žalovaná uvedla, že v současné době má k dispozici příjem ve výši cca 50 000 Kč měsíčně čistého, s tím, že však na nájemném a souvisejících platbách a službách je nucena měsíčně hradit částku ve výši cca 20 000 Kč, přičemž jenom čisté nájemné činí částku 7 500 Kč, když žalovaná dále splácí úvěrové závazky u různých finančních společností a za tímto účelem hradí měsíčně částku ve výši cca 10 000 Kč. Žalované tak k volné spotřebě měsíčně zbývá částka v nepatrné výši cca 10 000 Kč, když je navíc samoživitelkou nezletilého dvanáctiletého dítěte. Žalovaná přitom nemá k dispozici žádné dávky státní sociální podpory ani žádné dávky sociální péče či dávky jiné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. ","anonStyle":"NONE"},{"text":"hodnota","anonStyle":"ANON"},{"text":", uzavřené dne ","anonStyle":"NONE"},{"text":"datum","anonStyle":"ANON"},{"text":" mezi žalobkyní jako úvěrujícím na straně jedné a žalovanou jako úvěrovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový spotřebitelský úvěr v částce 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit a zaplatit jí dále související náklady v celkové částce 21 550 Kč, sestávající z úroku ve výši 4 000 Kč, z poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 500 Kč, z nákladů na vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 3 500 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru ve výši 6 550 Kč. Deklarovaná úroková sazba měla činit 13,71 % ročně. Celkem se tedy žalovaná uvedenou smlouvou zavázala žalobkyni k zaplacení částky ve výši 46 550 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 3 325 Kč s tím, že první splátka byla splatnou dne 18. 9. 2025. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly předložené smluvní podmínky, podle nichž v případě nesplnění povinnosti uhradit jednotlivou splátku, a to ani v dodatečné lhůtě, vzniká žalobkyni právo požadovat uhrazení celé dlužné částky, včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší další splátky. Žalobkyní byly dále k důkazu předloženy formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční karta klienta, protokol o informační a posuzovací návštěvě klienta a bilance úvěrové smlouvy, z níž mj. vyplývá, že žalovaná z titulu úvěrové smlouvy zaplatila žalobkyni na splátkách celkovou částku 7 170 Kč, jak vyplynulo i z předžalobní výzvy k zaplacení dluhu ze dne 9. 4. 2026.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů úvěru v celkové výši 21 550 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"8. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala žalobkyni k zaplacení nákladů za poskytnutí úvěru v celkové výši 21 550 Kč, tzn. že tyto náklady u poskytnutého úvěru v částce 25 000 Kč činí 86,2 % úvěrové částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud rovněž dovolí odkázat např. na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku č. j. 25 Co 335/2018 ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že „pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou (v nyní posuzované věci sjednané náklady úvěru převyšují 4/5 samotné částky úvěru)“. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku č. j. 25 Co 100/2020 ze dne 24. 6. 2020, který se rovněž zabýval obdobným nárokem, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že „požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl „vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné (§ 580 o. z.). Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého „souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil “.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"9. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případě, kdy za poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč se spotřebitel zaváže k zaplacení celkové částky ve výši 46 550 Kč, je tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované neposkytla a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Jenom celková výše součtu poplatku za zpracování a doručení úvěru, nákladů na vyhodnocení žádosti o úvěr a poplatku za hotovostní inkaso splátek (bez úroku z úvěru) v částce 17 550 Kč převyšuje 70 % výše samotné poskytnuté částky úvěru, což nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":10,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"10. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná prokazatelně přijala od žalobkyně částku 25 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Z nesporného doloženého žalobního tvrzení vyplývá, že žalovaná zaplatila pouze částku v celkové výši 7 170 Kč. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou (25 000 Kč) a částkou žalovanou zaplacenou (7 170 Kč), tj. nárok na zaplacení částky ve výši 17 830 Kč. Podané žalobě tedy bylo vyhověno v rozsahu této částky. V rámci úvahy o způsobu její úhrady přitom soud zohlednil stávající osobní, příjmové a majetkové poměry žalované a v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) umožnil žalované hradit uloženou částku počínaje měsícem červencem 2026 v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich, když tímto způsobem budou dle názoru soudu vytvořeny odpovídající podmínky pro řádné splnění uložené platební povinnosti s tím, že s ohledem na osobu žalobkyně lze důvodně dovozovat, že se poskytnutí splátkové možnosti žalované jejích oprávněných zájmů negativním způsobem významněji nedotkne.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":11,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"11. Ohledně zbývající částky žalované jistiny v celkové výši 21 550 Kč (39 380 Kč – 17 830 Kč), požadované žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta, protože závazek k její úhradě nebyl platně sjednán.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalované převyšuje úspěch žalobkyně. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"13. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni jako navrhovatelku, která navíc byla ve sporu z větší části neúspěšnou, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 393 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 576 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 969 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit rozdílovou částku ve výši 393 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení byla dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null}],"justificationText":"1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum,  se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 39 380 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že mezi účastnicemi byla dne , datum,  uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se za poskytnutí úvěru zavázala zaplatit souhrnný poplatek ve výši 21 550 Kč. Celkem se tedy žalovaná zavázala žalobkyni k úhradě částky ve výši 46 550 Kč, a to formou měsíčních splátek po 3 325 Kč. Žalovaná však splácela nepravidelně, když žalobkyni uhradila pouze částku v celkové výši 7 170 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním, stal se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru zbylý dluh včetně příslušenství splatným v termínu splatnosti nejbližší další splátky.2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k návrhu na zahájení řízení namítla, že předmětná smlouva je od samotného počátku neplatnou pro porušení povinnosti žalobkyně posoudit s náležitou péčí úvěruschopnost žalované v souladu s ustanovením § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, když smlouva navíc koncipuje úroky a poplatky v nepřiměřené výši.3. Při jednání ve věci samé pak žalovaná potvrdila, že jí byla žalobkyní poskytnuta částka ve výši 25 000 Kč a že ona sama z titulu svého údajného úvěrového závazku zaplatila žalobkyni částku v jí uváděné výši 7 170 Kč. Pro případ, že by žalované byla soudem ukládána povinnost k úhradě nějakého finančního plnění, přitom tato požádala o umožnění takové úhrady ve splátkách, a to v maximální měsíční výši 1 000 Kč, s ohledem na její současné osobní, příjmové a majetkové poměry. K těmto žalovaná uvedla, že v současné době má k dispozici příjem ve výši cca 50 000 Kč měsíčně čistého, s tím, že však na nájemném a souvisejících platbách a službách je nucena měsíčně hradit částku ve výši cca 20 000 Kč, přičemž jenom čisté nájemné činí částku 7 500 Kč, když žalovaná dále splácí úvěrové závazky u různých finančních společností a za tímto účelem hradí měsíčně částku ve výši cca 10 000 Kč. Žalované tak k volné spotřebě měsíčně zbývá částka v nepatrné výši cca 10 000 Kč, když je navíc samoživitelkou nezletilého dvanáctiletého dítěte. Žalovaná přitom nemá k dispozici žádné dávky státní sociální podpory ani žádné dávky sociální péče či dávky jiné.4. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum,  mezi žalobkyní jako úvěrujícím na straně jedné a žalovanou jako úvěrovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový spotřebitelský úvěr v částce 25 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit a zaplatit jí dále související náklady v celkové částce 21 550 Kč, sestávající z úroku ve výši 4 000 Kč, z poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 7 500 Kč, z nákladů na vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 3 500 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru ve výši 6 550 Kč. Deklarovaná úroková sazba měla činit 13,71 % ročně. Celkem se tedy žalovaná uvedenou smlouvou zavázala žalobkyni k zaplacení částky ve výši 46 550 Kč, a to formou 14 pravidelných měsíčních splátek po 3 325 Kč s tím, že první splátka byla splatnou dne 18. 9. 2025. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly předložené smluvní podmínky, podle nichž v případě nesplnění povinnosti uhradit jednotlivou splátku, a to ani v dodatečné lhůtě, vzniká žalobkyni právo požadovat uhrazení celé dlužné částky, včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší další splátky. Žalobkyní byly dále k důkazu předloženy formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, evidenční karta klienta, protokol o informační a posuzovací návštěvě klienta a bilance úvěrové smlouvy, z níž mj. vyplývá, že žalovaná z titulu úvěrové smlouvy zaplatila žalobkyni na splátkách celkovou částku 7 170 Kč, jak vyplynulo i z předžalobní výzvy k zaplacení dluhu ze dne 9. 4. 2026.5. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných nákladů úvěru v celkové výši 21 550 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.8. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala žalobkyni k zaplacení nákladů za poskytnutí úvěru v celkové výši 21 550 Kč, tzn. že tyto náklady u poskytnutého úvěru v částce 25 000 Kč činí 86,2 % úvěrové částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. V tomto ohledu si zdejší soud rovněž dovolí odkázat např. na právní závěry, k nimž ve svém rozsudku č. j. 25 Co 335/2018 ze dne 30. 1. 2019 v obdobné věci dospěl Krajský soud v Plzni, který konstatoval, že „pokládá za zcela nepřípustné, aby věřitel, byť se jedná o odměnu za zapůjčení peněžních prostředků ve formě úroku víceméně přiměřenou (samotný úrok měl činit cca 20 % p. a.), navyšoval svoji odměnu za poskytnutí peněžních prostředků prostřednictvím dalších poplatků v takové formě, jak bylo zahrnuto do uvedené smlouvy, kdy celková částka placená dlužníkem měla fakticky přesahovat částku zapůjčenou (v nyní posuzované věci sjednané náklady úvěru převyšují 4/5 samotné částky úvěru)“. Odvolací soud k tomuto dále poznamenal, že případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. V jiném svém rozsudku č. j. 25 Co 100/2020 ze dne 24. 6. 2020, který se rovněž zabýval obdobným nárokem, pak Krajský soud v Plzni k tomuto poznamenal, že „požaduje-li žalobkyně po žalovaném zaplacení dalších poplatků, jejichž celková výše dosahuje více než ⅔ půjčené částky, je z toho zřejmé, že věřitel chtěl „vydělat“ na těchto dalších poplatcích, což ve svém souhrnu nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné. Odvolací soud má za to, že sjednání úroku a veškerých těchto poplatků, které v souhrnu představují odměnu za půjčení peněžních prostředků, je v rozporu s dobrými mravy, a tudíž jde o ujednání neplatné (§ 580 o. z.). Jinými slovy řečeno, z okolností věci plyne, že bez sjednání tak vysokého „souhrnného poplatku“ by věřitel peněžní prostředky žalovanému nepůjčil “.9. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že nastalá nerovnováha vzájemných práv a povinností v případě, kdy za poskytnutí úvěru ve výši 25 000 Kč se spotřebitel zaváže k zaplacení celkové částky ve výši 46 550 Kč, je tak významná, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit v celku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalované neposkytla a smlouvu by s ní neuzavřela, pokud by žalovaná na její podmínky nepřistoupila. Jenom celková výše součtu poplatku za zpracování a doručení úvěru, nákladů na vyhodnocení žádosti o úvěr a poplatku za hotovostní inkaso splátek (bez úroku z úvěru) v částce 17 550 Kč převyšuje 70 % výše samotné poskytnuté částky úvěru, což nelze hodnotit jinak než jako vysoce nemravné.10. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaná prokazatelně přijala od žalobkyně částku 25 000 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Z nesporného doloženého žalobního tvrzení vyplývá, že žalovaná zaplatila pouze částku v celkové výši 7 170 Kč. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované nárok na zaplacení částky ve výši rozdílu mezi částkou žalované poskytnutou (25 000 Kč) a částkou žalovanou zaplacenou (7 170 Kč), tj. nárok na zaplacení částky ve výši 17 830 Kč. Podané žalobě tedy bylo vyhověno v rozsahu této částky. V rámci úvahy o způsobu její úhrady přitom soud zohlednil stávající osobní, příjmové a majetkové poměry žalované a v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) umožnil žalované hradit uloženou částku počínaje měsícem červencem 2026 v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého posledního dne příslušného kalendářního měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jen jediné z nich, když tímto způsobem budou dle názoru soudu vytvořeny odpovídající podmínky pro řádné splnění uložené platební povinnosti s tím, že s ohledem na osobu žalobkyně lze důvodně dovozovat, že se poskytnutí splátkové možnosti žalované jejích oprávněných zájmů negativním způsobem významněji nedotkne.11. Ohledně zbývající částky žalované jistiny v celkové výši 21 550 Kč (39 380 Kč – 17 830 Kč), požadované žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta, protože závazek k její úhradě nebyl platně sjednán.12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měly obě účastnice ve věci úspěch pouze částečný s tím, že úspěch žalované převyšuje úspěch žalobkyně. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádná z účastnic nemá na náhradu nákladů řízení právo.13. V posuzovaném případě soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni jako navrhovatelku, která navíc byla ve sporu z větší části neúspěšnou, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 393 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 1 576 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. c) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 969 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit rozdílovou částku ve výši 393 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení byla dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.","information":[{"texts":[{"text":"Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":3,"tableCellInfo":null},{"texts":[{"text":"Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.","anonStyle":"NONE"}],"styleLocalId":9,"tableCellInfo":null}],"metadata":{"type":"JUDGEMENT","ecli":"ECLI:CZ:OSKT:2026:8.C.126.2026.1","publishedAt":"2026-08-25","decisionAt":"2026-06-05","caseNumber":{"senate":8,"registry":"C","index":126,"year":2026,"pageNumber":24},"solver":{"titlesBefore":"Mgr.","firstName":"Martin","lastName":"Matějíček","titlesAfter":"","function":"samosoudce"},"courtCode":"OSKT","caseResultType":["VYHOVENI","ZAMITNUTI"],"caseSubject":"zaplacení 39 380 Kč","specialType":[],"affectedDocs":[],"regulations":[{"paragraphNumber":"2993","lexNumber":89,"lexYear":2012,"lexType":"PREDPIS_ZAKON"}],"flags":["NEPLATNOST_PRAVNIHO_JEDNANI","NAKLADY_RIZENI","BEZDUVODNE_OBOHACENI","NEPLATNOST_SMLOUVY","LHUTY","SMLOUVA_O_UVERU","NAHRADA_NAKLADU","PODNIKATEL"]},"styles":[{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":7,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":10,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false},{"localId":11,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":true,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":4,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":5,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":true,"italic":false},{"localId":3,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":false,"bold":false,"italic":false},{"localId":9,"alignment":"LEFT","hasSpaceBefore":false,"hasSpaceAfter":true,"bold":false,"italic":false}]}